(EU) č. 371/2010Nařízení Komise (EU) č. 371/2010 ze dne 16. dubna 2010 , kterým se nahrazují přílohy V, X, XV a XVI směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (Text s významem pro EHP)

0.1

Tato příloha stanoví postupy pro řádné provádění schvalování typu vozidel v souladu s ustanoveními článku 9.

0.2

Tato příloha rovněž zahrnuje:

a)

ověřit, že všechny certifikáty ES schválení typu vydané podle regulačních aktů, jež jsou použitelné pro schválení typu vozidla, se vztahují na tento typ vozidla a odpovídají předepsaným požadavkům;

b)

odkazem na dokumentaci zajistit, aby byly specifikace vozidla a údaje uvedené v části I informačního dokumentu o vozidle obsaženy mezi údaji ve schvalovací dokumentaci a v certifikátech ES schválení typu s ohledem na příslušné regulační akty;

c)

v případě, že položkové číslo v části I informačního dokumentu není zahrnuto do schvalovací dokumentace některého z regulačních aktů, potvrdit, že příslušná část nebo vlastnost odpovídá údajům v dokumentaci výrobce;

d)

na vybraném vzorku vozidel typu, jenž má být schválen, provést nebo nechat provést kontrolu konstrukčních částí a systémů vozidla, aby se ověřilo, že vozidlo je vyrobeno (vozidla jsou vyrobena) v souladu s odpovídajícími údaji v potvrzené schvalovací dokumentaci s ohledem na certifikáty ES schválení typu;

e)

případně provést nebo nechat provést příslušné kontroly montáže samostatných technických celků;

f)

případně provést nebo nechat provést nezbytné kontroly z hlediska vybavenosti zařízeními uvedenými v poznámkách pod čarou 1 a 2 v části I přílohy IV;

g)

provést nebo nechat provést nezbytné kontroly, aby bylo zajištěno, že jsou splněny požadavky stanovené v poznámce pod čarou 5 v části I přílohy IV.

a)

provést potřebné zkoušky a kontroly podle požadavků každého z příslušných regulačních aktů;

b)

ověřit, že vozidlo odpovídá údajům v dokumentaci výrobce vozidla a že plní technické požadavky každého z příslušných regulačních aktů;

c)

případně provést nebo nechat provést příslušné kontroly montáže samostatných technických celků;

d)

případně provést nebo nechat provést nezbytné kontroly z hlediska vybavenosti zařízeními uvedenými v poznámkách pod čarou 1 a 2 v části I přílohy IV;

e)

provést nebo nechat provést nezbytné kontroly, aby bylo zajištěno, že jsou splněny požadavky stanovené v poznámce pod čarou 5 v části I přílohy IV.

1.1

Kategorie A (zkoušky prováděné ve vlastních zařízeních):

1.2

Kategorie B (dohled nad zkouškami prováděnými v zařízeních výrobce nebo v zařízeních třetí osoby):

2.1

Kategorie C (postup pro úvodní posouzení a kontroly systému řízení jakosti výrobce):

EN ISO/IEC 17021:2006 o požadavcích na orgány provádějící audit a certifikaci systémů řízení.

2.2

Kategorie D (kontrola nebo zkoušení výrobních vzorků nebo dohled nad nimi):

EN ISO/IEC 17020:2004 o obecných kritériích pro činnost různých typů orgánů provádějících kontrolu.

1.1

Tento dodatek stanoví podmínky, podle nichž má příslušný orgán podle článku 42 provádět posouzení technických zkušeben.

1.2

Tyto požadavky se obdobně vztahují na všechny technické zkušebny, bez ohledu na jejich právní postavení (nezávislá organizace, výrobce nebo schvalovací orgán vykonávající činnost technické zkušebny).

—

nezávislost, jež je základem pro nestrannost a objektivitu závěrů,

—

přístup založený na důkazech, jenž je zárukou spolehlivých a reprodukovatelných závěrů.

3.1

Posouzení mohou provádět pouze inspektoři, kteří mají technické a administrativní znalosti nezbytné pro tyto účely.

3.2

Inspektoři musí mít absolvovanou odbornou přípravu zaměřenou na činnosti využívané při posuzování. Kromě toho musí mít odborné znalosti v technické oblasti, v níž bude technická zkušebna provádět svou činnost.

3.3

Aniž jsou dotčeny body 3.1 a 3.2 tohoto dodatku, posouzení uvedené v článku 42 provádějí inspektoři, kteří jsou nezávislí na činnostech, u nichž se provádí posouzení.

4.1

Řádně pověřený zástupce technické zkušebny, jež podává žádost, podá příslušnému orgánu formální žádost, která obsahuje tyto části:

4.2

Příslušný úřad přezkoumá přiměřenost informací poskytnutých technickou zkušebnou.

6.1

Příslušný orgán může části posouzení zadat jako subdodavateli jinému orgánu pro udělení určení nebo požádat o spolupráci technické odborníky poskytnuté jinými příslušnými orgány. Technická zkušebna, jež podala žádost, musí se zapojením subdodavatelů a odborníků souhlasit.

6.2

Příslušný orgán při provádění celkového posouzení technické zkušebny zohledňuje akreditační certifikáty s odpovídající oblastí působnosti.

7.1

Příslušný orgán oficiálně jmenuje tým pro provedení posouzení. Příslušný orgán zajistí, aby každý úkol byl svěřen osobám disponujícím odpovídajícími odbornými znalostmi. Tým jako celek musí zejména

7.2

Příslušný orgán jasně vymezí úkol uložený týmu pro provedení posouzení. Úkolem týmu pro provedení posouzení je přezkoumat dokumenty obdržené od technické zkušebny, jež podala žádost, a provést posouzení na místě.

7.3

Příslušný orgán se společně s technickou zkušebnou a jmenovaným týmem pro provedení posouzení dohodnou na termínu a harmonogramu posuzování. Zůstává však odpovědností příslušného orgánu dodržet termín, jenž je v souladu s plánem dohledu a opětovného posouzení.

7.4

Příslušný orgán zajistí, aby tým pro provedení posouzení obdržel dokumentaci s příslušnými kritérii, záznamy z předchozího posouzení a příslušné dokumenty a záznamy technické zkušebny.

9.1

Tým pro provedení posouzení analyzuje všechny příslušné informace a důkazy získané během přezkumu dokumentů a záznamů a během posouzení na místě. Tato analýza musí být dostatečná k tomu, aby tým mohl stanovit rozsah způsobilosti, a zda technická zkušebna splňuje požadavky na určení.

9.2

Postupy podávání zprávy příslušného orgánu musí zaručovat splnění následujících požadavků.

9.3

Příslušný orgán zajistí, aby byly odpovědi technické zkušebny ohledně odstranění neshod přezkoumány, aby se zjistilo, zda je možné tato opatření považovat za dostatečná a účinná. Pokud se zjistí, že jsou odpovědi technické zkušebny nedostatečné, vyžádají se další informace. Kromě toho lze požadovat důkaz o účinném provedení přijatých opatření nebo provést následné posouzení s cílem ověřit, zda byla nápravná opatření provedena účinně.

9.4

Hodnotící zpráva musí obsahovat alespoň následující:

10.1

Schvalovací orgán na základě zprávy (zpráv) a případných dalších příslušných informací bez zbytečného odkladu rozhodne o tom, zda udělí, potvrdí nebo prodlouží určení.

10.2

Schvalovací orgán vystaví příslušné technické zkušebně certifikát. Tento certifikát musí obsahovat tyto údaje:

11.1

Opětovné posouzení je obdobné úvodnímu posouzení s výjimkou toho, že je třeba zohlednit zkušenosti získané během předchozích posouzení. Posuzování s dohledem na místě jsou méně obsáhlá než opětovná posouzení.

11.2

Příslušný orgán navrhne plán opětovného posouzení a dohledu pro každou určenou technickou zkušebnu tak, aby byly pravidelně posuzovány reprezentativní vzorky z rozsahu určení.

Časový odstup mezi posouzeními na místě, ať už se jedná o opětovné posouzení, nebo o dohled, závisí na prokázané stabilitě, jíž technická zkušebna dosáhla.

11.3

Pokud jsou během dohledu nebo opětovného posouzení zjištěny případy neshody, stanoví příslušný orgán přesné lhůty pro nápravná opatření, jež mají být přijata.

11.4

Pokud nejsou nápravná opatření nebo opatření ke zlepšení přijata v dohodnutém časovém rámci nebo nejsou považována za dostatečná, přijme příslušný orgán vhodná opatření, jako je provedení dalšího posouzení, pozastavení/odejmutí určení pro jednu nebo více činností, pro něž byla technická zkušebna určena.

11.5

Pokud příslušný orgán rozhodne o pozastavení nebo odejmutí určení technické zkušebny, vyrozumí tuto zkušebnu doporučeným dopisem. V každém případě příslušný orgán přijme veškerá nezbytná opatření k zajištění pokračování činností, jež technická zkušebna již provádí.

12.1

Příslušný orgán uchovává záznamy o technických zkušebnách, aby doložil, že byly účinně splněny požadavky na určení, včetně způsobilosti.

12.2

Pro zajištění důvěrnosti musí příslušný orgán uchovávat záznamy o technických zkušebnách zabezpečeným způsobem.

12.3

Záznamy o technických zkušebnách musí obsahovat alespoň následující:

1.

Pro každý regulační akt uvedený v části I přílohy IV musí být zkušební protokol v souladu s ustanoveními normy EN ISO/IEC 17025:2005. Zejména musí obsahovat informace podle bodu 5.10.2, včetně poznámky pod čarou 1 uvedené normy.

2.

Vzor zkušebního protokolu stanoví schvalovací orgán v souladu se svými pravidly osvědčených postupů.

3.

Zkušební protokol se vypracuje v úředním jazyce Společenství, který určí schvalovací orgán.

4.

Kromě toho musí obsahovat alespoň tyto informace:

5.

Vykazuje-li zkoušené vozidlo, konstrukční část nebo samostatný technický celek kombinaci několika nejméně příznivých vlastností, pokud jde o požadovanou úroveň výkonu (tj. nejnepříznivější případ), musí zkušební protokol obsahovat údaj o tom, jakým způsobem výrobce ve shodě se schvalovacím orgánem výběr provedl.

0.1

Postupy zajištění shodnosti výroby mají za cíl zajistit shodu každého vyrobeného vozidla, systému, konstrukční části a samostatného technického celku se schváleným typem.

0.2

Nedílnou součástí těchto postupů je posouzení systému řízení jakosti (dále jen ‚úvodní posouzení‘) a ověření předmětu schválení a kontroly vztahující se na výrobek (dále jen ‚opatření pro shodnost výrobků‘).

1.1

Schvalovací orgán členského státu ověří, zda existují uspokojivá opatření a postupy k zajištění takové účinné kontroly, aby vyráběné konstrukční části, systémy, samostatné technické celky nebo vozidla byly shodné se schváleným typem.

1.2

Pokyny pro provádění posouzení jsou obsaženy v normě EN ISO 19011:2002 – Směrnice pro auditování systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu.

1.3

Požadavky uvedené v bodě 1.1 ověřuje orgán udělující schválení typu.

Tento orgán musí vyjádřit spokojenost s úvodním posouzením a s opatřeními pro shodnost výrobku podle oddílu 2 níže, přičemž vezme podle potřeby v úvahu jedno z opatření popsaných v bodech 1.3.1 až 1.3.3 nebo popřípadě úplnou nebo částečnou kombinaci takových opatření.

1.4

Pro účely schválení typu vozidla není třeba úvodní posouzení provedená pro udělení schválení typu systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků opakovat, ale musí být doplněna posouzením míst a činností spojených s montáží vozidla jako celku, které nebyly zahrnuty do předchozích posouzení.

2.1

Každé vozidlo, systém, konstrukční část nebo samostatný technický celek schválené podle této směrnice nebo podle zvláštní směrnice nebo nařízení musí být vyrobeny tak, aby byly shodné se schváleným typem, tzn. musí splňovat požadavky této směrnice nebo použitelných regulačních aktů uvedených v příloze IV.

2.2

Schvalovací orgán členského státu ověří, zda pro každé schválení typu existují odpovídající opatření dohodnutá s výrobcem a zdokumentované plány řízení, aby byly ve stanovených intervalech prováděny zkoušky nebo související kontroly nezbytné pro ověření neustálé shody se schváleným typem, včetně praktických zkoušek výslovně stanovených v regulačních aktech.

2.3

Držitel schválení typu musí zejména:

3.1

Orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit metody řízení shodnosti používané v každém výrobním provozu.

3.2.

Při každém přezkoumání musí být revizorovi poskytnuty záznamy o zkouškách nebo kontrolách a záznamy o výrobě, a to zejména záznamy zkoušek nebo kontrol zdokumentovaných v souladu s požadavkem podle bodu 2.2.

3.3

Revizor může namátkově odebrat vzorky ke zkoušení v laboratoři výrobce nebo v prostorách technické zkušebny. V takovém případě se provede pouze praktická zkouška. Minimální počet vzorků může být určen podle výsledků vlastních kontrol výrobce.

3.4

Pokud je úroveň kontroly neuspokojivá nebo pokud je třeba ověřit platnost zkoušek podle bodu 3.2, musí inspektor odebrat vzorky, které se odešlou do technické zkušebny pro provedení praktických zkoušek.

3.5

V případě, že jsou v průběhu inspekce nebo kontrolního přezkoumání zjištěny nevyhovující výsledky, musí schvalovací orgán zajistit, aby byla co nejdříve přijata veškerá nezbytná opatření pro obnovení shodnosti výroby.“

0.1

Tato příloha stanoví seznam regulačních aktů, pro něž může být výrobce určen jako technická zkušebna v souladu s čl. 41 odst. 6.

0.2

Obsahuje rovněž vhodná ustanovení týkající se určení výrobce jako technická zkušebna, která se použijí v rámci schvalování typu vozidel, konstrukčních částí a samostatných technických celků, na něž se vztahuje část I přílohy IV.

0.3

Nevztahuje se však na výrobce, kteří žádají o schválení malých sérií podle článku 22.

1.1

Výrobce určený jako technická zkušebna je výrobce, který byl schvalovacím orgánem určen jako zkušební laboratoř k provádění schvalovacích zkoušek jeho jménem ve smyslu čl. 3 bodu 31.

V souladu s čl. 41 odst. 6 může být výrobce určen jako technická zkušebna pouze pro činnosti kategorie A.

1.2

Výraz ‚provedení zkoušky‘ nezahrnuje pouze měření výkonu, ale i zaznamenání výsledků zkoušky, předložení zprávy schvalovacímu orgánu, včetně příslušných závěrů.

Zahrnuje kontrolu shody s ustanoveními, podle nichž není nutně požadováno měření. Takto tomu je v případě posuzování konstrukce s ohledem na požadavky právních předpisů.

Například výraz ‚kontrola, zda je umístění palivové nádrže ve vozidle v souladu s ustanoveními bodu 5.10 v příloze I směrnice 70/221/EHS‘ je třeba chápat jako součást výrazu ‚provedení zkoušky‘.

1.1

Určení a oznámení výrobce jako technická zkušebna se provede v souladu s ustanoveními článků 41, 42 a 43, jakož i s praktickými opatřeními obsaženými v tomto dodatku.

1.2

Výrobce musí být akreditovaný podle normy EN ISO/IEC 17025:2005 – Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.

2.1

V souladu s ustanoveními čl. 41 odst. 6 prvního pododstavce může výrobce jmenovat subdodavatele pro provedení zkoušek jeho jménem.

Subdodavatelem se rozumí:

2.2

Využití služeb subdodavatele nezbavuje výrobce jeho povinnosti dodržet ustanovení článku 41, zejména ustanovení týkající se kvalifikace technické zkušebny a souladu s normou EN ISO/IEC 17025:2005.

2.3

Oddíl 1 přílohy XV se na subdodavatele vztahuje.

a)

cíl;

b)

model konstrukce;

c)

mezní podmínky;

d)

předpokládané zatížení;

e)

výpočet;

f)

vyhodnocení;

g)

dokumentace.

1.