(ES) č. 260/2009Nařízení Rady (ES) č. 260/2009 ze dne 26. února 2009 o společných pravidlech dovozu (kodifikované znění)

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 260/2009

ze dne 26. února 2009

o společných pravidlech dovozu

(kodifikované znění)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 133 této smlouvy,

s ohledem na akty zřizující společnou organizaci zemědělských trhů, jakož i na akty týkající se zpracovaných zemědělských produktů přijaté na základě článku 308 Smlouvy, a zejména na ustanovení těchto aktů, která umožňují odchylku od obecné zásady, podle které mohou být všechna množstevní omezení nebo opatření s rovnocenným účinkem nahrazena pouze opatřeními stanovenými v uvedeném aktu,

s ohledem na návrh Komise,

vzhledem k těmto důvodům:

(1)	Nařízení Rady (ES) č. 3285/94 ze dne 22. prosince 1994 o společných pravidlech dovozu a o zrušení nařízení (ES) č. 518/94 (1) bylo několikrát podstatně změněno (2). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by mělo být uvedené nařízení kodifikováno.

(2)	Společnou obchodní politiku je nutno vytvářet podle jednotných zásad.

(3)	Společenství uzavřelo Dohodu o zřízení Světové obchodní organizace (dále jen „WTO“). Příloha 1A k uvedené dohodě obsahuje mimo jiné Všeobecnou dohodu o clech a obchodu 1994 (GATT 1994) a Dohodu o ochranných opatřeních.

(4)

Dohoda o ochranných opatřeních vyhovuje potřebě upřesnit a posílit disciplínu GATT 1994, zejména disciplínu článku XIX. Uvedená dohoda požaduje odstranění ochranných opatření, která se vymykají těmto pravidlům, jako jsou dobrovolná vývozní omezení, ujednání o řízení trhů nebo jiná podobná opatření při dovozu nebo při vývozu.

(5)

Dohoda o ochranných opatřeních se vztahuje také na výrobky z odvětví uhlí a oceli. Proto platí společná pravidla dovozu, zejména se zřetelem na použití ochranných opatření, také pro tyto výrobky, aniž by byla dotčena případná opatření provádějící dohody týkající se výslovně výrobků z odvětví uhlí a oceli.

(6)

Textilní výrobky, na které se vztahuje nařízení Rady (ES) č. 517/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu textilních výrobků pocházejících z některých třetích zemí, na které se nevztahují dvoustranné dohody, protokoly nebo jiná ujednání ani jiná zvláštní pravidla dovozu Společenství (3), jsou předmětem zvláštní úpravy na úrovni Společenství i na mezinárodní úrovni. Měly by tudíž být vyňaty z oblasti působnosti tohoto nařízení.

(7)	Členské státy by měly Komisi informovat o každém nebezpečí, které vyplyne z vývoje dovozu a mohlo by si vyžádat zavedení kontroly Společenství nebo uplatnění ochranných opatření.

(8)	V takovém případě musí Komise posoudit dovozní podmínky, vývoj dovozu a různá hlediska hospodářské a obchodní situace, jakož i případná opatření, která mají být uplatňována.

(9)

V případě předchozí kontroly Společenství je nutné podmínit propuštění daných produktů do volného oběhu předložením kontrolního dokladu, který odpovídá jednotným kritériím. Tento doklad by měly na základě prosté žádosti dovozce vystavit v určité lhůtě orgány členských států, aniž by tím dovozci vznikalo právo dovozu. Kontrolní doklad by měl platit pouze tak dlouho, dokud nedojde ke změně dovozních pravidel.

(10)	Členské státy a Komise by se měly navzájem co nejpodrobněji informovat o výsledcích kontroly Společenství.

(11)	Komisi a Radě přísluší, aby přijímaly ochranná opatření, která jsou v zájmu Společenství nutná. Tento zájem by se měl brát v úvahu jako celek, a zejména zahrnovat zájmy výrobců, uživatelů a spotřebitelů Společenství.

(12)

Ochranná opatření vůči členu WTO mohou přicházet v úvahu pouze tehdy, jestliže je dotyčný produkt do Společenství dovážen v tak zvýšeném množství a za takových podmínek, že vzniká nebo hrozí vážná újma výrobcům obdobného nebo přímo soutěžícího produktu, ledaže mezinárodní závazky dovolují odchylku od tohoto pravidla.

(13)	Měly by být definovány pojmy „vážná újma“, „hrozba vážné újmy“ a „výrobce Společenství“ a stanovena přesná kritéria pro určení újmy.

(14)	Před uplatněním ochranného opatření by se mělo provést šetření, avšak Komise by si měla zachovat možnost, aby v naléhavých případech uplatňovala prozatímní opatření.

(15)	Je třeba podrobně upravit zahájení šetření, potřebné kontroly a inspekce, přístup vyvážejících zemí a účastníků řízení k získaným informacím, slyšení účastníků řízení a možnost účastníků řízení předložit svá stanoviska.

(16)	V tomto nařízení obsažená ustanovení týkající se šetření se nedotýkají předpisů Společenství a jednotlivých států o profesním tajemství.

(17)	Pro zvýšení právní jistoty dotčených hospodářských subjektů a v zájmu rychlého rozhodování je dále nutno stanovit lhůty pro zahájení šetření a pro rozhodnutí o účelnosti opatření.

(18)	Pokud jsou přijata ochranná opatření ve formě kvóty, nesmí být její výše zpravidla nižší než průměr dovozu v minimálně tříletém reprezentativním období.

(19)

Jestliže se rozdělí kvóta mezi dodavatelské země, může se podíl každé země stanovit na základě dohody s těmito zeměmi nebo s přihlédnutím k dovozu v reprezentativním období. V případě vážné újmy a neúměrně silného růstu dovozu se lze od těchto pravidel odchýlit při dodržení závazku konzultace ve Výboru pro ochranná opatření WTO.

(20)	Měla by se určit maximální doba platnosti ochranných opatření a stanovit zvláštní ustanovení o prodloužení platnosti těchto opatření, jejich postupné liberalizaci a jejich přezkumu.

(21)	Měly by se stanovit okolnosti, za nichž nesmějí být přijímána žádná ochranná opatření vůči produktům pocházejícím z rozvojové země, která je členem WTO.

(22)

Kontrolní nebo ochranná opatření, která se omezují na jednu nebo více oblastí Společenství, se mohou ukázat vhodnější než opatření uplatňovaná v celém Společenství. Tato opatření však lze připustit pouze výjimečně, pokud neexistují žádná alternativní řešení. Je nutno zajistit, aby tato opatření byla dočasná a aby co nejméně omezovala fungování vnitřního trhu.

(23)

Pro sjednocení pravidel dovozu musí být zjednodušeny náležitosti, které musí dovozci splňovat, přičemž tyto náležitosti musí být bez ohledu na místo odbavení zboží vždy stejné. Proto by mělo být zajištěno, aby všechny náležitosti byly splněny použitím tiskopisů odpovídajících vzoru připojenému k tomuto nařízení.

(24)	Kontrolní doklady vystavené v rámci kontrolních opatření Společenství by měly být nezávisle na vystavujícím členském státě platné v celém Společenství,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

Obecné zásady

Článek 1

1.   Toto nařízení se vztahuje na dovoz produktů pocházejících ze třetích zemí, s výjimkou

a)	textilních výrobků, na které se vztahují zvláštní pravidla dovozu podle nařízení (ES) č. 517/94;

b)	produktů pocházejících z některých třetích zemí uvedených v nařízení Rady (ES) č. 519/94 ze dne 7. března 1994 o společných pravidlech dovozu z některých třetích zemí (4).

2.   Dovoz produktů uvedených v odstavci 1 do Společenství je volný a nepodléhá žádnému množstevnímu omezení, aniž jsou dotčena případná ochranná opatření přijatá podle kapitoly V.

KAPITOLA II

Informační a konzultační postup Společenství

Článek 2

Pokud by vývoj dovozu vyžadoval zavedení kontrolních a ochranných opatření, sdělí to členské státy Komisi. Toto sdělení musí obsahovat dostupné důkazy podle kritérií stanovených v článku 10. Komise toto sdělení neprodleně předá všem členským státům.

Článek 3

1.   Na žádost některého členského státu nebo z podnětu Komise se mohou konat konzultace.

2.   Tyto konzultace se konají do osmi pracovních dnů poté, co bylo sdělení uvedené v článku 2 doručeno Komisi, v každém případě ale před zavedením kontrolních a ochranných opatření Společenství.

Článek 4

1.   Konzultace se konají v poradním výboru (dále jen „výbor“) složeném ze zástupců jednotlivých členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2.   Výbor svolává předseda. Co nejdříve předá členským státům všechny důležité informace.

3.   Konzultace se týkají zejména

a)	dovozních podmínek, vývoje dovozu a různých hledisek hospodářské a obchodní situace daného produktu a

b)	opatření, která je případně třeba přijmout.

4.   V případě potřeby se konzultace mohou konat písemně. V tom případě informuje Komise členské státy, které mohou ve lhůtě pěti až osmi pracovních dnů stanovené Komisí vyjádřit své stanovisko nebo požádat o ústní konzultace.

KAPITOLA III

Šetření Společenství

Článek 5

1.   Aniž je dotčen článek 8, provede se před zavedením ochranného opatření šetření Společenství.

2.   Cílem šetření je, aby se na základě činitelů uvedených v článku 10 zjistilo, zda daným výrobcům Společenství vzniká nebo hrozí vážná újma způsobená dovozem dotyčného produktu.

3.   Použijí se tyto definice:

a)	„vážnou újmou“ se rozumí jasné obecné poškození postavení výrobců Společenství;

b)	„hrozbou vážné újmy“ se rozumí vážná újma, která jednoznačně a bezprostředně hrozí;

c)	„výrobci Společenství“ se rozumějí výrobci obdobných nebo přímo soutěžících produktů jako celek, kteří působí na území Společenství, nebo ti výrobci, jejichž společná výroba obdobných nebo přímo soutěžících produktů tvoří větší podíl celkové výroby Společenství těchto produktů.

Článek 6

1.   Pokud je Komisi po ukončení konzultací uvedených v článcích 3 a 4 zřejmé, že existují dostatečné důkazy odůvodňující zahájení šetření, zahájí do jednoho měsíce po obdržení informace z některého členského státu šetření a zveřejní oznámení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto oznámení

a)	obsahuje souhrn získaných informací a pokyn, že je nutno předat Komisi všechny užitečné informace;

b)	stanoví lhůtu, v níž mohou účastníci řízení vyjádřit písemné stanovisko a předat informace, pokud tato stanoviska a informace mají být vzaty v úvahu při šetření;

c)	stanoví lhůtu, během níž mohou účastníci řízení podat žádost o slyšení před Komisí podle odstavce 4.

Komise zahájí šetření v součinnosti s členskými státy.

2.   Komise si vyžádá všechny informace, které považuje za nutné, a snaží se, pokud to po konzultaci s výborem považuje za vhodné, ověřit tyto informace u dovozců, obchodníků, obchodních zástupců, výrobců, obchodních sdružení a organizací.

Komisi přitom poskytují pomoc zaměstnanci členského státu, na jehož území se prověřování provádí, pokud si to členský stát přeje.

3.   Členské státy poskytnou Komisi na její žádost a podle postupů, které Komise stanoví, informace, které mají k dispozici o vývoji situace na trhu s produktem, jehož se šetření týká.

4.   Účastníci řízení, kteří se přihlásili podle odst. 1 prvního pododstavce, a zástupci vyvážející země mohou na základě písemné žádosti nahlížet do všech informací poskytnutých Komisi v rámci šetření, kromě interních dokumentů úřadů Společenství nebo jeho členských států, pokud jsou tyto informace významné pro uplatnění jejich argumentů, nejsou důvěrné ve smyslu článku 9 a Komise je při šetření používá.

Účastníci řízení, kteří se vyjádřili, mohou Komisi sdělit stanovisko k těmto informacím. Jejich stanoviska lze vzít v úvahu, pokud se opírají o dostatečné důkazy.

5.   Komise může účastníky řízení vyslechnout. Účastníci řízení musí být vyslechnuti, pokud o to písemně požádají ve lhůtě stanovené oznámením v Úředním věstníku Evropské unie a prokáží, že mohou být výsledkem šetření skutečně dotčeni a že existují zvláštní důvody pro jejich slyšení.

6.   Pokud nejsou informace poskytnuty ve lhůtách stanovených tímto nařízením nebo Komisí na základě tohoto nařízení nebo pokud je šetření značně bráněno, mohou být zjištění učiněna na základě údajů, které jsou k dispozici. Jestliže Komise zjistí, že jí účastník řízení nebo třetí osoba sdělili nesprávné nebo zavádějící informace, nebere tyto informace v úvahu a může využít údaje, které jsou k dispozici.

7.   Pokud Komise po konzultacích uvedených v článcích 3 a 4 dospěje k názoru, že stávající důkazy nepostačují k tomu, aby ospravedlnily šetření, sdělí toto rozhodnutí členským státům do jednoho měsíce od obdržení informací z členských států.

Článek 7

1.   Po ukončení šetření předkládá Komise výboru zprávu o výsledcích.

2.   Pokud dojde Komise během devíti měsíců po zahájení šetření k závěru, že nejsou nutná žádná kontrolní a ochranná opatření Společenství, ukončí se šetření po konzultaci výboru do jednoho měsíce.

Rozhodnutí o ukončení šetření se zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením nejdůležitějších závěrů šetření a se shrnutím důvodů.

3.   Pokud je Komise toho názoru, že jsou nutná kontrolní a ochranná opatření Společenství, přijme podle kapitol IV a V ve lhůtě devíti měsíců po zahájení šetření potřebná opatření. Ve výjimečných případech může být tato lhůta prodloužena o další dobu nejvýše dvou měsíců; v tom případě zveřejní Komise v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o délce prodloužení se shrnutím důvodů.

Článek 8

1.   Tato kapitola nevylučuje použití kontrolních opatření podle článků 11 až 15 nebo prozatímních ochranných opatření podle článků 16, 17 a 18 v kterémkoli okamžiku.

Prozatímní opatření se uplatňují,

a)	jestliže kritická situace, v níž by každé prodlení vedlo k obtížně napravitelné újmě, vyžaduje okamžitý zásah a

b)	jestliže bylo předběžně stanoveno, že existují dostatečné důvody pro to, že růstem dovozu vznikla nebo hrozí vážná újma.

Doba trvání těchto opatření nesmí přesahovat 200 dnů.

2.   Prozatímní ochranná opatření spočívají ve zvýšení cel oproti jejich stávající úrovni, nezávisle na tom, je-li nulová nebo vyšší, jestliže jsou tato opatření s to zabránit vážné újmě nebo ji napravit.

3.   Komise provede bez odkladu vyšetřovací opatření, která jsou ještě zapotřebí.

4.   Pokud jsou prozatímní ochranná opatření zrušena, protože nedošlo k žádné vážné újmě ani hrozbě vážné újmy, jsou cla vybraná na základě těchto opatření z moci úřední neprodleně vrácena. Použije se postup stanovený v článcích 235 a následujících nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství (5).

Článek 9

1.   Informace získané na základě tohoto nařízení smějí být použity pouze k účelu, k němuž byly vyžádány.

2.   Rada, Komise, členské státy ani jejich úředníci nesmějí vyzradit důvěrné informace, které získají na základě tohoto nařízení nebo které jim jsou důvěrně sděleny, ledaže k tomu ten, kdo informaci poskytl, výslovně udělí souhlas.

3.   Každá žádost o důvěrné zacházení musí uvádět důvody, proč je informace důvěrná.

Prokáže-li se však, že žádost o důvěrné zacházení není oprávněná, a nechce-li ten, kdo informaci poskytl, povolit její zveřejnění ani její sdělení v obecné nebo souhrnné formě, nemusí být dotyčná informace brána v úvahu.

4.   Informace je v každém případě považována za důvěrnou, pokud by její sdělení mohlo mít závažný nepříznivý účinek na toho, kdo ji poskytl nebo je jejím zdrojem.

5.   Odstavce 1 až 4 nevylučují, aby se orgány Společenství odvolávaly na obecné informace, a zejména na důvody, na kterých je založeno rozhodnutí přijaté na základě tohoto nařízení. Orgány Společenství však musí přihlížet k oprávněnému zájmu dotčených fyzických nebo právnických osob na zachování jejich obchodního tajemství.

Článek 10

1.   Zkoumání vývoje dovozu, dovozních podmínek a vážné újmy nebo hrozby vážné újmy pro výrobce Společenství se opírá zejména o tyto činitele:

a)	objem dovozu, zejména při podstatném zvýšení v absolutních číslech nebo v poměru k výrobě nebo spotřebě ve Společenství;

b)	cena dovážených produktů, zejména pokud je významně nižší v porovnání s cenou obdobného produktu ve Společenství;

c)

účinky na výrobce Společenství, které jsou patrné ve vývoji některých hospodářských činitelů, jako jsou — výroba, — kapacitní využití, — zásoby, — prodej, — podíl na trhu, — ceny (tzn. pokles cen nebo zabránění nárůstu cen, k němuž by normálně došlo), — zisky, — kapitálový výnos, — peněžní tok, — zaměstnanost;

d)	jiné činitele než vývoj dovozu, jimiž vzniká nebo může vzniknout dotyčným výrobcům Společenství újma.

2.   Pokud se posuzuje existence hrozby vážné újmy, Komise také prověřuje, zda lze jasně předvídat, že určitá situace může vést ke skutečné újmě.

Přitom lze mimo jiné zohlednit tyto činitele:

a)	míru růstu vývozu do Společenství;

b)	vývozní kapacitu v zemi původu nebo vývozu, která již existuje nebo vznikne v dohledné budoucnosti, a pravděpodobnost, že tato kapacita bude využita k vývozu do Společenství.

KAPITOLA IV

Kontrolní opatření

Článek 11

1.   Pokud vývoj dovozu produktu pocházejícího ze třetí země uvedené v tomto nařízení hrozí způsobit újmu výrobcům Společenství, může být dovoz tohoto produktu, pokud to vyžadují zájmy Společenství, podroben

a)	zpětné kontrole Společenství podle rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 nebo

b)	předchozí kontrole Společenství podle článku 12.

2.   Rozhodnutí o zavedení kontroly přijme Komise postupem podle čl. 16 odst. 6 druhého pododstavce a odst. 7.

3.   Doba platnosti kontrolních opatření je omezená. Pokud není stanoveno jinak, pozbývají platnosti uplynutím druhého pololetí, které následuje po pololetí, během nějž byla opatření zavedena.

Článek 12

1.   Produkty, které podléhají předchozí kontrole Společenství, smějí být propuštěny do volného oběhu pouze po předložení kontrolního dokladu. Tento doklad vydává příslušný orgán určený členskými státy pro všechna požadovaná množství bezplatně do nejvýše pěti pracovních dnů poté, co tento orgán obdrží žádost dovozce Společenství, nezávisle na jeho místě usazení ve Společenství. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že příslušný vnitrostátní orgán žádost obdržel nejpozději tři pracovní dny po jejím podání.

2.   Kontrolní doklad se vyhotovuje na tiskopise odpovídajícím vzoru v příloze I.

Pokud není v rozhodnutí o zavedení kontroly stanoveno jinak, obsahuje žádost dovozce o vystavení kontrolního dokladu povinně pouze tyto údaje:

a)	jméno a úplnou adresu žadatele (včetně čísla telefonu, faxu a v případě potřeby identifikačního čísla u příslušných vnitrostátních orgánů), jakož i jeho daňové identifikační číslo, pokud je povinen platit DPH;

b)	případně jméno a úplnou adresu deklaranta nebo zástupce určeného žadatelem (včetně čísla telefonu a faxu);

c)	označení zboží s uvedením — jeho obchodního názvu, — odpovídajícího kódu kombinované nomenklatury, — místa jeho původu a místa odeslání;

d)	deklarovaná množství v kilogramech a v případě potřeby v jiné jednotce (páry, kusy atd.);

e)	cenu zboží v eurech, CIF hranice Společenství;

f)	následující prohlášení žadatele s datem, podpisem a jménem žadatele napsaným hůlkovým písmem: „Já, níže podepsaný, potvrzuji, že údaje uvedené v této žádosti jsou pravdivé a byly poskytnuty v dobré víře a že jsem usazen na území Společenství.“

3.   Kontrolní doklad je platný v celém Společenství nezávisle na tom, který členský stát jej vystavil.

4.   Zjištění, že jednotková cena, za niž je obchod sjednán, překračuje cenu uvedenou v kontrolním dokladu o méně než 5 % nebo že celková hodnota nebo celkové množství produktů deklarovaných k dovozu překračuje o méně než 5 % hodnotu nebo množství, které jsou uvedeny v kontrolním dokladu, nevylučuje propuštění dotyčného produktu do volného oběhu. Komise může po vyslechnutí stanovisek vyjádřených ve výboru s přihlédnutím k vlastnostem produktů a k jiným zvláštním znakům transakcí stanovit jiný procentní podíl, který však zpravidla nesmí překročit 10 %.

5.   Kontrolní doklad se může použít pouze tehdy, pokud zůstanou pro dané transakce použitelná ujednání o liberalizaci dovozu. Kontrolní doklad lze používat nejdéle po dobu, která se stanoví ke stejnému okamžiku a stejným postupem jako zavedení kontroly, přičemž se zohlední vlastnosti produktů a ostatní zvláštní znaky těchto transakcí.

6.   Původ produktů kontrolovaných Společenstvím se musí prokázat osvědčením o původu, pokud je to požadováno v rozhodnutí podle článku 11. Jiné předpisy o předložení takového osvědčení nejsou tímto odstavcem dotčeny.

7.   Jestliže se na produkty podléhající předchozí kontrole Společenství v některém členském státě vztahuje regionální ochranné opatření, může dovozní povolení udělené tímto členským státem nahradit kontrolní doklad.

8.   Kontrolní doklady a výtahy z nich se vystavují ve dvou vyhotoveních, z nichž první je označeno jako „Originál pro žadatele“, má číslo 1 a předává se žadateli, zatímco druhé je označeno jako „Kopie pro příslušný orgán“, má číslo 2 a je uchováváno u orgánu, který doklad vystavuje. Pro správní účely může příslušný orgán k vyhotovení č. 2 připojit ještě další dodatečná vyhotovení.

9.   Pro tiskopisy se použije bílý, bezdřevý, klížený psací papír s hmotností 55 až 65 g/m2. Tiskopisy mají formát 210×297 mm; odstup řádků je 4,24 mm (1/6); úprava tiskopisu se musí přesně dodržet. Přední i zadní strana vyhotovení č. 1, která představuje vlastní kontrolní doklad, je navíc opatřena tištěným žlutým gilošovaným vzorem, který zviditelní jakékoli padělání mechanickými nebo chemickými prostředky.

10.   Za tisk tiskopisů odpovídají členské státy. Tiskopisy je možné tisknout v tiskárnách schválených členským státem, ve kterém jsou usazeny. V takovém případě musí každý tiskopis obsahovat odkaz na toto schválení. Na tiskopisech se musí uvést název a adresa tiskárny nebo značka, podle níž lze tiskárnu identifikovat.

Článek 13

Pokud nebyl dovoz produktu během osmi pracovních dnů po ukončení konzultací uvedených v článcích 3 a 4 podroben předchozí kontrole Společenství, může Komise v souladu s článkem 18 zavést kontrolu omezenou na dovoz určený pro jeden nebo více regionů Společenství.

Článek 14

1.   Produkty pod regionální kontrolou smějí být propuštěny do volného oběhu pouze po předložení kontrolního dokladu. Tento doklad vydává příslušný orgán určený daným členským státem nebo státy pro všechna požadovaná množství bezplatně do nejvýše pěti pracovních dnů poté, co příslušný vnitrostátní orgán obdrží žádost dovozce Společenství, nezávisle na jeho místě usazení ve Společenství. Pokud se neprokáže opak, má se za to, že příslušný vnitrostátní orgán žádost obdržel nejpozději tři pracovní dny po jejím podání. Kontrolní doklad se může použít jen po dobu, po kterou zůstávají účinná odpovídající ujednání o liberalizaci dovozu.

2.   Použije se čl. 12 odst. 2.

Článek 15

1.   Členské státy sdělí Komisi v případě kontroly Společenství nebo regionální kontroly během prvních deseti dnů každého měsíce

a)	v případě předchozí kontroly množství a částky vypočtené podle ceny CIF, pro něž byly v předchozím období vydány kontrolní doklady;

b)	v každém případě dovoz během období, které předchází období uvedenému v písmenu a).

Informace členských států jsou rozčleněny podle produktů a zemí.

Odchylná ustanovení mohou být stanovena ke stejnému okamžiku a stejným postupem, jakým byla zavedena kontrola.

2.   Komise může na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu změnit časový rozvrh pro předkládání informací, pokud to vyžaduje vlastnost produktu nebo zvláštní okolnosti.

3.   Komise o tom uvědomí členské státy.

KAPITOLA V

Ochranná opatření

Článek 16

1.   Pokud je produkt dovážen do Společenství v natolik zvýšeném množství nebo za takových podmínek, že tím výrobcům Společenství vzniká nebo hrozí vážná újma, může Komise na ochranu zájmů Společenství na žádost některého členského státu nebo z vlastního podnětu

a)	zkrátit dobu platnosti kontrolních dokladů ve smyslu článku 12, které budou vydány po vstupu tohoto opatření v platnost;

b)	změnit pravidla pro dovoz dotyčného produktu tak, že smí být propuštěn do volného oběhu pouze po předložení dovozního povolení; toto povolení se uděluje podle pravidel a v mezích, které stanoví Komise.

Opatření podle písmen a) a b) jsou okamžitě použitelná.

2.   Vůči členům WTO lze opatření podle odstavce 1 přijmout, jen jsou-li splněny obě podmínky prvního pododstavce uvedeného odstavce.

3.   Je-li stanovena kvóta, zohlední se zvláště

a)	zájem na co nejrozsáhlejším zachování tradičních obchodních toků;

b)	objem smluv uzavřených za obvyklých podmínek před vstupem ochranného opatření ve smyslu této kapitoly v platnost, pokud byly příslušným členským státem Komisi oznámeny;

c)	potřeba nepoškodit dosažení cíle sledovaného zavedením kvóty.

Výše kvóty nesmí být nižší než průměr dovozu za tři poslední reprezentativní roky, pro které jsou k dispozici statistiky, ledaže by odlišná úroveň byla nezbytná k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě.

4.   Pokud je kvóta rozdělena mezi dodavatelské země, může být rozdělení dohodnuto s těmi dodavatelskými zeměmi, které mají podstatný zájem na tom, aby dodávaly daný produkt k dovozu do Společenství.

Není-li tomu tak, rozdělí se kvóta mezi dodavatelské země vždy podle jejich podílu na dovozu daného produktu do Společenství během předchozího reprezentativního období, přičemž se vezmou v úvahu zvláštní činitele, které mohly nebo mohou ovlivnit obchod s tímto produktem.

Za předpokladu, že je splněna povinnost Společenství provádět konzultace ve Výboru pro ochranná opatření WTO, však může být v případě vážné újmy od této metody rozdělení upuštěno, jestliže se dovoz z jedné nebo více dodavatelských zemí ve srovnání s celkovým růstem dovozu dotyčného produktu během předchozího reprezentativního období neúměrně zvýšil.

5.   Opatření podle tohoto článku se po vstupu v platnost vztahují na všechny produkty propuštěné do volného oběhu. V souladu s článkem 18 mohou být omezena na jeden nebo více regionů Společenství.

Tato opatření však nebrání propuštění do volného oběhu produktů, které již jsou na cestě do Společenství, jestliže se jejich místo určení již nedá změnit a jestliže tyto produkty, které podle článků 11 a 12 mohou být propuštěny do volného oběhu pouze proti předložení kontrolního dokladu, jsou takovým dokladem doprovázeny.

6.   Pokud o zásah Komise požádal některý členský stát, přijme Komise rozhodnutí do pěti pracovních dnů po obdržení žádosti.

Rozhodnutí Komise přijatá podle tohoto článku se sdělují Radě a členským státům. Každý členský stát může do jednoho měsíce ode dne sdělení předložit rozhodnutí Radě.

7.   Pokud členský stát rozhodnutí Komise předloží Radě, může Rada rozhodnutí Komise kvalifikovanou většinou potvrdit, změnit nebo zrušit.

Pokud Rada do tří měsíců poté, co jí byla záležitost předložena, nepřijme rozhodnutí, považuje se rozhodnutí Komise za zrušené.

Článek 17

Pokud to vyžadují zájmy Společenství, může Rada na návrh Komise vypracovaný podle kapitoly III přijmout kvalifikovanou většinou vhodná opatření, aby zabránila tomu, aby se určitý produkt do Společenství dovážel v natolik zvýšeném množství nebo za takových podmínek, že tím výrobcům Společenství obdobného nebo přímo soutěžícího produktu vzniká nebo hrozí vážná újma.

Použije se čl. 16 odst. 2 až 5.

Článek 18

Pokud se při kontrole zejména na základě činitelů uvedených v článku 10 zjistí, že v jednom nebo více regionech Společenství jsou splněny podmínky pro přijetí opatření podle článků 11 a 16, může Komise po posouzení alternativních řešení výjimečně povolit uplatňování kontrolních a ochranných opatření omezených na daný region nebo regiony, pokud má za to, že uplatňování těchto opatření je vhodnější na této úrovni než na úrovni Společenství.

Tato opatření musí být dočasná a musí co nejméně omezovat fungování vnitřního trhu.

Tato opatření se přijímají postupem podle článků 11 a 16.

Článek 19

Ochranná opatření se nepoužijí na produkt pocházející z rozvojové země, která je členem WTO, pokud její podíl na dovozu daného produktu do Společenství nepřekračuje 3 %, za předpokladu, že dovoz z rozvojových zemí, které jsou členem WTO a jejichž podíl na dovozu je méně než 3 %, netvoří společně více než 9 % celkového dovozu dotyčného produktu do Společenství.

Článek 20

1.   Trvání ochranných opatření se omezuje na dobu, která je nezbytná k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě a pro usnadnění přizpůsobení výrobců Společenství. Tato doba nesmí překročit, včetně doby trvání případného prozatímního opatření, čtyři roky.

2.   Tato původní doba může být prodloužena, kromě opatření stanovených v čl. 16 odst. 4 třetím pododstavci, pokud se zjistí, že

a)	prodloužení je nezbytné k zabránění vážné újmě nebo k její nápravě;

b)	výrobci Společenství prokazatelně provádějí přizpůsobení.

3.   Rozhodnutí o prodloužení jsou přijímána podle kapitoly III a stejnými postupy jako v případě původních opatření. Prodloužené opatření nesmí být více omezující než opatření na konci původní doby.

4.   Pokud ochranné opatření trvá více než jeden rok, je třeba je během doby uplatňování, včetně doby prodloužení, postupně liberalizovat v pravidelných odstupech.

5.   Celková doba uplatňování ochranného opatření včetně doby uplatňování prozatímních opatření, původní doby uplatňování a jejího případného prodloužení nesmí přesáhnout osm let.

Článek 21

1.   Po dobu, kdy se uplatňují kontrolní nebo ochranná opatření zavedená podle kapitol IV a V, se ve výboru na žádost členských států nebo z podnětu Komise konají konzultace. U ochranných opatření, jejichž doba trvání přesahuje tři roky, požádá Komise o konzultace nejpozději po uplynutí poloviny doby uplatňování opatření. Účelem konzultací je

a)	posouzení účinků opatření;

b)	stanovení, zda a do jaké míry je vhodné urychlení procesu liberalizace;

c)	ověření, zda je zachování opatření nutné.

2.   Pokud Komise po konzultacích podle odstavce 1 dospěje k názoru, že je nutné kontrolní nebo ochranná opatření podle článků 11, 13, 16, 17 a 18 zrušit nebo změnit, postupuje takto:

a)	pokud opatření přijala Rada, navrhne Komise Radě, aby opatření bylo zrušeno nebo změněno. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou;

b)	ve všech ostatních případech změní nebo zruší kontrolní nebo ochranné opatření Společenství Komise.

Pokud se rozhodnutí týká regionálních kontrolních opatření, použije se od šestého dne po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 22

1.   Dovoz produktu, který byl předmětem ochranného opatření, nesmí být v době, která odpovídá době platnosti dřívějšího opatření, znovu podroben ochrannému opatření. Tato doba nesmí být kratší než dva roky.

2.   Odchylně od odstavce 1 se může ochranné opatření s dobou platnosti 180 dnů nebo méně opětně použít na dovoz produktu, jestliže

a)	od zavedení ochranného opatření na dovoz tohoto produktu uplynul alespoň jeden rok a

b)	toto ochranné opatření nebylo v období pěti let předcházejících jeho zavedení použito na tento produkt více než dvakrát.

KAPITOLA VI

Závěrečná ustanovení

Článek 23

Pokud to zájmy Společenství vyžadují, může Rada přijmout na návrh Komise kvalifikovanou většinou vhodná opatření, aby umožnila výkon práv a povinností Společenství nebo všech jeho členských států na mezinárodní úrovni, zejména v oblasti obchodu se surovinami.

Článek 24

1.   Tímto nařízením není dotčeno plnění povinností vyplývajících ze zvláštních pravidel obsažených v dohodách mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

2.   Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, nevylučuje toto nařízení přijetí nebo uplatňování členskými státy

a)

zákazů, množstevních omezení nebo kontrolních opatření, které jsou odůvodněny veřejnou mravností, veřejným pořádkem, veřejnou bezpečností, ochranou zdraví a života lidí a zvířat, ochranou rostlin, ochranou národního kulturního pokladu, jenž má uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu, nebo ochranou průmyslového a obchodního vlastnictví;

b)	zvláštních devizových náležitostí;

c)	náležitostí, které byly zavedeny na základě mezinárodních dohod v souladu se Smlouvou.

Členské státy sdělí Komisi opatření nebo náležitosti, které zamýšlejí zavést nebo změnit na základě prvního pododstavce.

V případech zvláštní naléhavosti se Komisi sdělí vnitrostátní opatření nebo náležitosti bezprostředně po jejich přijetí.

Článek 25

1.   Tímto nařízením není dotčeno uplatňování předpisů, které zřizují společnou organizaci zemědělských trhů, nebo z nich odvozených správních předpisů Společenství nebo vnitrostátních správních předpisů anebo zvláštních předpisů týkajících se zboží vzniklého zpracováním zemědělských produktů. Použije se k těmto předpisům doplňkově.

2.   Články 11 až 15 a článek 22 se nevztahují na produkty uvedené v odstavci 1, u kterých pravidla Společenství pro obchod se třetími zeměmi vyžadují předložení dovozního osvědčení nebo jiného dovozního dokladu.

Články 16, 18, a 21 až 24 se nevztahují na produkty, u kterých pravidla Společenství pro obchod se třetími zeměmi vyžadují použití množstevních omezení dovozu.

Článek 26

Nařízení (ES) č. 3285/94 ve znění aktů uvedených v příloze II se zrušuje.

Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze III.

Článek 27

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

---

(1)  Úř. věst. L 349, 31.12.1994, s. 53.

(2)  Viz příloha II.

(3)  Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 67, 10.3.1994, s. 89.

(5)  Úř. věst. L 302, 19.10.1992, s. 1.

---

---

---

---