2009/108/ESSměrnice Komise 2009/108/ES ze dne 17. srpna 2009 , kterou se pro účely přizpůsobení technickému pokroku mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES o některých konstrukčních částech a vlastnostech dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (Text s významem pro EHP)

Dodatek 3

Postup zkoušky emisí u hybridních elektrických motocyklů, motorových tříkolek a čtyřkolek

1.   OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha obsahuje zvláštní ustanovení, pokud jde o schválení typu hybridních elektrických vozidel.

2.   KATEGORIE HYBRIDNÍCH ELEKTRICKÝCH VOZIDEL

Nabíjení vozidla	Externí nabíjení (1) (OVC)		Jiné než externí nabíjení (2) (NOVC)
Přepínač pracovního režimu	nepřítomen	přítomen	nepřítomen	přítomen

3.   METODY ZKOUŠKY TYPU I

V případě zkoušky typu I se hybridní elektrické motocykly nebo motorové tříkolky testují v souladu s příslušným zkušebním postupem (dodatek 1 nebo dodatek 1a), jak je stanoveno v příloze II bodu 2.2.1.1.5. Pro každou zkušební podmínku musí výsledek zkoušky emisí splňovat mezní hodnoty specifikované v příloze II bodu 2.2.1.1.5.

3.1   Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (OVC HEV) bez přepínače pracovního režimu

3.1.1   Provádějí se dvě zkoušky za dále uvedených podmínek:

Podmínka A: zkouška se provádí s plně nabitým zásobníkem elektrické energie.

Podmínka B: zkouška se provádí se zásobníkem energie s minimálním stavem nabití (maximální vybití kapacity).

Profil stavu nabití (SOC) zásobníku elektrické energie v průběhu různých fází zkoušky typu I se udává v poddodatku 3.

3.1.2   Podmínka A

3.1.2.1   Postup je zahájen vybitím jízdou

a)	při konstantní rychlosti 50 km/h do doby, kdy se nastartuje motor hybridního elektrického vozidla (HEV), který spotřebovává palivo, nebo

b)

pokud není vozidlo schopno dosáhnout konstantní rychlosti 50 km/h bez nastartování motoru spotřebovávajícího palivo, sníží se rychlost tak, aby vozidlo bylo schopno jízdy po definovanou dobu/vzdálenost při nižší konstantní rychlosti, při které motor spotřebovávající palivo ještě nestartuje (je třeba dohodnout mezi technickou zkušebnou a výrobcem), nebo

c)	podle doporučení výrobce.

Motor spotřebovávající palivo se zastaví do 10 sekund po automatickém nastartování.

3.1.2.2   Stabilizace vozidla

3.1.2.2.1   Před zkouškou se vozidlo odstaví v místnosti s relativně ustálenou teplotou od 293 K do 303 K (od 20 °C do 30 °C). Tato stabilizace musí trvat nejméně šest hodin a pokračovat po dobu, než teplota motorového oleje a případné chladicí kapaliny dosáhne teploty místnosti ± 2 K a dokud se plně nenabije zásobník elektrické energie v důsledku nabíjení uvedeného v bodu 3.1.2.2.2.

3.1.2.2.2   V průběhu odstavení vozidla se zásobník elektrické energie nabíjí s využitím postupu normálního nočního nabíjení popsaného v poddodatku 2 bodu 4.1.2.

3.1.2.3   Zkušební postup

3.1.2.3.1   Vozidlo se nastartuje pomocí prostředků, které má řidič běžně k dispozici. První cyklus začíná okamžikem zahájení postupu nastartování vozidla.

3.1.2.3.2   Lze použít zkušební postupy definované buď v bodu 3.1.2.3.2.1, nebo v bodu 3.1.2.3.2.2.

3.1.2.3.2.1   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a končí podle definice v příslušném zkušebním postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a) (konec odběru (ES)).

3.1.2.3.2.2   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a pokračuje po dobu několika opakování zkušebních cyklů. Končí dokončením závěrečné periody volnoběhu, kdy zásobník elektrické energie dosáhne stavu minimálního nabití v souladu s níže definovaným kritériem (konec odběru vzorků (ES)).

Elektrická bilance Q (Ah) měřená s použitím postupu uvedeného v poddodatku 1 se používá ke stanovení, kdy zásobník elektrické energie dosáhl stavu minimálního nabití.

Stav minimálního nabití zásobníku elektrické energie se ve zkušebním cyklu N považuje za dosažený, pokud elektrická bilance během zkušebního cyklu N + 1 není vyšší než 3 % vybití, vyjádřené jako procento nominální kapacity zásobníku energie (v Ah) ve stavu maximálního nabití.

Na žádost výrobce mohou být provedeny další zkušební cykly a jejich výsledky mohou být zahrnuty do výpočtů popsaných v bodech 3.1.2.3.5 a 3.1.2.3.6, pokud elektrická bilance v případě každého dalšího zkušebního cyklu ukáže menší vybití zásobníku elektrické energie než v předcházejícím cyklu.

Mezi jednotlivými cykly je dovolena perioda odstavení vozidla za tepla v délce do 10 minut.

3.1.2.3.3   Vozidlo je provozováno podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.1.2.3.4   Výfukové plyny se analyzují podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.1.2.3.5   Výsledky zkoušky kombinovaného cyklu podle podmínky A se zaznamenávají v m1. V případě zkoušení podle bodu 3.1.2.3.2.1, m1 vyjadřuje výsledky v gramech za jediný zkušební cyklus. V případě zkoušení podle bodu 3.1.2.3.2.2, m1 vyjadřuje v gramech součet výsledků za N zkušebních cyklů.

3.1.2.3.6   Průměrná hmotnostní emise v g/km každé znečišťující látky se podle podmínky A vypočítá jako (M1)

M1 = m1/Dtest1

přičemž Dtest1 jsou skutečně ujeté vzdálenosti při zkoušce podle podmínky A.

3.1.3   Podmínka B

3.1.3.1   Stabilizace vozidla

3.1.3.1.1   Zásobník elektrické energie vozidla se vybije podle bodu 3.1.2.1.

3.1.3.1.2   Před zkouškou se vozidlo odstaví v místnosti s relativně ustálenou teplotou od 293 K do 303 K (od 20 °C do 30 °C). Tato stabilizace musí trvat nejméně šest hodin a pokračovat po dobu, než teplota motorového oleje a případné chladicí kapaliny dosáhne teploty místnosti ± 2 K.

3.1.3.2   Zkušební postup

3.1.3.2.1   Vozidlo se nastartuje pomocí prostředků, které má řidič běžně k dispozici. První cyklus začíná v okamžiku zahájení postupu nastartování vozidla.

3.1.3.2.2   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a končí podle definice v příslušném zkušebním postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a) (konec odběru (ES)).

3.1.3.2.3   Vozidlo je provozováno podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.1.3.2.4   Výfukové plyny se analyzují podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.1.3.2.5   Výsledky zkoušky kombinovaného cyklu podle podmínky B se zaznamenávají v m2.

3.1.3.2.6   Průměrná emise v g/km každé znečišťující látky se podle podmínky B vypočítá jako (M2)

M2 = m2/Dtest2

přičemž Dtest2 jsou skutečně ujeté vzdálenosti při zkoušce podle podmínky B.

3.1.4   Výsledky zkoušek

3.1.4.1   V případě zkoušení podle bodu 3.1.2.3.2.1 se vážené hodnoty spotřeby vypočítají takto:

M = (De · M1 + Dav · M2)/(De + Dav)

kde:

M	=	hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr
M1	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr s plně nabitým zásobníkem elektrické energie
M2	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr se zásobníkem elektrické energie ve stavu minimálního nabití (maximálního vybití kapacity)
De	=	akční dosah vozidla na elektřinu v souladu s postupem popsaným v poddodatku 2
Dav	=	uvažovaná průměrná vzdálenost vozidla provozovaného podle podmínky B v období mezi dvěma nabitími zásobníku energie: — 4 km pro motocykl kategorie 1 (kapacita motoru < 150 cc), — 6 km pro motocykl kategorie 2 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax < 130 km/h), — 10 km pro motocykl kategorie 3 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax > 130 km/h).

3.1.4.2   V případě zkoušení podle bodu 3.1.2.3.2.2 se vážené hodnoty spotřeby vypočítají takto:

M = (Dovc · M1 + Dav · M2)/(Dovc + Dav)

kde:

M	=	hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr
M1	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr s plně nabitým zásobníkem elektrické energie
M2	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr se zásobníkem elektrické energie ve stavu minimálního nabití (maximálního vybití kapacity)
Dovc	=	akční dosah vozidla OVC v souladu s postupem popsaným v poddodatku 2
Dav	=	uvažovaná průměrná vzdálenost vozidla provozovaného podle podmínky B v období mezi dvěma nabitími zásobníku energie: — 4 km pro motocykl kategorie 1 (kapacita motoru < 150 cc), — 6 km pro motocykl kategorie 2 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax < 130 km/h), — 10 km pro motocykl kategorie 3 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax > 130 km/h).

3.2   Hybridní elektrické vozidlo s externím nabíjením (OVC) s přepínačem pracovního režimu

3.2.1   Provádějí se dvě zkoušky za dále uvedených podmínek:

3.2.1.1   Podmínka A: zkouška se provádí s plně nabitým zásobníkem elektrické energie.

3.2.1.2   Podmínka B: zkouška se provádí se zásobníkem energie s minimálním stavem nabití (maximální vybití kapacity).

3.2.1.3   Přepínač pracovního režimu musí být přepnut podle následující tabulky:

Dostupné provozní režimy	— Výhradně elektrický — Hybridní (3)	— Výhradně se spotřebou — Hybridní (3)	— Výhradně elektrický — Výhradně se spotřebou paliva — Hybridní (3)	— Hybridní provozní režim n … — Hybridní provozní režim m
Poloha přepínače pracovního režimu podle podmínky A (stav maximálního nabití)	Hybridní (3)	Hybridní (3)	Hybridní (3)	Hybridní režim s maximální spotřebou elektřiny (4)
Poloha přepínače pracovního režimu podle podmínky B (stav minimálního nabití)	Hybridní (3)	Se spotřebou paliva	Se spotřebou paliva	Hybridní režim s maximální spotřebou paliva (5)

3.2.2   Podmínka A

3.2.2.1   Pokud je akční dosah na výhradně elektřinu u vozidla vyšší než jeden dokončený cyklus, lze na žádost výrobce a se souhlasem technické zkušebny zkoušku typu I provést ve výhradně elektrickém režimu. Hodnota m1 v bodu 3.2.2.4.5 se v tomto případě rovná 0.

3.2.2.2   Postup začíná vybitím zásobníku elektrické energie vozidla jízdou.

3.2.2.2.1   Pokud je vozidlo vybaveno výhradně elektrickým režimem, je vybití zásobníku elektrické energie dosaženo jízdou vozidla s přepínačem režimu v poloze výhradně elektrického režimu (na zkušební dráze, na vozidlovém dynamometru atd.) při konstantní rychlosti rovnající se 70 % ± 5 % maximální rychlosti uvedené výrobcem. Vybíjení se ukončí jakoukoli z těchto situací:

a)	pokud vozidlo není schopné jízdy rychlostí, která se rovná 65 % maximální rychlosti;

b)	pokud běžné palubní přístroje dávají řidiči výzvu k zastavení vozidla;

c)	po ujetí vzdálenosti 100 kilometrů.

3.2.2.2.2   Pokud vozidlo není vybaveno výhradně elektrickým režimem, je vybití zásobníku elektrické energie dosaženo jízdou vozidla:

a)	při konstantní rychlosti 50 km/h nebo při maximální rychlosti vozidla ve výhradně elektrickém režimu do doby, kdy se nastartuje motor hybridního elektrického vozidla, který spotřebovává palivo, nebo

b)

pokud není vozidlo schopno dosáhnout konstantní rychlosti 50 km/h bez nastartování motoru spotřebovávajícího palivo, sníží se rychlost tak, aby vozidlo bylo schopno jízdy po definovanou dobu/vzdálenost při nižší konstantní rychlosti, při které motor spotřebovávající palivo ještě nestartuje (je třeba dohodnout mezi technickou zkušebnou a výrobcem), nebo

c)	podle doporučení výrobce.

Motor spotřebovávající palivo se zastaví do 10 sekund po automatickém nastartování.

3.2.2.3   Stabilizace vozidla

3.2.2.3.1   Před zkouškou se vozidlo odstaví v místnosti s relativně ustálenou teplotou od 293 K do 303 K (od 20 °C do 30 °C). Tato stabilizace musí trvat nejméně šest hodin a pokračovat po dobu, než teplota motorového oleje a případné chladicí kapaliny dosáhne teploty místnosti ± 2 K a dokud se plně nenabije zásobník elektrické energie v důsledku nabíjení uvedeného v bodu 3.2.2.3.2.

3.2.2.3.2   V průběhu odstavení vozidla se zásobník elektrické energie nabíjí s využitím postupu normálního nočního nabíjení, jak je definováno v poddodatku 2 bodu 4.1.2.

3.2.2.4   Zkušební postup

3.2.2.4.1   Vozidlo se nastartuje pomocí prostředků, které má řidič běžně k dispozici. První cyklus začíná v okamžiku zahájení postupu nastartování vozidla.

3.2.2.4.2   Lze použít postupy zkoušek definované buď v bodu 3.2.2.4.2.1, nebo v bodu 3.2.2.4.2.2.

3.2.2.4.2.1   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a končí podle definice v příslušném zkušebním postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a) (konec odběru (ES)).

3.2.2.4.2.2   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a pokračuje po dobu několika opakování zkušebních cyklů. Končí dokončením závěrečné periody volnoběhu, kdy zásobník elektrické energie dosáhne stavu minimálního nabití v souladu s níže definovaným kritériem (konec odběru vzorků (ES)).

Elektrická bilance Q (Ah) měřená s použitím postupu uvedeného v poddodatku 1 tohoto dodatku se používá ke stanovení, kdy zásobník elektrické energie dosáhl stavu minimálního nabití.

Stav minimálního nabití zásobníku energie se ve zkušebním cyklu N považuje za dosažený, pokud elektrická bilance během zkušebního cyklu N + 1 není vyšší než 3 % vybití, vyjádřené jako procento nominální kapacity zásobníku elektrické energie (v Ah) ve stavu maximálního nabití.

Na žádost výrobce mohou být provedeny další zkušební cykly a jejich výsledky mohou být zahrnuty do výpočtů v bodech 3.2.2.4.5 a 3.2.2.4.6, pokud elektrická bilance v případě každého dalšího zkušebního cyklu ukáže menší vybití zásobníku elektrické energie než v předcházejícím cyklu.

Mezi jednotlivými cykly je dovolena perioda odstavení vozidla za tepla v délce 10 minut.

3.2.2.4.3   Vozidlo je provozováno podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.2.2.4.4   Výfukové plyny se analyzují podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.2.2.4.5   Výsledky zkoušky kombinovaného cyklu podle podmínky A se zaznamenávají v m1. V případě zkoušení podle bodu 3.2.2.4.2.1, m1 jednoduše vyjadřuje výsledky v gramech za jediný zkušební cyklus. V případě zkoušení podle bodu 3.2.2.4.2.2, m1 vyjadřuje v gramech součet výsledků za N zkušebních cyklů.

3.2.2.4.6   Průměrná hmotností emise v g/km každé znečišťující látky se podle podmínky A vypočítá jako (M1)

M1 = m1/Dtest1

přičemž Dtest1 jsou skutečně ujeté vzdálenosti při zkoušce podle podmínky A.

3.2.3   Podmínka B

3.2.3.1   V případě, že je vozidlo schopno provozu v různých hybridních režimech (například: sportovní, ekonomický, městský, mimoměstský), musí být přepínač pracovního režimu přepnut tak, aby bylo vozidlo provozováno v hybridním režimu s nejvyšší spotřebou paliva (viz bod 3.2.1.3 výše, poznámka 3).

3.2.3.2   Stabilizace vozidla

3.2.3.2.1   Zásobník elektrické energie vozidla se vybije podle bodu 3.2.2.2.

3.2.3.2.2   Před zkouškou se vozidlo odstaví v místnosti s relativně ustálenou teplotou od 293 K do 303 K (od 20 °C do 30 °C). Tato stabilizace musí trvat nejméně šest hodin a pokračovat po dobu, než teplota motorového oleje a případné chladicí kapaliny dosáhne teploty místnosti ± 2 K.

3.2.3.3   Postup zkoušky

3.2.3.3.1   Vozidlo se nastartuje pomocí prostředků, které má řidič běžně k dispozici. První cyklus začíná v okamžiku zahájení postupu nastartování vozidla.

3.2.3.3.2   Odběr vzorků začíná (BS) před zahájením postupu nastartování vozidla nebo v jeho průběhu a končí podle definice v příslušném zkušebním postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a) (konec odběru (ES)).

3.2.3.3.3   Vozidlo je provozováno podle příslušného postupu zkoušky (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.2.3.3.4   Výfukové plyny se analyzují podle příslušného postupu zkoušky (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.2.3.3.5   Výsledky kombinovaného cyklu podle podmínky B se zaznamenávají v m2.

3.2.3.3.6   Průměrná emise v g/km každé znečišťující látky se podle podmínky B vypočítá jako (M2)

M2 = m2/Dtest2

přičemž Dtest2 jsou skutečně ujeté vzdálenosti při zkoušce provedené podle podmínky B.

3.2.4   Výsledky zkoušek

3.2.4.1   V případě zkoušení v souladu s bodem 3.2.2.4.2.1 se vážené hodnoty spotřeby vypočítají takto:

M = (De · M1 + Dav · M2)/(De + Dav)

kde:

M	=	hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr
M1	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr s plně nabitým zásobníkem elektrické energie
M2	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr se zásobníkem elektrické energie ve stavu minimálního nabití (maximálního vybití kapacity)
De	=	akční dosah vozidla na elektřinu v souladu s postupem popsaným v poddodatku 2
Dav	=	uvažovaná průměrná vzdálenost vozidla provozovaného podle podmínky B v období mezi dvěma nabitími zásobníku elektrické energie: — 4 km pro motocykl kategorie 1 (kapacita motoru < 150 cc), — 6 km pro motocykl kategorie 2 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax < 130 km/h), — 10 km pro motocykl kategorie 3 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax > 130 km/h).

3.2.4.2   V případě zkoušení v souladu s bodem 3.2.2.4.2.2 se vážené hodnoty spotřeby vypočítají takto:

M = (Dovc · M1 + Dav · M2)/(Dovc + Dav)

kde:

M	=	hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr
M1	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr s plně nabitým zásobníkem elektrické energie vypočítaná v bodu 3.1.2.3.6
M2	=	průměrná hmotnostní emise znečišťující látky v gramech na kilometr se zásobníkem elektrické energie ve stavu minimálního nabití (maximálního vybití kapacity) vypočítaná v bodu 3.2.3.3.6
Dovc	=	akční dosah OVC vozidla podle postupu popsaného v poddodatku 2
Dav	=	uvažovaná průměrná vzdálenost vozidla provozovaného podle podmínky B v období mezi dvěma nabitími zásobníku elektrické energie: — 4 km pro motocykl kategorie 1 (kapacita motoru < 150 cc), — 6 km pro motocykl kategorie 2 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax < 130 km/h), — 10 km pro motocykl kategorie 3 (kapacita motoru ≥ 150 cc, Vmax > 130 km/h).

3.3   Hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (NOVC HEV) bez přepínače pracovního režimu

3.3.1   Hybridní elektrická vozidla s jiným než externím nabíjením (NOVC HEV) bez přepínače pracovního režimu v hybridním režimu se zkouší v souladu s kapitolou 5 přílohou I.

3.3.2   Vozidlo je provozováno podle příslušného zkušebního postupu (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

3.4   Hybridní elektrické vozidlo s jiným než externím nabíjením (NOVC HEV) s přepínačem pracovního režimu

3.4.1   Hybridní elektrická vozidla s jiným než externím nabíjením (NOVC HEV) s přepínačem pracovního režimu se v hybridním režimu zkouší v souladu s kapitolou 5 přílohou I. Pokud je k dispozici několik režimů, zkouška se provádí v tom režimu, který se automaticky nastaví po otočení klíčkem zapalování (normální režim). Technická zkušebna na základě informací poskytnutých výrobcem zajistí, aby byly mezní hodnoty splněny ve všech hybridních režimech.

3.4.2   Vozidlo je provozováno v souladu s příslušným postupem zkoušky (dodatek 1 nebo dodatek 1a).

4.   METODY ZKOUŠKY TYPU II

4.1   Vozidlo je zkoušeno v souladu s postupem zkoušky popsaným v dodatku 2.