2009/941/ES2009/941/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti Evropským společenstvím

PŘEKLAD

PROTOKOL

o právu rozhodném pro vyživovací povinnost

Signatářské státy tohoto protokolu,

přejíce si přijmout společná ustanovení o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti,

přejíce si modernizovat Haagskou úmluvu ze dne 24. října 1956 o právu použitelném na vyživovací povinnosti k dětem a Haagskou úmluvu ze dne 2. října 1973 o právu použitelném na vyživovací povinnosti,

přejíce si vytvořit obecná pravidla pro určení rozhodného práva, která doplní Haagskou úmluvu ze dne 23. listopadu 2007 o mezinárodním vymáhání výživného k dětem a dalších druhů vyživovacích povinností,

se rozhodly uzavřít za tímto účelem protokol a dohodly se na následujících ustanoveních:

Článek 1

Oblast působnosti

1.   Tento protokol stanoví rozhodné právo ve věcech vyživovacích povinností, jež vyplývají z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo švagrovství, včetně vyživovací povinnosti k dítěti bez ohledu na rodinný stav rodičů.

2.   Rozhodnutími vydanými za použití tohoto protokolu není dotčena existence vztahů uvedených v odstavci 1.

Článek 2

Univerzální použitelnost

Tento protokol se použije i v případě, je-li rozhodným právem právo jiného než smluvního státu.

Článek 3

Obecné pravidlo pro rozhodné právo

1.   Vyživovací povinnosti se řídí právem státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu, nestanoví-li tento protokol jinak.

2.   V případě změny místa obvyklého pobytu oprávněného se použije právo státu, v němž má oprávněný nové místo obvyklého pobytu, a to od okamžiku takové změny.

Článek 4

Zvláštní pravidla ve prospěch určitých oprávněných

1.   Následující ustanovení se použijí, jedná-li se o vyživovací povinnosti:

a)	rodičů ke svým dětem;

b)	osob jiných než rodičů k osobám mladším 21 let, s výjimkou povinností vyplývajících ze vztahů uvedených v článku 5; a

c)	dětí ke svým rodičům.

2.   Pokud oprávněný nemůže získat výživné od povinného na základě práva uvedeného v článku 3, použije se právo státu, v němž má sídlo soud.

3.   Pokud oprávněný zahájil řízení u příslušného orgánu státu, v němž má místo obvyklého pobytu povinný, použije se právo státu, v němž má sídlo soud, bez ohledu na článek 3. Pokud však oprávněný nemůže na základě tohoto práva získat výživné od povinného, použije se právo státu, v němž má místo obvyklého pobytu oprávněný.

4.   Pokud oprávněný nemůže získat výživné od povinného na základě práva uvedeného v článku 3 a v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, použije se právo státu jejich společné státní příslušnosti, pokud tuto společnou státní příslušnost mají.

Článek 5

Zvláštní pravidlo týkající se manželů a bývalých manželů

V případě vyživovací povinnosti mezi manželi, bývalými manželi nebo stranami manželství, které bylo prohlášeno za neplatné, se článek 3 nepoužije, pokud jedna ze stran vznese námitky a pokud právo jiného státu, zejména státu jejich posledního společného místa obvyklého pobytu, je k manželství v užším vztahu. V takovém případě se použije právo tohoto jiného státu.

Článek 6

Zvláštní pravidlo o obraně

S výjimkou vyživovacích povinností k dítěti, které vyplývají ze vztahu rodič-dítě, a povinností podle článku 5 může povinný popřít nárok oprávněného s odůvodněním, že taková povinnost neexistuje ani podle práva státu místa obvyklého pobytu povinného, ani podle práva státu společné státní příslušnosti stran, pokud tuto společnou státní příslušnost mají.

Článek 7

Určení rozhodného práva pro účely konkrétního řízení

1.   Bez ohledu na ustanovení článků 3 až 6 mohou oprávněný a povinný výslovně určit pouze pro konkrétní řízení v daném státě právo tohoto státu jako právo rozhodné pro vyživovací povinnost.

2.   Určení se provede před zahájením řízení formou dohody podepsané oběma stranami, která je učiněna buď písemně nebo je zaznamenána na jakémkoli nosiči informací tak, aby v něm obsažené informace byly dostupné a dále využitelné.

Článek 8

Určení rozhodného práva

1.   Bez ohledu na ustanovení článků 3 až 6 mohou oprávněný a povinný kdykoli určit za rozhodné právo pro vyživovací povinnost některý z těchto právních řádů:

a)	právo státu, jehož státní příslušnost má některá ze stran v okamžiku určení;

b)	právo státu, v němž má některá ze stran místo obvyklého pobytu v okamžiku určení;

c)	právo určené stranami jako rozhodné právo pro jejich majetkové poměry, nebo právo, které se ve skutečnosti pro jejich majetkové poměry použije;

d)	právo určené stranami jako rozhodné právo pro jejich rozvod nebo rozluku, nebo právo, které se ve skutečnosti pro jejich rozvod nebo rozluku použije.

2.   Tato dohoda podepsaná oběma stranami je učiněna buď písemně nebo je zaznamenána na jakémkoli nosiči informací tak, aby v něm obsažené informace byly dostupné a dále využitelné.

3.   Odstavec 1 se nepoužije na vyživovací povinnosti k osobě mladší 18 let nebo k dospělému, který z důvodu zhoršení nebo nedostatečnosti svých osobních schopností není schopen hájit své zájmy.

4.   Bez ohledu na právo určené oběma stranami podle odstavce 1 se otázka, zda se oprávněný může vzdát svého práva na výživné, určí podle práva státu, v němž má oprávněný místo obvyklého pobytu v okamžiku určení.

5.   Pokud v okamžiku určení nebyly strany zcela informovány a vědomy si následků svého určení rozhodného práva, toto právo určené stranami se nepoužije, pokud by jeho použití způsobilo některé ze stran zjevně nespravedlivé nebo nepřiměřené následky.

Článek 9

„Domicil“ místo „státní příslušnosti“

Stát, který používá jako hraniční určovatel v rodinných záležitostech institut „domicilu“, může oznámit Stálé kanceláři Haagské konference mezinárodního práva soukromého, že ve věcech, které jsou předmětem řízení před jeho orgány, se slova „státní příslušnost“ v článcích 4 a 6 nahrazují slovem „domicil“, jak je definován v daném státě.

Článek 10

Subjekty veřejné správy

Právo subjektu veřejné správy domáhat se náhrady plnění poskytnutého oprávněnému namísto výživného se řídí právním řádem, jemuž daný subjekt podléhá.

Článek 11

Oblast působnosti rozhodného práva

Právem rozhodným pro vyživovací povinnosti se řídí mimo jiné:

a)	zda, v jakém rozsahu a vůči komu může oprávněný uplatnit nárok na výživné;

b)	v jakém rozsahu může oprávněný uplatnit nárok na výživné zpětně;

c)	základ pro výpočet výše výživného a valorizace;

d)	určení osoby oprávněné zahájit řízení o výživném, s výjimkou otázek spojených s procesní způsobilostí a se zastupováním v řízení;

e)	promlčecí nebo prekluzivní lhůty;

f)	rozsah vyživovací povinnosti povinného, pokud subjekt veřejné správy vymáhá náhradu plnění, které poskytl oprávněnému namísto výživného.

Článek 12

Vyloučení zpětného a dalšího odkazu

V protokolu se pojmem „právo“ rozumí právo platné v daném státě s výjimkou jeho kolizních norem.

Článek 13

Veřejný pořádek

Použití práva určeného podle protokolu lze odmítnout pouze v tom rozsahu, v jakém by jeho účinky byly ve zjevném rozporu se zásadami veřejného pořádku státu, v němž má sídlo soud.

Článek 14

Určení výše výživného

I pokud rozhodné právo stanoví jinak, zohlední se při stanovení výše výživného potřeby oprávněného a finanční možnosti povinného, stejně jako jakákoli náhrada, přiznaná oprávněnému namísto pravidelného vyplácení výživného.

Článek 15

Nepoužití protokolu v případě vnitrostátní kolize

1.   Smluvní stát, ve kterém se na vyživovací povinnosti použijí různé právní systémy nebo soubory právních norem, není povinen použít pravidla stanovená v protokolu při kolizi výhradně mezi těmito různými systémy nebo soubory právních norem.

2.   Tento článek se nepoužije na organizaci regionální hospodářské integrace.

Článek 16

Nejednotné právní systémy z hlediska územního

1.   Ve vztahu ke státu, ve kterém platí v různých územních jednotkách dva nebo více právních systémů nebo souborů právních norem pro jakékoli záležitosti upravené tímto protokolem, se:

a)	každý odkaz na právo státu považuje případně za odkaz na právo platné v příslušné územní jednotce;

b)	každý odkaz na příslušné orgány nebo subjekty veřejné správy tohoto státu považuje případně za odkaz na příslušné orgány nebo subjekty veřejné správy oprávněné jednat v příslušné územní jednotce;

c)	každý odkaz na místo obvyklého pobytu v tomto státě považuje případně za odkaz na místo obvyklého pobytu v příslušné územní jednotce;

d)	každý odkaz na stát společné státní příslušnosti dvou osob považuje za odkaz na územní jednotku určenou právem tohoto státu, nebo pokud neexistují příslušná pravidla, na územní jednotku, s níž je povinnost výživného nejúžeji spjata;

e)	každý odkaz na stát, jehož je osoba státním příslušníkem, považuje za odkaz na územní jednotku určenou právem tohoto státu, nebo pokud neexistují příslušná pravidla, na územní jednotku, s níž je tato osoba nejúžeji spjata.

2.   Pro účely určení rozhodného práva podle protokolu pro stát, který se skládá ze dvou či více územních jednotek, z nichž každá má svůj vlastní právní systém nebo soubor právních norem pro záležitosti, na které se vztahuje tento protokol, se použijí tato pravidla:

a)	pokud v takovém státě existují platná pravidla pro určení územní jednotky, jejíž právo je rozhodné, použije se právo dané jednotky;

b)	pokud taková pravidla neexistují, použije se právo příslušné územní jednotky podle odstavce 1.

3.   Tento článek se nepoužije na organizaci regionální hospodářské integrace.

Článek 17

Nejednotné právní systémy z hlediska osobního

Pro účely určení rozhodného práva podle tohoto protokolu se každý odkaz na právo státu, ve kterém platí dva či více právních systémů nebo souborů právních norem pro různé kategorie osob v záležitostech, na které se vztahuje tento protokol, považuje za odkaz na právní systém určený pravidly platnými v tomto státu.

Článek 18

Vztah k předchozím haagským úmluvám o vyživovacích povinnostech

Ve vztahu mezi smluvními státy nahrazuje tento protokol Haagskou úmluvu ze dne 2. října 1973 o právu použitelném na vyživovací povinnosti a Haagskou úmluvu ze dne 24. října 1956 o právu použitelném na vyživovací povinnosti k dětem.

Článek 19

Vztah k dalším právním nástrojům

1.   Tímto protokolem nejsou dotčeny další mezinárodní nástroje, jejichž stranami jsou nebo se stanou smluvní státy a jež obsahují ustanovení o otázkách upravených protokolem, neprohlásí-li státy, jež jsou stranami takového právního nástroje, něco jiného.

2.   Odstavec 1 se použije rovněž na jednotnou právní úpravu založenou na zvláštních vazbách regionálního či jiného charakteru mezi dotčenými státy.

Článek 20

Jednotný výklad

Při výkladu tohoto protokolu se přihlíží k jeho mezinárodnímu charakteru a k potřebě podporovat jeho jednotného používání.

Článek 21

Posouzení fungování protokolu v praxi

1.   Generální tajemník Haagské konference mezinárodního práva soukromého svolá podle potřeby zvláštní komisi, aby posoudila fungování protokolu v praxi.

2.   Smluvní státy spolupracují za účelem tohoto posouzení se Stálou kanceláří Haagské konference mezinárodního práva soukromého při shromažďování judikátů týkajících se používání protokolu.

Článek 22

Přechodná ustanovení

Tento protokol se nepoužije při vymáhání výživného ve smluvním státě, pokud se nárok týká období před vstupem protokolu v platnost v tomto státě.

Článek 23

Podpis, ratifikace a přistoupení

1.   Tento protokol je otevřen k podpisu všem státům.

2.   Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení signatářskými státy.

3.   Tento protokol je otevřen k přistoupení všem státům.

4.   Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení budou uloženy u Ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, které je depozitářem tohoto protokolu.

Článek 24

Organizace regionální hospodářské integrace

1.   Organizace regionální hospodářské integrace, která je tvořena výlučně svrchovanými státy a vykonává pravomoc v některých či veškerých záležitostech upravených protokolem, je rovněž oprávněna protokol podepsat, přijmout, schválit nebo k němu přistoupit. Organizace regionální hospodářské integrace má v takovém případě práva a povinnosti smluvního státu v rozsahu své pravomoci v záležitostech upravených protokolem.

2.   Organizace regionální hospodářské integrace při podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení písemně oznámí depozitáři záležitosti upravené protokolem, v nichž na ni její členské státy přenesly pravomoc. Jakékoli změny v pravomoci, jež organizace uvedla v posledním oznámení podle tohoto odstavce, oznámí neprodleně tato organizace písemně depozitáři.

3.   Při podpisu, přijetí, schválení či přistoupení může organizace regionální hospodářské integrace v souladu s článkem 28 prohlásit, že vykonává pravomoc ve všech záležitostech upravených protokolem a že členské státy, jež na tuto organizaci regionální hospodářské integrace pravomoc v dotčené záležitosti přenesly, jsou protokolem vázány na základě podpisu, přijetí, schválení nebo přistoupení ze strany této organizace.

4.   Listiny uložené u depozitáře organizací regionální hospodářské integrace se pro účely vstupu protokolu v platnost nezapočítávají, pokud tato organizace regionální hospodářské integrace neučiní prohlášení podle odstavce 3.

5.   Odkaz na „smluvní stát“ či „stát“ v tomto protokolu zahrnuje případně i organizaci regionální hospodářské integrace, je-li tato organizace stranou protokolu. Učiní-li organizace regionální hospodářské integrace prohlášení podle odstavce 3, zahrnuje odkaz na „smluvní stát“ či „stát“ v tomto protokolu i příslušné členské státy této organizace.

Článek 25

Vstup v platnost

1.   Protokol vstupuje v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od uložení druhé listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení podle článku 23 u depozitáře.

2.   Po tomto okamžiku vstupuje protokol v platnost:

a)

pro všechny státy či organizace regionální hospodářské integrace uvedené v článku 24, které protokol ratifikují, přijmou či schválí nebo k němu přistoupí následně, prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od uložení jejich listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení u depozitáře;

b)	pro územní jednotku, na kterou se protokol vztahuje v souladu s článkem 26, prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od oznámení prohlášení podle uvedeného článku.

Článek 26

Prohlášení týkající se nejednotných právních systémů

1.   Má-li stát dvě či více územních jednotek, ve kterých se ve vztahu k záležitostem upraveným tímto protokolem používají různé právní systémy, může tento stát při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení v souladu s článkem 28 prohlásit, že se protokol vztahuje na všechny jeho územní jednotky, nebo jen na jednu nebo více z nich, a může toto prohlášení kdykoli změnit jiným prohlášením.

2.   Každé takové prohlášení se oznámí depozitáři a musí výslovně uvádět územní jednotky, na něž se protokol vztahuje.

3.   Neučiní-li stát prohlášení podle tohoto článku, vztahuje se protokol na všechny územní jednotky tohoto státu.

4.   Tento článek se nepoužije na organizaci regionální hospodářské integrace.

Článek 27

Výhrady

K tomuto protokolu nelze vznášet žádné výhrady.

Článek 28

Prohlášení

1.   Prohlášení uvedená v čl 24 odst. 3 a čl. 26 odst. 1 lze učinit v okamžiku podpisu, ratifikace, přijetí, schválení nebo přistoupení či kdykoli poté a lze je kdykoli změnit či vzít zpět.

2.   Prohlášení, změny a zpětvzetí prohlášení se oznamují depozitáři.

3.   Prohlášení učiněná při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přistoupení nabývají účinnosti současně se vstupem tohoto protokolu v platnost v příslušném státě.

4.   Prohlášení učiněná následně, jakož i změny či zpětvzetí prohlášení nabývají účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy je depozitáři doručeno příslušné oznámení.

Článek 29

Výpověď

1.   Smluvní stát tohoto protokolu jej může vypovědět písemným oznámením depozitáři. Výpověď může být omezena na určité územní jednotky státu s nejednotným právním systémem, na něž se protokol vztahuje.

2.   Výpověď nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí 12 měsíců ode dne, kdy bylo depozitáři doručeno příslušné oznámení. Je-li v oznámení stanoveno delší období pro nabytí účinnosti výpovědi, nabývá výpověď účinnosti uplynutím tohoto delšího období ode dne, kdy je oznámení doručeno depozitáři.

Článek 30

Oznámení

Členům Haagské konference mezinárodního práva soukromého a dalším státům a organizacím regionální hospodářské integrace, jež protokol podepsaly, ratifikovaly, přijaly či schválily nebo k němu přistoupily v souladu s články 23 a 24, depozitář oznámí následující skutečnosti:

a)	podpisy a ratifikace, přijetí, schválení a přistoupení podle článků 23 a 24;

b)	den vstupu protokolu v platnost podle článku 25;

c)	prohlášení podle čl. 24 odst. 3 a čl. 26 odst. 1;

d)	výpovědi podle článku 29.