2009/73/ES2009/73/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 17. prosince 2008 o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí oxidu dusného (oznámeno pod číslem K(2008) 8040) Text s významem pro EHP
Publikováno: | Úř. věst. L 24, 28.1.2009, s. 18-29 | Druh předpisu: | Rozhodnutí |
Přijato: | 17. prosince 2008 | Autor předpisu: | Evropská komise |
Platnost od: | 18. prosince 2008 | Nabývá účinnosti: | 1. ledna 2008 |
Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
ROZHODNUTÍ KOMISE
ze dne 17. prosince 2008
o změně rozhodnutí 2007/589/ES, pokud jde o zahrnutí pokynů pro monitorování a vykazování emisí oxidu dusného
(oznámeno pod číslem K(2008) 8040)
(Text s významem pro EHP)
(2009/73/ES)
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,
s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (1), a zejména na čl. 14 odst. 1 a čl. 24 odst. 3 uvedené směrnice,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Úplné, důsledné, transparentní a přesné monitorování a vykazování emisí oxidu dusného (N2O) v souladu s pokyny stanovenými v tomto rozhodnutí je základem pro fungování systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (EU ETS) stanoveného směrnicí 2003/87/ES v souvislosti se zařízeními zahrnutými do EU ETS podle článku 24 uvedené směrnice, pokud jde o jejich emise N2O. |
(2) |
Pokyny pro monitorování a vykazování stanovené v rozhodnutí Komise 2007/589/ES ze dne 18. července 2007, kterým se stanovují pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (2), nezahrnují emise N2O. |
(3) |
Nizozemsko požádalo o zařazení emisí N2O ze závodů na výrobu kyseliny dusičné do EU ETS pro období 2008–2012. |
(4) |
Proto by měly být doplněny specifické pokyny pro stanovení emisí N2O pomocí systémů kontinuálního měření emisí. |
(5) |
Potenciál globálního oteplování 1 tuny N2O by měl být pro emise v období 2008–2012 považován za ekvivalentní 310 tunám oxidu uhličitého, což je hodnota uvedená v druhé hodnotící zprávě Mezivládního panelu o změně klimatu (hodnota GWP IPCC 1995). Tato hodnota by měla být používána, aby byl zachován absolutní soulad mezi výkazy ze zařízení a národními inventurami emisí vykazovanými členskými státy podle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a Kjótského protokolu. |
(6) |
Rozhodnutí 2007/589/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno. |
(7) |
Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
Změny rozhodnutí 2007/589/ES
Rozhodnutí 2007/589/ES se mění takto:
1) |
V článku 1 se první pododstavec nahrazuje tímto: „Pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů z činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES a z činností zahrnutých podle čl. 24 odst. 1 uvedené směrnice jsou stanoveny v přílohách tohoto rozhodnutí.“ |
2) |
V seznamu příloh se doplňuje nový údaj, který zní:
|
3) |
Příloha I se mění v souladu s částí A přílohy tohoto rozhodnutí. |
4) |
Příloha XIII se mění v souladu s částí B přílohy tohoto rozhodnutí. |
Článek 2
Použitelnost
Toto rozhodnutí se použije ode dne 1. ledna 2008.
Článek 3
Určení
Toto rozhodnutí je určeno členským státům.
V Bruselu dne 17. prosince 2008.
Za Komisi
Stavros DIMAS
člen Komise
(1) Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32.
(2) Úř. věst. L 229, 31.8.2007, s. 1.
PŘÍLOHA
A. |
Příloha I se mění takto:
|
B. |
Doplňuje se nová příloha XIII, která zní: „PŘÍLOHA XIII Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti pro stanovení emisí oxidu dusného (N2O) z výroby kyseliny dusičné, kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové 1. OMEZENÍ A ÚPLNOST Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro monitorování emisí N2O, které vznikají při výrobě kyseliny dusičné, kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové v příslušných zařízeních zahrnutých podle článku 24 směrnice 2003/87/ES. Pro každou činnost, ze které vznikají emise N2O, musí být zahrnuty všechny zdroje emitující N2O z výrobních procesů včetně těch, kde se emise N2O z výroby odvádějí přes zařízení na snižování emisí. To zahrnuje:
Tato ustanovení se nevztahují na žádné emise N2O ze spalování paliv. Jakékoli příslušné emise CO2 přímo související s výrobním procesem (a na které se již nevztahuje EU ETS), které jsou zahrnuty v povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů, musí být monitorovány a vykazovány v souladu s těmito pokyny. Příloha I oddíl 16 se nevztahuje na monitorování emisí N2O. 2. STANOVENÍ EMISÍ CO2(e) a N2O 2.1. ROČNÍ EMISE N2O Emise N2O z výroby kyseliny dusičné musí být měřeny pomocí kontinuálního měření emisí (s výjimkou minimálních zdrojů – oddíl 6.3). Emise N2O z výroby kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové musí být monitorovány v případě snížených emisí pomocí kontinuálního měření emisí a v případě zjištění dočasných výskytů nesnížených emisí pomocí výpočetní metody (na základě postupu hmotnostní bilance (oddíl 2.6)). Celkové roční emise N2O ze zařízení jsou součtem ročních emisí N2O ze všech jeho zdrojů emisí. Pro každý zdroj emisí, kde se používá kontinuální měření emisí, jsou celkové roční emise součtem všech hodinových emisí podle tohoto vzorce:
Kde:
2.2. HODINOVÉ EMISE N2O Pro každý zdroj emisí, kde se používá kontinuální měření emisí, se roční průměrné hodinové emise N2O vypočítají podle následující rovnice:
Kde:
Celková nejistota ročních hodinových průměrných emisí pro každý zdroj emisí nesmí překročit hodnoty úrovně přesnosti, jak jsou uvedeny níže. Všichni provozovatelé musí používat přístup nejvyšší úrovně přesnosti. Další nižší úroveň přesnosti se může použít pouze v případě, že je příslušnému orgánu uspokojivě prokázáno, že nejvyšší úroveň přesnosti není technicky proveditelná nebo povede k nepřiměřeně vysokým nákladům. Pro vykazované období 2008–2012 se použije minimálně úroveň přesnosti 2 s výjimkou případů, kdy to bude technicky neproveditelné. V případech, ve kterých je uplatnění požadavků alespoň s úrovní přesnosti 1 pro každý zdroj emisí (s výjimkou minimálních zdrojů) technicky neproveditelné nebo by to vedlo k nepřiměřeným nákladům, musí provozovatel použít příslušnou úroveň přesnosti u celkových ročních emisí pro zdroj emisí podle oddílu 2 přílohy XII a tento soulad prokázat. Pro vykazované období 2008–2012 je minimálním požadavkem úroveň přesnosti 2 s výjimkou případů, kdy to bude technicky neproveditelné. Členské státy oznámí Komisi příslušná zařízení uplatňující tento přístup podle článku 21 směrnice 2003/87/ES. Úroveň přesnosti 1: Pro každý zdroj emisí musí být dosaženo celkové nejistoty ročních průměrných hodinových emisí menší než ± 10 %. Úroveň přesnosti 2: Pro každý zdroj emisí musí být dosaženo celkové nejistoty ročních průměrných hodinových emisí menší než ± 7,5 %. Úroveň přesnosti 3: Pro každý zdroj emisí musí být dosaženo celkové nejistoty ročních průměrných hodinových emisí menší než ± 5 %. 2.3. HODINOVÉ KONCENTRACE N2O Hodinové koncentrace N2O [mg/Nm3] ve spalinách z každého zdroje emisí musí být stanoveny kontinuálním měřením v reprezentativním bodě za zařízením na snižování emisí NOx/N2O (pokud se takové zařízení používá). Vhodné techniky měření zahrnují IR spektroskopii, ale lze použít i další techniky podle druhého pododstavce oddílu 6.1 přílohy I za předpokladu, že bude pro emise N2O dosaženo požadované úrovně nejistoty. Použitými technikami musí být možné měřit koncentrace N2O ze všech zdrojů emisí za podmínek snižovaných i nesnižovaných emisí (například během období, kdy zařízení na snižování emisí selže a zvýší se koncentrace). Pokud se během takových období zvýší nejistoty, musí se to brát v úvahu při vyhodnocení nejistoty. Všechna měření musí být přizpůsobena bázi suchého plynu a musí být důsledně vykazována. 2.4. STANOVENÍ TOKU SPALIN Pro měření toku spalin při monitorování emisí N2O se používají metody monitorování toku spalin uvedené v příloze XII. Při výrobě kyseliny dusičné se použije metoda A s výjimkou případů, kdy to bude technicky neproveditelné; v takovém případě může být použita alternativní metoda, jako je hmotnostní bilance založená na významných parametrech (jako je vstupní dávka čpavku) nebo stanovení toku kontinuálním měřením toku emisí, a to za předpokladu, že tato metoda je příslušným orgánem schválena jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené. Pro další činnosti mohou být použity další metody monitorování toku spalin popsané v příloze XII, a to za předpokladu, že tato metoda je příslušným úřadem schválena jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené. Metoda A – výroba kyseliny dusičné Tok spalin se vypočítá podle tohoto vzorce:
Kde:
Vvzduchu se vypočítá jako součet všech toků vzduchu, které vstupují do výrobní jednotky na výrobu kyseliny dusičné. Zařízení použije tento vzorec, pokud nebude v jeho plánu monitorování stanoveno jinak: Vvzduch = Vprim + Vsek + Vtěsn Kde:
Vprim se stanovuje kontinuálním měřením toku předtím, než dojde ke smíchání se čpavkem. Vsek se stanovuje kontinuálním měřením toku např. před tepelnou rekuperační jednotkou. Vtěsn je tok pročištěného vzduchu během procesu výroby kyseliny dusičné (pokud je to relevantní). Příslušný orgán může pro vstupní proudy vzduchu, které činí kumulativně méně než 2,5 % z celkového proudu vzduchu, akceptovat pro stanovení velikosti toku tohoto vzduchu metody odhadu navržené provozovatelem na základě nejlepší průmyslové praxe. Provozovatel musí měřeními za běžných provozních podmínek prokázat, že měřený tok spalin je dostatečně homogenní, aby bylo možné použít navrhovanou metodu měření. Pokud se během těchto měření potvrdí nehomogenní tok, musí se to vzít v úvahu při stanovování vhodných metod monitorování a při výpočtu nejistoty u emisí N2O. Všechna měření musí být přizpůsobena bázi suchého plynu a musí být důsledně vykazována. 2.5. KYSLÍK (O2) Koncentrace kyslíku ve spalinách musí být měřeny v případě, že jsou potřeba pro výpočet toku spalin podle oddílu 2.4. Uplatní se požadavky popsané v oddílu 6 přílohy I. Vhodné techniky měření zahrnují: paramagnetický střídavý tlak, bilanci magnetické torze nebo sondu oxidem zirkoničitým. Nejistota měření koncentrací O2 musí být brána v úvahu při stanovování nejistoty u emisí N2O. Všechna měření musí být přizpůsobena bázi suchého plynu a musí být důsledně vykazována. 2.6. VÝPOČET EMISÍ N2O U specifických, pravidelných nesnížených emisí N2O z výroby kyseliny adipové, kaprolaktamu, glyoxalu a kyseliny glyoxylové (jako jsou nesnížené emise z ventilace z důvodů bezpečnosti, a/nebo pokud dojde k selhání zařízení na snižování emisí), kde je kontinuální monitorování emisí N2O technicky neproveditelné, lze použít výpočet emisí pomocí hmotnostní bilance. Metoda výpočtu bude založena na maximální potenciální velikosti emisí N2O z chemické reakce, ke které dochází v čase a období emise. Tato specifická metoda výpočtu musí být příslušným orgánem schválena jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené. Nejistota jakýchkoli vypočítaných emisí pro konkrétní zdroj emisí se musí vzít v úvahu při stanovování roční průměrné hodinové nejistoty pro daný zdroj. Pro vypočtené emise nebo tam, kde se používá pro stanovení emisí N2O kombinace výpočtu a kontinuálního měření, se musí použít stejné úrovně přesnosti jako pro emise naměřené pouze pomocí kontinuálního měření emisí. 3. VÝPOČET ROČNÍCH EKVIVALENTŮ CO2 (CO2(e)) Celkové roční emise N2O ze všech zdrojů emisí (měřeno v tunách na tři desetinná místa) se musí přepočítat na roční emise CO2(e) (zaokrouhlené na tuny) pomocí tohoto vzorce:
Pro emise v období 2008–2012 se pro potenciál globálního oteplování (GWP) použije GWPN2O = 310 t CO2(e)/t N2O, což je hodnota uvedená v druhé hodnotící zprávě Mezivládního panelu o změně klimatu (hodnota GWP IPCC 1995). Celkový roční CO2(e) generovaný všemi zdroji emisí a jakékoli přímé emise CO2 z jiných zdrojů emisí (pokud jsou zahrnuty v povolení skleníkových plynů) musí být připočteny k celkovým ročním emisím CO2 generovaným zařízením a musí být použity pro vykazování a vyřazování povolenek. 4. STANOVENÍ OBJEMU VÝROBY U JEDNOTLIVÝCH ČINNOSTÍ Objemy výroby se vypočítají na základě výkazů denní výroby a podle hodin provozu. 5. PLÁN MONITOROVÁNÍ Navíc k požadavkům uvedeným v příloze I oddílu 4.3 písm. a), b), c), d), j), k), m) a n) obsahují plány monitorování zařízení, na která se vztahuje tato příloha, tyto informace:
Navíc k požadavkům uvedeným v příloze I oddílu 4.3 podléhá podstatná změna metodiky monitorování jako součásti plánu monitorování souhlasu příslušného orgánu, pokud se týká:
6. OBECNĚ 6.1. ODBĚR VZORKŮ Platné hodinové průměry se vypočítají podle oddílu 6.3 písm. a) přílohy I pro:
6.2. CHYBĚJÍCÍ ÚDAJE S chybějícími údaji se bude zacházet v souladu s přílohou I oddílem 6.3 písm. a) a b). Pokud se chybějící údaje vyskytnou během poruchy zařízení na snižování emisí, bude se předpokládat, že emise byly po celou danou hodinu nesnížené, a podle toho se vypočítají i náhradní hodnoty. Provozovatel podnikne všechny praktické kroky, aby zajistil, že zařízení na kontinuální monitorování emisí nebude mimo provoz déle než jeden týden v kalendářním roce. Pokud se to stane, musí provozovatel okamžitě informovat příslušný orgán. 6.3. MINIMÁLNÍ ZDROJE N2O „Minimálními zdrojovými toky“ se pro zdroje emisí N2O rozumí jeden nebo více menších nesnížených zdrojových toků vybraných provozovatelem, které společně vypouštějí 1 000 tun CO2(e) nebo méně za rok nebo které vypouštějí méně než 20 000 tun CO2(e) za rok a tvoří méně než 2 % celkových ročních emisí CO2(e) daného zařízení. Se souhlasem příslušného orgánu smí provozovatel uplatnit pro monitorování a vykazování přístupy založené na vlastní metodě odhadu a bez stanovených úrovní přesnosti pro minimální zdrojové toky N2O. 6.4. POTVRZOVACÍ VÝPOČET EMISÍ Vykazované emise N2O (z kontinuálního měření emisí a výpočtu) jsou podle přílohy I oddílu 6.3 písm. c) potvrzeny na základě údajů o výrobě, pokynů IPCC z roku 2006 a „horizontálního přístupu“ uvedeného v příloze I oddílu 10.3.3. 7. VYHODNOCENÍ NEJISTOTY Vyhodnocení nejistoty vyžadovaná za účelem prokázání souladu s příslušnými úrovněmi přesnosti v oddílu 2 se stanoví pomocí výpočtu šíření chyb, přičemž bude brána v úvahu nejistota všech prvků relevantních pro výpočet emisí. Pro kontinuální měření by měly být v souladu s EN 14181 a ISO 14956:2002 vyhodnoceny tyto zdroje nejistoty:
Pro výpočet celkové nejistoty, která má být použita v oddílu 2.2, se uplatní hodinové koncentrace N2O stanovené podle oddílu 2.3. Pouze pro účely výpočtu nejistoty se hodinové koncentrace N2O nižší než 20 mg/Nm3 nahradí standardní hodnotou 20 mg/Nm3. Provozovatel řídí a snižuje zbývající nejistoty v emisních údajích ve svém výkazu emisí pomocí postupů pro zabezpečení a kontrolu kvality. Během ověřovacího postupu kontroluje ověřovatel správné použití schválené metodiky monitorování a hodnotí řízení a snižování zbývajících nejistot pomocí postupů provozovatele pro zabezpečení a kontrolu kvality. 8. KONTROLA A OVĚŘENÍ 8.1. KONTROLA Navíc k požadavkům uvedeným v příloze I oddílech 10.1, 10.2 a 10.3 se použijí tyto postupy pro zabezpečení kvality:
8.2. OVĚŘENÍ Navíc k požadavkům na ověřování uvedeným v oddílu 10.4 se zkontroluje:
9. VYKAZOVÁNÍ Celkové roční emise N2O se vykazují v tunách na tři desetinná místa a jako CO2(e) zaokrouhlené na tuny. Navíc k požadavkům na vykazování uvedeným v oddílu 8 přílohy I vykazují provozovatelé zařízení zahrnutých v této příloze o zařízeních tyto informace:
|