2008/896/ES2008/896/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 20. listopadu 2008 o pokynech pro účely veterinárního dozoru založeného na míře rizika stanoveného směrnicí Rady 2006/88/ES (oznámeno pod číslem K(2008) 6787) (Text s významem pro EHP)

PŘÍLOHA

POKYNY, K NIMŽ JE TŘEBA PŘIHLÉDNOUT PRO ÚČELY VETERINÁRNÍHO DOZORU ZALOŽENÉHO NA MÍŘE RIZIKA UVEDENÉHO V ČL. 10 ODST. 1 SMĚRNICE 2006/88/ES

1.   Účel těchto pokynů

Účelem pokynů je poskytnout členským státům vodítko pro účely veterinárního dozoru založeného na míře rizika uvedeného v čl. 10 odst. 1 směrnice 2006/88/ES (dále jen „veterinární dozor založený na míře rizika“).

2.   Zaměření kontrol

2.1   KONTROLA ZÁZNAMŮ A KLINICKÝCH VYŠETŘENÍ

Každá kontrola hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů by měla sestávat z analýzy záznamů stanovených v článku 8 směrnice 2006/88/ES se zvláštním důrazem na záznamy o úhynu tak, aby bylo možno zhodnotit záznamy vytvořené pro sledování nákazového statusu hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů.

Měla by se provést kontrola reprezentativního výběru všech epizootologických jednotek.

Je-li to možné, mělo by se provést vnější i vnitřní klinické vyšetření reprezentativního vzorku nedávno uhynulých nebo umírajících živočichů pocházejících z akvakultury zaměřené na výrazné patologické změny. Cílem vyšetření by mělo být především zjištění možných infekcí nákazami uvedenými v seznamu přílohy IV části II směrnice 2006/88/ES („seznam nákaz“).

Vede-li výsledek vyšetření k jakémukoli podezření na přítomnost takové nákazy, budou živočichové pocházející z akvakultury v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů podrobeni laboratorním vyšetřením.

Podrobná pravidla ke krokům, jež mají být podniknuty v případech podezření a/nebo potvrzení nákazy uvedené v seznamu nákaz, jsou uvedena v kapitole V směrnice 2006/88/ES.

2.2   ODBĚR VZORKŮ A LABORATORNÍ VYŠETŘENÍ

Odběr vzorků pro laboratorní vyšetření není ve všech případech nezbytný. Při určování, je-li odběr vzorků nezbytný, by měly být zohledněny jak informace získané při kontrole záznamů hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů a vyšetřením živočichů pocházejících z akvakultury, tak ostatní související informace.

3.   Delegování kontrol – volba mezi příslušným orgánem, soukromými veterinárními lékaři a ostatními kvalifikovanými veterinárními službami zaměřenými na vodní živočichy

Členské státy by měly určit, zda kontroly, které jsou součástí veterinárního dozoru založeného na míře rizika, budou provádět příslušné orgány, nebo zda budou svěřeny rovněž soukromým veterinárním lékařům nebo veterinárním službám zaměřeným na vodní živočichy.

4.   Četnost kontrol

Příloha III část B směrnice 2006/88/ES stanoví doporučené četnosti kontrol hospodářství a chovných oblastí měkkýšů. Tyto četnosti jsou dány dvěma faktory:

a)	nákazovým statusem příslušného členského státu, oblasti nebo jednotky v souvislosti s neexotickými nákazami uvedenými v příloze IV části II zmíněné směrnice („seznam neexotických nákaz“);

b)	mírou rizika hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů v souvislosti se zavlečením a šířením nákaz.

5.   Nákazový status hospodářství a chovných oblastí měkkýšů

Příloha III část B směrnice 2006/88/ES rozlišuje následující kategorie nákazového statusu:

Kategorie I	a) Oblast prohlášená za prostou nákazy podle čl. 49 odst. 1 písm. a) nebo b) nebo čl. 50 odst. 1 písm. a) nebo b) směrnice 2006/88/ES. Tento status je určen následujícími skutečnostmi: i) v členském státu, oblasti nebo jednotce a tam, kde to připadá v úvahu, ve vodních zdrojích tohoto členského státu, oblasti nebo jednotky se nevyskytují žádné druhy vnímavé k uvedeným nákazám, nebo ii) je známo, že patogenní původce v členském státu, oblasti nebo jednotce a tam, kde to připadá v úvahu, ve vodních zdrojích tohoto členského státu, oblasti nebo jednotky nemůže přežít. b) Oblast prohlášená za prostou nákazy podle čl. 49 odst. 1 písm. c) nebo čl. 50 odst. 1 písm. c) směrnice 2006/88/ES. Status je založen na cíleném sledování, odpovídajícím podmínkám stanoveným v příloze V části II směrnice 2006/88/ES.
Kategorie II	Oblast neprohlášená za prostou nákazy, ale podléhající programu dozoru schválenému podle čl. 44 odst. 1 směrnice 2006/88/ES.
Kategorie III	Oblast, která není zamořená, ale ani nepodléhá programu dozoru za účelem získání statusu oblasti prosté nákazy.
Kategorie IV	Zamořená oblast, ale podléhající programu eradikace schválenému podle čl. 44 odst. 2 směrnice 2006/88/ES.
Kategorie V	Zamořená oblast. Podléhá minimálním kontrolním opatřením podle kapitoly V směrnice 2006/88/ES.

Je-li to vhodné, lze kontroly prováděné v rámci veterinárního dozoru založeného na míře rizika kombinovat s:

a)	kontrolami prováděnými v rámci programů sledování nebo eradikace schválenými v souladu se směrnicí 2006/88/ES (v oblastech nebo jednotkách, spadajících do kategorií II nebo IV);

b)	jakýmkoli sledováním prováděným za účelem zachování statusu území prostého nákazy (u oblastí nebo jednotek spadajících do kategorie I – prohlášené za prosté nákazy podle čl. 49 odst. 1 písm. a) nebo b) nebo čl. 50 odst. 1 písm. a) nebo b) směrnice 2006/88/ES);

c)	jakýmkoli sledováním prováděným jako část kontrolních opatření podle kapitoly V směrnice 2006/88/ES (v oblastech nebo jednotkách spadajících do kategorie V).

Při vytváření programů veterinárního dozoru založeného na míře rizika zohlední členské státy následující:

a)

v hospodářstvích nebo chovných oblastech měkkýšů ležících v oblastech s nákazovým statusem spadajícím do kategorie II nebo IV je četnost kontrol požadovaná programy sledování nebo eradikace schválenými podle směrnice 2006/88/ES vyšší než četnost doporučená přílohou III částí B uvedené směrnice; není proto nezbytné, aby členské státy stanovily specifické požadavky týkající se četnosti kontrol v hospodářstvích nebo chovných oblastech měkkýšů nacházejících se v oblastech pokrytých takovými programy;

b)

potřeba, aby členské státy stanovily specifické požadavky na četnost kontrol v rámci veterinárního dozoru založeného na míře rizika, platí především pro hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů umístěné v oblastech s nákazovým statusem spadajícím do kategorií I, III a V, v závislosti na konkrétních okolnostech a vnitrostátních opatřeních;

c)	je třeba zvážit skutečnost, že hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů mohou mít odlišný nákazový status vzhledem k různým nákazám; to může být případ hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů s druhy vnímavými k více než jedné z neexotických nákaz uvedených v seznamu (1).

6.   Určení úrovně rizika hospodářství a chovných oblastí měkkýšů

6.1   ÚVOD

Úroveň rizika hospodářství a chovných oblastí se liší nejen mezi oblastmi s různým nákazovým statusem, ale rovněž mezi oblastmi se stejným nákazovým statusem (2).

Oddíl 6.2 uvádí, jaké rizikové faktory zvážit při určování úrovně rizika hospodářství a chovných oblastí měkkýšů.

Oddíl 6.3 stanoví model, který lze použít při klasifikaci hospodářství a chovných oblastí měkkýšů jako hospodářství a chovných oblastí s vysokou, střední nebo nízkou úrovní rizika. Členské státy mohou použít k určení úrovně rizika hospodářství a chovných oblastí měkkýšů jiné modely, pokud jsou takové modely v dané situaci považovány za vhodnější.

Tyto pokyny neuvádějí informace týkající se způsobu, jakým by členské státy měly aplikovat model stanovený v oddíle 6.3. Členské státy mohou:

a)	aplikovat model na jednotlivá hospodářství a chovné oblasti měkkýšů a určit tak jejich individuální úroveň rizika, nebo

b)	použít model ke katalogizaci různých typů hospodářství a chovných oblastí měkkýšů na svém území a na tomto základě definovat, které kategorie hospodářství a chovných oblastí měkkýšů by měly být hodnoceny jako hospodářství a chovné oblasti s nízkou, střední nebo vysokou úrovní rizika.

6.2   RIZIKOVÉ FAKTORY

Při určování úrovně rizika hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů hraje roli široká škála faktorů. Mimo jiné mezi ně patří následující:

a)	přímé šíření nákazy vodou;

b)	přesuny živočichů pocházejících z akvakultury;

c)	typ produkce;

d)	chované druhy živočichů pocházejících z akvakultury;

e)	systém biologické bezpečnosti zahrnující kompetentnost a vhodné vyškolení pracovníků;

f)	hustota hospodářství a chovných oblastí měkkýšů a zpracovatelská zařízení v okolí dotčeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů;

g)	blízkost hospodářství a chovných oblastí měkkýšů s nízkým nákazovým statusem vzhledem k dotčenému hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů;

h)	záznamy o sledování nákazového statusu dotčeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů a ostatních hospodářství a chovných oblastí měkkýšů v dané oblasti;

i)	přítomnost patogenních původců dané nákazy u volně žijících vodních živočichů v oblasti v okolí dotčeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů;

j)	riziko představované lidským aktivitami v blízkosti dotčeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů (3);

k)	dravci nebo ptáci s přístupem do dotčeného hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů.

Použití komplexního systému pro odhad úrovně rizika hospodářství a chovných oblastí měkkýšů při zvážení všech možných rizikových faktorů může poskytnout přesnou klasifikaci hospodářství a chovných oblastí měkkýšů podle jejich úrovně rizika. Takový systém však může být rovněž časově náročný a neefektivní vzhledem k vynaloženým nákladům. Navíc je zvážení různých faktorů v zájmu zhodnocení celkového rizika komplikovaný úkol.

Se zřetelem k obtížnosti použití komplexního systému pro klasifikaci hospodářství a chovných oblastí měkkýšů podle jejich úrovně rizika je ve většině případů vhodné zaměřit se na následující rizikové faktory:

a)	přímé šíření nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů;

b)	přesuny živočichů pocházejících z akvakultury.

Tyto dva rizikové faktory jsou významné bez ohledu na typ produkce, druhy živočichů pocházejících z akvakultury chované v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů a na dotčené nákazy.

6.3   MODELOVÉ STANOVENÍ ÚROVNĚ RIZIKA HOSPODÁŘSTVÍ A CHOVNÝCH OBLASTÍ MĚKKÝŠŮ

Model sloužící ke stanovení úrovně rizika (vysoká/střední/nízká) hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů se skládá ze tří kroků:

Krok I	:	Přibližný odhad pravděpodobnosti zavlečení nákazy do hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů.
Krok II	:	Přibližný odhad pravděpodobnosti rozšíření nákazy z hospodářství nebo z chovné oblasti měkkýšů.
Krok III	:	Kombinace odhadů úrovně rizika vyplývajících z kroků I a II.

Krok I

Přibližný odhad pravděpodobnosti zavlečení nákazy do hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů

Pravděpodobnost zavlečení nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů	Pravděpodobnost zavlečení nákazy v důsledku přesunů živočichů pocházejících z akvakultury	Úroveň rizika
Vysoká	Vysoká	Vysoká
Vysoká	Nízká	Střední
Nízká	Vysoká	Střední
Nízká	Nízká	Nízká

Krok II

Přibližný odhad pravděpodobnosti rozšíření nákazy z hospodářství nebo z chovné oblasti měkkýšů

Pravděpodobnost rozšíření nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů	Pravděpodobnost rozšíření nákazy v důsledku přesunů živočichů pocházejících z akvakultury	Úroveň rizika
Vysoká	Vysoká	Vysoká
Vysoká	Nízká	Střední
Nízká	Vysoká	Střední
Nízká	Nízká	Nízká

Krok III

Kombinace odhadů úrovně rizika vyplývajících z kroků I a II

Krok I. Pravděpodobnost zavlečení nákazy	Vysoká	S	V	V
	Střední	N	S	V
	Nízká	N	N	S
		Nízká	Střední	Vysoká
		Krok II. Pravděpodobnost rozšíření nákazy

6.4   ÚROVEŇ RIZIKA URČITÝCH HOSPODÁŘSTVÍ A CHOVNÝCH OBLASTÍ MĚKKÝŠŮ S NÁKAZOVÝM STATUSEM KATEGORIE I

Hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, kde nejsou chovány druhy vnímavé k jakékoli z neexotických nákaz uvedených v seznamu nebo je-li je známo, že dotyčný patogen není schopen přežít v členském státě, oblasti nebo jednotce a případně ve vodních zdrojích, lze podle přílohy III části B směrnice 2006/88/ES všechny považovat za hospodářství nebo chovné oblasti s nízkou úrovní rizika. V zásadě proto není nezbytné v rámci veterinárního dozoru založeného na míře rizika zavádět různé četnosti kontrol.

Přesto mohou mít tato hospodářství a chovné oblasti měkkýšů odlišné úrovně rizika, co se týká zavlékání a rozšiřování neexotických nákaz uvedených v seznamu nebo nově se objevujících nákaz. Členské státy mohou proto klasifikovat tato hospodářství a chovné oblasti měkkýšů podle jejich úrovně rizika, a tak odlišit jejich úroveň veterinárního dozoru a kontrol. Přitom mohou členské státy zvážit potřebu optimalizovat využití zdrojů.

6.5   PŘIBLIŽNÝ ODHAD PRAVDĚPODOBNOSTI ZAVLEČENÍ A ROZŠÍŘENÍ NÁKAZY VODOU A V DŮSLEDKU ZEMĚPISNÉ BLÍZKOSTI HOSPODÁŘSTVÍ A CHOVNÝCH OBLASTÍ MĚKKÝŠŮ

6.5.1   Úvod

Hospodářství a chovné oblasti měkkýšů mají nízkou úroveň rizika zavlečení a rozšíření nákazy, pokud vodní zdroje a odtok vody nebo vodní prostředí, ve kterém se hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů nacházejí, lze považovat za do určité míry chráněné proti zavlékání a šíření patogenních původců nákaz. Riziko zavlečení a rozšíření nákazy do a z hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů se značně různí (4).

Model uvedený v oddílu 6.3 pouze rozlišuje mezi vysokou a nízkou pravděpodobností rozšíření nákaz vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů.

Tento oddíl uvádí příklady situací, které lze považovat za představující nízkou pravděpodobnost zavlečení a rozšíření nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů.

Seznam příkladů v tomto oddíle není vyčerpávající. Bylo by proto chybou vyvozovat z něj, že hospodářství a chovné oblasti měkkýšů neodpovídající žádnému z uváděných příkladů představují vysokou pravděpodobnost zavlečení a rozšíření nákaz.

6.5.2   Příklady nízkého rizika zavlečení nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů:

a)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů zásobované vodou z vrtu nebo pramene;

b)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů zásobované vodou, která je dezinfikovaná nebo ošetřená z důvodu prevence zavlečení patogenů;

c)

hospodářství a chovné oblasti měkkýšů zásobované vodou z jakéhokoli jiného vodního zdroje: i) které nejsou propojeny s hospodářstvími nebo chovnými oblastmi měkkýšů nebo zpracovatelskými závody, kde jsou chovány nebo zpracovávány druhy vnímavé ke stejným nákazám jako druhy chované v dotčeném hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů, ii) kde se nevyskytují volně žijící vodní živočichové vnímavých druhů;

d)	vnitrozemské vodní nádrže, včetně rybníků a jezer, které jsou izolované od jiných vodních zdrojů; pro stanovení, zda by měla být vodní nádrž považována za izolovanou, je třeba zvážit sezónní výkyvy, jako je možnost kontaktu s jinými vodním zdroji během povodní;

e)

pobřežní hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, které jsou chráněny bezpečnou vzdáleností od jiných hospodářství a chovných oblastí měkkýšů a od zpracovatelských závodů, kde jsou chovány nebo zpracovávány druhy vnímavé ke stejným nákazám jako druhy chované v dotčeném hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů; co lze považovat za bezpečnou vzdálenost, musí stanovit příslušný orgán a zvážit při tom faktory, jako je schopnost příslušných patogenů přežít v otevřených vodách, vodní proudy a délku přílivu.

6.5.3   Příklady nízkého rizika rozšíření nákazy vodou a v důsledku zeměpisné blízkosti hospodářství a chovných oblastí měkkýšů:

a)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů bez vypouštění do přírodních vodních cest (5);

b)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, kde se provádí dezinfekce nebo jakýkoli jiný způsob ošetření vypouštěných vod k prevenci šíření patogenů;

c)

hospodářství a chovné oblasti měkkýšů s vypouštění vody do veřejných kanalizačních systémů za předpokladu, že veřejný kanalizační systém ošetřuje odpadní vody; pokud je však odpadní voda vypouštěna do přírodních vodních zdrojů bez jakéhokoli ošetření, neměly by taková hospodářství a chovné oblasti měkkýšů být hodnoceny jako hospodářství a chovné oblasti a nízkou pravděpodobností;

d)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů bez vypouštění odpadních vod do vod s živočichy pocházejícími z akvakultury nebo volně žijícími vodními živočichy druhů vnímavých k příslušným nákazám uvedeným seznamu;

e)	vnitrozemské vodní nádrže, včetně rybníků a jezer, které jsou izolované od jiných vodních zdrojů; pro stanovení, zda by měla být vodní nádrž považována za izolovanou, je třeba zvážit sezónní výkyvy, jako je možnost kontaktu s jinými vodními zdroji během povodní;

f)

pobřežní hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, které jsou chráněny bezpečnou vzdáleností od jiných hospodářství a chovných oblastí měkkýšů, kde jsou chovány druhy vnímavé ke stejným nákazám jako druhy chované v dotčeném hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů; co lze považovat za bezpečnou vzdálenost, by měl stanovit příslušný orgán a vzít v úvahu faktory, jako je schopnost příslušných patogenů přežít v otevřených vodách, vodní proudy a rozsah slapových pohybů.

6.6   PŘIBLIŽNÝ ODHAD PRAVDĚPODOBNOSTI ZAVLEČENÍ A ŠÍŘENÍ NÁKAZY PŘESUNEM ŽIVOČICHŮ, POCHÁZEJÍCÍCH Z AKVAKULTURY

6.6.1   Úvod

Přesuny živých živočichů pocházejících z akvakultury do a z hospodářství a chovných oblastí měkkýšů jsou velmi významnými způsoby přenosu nákazy.

Při hodnocení tohoto faktoru je třeba zvážit následující:

a)	místo původu živočichů pocházejících z akvakultury;

b)	množství živočichů pocházejících z akvakultury dodávaných do hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů;

c)	množství různých dodavatelů živočichů pocházejících z akvakultury;

d)	četnost přesunů živočichů pocházejících z akvakultury do a z hospodářství a chovných oblastí měkkýšů.

Model uvedený v oddílu 6.3 pouze doporučuje rozdělit hospodářství do skupin podle toho, zda je riziko zavlečení a šíření nákazy v důsledku přesunů živočichů pocházejících z akvakultury vysoké nebo nízké. Pro účely tohoto modelu je proto dostatečné pouze zvážit, zda hospodářství nebo chovná oblast měkkýšů odebírá nebo dodává živé živočichy pocházející z akvakultury (včetně jiker), a místo původu těchto živočichů.

Tento oddíl uvádí příklady situací, které mohou být hodnoceny jako představující nízké riziko zavlečení a šíření nákazy v důsledku přesunů živočichů pocházejících z akvakultury.

Seznam příkladů v tomto oddílu není vyčerpávající. Bylo by proto chybou vyvozovat z něj, že hospodářství a chovné oblasti měkkýšů neodpovídající žádnému z uváděných příkladů představují vysoké riziko zavlečení a šíření nákaz.

6.6.2   Příklady nízké pravděpodobnosti zavlečení nákazy prostřednictvím dodávky živočichů pocházejících z akvakultury do hospodářství a chovných oblastí měkkýšů:

a)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, soběstačné co do jiker a juvenilních vodních živočichů (6);

b)

případy, kdy jsou živočichové pocházející z akvakultury dodáváni pouze z oblastí nebo jednotek prostých nákazy. Pro hospodářství s nákazovým statusem kategorie III a V není současnými právními předpisy Společenství požadováno, aby byli živočichové pocházející z akvakultury dodáváni z oblastí a jednotek prostých nákazy, a skutečnost, že se hospodářství rozhodne získávat živočichy z oblastí nebo jednotek prostých nákazy, je odlišuje od jiných hospodářství s nákazovým statusem stejné kategorie. Hospodářství s nákazovým statusem kategorie I by měla získávat živočichy pouze z míst původu prostých nákazy. Pro tato hospodářství by proto místo toho mělo být požadováno, aby živočichové byli dodáváni ze stejné oblasti prosté nákaz nebo aby hospodářství mělo pouze omezený počet dodavatelů živočichů pocházejících z akvakultury;

c)	případy, kdy jsou dodáváni volně žijící vodní živočichové uvolnění z karantény a určení pro další chov;

d)

případy kdy jsou dodávány dezinfikované jikry; to připadá v úvahu, pouze pokud vědecké poznatky nebo praktická zkušenost dokládají, že dezinfekce účinně snižuje riziko přenosu nákazy na přijatelnou úroveň, pokud jde o nákazy uvedené v seznamu, ke kterým jsou druhy v hospodářství nebo v chovné oblasti měkkýšů vnímavé.

6.6.3   Příklady nízké pravděpodobnosti šíření nákazy prostřednictvím dodávaných živočichů pocházejících z akvakultury do hospodářství nebo chovných oblastí měkkýšů:

a)	hospodářství a chovné oblasti měkkýšů, které nedodávají živočichy k dalšímu chovu, sádkování nebo doplnění stavů;

b)

rybí hospodářství, která pouze dodávají dezinfikované jikry; to připadá v úvahu, pouze pokud vědecké poznatky nebo praktická zkušenost dokládají, že dezinfekce účinně snižuje riziko přenosu nákaz na přijatelnou úroveň, pokud jde o exotické nebo neexotické nákazy uvedené v seznamu, ke kterým jsou druhy v hospodářství vnímavé.

---

(1)  Například hospodářství s chovem pstruha duhového může být prosté nakažlivé chudokrevnosti lososů (kategorie I), může být zařazeno do kategorie II (v rámci schváleného programu dozoru) pro virovou hemoragickou septikémii a mít neznámý nákazový status vzhledem k infekční nekróze krvetvorné tkáně (kategorie III).

(2)  Například hospodářství deklarované jako prosté neexotických nákaz uvedených v seznamu obecně představuje nízké riziko pro rozšíření těchto nákaz. Přesto ale hospodářství s vlastní produkcí juvenilních vodních živočichů představuje mnohem menší riziko než hospodářství nakupující všechny tyto juvenilní vodní živočichy od jednoho nebo více dodavatelů.

(3)  Jako jsou dopravní trasy, přístavy (balastové vody), rybaření.

(4)  Například od systému kryté recirkulace s vodou čerpanou z vrtu, kde je odtok vody dezinfikován (velmi nízké riziko), až po klece v moři s velkým množstvím hospodářství v blízkosti (vysoké riziko).

(5)  Například vnitrozemská hospodářství, ze kterých je odtok vody veden do půdy nebo polí.

(6)  Může se jednat o případ rybího hospodářství s vlastním chovem matečných ryb a o hospodářství s chovem měkkýšů a o chovné oblasti měkkýšů, kde je produkce založena na přírodním získávání larev.