(ES) č. 1652/2006Nařízení Rady (ES) č. 1652/2006 ze dne 7. listopadu 2006 o zastavení přezkumu, pro nového vývozce, nařízení (ES) č. 428/2005 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozů polyesterových střižových vláken pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky

(1)

Současná platná opatření, která se vztahují na dovozy polyesterových střižových vláken pocházejících z Čínské lidové republiky (ČLR) do Společenství, představují konečná antidumpingová cla uložená nařízením Rady (ES) č. 428/2005 (2).

(2)

Po uložení konečných antidumpingových cel na dovozy polyesterových střižových vláken pocházejících z ČLR obdržela Komise žádost od čínské společnosti Huvis Sichuan („žádající společnost“) o zahájení přezkumu, pro „nového vývozce“, nařízení (ES) č. 428/2005 podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(3)

Žádající společnost tvrdila, že nevyvážela dotčený výrobek do Společenství v období šetření, z něhož vycházela antidumpingová opatření, tj. od 1. ledna 2003 do 31. prosince 2003 („období původního šetření“), a že nebyla ve spojení s žádným z vyvážejících výrobců polyesterových střižových vláken v ČLR, na něž se vztahují platná antidumpingová opatření. Navíc žádající společnost tvrdila, že začala polyesterová střižová vlákna vyvážet do Společenství po ukončení období původního šetření.

(4)

Komise prošetřila evidentní důkazy předložené žádající společností a dospěla k závěru, že jsou dostačujícím zdůvodněním pro zahájení přezkumu podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení. Po konzultaci s poradním výborem a poté, co dané výrobní odvětví Společenství dostalo příležitost předložit připomínky, zahájila Komise prostřednictvím nařízení (ES) č. 342/2006 (3) přezkum nařízení (ES) č. 428/2005 s ohledem na uvedenou žádající společnost a zahájila šetření.

(5)

Podle článku 2 nařízení (ES) č. 342/2006 bylo zrušeno antidumpingové clo ve výši 49,7 % uložené nařízením (ES) č. 428/2005 na dovozy polyesterových střižových vláken vyráběných mimo jiné žádající společností. Zároveň v souladu s čl. 14 odst. 5 základního nařízení byly celní orgány vyzvány, aby přijaly vhodná opatření k zavedení celní evidence dovozu polyesterových střižových vláken vyráběných žádající společností.

(6)

Výrobek dotčený současným přezkumem je tentýž výrobek jako v šetření, které vedlo k uložení opatření platných pro dovozy polyesterových střižových vláken pocházejících mimo jiné z ČLR („původní šetření“), tj. polyesterová střižová vlákna, nemykaná, nečesaná ani jinak nezpracovaná pro spřádání, pocházející z Čínské lidové republiky, která je v současné době možno zařadit do kódu KN 5503 20 00.

(7)

Komise oficiálně informovala dané výrobní odvětví Společenství, žádající společnost a zástupce vyvážející země o zahájení přezkumu. Zúčastněné strany dostaly možnost vyjádřit své názory písemně i ústně.

(8)

Útvary Komise také zaslaly žádající společnosti formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a dotazník a obdržely odpovědi ve lhůtě pro tento účel stanovené.

(9)

Šetření dumpingu pokrývalo období od 1. října 2004 do 31. prosince 2005 („období šetření“).

(10)

Na základě šetření bylo zjištěno, že žádající společnost zahájila výrobu v říjnu 2004, tj. po období původního šetření, a v této době dotčený výrobek nevyvážela. Proto byl učiněn závěr, že žádající společnost splnila požadavek první věty čl. 11 odst. 4 základního nařízení.

(11)

Bylo však také zjištěno, že žádající společnost byla ve spojení s čínským výrobcem částečně vlastněným státem, který v původním období šetření vyráběl dotčený výrobek, ale který v té době nespolupracoval. Vzhledem k tomu, že čínský výrobce ve spojení podléhal platnému konečnému antidumpingovému clu, bylo zjištěno, že kritérium obsažené v druhé větě čl. 11 odst. 4 základního nařízení, které stanoví, že by měl nový vývozce nebo výrobce prokázat, že není ve spojení s žádným z vývozců nebo výrobců ve vyvážející zemi, jehož výrobky podléhají antidumpingovým opatřením, nebylo splněno.

(12)

Žádající společnost argumentovala tím, že uvedený výrobce ve spojení během období původního šetření dotčený výrobek do Společenství nevyvážel. Na podporu tohoto argumentu poskytla žádající společnost auditované účetnictví výrobce ve spojení za období 2002 až 2004, které podle žádající společnosti neobsahovalo žádný náznak prodeje na vývoz během období původního šetření.

(13)

Avšak důkazy předložené žádající společností neprokázaly, že výrobce ve spojení skutečně dotčený výrobek v původním období šetření nevyvážel. Ve skutečnosti je v auditovaném účetnictví pouze uvedeno, že nedocházelo k vývozu výrobků dané komodity, aniž by byl definován přesný význam výrazu výrobky dané komodity, tj. zvláště zda byl dotčený výrobek považován za „výrobek dané komodity“. V této souvislosti se poznamenává, že výrobce ve spojení také vyrábí výrobky jiné než dotčený výrobek. Navíc je třeba poznamenat, že kromě předložení svého auditovaného účetnictví výrobce ve spojení v průběhu současného šetření nespolupracoval, a proto nelze informaci poskytnutou touto společností ověřit. V důsledku toho nebyly k dispozici žádné důkazy prokazující, že byl veškerý prodej tuzemským zákazníkům, například obchodníkům, v období původního šetření skutečně určen pro tuzemský trh a nikoli plánován ve skutečnosti pro vývoz do Společenství. Proto nebylo možno stanovit, zda v průběhu původního období šetření docházelo k prodeji na vývoz, či nikoli.

(14)

Po zveřejnění výsledků šetření prohlásila žádající společnost, že vysvětlení ohledně auditovaného účetnictví mělo být požadováno dříve a v každém případě před zveřejněním informací o výsledcích šetření. V tomto ohledu se poznamenává, že čínský výrobce ve spojení byl požádán, aby poskytl informace, byl upozorněn, že požadavek nesplnil, a požádán o spolupráci v současném řízení, což odmítl. Proto vycházela zjištění o společnosti v souladu s článkem 18 základního nařízení z dostupných údajů. Za těchto okolností byly všechny žádosti o další informace po uplynutí platné lhůty považovány za nepřiměřené a diskriminační s ohledem na běžný postup orgánů Společenství ve vztahu k nespolupracujícím stranám. Poznamenává se, že zjištění byla v každém případě žádající společnosti sdělena a byla jí poskytnuta dostatečná možnost, aby k těmto zjištěním předložila připomínky.

(15)

V každém případě argument, že výrobce ve spojení vyvážel či nevyvážel do Společenství, je irelevantní, protože, jak je zmíněno výše ve 13. bodě odůvodnění a naznačeno v 18. až 31. bodě odůvodnění níže, výrobce ve spojení v tomto přezkumu nespolupracoval, a proto Komise nemohla stanovit, zda daný hospodářský subjekt skládající se ze žádající společnosti a výrobce ve spojení splnil požadavky pro to, aby mohl být považován za společnost fungující za podmínek tržního hospodářství.

(16)

V souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se při antidumpingovém šetření týkajícím se dovozů pocházejících z ČLR určí běžná hodnota v souladu s odstavci 1 až 6 uvedeného článku pro výrobce, u nichž bylo zjištěno, že splnili kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. kde bylo prokázáno, že při výrobě a prodeji obdobného výrobku převládají podmínky tržního hospodářství. Tato kritéria jsou souhrnně uvedena níže:

(17)

Žádající společnost požádala o zacházení jako v tržním hospodářství podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a byla vyzvána, aby vyplnila formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství.

(18)

Jak bylo uvedeno výše v 11. bodě odůvodnění, bylo šetřením zjištěno, že žádající společnost byla ve spojení s jiným výrobcem dotčeného výrobku se sídlem v Číně. Ačkoliv byl tento výrobce ve spojení požádán, aby vyplnil samostatný formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, neučinil tak.

(19)

Je třeba poznamenat, že Komise důsledně postupuje tak, že prošetří, zda skupina společností ve spojení splňuje jako celek podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství. To je považováno za nezbytné pro zabránění tomu, aby skupina společností používala jednu ze společností ve spojení ve skupině jako prodejní kanál, pokud by byla uložena příslušná opatření. Proto v případě, že nějaká dceřiná či jiná společnost ve spojení je výrobcem a/nebo prodejcem dotčeného výrobku, všechny takové společnosti ve spojení musí vyplnit formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, aby bylo možno prošetřit, zda i tyto společnosti splňují kritéria v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Proto v důsledku nesplnění tohoto požadavku nelze stanovit, zda uvedená skupina jako celek splňuje podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství.

(20)

Komise ihned informovala žádající společnost, že neobdržela odpověď od výrobce ve spojení, a nemohla proto prošetřit, zda daná společnost funguje za podmínek tržního hospodářství.

(21)

Žádající společnost argumentovala, že obě společnosti jsou konkurenty na tuzemském trhu a nejsou „v dobrých vztazích“. Navíc bylo argumentováno tím, že společnost ve spojení odmítla poskytnout důvěrné informace pro účely tohoto šetření, neboť se obávala, že by tím mohla zvýhodnit tržní postavení svého konkurenta, tj. žádající společnosti.

(22)

K tomu se poznamenává, že v souladu s článkem 19 základního nařízení mohl výrobce ve spojení požádat o zachování důvěrnosti požadovaných předkládaných informací, pokud měl nějaké obavy ohledně vyzrazení důvěrných obchodních údajů konkurentům. Výrobce ve spojení se však rozhodl nepředložit požadované informace, aniž by požádal o důvěrné zacházení s nimi. Proto musel být tento argument žádající společnosti zamítnut.

(23)

Žádající společnost též argumentovala, že její podnikatelská rozhodnutí nemůže výrobce ve spojení ovlivnit. Kromě toho, že tento argument nebyl podložen žádnými důkazy, je irelevantní také z toho důvodu, jak bylo vysvětleno výše, že zacházení jako v tržním hospodářství by mělo být v každém případě žádající společnosti odepřeno, pokud společnost s ní ve spojení nevyplní formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství a nesplní podmínky pro zacházení jako v tržním hospodářství. Navíc, i když by podstata tvrzení měla být prošetřena, poznamenává se, že dostupné údaje v tomto případě naznačovaly v rozporu s tvrzením žádající společnosti, že výrobce ve spojení, který má jednoho člena v představenstvu žádající společnosti, měl vliv na rozhodování žádající společnosti. Výrobce ve spojení může blokovat rozhodnutí společnosti týkající se dodatků ke stanovám, zrušení společného podniku, změn základního jmění nebo fúze společnosti s jinými organizacemi či jejího rozdělení, neboť tato rozhodnutí vyžadují jednomyslnost. Navíc účelem společného podniku žádající společnosti a výrobce ve spojení bylo, jak stanoví kapitola 5 smlouvy o společném podniku, dosažení „konkurenceschopnosti z hlediska kvality a ceny pro světový trh“, „výroba a prodej polyesterových střižových vláken“ a „dovoz a vývoz výrobků a surovin souvisejících s polyesterovými střižovými vlákny“, což naznačuje, že obě společnosti by skutečně spolupracovaly a přinejmenším přizpůsobovaly svá rozhodnutí, aby maximálně posílily své postavení na světovém trhu. Proto musel být tento argument žádající společnosti zamítnut.

(24)

Následně po poskytnutí informací žádající společnost znovu zdůraznila, že čínský výrobce ve spojení má pouze malý nebo okrajový vliv na její podnikatelská rozhodnutí, neboť jeho souhlas je požadován pouze při rozhodování týkajícím se existence společnosti, tj. například při rozhodování o investicích čínského vývozce ve spojení, zatímco o podnikatelské činnosti se rozhoduje v souladu s celkovou strategií jejího hlavního akcionáře, kde uvedený čínský výrobce nemá žádný vliv. Navíc by čínský výrobce ve spojení nebyl zapojen do vedení společnosti.

(25)

Žádající společnost dále argumentovala, že rozhodnutí zamítnout její žádost o zacházení jako v tržním hospodářství pouze z důvodu nedostatečné spolupráce čínského výrobce ve spojení by bylo neoprávněné, protože základem tohoto vztahu je pouze technický požadavek, který nemá pro žádající společnost žádný praktický význam. Byl též vznesen argument, že společnost není ve spojení s žádným z čínských výrobců vyvážejících polyesterová střižová vlákna podléhajících platným antidumpingovým opatřením, neboť společnost ve spojení nevyvážela v průběhu období původního šetření výrobky do Společenství, a tedy nemohla spolupracovat při původním šetření a žádat o individuální clo.

(26)

Jak bylo naznačeno výše ve 23. bodě odůvodnění, možnost, že by mohla čínská společnost ve spojení mít významný vliv na obchodní operace žádající společnosti, nelze považovat za zanedbatelnou nebo okrajovou. Naopak, takovýto vliv se týká rozhodujících aspektů, jak je popsáno v uvedeném bodě odůvodnění. Vzhledem k tomu, že čínská společnost ve spojení při tomto šetření nespolupracovala, nemohla Komise rovněž stanovit, zda tato společnost v průběhu období původního šetření nevyvážela výrobky do Společenství, jak bylo tvrzeno. Připomínky předložené žádající společností neobsahovaly žádný základ, na němž by mohly být závěry uvedené ve 13. bodě odůvodnění přezkoumány. V každém případě skutečnost, že společnost ve spojení nemohla v průběhu původního šetření požádat o zacházení jako v tržním hospodářství nebo o individuální zacházení, neruší platnost skutečnosti, že tato společnost podléhá platným opatřením, tj. zbytkovému clu.

(27)

Na závěr bylo v obecnější rovině prohlášeno, že hlavní prvky skutkové podstaty, na jejichž základě bylo rozhodnuto zamítnout žádost žádající společnosti o zacházení jako v tržním hospodářství (tj. vztah s čínským výrobcem ve spojení), byly známy Komisi již před zahájením šetření.

(28)

V tomto ohledu se poznamenává, že hlavním důvodem pro zamítnutí žádosti žádající společnosti o zacházení jako v tržním hospodářství, jak je stanoveno ve 13. a 23. bodě odůvodnění výše a v 31. bodě odůvodnění níže, nebyla existence čínského výrobce ve spojení jako takového, ale jeho nedostatečná spolupráce, a tedy nemožnost stanovit mimo jiné, jaký měl stát skutečný vliv na podnikatelská rozhodnutí žádající strany a zda výrobce ve spojení skutečně nevyvážel výrobky v průběhu období původního šetření, jak bylo tvrzeno.

(29)

Proto byly žádosti žádající společnosti zamítnuty.

(30)

Navíc nemohlo být prověřeno případné narušení způsobené bývalým systémem netržního hospodářství. Výrobce ve spojení částečně vlastněný státem totiž vložil do základního jmění žádající společnosti práva k užívání pozemků. V důsledku nedostatečné spolupráce s výrobcem ve spojení nebylo možno učinit závěr, že k takovému narušení nedošlo.

(31)

Z hlediska výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že výrobce ve spojení se žádající společností nepodal řádně doložený formulář žádosti o zacházení jako v tržním hospodářství, nemohla Komise učinit závěr ohledně toho, zda skupina společností, tj. žádající společnost a výrobce s ní ve spojení, splnila kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství.

(32)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení se případně stanoví celostátní clo pro země spadající pod tento článek, s výjimkou případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat, že splňují všechna kritéria pro individuální zacházení uvedená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení.

(33)

Žádající společnost žádala kromě zacházení jako v tržním hospodářství také o individuální zacházení pro případ, že by jí zacházení jako v tržním hospodářství nebylo přiznáno. Jak bylo popsáno výše v 11. bodě odůvodnění, je žádající společnost ve spojení s výrobcem polyesterových střižových vláken částečně vlastněným státem. Vzhledem k tomu, že výrobce ve spojení při tomto šetření nespolupracoval, nemohly útvary Komise učinit závěr, zda nedochází k žádným takovým zásahům státu, které by umožňovaly obcházení příslušných opatření. Proto byl učiněn závěr, že žádající společnosti nelze individuální zacházení poskytnout.

(34)

Žádající společnost prohlásila, že v daném případě by pravděpodobně nedocházelo k obcházení příslušných opatření, neboť obě společnosti jsou ve vzájemném konkurenčním vztahu, a výrobce ve spojení by tedy nikdy neuvažoval o využití žádající společnosti jako kanálu pro vývoz jakýchkoli svých výrobků do Společenství.

(35)

Je třeba poznamenat, že vzhledem k tomu, že jsou obě společnosti ve spojení, je těžké předvídat chování výrobce ve spojení. Navíc, jak již bylo také zmíněno výše ve 23. bodě odůvodnění, bylo cílem společného podniku uvedených dvou společností maximální posílení postavení obou společností na světovém trhu. Riziko obcházení opatření vyplývající z toho, že jedna společnost těží z nižšího dumpingového rozpětí ve srovnání s jinou společností, bylo proto posouzeno jako bezprostředně aktuální. Žádající společnost nepředložila informace, které by prokázaly, že by toto riziko obcházení příslušných opatření mohlo být dostatečně vyloučeno.

(36)

Žádající společnost napadla rozhodnutí zamítnout žádost o individuální zacházení s tím, že možnost obcházení příslušných opatření by měla být řešena na základě zahájení šetření v souladu s článkem 13 základního nařízení a že nic v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení neukládá společnostem se sídlem v Číně břemeno předložení důkazů ohledně toho, že nebudou obcházet antidumpingová opatření.

(37)

V tomto ohledu se poznamenává, že čl. 9 odst. 5 druhý pododstavec základního nařízení jednoznačně uvádí podmínky pro stanovení individuálního cla, pokud platí čl. 2 odst. 7 písm. a), který se na tento případ vztahuje, neboť nemohl být učiněn závěr, že žádající společnost splnila kritéria čl. 2 odst. 7 písm. c). Zejména čl. 9 odst. 5 písm. e) základního nařízení stanoví, že by státní intervence neměla být takového rozsahu, aby umožňovala obcházení příslušných opatření. Jak již bylo naznačeno výše ve 35. bodě odůvodnění, vzhledem k nedostatečné spolupráci jedné ze společností ve spojení nebylo možno učinit závěr, že byly splněny podmínky pro individuální zacházení.

(38)

Proto byl učiněn závěr, že by žádající společnosti nemělo být poskytnuto individuální zacházení.

(39)

Účelem tohoto přezkumu bylo stanovit individuální dumpingové rozpětí žádající společnosti, které se údajně lišilo od současného zbytkového rozpětí platného pro dovozy dotčeného výrobku z ČLR. Žádost byla založena hlavně na tvrzení, že žádající společnost splnila kritéria pro zacházení jako v tržním hospodářství.

(40)

Vzhledem k tomu, že na základě šetření byl učiněn závěr, že v důsledku nedostatečné spolupráce výrobce ve spojení s žádající společností nebylo této společnosti přiznáno zacházení jako v tržním hospodářství ani individuální zacházení, nemohla Komise stanovit, zda se individuální dumpingové rozpětí žádající společnosti skutečně lišilo od zbytkového dumpingového rozpětí stanoveného na základě původního šetření. Proto by měla být žádost žádající společnosti zamítnuta a přezkum pro nového vývozce zastaven. Zbytkové antidumpingové clo zjištěné v průběhu původního šetření, tj. 49,7 %, by mělo být proto zachováno.

(41)

Z hlediska výše uvedených zjištění bude antidumpingové clo týkající se žádající společnosti uloženo zpětně na dovozy dotčeného výrobku, které podléhají celní evidenci podle článku 3 nařízení (ES) č. 342/2006.

(42)

Všechny dotčené strany byly informovány o podstatných skutečnostech a důvodech, které vedly k výše uvedeným závěrům, a byly vyzvány k předložení připomínek v souladu s článkem 20 základního nařízení. Připomínky jednotlivých stran byly přiměřeně vzaty v úvahu.

(43)

Tento přezkum nemá dopad na datum, kdy v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení skončí platnost opatření uložených nařízením (ES) č. 428/2005, ve znění nařízení (ES) č. 1333/2005,