(ES) č. 1472/2006Nařízení Rady (ES) č. 1472/2006 ze dne 5. října 2006 o uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu a o konečném výběru uloženého prozatímního cla

(1)

Dne 23. března 2006 Komise nařízením (ES) č. 553/2006 (2) (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila prozatímní antidumpingové clo z dovozu některé obuvi se svrškem z usně pocházející z Čínské lidové republiky a Vietnamu (dále jen „dotčené země“ nebo „vyvážející země“). Toto nařízení vstoupilo v platnost dne 7. dubna 2006.

(2)

Je třeba připomenout, že šetření dumpingu se vztahovalo na období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005 (dále jen „období šetření“) a posuzování tendencí v souvislosti s analýzou újmy se týkalo období ode dne 1. ledna 2001 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(3)

Po uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některé obuvi se svrškem z usně z dotčených zemí byly všem stranám poskytnuty informace o skutečnostech a úvahách, na kterých bylo založeno prozatímní nařízení. Všem stranám byla poskytnuta lhůta, ve které mohly k těmto poskytnutým informacím zaujmout stanovisko.

(4)

Některé zúčastněné strany podaly písemné připomínky. Strany, které o to požádaly, dostaly také příležitost k ústnímu slyšení. Komise si opatřila a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro stanovení konečných nálezů.

(5)

Útvary Komise dále poskytly veškeré podstatné informace o skutečnostech a úvahách, na jejichž základě zamýšlely doporučit uložení konečných antidumpingových opatření a konečné vybrání částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla. Zúčastněným stranám byla rovněž poskytnuta lhůta, ve které mohly k těmto poskytnutým informacím zaujmout stanovisko. Ústní a písemné připomínky předložené stranami byly zváženy a podle potřeby byly nálezy odpovídajícím způsobem upraveny. Dále byly poskytnuty dodatečné informace o změně předpokládané podoby opatření.

(6)

Různé zúčastněné strany znovu uvedly své tvrzení, že tím, že nebyla zveřejněna jména žadatelů, nebylo zachováno jejich právo na obranu. Tato záležitost byla nadnesena již dříve (viz 8. bod odůvodnění prozatímního nařízení). Záležitost byla přezkoumána s konečnou platností a je nutno poznamenat toto: těm zúčastněným stranám, které vznesly námitky týkající se postavení, byly poskytnuty informace o objemu výroby žadatelů v rozčlenění podle zemí. Usuzuje se proto, že jejich právo na obranu bylo přiměřeně zachováno. Tyto údaje byly následně zpřístupněny k nahlédnutí všem zúčastněným stranám.

(7)

Je třeba připomenout, že podle 10. bodu odůvodnění prozatímního nařízení je výrobkem, jehož se řízení týká, obuv se svrškem z usně nebo z kompozitní usně pocházející z ČLR a Vietnamu, kromě:

(8)

Na základě skutečností uvedených ve 12. až 27. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl vyvozen předběžný závěr, že by z této definice měla být vyloučena některá sportovní obuv vyráběná pomocí speciální technologie zvané „STAF“ (Special Technology Athletic Footwear).

(9)

Dále bylo rozhodnuto považovat prozatímně dětské boty za součást dotčeného výrobku, avšak s výhradou dalšího šetření a úvah v konečné fázi.

(10)

Zúčastněné strany byly vyzvány, aby podaly připomínky k těmto specifickým záležitostem. Pokud jde o připomínky k výše uvedeným skutečnostem a další žádosti o vyloučení jiných zvláštních druhů obuvi, jsou tyto záležitosti podrobně analyzovány níže.

(11)

Je třeba připomenout, že obuv STAF definovaná v 13. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byla z definice dotčeného výrobku vyloučena.

(12)

Vyloučení se zakládalo na skutečnosti, že tento druh obuvi má odlišné fyzické a technické vlastnosti, prodává se prostřednictvím jiných prodejních kanálů, má odlišné koncové užití a je spotřebiteli vnímán odlišně.

(13)

Obuvnické výrobní odvětví Společenství napadlo vyloučení obuvi STAF ze škály výrobků a tvrdilo, že obuv STAF má stejné prodejní kanály a je spotřebiteli vnímána stejně jako výrobek, jehož se šetření týká. Pokud by však nicméně obuv STAF byla vyloučena ze škály výrobků, jichž se šetření týká, bylo zdůrazněno, že v současné definici TARIC by se měla zvýšit minimální hodnota obuvi STAF ve výši 9 EUR, aby se vzala v úvahu devalvace dolaru vůči euru, k níž v průběhu let došlo.

(14)

V reakci na tato tvrzení je nutno nejprve poznamenat, že výrobní odvětví Společenství nenapadlo skutečnost, že obuv STAF má odlišné základní fyzické a technické vlastnosti. Za druhé, co se týká prodejních kanálů, užití, vnímání spotřebitelů a dovozních tendencí, nepředložilo obuvnické výrobní odvětví Společenství žádná doložená tvrzení, která by mohla změnit nálezy uvedené v 15. až 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Žádost o zvýšení prahové hodnoty ve výši 9,00 EUR nebyla dále doložena žádnými důkazy.

(15)

Několik dovozců požádalo o snížení minimální hodnoty obuvi STAF z 9,00 EUR na 7,50 EUR, a to v zásadě kvůli změněným okolnostem s ohledem na výrobní procesy umožňující snížit náklady.

(16)

Rovněž tato tvrzení byla pečlivě analyzována. Připomíná se, že prahová hodnota ve výši 9 EUR byla v TARIC stanovena v roce 1994, kdy byla obuv STAF zavedena v rámci kvót na obuv pocházející z Číny, tj. před dvanácti lety. Dovozci dále předložili dostatečné důkazy, že nové výrobní technologie vedly k významnému snížení jednotkových nákladů na obuv STAF i ke snížení množství odpadního materiálu a spotřebované energie. Spolu s větší konkurencí v souvislosti s větší nabídkou výroby obuvi STAF jakožto dalším činitelem snižujícím cenu to mělo skutečný dopad na výši ceny v porovnání se situací před dvanácti lety, což nelze opomenout. Ke zohlednění těchto změn se považuje za přiměřené a nezbytné mírné snížení prahové hodnoty u obuvi STAF ve výši 1,5 EUR.

(17)

Různí vývozci mimoto uvedli, že by se definice obuvi STAF měla rozšířit tak, aby zahrnovala veškerou obuv se svrškem z usně a s podešvemi z ethylen-vinylacetátu (EVA) nebo přímo tvarovanými podešvemi.

(18)

V reakci na tato tvrzení je však nutno vyzdvihnout, že použití způsobu tváření EVA jako takové neodlišuje jednoznačně konečný výrobek od dotčeného výrobku. Kromě toho bylo objasněno, že způsob tváření použitý u podešví z EVA je možno použít rovněž u obuvi, která jednoznačně obuví STAF není. Nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly, že rozlišení podle odlišných fyzických a technických vlastností, jiných prodejních kanálů, odlišného užití a vnímání spotřebitelů a jiných dovozních tendencí není přiměřené. Definice obuvi s podešvemi z EVA navrhované různými dovozci byly jasně ve vzájemném rozporu. Návrh týkající se definice obuvi STAF byl proto zamítnut.

(19)

Závěrem se potvrzuje vyloučení obuvi STAF z definice dotčeného výrobku uvedené v prozatímním nařízení. Minimální hodnota obuvi STAF by se měla snížit z 9,00 EUR na 7,50 EUR. Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky, potvrzují se nálezy týkající se obuvi STAF uvedené v 13. až 19. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Z řízení je s konečnou platností vyloučena obuv STAF, jejíž hodnota činí nejméně 7,5 EUR.

(20)

Dětská obuv, tj. obuv se stélkou o délce menší než 24 cm a s kombinovanou podešví a podpatkem nejvýše 3 cm, spadající pod kódy KN: ex 6403 20 00, ex 6403 30 00, 6403 51 11, 6403 51 91, 6403 59 31, 6403 59 91, 6403 91 11, 6403 91 91, 6403 99 31, 6403 99 91 a ex 6405 10 00, nepodléhala prozatímním antidumpingovým opatřením, jelikož prozatímní nálezy nebyly takové, aby mohly odůvodnit tato opatření zájmem Společenství.

(21)

V 28. až 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebyl přijat konečný závěr, zda by měla být dětská obuv zahrnuta do definice dotčeného výrobku či ne. Ačkoli některé argumenty hovořily pro vyloučení dětské obuvi z tohoto šetření, neumožnily přijmout v této fázi šetření konečný závěr. Proto bylo rozhodnuto považovat až do doby, než proběhne další šetření a úvahy v konečné fázi, dětskou obuv za součást dotčeného výrobku.

(22)

Po zveřejnění prozatímních nálezů některé zúčastněné strany tvrdily, že dětská obuv by měla být vyloučena ze škály výrobků, jichž se šetření týká. Tato tvrzení byla založena na předpokladu, že zejména styl, design, prodejní kanály a služby zákazníkům uvedené v 30. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně odlišují dětské boty od ostatních druhů obuvi, jichž se toto šetření týká.

(23)

Tato tvrzení však nebyla považována za dostatečná pro vyloučení dětské obuvi z definice dotčeného výrobku, jelikož nebyla doložena dostatečnými důkazy prokazujícími, že v tomto šetření lze stanovit jasnou dělicí čáru mezi dětskými botami a ostatními druhy obuvi. Naopak, bylo zjištěno, že základní fyzické a technické vlastnosti dětské obuvi, které jsou společné vlastnostem dotčeného výrobku – kombinace svršku z usně s různými druhy podešví k ochraně chodidel – jsou mnohem důležitější než případné rozdíly (tj. v podstatě velikost). Dále se zdálo, že se styl, design, prodejní kanály a služby zákazníkům zásadním způsobem neliší od jiných druhů obuvi, jichž se šetření týkalo. Pouhá skutečnost, že dětská obuv tvoří zvláštní podskupinu v rámci dotčeného výrobku, neopravňuje k vyloučení této obuvi ze škály výrobků. Ve skutečnosti bylo zjištěno, že mezi dětskou obuví a dotčeným výrobkem neexistuje jasná dělicí čára, ale spíše velké překrytí, pokud jde o definici dotčeného výrobku, především že se jedná o pomůcku, která má krýt a chránit chodidla lidí zejména při chůzi.

(24)

V reakci na zveřejnění prozatímního nařízení výrobní odvětví Společenství uvedlo, že by dětská obuv měla tvořit součást dotčeného výrobku. Byly předloženy důkazy prokazující, že ve Společenství dosud existuje významná výroba dětské obuvi.

(25)

Tvrzení výrobního odvětví Společenství pouze potvrzuje konečné nálezy. S konečnou platností se tedy uzavírá, že by dětská obuv měla být do definice dotčeného výrobku zahrnuta.

(26)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že se některé jiné druhy obuvi patřící do těchto kódů KN příliš liší, zejména pokud jde o užití, než aby patřily do stejné kategorie výrobků. Tato tvrzení jsou analyzována níže.

(27)

Ve smyslu kombinované nomenklatury se obuv určená pro turistiku, horolezectví nebo jiná venkovní obuv (dále jen „turistická obuv“) nepovažuje za obuv určenou pro sportovní aktivitu, a proto tyto druhy obuvi nespadají do definice obuvi STAF uvedené v 13. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Některé strany však požadovaly, aby tento výrobek byl z řízení vyloučen, jelikož i) požadavky na takovouto turistickou obuv jsou údajně velmi podobné specifikacím obuvi STAF, ii) z hlediska prodejních kanálů a vnímání spotřebitelů údajně lze turistickou obuv jednoznačně odlišit od ostatních druhů obuvi a iii) placení větších cel z turistické obuvi by údajně mělo na tento specifický trh škodlivý vliv.

(28)

Nebyly předloženy žádné dodatečné důkazy týkající se zvláštních technických stránek a vlastností turistické obuvi za účelem změny závěru uvedeného v 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že i když různé druhy obuvi, např. turistická obuv, mohou opravdu mít některé dodatečné odlišné konkrétní vlastnosti, základní vlastnosti rovněž tohoto druhu obuvi se neliší. Kromě toho bylo zjištěno, že se turistická obuv ve Společenství vyrábí ve velkém množství a že nelze stanovit jasnou dělicí čáru mezi dováženou turistickou obuví a výrobou Společenství. To bylo potvrzeno rovněž rozhodnutím zařadit stejný druh obuvi do škály výrobků v nařízení Rady (ES) č. 2155/97 (4). Ačkoli turistická obuv může mít někdy specifické vlastnosti, má stejné základní fyzické a technické vlastnosti jako ostatní obuv zahrnutá do škály výrobků. Pokud jde o její užití a vnímání spotřebitelů, bylo rovněž zjištěno, že existuje velké překrytí s ostatními druhy obuvi zahrnutými do definice výrobku. V souladu s tím se usuzuje, že by se šetření mělo i nadále vztahovat na turistickou obuv.

(29)

Jeden dovozce požádal o vyloučení některé obuvi k použití pro mechanoterapii. Ačkoli výrobek v současné době patří do kódů KN 6403 99 93, 6403 99 96 a 6403 99 98, dovozce tvrdil, že tento druh obuvi by měl být z řízení vyloučen, jelikož údajně má odlišné fyzické a chemické vlastnosti, jiné prodejní kanály a je spotřebiteli vnímán odlišně jako certifikovaný zdravotnický výrobek, jenž se smí prodávat jako zdravotnický prostředek pro účely mechanoterapie.

(30)

Bylo zjištěno, že by se tento druh obuvi měl považovat za součást dotčeného výrobku. Ačkoli tento výrobek má odlišnou technologii a užití a lze ho používat za účelem léčení, tyto specifické vlastnosti se jasně a strukturálně neliší od dotčeného výrobku. To podtrhuje skutečnost, že tento druh obuvi spotřebitelé kupují rovněž spíše pro své pohodlí než ze zvláštních zdravotnických důvodů, což bylo dokonce potvrzeno v žádosti podané dovozcem.

(31)

Z výše uvedených důvodů se usuzuje, že žádost o vyloučení obuvi k použití pro mechanoterapii je nutno zamítnout.

(32)

Plážové sandály z EVA jsou boty, jejichž svršek tvoří pouze pásek z usně, tento svršek je připevněn na obou stranách k tenké lehké podešvi vyrobené z EVA v kombinaci s jinými materiály. Některé zúčastněné strany tvrdily, že takovýto výrobek by měl být z tohoto šetření vyloučen, jelikož údajně má velmi specifické a odlišné základní fyzické a technické vlastnosti, podle nichž ho lze snadno rozpoznat jako plážové sandály, a tudíž má jiné koncové užití a je spotřebiteli vnímán odlišně než ostatní druhy obuvi zahrnuté do definice výrobku. Zúčastněné strany dále tvrdily, že technologie používaná při výrobě plážových sandálů z EVA byla z Evropy zcela přesunuta.

(33)

V tomto ohledu bylo zjištěno, že ačkoli plážové sandály z EVA skutečně mají některé specifické vlastnosti, mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti jako ostatní obuv zařazená do škály výrobků. Pokud jde o užití a vnímání spotřebitelů, bylo rovněž zjištěno, že existuje velké překrytí s ostatními druhy obuvi zahrnutými do definice výrobku, např. řemínkovými sandály a dřeváky. Kromě toho bylo zjištěno, že prodejní kanály, marketing a móda jsou stejné jako u ostatních druhů obuvi zahrnutých do definice výrobku. Výrobní odvětví Společenství mimoto předložilo důkazy, které prokazují, že se v ES dosud vyrábí značné množství plážových sandálů z EVA. Proto se usuzuje, že žádost o vyloučení je nutno zamítnout.

(34)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že ze šetření by měla být vyloučena obuv ze svrškem z vepřovicové usně, a to vzhledem k údajným rozdílům v jakosti a ceně a údajné neexistenci výroby obuvi s takovýmto druhem svršku v ES.

(35)

Nebylo však možné jednoznačně rozlišit dováženou obuv z vepřovicové usně a výrobu Společenství, jelikož obě mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a užití. Kromě toho se ukázalo, že prodejní kanály jsou obecně stejné, což se projevilo rovněž ve skutečnosti, že spotřebitelé nevnímají obuv z vepřovicové usně odlišně. Žádost byla tedy zamítnuta.

(36)

Jedna zúčastněná strana uvedla, že ze šetření by měla být vyloučena některá obuv s patentovanou technologií, tj. technologií spočívající ve zvláštním podpatku tlumícím nárazy, mezipodešvi s vycpávkou a speciální technologii, která zvyšuje pružnost tohoto druhu obuvi.

(37)

Avšak při porovnání tohoto druhu obuvi s dotčeným výrobkem nebylo možno stanovit jasnou dělicí čáru s ohledem na základní fyzické a technické vlastnosti a užití tohoto druhu obuvi a dotčeného výrobku. Ačkoli se uznává, že patentovaná technologie může přispět ke zvýšení pohodlí, samo o sobě to podstatně nemění charakteristiku obuvi určené pro běžné nošení. Skutečnost, že určitá technologie je patentovaná, není sama o sobě důvodem pro vyloučení tohoto druhu obuvi ze škály výrobků. Ačkoli se uznává, že tento výrobek může mít zvláštní vlastnosti, s ohledem na výrobek, jehož se šetření týká, však soutěží s výrobou ES. Žádost byla proto zamítnuta.

(38)

Některé zúčastněné strany požadovaly, aby z řízení byly vyloučeny všechny druhy sportovní obuvi, tedy nejen obuv STAF a sportovní obuv ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 kombinované nomenklatury. Tato žádost byla založena na stejných tvrzeních předložených za účelem vyloučení obuvi STAF a na údajném nedostatku některých druhů obuvi jiných než obuv STAF na trhu ES, pokud tyto druhy obuvi nebudou vyloučeny. Posledně uvedené tvrzení nebylo doloženo konkrétními důkazy. Nebyly tedy předloženy žádné nové závažné informace, aby s ohledem na ostatní druhy obuvi jiné než obuv STAF bylo možno změnit závěr v 27. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Žádost byla proto zamítnuta.

(39)

S konečnou platností se proto potvrzují předběžné závěry upravené podle oddílu B. 1.1 výše. Pro účely tohoto řízení a v souladu s obvyklou praxí Společenství se usuzuje, že by se všechny druhy dotčeného výrobku měly považovat za jediný výrobek.

(40)

Jelikož s ohledem na obdobný výrobek nebyly podány žádné připomínky, potvrzuje se obsah a předběžné závěry.

(41)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se s konečnou platností vyvozuje závěr, že v souladu s čl. 1 odst. 4 základního nařízení jsou dotčený výrobek a všechny odpovídající druhy obuvi se svrškem z usně vyráběné a prodávané ve srovnatelné zemi Brazílii, jakož i vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství obdobné.

(42)

Některé strany tvrdily, že vzorky nebyly vzhledem k vyloučení obuvi STAF a dětské obuvi reprezentativní.

(43)

Jak je uvedeno v 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vyloučení obuvi STAF nijak podstatně neovlivnilo reprezentativnost vzorku. Pokud jde o dětskou obuv, je toto tvrzení vzhledem k rozhodnutí ponechat tyto druhy obuvi v oblasti šetření nepodstatné.

(44)

Byly podány připomínky v souvislosti s procentními podíly vzorku stanovenými v rámci prozatímních opatření. Tyto připomínky byly přezkoumány. Bylo zjištěno, že včetně dětské obuvi připadlo na společnosti vybrané do vzorků více než 12 %, resp. více než 15 % množství vyvezeného do Společenství čínskými a vietnamskými spolupracujícími vyvážejícími výrobci dotčeného výrobku. Vzorek je tedy jednoznačně reprezentativní. Odkazuje se rovněž na argumenty uvedené v 56. bodě odůvodnění níže.

(45)

Tvrdilo se rovněž, že výběr vzorků nebyl v souladu s antidumpingovou dohodou WTO, jelikož někteří významní vývozci byli vybráni na úkor společností s menším nebo žádným prodejem v ES, ale s poměrně velkým domácím prodejem.

(46)

Jak již bylo vysvětleno v 60. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, cílem použité metodiky bylo zajistit co největší reprezentativnost vzorků a do největšího reprezentativního objemu vývozu, který je možno přezkoumat během stanovené doby, zahrnout některé společnosti s reprezentativním domácím prodejem. To má umožnit výpočet běžné hodnoty v případě, že některým vyvážejícím výrobcům zařazeným do vzorku je možno přiznat status tržního hospodářství. Vzorky nebyly vybrány v rozporu s pravidly WTO ani článkem 17 základního nařízení, podle něhož musí být vzorek buď statisticky reprezentativní, nebo musí zahrnovat největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Výše zmíněná pravidla tedy umožňují použít jako kritérium výběru prodej, a to domácí nebo na vývoz.

(47)

Kromě toho se připomíná, že jak je vysvětleno v 57. a 58. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, orgány dotčených zemí výběr vzorku bez výhrad schválily.

(48)

Některé zúčastněné strany rovněž tvrdily, že schválení složení vzorku pro ČLR se mělo vyžadovat spíše od hongkongských a tchajwanských orgánů, jelikož čínské výrobce velkou měrou vlastní podílníci z těchto zemí. Proto se řízení údajně týká stran v těchto zemích.

(49)

Toto tvrzení bylo nutno odmítnout. V souladu s čl. 17 odst. 2 základního nařízení je obvyklou praxí Komise usilovat v antidumpingovém řízení, v němž se použije výběr vzorku, o schválení orgány vyvážející země nebo sdruženími výrobců. V tomto případě byly mimoto státní orgány dotčených zemí v úzkém kontaktu se sdruženími výrobců v těchto zemích. Vyvážejícími zeměmi jsou v tomto řízení ČLR a Vietnam. Proto se usilovalo o schválení složení vzorků těmito orgány a toto schválení bylo od nich získáno.

(50)

Jeden vietnamský vyvážející výrobce nezařazený do vzorku zopakoval své připomínky, že jelikož řádně vyplnil antidumpingový dotazník, měl by mít možnost využít individuální zjišťování. Nicméně skutečnost, že strana nezařazená do vzorku poskytne odpověď na antidumpingový dotazník, nevede automaticky k individuálnímu zjišťování. Jak bylo vysvětleno v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vzhledem k nebývalé velikosti vzorků Komise došla k závěru, že individuální zjišťování u dalších vyvážejících výrobců by šetření nepřiměřeně zatížilo a to by nemohlo být ukončeno v přiměřené lhůtě.

(51)

Strany rovněž tvrdily, že výběr reprezentativního domácího prodeje ve vzorku není přiměřený, jelikož žádnému vývozci nemohl být přiznán status tržního hospodářství. Toto tvrzení se však považovalo za bezpředmětné, jelikož rozhodnutí o přiznání statusu tržního hospodářství se přijímá až po výběru vzorku.

(52)

Tvrzení bylo proto odmítnuto a jelikož neexistovaly žádné další připomínky k této záležitosti, dospělo se k závěru, že vzorky byly reprezentativní.

(53)

Různé zúčastněné strany tvrdily, že došlo k porušení článku 17 základního nařízení, jelikož vzorek výrobců ve Společenství není údajně reprezentativní. Toto tvrzení se zakládá na skutečnosti, že do vzorku bylo vybráno pouze deset společností a že tyto společnosti představují pouze 10 % celkového objemu výroby žadatelů a pouze menší podíl celkové výroby Společenství (tj. méně než 5 %), jelikož žadatelé v tomto případě představují jen o něco málo více než 40 % celkové výroby Společenství. Kromě toho strany uvedly, že některé zaznamenané tendence u výrobců ve Společenství zařazených do vzorku neodpovídají tendencím zaznamenaným u žadatelů celkově, a že tedy vzorek není reprezentativní.

(54)

Jedno sdružení dovozců rovněž uvedlo, že vzorek výrobců ve Společenství není statisticky reprezentativní a že se inspekce na místě týkaly pouze zanedbatelné části výrobců ve Společenství.

(55)

V této souvislosti se připomíná, že v článku 17 základního nařízení se stanoví, že šetření může být omezeno na vzorky, které jsou statisticky reprezentativní, nebo které představují největší reprezentativní objem výroby, prodeje nebo vývozu, který může být přiměřeně přezkoumán.

(56)

Ze znění tohoto článku jednoznačně vyplývá, že neexistuje žádné kvantitativní určení nebo prahová hodnota, pokud jde o to, co představuje reprezentativní objem. Jediným údajem je, že tento objem by měl být omezen tak, aby mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán.

(57)

S ohledem na zvláštní okolnosti případu, tj. vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Společenství je velmi roztříštěné, je nevyhnutelné, že společnosti ve vzorku pokrývají poměrně malou část celkové výroby Společenství. Jak bylo vysvětleno v 65. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vybrala Komise vzorek založený hlavně na velikosti podle objemu výroby, ale přihlížela rovněž i k zeměpisnému rozmístění výrobců, aby bylo zajištěno, že vzorek je reprezentativní v tomto ohledu. Počet vybraných společností ve vzorku však bylo nutno omezit na to, co bylo možno ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumat, tj. v tomto případě na deset společností. Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví je vysoce roztříštěno a že do vzorku byli zařazeni větší výrobci, nemělo by další zvýšení počtu společností v žádném případě významný vliv na podíl vzorku v porovnání s celkovou výrobou Společenství. V této souvislosti se dále uvádí, že v rozporu s tvrzením některých stran neexistuje právní povinnost zahrnout do vzorku malé a střední podniky podle definice v příslušných právních předpisech ES, jak jednoznačně vyplývá ze znění čl. 17 odst. 1 základního nařízení.

(58)

Jak bylo objasněno výše, měl by být výběr vzorku buď statisticky reprezentativní, nebo být založen na reprezentativním objemu. Jelikož v daném případě byl zvolen druhý způsob, bylo tvrzení, že vzorek není statisticky reprezentativní, odmítnuto. Stejně tak skutečnost, že některé tendence zaznamenané u výrobců ve Společenství zařazených do vzorku nebyly údajně obdobné jako tendence zaznamenané u žadatelů celkově a že inspekce na místě byly provedeny u malého počtu výrobců ve Společenství, nepředstavují z právního hlediska opodstatněná tvrzení, která by zpochybnila platnost vzorku.

(59)

Z výše objasněných důvodů byla tvrzení různých stran odmítnuta a potvrzuje se platnost vzorku, jelikož vzorek je reprezentativní a byl vybrán zcela v souladu s článkem 17 základního nařízení.

(60)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že Komise neposkytla individuálně pro každého z čínských a vietnamských vývozců nezařazených do vzorku informace, proč se mělo za to, že nemají nárok na status tržního hospodářství. Podle tohoto tvrzení (které strany znovu zopakovaly při poskytnutí konečných informací) je Komise povinna provést individuální zjišťování s ohledem na předložené žádosti o status tržního hospodářství bez ohledu na to, zda je vývozce zařazen do vzorku či ne. Domnívaly se, že použitá metodika upírá společnostem nezařazeným do vzorku právo na individuální zjišťování a představuje porušení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení.

(61)

Usuzuje se však, že stávající ustanovení o výběru vzorku (článek 17 základního nařízení) zcela zahrnuje situaci společností žádajících o status tržního hospodářství. Ať se jedná o země s tržním hospodářstvím nebo o ekonomiky v procesu transformace, nemají vývozci, jak logicky vyplývá z použití vzorku, možnost individuálního zjišťování a závěry, k nimž se dospělo s ohledem na vzorek, se použijí i na ně. Článek 17 základního nařízení stanoví obecnou metodu k řešení situací, není-li vzhledem k vysokému počtu dotčených společností možné individuální zjišťování, tj. použití reprezentativního vzorku. Neexistuje důvod, proč by výběr vzorku nemohl být stejně tak použit v případě, kdy vysoký počet dotčených společností zahrnuje vysoký počet společností žádajících o status tržního hospodářství nebo individuální zacházení. Stejně jako v každém jiném případě výběru vzorku se pro všechny společnosti zařazené do vzorku určí vážený průměr, a to bez ohledu na metodiku použitou pro výpočet dumpingu pro každou společnost jako výsledek posouzení žádosti o status tržního hospodářství nebo individuální zacházení. Status tržního hospodářství nebo individuální zacházení tedy nebrání použití běžného výběru vzorku. Hlavním důvodem výběru vzorku je dosáhnout rovnováhy mezi administrativními požadavky na možnost posouzení případu včas v rámci závazných lhůt na jedné straně a provedení individualizované analýzy v co největším rozsahu na straně druhé. Konečně, je nutné připomenout, že počet žádostí o status tržního hospodářství byl v tomto případě tak velký, že individuální posouzení žádostí (jak se někdy provádí v jiných případech) nebylo z administrativního hlediska možné. Proto se považovalo za přiměřené použít pro všechny společnosti nezařazené do vzorku vážené průměrné rozpětí vyplývající ze všech společností ve vzorku, aniž se rozlišovalo mezi společnostmi, které získaly status tržního hospodářství nebo individuální zacházení, a ostatními společnostmi. Tvrdilo se rovněž, že výpočet dumpingu nebyl dostatečně spolehlivý, jelikož byl použit výběr vzorku s ohledem na žádosti o status tržního hospodářství. Toto tvrzení bylo nutno odmítnout. Především, nebyl použit výběr vzorku žádostí o status tržního hospodářství, nýbrž výběr vzorku vyvážejících výrobců. Za druhé, ustanovení o výběru vzorku mají zajistit dostatečně spolehlivé zjištění existence dumpingu v případě vysokého počtu vyvážejících výrobců. Za třetí, v případech, kdy vyvážející výrobci podali rovněž žádosti o status tržního hospodářství, neexistuje důvod dospět k závěru, že použití běžně užívaného výběru vzorku vede k nedostatečně spolehlivému zjištění. Ve skutečnosti je v rozporu se samotnou koncepcí výběru vzorku tvrdit, že vzhledem k tomu, že vývozci (nezařazení do vzorku) měli být klasifikováni jako vývozci se statusem tržního hospodářství či bez něj, není vzorek takovýchto vývozců sám o sobě reprezentativní. Stejně jako v jakémkoli jiném antidumpingovém šetření není nikdy situace jednotlivých vývozců totožná. Mezi jednotlivými výrobci mohou existovat významné rozdíly, nicméně výběr vzorku lze přesto použít. Za čtvrté, klasifikace společnosti jako společnosti, jíž nebyl přiznán status tržního hospodářství, znamená pouze to, že běžnou hodnotu nelze stanovit na základě vlastních údajů společnosti, nýbrž je nutno použít proveditelnou alternativní metodiku. Proveditelné alternativy se však musí použít i v ostatních důležitých oblastech stanovení dumpingu, viz např. čl. 2 odst. 1 a 6 základního nařízení. Za páté, reprezentativnost vzorku dále podtrhuje skutečnost, že vlády vyvážejících zemí samy navrhly velkou většinu společností, které byly do vzorku vybrány. Jinými slovy, ony samy považovaly tyto vzorky za reprezentativní pro všechny své vyvážející výrobce.

(62)

Někteří vyvážející výrobci z ČLR a Vietnamu stále tvrdili, že v předchozích případech Komise provedla individuální zjišťování s ohledem na status tržního hospodářství, i když počet vyvážejících výrobců byl vysoký. V těchto případech, např. ve věci „polyesterových nekonečných vláken“ (nařízení Rady (ES) č. 1487/2005 ze dne 12. září 2005) (5) bylo provedeno individuální zjišťování s ohledem na status tržního hospodářství, ačkoli pro posouzení dumpingu byl v souladu s článkem 17 základního nařízení použit výběr vzorku.

(63)

V této souvislosti se však připomíná, že ve výše uvedeném případě bylo zjištěno, že je možno provést individuální posouzení žádostí o status tržního hospodářství, zatímco v tomto šetření tomu tak není. Kromě toho se poznamenává, že ve výše uvedeném případě bylo v souladu s pravidly pro výběr vzorku pro společnosti nezařazené do vzorku, jimž však byl přiznán status tržního hospodářství, stanoveno vážené průměrné rozpětí společností se statusem tržního hospodářství ve vzorku, tj. nebylo pro ně stanoveno individuální rozpětí, ale vážené průměrné rozpětí zjištěné pro společnosti se statusem tržního hospodářství.

(64)

V předchozích případech, kdy byl použit výběr vzorku a spolupracující vývozci požadovali status tržního hospodářství, byly počty zúčastněných stran takové, že umožňovaly posoudit každou žádost jednotlivě. Vzhledem k nebývalému počtu došlých žádostí o status tržního hospodářství v tomto případě nebylo možno posoudit každou žádost jednotlivě. Ostatní vývozci, ať už zařazení či nezařazení do vzorku, znovu zopakovali, že jim měl být přiznán status tržního hospodářství. Na podporu svého tvrzení někteří z nich předložili své stanovy, aby prokázali, že se jejich situace neliší od situace společnosti Golden Step, což je jediná společnost, jíž byl status tržního hospodářství přiznán.

(65)

V této souvislosti se poznamenává, že v tomto řízení bylo použito ustanovení o výběru vzorku uvedené v článku 17 základního nařízení. Následná tvrzení vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku nebyla přezkoumávána, jelikož v souladu s čl. 17 odst. 3 základního nařízení by to znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by to včasnému ukončení šetření. Pokud jde o následná tvrzení společností zařazených ve vzorku, zabývají se jimi příslušné odstavce níže týkající se specifických záležitostí souvisejících s každou z obou zemí dotčených tímto řízením.

(66)

Někteří vyvážející výrobci tvrdili, že Komise neposoudila žádosti o status tržního hospodářství v tříměsíční lhůtě po zahájení řízení, jak stanoví čl. 2 odst. 7 písm. c) poslední pododstavec základního nařízení.

(67)

Ačkoli posouzení žádosti o status tržního hospodářství bylo v tomto případě provedeno později než tři měsíce po zahájení řízení, byly jednotlivým vyvážejícím výrobcům ve vzorku poskytnuty informace o jejich statusu tržního hospodářství a plné právo na obranu. Před uložením prozatímních opatření nejsou strany nepříznivě postiženy určením statusu tržního hospodářství.

(68)

Někteří vyvážející výrobci, kteří již požádali o individuální zjišťování, zopakovali svou žádost. Avšak z důvodů uvedených v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebylo možno v případě vyvážejících výrobců v ČLR ani ve Vietnamu individuální zjišťování povolit.

(69)

Jak bylo objasněno v 53. až 63. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vzhledem k vysokému počtu spolupracujících vyvážejících výrobců v ČLR a ve Vietnamu se ke zjištění cla, které se použije pro spolupracující vývozce nezařazené ve vzorku, použil reprezentativní vzorek stejně jako ve všech antidumpingových případech.

(70)

Po uložení prozatímních opatření uvedlo dvanáct čínských vyvážejících výrobců vybraných do vzorku, u nichž se uskutečnila inspekce na místě, že by jim měl být přiznán status tržního hospodářství, a zopakovali svá tvrzení, která uvedli již dříve.

(71)

Jedna z těchto dvanácti společností, Golden Step, po poskytnutí prozatímních informací požádala o podstatnou změnu v souvislosti s posouzením své žádosti o status tržního hospodářství a předložila patřičné důkazy. Je třeba připomenout, že žádost společnosti Golden Step o status tržního hospodářství byla zamítnuta, jelikož nebylo splněno kritérium 1 čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Zamítnutí se zakládalo na existenci vývozní povinnosti, která znamenala, že společnost Golden Step nemohla svobodně určovat prodávané množství bez podstatných zásahů státu. Po zveřejnění nálezů týkajících se statusu tržního hospodářství však společnost Golden Step předložila ve lhůtách stanovených k podání připomínek doklady prokazující, že podle skutečnosti ani podle práva vývozní povinnosti již nepodléhá.

(72)

Po řádném uvážení změněných okolností v případě společnosti Golden Step a s ohledem na skutečnost, že přiznání statusu tržního hospodářství bylo zamítnuto pouze na základě toho, že společnost Golden Step nesplňovala kritérium 1, bylo rozhodnuto původní rozhodnutí revidovat a společnosti Golden Step status tržního hospodářství přiznat.

(73)

Někteří výrobci, jimž nebyl status tržního hospodářství přiznán, tvrdili, že odkaz na prodejní omezení ve stanovách v jiných antidumpingových řízeních nevedl k zamítnutí žádosti o status tržního hospodářství. Za prvé je třeba připomenout, že žádosti o status tržního hospodářství jsou analyzovány jednotlivě na základě předložených skutečností a neexistuje údajný rozpor s jinými minulými analýzami žádostí o status tržního hospodářství se srovnatelným souborem skutečností. Naopak, v uvedeném případě vyvážející výrobce poskytl včas pozměněnou verzi svých stanov, které neobsahovaly prodejní omezení, a prokázal, že ve skutečnosti se na něj tato prodejní omezení nevztahovala.

(74)

Ostatní strany uvedly, že nepřiznání statusu tržního hospodářství čínským vývozcům obuvi nebylo v souladu s pravidly WTO, zejména proto, že vývoz z Číny již nepodléhá státnímu monopolu, jak požaduje druhé doplňující ustanovení čl. VI odst. 1 přílohy 1 GATT 1994 jako podmínku pro to, aby se smluvní strany mohly odchýlit od stanovení běžné hodnoty na základě údajů o běžné hodnotě pocházejících z vyvážejících zemí.

(75)

V době, kdy byla výše uvedená doplňující poznámka zavedena, byla ČLR spolu s jinými zeměmi skutečně považována za zemi se státním monopolem na vývoz. Od té doby byly v Číně provedeny hospodářské reformy, což vedlo k odlišnému zacházení s Čínou v řízeních na ochranu trhu. V současnosti oddíl 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO obsahuje konkrétní ustanovení, jak by se v řízeních na ochranu trhu mělo zacházet s dovozem z Číny. Ustanovení v něm uvedená skutečně umožňují členům WTO, aby použili „metodiku, která není založena na důsledném srovnání s domácími cenami nebo náklady v Číně …, pokud výrobci, jichž se šetření týká, nemohou jednoznačně prokázat, že při výrobě a prodeji obdobného výrobku platí v odvětví vyrábějícím tento výrobek podmínky tržního hospodářství“.

(76)

V případě ostatních jedenácti společností zařazených do vzorku se poznamenává, že ve stanovené lhůtě nebyly předloženy žádné nové pádné důvody pro změnu rozhodnutí o nepřiznání statusu tržního hospodářství těmto společnostem.

(77)

V této souvislosti se zejména uvádí, že k předložení pozměněných stanov, které již neobsahují prodejní omezení, dvou čínských vyvážejících výrobců teprve po poskytnutí konečných informací došlo příliš pozdě, než aby je bylo možno vzít v úvahu, jelikož v té době nezbýval dostatek času k provedení inspekce na místě v souladu s čl. 16 odst. 1 základního nařízení. Dotčené společnosti však v každém případě nesplnily podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství i z jiných důvodů, než jsou prodejní omezení (kritérium 1).

(78)

Na ostatní připomínky těchto společností již byla dána odpověď v 69. až 77. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Potvrzují se tedy nálezy a závěry v nich obsažené a rozhodnutí o nepřiznání statusu tržního hospodářství těmto jedenácti společnostem zůstává zachováno.

(79)

Po uložení prozatímních opatření uvedlo sedm vietnamských vyvážejících výrobců vybraných do vzorku, že by jim měl být přiznán status tržního hospodářství, a zopakovalo svá tvrzení, která uvedlo již dříve, aniž poskytlo dostatečné nové důkazy. Na tyto připomínky již byla dána odpověď v 78. až 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Nálezy uvedené ve výše uvedených bodech odůvodnění prozatímního nařízení se proto potvrzují a rozhodnutí o nepřiznání statusu tržního hospodářství všem osmi společnostem zůstává zachováno.

(80)

Dva vietnamští vyvážející výrobci zařazení do vzorku uvedli, že by jim měl být přiznán status tržního hospodářství, jelikož se na ně vztahují důvody použité pro přiznání statusu tržního hospodářství společnosti Golden Step. Podle jejich názoru jim status tržního hospodářství nebyl přiznán kvůli i) prodejním omezením v jejich obchodním povolení a stanovách a ii) existenci smlouvy mezi firmou ve spojení a firmou, jejímž výhradním vlastníkem je stát. Tyto společnosti tvrdily, že tyto okolnosti platily rovněž pro čínského vyvážejícího výrobce, společnost Golden Step, a proto by zjištění, které se jich týká, mělo být totožné se zjištěním ohledně společnosti Golden Step.

(81)

Je nutno poznamenat, že podle vysvětlení uvedeného v 78. až 90. bodě odůvodnění prozatímního nařízení nebyl dvěma vietnamským společnostem status tržního hospodářství přiznán, jelikož nesplňovaly kritéria 1, 2 a 3 čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. V této souvislosti se uvádí, že tyto dvě společnosti jsou držiteli investičních licencí, které ukládají množstevní prodejní omezení. Tato omezení nebyla během doby šetření ani poté zrušena. Jak bylo vysvětleno v 89. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tyto dvě společnosti nepodaly žádost o status tržního hospodářství pro jednoho svého vietnamského výrobce ve spojení. Nebylo proto možné zjistit, zda tato skupina jako celek splňuje všechny podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství. Skutečnost, že tato společnost ve spojení měla zpracovatelskou smlouvu se společností ve vlastnictví státu, nebyla při zjišťování ohledně statusu tržního hospodářství použita, jelikož Komise nemohla vyvodit závěr s ohledem na žádost o status tržního hospodářství, jež nebyla podána. Proto se dospělo k závěru, že skutečná situace těchto dvou vietnamských vyvážejících výrobců nemá nic společného se situací společnosti Golden Step. Předložená tvrzení musela být tedy odmítnuta.

(82)

Po uložení prozatímních opatření uvedli někteří čínští vyvážející výrobci vybraní do vzorku, že by jim mělo být přiznáno individuální zacházení, a znovu uvedli svá tvrzení, která předložili dříve, aniž ve stanovené lhůtě poskytli nové důkazy. V této souvislosti se zejména uvádí, že k předložení pozměněných stanov, které již neobsahují prodejní omezení, dvou čínských vyvážejících výrobců zařazených do vzorku došlo teprve po poskytnutí konečných informací. To již bylo příliš pozdě, než aby mohly být řádně ověřeny v souladu s čl. 16 odst. 1 základního nařízení.

(83)

Z důvodů uvedených již v 94. bodě odůvodnění prozatímního nařízení musela být tato tvrzení odmítnuta.

(84)

Ostatní čínští vyvážející výrobci uvedli, že nepřiznání individuálního zacházení čínským vyvážejícím výrobcům znamená porušení oddílu 15 protokolu o přistoupení Číny k WTO ve spojení s článkem 6.10 antidumpingové dohody.

(85)

Toto bylo nutno odmítnout. Především, antidumpingová dohoda není ve Společenství přímo použitelná. Za druhé, článek 6.10 zmíněné dohody stanoví pouze obecné pravidlo pro určení individuálních rozpětí jednotlivým vývozcům. Pokud však platí podmínky netržního hospodářství, stanoví právní předpisy WTO rovněž odchylky od obecného pravidla, například druhé doplňující ustanovení čl. VI odst. 1 přílohy 1 GATT 1994. Situací čínských vývozců se ve skutečnosti konkrétněji zabývá protokol o přistoupení Číny k WTO. Z oddílu 15 tohoto protokolu však nelze odvodit povinnost určit individuální rozpětí pro jednotlivé vyvážející výrobce.

(86)

Na základě stejných úvah strany tvrdily, že čl. 9 odst. 5 základního nařízení, který stanoví pravidla pro individuální zacházení, je v rozporu s právními předpisy WTO.

(87)

To bylo nutno odmítnout nejen proto, že pravidla WTO nejsou přímo použitelná ve Společenství, ale rovněž proto, že nevylučují dvoustupňovou metodiku zahrnující i) status tržního hospodářství a ii) individuální zacházení.

(88)

Čtyři čínští vývozci zopakovali svá tvrzení o individuálním zjišťování uvedená v 7. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrdili, že pokud bylo možno přezkoumat vzorek dvanácti čínských společností, bylo možné prověřit i další čtyři společnosti.

(89)

Z důvodů, které byly uvedeny již v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, však tato tvrzení byla odmítnuta.

(90)

Jiný vyvážející výrobce podal žádost o individuální zacházení po uložení prozatímních opatření. Tento výrobce zahájil činnost po ukončení původního období šetření. Ze stejného důvodu, jaký byl zmíněn výše, nebylo možno provést individuální zjišťování ohledně opodstatněnosti žádosti této společnosti. Kromě toho bylo rovněž zjištěno, že stanovy této společnosti obsahovaly vývozní povinnost. Společnost využívala rovněž daňové pobídky, které závisely na tom, že vývoz překročí určitý podíl jejího celkového prodeje. Za těchto okolností by v žádném případě nebylo možné přiznat této společnosti individuální zacházení.

(91)

Po uložení prozatímních opatření uvedlo šest vietnamských vyvážejících výrobců vybraných do vzorku, že by jim mělo být přiznáno individuální zacházení.

(92)

Společnosti, jimž nebylo přiznáno individuální zacházení na základě čl. 9 odst. 5 písm. a) základního nařízení, pouze zopakovaly své tvrzení, že jejich vyvážená množství jsou určována svobodně. Připomíná se, že jejich vyvážená množství byla stanovena v investičních licencích společností, a nebylo tedy možno považovat je za množství svobodně určovaná společnostmi, jelikož jakákoli odchylka od podílu stanoveného v investiční licenci vyžadovala její předchozí pozměnění, které musely schválit státní orgány. I když tito vývozci tvrdili, že tento podíl svobodně určuje společnost na základě hospodářských úvah, usuzuje se, že neexistuje důvod, aby byl podíl vývozu stanoven v investiční licenci, čímž se společnosti výslovně zakazuje prodat část její produkce na domácím trhu. V takovém případě nemůže dotčená společnost svobodně rozhodovat o tom, zda v daném okamžiku upřednostňuje větší objem prodeje na domácím trhu, než je množství povolené v její licenci, jelikož to podléhá předchozímu souhlasu ze strany státních orgánů.

(93)

Jedna za společností, jimž nebylo přiznáno individuální zacházení na základě čl. 9 odst. 5 písm. c) základního nařízení, tvrdila, že rozhodnutí Komise o nepřiznání individuálního zacházení nebylo dostatečně odůvodněno. Tato společnost je však zcela ve vlastnictví státu, tedy většina akcií nepatří soukromým osobám, nýbrž státu, který rovněž jmenuje vedení společnosti. Kromě toho bylo zjištěno, že tato společnost je ve spojení se společností, která nesplnila požadavky pro přiznání statusu tržního hospodářství ani individuálního zacházení. Vzhledem k tomu, že pokud by se pro tyto dvě společnosti ve spojení použily různé celní sazby, hrozilo by nebezpečí obcházení opatření, a vzhledem k obvyklé praxi zjišťovat, zda podmínky pro přiznání statusu tržního hospodářství nebo individuálního zacházení splňuje celá skupina společností ve spojení, nebylo možno zjistit, zda skupina jako celek splňuje všechny podmínky pro přiznání individuálního zacházení.

(94)

Za těchto okolností se potvrzují závěry vyvozené v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(95)

Poslední dvě společnosti nepředložily žádné nové důkazy.

(96)

Ze stejného důvodu jako v 97. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se mělo za to, že by rozhodnutí o nepřiznání individuálního zacházení osmi vietnamským společnostem mělo zůstat zachováno.

(97)

S ohledem na žádosti o individuální zacházení vyvážejících výrobců, jež nebyli součástí vzorku, se odkazuje na příslušný odstavec výše.

(98)

Běžná hodnota pro jediného vyvážejícího výrobce, jemuž byl přiznán status tržního hospodářství, by měla být stanovena na základě poskytnutých údajů o domácím prodeji a výrobních nákladech. Tyto údaje byly ověřeny v prostorách dotčené společnosti.

(99)

Pokud jde o stanovení běžné hodnoty, Komise nejdříve zjistila, že dotčený vyvážející výrobce v období šetření neuskutečnil žádný domácí prodej. Běžná hodnota proto nemohla být stanovena na základě cen příslušného vyvážejícího výrobce na domácím trhu podle čl. 2 odst. 1 prvního pododstavce základního nařízení. Musela být tedy použita jiná metoda.

(100)

Za tímto účelem se zjišťovalo, zda by mohly být použity ceny ostatních prodejců nebo výrobců v ČLR podle čl. 2 odst. 1 druhého pododstavce základního nařízení. Žádnému jinému vyvážejícímu výrobci v ČLR však nebyl status tržního hospodářství přiznán. Nebylo tedy možno použít ceny těchto vyvážejících výrobců na domácím trhu.

(101)

Vzhledem k tomu, že ke stanovení běžné hodnoty nebylo možno použít ceny na domácím trhu, bylo nutné běžnou hodnotu vypočítat na základě nákladů dotyčného výrobce. Podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byla běžná hodnota následně stanovena připočtením přiměřené částky prodejních, správních a režijních nákladů a přiměřeného ziskového rozpětí k případně upraveným výrobním nákladům na vyvážené modely obuvi.

(102)

Jelikož vyvážející výrobce, jemuž byl přiznán status tržního hospodářství, neuskutečnil žádný domácí prodej a žádnému jinému čínskému vyvážejícímu výrobci nebyl přiznán status tržního hospodářství, musely být podle čl. 2 odst. 6 písm. c) základního nařízení prodejní, správní a režijní náklady a zisk stanoveny na základě jakékoli jiné rozumné metody.

(103)

Komise proto použila výši prodejních, správních a režijních nákladů a míry zisku čínských vyvážejících výrobců, jimž byl status tržního hospodářství přiznán nedávno v jiných šetřeních a kteří uskutečnili domácí prodej v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení.

(104)

Průměrné částky prodejních, správních a režijních nákladů a průměrné míry zisku zjištěné v těchto šetřeních byly připočteny k výrobním nákladům, jež vznikly dotčenému vyvážejícímu výrobci s ohledem na vyvážené modely obuvi.

(105)

Některé strany tvrdily, že údajně nebylo vhodné vybrat za srovnatelnou zemi Brazílii na základě reprezentativnosti domácího prodeje v této zemi v porovnání s jinými navrhovanými srovnatelnými zeměmi jakožto jediného nebo hlavního důvodu.

(106)

Za prvé je nutno zdůraznit, že reprezentativnost domácího prodeje není jediným důvodem, proč byla Brazílie vybrána. Připomíná se, že v 109. až 123. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly analyzovány i jiné činitele, například soutěžní prostředí na brazilském trhu, rozdíly ve struktuře výrobních nákladů včetně přístupu k surovinám a know-how brazilských výrobců, a vedly ke stejnému závěru. Bylo zjištěno, že vzhledem k rozhodnutí vyloučit obuv STAF ze škály výrobků je výběr Brazílie ještě vhodnější, jelikož na rozdíl od ostatních zemí, které výše uvedené strany navrhovaly, brazilské společnosti stěží vyrábějí obuv STAF. Pokud jde o ostatní činitele, jichž se zúčastněné strany dovolávaly, například sociálně-ekonomický a kulturní vývoj nebo mzdové náklady, nebyly považovány za důležité pro určení, zda je Brazílie vhodnou srovnatelnou zemí. Co se týká hospodářského vývoje, neliší se Brazílie příliš od ostatních navrhovaných srovnatelných zemí jako Thajsko a Indonésie. Volba Brazílie se proto nepovažuje za nepřiměřenou.

(107)

Ačkoli pouhá skutečnost, že domácí prodej ve srovnatelné zemi je nižší než minimální objem ve výši 5 %, nutně neznamená, že tato země není vhodná, údaj o domácím prodeji méně než 2 % v případě thajských a indonéských společností navrhovaných některými stranami nicméně naznačuje, že tyto trhy jsou méně reprezentativní než trh brazilský.

(108)

Kromě toho byl v tomto specifickém případě objem domácího prodeje (ačkoli to nebyl jediný důvod, proč byla vybrána Brazílie) zvlášť důležitý vzhledem k vysokému počtu různých druhů obuvi, které se v dotčených zemích vyrábějí a které je nutno porovnat s obuví vyráběnou ve srovnatelné zemi, která se co nejvíce podobá obuvi vyrobené v dotčených zemích.

(109)

Některé strany uvedly, že použití co nejvíce srovnatelných kontrolních čísel výrobku (dále jen „PCN“ – Product Control Number) použitých Komisí k vyvození prozatímního rozhodnutí nezajistí přesné a spravedlivé srovnání vývozních cen s běžnými hodnotami. Poznamenává se, že zjevně nebylo možno najít v Brazílii odpovídající protějšek pro všechna PCN prodávaná vyvážejícími zeměmi. V těchto případech se považuje za nejvhodnější postup použít za účelem spravedlivého srovnání co nejpodobnější PCN. Kromě toho byly provedeny určité úpravy (např. dětská obuv, kvalita usně), aby se vyřešily materiálové rozdíly ve vlastnostech obuvi vyvážené vyvážejícími zeměmi a velmi podobnými druhy prodávanými v Brazílii. Tyto vlastnosti buď nebyly v systému PCN v době jeho vzniku předpokládány, nebo nebyly zcela zahrnuty v dostupných údajích předložených zúčastněnými stranami.

(110)

Dále se připomíná, že celkový prodej usňové obuvi spolupracujících brazilských výrobců je vyšší než celkový prodej výrobců z jiných navrhovaných srovnatelných zemí, tj. Indonésie, Indie a Thajska, kteří byli ochotni spolupracovat. Usuzovalo se tedy, že sortiment vyráběný brazilskými společnostmi je pravděpodobně širší než sortiment vyráběný v ostatních uvažovaných zemích. Proto se mělo za to, že pravděpodobnost nalezení brazilských druhů obuvi srovnatelných s čínskými nebo vietnamskými druhy obuvi je větší.

(111)

Ve skutečnosti šest thajských společností, dvě indonéské společnosti a jedna indická společnost nahlásily celkový prodej (tj. domácí prodej a vývoz) méně než 8 milionů párů (tj. méně než 5 % dotčeného vývozu), zatímco 8 brazilských společností, které spolupracovaly, nahlásilo celkový prodej více než 40 milionů párů, z toho více než 18 milionů párů připadalo na pouhé 3 společnosti, jejichž údaje byly použity. Za těchto okolností je zřejmé, že pravděpodobnost nalezení modelů vyráběných brazilskými společnostmi, které jsou srovnatelné s modely prodávanými dotčenými zeměmi, je vyšší než v případě společností z Thajska, Indie a Indonésie.

(112)

Jedna strana uvedla, že sortiment brazilských výrobků není tak široký a pestrý jako produkce dotčených zemí. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem však lze přiměřeně předpokládat, že sortiment brazilských společností, které poskytly potřebné informace a jejichž prodej (na domácím trhu a vývoz) byl 6krát až 13krát vyšší než prodej ohlášený společnostmi z Indie, Indonésie nebo Thajska, je dostatečně široký a pestrý.

(113)

Zúčastněné strany poukázaly rovněž na údajný rozpor mezi 108. bodem odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že „se zdá, že Brazílie je nejvhodnější volbou vzhledem k reprezentativnosti svého domácího prodeje, takže bylo možné vyhnout se nutnosti provádět výpočet běžné hodnoty a jejím případným četným úpravám“, a 123. bodem odůvodnění prozatímního nařízení, v němž je vyvozen závěr, že rozdíl v kvalitě usní používaných společnostmi zařazenými do vzorku a brazilskými výrobci „není důvod pro to, aby byla Brazílie odmítnuta jako vhodná srovnatelná země, protože lze provést úpravy ohledně rozdílů ve fyzických vlastnostech, aby se tak vyjádřily rozdíly týkající se kvality usní“.

(114)

Žádný rozpor však neexistuje, jelikož v 108. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se pouze uvádí, že volba Brazílie je vhodnější, jelikož nebude nutné provádět tolik úprav jako v případě jiných možných srovnatelných zemí. Dále je zřejmé, že v počáteční fázi šetření není možné vědět přesně, jaké úpravy budou nakonec nutné, aby bylo možno provést odpovídající srovnání. Takovéto úpravy by byly pravděpodobně nutné i tehdy, pokud by za srovnatelnou zemi byla vybrána jiná země. Avšak vzhledem k nedostatečné reprezentativnosti domácího prodeje v případě ostatních navrhovaných zemí a rovněž k pravděpodobně užšímu sortimentu jejich výrobků lze přiměřeně předpokládat, že jejich běžná hodnota by musela být vypočtena a že by bylo nezbytné provést více úprav, aby bylo možno porovnat thajské, indonéské nebo indické modely s modely vyráběnými v dotčených zemích, než tomu bylo v případě prodejních cen na brazilském domácím trhu.

(115)

Co se týká hospodářského vývoje a příjmu na jednoho obyvatele, ačkoli se obvykle považují za nepodstatné, je nutné připomenout (jak bylo zmíněno v 115. bodě odůvodnění prozatímního nařízení), že podle hlavního kritéria Světové banky pro třídění ekonomik, tj. hrubého národního důchodu na jednoho obyvatele, patří Brazílie do stejné kategorie jako ČLR, Thajsko a Indonésie. Mzdové náklady vyvážejících výrobců zařazených do vzorku v ČLR ani ve Vietnamu nebyly v porovnání s podmínkami výrobců v Brazílii, kteří byli zařazeni do vzorku, takové, aby odůvodňovaly úpravu. Poznamenává se rovněž, že nominální rozdíly v nákladech mezi srovnatelnou zemí a dotčenou vyvážející zemí nejsou samy o sobě významné. Jelikož náklady a ceny nejsou obecně považovány za schůdný základ pro stanovení běžné hodnoty v zemích, na které se vztahuje čl. 2 odst. 7 základního nařízení, maří toto srovnání ve skutečnosti účel použití metod stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení.

(116)

Některé strany tvrdily, že Brazílie není vhodnou srovnatelnou zemí vzhledem k údajným dotacím poskytovaným výrobcům obuvi v severní části území. Podle těchto stran měly tyto dotace přilákat výrobu obuvi do severní části Brazílie, a tedy ovlivnit konkurenceschopnost trhu.

(117)

Za prvé je nutno uvést, že toto tvrzení nebylo doloženo žádnými důkazy.

(118)

Společnosti použité pro stanovení běžné hodnoty kromě toho neměly sídlo na severu území, ale na jihu, a proto se jich tyto údajné dotace nemohly týkat.

(119)

Konečně, i kdyby existovaly tyto zásahy státu, jak je vývozci popsali, tento mechanismus by pouze bránil jiným společnostem, aby zřídily výrobní závod ve stejné oblasti, ne však, aby prodávaly své výrobky v některých částech brazilského trhu. Trh s obuví jistě není trhem místním nebo regionálním, ale spíše národním a dokonce celosvětovým. Proto skutečnost, že společnost případně obdrží dotace na zřízení výrobního závodu ve vzdálené oblasti, nebrání hospodářské soutěži, zejména ne na trhu se 7 000 výrobci. Ačkoli by náklady mohly být případně ovlivněny údajnými státními dotacemi, mělo by to se vší pravděpodobností pouze účinek na snížení prodejních cen, což by mělo tendenci snížit běžnou hodnotu, a tedy případná dumpingová rozpětí.

(120)

S ohledem na důvody uvedené v 109. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a zejména na skutečnost, že v Brazílii působí více než 7 000 výrobců, nepovažovala se hospodářská soutěž na brazilském trhu za nepřiměřenou, aby Brazílie byla zamítnuta jako srovnatelná země.

(121)

Na základě výše uvedených skutečností a vzhledem k tomu, že tvrzení nebylo dále doloženo, bylo nutno jej odmítnout.

(122)

Dospělo se tedy k závěru, že Brazílie je vhodnou srovnatelnou zemí ke stanovení běžné hodnoty, jak bylo uvedeno již v 124. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(123)

Jelikož zúčastněné strany nepodaly žádné připomínky, potvrzuje se metodika uvedená v 128. až 130. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(124)

Některé strany tvrdily, že při výpočtu dumpingového rozpětí platného pro celou zemi by se nálezy neměly zakládat na vývozních cenách společností zařazených do vzorků. Nálezy by měly být založeny spíše na objemu vývozu celé země (např. údaje Eurostatu).

(125)

Toto tvrzení bylo nutno odmítnout. Připomíná se, že v tomto konkrétním řízení byla použita ustanovení o výběru vzorku uvedená v článku 17 základního nařízení. Proto byly použity pouze vývozní ceny společností zařazených do vzorku. Pro společnosti zařazené do vzorku, které nesplnily kritéria pro přiznání statusu tržního hospodářství nebo individuálního zacházení, bylo vypočteno jedno vážené průměrné dumpingové rozpětí. Jak bylo vysvětleno v 135. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, je toto vážené průměrné dumpingové rozpětí v souladu s čl. 9 odst. 6 základního nařízení platné pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Jelikož úroveň spolupráce byla vysoká, použilo se stejné dumpingové rozpětí rovněž na všechny ostatní čínské vyvážející výrobce.

(126)

Některé strany uvedly, že nebyly poskytnuty veškeré podrobné údaje týkající se srovnání vývozních cen. Podle těchto stran nebyly zejména kvantifikovány úpravy běžných hodnot stanovených na základě brazilských údajů.

(127)

Po patřičném zvážení všech připomínek zúčastněných stran a po řádném přezkoumání spisu bylo zjištěno, že je vhodné provést opravu s ohledem na úpravy provedené u nákladů na usně, jak je uvedeno v 132. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Bylo zjištěno, že výrobci ve vyvážejících zemích, zejména v Číně, prodávali usňovou obuv vyšší jakosti než brazilští výrobci na svém domácím trhu. Rozdíl v jakosti obuvi spočíval v zásadě ve vyšší kvalitě použitých usní. Rozdíl v jakosti se odrážel rovněž v pořizovací ceně použité usně. V případě obuvi vyvážené z Číny a Vietnamu byly usně dražší než usně použité v Brazílii k výrobě obuvi prodávané na domácím trhu. Za tímto účelem byla hodnota usní u výrobců ve srovnatelné zemi srovnána s příslušnými hodnotami usní použitých čínskými a vietnamskými výrobci, kteří byli součástí vzorku. Bylo zjištěno, že většina usní použitých čínskými a vietnamskými výrobci byla dovezena ze zemí s tržním hospodářstvím. Proto se ke stanovení úpravy použil průměr zahrnující ceny na světovém trhu. Příslušný výpočet byl proveden zvlášť pro obě vyvážející země. Rozdíl v nákladech na usně byl vynásoben podílem usní na celkových výrobních nákladech. Následné úpravy běžné hodnoty směrem nahoru činily 21,6 % (ČLR) a 16,4 % (Vietnam).

(128)

Některé strany uvedly, že nebylo vhodné provést úpravy s ohledem na kvalitu usní, jestliže bylo zjištěno, že výrobní náklady ve vyvážejících zemích byly zkresleny s ohledem na skutečnost, že s jedinou výjimkou nebyl vývozcům v těchto zemích status tržního hospodářství přiznán.

(129)

Toto tvrzení bylo nutno odmítnout. Je pravdou, že přiznání statusu tržního hospodářství bylo zamítnuto také kvůli tomu, že byl zjištěn vliv státu s dopadem na náklady a ceny. Jak však bylo uvedeno výše, bylo zjištěno, že useň byla dovážena ze zemí s tržním hospodářstvím.

(130)

Některé strany tvrdily, že Komise nezveřejnila přesné údaje, na jejichž základě byla vypočtena úprava, a důvody pro nutnost revidovat úpravu s ohledem na usně po prozatímním rozhodnutí.

(131)

Revize úpravy s ohledem na usně však byla vysvětlena výše. Komise poskytla všem stranám dotčeným tímto řízením potřebné podrobné údaje týkající se zásadních skutečností a úvah, na jejichž základě bylo doporučeno uložit konečná opatření.

(132)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že by se neměla provést úprava běžné hodnoty s ohledem na výzkum a vývoj, jelikož obdobné částky výdajů na výzkum a vývoj vynaložili rovněž čínští a vietnamští výrobci.

(133)

Bylo však zjištěno, že náklady na výzkum a vývoj, které vznikly výrobcům zařazeným do vzorku z dotčených zemí, se týkaly pouze výzkumu a vývoje v souvislosti s výrobou, kdežto v případě Brazílie zahrnovaly rovněž design a testování nových modelů obuvi, tzn. jedná se o jiný druh výdajů na výzkum a vývoj, a proto se považuje za vhodné tuto úpravu zachovat.

(134)

Jedna strana rovněž uvedla, že by se měla provést úprava ke zohlednění skutečnosti, že zisk, jehož bylo dosaženo v souvislosti s prodejem výrobcům původního vybavení, je nižší než v případě ostatního prodeje.

(135)

Toto tvrzení však nebylo podpořeno nálezy šetření v brazilských společnostech, kde takovýto rozdíl neexistuje. Kromě toho je k rozdílu mezi prodejem výrobcům původního vybavení a prodejem vlastní značky přihlédnuto již v úpravě provedené s ohledem na rozdíly ve výdajích na výzkum a vývoj. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(136)

Dále se poznamenává, že byla nutná úprava s ohledem na dětskou obuv. Žádný z brazilských výrobců dětskou obuv nevyrábí. Lze zjistit (např. z údajů Eurostatu o dovozu), že dětské boty jsou obecně levnější než boty pro dospělé. To lze přičíst menší velikosti dětských bot, tedy menšímu množství suroviny potřebné k jejich výrobě. Úprava se proto provedla na základě poměrných cenových rozdílů mezi dětskou obuví a obuví pro dospělé, kterou prodává výrobní odvětví Společenství. Úprava činí 33,2 % běžné hodnoty.

(137)

Některé strany uvedly, že tato úprava nebyla dostatečně vysvětlena. Dále uvedly, že jediným činitelem, který odůvodňuje rozdíl v ceně, je rozdílná velikost, a tedy množství použité suroviny. Podle těchto stran byl takovýto předpoklad chybný. V této souvislosti se uvádí, že stranám byly poskytnuty úplné informace o výše uvedené úpravě provedené s ohledem na dětskou obuv. Strany, které považovaly tuto úpravu za chybnou, neuvedly žádnou lepší alternativní metodu, kterou by bylo možno použít, a zajistit tak spravedlivé srovnání vývozních cen a běžných hodnot.

(138)

Jelikož nebyly podány žádné další připomínky, potvrzují se nálezy v 131. až 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(139)

Některé strany tvrdily, že systém PCN neumožnil spravedlivé srovnání. Strany zejména uvedly, že použitý systém PCN byl příliš široký a nezakládal se na fyzických vlastnostech specifických pro daný výrobek. Podle těchto stran to údajně představuje porušení článku 2.4 antidumpingové dohody. Strany dále uvedly, že obecné úpravy (s ohledem na kvalitu usní) nezajistily dostatečnou náhradu za tuto údajnou chybu.

(140)

Tato tvrzení bylo nutno odmítnout. Článek 2.4 antidumpingové dohody, jakož i čl. 2 odst. 10 základního nařízení nařizuje spravedlivé srovnání. Tato ustanovení však neobsahují žádné podrobné údaje o konstrukci PCN. Je třeba připomenout, že je dlouhodobou praxí Společenství usnadňovat srovnatelnost mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem pomocí PCN, která rozdělují výrobek na druhy nebo modely podle určitých vlastností nebo technických specifikací. V daném případě bylo vzato v úvahu pět takovýchto prvků, tj. styl obuvi, typ spotřebitele, druh obuvi, materiál podešve a podšívka. Tyto prvky dostatečně vyjadřují základní dostatečné vlastnosti dotčeného výrobku. Dále se poznamenává, že základní nařízení ani antidumpingová dohoda nestanoví právní povinnost použít v antidumpingovém řízení PCN. V tomto případě se k zařazení modelů dotčeného výrobku vyráběného a prodávaného výrobci ve Společenství, ve vyvážejících zemích a ve srovnatelné zemi použil v souladu se zásadou spravedlivého srovnání jeden a tentýž systém PCN, aby bylo provedeno spravedlivé srovnání cen Společenství, vývozních cen a běžných hodnot.

(141)

Dále bylo zjištěno, že otázka kvality usní, která nebyla v systému PCN zahrnuta, skutečně ovlivnila ceny a srovnatelnost cen dotčeného výrobku. Useň obvykle tvoří až 50 % či více celkových výrobních nákladů na usňovou obuv. V závislosti na druhu, kvalitě a množství použité usně se mohou náklady na useň významně lišit. Bylo však zjištěno, že rozdíly v nákladech se odpovídajícím způsobem odrážejí v prodejních cenách. Ke srovnání běžné hodnoty a vývozních cen a pro účely výpočtu cenového podbízení nebo prodeje pod cenou se v souladu s čl. 2 odst. 10 písm. a) základního nařízení provedla odpovídající úprava s ohledem na rozdíly ve fyzických vlastnostech.

(142)

Jiné strany zaznamenaly v rámci některých PCN obrovské cenové rozdíly, což podle jejich názoru naznačovalo chybu v systému PCN.

(143)

Cenové rozdíly mohly být zapříčiněny různými okolnostmi, např. výkyvy trhu, zvláštním cenovým tlakem v případě nadměrné nabídky atd. a ochotou k dumpingu atd. V každém případě je s ohledem na použití systému PCN rozhodující to, že se použil důsledně na všechny strany, jichž se tento případ týká. Cenové rozdíly mohou být ve skutečnosti zapříčiněny řadou činitelů, např. módními trendy nebo psychologií trhu, což nezpochybňuje nutně srovnatelnost výrobků v rámci stejného PCN. Co je důležitější, strany neuvedly žádnou jinou lepší a proveditelnou metodiku, která by usnadnila srovnatelnost. Jak již bylo zmíněno, byly případné cenové rozdíly zapříčiněné odlišnou kvalitou usní zohledněny provedením příslušných úprav. Tvrzení proto bylo nutno odmítnout.

(144)

Jiné strany tvrdily, že jelikož bylo rozhodnuto o vyloučení obuvi STAF ze škály dotčeného výrobku, měl by být tento druh obuvi identifikován v systému PCN zvlášť.

(145)

Pokud v tomto případě vznikla potřeba vyloučit obuv STAF ze škály dotčeného výrobku, použila se s ohledem na všechny vyvážející výrobce přiměřená a jednotná metodika, aby se ze šetření vyloučil veškerý jejich prodej této obuvi. Záměr vyloučit obuv STAF ze škály dotčeného výrobku byl oznámen všem dotčeným stranám dlouho před tím, než byly poskytnuty prozatímní informace. Po tomto sdělení ani po zveřejnění prozatímních nálezů žádný vyvážející výrobce nepředložil revidované údaje, které by umožnily lépe určit prodej obuvi STAF v jeho soupisech transakcí. Za těchto okolností se metodika PCN použitá s cílem vyloučit prodej obuvi STAF považuje za přiměřenou a vhodnou.

(146)

Některé strany tvrdily, že skutečnost, že se nerozlišovalo mezi spolupracujícími a nespolupracujícími společnostmi, zvýhodnilo nedostatečnou spolupráci. Jak bylo vysvětleno v 139. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, úroveň spolupráce byla vysoká, a proto se v souladu s obvyklou praxí považovalo za správné stanovit dumpingové rozpětí pro všechny nespolupracující vyvážející výrobce ve výši váženého průměrného dumpingového rozpětí, které bylo stanoveno pro spolupracující vyvážející výrobce v dotčených zemích, kteří byli zařazeni do vzorku. Jelikož nebyly podány žádné připomínky, potvrzuje se obecná metodika použitá ke stanovení dumpingových rozpětí popsaná v 134. až 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

—

Dumpingové rozpětí u společnosti Golden Step, vyjádřené jako procento ceny CIF na hranice Společenství, činí 9,7 %.

—

Konečné celostátní dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procento ceny CIF na hranice Společenství, činí 28,9 %.

—

Konečné celostátní dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procento ceny CIF na hranice Společenství, činí 70,1 %.

(147)

Stejně jako v prozatímní fázi a vzhledem k výše uvedeným konečným závěrům týkajícím se škály výrobků byly všechny údaje související s obuví STAF z níže analyzovaných údajů vyloučeny. Na žádost některých vyvážejících výrobců se potvrzuje, že se toto vyloučení vztahovalo stejně na dovoz z dotčených zemí i z ostatních třetích zemí, jakož i na údaje týkající se výrobního odvětví Společenství.

(148)

Vzhledem k výše uvedenému konečnému závěru, že by dětská obuv měla být zahrnuta do škály dotčeného výrobku, byla konečná analýza újmy provedena pro celý dotčený výrobek, tj. včetně dětské obuvi.

(149)

Jedno sdružení dovozců znovu uvedlo své tvrzení, že pokud se žadatelé, kteří údajně ve Společenství pouze kompletují části obuvi nepocházející ze Společenství, považují za výrobce Společenství, měli by být dovozci, kteří ve Společenství vykonávají návrhářskou, značkovou, výzkumnou a vývojovou, řídící a maloobchodní činnost, rovněž považováni za výrobce ve Společenství.

(150)

Tímto tvrzením se již zabýval 148. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se dospělo k závěru, že za výrobce ve Společenství lze považovat jen společnosti, které působí ve Společenství v oblasti výroby. Výrobky, s nimiž dovozci obchodují, jsou mimo jiné vyrobené v Číně a Vietnamu a nelze je považovat za výrobky pocházející ze Společenství, vztahují se na ně dovozní cla, a takovéto hospodářské subjekty ve Společenství proto nelze považovat za výrobce ve Společenství.

(151)

Jelikož nebyly poskytnuty žádné nové informace, tyto závěry se potvrzují a s konečnou platností se uzavírá, že výrobci zmínění v 146. bodě odůvodnění prozatímního nařízení představují celkovou výrobu ve Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(152)

Různí vyvážející výrobci, dovozci a jedno sdružení dovozců zpochybnili definici výrobního odvětví Společenství z toho důvodu, že společnosti nezařazené do vzorku v průběhu šetření nespolupracovaly, např. poskytnutím odpovědi na dotazník k výběru vzorku, a proto v průběhu šetření nebyl splněn právní požadavek týkající se postavení žadatele. Z těchto důvodů tvrdili, že z právního hlediska nemohlo 814 žadatelů představovat výrobní odvětví Společenství.

(153)

Poukazovalo se rovněž na různá nařízení Rady, kdy byli žádající výrobci, kteří řádně nespolupracovali, z definice výrobního odvětví Společenství vyloučeni.

(154)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že podle čl. 4 odst. 1 základního nařízení se výrazem výrobní odvětví Společenství rozumí výrobci obdobných výrobků ve Společenství, jejichž společný výstup představuje podstatnou část celkové výroby podle čl. 5 odst. 4 základního nařízení. V čl. 5 odst. 4 je uvedena definice této podstatné části, tj. že na ty výrobce Společenství, kteří podnět výslovně podpořili, by mělo připadat nejméně 25 % celkové výroby Společenství a více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku té části výrobců Společenství, kteří šetření výslovně podpořili nebo odmítli.

(155)

V tomto konkrétním případě žádající výrobci ve Společenství představovali více než 40 % výroby ve Společenství a podle výše uvedených právních požadavků se mělo za to, že představují výrobní odvětví Společenství. Stížnost kromě toho neodmítl žádný výrobce.

(156)

Je pravda, že obvyklou praxí orgánů je, že žádající výrobci ve Společenství, kteří v průběhu šetření uspokojivě nespolupracovali, jsou obvykle z definice výrobního odvětví Společenství vyloučeni a že výše uvedené prahové hodnoty by měly být splněny rovněž v době přijetí opatření.

(157)

V tomto případě však nebylo u žádného z 814 výrobců ve Společenství zjištěno, že by při šetření uspokojivě nespolupracoval. Ve skutečnosti (jak se jednoznačně uvádí v oznámení o zahájení řízení) byly dotazníky zaslány pouze výrobcům ve Společenství, kteří byli zařazeni do vzorku, a od všech těchto výrobců došly odpovědi. Pokud tedy žádající výrobci nezařazení do vzorku nezaslali odpověď na dotazník pro výrobce ve vzorku, je to jednoduše vysvětleno skutečností, že o to nebyli požádáni.

(158)

Ze samotné povahy výběru vzorku vyplývá, že úplné dotazníky k újmě byly zaslány pouze žádajícím výrobcům ve Společenství zařazeným do vzorku a podle čl. 6 odst. 2 základního nařízení by odpověď měly poskytnout pouze strany, které obdrží dotazník. Tvrzení, která uvedly různé zúčastněné strany, byla na základě výše uvedených skutečností odmítnuta a potvrzují se závěry stanovené v 152. bodě odůvodnění prozatímního nařízení: má se za to, že 814 žádajících výrobců ve Společenství představuje výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 4 základního nařízení a dále se na ně odkazuje jako na „výrobní odvětví Společenství“.

(159)

Jeden vývozce zpochybnil spotřebu Společenství, že se zdá být v Evropě nižší než v rozvojových zemích. Toto tvrzení však nebylo dále doloženo, bylo tedy odmítnuto. Jelikož nebyly podány žádné jiné připomínky, potvrzuje se metodika použitá pro výpočet spotřeby Společenství.

(160)

Zřejmá spotřeba Společenství včetně dětské obuvi se vyvíjela takto:

(161)

Tento vývoj je srovnatelný se spotřebou zjištěnou v prozatímní fázi, tj. bez dětské obuvi.

(162)

Níže uvedená tabulka ukazuje objemy dovozu, podíly na trhu a průměrné jednotkové ceny obou dotčených zemí jednotlivě, a to včetně dětské obuvi:

(163)

Některé zúčastněné strany uvedly, že toto souhrnné hodnocení není oprávněné. Toto tvrzení se zakládalo na skutečnosti, že se směr vývoje objemu dovozu a cen u Číny a Vietnamu liší. Kromě toho tvrdily, že Vietnam je jednou z nejchudších zemí na světě, která využívá systém všeobecných celních preferencí, a tudíž by při posuzování újmy neměl být hodnocen společně s Čínou.

(164)

První tvrzení bylo uvedeno již dříve a náležitě se jím zabývalo prozatímní nařízení. Pokud jde o dovozní tendence s ohledem na objem a ceny, tabulka v 160. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jasně ukázala, že se tyto tendence vyvíjely obdobně. Poznamenává se rovněž, že zařazením dětské obuvi se tyto tendence nemění. V každém případě (a kromě těchto dovozních tendencí) prozatímní nařízení uvádí podrobně rozmanité důvody, proč je souhrnné hodnocení vhodné ve světle podmínek hospodářské soutěže mezi dováženým výrobkem a obdobným výrobkem Společenství. Důvodem je například to, že dovážené výrobky jsou obdobné, co se týká jejich základních vlastností, zaměnitelné z hlediska spotřebitele a jsou distribuovány prostřednictvím stejných distribučních kanálů.

(165)

Co se týká Vietnamu, není v základním nařízení žádné ustanovení, které by stanovilo, že země, které současně podléhají antidumpingovému šetření, by neměly být posuzovány souhrnně vzhledem k jejich celkové hospodářské situaci. Tento výklad by rovněž nebyl v souladu s cílem a účelem ustanovení o souhrnném hodnocení, která se zaměřují na to, zda spolu soutěží dovoz z různých zdrojů a obdobný výrobek Společenství. Jinými slovy, rozhodující jsou vlastnosti obchodovaných výrobků, ne situace země, z níž dovážené výrobky pocházejí. Situací vyvážející země je nutno se zabývat v souladu s článkem 15 antidumpingové dohody a základním nařízením, ne však v souvislosti se souhrnným hodnocením. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(166)

Jedno sdružení dovozců rovněž uvedlo, že souhrnné hodnocení není odůvodněné, jelikož se sortimentní skladba obou dotčených zemí liší. V této souvislosti se usuzuje, že ačkoli v sortimentní skladbě obou zemí mohou být určité rozdíly, přesto existuje značné překrytí, proto se mělo za to, že obecně dotčený výrobek pocházející z Číny a z Vietnamu navzájem soutěží. Odkazuje se rovněž na výše uvedené závěry, že pro účely tohoto řízení by se všechny druhy dotčeného výrobku měly považovat za jediný výrobek a že všechny druhy usňové obuvi vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Společenství jsou podobné druhům vyváženým do Společenství z dotčených zemí. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(167)

Na základě prozatímních nálezů uvedených v 156. až 162. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a výše se s konečnou platností vyvozuje závěr, že jsou splněny všechny podmínky pro souhrnné hodnocení stanovené v čl. 3 odst. 4 základního nařízení a že v souladu s tím by se za účelem analýzy újmy měl vliv dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí hodnotit společně.

(168)

V níže uvedené tabulce je uveden vývoj objemu dovozu a podíly na trhu u dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí, včetně dětské obuvi.

(169)

Tendence a absolutní čísla jsou srovnatelné s údaji, jež byly analyzovány v prozatímní fázi: objem dovozu se více než zdvojnásobil a podíl na trhu významně narostl, a to z 9,3 % v roce 2001 na 23,2 % v období šetření. Je nutno uvést, že rok 2004 a období šetření se významně překrývají (duben 2004 až březen 2005), a proto výše uvedená tabulka ukazuje, že v prvním čtvrtletí 2005 došlo k zrychlování dovozu. Jak je patrné z výše uvedené tabulky, příčinou je zejména vývoj dovozu z Číny.

(170)

Dovozní ceny, včetně dětské obuvi, během posuzovaného období poklesly o téměř 30 %, což odpovídá tomu, co bylo zjištěno v prozatímní fázi.

(171)

Někteří dovozci uvedli, že pokles dovozních cen vysvětlují změny sortimentní skladby. Toto však nebylo doloženo a ani se nepotvrdilo šetřením. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(172)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že byl porušen čl. 3 odst. 2 základního nařízení, jelikož Komise neprovedla objektivní přezkum objemu a cen dumpingového dovozu. Své tvrzení odůvodnily tím, že při zkoumání dovozních tendencí nebylo přihlédnuto k vnějším činitelům, např. zrušení dovozních kvót, vývoji směnného kurzu, údajným změnám sortimentní skladby a vývoji módy.

(173)

Konkrétně, co se týká zrušení kvót, zabýval se tímto tvrzením již 165. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Uznává se, že zrušení kvót do jisté míry ovlivnilo dovozní tendence. To je však nutno posuzovat rovněž ve světle skutečnosti, že se toto množstevní omezení přímo vztahovalo pouze na jednu z obou dotčených zemí a že rovněž dovoz z Vietnamu sledoval rostoucí tendenci, že ne všechny druhy výrobků, jichž se toto šetření týká, podléhaly kvótám a konečně že k celkové liberalizaci dovozu došlo od 1. ledna 2005, proto bylo období šetření (duben 2004 až březen 2005) dotčeno pouze částečně.

(174)

V obecnějším smyslu čl. 3 odst. 3 základního nařízení stanoví, že analýza újmy zahrnuje otázku, zda došlo k významnému zvýšení dumpingového dovozu a zda existuje významné cenové podbízení či zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil jejich růstu, ke kterému by jinak došlo.

(175)

Na základě toho by se zdálo, že sedes materiae výše uvedených tvrzení se nachází v kontextu příčinných souvislostí. Mimoto v čl. 3 odst. 3 základního nařízení neexistuje žádný výslovný právní požadavek, že by měly být předloženy nesporné důkazy, pokud jde o důvody, proč se dumpingový dovoz zvýšil a odpovídající ceny poklesly. Tvrzení, že by při přezkumu dumpingového dovozu měly být vzaty v úvahu vnější činitele, bylo proto zamítnuto.

(176)

S ohledem na výpočet cenového podbízení došly různé připomínky. Tato tvrzení byla podrobně analyzována a byly provedeny nezbytné úpravy výpočtů, bylo-li to odůvodněno a doloženo věcnými důkazy.

(177)

Je třeba připomenout, že v prozatímní fázi byly provedeny úpravy dovozní ceny, které vyjadřovaly odhadované náklady, jež ve Společenství vznikly dovozcům, např. na design, výběr surovin atd., a které by se jinak v dovozní ceně neprojevily. Tuto úpravu požadovali jednotliví dovozci. V prozatímní fázi byla provedena odhadovaná úprava ve výši 15 %.

(178)

Sdružení zastupující výrobní odvětví Společenství však tuto úpravu napadlo, konkrétně výši provedené úpravy. Ačkoli připustilo, že některé náklady skutečně vznikají na úrovni dovozců, sdružení napadlo skutečnost, že tyto náklady vznikají všem dovozcům. Kromě toho tvrdilo, že výše úpravy by mohla být opodstatněná v případě dovozců obuvi STAF (v souvislosti s vysokými výdaji na výzkum a vývoj), avšak vzhledem k vyloučení této obuvi z řízení by se výše úpravy měla snížit.

(179)

Toto tvrzení bylo podrobně přezkoumáno a byly vyvozeny níže uvedené závěry. Za prvé, co se týká samotné úpravy, požadovalo ji mnoho dovozců a výrobní odvětví Společenství ji v zásadě neodmítlo.

(180)

Pokud jde o výši úpravy, je nutno poznamenat, že ačkoli tuto úpravu skutečně požadovalo mnoho dovozců, podrobné informace v tomto ohledu poskytl pouze jediný dovozce, u něhož se uskutečnila rovněž inspekce na místě. Ostatní dovozci dotčeného výrobku nemohli doložit své tvrzení, že výše jejich nákladů na výzkum a vývoj dosáhla výše úpravy, jež se použila v prozatímní fázi. Je nutno uvést, že někteří dovozci, u nichž se uskutečnila inspekce na místě, většinou obchodovali s obuví STAF. Jelikož obuv STAF byla s konečnou platností ze škály výrobků vyloučena, nebyly údaje těchto dovozců v konečné fázi pro provedení úpravy podstatné.

(181)

V konečné fázi byla výše úpravy vzhledem k neexistenci doložených tvrzení ze strany velké většiny dovozců (bez ohledu na to, zda se u nich uskutečnila inspekce na místě) snížena a odhadnuta na základě jediných doložených údajů, které byly v průběhu šetření poskytnuty.

(182)

Na základě výše uvedených skutečností jsou revidovaná rozpětí cenového podbízení zjištěná pro jednotlivé země, vyjádřená jako procento cen výrobního odvětví Společenství, tato:

(183)

V prozatímním nařízení byly uvedeny některé informace ohledně zvláštností obuvnického výrobního odvětví ve Společenství. Různé zúčastněné strany tvrdily, že by tyto údaje neměly být brány v úvahu, jelikož nejsou spolehlivé či se nevztahují výlučně na situaci výrobního odvětví Společenství, a nemají tedy žádný právní základ.

(184)

V této souvislosti je nutno objasnit, že údaje uvedené v 169. až 173. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byly poskytnuty pouze pro orientaci s cílem lépe pochopit obuvnické výrobní odvětví Společenství. Je však třeba zmínit, že nálezy týkající se újmy se přijímají na úrovni celého výrobního odvětví Společenství, jak bylo definováno výše, a v analýze újmy se na tyto informace již dále neodkazuje.

(185)

Jak již bylo zmíněno výše, v konečné fázi zahrnuje analýza újmy údaje týkající se dětské obuvi.

(186)

Jak bylo uvedeno v 175. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly v souladu s obvyklou praxí ukazatele újmy stanoveny buď na makroekonomické úrovni (na základě údajů celého výrobního odvětví Společenství), nebo na mikroekonomické úrovni (na základě údajů společností zařazených do vzorku). Z důvodu soudržnosti se ukazatele újmy stanoví výhradně na jedné z těchto dvou úrovní, nikoli však na obou.

(187)

Objem výroby celého výrobního odvětví Společenství poklesl z 267 milionů párů v roce 2001 na 176 milionů párů během období šetření. To znamená pokles o více než 30 %.

(188)

Přestože teoreticky jsou výrobní závody zařízeny tak, aby dosahovaly určité úrovně výroby, její dosažení bude do velice velké míry záviset na tom, kolik dělníků si tento výrobní závod najme. Jak je uvedeno výše, je většina oblastí výroby obuvi opravdu náročná na lidskou práci. Za těchto okolností je pro stabilní počet společností nejlepším způsobem měření kapacity zjištění úrovně zaměstnanosti těchto společností. Proto se zde odkazuje na následující tabulku, ve které je uveden vývoj zaměstnanosti.

(189)

Jelikož se zaměstnanost (a tudíž kapacita) obecně snižovaly v souladu s výrobou, bylo využití kapacity během daného období vcelku bez změny.

(190)

Protože se obuv vyrábí na objednávku, sledoval objem prodeje výrobního odvětví Společenství stejně klesající tendenci, jako tomu bylo v oblasti výroby. Počet párů bot prodaných na trhu Společenství poklesl od roku 2001 do období šetření o více než 60 milionů, tj. o 33 %.

(191)

Pokud jde o podíl na trhu, došlo zde k jeho ztrátě ve výši přesahující 9 procentních bodů. Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu poklesl z 26,5 % v roce 2001 na 17,7 % v průběhu období šetření.

(192)

Zaměstnanost během celého posuzovaného období dramaticky poklesla. Ve výrobním odvětví Společenství došlo ke ztrátě více než 27 000 pracovních míst, což znamená v období šetření pokles o 33 % ve srovnání s úrovní v roce 2001.

(193)

Produktivita byla stanovena vydělením objemu výroby počtem pracovníků výrobního odvětví Společenství, jak jsou uvedeny v předcházejících tabulkách. Na tomto základě byla produktivita výrobního odvětví Společenství během posuzovaného období relativně stabilní.

(194)

Jelikož v této konkrétní souvislosti neexistují žádné nové a doložené údaje nebo tvrzení, potvrzuje se 183. a 184. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(195)

Je nutné připomenout, že antidumpingová opatření proti dovozu některé obuvi se svrškem z usně nebo plastických hmot pocházející z ČLR, Indonésie a Thajska byla zavedena v únoru 1998. Tato opatření měla určitý přesah na výrobky, jichž se týká toto šetření. Po zveřejnění oznámení o nadcházejícím pozbytí platnosti těchto opatření nebyla přijata žádná žádost o revizi tohoto rozhodnutí, takže platnost opatření řádně skončila v březnu 2003. V prozatímním nařízení se mělo za to, že vzhledem k tomu, že nebyla podána žádná žádost o revizi tohoto rozhodnutí, výrobní odvětví Společenství se v té době již zotavilo z vlivu předchozích případů dumpingu.

(196)

To však výrobní odvětví Společenství popřelo s odůvodněním, že to, že nebyla podána žádná žádost o revizi tohoto rozhodnutí, nebylo ovlivněno překonáním vlivu předchozích případů dumpingu působícího újmu, nýbrž spíše skutečností, že zavedená opatření nebyla dostatečně účinná. V rozporu s tím, co bylo stanoveno v prozatímním nařízení, výrobní odvětví Společenství tvrdilo, že jeho hospodářská situace nemohla být dostatečně napravena, jelikož opatření zavedená v té době nebyla dostatečně účinná, aby odstranila újmu. V období od roku 2001 do roku 2003 mimoto dovoz ze zemí, jichž se toto řízení týká, stal významným.

(197)

Výrobní odvětví Společenství však dostatečně nedoložilo přetrvávání podstatné újmy v období od roku 2001 do roku 2003 a údajnou neúčinností předchozích opatření se mohl zabývat prozatímní přezkum, o ten však nebylo požádáno.

(198)

Toto tvrzení bylo tudíž zamítnuto a v této konečné fázi se potvrzuje předběžný závěr, že se výrobní odvětví zotavilo z vlivu předchozích případů dumpingu, tj. až do roku 2003 nebyla výrobnímu odvětví Společenství ještě způsobena podstatná újma. Je však třeba uvést, že od roku 2004 tomu tak již bylo.

(199)

Jak již bylo uvedeno, má se za to, že zásoby mají na stav obuvnického výrobního odvětví ve Společenství pro stanovení újmy jen malý vliv, protože se vyrábí na objednávku. Teoreticky se tedy nevytvářejí žádné zásoby a jediné zásoby tvoří dokončené zakázky, které ještě nebyly dodány, případně vyfakturovány. Proto výše zásob nejprve v letech 2001 až 2004 vzrostla, tj. o 27 %, a pak až do konce období šetření klesala. Tento pokles v průběhu období šetření je nutné též vidět v kontextu sezonní povahy daného sektoru. Ve skutečnosti se totiž očekává, že zásoby jsou vyšší v prosinci než ke konci prvního čtvrtletí, tj. v tomto případě ke konci období šetření.

(200)

Průměrná jednotková prodejní cena neustále během posuzovaného období klesala. Celkově činil tento pokles 7,5 %. Může se zdát, že pokles cen je ve výrobním odvětví Společenství jen omezený, zvláště ve srovnání s 30 % dumpingovým snížením dovozní ceny během posuzovaného období. To je ale třeba posuzovat v souvislosti se skutečností, že obuv se vyrábí na objednávku, a proto jsou nové zakázky obvykle zajištěny jen v tom případě, kdy odpovídající úroveň cen alespoň pokrývá náklady. Jak je uvedeno v následující tabulce, výrobní odvětví Společenství proto nemohlo v průběhu období šetření dále snižovat ceny, protože by se jinak dostalo do ztráty.

(201)

Výše uvedené ukazatele návratnosti potvrzují situaci popsanou v 190. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a ukazují, že během posuzovaného období došlo k jednoznačnému oslabení finanční situace společností. Připomíná se, že celkové zhoršení bylo zvlášť patrné během období šetření a ukazuje výrazně nepříznivý vývoj během prvního čtvrtletí 2005, tj. posledního čtvrtletí období šetření. Ve skutečnosti již tak nízká míra ziskovosti na počátku posuzovaného období dále výrazně klesala.

(202)

Jelikož v této konkrétní souvislosti nebyly předloženy žádné nové doložené údaje nebo tvrzení, potvrzuje se 191. až 193. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(203)

Celková výše zisku zůstala během celého posuzovaného období nízká, a tak je zdůrazněna finanční nestabilita malých a středních podniků. Jak je podrobně popsáno níže, výše zisku dosažená v průběhu posuzovaného období, a zejména během období šetření, značně zaostává za běžnou úrovní zisku, jíž by výrobní odvětví bylo schopno dosáhnout za normálních okolností.

(204)

Šetřením bylo zjištěno, že v případě několika výrobců ve Společenství byla potřeba kapitálu nepříznivě ovlivněna jejich obtížnou finanční situací. Tuto situaci podtrhuje vývoj výše jejich zisku, a zvláště zhoršení jejich peněžních toků. Jak je uvedeno výše, malé a střední podniky nejsou vždy schopné zajistit si dostatečné bankovní záruky a mohou mít tváří v tvář významným finančním výdajům obtíže, které vyplývají z jejich nejisté finanční situace.

(205)

Tendenci v oblasti investic zjištěnou v 194. bodě odůvodnění prozatímního nařízení potvrzují tendence patrné ve výše uvedené tabulce. Investice schválené společnostmi poklesly od roku 2001 do období šetření o více než 50 %. Tento pokles investic je třeba vidět ve vztahu ke zhoršené finanční situaci výrobců ve Společenství ze vzorku.

(206)

Výše uvedená tabulka potvrzuje tendence uvedené v 196. bodě odůvodnění prozatímního nařízení s ohledem na mzdy. Jelikož nebyly předloženy žádné nové informace, tyto tendence se potvrzují.

(207)

Několik vyvážejících výrobců uvedlo, že rozhodujícím ukazatelem situace působící újmu výrobnímu odvětví Společenství bylo ziskové rozpětí výrobního odvětví Společenství. Tvrdili zejména, že jelikož ziskové rozpětí použité v prozatímní fázi ke stanovení úrovně pro odstranění újmy (tj. 2 % – viz 284. bod odůvodnění prozatímního nařízení) bylo v souladu se ziskovým rozpětím, jehož dosáhly některé jednotlivé společnosti ve vzorku, je prokázáno, že s ohledem na tento ukazatel jim nebyla způsobena žádná újma.

(208)

Toto již není podstatné, jelikož po další analýze uvedené v 292. bodě odůvodnění bylo ziskové rozpětí upraveno na 6 %, což lépe vyjadřuje dosažitelné ziskové rozpětí pro výrobce obuvi ve Společenství v případě neexistence dumpingu působícího újmu. Na tomto základě se ziskovost výrobního odvětví Společenství v průběhu posuzovaného období jednoznačně snižovala a ziskovost v období šetření v každém případě klesla až na 0,5 %. Analýza újmy se kromě toho provádí na úrovni výrobního odvětví Společenství nebo jeho vzorku, a ne individuálně na úrovni jednotlivých společností zahrnutých do definice výrobního odvětví Společenství.

(209)

Různé zúčastněné strany tvrdily, že ukazatele použité pro analýzu újmy nebyly spolehlivé nebo vhodné. Tvrdily, že hospodářské ukazatele nebyly ověřené a spolehlivé, jelikož (při údajné nedostatečné spolupráci) se nevztahují na platné výrobní odvětví Společenství. S ohledem na mikroekonomické ukazatele tyto strany tvrdily, že vzhledem k omezené velikosti vzorku nejsou reprezentativní. Poukazovaly rovněž na odlišné tendence zaznamenané u ukazatelů újmy stanovenými na makro- a mikroekonomické úrovni.

(210)

Za prvé, s ohledem na tvrzení, že makroekonomické ukazatele nebyly ověřeny, je nutné připomenout, že podle základního nařízení jsou inspekce na místě ponechány na úsudku Komise, neexistuje tedy žádná právní povinnost inspekce na místě provádět vždy. Článek 16 základního nařízení ve skutečnosti pouze stanoví, že Komise provádí, pokud to považuje za vhodné, inspekce na místě. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto. U těchto ukazatelů byla mimoto provedena křížová kontrola (bylo-li to možné) s celkovými údaji poskytnutými příslušnými vnitrostátními obuvnickými sdruženími ve Společenství.

(211)

Za druhé, vzhledem k výše uvedenému závěru o definici výrobního odvětví Společenství a reprezentativnosti vzorku byla zamítnuta rovněž tvrzení týkající se těchto prvků. Mimoto, jak již bylo zmíněno výše, z důvodu soudržnosti se za účelem přijetí konečných závěrů stanoví pouze jeden soubor ukazatelů újmy, a to buď makroekonomické, nebo mikroekonomické ukazatele. Konečně je třeba poznamenat, že i když tendence zjištěné v prozatímní fázi na mikro- a makroekonomické úrovni nevykazují vždy úplně stejný vývoj, nevykazují nicméně ani významně odlišné tendence.

(212)

Konečně zúčastněné strany rovněž tvrdily, že ne všechny ukazatele újmy ukazují újmu, a že zejména na individuální úrovni nelze u společností vybraných do vzorku zjistit žádnou újmu. První tvrzení je nutno odmítnout z toho důvodu, že podle základního nařízení nemusí být žádný z ukazatelů újmy nutně rozhodující. Pokud jde o skutečnost, že individuální situace některých výrobců neukazovala na újmu, zdůrazňuje se, že toto není podstatné, jelikož podle čl. 3 odst. 1 základního nařízení se analýza újmy provádí na úrovni výrobního odvětví Společenství nebo jeho vzorku, a ne na úrovni jednotlivých společností zahrnutých do definice výrobního odvětví Společenství.

(213)

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že se potvrzuje prozatímní závěr, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(214)

Konkrétněji se potvrzuje, že na úrovni makroekonomických ukazatelů, tj. na úrovni celého výrobního odvětví Společenství, k újmě docházelo hlavně ve formě poklesu objemu prodeje a podílu na trhu. Protože se obuv vyrábí na objednávku, mělo to i přímý nepříznivý dopad na výši výroby a na zaměstnanost ve Společenství.

(215)

Dále se rovněž potvrzuje, že na úrovni mikroekonomických ukazatelů situace velkou měrou působí újmu. Například společnosti ve vzorku dosáhly nejnižší možné výše zisku v roce 2003, což však lze částečně vysvětlit jejich poměrně výraznými předchozími investicemi (vliv amortizace na ziskovost). Výše zisku však následně dále klesala, a to i přes významné snížení investic, a v období šetření dosáhla nejnižší úrovně během posuzovaného období s výjimkou roku 2003, tj. značně zaostávala za přijatelnou úrovní, a jelikož neexistovaly žádné jiné činitele, které by to vysvětlovaly, např. předchozí velké investice, jednoznačně působila podstatnou újmu. Stejně tak peněžní toky sledovaly nebezpečně klesající tendenci a v průběhu období šetření dosáhly nejnižší úrovně ve výši, kterou lze jasně považovat za působící podstatnou újmu. Společnosti zařazené do vzorku v průběhu období šetření již neměly prostor k dalšímu snižování cen, aniž by se následně nedostaly do ztráty. V případě malých a středních podniků ztráty nelze udržet delší dobu, aniž by byly nuceny ukončit činnost. Ačkoli před rokem 2004 lze situaci výrobního odvětví považovat za situaci působící újmu, od roku 2004 byla výrobnímu odvětví Společenství jednoznačně působena podstatná újma.

(216)

Podíl výrobního odvětví Společenství na trhu a podíl dotčených zemí na trhu, včetně dětské obuvi, se vyvíjel takto:

(217)

Některé zúčastněné strany zpochybnily závěr Komise, že existovala dostatečná časová souvislost mezi zvýšením podílu dumpingového dovozu na trhu a snížením podílu výrobního odvětví Společenství na trhu. Poukázaly na to, že když dovoz z ČLR a Vietnamu dosáhl největšího nárůstu podílu na trhu, zažilo výrobní odvětví Společenství nižší poklesy podílu na trhu, a naopak. Uvedly rovněž, že podíl žadatelů na trhu nepřebraly dotčené země, zejména s přihlédnutím k vývoji podílu ostatních třetích zemí na trhu.

(218)

Jedno sdružení dovozců dále tvrdilo, že dumpingový dovoz z dotčených zemí nezpůsobil výrobnímu odvětví Společenství žádnou újmu, jelikož dovážená obuv nesoutěží s obuví vyráběnou ve Společenství.

(219)

S ohledem na časovou souvislost se usuzuje, že při analýze příčinných souvislostí se nevyžaduje absolutní korelace mezi vývojem dumpingového dovozu a situací výrobního odvětví Společenství. Ve skutečnosti je zavedenou a z právního hlediska uznávanou praxí, že stejně jako v tomto případě je jednoznačným náznakem příčinné souvislosti prostá souvislost rostoucího dumpingového dovozu ve významných množstvích za ceny nižší než ceny výrobního odvětví Společenství a stále nejistější situace výrobního odvětví Společenství. V tomto případě (jak je jednoznačně stanoveno v 203. až 209. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) k takovéto časové souvislosti nepopiratelně došlo. Souvislost mezi posunem v tržním podílu od roku 2003 do roku 2004 je téměř symetrická. Skutečnost, že nárůst podílu dumpingového dovozu na trhu byl v průběhu posuzovaného období příležitostně vyšší než ztráta podílu výrobního odvětví Společenství na trhu, jednoduše dokládá, že k nárůstu dumpingového dovozu nedošlo pouze na úkor výrobního odvětví Společenství, ale rovněž ostatních účastníků na trhu Společenství.

(220)

Tvrzení, že dovážená obuv nesoutěží s obuví vyráběnou ve Společenství, bylo rovněž zamítnuto na základě výše uvedeného závěru o definici dotčeného a obdobného výrobku, tj. že obuv dovážená z dotčených zemí konkuruje na všech úrovních, tj. ve všech sortimentech a ve všech druzích, obuvi vyráběné a prodávané výrobním odvětvím Společenství a že i jejich způsob prodeje je stejný. Šetřením bylo mimoto jednoznačně prokázáno, že výrobci ve Společenství a vývozci spolu soutěží, pokud jde o prodej na trhu Společenství.

(221)

Jelikož nebyly podány žádné další připomínky, potvrzuje se závěr v 209. bodě odůvodnění prozatímního nařízení: dumpingový dovoz hrál v situaci působící újmu výrobnímu odvětví Společenství rozhodující úlohu.

(222)

Po uložení prozatímních opatření různé zúčastněné strany tvrdily, že podstatná újma byla způsobena jinými činiteli. Tyto strany poukazovaly na tvrzení uvedená již v předchozí fázi, kterými se patřičně zabývalo prozatímní nařízení. Konkrétně tato tvrzení poukazovala na vývoz výrobního odvětví Společenství, dovoz z ostatních třetích zemí, vliv zrušení kvót na čínský vývoz, vliv kolísání směnných kurzů, přemístění výrobců ve Společenství a údajnou nedostatečnou strukturální konkurenceschopnost výrobního odvětví Společenství. Nebyly však poskytnuty žádné nové údaje, a proto se níže objasňují, popřípadě rozšiřují hlavní závěry stanovené v prozatímním nařízení.

(223)

Některé zúčastněné strany zopakovaly svá tvrzení, že špatnou hospodářskou situaci obuvnického výrobního odvětví Společenství způsobilo zhoršení jeho vývozu.

(224)

V této souvislosti se uvádí, že údajné zhoršení vývozu (pokud k němu vůbec došlo) nemá žádný dopad na většinu ukazatelů, jež byly analyzovány výše, např. objem prodeje, podíl na trhu a snížení cen, jelikož tyto činitele byly zjištěny u prodeje ve Společenství. Údaje o výrobě byly poskytnuty na celkovém základě, jelikož nebylo možno provést rozlišení mezi zbožím určeným pro trh ve Společenství a mimo Společenství. Jelikož se obuv vyrábí na objednávku, potom i pokles odbytu na trhu Společenství se nezbytně projeví v poklesu výroby, a vzhledem k tomu, že naprostá většina výroby má být prodána na trhu Společenství, potvrzuje se předběžný závěr, že velká část poklesu výroby souvisí s újmou, kterou utrpěl trh Společenství.

(225)

Ve skutečnosti odpovídá snížení objemu prodeje na trhu Společenství v průběhu posuzovaného období (– 34 %) snížení výroby během téhož období (– 33 %).

(226)

Tvrzení bylo proto odmítnuto a s konečnou platností se přijímá závěr, že výkony výrobního odvětví Společenství v oblasti vývozu nezpůsobily žádnou podstatnou újmu.

(227)

Dovoz z třetích zemí, včetně dětské obuvi, se vyvíjel takto:

(228)

Je nutno poznamenat, že na žádnou ze zemí (celkem více než 150 různých zemí) zahrnutých v řádku týkajícím se ostatních zemí ve výše uvedené tabulce nepřipadalo více než 2 % celkového dovozu do Společenství v průběhu období šetření.

(229)

Lze proto potvrdit, že během posuzovaného období samostatně nedošlo k podstatnému nárůstu podílu na trhu žádné z výše uvedených zemí, že absolutní podíl na trhu byl podstatně nižší, než tomu bylo v případě dotčených zemí, a i jejich vývoj se lišil. Co se týká cen, měly by se posuzovat ve světle výše uvedeného vývoje objemu dovozu a na základě skutečností, že se snižovaly méně v porovnání z cenami dotčených zemí, ale zvláště absolutní úroveň jejich cen se během celého posuzovaného období s jedinou výjimkou v průměru udržela vysoko nad úrovní cen dumpingového dovozu.

(230)

Z výše uvedených důvodů se s konečnou platností přijímá závěr, že dovoz z ostatních třetích zemí podstatným způsobem situaci výrobního odvětví Společenství neovlivnil.

(231)

Různí vyvážející výrobci a dovozci zopakovali svá tvrzení, že újma výrobnímu odvětví Společenství vznikla kvůli zhodnocení eura vůči USD, což vedlo k významnému poklesu dovozní ceny.

(232)

Nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, proto se odkazuje na 220. až 225. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Je nutno rovněž uvést, že i kdybychom připustili, že kolísání směnných kurzů mělo vliv na dovozní ceny, samotný objem dotčeného dovozu byl takový, že způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu.

(233)

V tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové informace. Je však třeba poznamenat, že vzhledem ke zrychlení dovozu během posledního čtvrtletí období šetření mohlo zrušení kvót skutečně zhoršit poškozující účinky tohoto dumpingového dovozu.

(234)

V tomto ohledu nebyly předloženy žádné nové informace. Je nutno rovněž poznamenat, že dumpingová rozpětí jsou poměrně velká (tj. vyšší než rozpětí cenového podbízení). Jinými slovy, dotčený dumpingový vývoz nekonkuruje výrobnímu odvětví Společenství na základě přirozených výhod, nýbrž na základě praxe, která je podle mezinárodních obchodních pravidel žalovatelná. Bez dumpingu by ceny dotčeného dovozu byly mnohem vyšší a výrobní odvětví Společenství by bylo vůči tomuto dovozu v mnohem silnějším konkurenčním postavení.

(235)

Různí vyvážející výrobci a jedno sdružení dovozců uvedli, že se prozatímní nařízení nezabývalo dostatečně vlivem přemístění výroby výrobců v ES na situaci výrobního odvětví Společenství.

(236)

Kritizovali zejména údaje uvedené v 171. bodě odůvodnění prozatímního nařízení týkající se celého obuvnického výrobního odvětví Společenství, a to z důvodu, že tato čísla zahrnují údaj týkající se výrobců ve Společenství, kteří výrobu přemístili. V této souvislosti se odkazuje na výše uvedený odstavec, v němž se potvrzuje, že 169. až 173. bod odůvodnění byl uveden pouze pro informaci, není tedy z právního hlediska podstatný v souvislosti s konečnými závěry o újmě. Proto se rovněž potvrzuje, že tito výrobci, kteří zcela přemístili výrobu mimo Společenství, nejsou zahrnuti do definice výrobního odvětví Společenství, a proto je rozsah, nakolik tyto společnosti rovněž způsobily újmu výrobnímu odvětví Společenství, analyzován společně s dopadem dovozu z ostatních třetích zemí.

(237)

Pokud jde o ty společnosti, které svou výrobu přemístily pouze částečně, tj. nakupující obuv také ze zdrojů mimo Společenství, je nutné připomenout, že analýza újmy byla provedena výlučně s ohledem na údaje týkající se jejich vlastní výroby ve Společenství. Proto rozsah, nakolik jim tento nákup rovněž mohl způsobit újmu, je nutno posuzovat také ve světle analýzy dovozu z ostatních třetích zemí.

(238)

Konečně v případě společností, které zvýšily nebo zahájily dovoz částí obuvi (např. svršků) do Společenství, nelze mít za to, že by tento dovoz nepříznivě ovlivnil většinu ukazatelů ujmy, např. výrobu, prodej, ziskovost, a to z výše vysvětlených důvodů. Jak některé zúčastněné strany poukázaly, je pravda, že to mohlo mít za následek snížení nezaměstnanosti ve Společenství, je to však rovněž nutno posuzovat jako jednání v sebeobraně společností, které na trhu Společenství čelí obrovsky rostoucímu dovozu za dumpingové ceny, tedy související spíše s existencí dumpingu než s újmou, kterou si tyto společnosti samy přivodily.

(239)

Tvrzení zúčastněných stran byla proto zamítnuta a potvrzují se nálezy a zjištění prozatímního nařízení.

(240)

S konečnou platností se proto přijímá závěr, že dumpingový dovoz pocházející z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Společenství podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení a že vzhledem k analýze, v jejímž rámci byly řádně odlišeny a odděleny vlivy všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Společenství od vlivů dumpingového dovozu působícího újmu, nemohly tyto jiné činitele zvrátit skutečnost, že podstatná újma musí být připsána dumpingovému dovozu.

(241)

Bylo analyzováno, zda by se na základě připomínek nebo dodatečných údajů poskytnutých zúčastněnými stranami po uložení prozatímních opatření měl pozměnit předběžný závěr, že zájem Společenství vyžadoval zásah proti dumpingu působícímu újmu.

(242)

Někteří dovozci a vyvážející výrobci tvrdili, že uložení opatření by nebylo v zájmu výrobního odvětví Společenství. To se zakládalo hlavně na tvrzení, že výroba žadatelů doplňuje dovoz z dotčených zemí, že uložení antidumpingových opatření by způsobilo velký přesun dovozu z dotčených zemí na ostatní třetí země a že újma, která výrobnímu odvětví Společenství vznikla, nebyla zapříčiněna dumpingem, a že žadatelé přicházeli o své podíly na trhu po mnoho let údajně kvůli jiným činitelům než dumpingu.

(243)

Za prvé je nutno poznamenat, že prozatímní nařízení a výše uvedená analýza jednoznačně zjistily existenci dumpingu působícího výrobnímu odvětví Společenství újmu, která se od roku 2004 považuje za podstatnou újmu způsobenou postupy dotčených zemí spojenými s dumpingem. Proto se v zásadě očekává, že odstranění podstatné újmy způsobené dumpingem je v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(244)

Tvrzení, že výroba žadatelů pouze doplňuje dovoz, bylo zamítnuto s ohledem na výše uvedené závěry, že dotčený výrobek konkuruje obdobnému výrobku vyráběnému a prodávanému ve Společenství. Skutečnost, že výrobní odvětví Společenství podalo podnět s ohledem na dovoz dotčeného výrobku, naznačuje, že výrobky vyráběné ve Společenství a výrobky dovážené z dotčených zemí spolu soutěží.

(245)

Tvrzení o přesunu dovozu bylo vzneseno již dříve a v této souvislosti se odkazuje na 241. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se vyvozuje závěr, že to, že by dovozci mohli přejít k dodavatelům v ostatních zemích, opravdu nezakládá dostatečný důvod k tomu, aby se v tomto případě nejednalo proti dumpingu působícímu újmu, a že v žádném případě nelze předvídat, do jaké míry by k takové změně došlo, ani podmínky tohoto dovozu, tj. zda by se jednalo či nejednalo o dumpingový dovoz.

(246)

Co se týká posledního tvrzení, odkazuje se na výše uvedenou analýzu příčinných souvislostí, v jejímž rámci byl zkoumán dopad jiných činitelů než dumpingu. V každém případě je jasné, že snižování objemu výroby obuvnického výrobního odvětví Společenství, tedy snižování podílu na trhu, bylo dumpingovým dovozem urychleno. Tak tomu zjevně muselo být v situaci, kdy spotřeba Společenství byla stálá.

(247)

Jelikož nebyly podány žádné jiné doložené připomínky, potvrzují se prozatímní nálezy a s konečnou platností se vyvozuje závěr, že by uložení antidumpingových opatření umožnilo, aby se výrobní odvětví Společenství zotavilo z účinků zjištěného dumpingu působícího podstatnou újmu.

(248)

Stejně jako v prozatímní fázi nezaslaly organizace spotřebitelů Komisi po zveřejnění uložení prozatímních opatření žádné požadavky. Žádným sdružením zastupujícím zájmy spotřebitelů nebyl proto zpochybněn předběžný závěr, že by spotřebitelské ceny usňové obuvi byly zasaženy pouze okrajově.

(249)

Někteří vyvážející výrobci uvedli, že nesouhlasí se závěry týkajícími se omezeného dopadu opatření na spotřebitele, a že by tato opatření vedla k významnému zvýšení nákladů domácností.

(250)

Dovozci rovněž tvrdili, že spotřebitelské ceny by se v důsledku konečných opatření zvýšily a že tento nárůst cen by mohl dokonce dosáhnout výše případného valorického cla. To se zakládalo na tvrzení, že dovozci obvykle připočítávají svou marži k dovozní ceně franko přístav určení, včetně případných cel, a že by tedy připočítávali marži mimo jiné rovněž k antidumpingovým clům. Na druhou stranu, někteří dovozci však uvedli, že by nemohli případné clo přenést na spotřebitele, jelikož to jsou spotřebitelé, kdo stanoví výši cen, a že spotřebitelé by pak určitou obuv nenakupovali, pokud by byla překročena daná cena.

(251)

Za prvé, podle současných předpisů nemají vyvážející výrobci vliv na zájem Společenství. Jejich názory však byly přesto analyzovány pro účely argumentace. Je nutno zdůraznit, že strany, které nesouhlasily s nálezy Komise ohledně dopadu opatření na spotřebitele, nepředložily žádné konkrétní údaje nebo informace, jež by mohly jejich tvrzení podpořit. Místo toho (jak bylo uvedeno výše) tyto strany dokonce uvedly protichůdná tvrzení, že by clo bylo zcela přeneseno na spotřebitele (a ke clu by se dokonce ještě připočetly marže), nebo že by vůbec nebylo možné přenést případný účinek cla. Jejich tvrzení nebyla proto považována za dostatečná, aby bylo možno prozatímní nálezy pozměnit.

(252)

Někteří vyvážející výrobci mimoto uvedli, že uložení opatření by významně omezilo výběr spotřebitelů. To se zakládalo na tvrzení, že některé druhy usňové obuvi jsou vyráběny pouze v Číně a ve Vietnamu, že by antidumpingová cla údajně vedla k rozhodnutí některé druhy obuvi nevyrábět a že výrobci ve Společenství nemají dostatečnou kapacitu, aby mohli na trh Společenství dodávat tyto druhy obuvi.

(253)

Tato tvrzení o menším výběru obuvi byla uvedena již dříve a zabýval se jimi 246. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Tvrzení, že by se některé druhy obuvi přestaly vyrábět a že by výrobci ve Společenství neměli dostatečnou kapacitu, aby nahradili údajný nedostatek, je tvrzením, jež nebylo doloženo žádnými objektivními skutečnostmi nebo důkazy, a bylo proto zamítnuto.

(254)

Na základě tvrzení výrobního odvětví Společenství bylo znovu uváženo vyloučení dětské obuvi.

(255)

Ačkoli vyvážející výrobci a dovozci toto vyloučení obecně uvítali, při neexistenci jakékoli reakce ze strany organizací spotřebitelů nebyly předloženy žádné další důkazy, které by prokazovaly, že by se účinek uložení opatření na dětskou obuv lišil od účinku, který by uložení opatření mělo na obuv pro dospělé.

(256)

Výrobní odvětví Společenství na druhou stranu vyloučení dětské obuvi z působnosti prozatímních antidumpingových opatření zpochybnilo a poukázalo na skutečnost, že se dětské boty vyrábějí ve Společenství a že v případě dětské obuvi byl zjištěn dumping působící újmu.

(257)

Konečné nálezy týkající se postavení dětské obuvi v tomto řízení vedou k následujícímu závěru. Za prvé, další analýza, která vedla ke konečným nálezům, prokázala, že by dětská obuv měla být zahrnuta do definice dotčeného výrobku, tj. že by se všechny druhy dotčeného výrobku měly považovat za jediný výrobek a že by se antidumpingová opatření měla v zásadě vztahovat na celý dotčený výrobek. Za druhé, znovu byla posouzena tvrzení v souvislosti s prozatímním vyloučením dětské obuvi z působnosti opatření z důvodu zájmu Společenství, jak je uvedeno v 250. až 252. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tj. zejména s ohledem na nutnost častějšího nákupu dětské obuvi, a tedy větší finanční dopad antidumpingových opatření na finanční situaci průměrné evropské rodiny. V této souvislosti bylo zjištěno, že v průměru jsou dovozní ceny dětské obuvi podle statistik Eurostatu obecně podstatně nižší než dovozní ceny obuvi pro dospělé (o více než 33 %). Proto by byl dopad valorického antidumpingového cla v případě dětské obuvi úměrně nižší. Konečné nálezy kromě toho vedou k celkově nižší sazbě konečného cla než opatření v prozatímní fázi. To opět vede k nižšímu finančnímu dopadu opatření. Jak již bylo uvedeno v 249. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, nepovažuje se za pravděpodobné, že by spotřebitelé nesli plnou tíhu jakýchkoli opatření. Žádná zúčastněná strana neposkytla doložené důkazy, jež by mohly podpořit odlišný názor. V této souvislosti se poznamenává, že organizace spotřebitelů nepodaly vůbec žádné připomínky, které by naznačovaly, že dopad opatření – bez ohledu na to, zda se jedná o dětskou obuv nebo o boty pro dospělé – představuje pro zájmy osob, jež zastupují, skutečnou obavu. S přihlédnutím k výše uvedené analýze je zřejmé, že vyloučit s konečnou platností dětskou obuv z působnosti opatření by nebylo oprávněné. Neexistují žádné přesvědčivé důkazy, jež by při posuzování uložení konečných opatření, která odstraní podstatnou újmu způsobenou postupy spojenými s dumpingem, prokázaly, že zájmy spotřebitelů převažují nad zájmy výrobního odvětví Společenství.

(258)

Z těchto důvodů bylo toto tvrzení uznáno a tímto se potvrzuje, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by uložení konečných opatření na dotčený výrobek, včetně dětské obuvi, nebylo v rozporu s obecným zájmem spotřebitelů.

(259)

Připomíná se, že v prozatímní fázi Komise od distributorů a maloobchodníků nebo jejich organizací obdržela jen omezený počet požadavků: došlo jen jediné podání od konsorcia maloobchodníků z jednoho členského státu a odpovědi na dotazník od tří dovozců, kteří mají vlastní distribuční síť, včetně dvou řetězců supermarketů. Po uložení prozatímních opatření podala připomínky pouze jedna z těchto čtyř stran a žádný další distributor nebo maloobchodník tak neučinil.

(260)

Jedno sdružení dovozců, které od počátku řízení spolupracovalo při šetření, zpochybnilo závěr, že byl podán jen omezený počet požadavků, jelikož toto sdružení zastupuje společnosti, které jsou kromě dovozců rovněž distributory a maloobchodníky. Uvedlo rovněž, že nejméně dva jeho členové se sídlem ve dvou různých členských státech poskytli Komisi podrobné informace.

(261)

Komise uznává, že toto sdružení zastupuje společnosti, které někdy mají rovněž vlastní distribuční síť, a v tomto směru by měl být závěr o omezeném počtu požadavků skutečně pozměněn. Nicméně hlavní funkcí těchto společností je dovoz obuvi. Distributoři a maloobchodníci však v zásadě neposkytli Komisi žádné přesné a ověřitelné údaje (s výjimkou tří výše uvedených společností) za účelem posouzení své hospodářské situace toho, nakolik by byli opatřeními finančně postiženi. A především pouze na základě takovýchto informací může Komise provést podrobnou analýzu.

(262)

Pokud jde o údajnou spolupráci jeho dvou členů, je nutno objasnit, že jeden z nich neposkytl odpověď na dotazník ve stanovené lhůtě, a proto jej nebylo možno použít.

(263)

Ve svém podání sdružení uvedlo údaje a příklady, které prokazují, jaký by byl dopad opatření na dovozce, kteří mají rovněž maloobchodní činnost. Tyto údaje však byly předloženy po lhůtě stanovené pro poskytnutí těchto údajů a zdá se, že se týkají pouze jedné společnosti (jejíž jméno není zmíněno), která zjevně při šetření nespolupracovala. Tyto údaje, které nebylo možno ověřit, nemohly být proto posouzeny.

(264)

Sdružení dále tvrdí, že vzhledem ke své finanční situaci nebudou dovozci s maloobchodní činností s to přenést alespoň částečně případné zvýšení ceny na spotřebitele a že někteří maloobchodníci, zejména ti, kteří pořizují výrobky výhradně z dotčených zemí, by uložení opatření nepřežili.

(265)

Tvrzení, že by společnosti nemohly přenést přinejmenším částečně náklady na spotřebitele, je jednoznačně v rozporu s tvrzeními různých stran, včetně tvrzení sdružení dovozců, že se spotřebitelské ceny v důsledku uložení antidumpingových opatření zvýší. Na základě informací získaných v průběhu šetření (a jak tato protichůdná tvrzení potvrzují) je velmi pravděpodobné, že v průměru by byl dopad opatření na dovozní cenu přinejmenším částečně přenesen na spotřebitele. Nelze samozřejmě vyloučit, že někteří maloobchodníci, kteří dovážejí přímo a výhradně z dotčených zemí, by byli skutečně nepříznivě zasaženi případnými opatřeními. Je však nutno připomenout, že analýza zájmu Společenství se provádí na celkové úrovni, tj. na základě průměrné situace stran ve Společenství dotčených řízením, a proto nelze nikdy vyloučit, že některé jednotlivé strany budou skutečně dotčeny jinak než většina. V této souvislosti se odkazuje na 275. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uznává, že by opatření skutečně mohla mít nepříznivý vliv na finanční situaci některých dovozců.

(266)

Sdružení dále uvedlo, že se Komise mýlí, pokud jde o chápání rozdílů mezi maloobchodními kanály. V této souvislosti bylo uvedeno, že nezávislí maloobchodníci nemají dodávky jen od velkoobchodníků ve Společenství, ale že někdy dovážejí výrobky rovněž sami. Bylo tvrzeno, že maloobchodníci ve vzorku Komise byli všichni maloobchodníci prodávající určitou značku, a proto analýza Komise nebyla správná.

(267)

Jelikož neexistovaly žádné podrobné údaje o finanční situaci maloobchodníků a distributorů, provedla Komise obecnou analýzu tohoto odvětví. Účelem této analýzy bylo pouze určit hlavní distribuční kanály, strukturu těchto distributorů a maloobchodníků s cílem přezkoumat, jak by se jich opatření dotkla. Nelze vyloučit, že konkrétní situace jednotlivých distributorů není v této analýze přesně vyjádřena. Pro informaci se rovněž poznamenává, že popis a závěry přijaté v rámci tohoto šetření odpovídají nálezům předchozího antidumpingového šetření Komise ve věci obuvi (6) a neexistovaly žádné náznaky, že se od té doby situace v odvětví distribuce obuvi změnila.

(268)

Konkrétně se v 260. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uvádí, že nezávislí maloobchodníci obvykle dostávají dodávky od velkoobchodníků ve Společenství. Nebylo proto vyloučeno, že tito maloobchodníci mají i jiné zdroje dodávek. Co se týká tvrzení o maloobchodnících prodávajících určitou značku, nepoužila Komise vzorek, ale analyzovala všechny informace, které spolupracující strany poskytly. V této souvislosti se rovněž uvádí, že v prozatímním nařízení bylo poukázáno na nedostatečnou spolupráci ze strany značkových maloobchodních řetězců, tj. maloobchodních řetězců určité značky, na rozdíl od maloobchodníků značkové obuvi, z nichž jeden skutečně spolupracoval.

(269)

Nebyla uvedena žádná jiná tvrzení, která by změnila závěry prozatímního nařízení. Potvrzuje se proto závěr uvedený v 264. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že dopad konečných opatření bude mít na dovozce a distributory zřejmě jen omezený vliv.

(270)

Připomínky podané různými zúčastněnými stranami byly podrobně analyzovány, pokud byly patřičně doloženy, a jsou uvedeny níže.

(271)

Někteří dovozci tvrdili, že vzhledem ke svému ziskovému rozpětí, které je nižší než výše antidumpingového cla, by nemohli antidumpingová cla přežít, pokud by se o toto dodatečné zatížení nemohli podělit s velkoobchodníky a maloobchodníky. Dále uvedli, že to by nebylo možné, jelikož by velkoobchodníci a maloobchodníci nepřijali zvýšení ceny, ale obrátili by se na jiné dodavatele, kteří mohou dodávat bez antidumpingových cel.

(272)

Skutečnost, že ziskové rozpětí je nižší než výše antidumpingového cla, není podstatná. Ve skutečnosti je výše antidumpingových opatření vyjádřena jako procento dovozní ceny, zatímco ziskové rozpětí je vyjádřeno jako procento obratu, tj. prodejní ceny. S ohledem na významné marže připočítávané mezi nákupem a dalším prodejem je zřejmé, že tyto dva procentní údaje nelze jednoduše porovnat. Pokud jde o tvrzení, že velkoobchodníci a maloobchodníci by neakceptovali jakékoli zvýšení ceny, zdůrazňuje se opět, že to je v rozporu s tvrzením mnoha dovozců, že zvýšení cen bude plně přeneseno na spotřebitele, tedy rovněž distributory, a nemohlo být proto uznáno. V každém případě je skutečně pravda, že velkoobchodníci a maloobchodníci se mohou obrátit na dodavatele, kteří mohou dodávat bez antidumpingových cel, včetně výrobního odvětví Společenství, kterému by tak opatření přinesla prospěch.

(273)

Jedno sdružení dovozců napadlo popis Komise týkající se dvou kategorií dovozců a namítlo, že to neodráží skutečnou situaci na trhu a že pro rozlišení dovozců má význam sortimentní skladba a prodejní kanály. Dále uvedlo, že pro posouzení vlivu opatření má význam čistý obchodní zisk, a ne marže.

(274)

V této souvislosti je nutno zmínit, že nebyl použit výběr vzorku, že spolupráce ze strany dovozců byla významná, a že proto Komise mohla závěr vyvodit na základě velmi podrobných přesných údajů.

(275)

Připouští se, že sortimentní skladba a prodejní kanály jsou skutečně podstatné pro zařazení výrobců do kategorií. V této souvislosti byly tyto prvky při analýze rovněž patřičně zohledněny. Komise ve skutečnosti rozlišovala mezi společnostmi, které působí ve vyšším kvalitativním segmentu trhu, a společnostmi, které prodávají laciné zboží, a měla za to, že tyto dvě kategorie dovozců mají odlišnou sortimentní skladbu a prodejní kanály.

(276)

Žádná z připomínek podaných sdružením dovozců nebyla taková, aby mohla změnit závěry, že v případě dovozců působících ve vyšším kvalitativním segmentu trhu má případné valorické clo mírný dopad v porovnání s mnohem vyšší prodejní cenou (tedy ziskem), a že v případě dovozců prodávajících laciné zboží by valorické clo mělo za následek pouze mírný nárůst absolutní hodnoty ceny a že vzhledem k jejich průměrnému ziskovému rozpětí by nebyli opatřeními významně dotčeni.

(277)

Proto se potvrzují závěry uvedené v 265. až 275. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. S konečnou platností se potvrzuje, že zavedení opatření nebude mít pravděpodobně významný nepříznivý dopad na celkovou situaci dovozců ve Společenství, ale také, že tato opatření mohou mít nicméně určitý nepříznivý vliv na finanční situaci některých dovozců. V průměru se ale neočekává, že by tyto nepříznivé vlivy mohly mít významný dopad na celkovou finanční situaci dovozců.

(278)

Tvrdilo se rovněž, že opatření nebyla v zájmu Společenství, jelikož Vietnam je rozvojovou zemí, která potřebuje vyvážet obuv, jelikož cla z dovozu z ČLR mohla ohrozit dobré hospodářské vztahy s touto zemí s potenciálně velkým trhem a jelikož takovýmito opatřeními mohli být poškozeni pracovníci ve Vietnamu a Číně.

(279)

V souladu s čl. 21 odst. 1 základního nařízení a obvyklou praxí orgánů od doby, kdy nynější základní nařízení vstoupilo v platnost, není tento druh tvrzení součástí analýzy zájmu Společenství. Analýza zájmu Společenství je ekonomickou analýzou, která se zaměřuje na hospodářský dopad uložení či neuložení antidumpingových opatření na hospodářské subjekty ve Společenství. Nejedná se o nástroj, pomocí něhož lze antidumpingová šetření využít k obecným politickým úvahám týkajícím se zahraniční politiky, rozvojové politiky atd. To potvrzuje rovněž seznam stran, které jsou podle článku 21 základního nařízení účastníky řízení. Ačkoli tento seznam není vyčerpávající (v některých šetřeních podali připomínky rovněž dodavatelé surovin pro dotčený výrobek a tyto připomínky byly zohledněny), z typů uvedených stran jednoznačně vyplývá, že v této souvislosti jsou rozhodující pouze hospodářské účinky na strany ve Společenství. Analýza zájmu Společenství není zároveň analýzou poměru nákladů a přínosů v přesném slova smyslu. Ačkoli se zvažují různé zájmy, nejsou porovnávány navzájem v matematické rovnici, přinejmenším kvůli zřejmým metodickým obtížím při kvantifikaci jednotlivých činitelů s přiměřenou jistotou v dostupném čase a vzhledem k tomu, že neexistuje pouze jeden obecně uznávaný model analýzy poměru nákladů a přínosů. To je rovněž důvod, proč čl. 21 odst. 1 základního nařízení stanoví, že se přihlíží zejména k nutnosti obnovit účinnou hospodářskou soutěž a že opatření nesmějí být uplatněna, pokud se na základě předložených informací dospěje jednoznačně k názoru, že jejich uplatnění není v zájmu Společenství. Jinými slovy, právní předpisy uznávají, že antidumpingová opatření mají určité nepříznivé účinky na ty strany, které obvykle nejsou pro jejich uložení. Opatření by se považovala za opatření, která nejsou v zájmu Společenství, pouze tehdy, pokud by měla nepřiměřené účinky na výše uvedené strany.

(280)

Na počátku šetření a rovněž v prozatímní fázi Komise vyzvala všechny strany, aby poskytly informace s ohledem na možné účinky, které pro ně bude uložení či neuložení opatření mít. Jak bylo podrobně vysvětleno v prozatímní fázi (ale rovněž v tomto nařízení), nebyly poskytnuty žádné informace, které by poukazovaly na takovéto nepřiměřené účinky. Ve spisu nejsou obsaženy žádné informace, které by alespoň vzdáleně potvrzovaly tvrzení jednoho členského státu, že hospodářský dopad cel je takový, že každé euro, které evropští výrobci mohou získat v důsledku cel, povede stejně tak ke ztrátě 8 EUR u zákazníků a odběratelských výrobních odvětví.

(281)

Co se týká tvrzení, že přijetí opatření je proti rozvojovým zemím, je obvyklou praxí Komise přijímat takováto opatření proti rozvojovým i rozvinutým zemím, kdykoli je to odůvodněné. S ohledem na tvrzení, že antidumpingová opatření by mohla ohrozit dobré hospodářské vztahy s ČLR, je nutno vzít v úvahu, že pokud by se toto tvrzení dovedlo k logickému důsledku, závisela by antidumpingová opatření Společenství na tom, zda dotčená třetí země hrozí nějakými negativními následky v případě zavedení opatření. Takový přístup by byl mimoto pro třetí zemi výzvou, aby možné negativní následky uplatňovala. Obě úvahy nejsou dále slučitelné s povahou nástroje založeného na pravidlech a kvazisoudního šetření.

(282)

Tvrdilo se rovněž, že jeden členský stát je závislý na dovozu obuvi. Nic v tomto spisu však nenaznačuje, že tento dovoz mohl být pořizován pouze ze dvou dotčených zemí. Ve Společenství a ostatních třetích zemích existují početné zdroje dodávek. Může rovněž pokračovat dovoz z ČLR a Vietnamu, jelikož účinek cel není takový, aby zamezil v přístupu na trh.

(283)

Stručně řečeno, současné právní předpisy ani výsledky šetření neodůvodňují nepřijetí antidumpingových opatření z důvodů uvedených na počátku tohoto oddílu.

(284)

Výše uvedená analýza vzala v úvahu připomínky podané různými zúčastněnými stranami a v případě potřeby se jimi zabývala. Tyto připomínky však nezměnily závěry přijaté v prozatímní fázi.

(285)

S konečnou platností se tedy potvrzuje, že:

(286)

Proto se po pečlivém zvážení má za to, že díky zavedení opatření, tj. odstranění dumpingu působícího podstatnou újmu, si výrobní odvětví Společenství bude moci udržet svou činnost a přestane nepřetržité uzavírání podniků a ztráty pracovních míst, jak tomu bylo v posledních letech, a že nepříznivý vliv, který mohou mít opatření v případě některých hospodářských subjektů ve Společenství, nepřevyšuje výhody pro výrobní odvětví Společenství.

(287)

Vzhledem k závěrům ohledně dumpingu, jím způsobené újmy a zájmu Společenství by měla být zavedena konečná opatření na dovoz dotčeného výrobku z ČLR a Vietnamu.

(288)

Úroveň konečných antidumpingových opatření by měla být dostatečná, aby odstranila podstatnou újmu, která vznikla výrobnímu odvětví Společenství z důvodů dumpingového dovozu, aniž by došlo k rozšíření zjištěných dumpingových rozpětí. Při výpočtu cla nezbytného k odstranění vlivu dumpingu působícího podstatnou újmu bylo nutno vzít v úvahu i to, že případná opatření by měla umožnit, aby výrobní odvětví Společenství pokrylo své náklady a vytvořilo si hrubý zisk, který by přiměřeně vytvořilo za podmínek obvyklé soutěže, tj. při neexistenci dumpingového dovozu, s přihlédnutím k existenci systému kvót vztahujících se na dovoz z ČLR, který platil do konce roku 2004.

(289)

V prozatímní fázi se mělo za to, že za odpovídající úroveň, kterou by výrobní odvětví Společenství mělo mít možnost dosáhnout při neexistenci dumpingu působícího podstatnou újmu, lze považovat ziskové rozpětí ve výši 2 % obratu, a to z toho důvodu, že tato výše odpovídá nejvyšší úrovni zisku, jaká byla dosažena ve výrobním odvětví Společenství v průběhu období, kdy probíhalo šetření. To však výrobní odvětví Společenství důrazně popřelo s tím, že hospodářská situace výrobního odvětví Společenství v průběhu celého posuzovaného období neodrážela výši zisku, které by mohlo být dosaženo při neexistenci dumpingu působícího podstatnou újmu, jelikož ceny byly již stlačeny dolů, když výrobní odvětví dosáhlo této výše zisku, a s takovou výši zisku by výrobní odvětví nemohlo uskutečnit potřebné investice, aby zůstalo konkurenceschopné. Výrobní odvětví Společenství rovněž uvedlo, že použité ziskové rozpětí ve výši 2 % obratu je podstatně nižší než ziskové rozpětí, jehož dosáhli dovozci, a že naprostým minimem by byl zisk ve výši 10 %.

(290)

Toto tvrzení bylo pečlivě analyzováno a znovu byla přezkoumána otázka týkající se stanovení výše zisku, který má být použit k výpočtu újmy.

(291)

Za prvé je nutno poznamenat, že výše zisku, které dosáhli dovozci, není správným měřítkem s ohledem na odlišnou povahu těchto hospodářských subjektů, a nelze ji proto použít jako referenční hodnotu.

(292)

Za druhé, s ohledem na přiměřené ziskové rozpětí, jehož by bylo možno dosáhnout, byly po poskytnutí informací výrobním odvětvím Společenství podány odůvodněné připomínky, že by se za odpovídající úroveň zisku nemělo považovat ziskové rozpětí ve výši 2 %, nýbrž 6 % obratu, kterou by výrobní odvětví Společenství mělo mít možnost dosáhnout při neexistenci dumpingu působícího podstatnou újmu. V tomto ohledu výrobní odvětví Společenství předložilo důkazy, že v případě obuvi, u níž neexistoval dumping působící podstatnou újmu, skutečně dosáhlo těchto vyšších ziskových rozpětí. Na základě těchto připomínek bylo proto použitelné ziskové rozpětí znovu uváženo a upraveno na výši 6 % obratu.

(293)

Některé zúčastněné strany tvrdily, že je obvyklou praxí Komise vypočítávat rozpětí újmy pouze v případě, že se výrobní odvětví Společenství dostalo do ztráty, jinak že by výše újmy měla být omezena na cenové podbízení. Toto tvrzení však bylo odmítnuto, jelikož rozpětí újmy se obvykle stanoví za účelem použití pravidla nižšího cla, zatímco rozpětí cenového podbízení se stanoví podle čl. 3 odst. 3 základního nařízení. V tomto ohledu je rozpětí újmy podstatné, pokud dumpingový dovoz způsobil pokles cen, a tak tomu může být i v případě, že výrobní odvětví je dosud ziskové.

(294)

Stejně jako v případě rozpětí cenového podbízení byly dále podány různé připomínky ohledně výpočtu rozpětí újmy. Tato tvrzení byla podrobně analyzována, a pokud byly zjištěny administrativní chyby nebo pokud bylo možno některé úpravy podpořit věcnými důkazy, byly provedeny potřebné úpravy výpočtů.

(295)

Požadované zvýšení ceny bylo následně stanoveno na základě srovnání na stejné obchodní úrovni vážené průměrné dovozní ceny stanovené pro výpočet cenového podbízení a ceny výrobku, která nepůsobí újmu, za kterou jej prodává výrobní odvětví Společenství na trhu Společenství. Cena, která nepůsobí újmu, byla stanovena po úpravě prodejní ceny každého výrobce ve výrobním odvětví Společenství na cenu pokrývající náklady a po připočítání výše uvedeného ziskového rozpětí. Případné rozdíly vyplývající z tohoto srovnání byly následně vyjádřeny jako procentní podíl celkové dovozní hodnoty CIF. Výsledkem bylo rozpětí prodeje pod cenou ve výši 23 % v případě ČLR a 29,5 % v případě Vietnamu.

(296)

Jak však bylo uvedeno výše, vyznačuje se toto řízení zvláštními a mimořádnými rysy, které je nutno v antidumpingových opatřeních patřičně zohlednit. V této souvislosti je zejména důležité připomenout, že až do ledna 2005 podléhala významná část dotčeného výrobku množstevním omezením.

(297)

V této souvislosti je nutné blíže uvážit přiměřenou výši konečných antidumpingových opatření s cílem vzít v úvahu zvláštnosti tohoto případu. V důsledku toho bylo nutno uvážit přesnější metodiku pro stanovení konečných opatření, zejména s ohledem na dopad množství dováženého v průběhu posuzovaného období na situaci výrobního odvětví Společenství.

(298)

V této souvislosti měla existence kvót vztahujících se na dovoz z ČLR tlumivý účinek a bránila způsobení podstatné újmy výrobnímu odvětví Společenství v porovnání se situací během období šetření. To je jednoznačně prokázáno v analýze újmy a příčinných souvislostí, zejména v 187. bodě odůvodnění a následujících a 216. bodě odůvodnění a následujících. V daném případě lze skutečně zjistit, že zvýšení objemu dumpingového dovozu mělo na výrobní odvětví Společenství zvlášť významný poškozující účinek po zrušení kvót. Hospodářské ukazatele týkající se situace výrobního odvětví Společenství se zhoršily zvláště v prvním čtvrtletí roku 2005, ačkoli jednoznačné náznaky podstatné újmy lze zjistit již v posledních třech čtvrtletích roku 2004, která tvořila zbytek období šetření.

(299)

V souladu s pravidlem nižšího cla podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení byla proto vzhledem ke zvláštnostem daného případu, zejména existenci kvót do konce roku 2004, zvláštní úvaha a pozornost věnována kvantitativnímu prvku dumpingu působícího újmu. Má se za to, že podstatnou újmu mohl před zrušením kvót způsobit pouze objem dovozu nad určitou prahovou hodnotu, takže prahová hodnota újmy stanovená na základě výsledků období šetření musí odrážet skutečnost, že určitá dovážená množství nemohla způsobit takovouto podstatnou újmu.

(300)

V úrovni pro odstranění újmy se proto musela přiměřeně zohlednit dovážená množství nepůsobící podstatnou újmu.

(301)

V tomto ohledu se podle údajů Eurostatu za množství, které dosud nezpůsobuje podstatnou újmu, považovala hodnota celkového objemu dovozu z dotčených zemí v roce 2003 a tvořila základ pro poměrnou úpravu úrovní pro odstranění újmy stanovených výše. V druhém kroku byla tato celková hodnota nepůsobící podstatnou újmu rozdělena mezi ČLR a Vietnam na základě poměru dovozu dotčeného výrobku z dotčených zemí v průběhu období šetření. Jako další krok byl pro příslušnou dotčenou zemi stanoven poměr tohoto množství nepůsobícího podstatnou újmu k dovozu v roce 2005 jakožto prvnímu a poslednímu celému roku, který byl k dispozici a v němž pro dotčený výrobek neplatila množstevní omezení. Konečně byly v těchto poměrech sníženy sazby cla stanovené pro období šetření. Výsledkem byla prahová hodnota újmy ve výši 16,5 % v případě ČLR a 10 % v případě Vietnamu.

(302)

Podle téže metodiky byla prahová hodnota újmy pro společnost Golden Step vysoko nad dumpingovým rozpětím ve výši 9,7 % zjištěným pro tuto konkrétní společnost, takže v tomto případě se v souladu s pravidlem nižšího cla podle čl. 9 odst. 4 základního nařízení výše cla stanoví podle dumpingového rozpětí.

(303)

Po poskytnutí dodatečných konečných informací několik zúčastněných stran podalo připomínky k výše popsanému postupu. Některé zúčastněné strany upřednostňovaly systém odložených cel, což by určité roční objemy dovozu ponechalo mimo působnost opatření.

(304)

Je však nutno poznamenat, že se usoudilo, že z administrativních a právních důvodů by nebylo vhodné takovýto systém odložených cel zavést.

(305)

Jiné strany předložily názor, že tento případ neopravňuje k odchýlení se od běžného postupu uložení valorických cel pouze na základě dumpingového rozpětí a rozpětí prodeje pod cenou.

(306)

Připomíná se, že (jak bylo uvedeno výše) zejména skutečnost, že dotčený výrobek pocházející z ČLR podléhal až do roku 2004 kvótám, vyžadovala v tomto konkrétním případě zvláštní metodiku, aby se patřičně zohlednil dovoz nepůsobící podstatnou újmu. Toto tvrzení proto muselo být rovněž zamítnuto.

(307)

Jiné zúčastněné strany, zejména z ČLR a Vietnamu, zpochybnily metodiku použitou ke zjištění a rozdělení hodnoty nepůsobící podstatnou újmu. Za prvé tvrdily, že základní nařízení obecně takovýto přístup neumožňuje. Za druhé uvedly, že úprava rozpětí prodeje pod cenou na základě hodnoty nepůsobící podstatnou újmu je nesprávná, jelikož hodnota nepůsobící podstatnou újmu je založena na objemu, zatímco rozpětí prodeje pod cenou jsou výsledkem srovnání cen, tj. jsou založená pouze na hodnotě. Za třetí bylo namítnuto, že hospodářský dopad hodnoty nepůsobící podstatnou újmu by se neměl posuzovat na základě dovozu v průběhu roku 2005, nýbrž v období šetření.

(308)

V reakci na tato tvrzení je nutné připomenout, že základní nařízení nestanoví žádnou konkrétní metodiku pro zjištění úrovní pro odstranění újmy. Žádný právní předpis proto neomezuje analýzu pouze na stanovení rozpětí prodeje pod cenou. Právní rámec místo toho umožňuje přizpůsobit výpočet úrovně pro odstranění újmy zvláštnostem konkrétního případu, pokud je to odůvodněno okolnostmi.

(309)

Za druhé se připomíná, že údaje o hodnotě nepůsobící podstatnou újmu jsou založeny na hodnotě, jelikož jsou odvozeny z hodnoty dovozu v roce 2003. Proto takovéto údaje lze jednoznačně použít k úpravě rozpětí prodeje pod cenou. Objem se použil pouze v souvislosti s rozdělením hodnoty nepůsobící újmu mezi ČLR a Vietnam, a to použitím příslušného poměru objemu během období šetření. Důvodem pro tento způsob rozdělení byla snaha i) patřičně zohlednit situaci v průběhu období šetření a ii) vyrovnat zkreslení způsobená rozdíly v průměrných jednotkových hodnotách dovozu z ČLR a Vietnamu. S ohledem na posouzení hospodářského dopadu přidělených hodnot nepůsobících podstatnou újmu se dále usuzovalo, že je nutné odvolat se na poslední dovozní období pokrývající celý rok, pro něž neplatil systém kvót, tj. rok 2005, a to v zásadě kvůli použití úpravy s ohledem na hodnotu nepůsobící podstatnou újmu s cílem zohlednit zvláštnost související s kvótami během posuzovaného období. Ačkoli se uznává, že obvykle by se nemělo přihlížet k informacím týkajícím se pozdějšího období, umožňuje čl. 6 odst. 1 základního nařízení výjimky, jako v tomto případě.

(310)

Dále je nutno poznamenat, že Vietnam nebylo možno při úpravě vynechat, jelikož systém kvót pro Čínu měl nepřímo dopad na dovoz pocházející z Vietnamu a obecně vedl k tomu, že dovoz z dotčených zemí nebyl až do roku 2003 považován za dovoz působící podstatnou újmu.

(311)

Některé strany namítly, že takovýto přístup diskriminuje čínské vývozce. V této souvislosti byly uvedeny obavy týkající se výsledku použité metodiky, tj. že navzdory vyššímu rozpětí prodeje pod cenou v případě Vietnamu (29,5 %) ve srovnání s ČLR (23 %) tento postup vede k celkově nižší úrovni pro odstranění újmy u Vietnamu (10 %) ve srovnání s ČLR (16,5 %).

(312)

Tato metodika však pouze patřičně zohledňuje skutečnost, že se tendence dovozu z ČLR a Vietnamu do ES liší. Příslušný podíl vietnamského dovozu dotčeného výrobku v posuzovaném období byl vyšší. Proto byl rovněž vyšší jeho podíl dovozu nepůsobícího podstatnou újmu. To však nevyhnutelně vede k většímu dopadu této metodiky úpravy na vietnamské rozpětí prodeje pod cenou. Jelikož tato metodika pouze patřičně zohledňuje rozdíly ve skutečnostech, není neoprávněně diskriminační.

(313)

Konečně, několik zúčastněných stran tvrdilo, že lhůta pro podání připomínek k poskytnutí dodatečných konečných informací byla příliš krátká a nebyla v souladu s čl. 20 odst. 5 základního nařízení.

(314)

V této souvislosti se uvádí, že i) se patřičně přihlédlo k naléhavosti této záležitosti a že ii) vzhledem k tomu, že se poskytnutí dodatečných konečných informací týkalo pouze specifického a omezeného aspektu daného případu, usuzovalo se, že v souladu se základním nařízením je nutné stanovit pětidenní lhůtu místo obecně použitelné desetidenní lhůty k poskytnutí informací. V této souvislosti je však nutné dále uvést, že zúčastněným stranám, které podaly odůvodněnou žádost o prodloužení této lhůty, bylo vyhověno.

(315)

Některé strany, vyvážející výrobci i dovozci, podaly žádosti o cenový závazek. V těchto případech by se měl příslušný vyvážející výrobce zavázat, že nebude prodávat pod takovou výši ceny, která by odstranila dumping působící újmu.

(316)

V případě dovozců se tyto žádosti považovaly za neopodstatněné, jelikož dumping způsobují vývozci, proto je odpovědný pouze vývozce a jen on je skutečně schopen odstranit takovýto dumping odpovídající cenotvorbou.

(317)

V případě vyvážejících výrobců musely být žádosti zamítnuty, jelikož je podaly strany, jimž nebyl přiznán status tržního hospodářství. Kromě toho by pro výrobek jako boty, jež se v důsledku módy neustále mění, nebylo možné stanovit nediskriminační úroveň cen, která by stejnou měrou odstranila dumping působící újmu u velké škály naprosto odlišných modelů.

(318)

Po poskytnutí konečných informací předložil jeden vietnamský vyvážející výrobce zařazený do vzorku žádost o cenový závazek. Z důvodů vysvětlených výše však bylo nutno žádost zamítnout.

(319)

Jiné strany uvedly, že by upřednostnily obecnou minimální cenu, resp. minimální cenu ve spojení s valorickým clem, tj. cla by platila pouze pro dovoz s cenou, která je nižší než určitá minimální cena. Toto zopakovaly čínské orgány a několik jiných zúčastněných stran po poskytnutí dodatečných konečných informací ohledně podoby opatření.

(320)

Tyto návrhy musely být odmítnuty, jelikož kombinované clo by vedlo k neoprávněnému zatížení levné obuvi ve prospěch obuvi dražší. Z praktického hlediska by nebylo možné stanovit odpovídající cenové kategorie pro tak rozmanitý výrobek, jako je ten, jehož se šetření týká, s cílem zamezit nepřiměřenému zatížení. Minulé zkušenosti mimoto ukázaly, že je obtížné kontrolovat minimální cenu, což může snadno vést k obcházení této povinnosti. Proto se řešení týkající se minimální ceny považovalo za nepraktické a nepřiměřené.

(321)

Řada dovozců a vietnamských vyvážejících výrobců nezařazených do vzorku uvedla, že navrhovaný postup nezohledňuje postavení Vietnamu jakožto rozvojové země. V tomto ohledu se uvádí, že účelem opatření je zaměřit se objektivně na nekalé dumpingové praktiky, které způsobují újmu. Hospodářské postavení jakékoli země dotčené řízením či její postavení jakožto rozvojové země není v článcích 2 a 3 základního nařízení bráno v úvahu jako významný prvek při stanovování dumpingu a újmy. Úpravy s ohledem na jiné činitele, které nejsou v základním nařízení uvedeny, je možno provést pouze v případě, že se prokáže, že mají vliv na srovnatelnost cen. Jelikož to zúčastněné strany nedoložily, bylo nutno výše zmíněné tvrzení o postavení Vietnamu jakožto rozvojové země zamítnout.

(322)

Ve světle výše uvedených skutečností a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení se má za to, že konečná antidumpingová opatření by měla být uvalena na dovoz pocházející z ČLR a Vietnamu ve výši nejnižšího rozpětí dumpingu a újmy, v souladu s pravidlem nižšího cla, jak bylo upřesněno s použitím výše uvedené metodiky. Pro celostátní výši cla je v tomto ohledu mezní hodnota antidumpingového cla stanovena podle úrovně pro odstranění újmy.

(323)

V případě společnosti Golden Step však byla výše cla stanovena na základě dumpingového rozpětí u této společnosti, které bylo nižší než úroveň pro odstranění újmy.

(324)

Na základě výše uvedených skutečností jsou navrhovaná tato konečná cla:

(325)

Aby se zajistilo snížení rizika nepravdivých prohlášení nebo obcházení opatření, poskytne posílený správní systém pro kontrolu dovozu na základě čl. 308 písm. d) nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (7) včasné informace o důležitých dovozních tendencích. Pokud se objeví důkazy o tom, že se dovozní tendence výrazně mění, Komise tuto záležitost rychle prošetří. V této souvislosti je nutno objasnit, že u obuvi STAF se tato kontrola týká této obuvi nad a pod prahovou hodnotou ve výši 7,5 EUR místo původní prahové hodnoty ve výši 9 EUR.

(326)

Bez ohledu na skutečnost, že byl zjištěn dumping působící újmu a že zájem Společenství vyžaduje uložení opatření, se toto řízení vyznačuje zvláštními a mimořádnými rysy uvedenými v 296. a 297. bodě odůvodnění, jež by měly být přiměřeně zohledněny při stanovení doby trvání antidumpingových opatření. Vzhledem k nedávnému zrušení kvóty pro dovoz pro značnou část obuvi pocházející z ČLR se na základě šetření ukázalo, že trh s obuví se svrškem z usně je stále v procesu přeorientování, jak je podrobněji vysvětleno v 296. bodě odůvodnění a následujících. Rada se proto domnívá, že v zájmu opatrnosti je za těchto výjimečných okolností na trhu vhodné, aby byla doba trvání opatření omezena. Z toho důvodu považuje Rada za přiměřené a rozumné, aby se doba trvání opatření omezila na dva roky, namísto pěti let, jak je pravidlem podle čl. 11 odst. 2 základního nařízení. Použitelnost opatření by proto měla skončit dva roky po jejich vstupu v platnost. Mělo by se poznamenat, že článek 11 základního nařízení se použije obdobně,

—

„sportovní obuví“ se rozumí obuv ve smyslu poznámky k položkám 1 ke kapitole 64 přílohy I nařízení (ES) č. 1719/2005 (9),

—

„obuví, která se vyrábí speciální technologií“, se rozumí obuv, jejíž cena CIF za jeden pár činí nejméně 7,5 EUR, je určená pro sportovní použití, s jednoduchou nebo vícevrstvou litou podešví, bez vstřikování, vyráběná ze syntetických materiálů speciálně určených k tlumení nárazů způsobených vertikálními nebo laterálními pohyby a s technickými prvky, např. hermeticky uzavřenými polštářky naplněnými plynem nebo kapalinou, mechanickými komponenty, které tlumí nebo neutralizují nárazy, nebo materiály, jako jsou např. polymery s nízkou hustotou, kódů KN ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98,

—

„obuví s ochrannou špičkou“ se rozumí obuv mající ochranou špičku a odolnost proti nárazu alespoň 100 joulů (10) kódů KN: ex 6403 30 00, ex 6403 51 11, ex 6403 51 15, ex 6403 51 19, ex 6403 51 91, ex 6403 51 95, ex 6403 51 99, ex 6403 59 11, ex 6403 59 31, ex 6403 59 35, ex 6403 59 39, ex 6403 59 91, ex 6403 59 95, ex 6403 59 99, ex 6403 91 11, ex 6403 91 13, ex 6403 91 16, ex 6403 91 18, ex 6403 91 91, ex 6403 91 93, ex 6403 91 96, ex 6403 91 98, ex 6403 99 11, ex 6403 99 31, ex 6403 99 33, ex 6403 99 36, ex 6403 99 38, ex 6403 99 91, ex 6403 99 93, ex 6403 99 96, ex 6403 99 98 a ex 6405 10 00,

—

„pantoflemi a ostatní domácí obuví“ se rozumí obuv kódu KN ex 6405 10 10.