(ES) č. 1645/2005Nařízení Rady (ES) č. 1645/2005 ze dne 6. října 2005, kterým se mění nařízení (ES) č. 2603/2000, kterým se ukládá konečné vyrovnávací clo z dovozu některých polyetylentereftalátů pocházejících mimo jiné z Indie

(1)

Rada nařízením (ES) č. 2603/2000 (2) uložila konečné vyrovnávací clo z dovozu některých polyetylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících mimo jiné z Indie s viskozitním číslem nejméně 78 ml/g, podle DIN (Deutsche Industrienorm) 53728 a obvykle kódu KN 3907 60 20 (dále jen „dotyčný výrobek“). Opatření měla podobu zvláštní celní sazby v rozpětí od 0 EUR do 41,3 EUR za tunu pro spolupracující jednotlivé indické vývozce a pro všechny ostatní indické vývozce zvláštní sazbu ve výši 41,3 EUR za tunu.

(2)

Po uložení konečných opatření obdržela Komise od indického výrobce dotyčného výrobku, společnosti South Asian Petrochem Limited (dále jen „žadatel“), žádost o zahájení zrychleného přezkumu nařízení (ES) č. 2603/2000 podle článku 20 základního nařízení. Žadatel prohlásil, že není spřízněný s žádným dalším vývozcem dotyčného výrobku. Navíc tvrdil, že nevyvážel dotyčný výrobek během původního období šetření (od 1. října 1998 do 30. září 1999), ale vyvážel dotyčný výrobek do Společenství až po uplynutí tohoto období.

(3)

Komise přezkoumala důkazy předložené žadatelem a uznala je za dostačující k ospravedlnění zahájení přezkumu podle ustanovení článku 20 základního nařízení. Po dohodě s poradním výborem a poté, co byla dotčenému výrobnímu odvětví Společenství dána příležitost se k věci vyjádřit, zahájila Komise prostřednictvím oznámení v Úředním věstníku Evropské unie  (3) zrychlený přezkum nařízení (ES) č. 2603/2000 s ohledem na žadatele.

(4)

Výrobek dotčený současným přezkumem je stejný jako výrobek posuzovaný v nařízení (ES) č. 2603/2000 (viz 1. bod odůvodnění).

(5)

Šetření subvencování se týkalo období od 1. října 2003 do 30. září 2004 („období přezkumného šetření“).

(6)

Komise o zahájení šetření oficiálně informovala žadatele a indickou vládu. Komise také poskytla ostatním zúčastněným stranám příležitost, aby písemně předložily svá stanoviska a požádaly o slyšení. Komise však žádná stanoviska nebo žádosti o slyšení neobdržela.

(7)

Komise zaslala žadateli dotazník a obdržela odpověď ve stanovené lhůtě. Komise si vyžádala a ověřila všechny informace, které považovala za nezbytné pro účely šetření a provedla inspekci na místě u žadatele v Kalkatě a Haldia.

(8)

Komise přezkoumala tytéž subvenční programy, které byly analyzovány v původním šetření. Přezkoumala také, zda žadatel použil jiné subvenční programy nebo přijal subvence ad hoc týkající se dotyčného výrobku.

(9)

Žadatel byl schopen uspokojivě prokázat, že není přímo ani nepřímo spřízněn s žádnými vyvážejícími výrobci, kteří v souvislosti s dotyčným výrobkem podléhají platným vyrovnávacím opatřením.

(10)

Šetření potvrdilo, že žadatel nevyvážel dotyčný výrobek během původního období šetření, tj. od 1. října 1998 do 30. září 1999, a že začal vyvážet do Společenství až po skončení tohoto období. Kromě toho žadatel nebyl během původního období šetření prošetřován, z důvodů jiných, než je odmítání spolupráce s Komisí.

(11)

Proto se potvrzuje, že by žadatel měl být považován za nového vývozce. V souladu s článkem 20 základního nařízení by tedy měla být pro žadatele stanovena individuální vyrovnávací celní sazba.

(12)

Na základě informací obsažených v odpovědi žadatele na dotazník Komise a informací dále shromážděných během šetření byly prošetřovány následující režimy:

(13)

Uvedené režimy vychází ze zákona o zahraničním obchodu (vývoj a regulace) z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Tento zákon opravňuje indickou vládu vydávat oznámení o obchodní politice, dříve nazývané „vývozní a dovozní politika“ a od 1. září 2004 nazývané „politika zahraničního obchodu“. Politika zahraničního obchodu na období 2004 až 2009 (dále jen „FTP“), která zahrnuje vývozní a dovozní politiku na období 2002 až 2007, je relevantní pro období přezkumného šetření tohoto případu. Kromě toho indická vláda stanoví postupy, jimiž se FTP řídí, v publikaci „Příručka postupů, svazek I“ (dále jen „HOP I“) (4).

(14)

Informace o těchto režimech jsou obsaženy v kapitolách 6 (EOUS) a 7 (SEZS) politiky FTP a publikace HOP I.

(15)

S výjimkou společností, které se zabývají výhradně obchodováním, mohou být všechny podniky, které se v zásadě zavážou vyvážet celou svou produkci zboží nebo služeb, zřízeny v rámci EOUS nebo SEZS. Na rozdíl od služeb a zemědělství však podniky v průmyslových odvětvích musí za účelem způsobilosti pro EOUS splnit požadavek týkající se minima základních prostředků (10 milionů indických rupií).

(16)

Režim SEZS je následníkem dřívějšího režimu Export Processing Zones (dále jen „EPZS“). SEZS jsou specificky ohraničené bezcelní enklávy a jsou podle politiky FTP považovány za cizí území pro účely obchodních operací, cel a daní. 35 SEZS bylo schváleno indickými orgány.

(17)

Na druhé straně EOUS jsou geograficky flexibilnější a lze je zřídit kdekoli v Indii. Daný režim doplňuje režim SEZS.

(18)

Žádost o působení v rámci těchto režimů musí zahrnovat informace pro období příštích pěti let, mimo jiné o plánovaných výrobních množstvích, plánované hodnotě vývozu, požadavcích dovozu a požadavcích na domácí zdroje. V případě přijetí žádosti společnosti ze strany příslušných orgánů budou společnosti oznámeny podmínky spojené s tímto přijetím. Dohoda o uznání společnosti za podnik působící v rámci EOUS nebo SEZS platí po dobu pěti let. Tato dohoda může být obnovena na další období.

(19)

Velmi důležitou povinností podniku v rámci EOU nebo SEZ, jak ji stanoví politika FTP, je dosáhnout čistých devizových příjmů (dále jen „NFE“); celková hodnota vývozů v referenčním období (5 let) musí být tedy vyšší než celková hodnota dovezeného zboží.

(20)

Jednotky EOUS/SEZS mají nárok na následující úlevy:

(21)

I když jsou úlevy v rámci obou režimů do velké míry srovnatelné, existují některé rozdíly. Například pouze EOU může získat 50 % slevu ze cla splatného z prodeje na domácím trhu (prodej ve vnitrostátní celní oblasti); u SEZ je splatných 100 % cla z takového prodeje. Jednotka EOU může za použití této snížené sazby prodat na domácím trhu až 50 % svého obratu.

(22)

Jednotky působící v rámci těchto režimů jsou vázány dohledem celních úřadů v souladu s oddílem 65 indického celního zákona.

(23)

Ze zákona mají povinnost vést řádnou evidenci všech dovozů, spotřeby a využití veškerých dovezených materiálů a uskutečněných vývozů, a to ve stanoveném formátu. Tyto doklady musí být pravidelně (dle potřeby) předkládány příslušným orgánům (dále jen „čtvrtletní a výroční zprávy o dosaženém pokroku“).

(24)

Podle odstavců 6.11.2 a 7.13.2 HOP I se však „v žádném okamžiku nevyžaduje, aby [jednotka EOU nebo SEZ] určovala vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a svým vývozem, převody na jiné jednotky, prodejem v rámci vnitrostátní celní oblasti nebo zásobami“.

(25)

Prodej na domácím trhu je uskutečňován a evidován na základě autocertifikace bez předchozího oznámení konkrétních transakcí. Proces odesílání vývozních zásilek EOU probíhá pod dohledem pracovníka celního/finančního úřadu, který v EOU trvale působí. Společnost musí indické vládě uhradit mzdu takového stálého pracovníka.

(26)

„Veškerá činnost jednotek SEZ v dané zóně, včetně vývozu a zpětného dovozu zboží, prochází, není-li stanoveno jinak, procesem autocertifikace“, jak stanoví oddíl 7.29 HOP I. Ze strany celních orgánů tedy nedochází k žádným rutinním kontrolám vývozních zásilek jednotky SEZ.

(27)

V daném případě žadatel použil EOUS. Vzhledem k tomu, že SEZS použit nebyl, není nutné analyzovat možnost napadnutelnosti tohoto režimu. Žadatel použil EOUS, aby mohl dovézt suroviny a výrobní statky bez dovozního cla, aby nakoupil zboží na domácím trhu bez spotřební daně, aby mu byla vrácena daň z prodeje, stejně jako clo z topného oleje, a aby mohl prodat část své produkce na domácím trhu. Využil tak všech výhod popsaných ve 20. bodě odůvodnění v rámci bodů i) až iv). Žadatel nevyužil výhod podle ustanovení EOUS o osvobození od daně z příjmu (viz 53. bod odůvodnění).

(28)

Osvobození EOU od dvou typů dovozního cla (tzv. „základního cla“ a „zvláštního dodatečného cla“), vrácení daně z prodeje a vrácení cla z topného oleje jsou finančními příspěvky indické vlády ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Státní příjem, který by byl uskutečněn, kdyby tento režim neexistoval, je ušlým příjmem, který tedy navíc pro žadatele představuje výhodu ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení, neboť žadatel ušetřil likviditu tím, že nemusel zaplatit obvykle splatná cla a byla mu vrácena daň z prodeje.

(29)

Osvobození od spotřební daně a odpovídajícího dovozního cla (tzv. „dodatečného cla“) však nemá za následek ušlý příjem, který by byl jinak uskutečněn. Spotřební daň a dodatečné clo by, pokud by byly zaplaceny, mohly být použity jako kredit pro vlastní budoucí celní závazky (tzv. mechanismus „CENVAT“). Proto tato cla nejsou konečná. V rámci mechanismu „CENVAT“ se konečné clo uplatňuje jen u přidané hodnoty, nikoli u vstupních materiálů.

(30)

Pouze osvobození od základního cla, zvláštního dodatečného cla a vrácení daně z prodeje, jakož i cla z topného oleje, tedy představují subvence ve smyslu článku 2 základního nařízení. Tyto subvence jsou stanoveny zákonem v závislosti na vývozní výkonnosti, a jsou proto považovány za specifické a napadnutelné podle čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Vývozní cíl EOU, jak je stanoven v oddíle 6.1 politiky FTP, je nutným předpokladem k získání pobídek.

(31)

Kromě toho nelze tyto subvence považovat za povolené systémy navracení cla ani systémy navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nevyhovují přísným pravidlům stanoveným v příloze I (písmena h) a i)), příloze II (definice a pravidla pro navracení) a příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů) základního nařízení.

(32)

Jsou-li ustanovení o vrácení daně z prodeje a osvobození od dovozního cla používána pro nákup výrobních statků, nejsou již v souladu s pravidly pro povolené systémy navracení, protože toto zboží se nespotřebovává ve výrobním procesu, jak požaduje příloha I písmeno h) (vrácení daně z prodeje) a i) (úleva od dovozního cla).

(33)

Kromě toho a také s ohledem na ostatní výhody plynoucí z tohoto režimu bylo zjištěno, že indická vláda nemá účinný systém ani postup pro ověření, zda a v jakém objemu byly při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány vstupy nakoupené bez cla nebo podléhající vrácení daně z prodeje a cla z topného oleje (příloha II část II odst. 4 základního nařízení a v případě programů navracení u náhradních vstupů příloha III část II odst. 2 základního nařízení).

(34)

EOU může prodat značné množství své výroby, až 50 % svého ročního obratu, na domácím trhu. Proto ze zákona neexistuje povinnost vyvézt celkové množství vyrobených výsledných výrobků. Navíc v důsledku postupu autocertifikace dochází k těmto domácím transakcím bez dohledu a kontroly vládních orgánů. V důsledku toho nepodléhá celní území EOU, a to ani částečně, fyzické kontrole indických orgánů. To však zvyšuje význam dalších prvků ověřování, zejména kontroly vztahu mezi bezcelními vstupy a výslednými výrobky určenými na vývoz, aby mohly být považovány za systém ověřování navracení cla.

(35)

Pokud jde o další zavedené ověřování, je třeba připomenout, jak zmiňuje 24. bod odůvodnění, že EOU nemá z právního hlediska v žádném okamžiku povinnost určovat vzájemný vztah mezi každou dovozní zásilkou a místem určení výsledného výrobku. Pouze takové kontroly zásilek by však indickým orgánům poskytly dostatek informací o konečném místě určení vstupů, za účelem kontroly, zda osvobození od cla a navracení daně z prodeje či cla z topného oleje nepřevyšuje vstupy pro výrobu na vývoz. Měsíční daňová přiznání pro prodej na domácím trhu prováděná na základě vlastního posouzení, která jsou pravidelně vyhodnocována indickými orgány, nestačí. Ani interní systémy společností provozované bez zákonné povinnosti v rámci politiky FTP, např. systém správy šarží, nejsou dostatečné, aby mohly nahradit takový klíčový požadavek, jakým je systém ověřování navracení cla. Navíc musí být systém ověřování navracení cla navržen a vynucován státem a nemělo by být ponecháno na uvážení vedení každé jednotlivé dotčené společnosti, zda zavede informační systém. Protože indická politika FTP výslovně nestanoví, že EOU musí evidovat vztah mezi vstupními materiály a výsledným výrobkem, bylo zjištěno, že indická vláda nezavedla žádný účinný kontrolní mechanismus ke stanovení toho, jaké vstupy byly při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány a v jakém objemu.

(36)

Indická vláda neprovedla ani další přezkoumání na základě skutečně použitých vstupů, ačkoli je při neexistenci účinného systému ověřování obvykle nutné takové přezkoumání provést (příloha II část II odstavec 5 a příloha III část II odstavec 3 základního nařízení), ani neprokázala, že nedošlo k nadměrné úlevě.

(37)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel argumentoval tím, že v daném případě nebyla použita stejná metodika ve smyslu čl. 22 odst. 4 základního nařízení jako u původního šetření při posuzování EOUS. Je však třeba poukázat na to, že při původním šetření vývozci prokázali, že nedošlo k nadměrné úlevě; osvobození od cla z nákupu surovin v rámci EOUS proto nebylo původně napadnuto.

(38)

V daném případě však žadatel nic takového neprokázal. V této souvislosti je rovněž třeba poukázat na to, že žadatel prodával dotyčný výrobek i na domácím trhu, tj. ne všechny vstupní materiály nakoupené bez cla musely být nutně spotřebovány v rámci výroby určené na vývoz. Navíc v původním šetření nefigurovala okolnost, že podle indických právních předpisů nemají vývozci v rámci EOUS povinnost určovat vzájemný vztah mezi dovozními zásilkami a místem určení příslušných výsledných výrobků. Proto byl daný režim v tomto případě posuzován v souladu s ustanoveními čl. 22 odst. 4 základního nařízení, který stanoví, že je třeba zvážit nové okolnosti. V důsledku toho se potvrzuje současné zjištění, že EOUS nepředstavuje povolený systém navracení cla nebo navracení u náhradních vstupů.

(39)

V dané souvislosti je při absenci povoleného systému navracení cla nebo navracení u náhradních vstupů napadnutelnou výhodou prominutí celkového dovozního cla (základního cla a zvláštního dodatečného cla) obvykle splatného při dovozu, jakož i vrácení daně z prodeje a cla z topného oleje, vše v průběhu období přezkumného šetření.

(40)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel namítl, že výše subvence, včetně úprav úroků za jednorázové subvence, by se měla vypočítávat pouze na základě sedmiměsíčního období přezkumného šetření, během něhož byl žadatel obchodně činný. Alternativně žadatel požádal o to, aby bylo posuzováno pouze období deseti měsíců, které zahrnuje i období zkušební výroby.

(41)

V souladu s článkem 5 základního nařízení se výše napadnutelných subvencí vypočítává na základě výhody, kterou příjemce získal a která byla během období přezkumného šetření zjištěna. V souladu s týmž ustanovením a běžnou praxí uplatňovanou v ES bylo za období přezkumného šetření zvoleno 12 měsíců, a zjištění proto vycházejí z tohoto časového období. V základním nařízení není žádné ustanovení, které by stanovovalo, že by se zahajovací fáze působení společnosti neměla do zmiňovaného období započítávat. Tvrzení žadatele proto bylo zamítnuto.

(42)

Výše subvence pro žadatele byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základního cla a zvláštního dodatečného cla) z dovezených materiálů a na základě vrácené daně z prodeje a vráceného cla z topného oleje, jež jsou způsobilé pro vrácení, vše v průběhu období přezkumného šetření. Poplatky nezbytně vynaložené pro získání subvence byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení od této částky odečteny, aby byla zjištěna výše subvence jakožto čitatele. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla celková výše subvence přepočtena na vývozní obrat jakožto jmenovatel, protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených množství. Takto získaná subvenční sazba činila 12,6 %.

(43)

V této souvislosti žadatel namítal, že by jako čitatel měl být použit pouze takový díl subvencí, který lze přímo přiřadit k dotyčnému výrobku. Žadatel vyrábí malé množství PET o nízké viskozitě, který je dotyčným výrobkem, a meziprodukt (amorfní granule PET), jež však nespadají mezi výrobky podléhající danému šetření. Žadatel navrhoval přidělit výši subvence na základě obratu dotyčného výrobku ve vztahu k celkovému obratu.

(44)

Je však třeba upozornit na to, že různé vstupní materiály nelze per se spojovat s dotyčným výrobkem, PET o nízké viskozitě ani meziproduktem, protože se stejné vstupní materiály používají pro výrobu všech těchto tří typů. Navíc, jak stanoví 32. až 38. bod odůvodnění, neexistoval řádný systém ověřování, pokud jde o konečné místo určení vstupních materiálů. V takovém případě a v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byl čitatel i jmenovatel stanoven na základě celé palety výrobků žadatele, aby bylo možné přidělit výši subvence připadající na dotyčný výrobek. Žadatel neprokázal, že by nějaký jiný alternativní postup vedl k přesnějším výsledkům. Navíc je třeba poznamenat, že i kdyby byla daná námitka přijata, byl by jmenovatel poměrně snížen, čímž by se došlo ke stejnému celkovému výsledku.

(45)

Na rozdíl od surovin nejsou výrobní statky fyzicky začleněny do hotového zboží. V souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení byla výhoda společnosti, jež je předmětem šetření, vypočtena na základě výše nezaplaceného cla z dovezených výrobních statků rozloženého na dobu odpovídající běžné době amortizace takových výrobních statků ve výrobním odvětví dotyčného výrobku (tj. 18,465 let); z toho vyplývá zaokrouhlená sazba amortizace ve výši 5,42 %. Takto vypočtená částka připadající na období přezkumného šetření byla upravena připočtením úroku, který v průběhu tohoto období vznikl, s cílem zohlednit vývoj hodnoty výhody v čase, a tím stanovit úplnou výhodu tohoto režimu pro příjemce. Výše připočteného úroku vycházela z obchodní úrokové sazby v průběhu období přezkumného šetření v Indii. Poplatky nezbytně vynaložené pro získání subvence byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení od této částky odečteny, aby byla zjištěna výše subvence jako čitatele. V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat v průběhu období přezkumného šetření jakožto jmenovatele, protože subvence závisí na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených množství. Takto získaná subvenční sazba činila 0,9 %.

(46)

Po oznámení dané skutečnosti žadatel namítal, že by se pro jeho společnost měla uplatnit zvláštní doba amortizace 18,93 roku namísto 18,465 roku, což je kombinovaný průměr s původně stanovenou dobou amortizace. Rovněž tvrdil, že jeho individuální doba amortizace odráží současnou normu v rámci daného výrobního odvětví v Indii.

(47)

Jak je však uvedeno výše, čl. 7 odst. 3 základního nařízení vyžaduje, aby se vycházelo z běžné, tj. průměrné doby amortizace v rámci daného výrobního odvětví a nikoli z doby, která je specifická pro danou společnost. Kromě toho žadatel nepotvrdil, že by se norma amortizace v rámci dotčeného výrobního odvětví všeobecně zvýšila. Daný argument byl proto zamítnut.

(48)

Žadatel navíc tvrdil, že by se pro účely výpočtu subvence neměla míra amortizace zaokrouhlovat.

(49)

Zaokrouhlení však nemá žádný dopad na celkový výsledek, a z této připomínky proto nevyplývají žádné důsledky.

(50)

Celková sazba subvence v rámci EOUS pro žadatele tedy činí 13,5 %.

(51)

Žadatel režimu DEPBS nevyužil.

(52)

Zjistilo se, že žadatel v režimu EPCGS nedovážel investiční zboží, a proto režimu EPCGS nevyužil.

(53)

Zjistilo se, že žadatel v situaci, kdy neměl zdanitelné zisky, nevyužil v období šetření osvobození od daně z příjmu podle oddílu 10B zákona o dani z příjmu z roku 1961.

(54)

ECS vychází z oddílů 21 a 35A indického zákona o bankovním dohledu z roku 1949, které umožňují Indické centrální bance řídit komerční banky v oblasti vývozních úvěrů.

(55)

Podrobnosti tohoto režimu jsou uvedeny v rámcovém oběžníku IECD č. 5/04.02.02/2004-05 (vývozní úvěr v cizí měně) a rámcovém oběžníku IECD č. 27/04.02.02/2004-05 (vývozní úvěr v rupiích) Indické centrální banky (dále jen „ICB“), které jsou určeny všem komerčním bankám v Indii.

(56)

Pro tento režim jsou způsobilí výrobci/vývozci a obchodníci/vývozci.

(57)

Podle tohoto režimu nastavuje subjekt zmocněný ICB maximální úrokové sazby použitelné pro vývozní úvěry, jak v indických rupiích nebo v cizí měně, které mohou komerční banky účtovat vývozci, „aby vývozcům zajistily dostupnost úvěru za mezinárodně konkurenceschopné sazby“. ECS se skládá ze dvou podrežimů, režimu vývozních úvěrů před odesláním (dále jen „balicí úvěr“), který pokrývá úvěry poskytované vývozci na financování nákupu, zpracování, výrobu, balení a/nebo odeslání zboží před vývozem, a režimu vývozního úvěru po odeslání, který zajišťuje půjčky provozního kapitálu za účelem financování vývozních pohledávek. ICB také vydává bankám pokyny, aby poskytly určitou částku svého čistého bankovního úvěru ve prospěch financování vývozu.

(58)

Na základě rámcového oběžníku ICB mohou vývozci obdržet vývozní úvěry za preferenční úrokové sazby ve srovnání s úrokovými sazbami běžných komerčních úvěrů (dále jen „hotovostní úvěry“), které jsou čistě stanoveny za tržních podmínek. V tomto ohledu rámcový oběžník o vývozním úvěru v rupiích poznamenává, že „maximální sazby úroků z úvěrů poskytnutým vývozcům, stanovené v tomto oběžníku, jsou nižší než maximální úrokové sazby z úvěrů běžně účtované jiným dlužníkům a jsou proto v tomto smyslu označeny jako zvýhodňující“.

(59)

V důsledku rámcového oběžníku ICB žadatel využil ve srovnání se sazbami na hotovostní úvěry preferenčních sazeb na úvěry ECS.

(60)

Za prvé preferenční úrokové sazby úvěru ECS stanovené rámcovými oběžníky ICB uvedenými v 55. bodě odůvodnění snížily úrokové náklady žadatele ve srovnání s úrokovými náklady čistě stanovenými tržními podmínkami a poskytují v tomto případě výhodu ve smyslu čl. 2 odst. 2 základního nařízení. Za druhé a bez ohledu na skutečnost, že preferenční úvěry v rámci ECS jsou poskytovány komerčními bankami, je tato výhoda finančním příspěvkem vlády ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu iv) základního nařízení. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ani čl. 2 odst. 1 bod iv) základního nařízení, ani Dohoda o WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (DSVO) nevyžadují pro zjištění subvence výdaj na účtu veřejných finančních prostředků, např. náhradu komerční bance ze strany indické vlády, ale pouze pokyn vlády vykonávat funkce uvedené v bodech i), ii) nebo iii) čl. 2 odst. 1 základního nařízení. ICB je veřejnoprávním subjektem a spadá tedy pod definici „vlády“ v čl. 1 odst. 3 základního nařízení. Je to subjekt ve 100 % vlastnictví státu, realizuje cíle veřejné politiky, např. měnovou politiku, a její vedení je jmenováno indickou vládou. ICB dává pokyny soukromým subjektům v tom smyslu, že komerční banky jsou vázány určitými podmínkami, mimo jiné i) maximálními úrokovými sazbami pro úroky z vývozních úvěrů stanovenými v rámcových oběžnících ICB a ii) ustanoveními ICB, že komerční banky musí poskytnout určitou částku svých čistých bankovních úvěrů ve prospěch financování vývozů. Tato povinnost zavazuje komerční banky k tomu, aby vykonávaly funkce zmíněné v čl. 2 odst. 1 písm. a) bodě i) základního nařízení, v tomto případě poskytovaly půjčky ve formě preferenčního financování vývozu. Takový přímý převod peněžních prostředků ve formě půjček za určitých podmínek by jinak byl svěřen vládě a skutečnost podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení se v žádném smyslu neliší od jednání obvykle prováděného vládou. Tato subvence je navíc považována za specifickou a napadnutelnou, protože preferenční úrokové sazby jsou k dispozici pouze ve vztahu k financování vývozních transakcí, a proto jsou závislé na vývozní výkonnosti, viz čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(61)

Výše subvence byla vypočtena na základě rozdílu mezi úrokem placeným za vývozní úvěr využitý během období přezkumného šetření a částkou, která by byla zaplacena, pokud by byly uplatněny úrokové sazby stejné jako u běžných komerčních úvěrů využitých žadatelem. Tato výše subvence (čitatel) byla přepočtena na celkový vývozní obrat v období přezkumného šetření (jmenovatel) v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení, neboť subvence je závislá na vývozní výkonnosti a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků. Subvence podle režimu ECS byla stanovena na 0,4 %.

(62)

Podrobný popis režimu WBIS je uveden v oznámení ministerstva obchodu a průmyslu vlády státu Západní Bengálsko č. 588-CI/H ze dne 22. června 1999 (dále jen „WBIS 1999“), které bylo naposledy nahrazeno oznámením č. 134-CI/O/Incentive/17/03/I ze dne 24. března 2004 (dále jen „WBIS 2004“). Šetřením se zjistilo, že výhody, které žadatel získal, nebyly významné, a proto režim WBIS není dále rozebírán.

(63)

S ohledem na konečné závěry o režimech popsaných výše se míra napadnutelných subvencí v případě žadatele stanoví takto:

(64)

Podle čl. 15 odst. 1 základního nařízení vyrovnávací clo musí být nižší než celková výše napadnutelných subvencí, pokud toto menší clo postačuje k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství. V původním šetření se stanovila všeobecná úroveň pro odstranění újmy ve výši 44,3 %, což je více než míra subvencí zjištěná u žadatele.

(65)

Na základě zjištění z přezkumného šetření se došlo k závěru, že na dovozy dotyčného výrobku do Společenství vyráběného a vyváženého žadatelem by se mělo vztahovat vyrovnávací clo ve výši individuální sazby stanovené pro tuto společnost, tj. 13,9 %. Vzhledem k tomu, že clo uložené nařízením (ES) č. 2603/2000 má podobu specifického cla na tunu, výše uvedené sazby pro žadatele byla rovněž převedena na specifické clo ve výši 106,5 EUR za tunu.

(66)

Nařízení Rady (ES) č. 2603/2000 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(67)

Žadatel nabídl cenový závazek týkající se vývozu dotyčného výrobku do Společenství, v souladu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení.

(68)

Po přezkoumání nabídky Komise došla k závěru, že závazek je přijatelný, neboť by odstranil nepříznivé důsledky subvencí. Navíc pravidelné a podrobné zprávy, které se žadatel zavázal poskytovat Komisi, umožní účinný dohled. Dále je povaha výrobku a struktura prodeje žadatele taková, že Komise usuzuje, že riziko obcházení těchto závazků je omezené.

(69)

Aby se zajistilo účinné dodržování a sledování závazku, je osvobození od cla při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu v souladu se závazky podmíněno předložením platné „obchodní faktury“ celním orgánům příslušného členského státu, vydané žadatelem a obsahující informace uvedené v příloze nařízení (ES) č. 2603/2000. V případech, kdy taková faktura není předložena anebo neodpovídá výrobkům předloženým celním orgánům, by měla být zaplacena příslušná sazba vyrovnávacího cla, aby se zajistilo účinné používání závazků.

(70)

V případě porušení nebo odvolání závazku lze uložit vyrovnávací clo podle čl. l3 odst. 9 a 10 základního nařízení.

(71)

Žadatel a indická vláda byli informováni o základních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí navrhnout, aby nařízení (ES) č. 2603/2000 bylo změněno, a byla jim poskytnuta příležitost se vyjádřit. Své připomínky zaslal pouze žadatel; připomínky se týkaly především režimu EOUS a byly projednány v souvislosti s příslušnými závěry v oddíle 2.1.1 písm. d) výše,

a)

v čl. 1 odst. 3 se v tabulce k výrobcům v Indii vkládá nový řádek, který zní:

b)

v čl. 2 odst. 3 se do tabulky vkládá nový řádek, který zní: