2005/222/SVVRámcové rozhodnutí Rady 2005/222/SVV ze dne 24. února 2005 o útocích proti informačním systémům

Publikováno: Úř. věst. L 69, 16.3.2005, s. 67-71 Druh předpisu: Rámcové rozhodnutí
Přijato: 24. února 2005 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 16. března 2005 Nabývá účinnosti: 16. března 2005
Platnost předpisu: Ne Pozbývá platnosti: 2. září 2013
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ RADY 2005/222/SVV

ze dne 24. února 2005

o útocích proti informačním systémům

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 29, čl. 30 odst. 1 písm. a), čl. 31 odst. 1 písm. e) a čl. 34 odst. 2 písm. b) této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Cílem tohoto rámcového rozhodnutí je zlepšit spolupráci mezi justičními a jinými příslušnými orgány, včetně policie a dalších donucovacích orgánů členských států, prostřednictvím sbližování trestněprávních předpisů v členských státech v oblasti útoků proti informačním systémům.

(2)

Existují důkazy o útocích proti informačním systémům, zejména v důsledku hrozby organizované trestné činnosti, a rostoucí obavy z možných teroristických útoků proti informačním systémům, které tvoří součást kritické infrastruktury členských států. To představuje hrozbu z hlediska dosažení bezpečnější informační společnosti a prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a proto vyžaduje reakci na úrovni Evropské unie.

(3)

Účinná reakce na tyto hrozby vyžaduje komplexní přístup k síťové a informační bezpečnosti, jak je zdůrazněno v akčním plánu eEvropa ve sdělení Komise „Síťová a informační bezpečnost: návrh přístupu evropské politiky“ a v usnesení Rady ze dne 28. ledna 2002 o společném přístupu a konkrétních krocích v oblasti síťové a informační bezpečnosti (2).

(4)

Potřeba dále zvyšovat povědomí o otázkách souvisejících s informační bezpečností a poskytovat praktickou pomoc byla rovněž zdůrazněna v usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. září 2001.

(5)

Významné mezery a rozdíly v právních předpisech členských států v této oblasti mohou ztěžovat boj proti organizované trestné činnosti a terorismu a mohou komplikovat účinnou policejní a soudní spolupráci v oblasti útoků proti informačním systémům. Nadnárodní a bezhraniční povaha moderních informačních systémů znamená, že útoky proti takovým systémům jsou často přeshraničního rázu, což zdůrazňuje naléhavou potřebu dalších kroků pro sbližování trestněprávních předpisů v této oblasti.

(6)

Akční plán Rady a Komise o tom, jak nejlépe provést ustanovení Amsterodamské smlouvy o prostoru svobody, bezpečnosti a práva (3), závěry Evropské rady z Tampere konané ve dnech 15.–16. října 1999, závěry Evropské rady ze Santa Maria da Feira konané ve dnech 19.–20. června 2000, stejně jako Komise ve svém „vysvědčení“ a Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 19. května 2000 uvádějí nebo vyzývají k legislativním krokům proti trestné činnosti v oblasti špičkové techniky, včetně společných definic, obvinění a sankcí.

(7)

Je nutné doplnit práci vykonanou mezinárodními organizacemi, zejména práci Rady Evropy na sbližování trestního práva a práci skupiny G8 na nadnárodní spolupráci v oblasti trestné činnosti v oblasti špičkové techniky, zajištěním společného přístupu v této oblasti v rámci Evropské unie. Tato výzva byla dále rozvinuta sdělením Komise Radě, Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o „Vytvoření bezpečnější informační společnosti zlepšením bezpečnosti informačních infrastruktur a bojem proti počítačové trestné činnosti“.

(8)

Mělo by dojít ke sblížení trestního práva v oblasti útoků proti informačním systémům, aby se zajistila co možná nejširší policejní a soudní spolupráce v oblasti trestních činů souvisejících s útoky proti informačním systémům a aby se přispělo k boji proti organizované trestné činnosti a terorismu.

(9)

Všechny členské státy ratifikovaly úmluvu Rady Evropy ze dne 28. ledna 1981 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Osobní údaje zpracované v rámci provádění tohoto rámcového rozhodnutí by měly být chráněny v souladu se zásadami uvedené úmluvy.

(10)

Společné definice v této oblasti, zejména definice informačních systémů a počítačových dat, jsou důležité v zájmu zajištění jednotného přístupu v členských státech při používání tohoto rámcového rozhodnutí.

(11)

Je třeba dosáhnout společného přístupu ke znakům skutkových podstat trestných činů a stanovit tak společné trestné činy protiprávního přístupu do informačního systému, protiprávního zásahu do systému a protiprávního zásahu do dat.

(12)

V zájmu boje proti počítačové trestné činnosti by měl každý členský stát zajistit účinnou soudní spolupráci ve vztahu k trestným činům založeným na druzích jednání uvedených v článcích 2, 3, 4 a 5.

(13)

Je třeba zamezit přílišné kriminalizaci, zejména v případech menšího významu, jakož i zamezit kriminalizaci držitelů práv a oprávněných osob.

(14)

Je třeba, aby členské státy stanovily sankce za útoky proti informačním systémům. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

(15)

Je vhodné stanovit přísnější sankce v případech spáchání útoku proti informačnímu systému v rámci zločinného spolčení, jak je vymezeno ve společné akci 98/733/SVV ze dne 21. prosince 1998, kterou se stanoví, že účast na zločinném spolčení je v členských státech Evropské unie trestným činem (4). Je rovněž vhodné stanovit přísnější sankce pro případy útoku, který způsobil vážné škody nebo poškodil základní zájmy.

(16)

Měla by také být učiněna opatření za účelem spolupráce mezi členskými státy v zájmu zajištění účinných kroků proti útokům proti informačním systémům. Členské státy by proto měly za účelem výměny informací využít dosavadní síť operativních kontaktních míst uvedených v doporučení Rady ze dne 25. června 2001 o nepřetržité službě kontaktních míst pro boj proti trestné činnosti páchané prostřednictvím pokročilých technologií (5).

(17)

Jelikož cílů tohoto rámcového rozhodnutí, tedy zajištění trestání útoků proti informačním systémům ve všech členských státech účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty a zdokonalení a podpory soudní spolupráce odstraněním případných komplikací, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, protože pravidla musejí být společná a slučitelná, a může jich být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity podle článku 5 Smlouvy o ES. V souladu se zásadou proporcionality, jak je stanovena v uvedeném článku, toto rozhodnutí nepřekračuje rámec toho, co je pro dosažení uvedených cílů nezbytné.

(18)

Toto rámcové rozhodnutí respektuje základní práva a dodržuje zásady uznané článkem 6 Smlouvy o Evropské unii a vyjádřené v Listině základních práv Evropské unie, a zejména v kapitolách II a VI této listiny,

PŘIJALA TOTO RÁMCOVÉ ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto rámcového rozhodnutí se rozumí:

a)

„informačním systémem“ jakýkoli přístroj nebo skupina vzájemně propojených nebo přidružených přístrojů, z nichž jeden nebo více provádí na základě programu automatické zpracování počítačových dat, jakož i data těmito přístroji uložená, zpracovaná, opětovně vyhledaná nebo přenesená za účelem jejich provozu, použití, ochrany a údržby;

b)

„počítačovými daty“ jakékoli zachycení skutečností, údajů nebo pojmů ve formě vhodné ke zpracování informačním systémem, včetně programu vhodného k zajištění provedení nějaké funkce informačním systémem;

c)

„právnickou osobou“ každý právní subjekt, který má toto postavení podle platného vnitrostátního práva, s výjimkou států nebo jiných veřejnoprávních subjektů jednajících při výkonu státní moci a s výjimkou organizací mezinárodního práva veřejného;

d)

„neoprávněným“ přístup nebo zásah, který není povolen majitelem systému či jiným držitelem práv k systému nebo k jeho části nebo který není povolen vnitrostátními právními předpisy.

Článek 2

Protiprávní přístup k informačním systémům

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby neoprávněný úmyslný přístup k celému informačnímu systému nebo k některé jeho části byl trestným činem, a to alespoň pokud se nejedná o případ menšího významu.

2.   Každý členský stát může rozhodnout, že jednání uvedené v odstavci 1 je trestné, pouze pokud bylo spácháno překonáním bezpečnostního opatření.

Článek 3

Protiprávní zásah do systému

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby úmyslné závažné narušení nebo přerušení fungování informačního systému vložením, přenosem, poškozením, vymazáním, znehodnocením, pozměněním, potlačením nebo znepřístupněním počítačových dat, je-li spácháno neoprávněně, bylo trestným činem, a to alespoň pokud se nejedná o případy menšího významu.

Článek 4

Protiprávní zásah do dat

Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby úmyslné vymazání, poškození, znehodnocení, pozměnění, potlačení nebo znepřístupnění počítačových dat v informačním systému bylo trestným činem, je-li spácháno neoprávněně, a to alespoň pokud se nejedná o případy menšího významu.

Článek 5

Návod, pomoc, účastenství a pokus

1.   Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti návodu, pomoci a účastenství na spáchání trestných činů uvedených v článcích 2, 3 a 4.

2.   Každý členský stát přijme opatření nezbytná k zajištění trestnosti pokusu o spáchání trestných činů uvedených v článcích 2, 3 a 4.

3.   Každý členský stát se může rozhodnout nepoužít odstavec 2 pro trestné činy uvedené v článku 2.

Článek 6

Sankce

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby za trestné činy uvedené v článcích 2, 3, 4 a 5 bylo možné uložit účinné, přiměřené a odrazující tresty.

2.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na trestné činy uvedené v článcích 3 a 4 vztahovaly tresty odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 1 až 3 roky.

Článek 7

Přitěžující okolnosti

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby se na trestný čin uvedený v čl. 2 odst. 2 a na trestné činy uvedené v článcích 3 a 4 vztahovaly tresty odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 2 až 5 let, pokud byly spáchány v rámci zločinného spolčení, jak je vymezeno ve společné akci 98/733/SVV, a to nezávisle na výši trestů v ní uvedených.

2.   Členský stát může rovněž přijmout opatření uvedená v odstavci 1, pokud trestný čin způsobil vážné škody nebo poškodil základní zájmy.

Článek 8

Odpovědnost právnických osob

1.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby zajistil, že právnické osoby lze činit odpovědnými za trestné činy uvedené v článcích 2, 3, 4 a 5, které v jejich prospěch spáchá jakákoli osoba jednající samostatně nebo jako člen orgánu dotyčné právnické osoby, která v této právnické osobě působí ve vedoucím postavení na základě:

a)

oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu, nebo

b)

pravomoci přijímat rozhodnutí jménem této právnické osoby, nebo

c)

pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.

2.   Kromě případů uvedených v odstavci 1 přijme každý členský stát opatření nezbytná k zajištění odpovědnosti právnických osob v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2, 3, 4 a 5 ve prospěch uvedené právnické osoby osobou jí podřízenou.

3.   Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 nevylučuje trestní stíhání fyzických osob, které jsou pachateli, návodci nebo účastníky při spáchání některého z trestných činů uvedených v článcích 2, 3, 4 a 5.

Článek 9

Sankce ukládané právnickým osobám

1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 8 odst. 1 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, které zahrnují pokuty trestní nebo jiné povahy a mohou zahrnovat jiné sankce, například:

a)

zbavení oprávnění pobírat veřejné výhody nebo podpory;

b)

dočasný nebo trvalý zákaz provozování obchodních činností;

c)

uložení soudního dohledu, nebo

d)

zrušení rozhodnutím soudu.

2.   Každý členský stát přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby právnickou osobu odpovědnou podle čl. 8 odst. 2 bylo možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi nebo opatřeními.

Článek 10

Soudní pravomoc

1.   Členský stát stanoví svou soudní pravomoc pro trestné činy uvedené v článcích 2, 3, 4 a 5, je-li

a)

trestný čin zcela nebo zčásti spáchán na jeho území, nebo

b)

pachatel jeho státním příslušníkem, nebo

c)

trestný čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má své sídlo na území daného členského státu.

2.   Při stanovení své soudní pravomoci podle odst. 1 písm. a) každý členský stát zajistí, aby zahrnovala případy, kdy

a)

pachatel trestný čin spáchal v době své fyzické přítomnosti na jeho území, a to bez ohledu na to, zda byl trestný čin namířen proti informačnímu systému na jeho území či nikoli, nebo

b)

trestný čin byl namířen proti informačnímu systému na jeho území, a to bez ohledu na to, zda pachatel spáchal trestný čin v době své fyzické přítomnosti na jeho území či nikoli.

3.   Členský stát, který v souladu se svými právními předpisy dosud nevydává nebo nepředává své státní příslušníky, přijme opatření nezbytná pro stanovení své soudní pravomoci a stíhání za trestný čin uvedený v článcích 2, 3, 4 a 5, je-li trestný čin spáchán jeho státním příslušníkem mimo jeho území.

4.   Spadá-li trestný čin do soudní pravomoci více členských států a může-li každý z těchto členských států vést účinné trestní stíhání na základě stejných skutečností, spolupracují dotyčné členské státy při rozhodování, který z nich bude pachatele stíhat, aby se soudní řízení pokud možno soustředilo v jednom členském státě. Za tímto účelem se členské státy mohou obracet ke kterékoli instituci nebo využít kteréhokoli mechanismu, který byl k tomuto účelu v Evropské unii zřízen, aby tak usnadnily spolupráci svých soudních orgánů a koordinaci jejich postupu. Postupně je brán zřetel na tyto faktory:

příslušným členským státem je ten, na jehož území byly trestné činy spáchány podle odst. 1 písm. a) a odstavce 2,

příslušným členským státem je ten, jehož je pachatel státním příslušníkem,

příslušným členským státem je ten, na jehož území byl pachatel zadržen.

5.   Členský stát se může rozhodnout nepoužít úpravu soudní pravomoci uvedenou v odst. 1 písm. b) a odst. 1 písm. c) nebo ji použít pouze pro konkrétní případy nebo okolnosti.

6.   Členské státy uvědomí Generální sekretariát Rady a Komisi, pokud se rozhodnou použít odstavec 5, přičemž v případě potřeby uvedou, pro které konkrétní případy a okolnosti toto rozhodnutí platí.

Článek 11

Výměna informací

1.   Za účelem výměny informací týkajících se trestných činů uvedených v článcích 2, 3, 4 a 5 a v souladu s pravidly ochrany údajů členské státy využívají stávající síť operativních kontaktních míst s nepřetržitým provozem.

2.   Každý členský stát uvědomí Generální sekretariát Rady a Komisi o jím stanoveném kontaktním místě pro výměny informací o trestných činech souvisejících s útoky proti informačním systémům. Generální sekretariát informaci předá ostatním členským státům.

Článek 12

Provedení

1.   Členské státy přijmou opatření nezbytná pro dosažení souladu s tímto rámcovým rozhodnutím do 16. března 2007.

2.   Členské státy sdělí do 16. března 2007 Generálnímu sekretariátu Rady a Komisi znění předpisů, kterými ve svém vnitrostátním právu provádějí povinnosti, jež pro ně vyplývají z tohoto rámcového rozhodnutí. Na základě zprávy vypracované na základě informací a písemné zprávy Komise vyhodnotí Rada do 16. září 2007, do jaké míry členské státy vyhověly ustanovením tohoto rámcového rozhodnutí.

Článek 13

Vstup v platnost

Toto rámcové rozhodnutí vstupuje v platnost dnem zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

V Bruselu dne 24. února 2005.

Za Radu

N. SCHMIT

předseda


(1)  Úř. věst. C 300 E, 11.12.2003, s. 26.

(2)  Úř. věst. C 43, 16.2.2002, s. 2.

(3)  Úř. věst. C 19, 23.1.1999, s. 1.

(4)  Úř. věst. L 351, 29.12.1998, s. 1.

(5)  Úř. věst. C 187, 3.7.2001, s. 5.


© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2020
Zavřít
MENU