2005/152/ES2005/152/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 14. prosince 1999 podle článku 14 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ukládající pokuty podnikům za předkládání nesprávných a zavádějících informací v oznámení v řízení o kontrole spojování (případ č. COMP/M.1608 – KLM/Martinair III) (oznámeno pod číslem K (1999) 4496) (Text s významem pro EHP)

(1)

Koninklijke Luchtvaart Maatschappij N.V. (KLM) jsou hlavní holandské mezinárodní aerolinie se sídlem na amsterodamském letišti Schiphol. KLM provozují pravidelné osobní i nákladní letecké linky na mnoho míst v Evropě, včetně interkontinentálních linek. Majetkové zájmy aerolinií KLM zahrnují Transavia Airlines BV, většinově vlastněnou (80 %) dceřinou společnost specializující se na osobní leteckou dopravu (pravidelné a charterové lety) především z Holandska do středomořských letovisek.

(2)

KLM dále vlastní 50 % podíl v Martinair Holland NV („Martinair“), se zbývajícími 50 % v majetku Koninklijke Nedlloyd NV („Nedlloyd“). Komise se domnívá, že v této situaci mohou KLM a Nedlloyd uplatňovat „rozhodující vliv“ ve významu článku 3 odst. 3 nařízení (EHS) č. 4064/89 („nařízení o spojování“) na společnost Martinair. Proto lze říci, že obě společnosti společně ovládají Martinair za účelem uvedeným v nařízení o spojování. Martinair jsou druhé největší holandské aerolinie, také se sídlem na letišti Schiphol, provozující hlavně charterové lety z Amsterodamu do středomořských letovisek. Kromě toho realizují také omezený počet letů na dlouhé vzdálenosti, především do Severní Ameriky.

(3)

1. září 1998 KLM podle článku 4 nařízení o spojování oznámily navrhovanou koncentraci, kterou by získaly celou společnost Martinair (2). Oznámení bylo 22. září 1998 staženo (3) poté, co Komise ústně informovala KLM o svém záměru prohlásit oznámení za neúplné. Dne 21. prosince 1998 ohlásily KLM tuto operaci znovu (4). Dne 1. února 1999 rozhodla Komise zahájit řízení podle článku 6 odst. 1 písm. c) nařízení o spojování (5) a dne 19. března 1999 vydala Komise prohlášení o námitkách proti plánované operaci. Dne 31. května 1999 informovaly KLM Komisi, že operaci zrušily.

(4)

Dne 25. června 1999 zaslala Komise KLM prohlášení o námitkách, ve kterém sdělila svůj předběžný názor, že oznámení ze dne 1. září 1998 obsahovalo nesprávné nebo zavádějící informace (pokud nebude uvedeno jinak, všechny odkazy v tomto rozhodnutí hovořící o „oznámení“ se budou týkat tohoto oznámení z 1. září 1998). Prohlášení o námitkách bylo sepsáno v angličtině. V reakci na něj KLM vyslovily námitku proti použití anglického jazyka a požadovaly, aby bylo řízení vedeno v holandštině. KLM se v této věci odvolaly na článek 3 nařízení Rady č. 1 určující jazyky, které mají být používány v Evropském hospodářském společenství (6), který stanoví, že dokumenty, které zašle instituce EU osobě podléhající jurisdikci členského státu, musejí být v jazyce příslušného obeslaného státu. KLM namítly, že jejich výběr angličtiny jako jazyka řízení se vztahoval pouze na oznámení (které bylo napsáno v angličtině) a že se tím nezřekly práva obdržet prohlášení o námitkách ze dne 25. června 1999 ve vlastním jazyce. KLM vysvětlily, že se rozhodly předložit oznámení v angličtině, aby uspokojily Komisi s ohledem na přísné termíny, které se vztahují na proces řízení spojování podniků. Dále uvedly, že tyto termíny se nevztahují již na aktuální řízení.

(5)

Článek 2 nařízení č. 1 stanoví, že dokumenty zaslané institucím Společenství mohou být sepsány v kterémkoliv z oficiálních jazyků Společenství podle výběru odesílatele. Odpověď instituce musí být potom v jazyce, který zvolil odesílatel. Čl. 2 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 447/98 ze dne 1. března 1998 o oznámení, časových limitech a slyšeních stanovených v nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 o řízení koncentrací mezi podniky (7) vyjadřuje toto obecné pravidlo. Stanoví, že jazyk zvolený stranami pro oznámení se stává „jazykem řízení“. KLM namítají, že zvolily angličtinu jako jazyk řízení následujícího po oznámení, nikoliv jako jazyk tohoto řízení. Komise interpretuje toto ustanovení jako ustanovení vztahující se ke všem řízením podle nařízení o spojování, která se vztahují k oznámené operaci, nikoliv pouze ta řízení, která vedou k zásadnímu rozhodnutí o koncentraci jako takové, jako je rozhodnutí podle článku 6 nebo 8. Ve vztahu k oznámení podle článku 4 nařízení o spojování je možná řada různých řízení, jako je řízení vedoucí k rozhodnutí podle článku 11 odst. 5 a čl. 13 odst. 2, řízení podle článku 14 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a čl. 14 odst. 2 písm. a), b), nebo c), řízení vedoucí k rozhodnutím o odvolání rozhodnutí podle čl. 6 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 5 nebo řízení o otázkách týkajících se přístupu k dokumentům. Všechna tato řízení se vztahují k oznámení, u kterého měla strana možnost volby jazyka.

(6)

V tomto případě bylo oznámení učiněno v angličtině a veškerá komunikace mezi stranami byla vedena v angličtině. Požadavek KLM by mohl mít za následek to, že prohlášení učinění KLM vůči Komisi v angličtině by musela být projednávána v holandštině. Postup podle článku 14 odst. 1 písm. b) je neoddělitelně spjat s tímto oznámením. Z těchto důvodů se Komise domnívá, že angličtina je správným jazykem tohoto řízení.

(7)

Podle oznámení se činnosti skupiny KLM společnosti Martinair překrývají ve třech oblastech: charterové lety do Středomoří, pravidelné lety do Severní Ameriky a letecká přeprava nákladů. Nesprávné nebo zavádějící informace se týkají činnosti dceřiné společnosti KLM, Transavia, v oblasti osobní dopravy do středomořských destinací: KLM přeložily nesprávné informace o charterových destinacích společnosti Transavia a zamlčely relevantní informace o pravidelných leteckých linkách společnosti Transavia.

(8)

Oznámení obsahuje na straně 40 formuláře CO tabulku se seznamem charterových destinací společností Transavia a Martinair ve Středomoří pro letní sezónu 1998. Tabulka je ve formě synopse porovnávající destinace v každé zemi. Termín „země Středomoří“ je definován v předcházející části oznámení (8) jako termín pokrývající tyto země: Kypr, Egypt, Francie, Izrael, Malta, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko, Turecko, Tunisko a Maroko. Je uvedeno 12 destinací u společnosti Martinair a 46 destinací u společnosti Transavia. Podle tabulky se pouze 6 z těchto destinací překrývá (Ibiza, Korfu, Kos, Antalie, Dalaman a Monastir).

(9)

Tabulce předchází na straně 39 prohlášení, že operace společností Transavia a Martinair se do značné míry navzájem doplňují:

„Charterové linky společností Transavia a Martinair se do značné míry navzájem doplňují. Martinair provozuje velká letadla (B747, MD-11, B767) na několika málo středomořských leteckých linkách. Transavia provozuje menší letadla (B757) na různých (jiných) linkách, na kterých kvůli velikosti příslušných letišť nemohou létat letadla společnosti Martinair.“

Tabulka na straně 40 oznámení vypadá takto:

„Charterové destinace ve středomořské oblasti společností Transavia a Martinair pro léto 1998

(10)

Při průzkumu se ukázalo, že v roce 1998 Transavia organizovala charterové lety na nejméně 10 dalších míst ve Středomoří, které nebyly v tabulce uvedeny. Jedná se o tyto destinace: Alicante, Las Palmas, Tenerife, Malaga, Palma de Mallorca, Faro, Funchal, Rhodes, Heraklion a Djerba. Tyto informace byly zjištěny z letového řádu společnosti Transavia přeloženého na požádání pro informaci (9). S výjimkou Alicante, Funchalu, Rhodes a Djerby se jedná o destinace, na které létají rovněž charterové linky společnosti Martinair. Proto se dá říci, že na všech linkách společnosti Martinair létají rovněž letadla společnosti Transavia, což znamená, že ve skutečnosti existuje úplné překrytí destinací společností Transavia a Martinair.

(11)

Navíc neuvedené destinace zahrnují řadu nejdůležitějších prázdninových destinací zákazníků společností Transavia a Martinair a hlavní destinace, které přinášejí oběma společnostem největší zisky. Například Španělsko je podle marže nejoblíbenější zemí, kam zákazníci obou společností cestují, a chybějící destinace ve Španělsku a jeho ostrovech zahrnují některá nejdůležitější turistická střediska zde.

(12)

Nikde v oznámení se neuvádí, že Transavia provozuje významné pravidelné lety do středomořských prázdninových letovisek a že prodává místa v těchto letadlech provozovatelům organizovaných prázdninových zájezdů.

(13)

Část 6 oznámení je nazvána „Definice trhu“. Pod hlavičkou „I. Ovlivněné trhy“ se opakuje otázka 6.1 z formuláře CO. Pak KLM pod hlavičkou „A. Evropský charterový trh“ (10) uvádí, že díky malému tržnímu podílu neexistuje v této oblasti trh ovlivněný slučovanými společnostmi (tržní podíl […] (11) %) (12). Ačkoliv KLM následně prohlašuje, že trh charterových letů není ovlivněným trhem, přesto prohlašuje, že tento trh popisuje, jako by ovlivněným trhem byl: „Avšak aby Komise obdržela relevantní informace, popíší tento trh, jako by byl ovlivněným trhem (13).“ Tento popis je pak uveden na stranách 26 až 41 oznámení bez dalších hlaviček.

(14)

Produktový trh je definován takto:

„KLM (především prostřednictvím společnosti Transavia) (14) a Martinair jsou aktivní na produktovém trhu, který lze definovat jako trh letecké přepravy na žádost pořadatelů zájezdů o zařazení středomořských destinací do organizovaného zájezdu do zahraničí, včetně ubytování. (15)“

(15)

Oznámení o tomto trhu hovoří jako o „charterovém trhu“, který je oddělitelný od trhu pravidelných leteckých linek. Rozdíl mezi charterovými a pravidelnými lety je definován takto:

„Tento charterový trh je trh odlišitelný od trhů pravidelné letecké dopravy do těchto destinací. Především zákazníci aerolinií využívající charterových letů nejsou cestující, jako je tomu v případě pravidelných linek. Na tomto trhu jsou zákazníky aerolinií pořadatelé zájezdů. Tito pořadatelé požadují od aerolinií, aby uspořádaly let na určité místo, který by měl určenou frekvenci a kapacitu. Zakoupí si určitý (minimální) počet míst v letadle, které bude tuto charterovou linku obsluhovat. tomu se říká příděl. Tato místa jsou prodána jako součást zájezdu pořadateli těchto zájezdů jejich vlastním zákazníkům. Tím se tato služba podstatně liší od pravidelných letů (16).“

(16)

V této kapitole se vůbec nehovoří o tom, že by Transavia provozovala pravidelné linky do středomořských destinací a prodávala místa v těchto letadlech organizátorům zájezdů, kteří by pravidelně odkupovali od společnosti určitý počet těchto míst zahrnutých v jejich organizovaných zahraničních zájezdech pro jejich zákazníky. V přeložených dokumentech nebyla obsažena ani mapa destinací společnosti Transavia, ani letový řád zmíněný v odstavci 10.

(17)

Jediné prohlášení, že Transavia vůbec provozuje nějaké pravidelné lety, bylo učiněno v následující kapitole o popisu trhu letů do Severní Ameriky: „B. Západní Evropa (přes Amsterodam) – Spojené státy/Kanada“. V poznámce se k oznámení, že Martinair není účastníkem programu „pravidelný cestující letadlem“ společnosti KLM, uvádí: „Cestující společnosti Transavia jsou účastníky programu „pravidelný cestující letadlem“ společnosti KLM pouze tehdy, pokud cestují pravidelnými linkami společnosti Transavia a společnost KLM na těchto linkách sama letadla neprovozuje (17).“ Tato informace nebyla zahrnuta v informacích o pravidelných letech, ale v informacích o účasti v programu „pravidelný cestující letadlem“ společnosti KLM (18).

(18)

Pod hlavičkou „II. Trhy vztahující se k ovlivněným trhům ve významu podle části III“ je otištěn text otázky 6.2 formuláře CO: Popište relevantní produktové a geografické trhy, kterých se oznámená operace dotýká a které jsou úzce spojeny s ovlivněným trhem (trhy) (sousední trhy po směru, proti směru a horizontální sousední trhy) a na kterých jsou aktivní strany koncentrace, ale které nejsou samy o sobě ovlivněnými trhy ve významu části III.

(19)

V reakci na to KLM stručně vysvětlily, že KLM a Martinair mají nerozhodující majetkovou účast v cestovní kanceláři a že KLM má podíl na počítačovém systému rezervací. Oznámení pak pokračuje:

„Navíc Martinair provozuje charterové lety do dalších destinací (např. v Karibském moři). KLM působí jen na trhu evropských charterových letů, a to prostřednictvím své dceřiné společnosti Transavia. KLM a Martinair mají pravidelné linky na různé jiné destinace (19).“

(20)

V této kapitole se neuvádí, že Transavia provozuje pravidelné linky do středomořských destinací. Jediná informace v této kapitole týkající se společnosti Transavia je toto: „KLM působí jen na trhu evropských charterových letů, a to prostřednictvím své dceřiné společnosti Transavia (20).“

(21)

Další zkoumání případu ukázalo, že Transavia provozuje významné pravidelné linky do Středomoří a že prodává místa v těchto letadlech cestovním kancelářím, které zahrnují tato místa do svých organizovaných zájezdů.

(22)

V reakci na požadavek informací (21) KLM v dopise z 9. září 1998 uvedly, že Transavia pořádá pravidelné lety do těchto destinací: Malaga, Alicante, Barcelona, Casablanca, Djerba, Faro, Funchal, Heraklion, Lisabon, Las Palmas, Malta, Nice, Palma de Mallorca, Tenerife (dohromady […] (*) cestujících v jednom směru v roce 1997). Tato situace se od té doby významně nezměnila; Transavia nadále organizuje významné pravidelné linky do Středomoří. Do většiny těchto destinací také létají charterové linky společnosti Transavia. V dopise KLM se neuvádí, že místa v těchto pravidelných letech se prodávají cestovním kancelářím.

(23)

Až v dokumentech předložených v prosinci 1998 (22) podaly KLM další informace o svém prodeji míst v pravidelných linkách cestovním kancelářím, kde uvedly: „Ano, rezervovaná místa jsou prodávána cestovním kancelářím pořádajícím organizované zájezdy (23)“ a „Cena letenky prodávané cestovní kanceláří na rezervované místo na pravidelné lince naší společnosti je stejná jako cena rezervovaného místa na nepravidelné lince (24).“ Toto prohlášení bylo později potvrzeno dopisem KLM ze dne 4. března 1999, kde se uvádí, že průměrné hrubé ceny rezervovaných míst prodaných cestovním kancelářím jsou téměř shodné pro pravidelné i nepravidelné linky. V oznámení z prosince 1998 KLM uvádí: „Skutečnost je však málokdy černobílá a hranice mezi pravidelnými a nepravidelnými lety se nachází v šedé oblasti. Rezervovaná místa v pravidelných linkách prodaná cestovním kancelářím pořádajícím organizované zájezdy na oblíbená prázdninová místa ve Středomoří jsou blízké podobným službám charterových letů (25).“ Z předložených informací se dá spočítat, že z […] (*) (26) cestujících přepravených společností Transavia (27) pravidelnými linkami do středomořských destinací (28) v sezoně léto 1997 a zima 1997/98 bylo celkem […] (*) (29) míst prodáno cestovním kancelářím na základě rezervace a […] (*) míst bylo prodáno cestovním kancelářím bez rezervace (30). U některých destinací se většina míst v letadlech prodává cestovním kancelářím (31).

(24)

V reakci na prohlášení Komise o námitkách popisují KLM vynechání destinací uvedených v odstavci 10 jako „administrativní chybu“. KLM vysvětlují, že se při podávání informací spoléhaly na letecký časopis vydávaný společností Transavia. Tento časopis obsahuje mapu destinací společnosti Transavia. Destinace pravidelných letů jsou označeny žlutou tečkou a charterové destinace červenou tečkou. Společné destinace pravidelných a charterových letů jsou však také označeny žlutou tečkou. Jsou to: Alicante, Las Palmas, Tenerife, Malaga, Palma de Mallorca, Faro, Funchal, Rhodes, Heraklion a Djerba. KLM uvádí, že nesprávné označení těchto destinací v časopise společnosti Transavia bylo příčinou jejich neuvedení mezi charterovými lety.

(25)

KLM také odkazují na studii SH&E připojenou k oznámení, ze které, jak říkají, je jasné, že Transavia pořádá více charterových letů na další destinace. KLM uvádí, že by mělo být každému, kdo zkoumá oznámení a jeho přílohy, jasné, že rozdíl mezi tabulkou v oznámení a tabulkami v přílohách za minulé roky vznikl omylem a že bližší zkoumání oznámení správně vedlo Komisi k položení jejích otázek.

(26)

Oznámení v příloze X obsahuje seznam destinací společností KLM a Martinair, ale nikoliv už seznam destinací společnosti Transavia. Mapa destinací společnosti Transavia a letový řád společnosti Transavia zmíněný v odstavci 10 nebyl součástí uvedených dokumentů. Příloha VIII oznámení obsahuje studii SH&E z června 1998: „Evropský charterový trh – analýza ve vztahu k akvizici 50 % podílu společnosti Nedlloyd ve společnosti Martinair společností KLM“. Studie má 60 stran textu. Příloha 2 studie („Nepravidelní cestující z Belgie, Německa, Holandska a Anglie podle středomořských destinací a přepravce“) obsahuje tabulky pro roky 1993, 1995 a 1997, ve kterých jsou uvedeny všechny středomořské destinace obsluhované nepravidelnými linkami z letiště Schiphol s celkovým počtem cestujících, počtem cestujících přepravených konkurencí a počtem cestujících přepravených společnostmi KLM, Martinair a Transavia. Z těchto tabulek lze vyvodit, že Transavia létala v období 1993–1997 také na jiná letiště než jsou ta, která jsou zmíněna pro rok 1998 v tabulce na straně 40 formuláře CO oznámení, včetně 10 destinací uvedených v odstavci 10.

(27)

Úvod k formuláři CO obsahuje oddíl nazvaný „Potřeba správných a úplných informací“, ve kterém se říká:

„Veškeré informace požadované tímto formulářem musejí být správné a úplné. Požadované informace musejí být vyplněny v příslušné části tohoto formuláře. Přílohy k tomuto formuláři se používají pouze k doplnění informací uvedených ve formuláři samém.“

(28)

Informace o charterových destinacích v tabulce na str. 40 formuláře CO jsou jasné a neobsahují žádné nejasnosti. Není v nich jasná chyba, kterou by bylo možno snadno odhalit. Tabulka neobsahuje odkaz na studii citovanou stranami ani na žádné další zdroje informací. Jediný případ, kdy se v této kapitole odkazuje na studii, je na straně 34 v kontextu definice geografického rozsahu relevantního trhu na podporu argumentu, že geografickým trhem je celá Evropa (32). V tomto kontextu KLM uvádí: „KLM a Martinair pro účely tohoto oznámení přijaly za své závěry studie SH&E (33).“

(29)

Studie SH&E odkazuje na roky 1993 až 1997 a neobsahuje žádné informace o letní sezoně roku 1998. Navíc statistické informace v příloze ke studii nejsou prezentovány tak, aby bylo snadné porovnání s tabulkou v oznámení. V každém případě, aerolinie své destinace čas od času mění. Následkem toho nebylo snadno odvoditelné z přítomnosti 10 destinací uvedených v odstavci 10 ve studii SH&E na období do roku 1997, že jejich neuvedení v informacích týkajících se roku 1998 byla administrativní chyba KLM, a nikoliv změna destinací jako takových. Proto informace uvedené v příloze ke studii SH&E nemohou sloužit jako náprava nesprávných informací uvedených v příslušné části formuláře CO k oznámení.

(30)

KLM argumentují, že prodej míst v pravidelných linkách společností Transavia není součástí relevantního produktového trhu, a proto nemusel být zmíněn. V reakci na ústní dotaz, zda jsou pravidelné linky společnosti Transavia zahrnuty v podílu na trhu uvedeném v oznámení KLM, přišla tato písemná odpověď:

„Tyto trhy nejsou zahrnuty do analýzy SH&E, a proto ani v oznámení KLM. Martinair provozuje pouze nepravidelné linky do Středomoří, a proto se činnost společností Martinair a Transavia na trhu nepravidelných letů do Středomoří nepřekrývá. Evropský trh nepravidelných linek do Středomoří je zásadně odlišný od trhu pravidelných linek, a to z důvodů uvedených níže:

Letenky na nepravidelné (charterové) lety se prodávají v podstatě jen na některém z obou konců linky; cestující charterových letů si kupují letenky od cestovní kanceláře, která organizuje jejich cestu, zatímco cestující na pravidelných linkách si kupují letenky většinou přímo od letecké společnosti, která let pořádá, nebo od agenta, který je pověřen prodáváním letenek pro příslušnou leteckou společnost; zatímco tedy aerolinie prodávají letenky na charterové lety převážně organizátorům organizovaných zájezdů, letenky na pravidelné linky se prodávají cestovním kancelářím jen v omezeném množství; obchodní riziko za nepravidelné (charterové) lety nese jeden nebo více pořadatelů organizovaných zájezdů, zatímco obchodní riziko za pravidelné linky nese jejich zajišťovatel (aerolinie); pokuty za zrušený pravidelný let neexistují, nebo jsou alespoň daleko liberálnější; trh nepravidelných charterových letů má daleko více různých hráčů.

Informace uvedené v reakci na požadavek Komise nelze přidat k podílu KLM na trhu uvedeném na str. 62 oznámení. Zařazení pravidelných linek společnosti Transavia do tržní základny by nutně vedlo k významnému nárůstu celkové tržní základny, protože pak by musely být také zahrnuty pravidelné linky ostatních společností. … (34)“

(31)

Informace požadované formulářem CO ve vztahu k definici trhu jsou popsány v části 6. V části 6.I je použita tato definice relevantního produktového trhu: „Relevantní produktový trh zahrnuje všechny produkty a služby, které jsou spotřebitelem považovány za zaměnitelné nebo nahraditelné z důvodu jejich charakteristiky, ceny a zamýšleného použití. Relevantní produktový trh se může v některých případech skládat z určitého počtu jednotlivých produktů anebo služeb, které mají v zásadě stejné fyzické nebo technické charakteristiky a jsou vzájemně zaměnitelné.“

(32)

S ohledem na skutečnost, že určitá místa v letadlech létajících na pravidelných linkách společnosti Transavia jsou prodávána pořadatelům organizovaných zájezdů za stejnou cenu a za stejných podmínek (zaručených) jako místa v letadlech obsluhujících charterové lety, jsou tyto prodeje Komisí považovány za součást stejného produktového trhu. Skutečnost, že definice takového trhu by znamenala, že místa prodaná v rámci pravidelných linek jiných aerolinií by také musela být zahrnuta do relevantního produktového trhu, nemůže sloužit jako omluva za neuvedení této informace společností KLM.

(33)

Komise bere na vědomí, že se KLM domnívaly, že místa prodaná cestovním kancelářím na pravidelných linkách společnosti Transavia nejsou součástí stejného produktového trhu jako místa prodaná v rámci charterových letů. Avšak i za tohoto předpokladu měly tyto aktivity být uvedeny v odpovědi na otázku 6.2 formuláře CO jako činnosti na „trhu úzce spojeném s ovlivněným trhem“ (tzv. „sousední trhy“). Účelem otázky na sousední trhy je právě získání potřebných informací v případech, kdy strany používají definici trhu, která je užší než definice, podle které se řídí Komise.

(34)

KLM podaly podrobné vysvětlení, proč se domnívají, že pravidelné linky netvoří součást relevantního produktového trhu, a proto si byly vědomy toho, že se jedná o úzce spojený „příbuzný“ trh. V odpovědi na otázku 6.2 o sousedních trzích nenechaly KLM příslušnou kapitolu nevyplněnou. Zmínily se o svém podílu a podílu společnosti Martinair v cestovních kancelářích pořádajících organizované zájezdy a o svém podílu na počítačovém rezervačním systému. Dále uvedly, že společnost Martinair provozuje charterové lety do jiných destinací (Karibik) a že KLM a Martinair provozují pravidelné linky do řady jiných destinací (35). Toto prohlášení o charterových a pravidelných linkách ukazuje, že KLM pochopily otázku o sousedních trzích dobře. I přesto se však KLM zde nezmínily o pravidelných linkách společnosti Transavia. V tomto kontextu podrobný popis dalších příbuzných činností KLM vzbuzuje dojem, že informace jsou kompletní, a činí vynechání výše zmíněných informací zavádějícím.

(35)

Informace uvedené v tabulce na straně 40 formuláře CO o charterových destinacích společnosti Transavia jsou nesprávné v tom, že minimálně 10 destinací, většina z nich velmi důležitých, vůbec není zmíněno. Nesprávnost informací je posílena prohlášením před tabulkou, že „charterové lety společností Transavia a Martinair se do značné míry navzájem doplňují“ (36). Především vynechání důležitých španělských, portugalských a řeckých destinací v tabulce zanechává nesprávný dojem, že překrývání operací společností Transavia a Martinair má jen velmi omezený rozsah. Odkaz na vzájemně se doplňující služby na straně 39 nelze chápat jen tak, že se vztahuje pouze na velikost letadel, vezmeme-li v úvahu kontext, v jakém je prohlášení činěno – těsně nad tabulkou. Navíc prohlášení, že společnost Transavia létá na jiná místa než společnost Martinair, podporuje nesprávný dojem, který čtenář získá z tabulky.

(36)

Podání těchto nesprávných informací bylo hrubou nedbalostí. I když přijmeme vysvětlení o leteckém časopise společnosti Transavia, i tak se jedná o značný podíl nedbalosti. Časopis letecké společnosti je marketingovým či propagačním materiálem, který nezaručuje přesnost podávaných informací. Strany by měly používat spolehlivější zdroj informací, jako jsou interní statistiky společnosti Transavia nebo letový řád společnosti Transavia, který byl později zaslán Komisi. Protože společnost Transavia je plně ovládanou dceřinou společností, byly tyto informace společnosti KLM k dispozici.

(37)

Proto neposkytnutí správných informací společností KLM o této věci představuje porušení zákona, za které může být uložena pokuta podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování.

(38)

Neuvedení informace, že společnost Transavia zajišťuje pravidelné linky do Středomoří a že prodává letenky na tyto lety cestovním kancelářím pro jejich organizované zájezdy, je vzhledem k informacím poskytnutým o společnosti Transavia jednak zavádějící a jednak nesprávné ve významu čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování.

(39)

Neuvedení pravidelných linek společnosti Transavia do Středomoří je v kontextu ostatních informací uvedených ve formuláři CO nikoliv záležitostí pouhého opomenutí, ale, jak je vysvětleno výše (části III a IV), záležitostí podání významně zavádějících informací, protože podává zkreslený obraz skutečnosti. Proto jsou tyto informace jak nesprávné, tak zavádějící ve smyslu čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování.

(40)

Komise nemůže vyloučit možnost, že společnost KLM tyto informace o pravidelných letech společnosti Transavia neuvedla záměrně. Nejméně se jedná o závažný případ nedbalosti, protože tyto informace, jejich relevance a požadavek na jejich uvedení ve formuláři CO byly společnosti KLM dobře známy.

(41)

Proto je neposkytnutí těchto informací společností KLM také porušením zákona a je možno je pokutovat.

(42)

Podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování může Komise uložit podniku pokutu ve výši od 1 000 do 50 000 EUR, pokud tento podnik záměrně nebo v důsledku opomenutí uvede nesprávné nebo zavádějící informace v oznámení podle článku 4 nařízení o spojování. Podle čl. 14 odst. 3 může Komise při stanovení výše pokuty přihlížet k povaze a závažnosti porušení zákona. Komise proto bere v potaz všechny polehčující nebo zmírňující okolnosti.

(43)

Porušení zákona, kterého se dopustila společnost KLM, měla formu předložení nesprávných a zavádějících informací ve významu podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování. Předložení těchto nesprávných a zavádějících informací bylo minimálně hrubou nedbalostí.

(44)

Porušení nařízení o spojování společností KLM by mělo být považováno za závažné porušení zákona z důvodů, které jsou uvedeny níže.

(45)

Informace týkající se překrývání činností stran ve vztahu k jednotlivým destinacím je jednoznačně relevantní pro vyhodnocení dopadu operace sloučení na hospodářskou soutěž. To je bez ohledu na otázku, zda se relevantní trh skládá z jednotlivých tras nebo ze všech nebo některých destinací ve Středomoří. Destinace obsluhované společností Transavia, které nebyly zmíněny, jsou důležité španělské, portugalské a řecké destinace prázdninových zahraničních cest, které přitahují velký počet cestujících. Informace, že společnost Transavia létá do všech významných destinací obsluhovaných společností Martinair, má také význam pro posouzení míry hospodářské soutěže mezi společnostmi Martinair a Transavia, především z pohledu opakovaných prohlášení stran, že činnost společností Martinair a Transavia se navzájem doplňuje (37).

(46)

Informace, že Transavia vysílá letadla do téměř všech hlavních cílů letního cestování v rámci jak pravidelných, tak charterových linek, a to paralelně, je také jasně významná pro posouzení tržního postavení společnosti Transavia. Bez ohledu na to, zda letenky prodané na pravidelné lety tvoří součást produktového trhu, informace o tom, že společnost Transavia provozuje významné pravidelné linky do těchto charterových destinací, je relevantní pro posouzení tržní síly společnosti Transavia na těchto trasách.

(47)

Společnost KLM zdůrazňuje, že měla několik setkání s Komisí, na kterých diskutovala o několika návrzích oznámení, a že se pak snažila v dobré víře vzít při přípravě konečné verze v úvahu všechny návrhy a připomínky Komise. Dále uvádí, že oznámení této záležitosti bylo velmi složité kvůli nedostatku dostupných údajů. KLM dále uvádí, že není prokázáno, že poskytla „nesprávné nebo zavádějící“ informace, a že tak jako tak, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, nemůže takové ustanovení být vzato za základ uložení pokuty. Komise se nemůže s tímto názorem ztotožnit, z důvodů uvedených níže.

(48)

Ve svých připomínkách k prohlášení o námitkách vysvětluje KLM vynechání informací o charterových destinacích společnosti Transavia jako administrativní chybu (38). KLM dále argumentuje, že tato chyba měla být evidentní pro každého, kdo oznámení studoval.

(49)

KLM také argumentuje, že příslušná tabulka byla zahrnuta do textu formuláře CO pouze na požádání Komise a že pro probíhající letní sezonu 1998 nebyla podrobná data o tržních podílech ještě k dispozici. Avšak tabulka na straně 40 oznámení není prezentována jako dodatek nebo aktualizace informací obsažených ve studii SH&E uvedené v odstavci 26 tohoto rozhodnutí. Je to ilustrace prohlášení KLM, že činnost společností Transavia a Martinair se „do značné míry navzájem doplňuje“. Tvrzení KLM, že tabulka by měla být čtena pouze v souvislosti se studií, je neopodstatněné, protože tabulka dokonce neobsahuje ani odkaz na tuto studii.

(50)

Tvrzení KLM, že nesprávnost tabulky je zřejmá, je také neopodstatněné. Pokud si sama společnost KLM, která má lepší povědomí o své činnosti než kdokoliv jiný, tohoto opomenutí charterových destinací nevšimla, jistě to nebyla tak samozřejmá chyba, že by si jí pečlivý čtenář měl automaticky všimnout.

(51)

KLM zdůrazňuje, že nebylo jejím záměrem skrýt tyto informace před Komisí a že Komise přeceňuje závažnost této administrativní chyby. Avšak vysvětlení společnosti KLM, jak získala od společnosti Transavia informace o jejích charterových letech, ukazuje na značnou dávku nedbalosti. Zakládat informace na reklamním časopise společnosti, a nikoliv na spolehlivějším zdroji, ukazuje na hrubou nedbalost a opomenutí povinnosti volit nezbytné informace pečlivě, především s ohledem na skutečnost, že společnosti Transavia je plně ovládanou dceřinou společností.

(52)

Společnost KLM argumentuje, že při svém styku s Komisí nikdy nezakrývala skutečnost, že skupina KLM, včetně dceřiné společnosti Transavia, provozuje pravidelné linky po Evropě vůbec a do Středomoří zvlášť. Dále uvádí, že by poskytla více informací o pravidelných linkách společnosti Transavia, kdyby o ně Komise během předběžných rozhovorů požádala. KLM odkazuje na studii SH&E, ze které, jak prohlašuje, je jasné, že 47 % všech holandských cestujících jedoucích na dovolenou využívá pravidelných leteckých linek. KLM uvádí, že by nešlo zakrýt skutečnost, že velká část těchto cestujících je přepravována skupinou KLM.

(53)

Diskuse, které proběhly během předběžných setkání, se převážně týkaly vyjasňování definice trhu. Komise přiznává, že protože KLM nevysvětlila, že Transavia prodává hodně letenek na své pravidelné linky pořadatelům organizovaných zájezdů, Komise na začátku neuvažovala o vzetí těchto činností do úvahy při definici trhu. To však neznamená, že společnost KLM neměla podat úplné informace o těchto činnostech, alespoň při dopovědi na otázku 6.2 formuláře CO (39). Navíc informace uvedené ve studii SH&E se týkají všech holandských cestujících, nikoliv jen zákazníků, kteří si zakoupí celý zájezd od cestovní kanceláře. Proto nebylo možné odečíst z uvedených informací letenky prodané společností Transavia na její pravidelné lety cestovním kancelářím. Způsob, jakým byly informace o společnosti Transavia prezentovány ve všech návrzích oznámení, nemohl vyvolat tyto otázky na straně Komise. Transavia byla neustále prezentována jako „provozovatel charterových letů“. Informace, že Transavia také provozuje pravidelné linky, byla uvedena až v konečné verzi oznámení v poznámce 11 na straně 45, která se týká účasti společnosti Transavia v programu „pravidelný cestující letadlem“ společnosti KLM. Tyto informace v předcházejících návrzích vůbec nebyly obsaženy. Argument, že se Komise mohla nebo měla zeptat na tyto informace, je proto neopodstatněný.

(54)

KLM dále prohlašuje, že informace o pravidelných linkách nezměnily tržní podíl KLM, a že proto vynechání těchto informací bylo irelevantní. Avšak skutečný tržní podíl společnosti je pouze jedním z prvků, na základě kterých se měří její tržní síla. Provoz pravidelných linek společností Transavia do destinací, na které vysílá také charterové lety, je zcela jasně faktorem, který může přispět k její síle na těchto trasách, a proto má význam pro posouzení hospodářské soutěže Komisí v souvislosti se sloučením těchto společností. Proto závěr Komise o závažnosti tohoto případu a o povaze a rozsahu náhrad, které by mohly být požadovány, bude pravděpodobně ovlivněn její znalostí (nebo nedostatečnou znalostí) existence těchto operací a jejich povahy a rozsahu.

(55)

Tak například kdyby bylo skutečně pravda, že Transavia nemá pravidelné linky na těchto trasách, mohlo by se argumentovat, že by pro jiné aerolinie bylo relativně snadné tento provoz zahájit a prodávat letenky jednotlivcům i cestovním kancelářím, a proto by mělo být sloučení povoleno. Podobně kdyby byla zjištěna potenciální dominantní pozice na některých dotčených trasách, mohla by náhrada zaměřená výhradně na linky společnosti Martinair nebo na charterové lety společnosti Transavia být nedostatečná, protože by nebrala v úvahu významný podíl prodeje letenek cestovním kancelářím pro jejich organizované zájezdy, který společnost Transavia realizuje u svých pravidelných linek na těchto trasách.

(56)

V řízeních zahájených podle nařízení o spojování je velmi důležité, aby strany, které mají být sloučeny, dodaly při předložení oznámení o sloučení úplné informace. Tato omezení znamenají, že firmy musejí být zvlášť pečlivé při uvádění podrobností o svém spojování.

(57)

V tomto případě dodala společnost KLM informace, které byly nesprávné a zavádějící, a tím se dopustila minimálně hrubé nedbalosti. Navíc informace, které společnost zamlčela, byly jasně relevantní pro posouzení hospodářské soutěže ve vztahu k oznamované slučovací operaci.

(58)

KLM uvedla správné informace nikoliv z vlastní iniciativy, ale pouze jako výsledek zkoumání Komise. Úplné informace o dalších destinacích charterových letů společnosti Transavia bylo pouze možno odvodit z informací poskytnutých v reakci na požadavek na informace, a ty byly také nakonec ústně potvrzeny. Informace, že Transavia provozuje pravidelné linky do Středomoří, byly uvedeny jako výsledek požadavku na předložení dalších informací. Skutečnost, že KLM prodává letenky na své pravidelné linky cestovním kancelářím pro účely jejich organizovaných zájezdů za stejných ekonomických podmínek jako na své charterové lety, a význam této činnosti byly plně potvrzeny teprve oznámením ze dne 21. prosince 1998 a dalším šetřením Komise ve vztahu k informacím obsaženým v tomto oznámení.

(59)

Při posuzování chování KLM je dále třeba mít na paměti, že KLM je velká evropská společnost s významným obchodním podílem v Evropě. KLM má také již z minulosti zkušenosti s oznamováním sloučení podniků podle nařízení o spojování.

(60)

Na zmírnění situace je třeba dodat, že společnost KLM prohlásila, souhrnně a podrobněji v odstavcích 47 až 55, že domnělé porušení zákona nebylo záměrné, že Komise měla být schopna odhalit chybějící informace a vyžádat si je během období diskusí o oznámení před jeho podáním (které v tomto případě byly velice rozsáhlé) a že chybějící informace nejsou rozhodující pro výsledek případu.

(61)

Podle názoru Komise lze těmto tvrzením přikládat jen omezenou váhu, zejména pokud jde o dopad závažnosti porušení zákona a o výši pokuty, která by měla být udělena. Neexistují důkazy o tom, že porušení zákona bylo záměrné, a účast KLM v diskusích před podáním oznámení ukazuje minimálně na přání společnosti zajistit přijatelnost oznámení. Nicméně odpovědnost za poskytnutí všech relevantních informací nese KLM, která nevyvinula dostatečné úsilí, aby tento úkol řádně splnila. Míra nedbalosti spojená s porušením zákona je velmi zásadní v obou případech. KLM se neměla spoléhat na reklamní časopis a čerpat z něj důležité informace, jako jsou například destinace charterových letů společnosti Transavia. Měla být schopna poskytnout informace o pravidelných linkách společnosti Transavia a měla si být vědoma důležitosti poskytnutí těchto informací i v případě absence speciálního požadavku nebo připomínky Komise v tomto smyslu. Navíc je jistě možné, že kdyby Komise nezjistila, že některé z těchto informací chybí, nebyly by doplněny a jejich další absence by byla významně ovlivnila konečné rozhodnutí o sloučení, a to způsobem, ze kterého by měla prospěch společnosti KLM.

(62)

Na základě výše uvedeného a s ohledem na okolnosti případu považuje Komise za správné udělit pokutu ve výši 40 000 EUR společnosti KLM podle čl. 14 odst. 1 písm. b) nařízení o spojování,

Koninklijke Luchtvaart Maatschappij N.V.

Amsterdamseweg 55

NL-1182 GP Amstelveen