2005/145/ES2005/145/ES: Rozhodnutí Komise ze dne 16. prosince 2003 o státních podporách, které Francie poskytla EDF a odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu (oznámeno pod číslem K (2003) 4637) (Text s významem pro EHP)

(1)

Dopisem ze dne 10. července 2001 vyzvala Komise francouzské orgány, aby jí poskytly informace o určitých opatřeních ve prospěch Electricité de France (EDF), která by mohla obsahovat prvky státní podpory.

(2)

V období od července 2001 do června 2002 probíhala mezi Komisí a francouzskými orgány (2) intenzivní korespondenční výměna. Dne 3. září 2002 se uskutečnilo technické zasedání.

(3)

Dopisem ze dne 16. října 2002 oznámila Komise francouzským orgánům tři společná rozhodnutí o EDF (3). Na jedné straně, podle čl. 88 odst. 1 Smlouvy navrhla Komise francouzským orgánům, aby jako účelové opatření zrušily neomezenou státní záruku, kterou EDF využívá na všechny své závazky na základě své právní formy veřejné průmyslové a obchodní společnosti (EPIC), který vylučuje jakékoli použití právních předpisů týkající se soudního vyrovnání a likvidace podniků v potížích. Na druhé straně, podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy zahájila Komise formální přezkoumání výhod vyplývajících z toho, že při restrukturalizaci své uzávěrky v roce 1997 EDF nezaplatila dlužné daně z příjmu právnických osob z části zvláštních rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení hlavní přenosové sítě (RAG). Komise konečně přikázala francouzským orgánům, aby dodaly určité informace potřebné k prozkoumání této daňové výhody v rámci formálního vyšetřovacího řízení.

(4)

Ve svých připomínkách předaných Komisi dopisem ze dne 11. prosince 2002 francouzské orgány popřely přítomnost jakýchkoli prvků státní podpory v právní formě EPIC a odmítly provádět navrhované účelové opatření. Francouzské orgány rovněž popřely, že by EDF měla v roce 1997 daňové výhody. Dne 12. února 2003 se Komise a francouzské orgány setkaly v rámci technického zasedání, jehož cílem bylo přezkoumání této otázky daňové výhody.

(5)

V důsledku toho, že francouzské orgány odmítly provádět účelové opatření navrhované podle čl. 19 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy o ES (4), dne 2. dubna 2003 Komise rozhodla, že podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy zahájí formální vyšetřování neomezené státní záruky, kterou EDF využívá na základě toho, že nemůže zkrachovat (5). Dopisem ze dne 12. června 2003 předaly francouzské orgány Komisi své připomínky v rámci tohoto formálního vyšetřování.

(6)

Dopisem ze dne 11. listopadu 2003, doplněným dopisy ze dne 21. listopadu a 11. prosince 2003, francouzské orgány oznámily Komisi reformu důchodového systému v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu (IEG) a předaly jí právní ustanovení, kterým se stanoví přeměna EDF na veřejnoprávní obchodní společnost. V dopisech je uvedeno, že obě tyto reformy budou obsaženy ve stejné předloze zákona. Dopisem ze dne 16. prosince 2003 francouzská vláda potvrdila, že navrhne parlamentu ustanovení o přeměně právní formy EDF, v současné době veřejné společnosti, na veřejnoprávní společnost, aby umožnila její platnost od 1. ledna 2005.

(7)

Dne 17. listopadu 2003 se konalo nové technické zasedání mezi Komisí, francouzskými orgány a zástupci EDF o otázce daňové výhody, kterou využívá EDF. Francouzské orgány rovněž zaslaly doplňující informace k této problematice dopisem ze dne 20. listopadu 2003.

(8)

EDF vyrábí, přenáší a distribuuje elektřinu po celém francouzském území. EDF je jedna z největších skupin na evropském trhu s energií a na souvisejících trzích. Skupina rovněž působí v Číně, Egyptě, Argentině, Brazílii, Mexiku a USA.

(9)

V roce 2002 měla EDF obrat 48,4 miliard EUR; skupina má v současné době 32,5 milionu odběratelů ve Francii a 8,9 milionu ve zbytku Evropy. Její nejdůležitější evropské pobočky v odvětví energie jsou EDF Energy (Velká Británie) a EnBW (Německo), ale EDF má také podíly v mnoha dalších evropských společnostech.

(10)

EDF byla založena zákonem č. 46-628 ze dne 8. dubna 1946 ve formě EPIC. Na veřejnoprávní právnické osoby, jejichž součástí je EPIC, se ve Francii nevztahuje obecné právo týkající se soudního vyrovnání a likvidace podniků v potížích.

(11)

Nemožnost použít řízení platební neschopnosti a úpadku veřejnoprávních právnických osob vyplývá z obecné zásady nedotknutelnosti majetku veřejnoprávních osob, která je uznána francouzským právním řádem od konce 19. století (6).

(12)

Francouzské orgány ohlásily Komisi reformu důchodového systému v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu.

(13)

Současný důchodový systém v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu představuje zvláštní režim, který se liší od obecného režimu sociálního pojištění. Jedná se o přerozdělovací důchodový systém, který je financován příspěvky zaměstnanců a příspěvkem podniků z tohoto odvětví („vyrovnávací příspěvek“) stanoveným v poměru k jejich mzdovému fondu a jehož cílem je každoročně vyrovnat důchodové náklady režimu. I když pokrývá celé odvětví, je tento důchodový systém řízen společným subjektem připojeným jak k EDF, tak ke Gaz de France (GDF).

(14)

Reforma, kterou ohlásily francouzské orgány, předpokládá vytvoření paritního orgánu sociálního zabezpečení s národní působností – Caisse nationale des industries électriques et gazières, která bude nezávislá na EDF a GDF, bude právnickou osobou soukromého práva a bude podléhat zákoníku sociálního pojištění. Všichni zaměstnanci a zaměstnavatelé z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu budou k tomuto orgánu povinně přičleněni.

(15)

Reforma rozlišuje z hospodářského hlediska dva druhy dávek:

(16)

Pokud jde o základní dávky (7), reforma stanoví přičlenění zvláštního režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu k obecnému režimu (la Caisse nationale d’assurance vieillesse des travailleurs salariés – CNAV) a povinným doplňkovým režimům (Association Générale des Institutions de Retraite des Cadres – AGIRC et Association des Régimes de Retraite Complémentaires – ARRCO). Tyto režimy budou zaměstnancům v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu vyplácet základní dávky náhradou za platný příspěvek podle obecného práva, který vyplácejí podniky tohoto odvětví.

(17)

Orgány sociálního pojištění stanoví technické postupy tohoto přičlenění, přičemž bude zachována finanční neutralita pro režimy přijímání (8). Toto přičlenění se může provádět zejména na základě metody ukazatelů nákladů nebo metody poměru nákladů, které francouzské orgány sociálního pojištění používaly již dříve (9).

(18)

Ve svém dopise ze dne 11. prosince 2003 francouzské orgány prohlašují:

„Francouzské orgány se zavazují, že zajistí, aby dohody, které budou uzavřeny mezi odvětvím elektrárenského a plynárenského průmyslu a režimy obecného práva (režimy příjmu), stejně jako veškerá další opatření přijatá v tomto ohledu, byly finančně neutrální pro všechny strany a stát“.

(19)

Pokud jde o zvláštní dávky (10), reforma rozlišuje budoucí zvláštní dávky od zvláštních dávek minulých.

(20)

Budoucí zvláštní dávky tvořené zaměstnanci z odvětví po reformě zůstanou plně na náklady podniků za nezměněných podmínek, bez ohledu na nárůst jejich výše spojené s vývojem mzdového fondu.

(21)

Zvláštní dávky, které přešly ze zaměstnanců pracujících na přenosu a distribuci elektřiny a plynu, obdržené k datu reformy, nebudou již financovány podniky odvětví, ale tarifním příspěvkem. Ten vychází, pro každého konečného spotřebitele, z části sazby za používání elektrických a plynových sítí, která je jim přímo přidělována a která je nezávislá na skutečně spotřebované energii. Bude vybírána organizační jednotkou fakturující dodávku elektřiny nebo plynu konečnému zákazníkovi a bude přímo a plně přidělena nové důchodové pokladně v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu.

(22)

Zvláštní dávky, které přešly ze zaměstnanců provádějících jiné činnosti, než je přenos a distribuce, získané k datu reformy, zůstanou financovány podniky odvětví. K datu reformy bude financování zvláštních důchodových dávek definitivně rozděleno mezi všechny podniky odvětví v závislosti na dvou kritériích: úhrn mezd a doba trvání pracovního poměru podniků závislých na postavení odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu.

(23)

Kromě toho předpokládá ohlášená reforma, že stát zaručuje platbu důchodů odpovídající sumě přešlých zvláštních dávek. Tato záruka poslední instance bude přiznána Národní pokladně elektrárenského a plynárenského průmyslu a ne podnikům. Bude moci být realizována pouze po zjištění úpadku některého podniku a předběžné přijetí mezipodnikového solidárního mechanismu podléhajícího určitému stropu.

(24)

V roce 1987 změnila EDF z důvodu, že jí byla hlavní přenosová síť (RAG) svěřena v roce 1956 smlouvou o koncesi, svou účetní praxi a zařadila aktiva přidělená k RAG do rubriky rozvahy „Majetek v rámci koncese“. EDF tedy použila na svůj majetek a zvláštní účetní pravidla, vytvořená ve Francii pro majetek v rámci koncese, který musí být vrácen státu na konci koncese, a vytvořila z osvobození od daně rezervy pro obnovení RAG.

(25)

Zákon č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 nicméně určil, že EDF byla považována za majitele RAG od roku 1956. Zvláštní rezervy vytvořené od roku 1987 do roku 1996 na základě režimu majetku v rámci koncese se tedy staly bezpředmětnými.

(26)

V roce 1997, měla EDF ve svých účtech dva typy zásob vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG: dosud nepoužité rezervy ve výši 38,5 miliardy francouzských franků (FRF) a poplatky za licenci, odpovídající operacím již realizovaných obnov, ve výši 18,345 miliard FRF.

(27)

Tím, že se tyto rezervy staly bezpředmětnými, přeorganizovaly francouzské orgány rozvahu EDF cestou zákona a ministerského rozhodnutí.

(28)

Na prvním místě zákon č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 upravuje, že „1. ledna 1997 bude protihodnota majetku v rámci koncese RAG, který figuruje v pasivech rozvahy EDF zapsána, očištěná od příslušných odchylek přehodnocování, do položky „Kapitálové dotace““. Předpokládá tedy, že část rezerv, odpovídající poplatkům držitele licence je přeřazena do kapitálových dotací, aniž by byla podrobena dani z příjmu právnických osob.

(29)

Na druhém místě dopis ministra hospodářství, financí a průmyslu, státního tajemníka pro rozpočet a státního tajemníka pro průmysl, adresovaný EDF dne 22. prosince 1997 (dále uváděn jako „dopis ministra hospodářství“) vysvětluje ve své příloze 1 restrukturalizaci rozvahy EDF, podle článku 4 zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997:

(30)

Příloha 3 dopisu ministra hospodářství stanoví také daňové důsledky reorganizace rozvahy EDF. Je konstatována změna čistých aktiv s přeřazením nepoužitých rezerv na obnovení ve výši 38,5 miliard FRF, znovu odložených a podléhajících dani z příjmu právnických osob v sazbě 41,66 %, platné v roce 1997.

(31)

Tak byly dosud nepoužité rezervy ve výši 38,5 miliard FRF francouzskými orgány normálně zdaněny, zatímco část rezerv, odpovídající poplatkům za licenci, zdaněna nebyla.

(32)

Podle zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 a dopisu ministra hospodářství byly odchylky přehodnocení převedeny do rubriky „Vlastní kapitál“ bez daňového dokladu, neboť odpovídaly nadhodnotám přehodnocení realizovaných osvobozením od daně nebo pod režimem daňové neutrality v důsledku zákonů o přehodnocení z roku 1959 a z roku 1976.

(33)

V rámci reorganizace rozvahy EDF se francouzské orgány řídily stanoviskem Conseil national de la Comptabilité č. 97.06 ze dne 18. června 1997, týkajícím se změn účetních metod, změn odhadů, změn daňových voleb a opravy chyb (dále jen „stanovisko Conseil national de la Comptabilité“), které stanoví, že opravy účetnictví, které se ze své podstaty týkají zaúčtování operací v minulosti, „jsou zaúčtovány ve výsledku účetního období, během kterého byly zjištěny“.

(34)

Ve svém příkazu ze dne 15. října 2002 požádala Komise o poskytnutí veškerých dokumentů, informací a údajů potřebných pro vyhodnocení zaúčtování tohoto opatření podpory, a zejména o kopie důvěrných zpráv francouzského Nejvyššího kontrolní úřadu o EDF. Francouzské orgány se omezily na poskytnutí výpisů z těchto zpráv se zdůvodněním, že pouze tyto výpisy byly ve vztahu k vyšetřování Komise a že „zvláštní zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu o EDF obsahují jmenovité prvky nebo prvky, které podléhají obchodnímu tajemství“.

(35)

Komise konstatuje, že byly předané dokumenty široce proškrtány. Připomíná, že nepřísluší členskému státu, ale Komisi, aby posoudila příhodnost dokumentů v rámci svého šetření. Kromě toho existence obchodního tajemství nepředstavuje platný důvod pro odmítnutí předání dokumentu Komisi, neboť Komise je povinna zacházet důvěrně s veškerými informacemi, obsahujícími obchodní tajemství. Odmítnutí poskytnutí dokumentu požadovaného Komisí ze strany členského státu umožňuje Komisi, aby rozhodla na základě informací, které jsou k dispozici podle čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999.

(36)

Dopisem ze dne 6. ledna 2003 oznámil Syndicat National des Producteurs Indépendants d’Electricité Thermique (SNPIET) Komisi připomínky v rámci otevřeného formálního vyšetřovacího řízení ve věci daně z příjmu právnických osob z části rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAD, kterou EDF nezaplatila v roce 1997. Podle těchto připomínek EDF v rozporu se zákonem č. 46-628 ze dne 8. dubna 1946 nedodržela pravidla platná v průmyslových a obchodních společnostech.

(37)

Francouzské orgány předaly Komisi své připomínky v rámci dvou formálních vyšetřovacích řízení.

(38)

Francouzské orgány předaly Komisi své připomínky v dopise ze dne 12. června 2003, ve kterém znovu opakují, ještě před jejich doplněním, argumenty uvedené v dopise ze dne 11. prosince 2002.

(39)

Ve svém dopise ze dne 11. listopadu 2002 se francouzské orgány pokoušely důkladně vyvrátit kvalifikaci podpory tím, že se opíraly o tyto argumenty:

(40)

Ve svém dopise ze dne 12. června 2003 přidávají francouzské orgány další prvky, rozvinuté dále.

(41)

Pokud se týká státních zdrojů, považují francouzské orgány za zavádějící, jak Komise interpretovala zákon č. 80-539 ze dne 16. července 1980. Připomínají, že žádný právní text, ani žádné soudní rozhodnutí nepředpokládá, ani nevysvětluje existenci automatické záruky ve prospěch EDF, a obecněji ve prospěch EPIC. Potvrzují znovu, že zákon č. 80-539 ze dne 16. prosince 1980 nemá ani jako účel ani jako účinek přenášet na stát zátěž dluhem a připomínají, že i když se veřejné osoby ve Francii nacházely ve velkých finančních potížích, byla finanční řešení nalezena bez státní intervence. Mimoto předpokládají, že fakt, že nadřízená veřejná organizace má možnost zvýšit zdroje veřejné osoby v případě jejích finančních potíží, nestačí na prokázání státní záruky poslední instance, ani existence státních zdrojů ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(42)

Pokud se týká selektivní výhody, naznačují francouzské orgány, že prvek selektivnosti diskutovaného opatření podpory není charakterizován. Uplatňují na jedné straně, že režim zavedený zákonem č. 80-539 ze dne 16. července 1980 se zapojuje do obecné ekonomie systému, který vyplývá z obecného principu francouzského práva, podle kterého je majetek veřejných osob nezabavitelný. Na druhé straně se domnívají, že Komise neprokazuje, že by francouzské orgány disponovaly jakoukoliv pravomocí rozhodovat podle volného uvážení, aby vyhodnotily příležitost úředního uhrazení nějaké finanční částky, která je vymahatelná na základě soudního rozhodnutí na účet veřejné osoby.

(43)

Francouzské orgány tak znovu popírají tvrzení Komise, podle kterého měla EDF na základě své právní formy EPIC neomezenou státní záruku představující podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(44)

Francouzské orgány sdělily své připomínky Komisi dopisem ze dne 11. prosince 2002. Popírají, že by nezaplacení daně z příjmu právnických osob z části rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG v roce 1997 mělo charakter státní podpory.

(45)

Předběžně popírají francouzské orgány výši rezerv pro obnovení RAG sdělenou Komisí. Francouzské orgány pak tvrdí, že i v případě neudělení dotací na obnovení RAG by EDF nebyla schopna platit daň z příjmu právnických osob od roku 1987 do roku 1996 z důvodů silně schodkových odkladů placení daní. Navíc tím, že je stát současně majitelem EDF a vydavatel licence RAG, předpokládaly, že pro ně poplatky za licenci nepředstavují reálně vymahatelný dluh. V důsledku toho při restrukturalizaci rozvahy v roce 1997 přidělily tyto poplatky za licenci k vlastnímu kapitálu EDF, aby se opravila její dílčí kapitalizace, ale bez jejich zdanění daní z příjmu právnických osob. Francouzské orgány předpokládají, že účetní restrukturalizaci, provedenou v roce 1997, lze interpretovat jako doplňkovou kapitálovou dotaci v částce, ekvivalentní částečnému zproštění od daní.

(46)

Francouzské orgány také popírají, že by úplata státu byla v letech 1987 až 1996 nepatřičně snižovaná v důsledku vytvoření dotyčných rezerv. Naznačují, že i kdyby byl čistý výsledek vyšší, nebyla by platba státu vyšší, neboť úroveň plateb během tohoto období by neodpovídala předem definovanému procentu čistého výsledku podniku. Tato úroveň byla volně stanovena státem v absolutní hodnotě a mohlo se stát, že nebude stanovena v závislosti na finanční situaci podniku. Navíc nebyla tato platba povinně odebírána z čistého zisku každého účetního období. V této perspektivě a vzhledem k deficitním převodům EDF podtrhují francouzské orgány, že stát nakonec odebral v letech 1987 až 1996 dividendu, jejíž úroveň překročila výrazným způsobem meze běžných poplatků obchodních společností.

(47)

Francouzské orgány se kromě toho domnívají, že i když vytvoření rezerv pro obnovení RAG se projevilo jako výhoda, mělo by to být považováno za kompenzované zvýšením daně z příjmu právnických osob zaplacené v roce 1997. Domnívají se také, že za období 1987–1996 zaplatila EDF státu celkově větší částku, než je daň z příjmu právnických osob, kterou by zaplatila obchodní společnost, která by nevytvářila rezervy pro obnovení RAG a která by platila svému akcionáři dividendu rovnou 37,5% čistého výsledku po zdanění.

(48)

Kromě toho předpokládají francouzské orgány, že pokud by vznikla nenáležitá výhoda, jednalo by se o stávající podporu a ne o novou podporu z důvodu desetiletého promlčení podle článku 15 nařízení (ES) č. 659/1999, které běží od udělení prvních prvků podpory. Vzhledem k první žádosti o informace od Komise ze dne 10. července 2001, byly by předepsány eventuální prvky podpory přiznané před rokem 1991. Francouzské orgány se domnívají, že intervence zákonodárce v roce 1997 neměla za účinek přerušit toto promlčení, protože tento účinek mohou mít pouze opatření Komise. Francouzské orgány se konečně domnívají, že by se každopádně jednalo o stávající podporu v míře, ve které byla udělena před liberalizací obchodu s elektřinou.

(49)

Ve svém dopise ze dne 20. listopadu 2003 připomínají francouzské orgány své argumenty ohledně odchylek při přehodnocování, zahrnutých do částky poplatků za licenci, figurujících v účtech společnosti a ohledně použití pravidla promlčení. Připouštějí navíc, že sazba daně z příjmu právnických osob, která by měla být použita na restrukturalizaci rozvahy EDF, je sazba z roku 1996 (sazba 36,67 %), a ne z roku 1997 (sazba 41,66 %). Ve skutečnosti předpokládají, že byla tato restrukturalizace realizována v daňovém prohlášení podaném 23. prosince 1997 po uzavření účetního roku 1996, ale před uzavřením účetního roku 1997.

(50)

Francouzské orgány tak popírají tvrzení Komise, podle kterého by EDF měla výhodu v roce 1997 z důvodu nezaplacení daně z příjmu právnických osob z části rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG.

(51)

Připomínky SNPIET byly předány francouzským orgánům dopisem ze dne 21. ledna 2003. V dopisu ze dne 21. února 2003 francouzské orgány tyto připomínky komentovaly s tím, že uvedly, že na jedné straně hlavní část připomínek SNPIET musí být prohlášena za nepřijatelnou, neboť se netýkají formálního otevřeného vyšetřovacího řízení, a na druhé straně, že SNPIET nepřináší Komisi žádný nový prvek ohledně otevřeného řízení, takže k tomu nelze mít žádné komentáře.

(52)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy (11) stanoví, že „Podpory poskytované v jakékoli formě státy nebo ze státních prostředků, které narušují nebo hrozí narušit soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem“. Při určování, zda nějaké opatření představuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy musí Komise vyhodnotit následující kritéria: státní původ opatření a použití veřejných zdrojů, poskytnutí výhody určitým podnikům nebo určitým odvětvím, což vytváří narušení soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy.

(53)

Komise zde připomíná prvky již vysvětlené v rozhodnutí o účelovém opatření a o otevření formálního vyšetřovací řízení (12).

(54)

Toto rozhodnutí se nedotýká použití a dodržování pravidel Smlouvy o vytvoření Evropského společenství pro atomovou energii.

(55)

EDF má právní formu EPIC od svého založení zákonem č. 46-628 ze dne 8. dubna 1946 o zestátnění elektřiny a plynu. Jako všechny veřejné osoby nepodléhá EDF běžnému právu kolektivních řízení.

(56)

Sdělení Komise o používání článků 87 a 88 Smlouvy o ES o státní podpoře ve formě záruk (13) (dále „sdělení o státní podpoře ve formě záruk“) stanoví v bodě 2.1.3, že „za podporu ve formě záruky Komise považuje rovněž výhodnější úvěrové podmínky získané podniky, jejichž právní forma vylučuje konkurzní řízení nebo jiná řízení v případě platební neschopnosti, nebo zajistí výslovnou státní záruku nebo pokrytí ztrát státem.“ Existence státní podpory je tak prokázána, je-li přítomna jedna z těchto hypotéz.

(57)

Komise předpokládá, že nemožnost, aby byla EDF podrobena řízení soudního vyrovnání a likvidace a v důsledku toho udělala úpadek, je ekvivalentní všeobecné záruce, která zahrnuje všechny závazky podniku. Taková záruka se nesmí stát předmětem žádné platby podle pravidel trhu. Tato záruka, která je ve svém krytí neomezená, jak v čase, tak ve výši, představuje státní podporu.

(58)

Podle sdělení o státní podpoře ve formě záruk existuje podpora podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy, i když není stát nucen provést žádné platby z důvodu udělené záruky. Podpora je poskytnuta v okamžiku, kdy je záruka nabídnuta, tj. v aktu vytvoření EDF v právní formě EPIC, která vylučuje použití řízení platební neschopnosti a úpadku. Neomezená státní záruka poskytnutá EDF tak vyplývá ze zákona.

(59)

Ve svém rozhodnutí o navržení účelového opatření a rozhodnutí o otevření formálního vyšetřovacího řízení již Komise kvalifikovala neomezenou záruku, kterou využívá EDF jako stávající podporu. Ve skutečnosti podle článku 1 nařízení (ES) č. 659/1999 představuje stávající podporu jakákoliv podpora předcházející okamžik, kdy vstoupila v příslušném členském státě smlouva v platnost. Obecný princip nezabavitelnosti majetku veřejných osob byl nastolen francouzskou justicí na konci 19. století a právní forma EDF pochází z roku 1946.

(60)

Oproti tomu, co tvrdí francouzské orgány, zvláštní řízení inkasa dluhů podle zákona č. 80-539 ze dne 16. července 1980 (14) není srovnatelné se zákonem č. 85-98 ze dne 25. ledna 1985 o soudním vyrovnání a likvidaci podniků. Podle tohoto zákona č. 85-98 ze dne 25. ledna 1985, když obchodní společnost již není schopná dostát svým dluhům a když nemůže být podrobena vyrovnání, musí být uvedena do soudní likvidace. Její aktiva jsou pak zabavena a prodána s tím, že výtěžek z jejich prodeje slouží v zásadě k uspokojení věřitelů. V praxi však, vzhledem k tomu, že aktiva jsou často mnohem nižší než pasiva, se ukazuje, že výtěžek tohoto prodeje postačuje pouze výjimečně k uhrazení celých pohledávek. Být věřitelem obchodní společnosti tedy představuje dvojité riziko: ta může být v případě zastavení plateb nejen dána do soudní likvidace, ale kromě toho nezaručuje toto řízení věřitelům pokrytí jejich pohledávek.

(61)

Naproti tomu EPIC nemohou být dány do soudní likvidace a jejich aktiva jsou nezabavitelná; nemohou tedy být prodány pro pokrytí věřitelů. Placení dluhů veřejných osob podléhá zvláštnímu řízení, které bylo vytvořeno zákonem č. 80-539 ze dne 16. července 1980, podle kterého jim v případě nedostatku prostředků přísluší vytvořit potřebné zdroje. V případě neplnění pošle nadřízený orgán EPIC úřední výzvu k tomu, aby jednala. Pokud tato výzva zůstane bez účinku, poukáže nadřízený orgán výdaj úředně poté, co v případě nutnosti uvolnil příslušné zdroje. Zákon č. 80-539 ze dne 16. července 1980 a jeho prováděcí vyhláška nevylučují státní záruku v poslední instanci, protože stát zařídí, aby nadřízený orgán „uvolnil případně potřebné zdroje buď snížením rozpočtových položek přiděleným na jiné výdaje a dosud volné k použití, nebo zvýšením zdrojů“ (15). Tento text nevylučuje, že toto zvýšení zdrojů, vycházející ze zásahu státu, by mohlo pocházet ze zdrojů mimo podnik, přinejmenším pokud neexistuje žádné jiné představitelné řešení z vlastních zdrojů podniku.

(62)

Být věřitelem EPIC tedy nepředstavuje žádné riziko nevyrovnání pohledávek: nejen že EPIC nemůže udělat úpadek, ale mimoto zákon zaručuje uhrazení jejích pohledávek přes zvláštní administrativní řízení. Řízení použité pro EPIC není tedy srovnatelné s řízením soudní likvidace, použitým pro obchodní společnosti běžného práva. Naproti tomu zákon č. 80-539 ze dne 16. července 1980 posiluje účinek neomezené státní záruky, kterou využívá EDF z důvodu faktu, že nemůže udělat úpadek.

(63)

Francouzská právní doktrína předpokládá, že veřejné osoby mají ve francouzském právu v poslední instanci státní záruku. Ve skutečnosti, jakmile tyto veřejné osoby řídí strategické činnosti, podstatné pro ekonomiku nebo národní solidaritu, nemohl by se stát přestat zajímat o jejich osud v okamžiku, kdy by byly konfrontovány se složitou finanční situací. Závazek státu by byl tím jistější, čím by měl větší určující kontrolu nad podnikem, že by mu např. určoval sazby za jeho výrobu (16).

(64)

Stejně předpokládala i Státní rada v nezveřejněném stanovisku o jednom veřejném zařízení, „že státní záruka […] bude vyplývat bez výslovného legislativního ustanovení ze samotné povahy organizace jako veřejného zařízení“ (17).

(65)

Jinými slovy, pokud je nepoužitelnost konkurzního řízení nebo nesolventnosti pro veřejné osoby přímým důsledkem nezabavitelnosti jejího majetku, vyplývá povinnost státu odpovídat za jejich dluhy ze stejného principu.

(66)

Na rozdíl od toho, co tvrdí francouzské orgány, je zákon ze dne 16. července 1980 selektivní potud, pokud platí pouze pro obchodní společnosti mající právní formu veřejné osoby. Nepředstavuje tedy obecné opatření.

(67)

Opatření představuje státní podporu, když zajišťuje výhodu určitým konkrétním příjemcům. V pojmu ekonomická výhoda jsou zahrnuta veškerá opatření, která mohou přímo nebo nepřímo zvýhodňovat odvětví, podniky nebo výrobky. Státní intervence ve prospěch veřejných podniků mohou tak obsahovat prvek státní podpory, pokud jsou prováděny za abnormálních okolností a zajišťují výhodu dotčenému podniku.

(68)

Vzhledem k tomu, že z důvodu své právní formy nemůže EDF udělat úpadek, její závazky nepředstavují žádné riziko platební neschopnosti a EDF si tedy může půjčovat s nižším úrokem, než jaký je obvykle nabízen obchodní společnosti běžného práva, která se může stát předmětem řízení soudního vyrovnání nebo úpadku. Ve skutečnosti se podmínky získaného úvěru mění v závislosti na riziku její insolventnosti. Čím je toto riziko vyšší, tím budou podmínky úvěru, nabízené tomuto podniku, obtížnější. Podniky, které podobně jako EDF mají útočiště v povinném financování, požadují od nezávislých ratingových agentur, aby pravidelně vyhodnocovaly jejich riziko insolventnosti. Rating, takto přidělený podniku, určuje výšku odměny vyžadované investorem, aby přistoupil k obligační půjčce. Pokud je rating podniku nízký z důvodu zvýšeného rizika insolventnosti, budou investoři vyžadovat vyšší odměnu a náklady podniku na obligační emisi se zvýší. Naproti tomu, podnik, který nepodléhá běžnému právu úpadku a má tedy neomezenou záruku státu, nepředstavuje žádné riziko insolventnosti, což mu umožňuje, aby si půjčoval za příznivějších podmínek.

(69)

Všechny hlavní ratingové agentury považují neomezenou státní záruku za určující prvek hodnocení rizika insolventnosti EDF. Od června 2001 tak přiděluje agentura Fitch Ratings EDF dlouhodobý rating AAA a krátkodobý rating F1+. V komuniké podtrhla, že tyto ratingy odrážely předpokládanou státní záruku na dluh EDF, stejně jako současná právní forma, a přidala, že v případě, že by tato záruka chyběla, byl by dlouhodobý rating EDF AA+ (18). V květnu 2002 potvrdila agentura Fitch tento dlouhodobý a krátkodobý rating; naproti tomu přiřadila kvalitě vnitřního kreditu skupiny rating AA (19). Neomezená státní záruka tak umožňuje EDF, aby získala lepší hodnocení jejího rizika insolventnosti, než by bylo vyplývalo z prosté analýzy kvality jejího vnitřního kreditu. Ze své strany snížila agentura Moody’s v lednu 2002 perspektivu připojenou k dlouhodobému ratingu Aaa společnosti EDF ze „stabilní“ na „negativní“. V komuniké agentura vysvětlila tuto revizi ratingu čím dále větší pravděpodobností, že právní forma a struktura kontroly EDF by se mohly změnit a naznačila, že pokud EDF ztratí svou současnou právní formu, který jí umožní uniknout běžnému právu úpadku, mohl by být dlouhodobý rating snížen o jeden nebo dva stupně (20). Neomezená státní záruka umožňuje EDF, aby získala příznivější podmínky úvěru, než ke kterým by měla přístup obchodní společnost bez státní záruky.

(70)

Pokud je EDF jediný podnik, působící na trhu elektřiny, která má neomezenou státní záruku z důvodu své právní formy, má tato výhoda selektivní charakter.

(71)

EDF je konkurentem jiných operátorů ve Společenství na trhu výroby a přenosu elektrické energie a energetických služeb, stejně jako jiných konkurenčních operátorů na konkurenčních trzích elektřiny. Podle stabilní jurisdikce Soudu Evropských společenství (21) jakákoliv státní pomoc, která posiluje pozici jednoho podniku vůči jiným konkurenčním podnikům v obchodu uvnitř Společenství, vytváří narušení soutěže.

(72)

Neomezená státní záruka tak vytváří výhodu ve prospěch EDF, která nutně posiluje její pozici vůči pozici jejích konkurentů. Vytváří tak narušení soutěže ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(73)

Přičlenění důchodového režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu o režimy běžného práva nepředstavuje výhodu, pokud možnost takového přičlenění je otevřená jakémukoli zvláštnímu důchodovému režimu, který si to přeje, nebo kde jsou jeho finanční postupy, postupy hodnocení a kalendář finančně neutrální pro režimy příjmu a pro stát.

(74)

Ve zvláštním případě musí být technické postupy ještě stanoveny v rámci současných mezi odvětvím a režimy příjmu. Francouzské orgány se nicméně formálně zavázaly dopisem ze dne 11. prosince 2003, „že zajistí, aby dohody, které budou uzavřeny mezi odvětvím elektrárenského a plynárenského průmyslu a režimy běžného práva (režimy příjmu), stejně jako veškerá další opatření přijatá v tomto ohledu budou finančně neutrální pro všechny strany a pro stát“.

(75)

Komise se domnívá, že pokud je tento závazek skutečně respektován, nepředstavuje přičlenění důchodového režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu k režimům obecného práva výhodu. Pokud by to nebyl tento případ, operace by měla být samozřejmě přezkoumána znovu. Komise podtrhuje v tomto ohledu, že budou francouzské orgány muset formálně oznámit Komisi operace, pokud by definitivní postupy nebyly v souladu s těmito principy finanční neutrality.

(76)

Ve světle tohoto závazku francouzských orgánů předpokládá Komise, že přičlenění důchodového režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu k režimům běžného práva neobsahují prvek státní podpory, pokud je toto přičlenění pro podniky finančně neutrální, pro režim přijetí a pro stát.

(77)

Naproti tomu zprošťuje ohlášená reforma podniky z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu platby části důchodové povinnosti odpovídající dávkách již obdržených ke dni reformy zaměstnanci pracující na přenosu a distribuci elektřiny a plynu. Tyto dávky budou ve skutečnosti financovány prostřednictvím již zmíněného tarifního příspěvku. Podniky v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu tak budou zproštěny platby části důchodových dávek z minulosti, což představuje výhodu pro odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu.

(78)

Odvětví elektřiny a plynu tak má výhodu, která nebyla poskytnuta žádnému jinému odvětví francouzského hospodářství, a zvláště ne odvětvím, které jsou v přímé konkurenci (jako odvětví nafty a uhlí). Jedná se tedy o selektivní výhodu odvětví.

(79)

Francouzské odvětví elektrárenství a plynu konkuruje obdobným odvětvími jiných členských států. Jakákoli státní podpora, která posiluje v obchodu uvnitř Společenství pozici jednoho odvětví vůči konkurenčním odvětvím vytváří narušení soutěže. Neplacení části důchodových poplatků podniky odvětví v minulosti představuje výhodu pro francouzské odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, která nutně posiluje jeho pozici vůči konkurenčním odvětvím jiných členských států. Tato výhoda tak vytváří narušení soutěže ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(80)

Státní záruka poskytnutá Národní pokladně elektrárenského a plynárenského průmyslu, která se vztahuje na platby důchodů odpovídající celým minulým zvláštním dávkám, představuje záruku poslední instance, přiznanou důchodovému režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, a ne podnikům. Státní záruka tedy zvýhodňuje jednu organizaci sociálního pojištění, která funguje podle principu přerozdělování a která je financována povinnými příspěvky. Podle stálého zákonodárství Soudního dvora (22) taková organizace nevykonává hospodářskou činnost ve smyslu Smlouvy. Záruka, kterou má, tedy nepředstavuje výhodu podle čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(81)

Reforma důchodového systému v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, ohlášená francouzskými orgány, v sobě zahrnuje státní zdroje.

(82)

Cena obligací odpovídající zvláštním důchodovým dávkám, již obdržených k datu reformy zaměstnanci pracujícími na přenosu a distribuci elektřiny a plynu, bude převedena na Národní pokladnu elektrárenského a plynárenského průmyslu a bude financována tarifním příspěvkem, zavedeným francouzskými orgány. Impuls k vytvoření tohoto tarifního příspěvku je existence propojení s přenosovou a distribuční sítí elektřiny a plynu.

(83)

Platba tohoto příspěvku je povinná. Je zavedena zákonem, který určuje svou roli při vytvoření, postupy k vybírání a přidělení jeho výtěžku. Různé sazby tohoto příspěvku jsou stanoveny společným rozhodnutím ministrů pověřených rozpočtem a energií na základě stanoviska energetické regulační komise. V tomto případě, i když stát nevstupuje přímo do správy tohoto příspěvku, neboť je vybírán organizační jednotkou fakturující dodávku elektřiny nebo plynu a placen přímo nové důchodové pokladně odvětví, určuje nicméně podmínky jeho vybírání a přidělení jeho výtěžku. Z těchto důvodů představují zdroje vybrané prostřednictvím tarifního příspěvku zdroje státní.

(84)

Vzhledem k tomu, že zákon č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 stanovil, že EDF byla považována za vlastníka RAG od roku 1956, je záhodno ověřit, zda tento zákon neznamená převod vlastnictví RAG.

(85)

Podle informací předaných francouzskými orgány může být EDF považována za majitele RAG od prvního předpisu nákladů v roce 1956. Tento závěr vychází z následujících prvků: charakteristiky různých typů smluv o licencích ve francouzském právu, zvláštní charakteristiky původní koncese EDF, která neobsahovala přesné ustanovení o zpětném převodu, postup nabývání dotčených aktiv, na která zřejmě EDF získala právo podobné právu na náhradu za vyvlastnění, a podmínky financování údržby a rozvoje RAG na náklady EDF. V důsledku toho předpokládá Komise, že „vyjasnění“ o majetku RAG, provedené zákonem č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997 v sobě neobsahuje prvek státní podpory.

(86)

Napříště je nutné přezkoumat, zda zákon č. 97-1026 vyvodil všechny důsledky z tohoto „objasnění“, a pokud by tomu tak nebylo, zda nedošlo k daňovému zvýhodnění ve prospěch EDF.

(87)

V období 1987–1996 vytvořila EDF rezervy osvobozením od daně pro obnovení RAG. Na základě zákona z roku 1997, prohlašujícího EDF vlastníkem RAG od roku 1956, staly se tyto rezervy bezpředmětné a měly být v důsledku toho přeřazeny do jiných položek rozvahy.

(88)

Dopis ministra hospodářství, stanovující daňové důsledky restrukturalizace rozvahy EDF, ukazuje, že nepoužité rezervy na obnovení RAG byly francouzskými orgány podrobeny dani z příjmu právnických osob v sazbě 41,66 %, platné v roce 1997.

(89)

Oproti tomu, podle článku 4 zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997, část těchto rezerv, poplatky za licenci, odpovídající již realizovaným operacím obnovení, byla přeřazena do kapitálových dotací ve výši 14,119 miliard FRF, aniž by byla podrobena dani z příjmu právnických osob. Samy francouzské orgány uznávají protizákonný charakter této operace. V nótě Generálního ředitelství daní ze dne 9. dubna 2002, adresované Komisi, naznačují francouzské orgány, že „poplatky za licenci příslušné k RAG představují nepatřičný dluh, který zahrnutí do kapitálu osvobodilo od daní neodůvodněným způsobem“, a že „tato rezerva měla být před svým zahrnutím do kapitálu převedena z pasiva organizace, kde figurovala neoprávněně na účet čisté situace, což by tak vyvodilo kladnou změnu čistých aktiv, podléhající dani podle článku 38-2“ Obecného daňového zákoníku. Konstatují, že „takto získanou daňovou výhodu [v roce 1997 pro EDF] lze vyhodnotit na 5,88 miliard franků (14,119 × 41,66 %)“, nebo-li 888,89 milionů Euro (23).

(90)

Komise na jedné straně konstatuje, že podle stanoviska Conseil national de la Comptabilité musí být opravy chyb zaúčtovány ve výsledku účetního roku, během kterého byly zjištěny. Na druhé straně, pokud byly nepoužité rezervy, které byly vytvořeny osvobozením od daně pro částku 38,5 miliard FRF, podrobeny dani z příjmu v sazbě 41,66 % v roce 1997, předpokládá Komise, že neexistuje žádný objektivní důvod, aby nebyla další část rezerv vytvořených osvobozením od daně zdaněna ve stejné sazbě.

(91)

Komise předpokládá, že poplatky za licenci měly být zdaněny spolu s ostatními účetními rezervami, vytvořenými osvobozením od daně, a ve stejné sazbě jako ony. To znamená, že oněch 14,119 miliard FRF poplatků za licenci mělo být přičteno k 38,5 miliardám FRF nepoužitých rezerv, aby byly zdaněny v sazbě 41,66 % použité francouzskými orgány pro restrukturalizaci rozvahy EDF. Tím, že nezaplatila všechny daně z příjmu právnických osob, splatné při restrukturalizaci své rozvahy, ušetřila EDF 888,89 milionů EUR.

(92)

Komise předpokládá, že podpora je opravdu zaplacena v roce 1997, neboť částka 14,119 miliard FRF byla k tomuto datu dluh vůči státu, zaregistrovaný v rozvaze jako poplatky za licenci, kterých se stát vzdal zákonem č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997.

(93)

Francouzské orgány potvrzují, že i kdyby nedošlo k dotacím v rezervách pro obnovení RAG, EDF by nebyla schopná platit daň z příjmu právnických osob v letech 1987 až 1996 z důvodů deficitních daňových přenosů. Komise předpokládá, že tento argument není relevantní, neboť k daňové výhodě došlo v roce 1997, a ne v předcházejících letech. Kromě toho Komise zaznamenala, že pokud by k těmto dotacím v rezervách nedocházelo, deficitní daňové převody by postupně od roku 1987 do roku 1996 zmizely a tedy v roce 1997 by částka daní splatných EDF byla mnohem vyšší.

(94)

Francouzské orgány se také domnívají, že pokud se vytváření rezerv na obnovení RAG promítlo jako výhoda, mělo by být anulováno zvýšením daně z příjmu právnických osob, zaplacené v roce 1997. Komise musí tento argument odmítnout. Jak to právě dokázala a jak to naznačují samotné francouzské orgány v jejich nótě ze dne 9. dubna 2002, jestliže nepoužité rezervy pro obnovu byly zdaněny normálně, poplatky za licence byly přeřazeny do kapitálových dotací, aniž by byly podrobeny dani z příjmu právnických osob. Daň zaplacená EDF v roce 1997 je tedy nižší, než daň splatná normálně.

(95)

Francouzské orgány mimoto tvrdí, že se účetní reforma z roku 1997 rovná dodatečné kapitálové dotaci ve výši rovné částečnému osvobození od daně. Z jejich strany by se tedy jednalo o investici, a ne o podporu. Tvrdí také, že za období 1987-1996 zaplatila EDF státu celkově vyšší částku než daň z příjmu právnických osob, kterou by zaplatila společnost obchodního práva, která by netvořila rezervy na obnovení RAG a která by platila svému akcionáři dividendu rovnou 37,5 % čistého výsledku po zdanění.

(96)

Komise musí jednoznačně odmítnout tyto argumenty tím, že připomene, že princip soukromého investora může fungovat pouze v rámci výkonu hospodářských aktivit a ne v rámci výkonu zákonných pravomocí. Veřejný orgán nemůže používat argument případných ekonomických výhod, které by mohla získat jako majitel podniku, aby zdůvodnila podporu poskytnutou podle vlastního uvážení výsadami, kterými disponuje jako daňový orgán vůči stejnému podniku.

(97)

Ve skutečnosti, pokud může členský stát, navíc k výkonu své funkce veřejné pravomoci, působit jako akcionář, nemůže vykonávat své funkce státu vykonáváním veřejné pravomoci a akcionáře. Povolení, aby členské státy používaly své výsady veřejné pravomoci ve službách svých investic v podnicích aktivních na trzích otevřených konkurenci by zbavilo pravidla Společenství o státní podpoře jakéhokoliv užitečného efektu. Kromě toho, jestliže je Smlouva na základě svého článku 295 neutrální z hlediska vlastnictví kapitálu, přesto je pravda, že veřejné podniky musí podléhat stejným pravidlům jako podniky soukromé. Jinak by neexistovala rovnost zacházení mezi veřejnými a soukromými podniky, pokud by stát používal své výsady veřejné pravomoci ve prospěch podniků, ve kterých je akcionářem.

(98)

Francouzské orgány potvrzují, že na restrukturalizaci rozvahy EDF měla být použita sazba daně z příjmu právnických osob z roku 1996, a ne z roku 1997. Jak je uvedeno výše, Komise poznamenala na jedné straně, že Conseil national de la Comptabilité předpokládá, že musí být účetní chyby opraveny v průběhu účetního roku, ve kterém byly zjištěny. Vzhledem k tomu, že rezervy na obnovení RAG se staly bezpředmětné na základě zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997, měly být přeřazeny opravdu v průběhu účetního roku 1997 a také zdaněny v sazbě daně z příjmu právnických osob platné v průběhu tohoto účetního roku. Na druhé straně Komise konstatuje, že samotné francouzské orgány použily sazbu daně z příjmu právnických osob za rok 1997 na část rezerv, která byla zdaněna.

(99)

Nezaplacení daně ve výši 888,89 milionu EUR společností EDF v roce 1997 tedy představuje výhodu pro skupinu. EDF mohla použít částku ekvivalentní nezaplacené dani pro posílení svého vlastního kapitálu, aniž by se uchýlila k vnějším finančním zdrojům. Výhoda je nutně selektivní, neboť nezaplacení daně z příjmu právnických osob z části svých účetních rezerv představuje výjimku z daňového zacházení, které je normálně k takové operaci používáno. Fakt, že tato výhoda byla udělena EDF legislativním aktem, zákonem č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997, potvrzuje její jedinečný a přemrštěný charakter.

(100)

Tak jako neomezená státní záruka, kterou má EDF, tato výhoda v její prospěch zesiluje nutně její pozici vůči pozici jejích konkurentů. Vytváří tedy narušení soutěže ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(101)

Pojem podpory pokrývá nejen pozitivní dávky jako subvence, ale také všechny zásahy veřejných orgánů, které odlehčují poplatky, které zatěžují normálně rozpočet podniku a které mají stejné účinky jako subvence (24). Podle ustálené soudní praxe (25) je fakt, že stát nevybere daň, která by normálně měla být vybrána, ekvivalentní spotřebování státních zdrojů.

(102)

Toto nevybrání celé daně z příjmu právnických osob za účetní období 1997 vyplývá přímo ze státního aktu, zákona č. 97-1026 ze dne 10. listopadu 1997.

(103)

Tak obdržela EDF v roce státní podporu 888,89 milionů EUR ve formě daňové výhody.

(104)

Od svého vytvoření v roce 1946 až do vstoupení v platnost směrnice Rady 96/92/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. prosince 1996 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (26) požívala EDF na francouzském trhu monopolního postavení s výhradními právy na přenos, distribuci a také na dovoz a vývoz elektřiny. EDF nicméně byla v konkurenci s výrobci elektřiny ostatních členských států již před tím, než vstoupila v platnost směrnice 96/92/ES. Volná konkurence navíc existovala na přidružených trzích, na kterých již EDF diverzifikovala své činnosti mimo svá exkluzivní práva (ať již to je z hlediska zeměpisného, nebo odvětvového). Účinky na stávající obchod tedy opravdu existovaly dlouho před liberalizací podle směrnice 96/92/ES.

(105)

Elektřina byla předmětem významného a rostoucího obchodování mezi členskými státy, na kterém se EDF aktivně podílela. Tento obchod posílený přijetím směrnice 90/547/EHS Rady ze dne 29. října 1990 o přenosu elektřiny elektrizačními soustavami (27) se prováděly na základě obchodních smluv mezi různými operátory vysokonapěťových elektrických sítí v členských státech. V evropských zemích OECD se zvýšily dovozy elektřiny mezi roky 1980 a 1990 průměrně ročně o 7 %. Od roku 1981 do roku 1989 znásobila EDF přebytek své obchodní bilance 9x s tím, že dosáhla čistý export 42 TWh, což představuje 10 % celkové výroby. V roce 1985 již EDF exportovala do ostatních členských zemí 19 TWh.

(106)

Ve své výroční zprávě za rok 1997 udává EDF, že se řadí „mezi nejdůležitější mezinárodními operátory elektrotechnického odvětví s více než 13 miliardami FRF investovanými mimo Francii, výrobním parkem, který představuje přibližně 11 % francouzského parku a více než 8 miliony zákazníků“. Zpráva také podtrhuje, že v roce 1997 EDF „znásobila a posílila své investice v Evropě rozšířením své přítomnosti v Rakousku a Polsku“ a že „exportovala do Evropy více než 70 TWh“.

(107)

Podniková smlouva 1997–2000, podepsaná dne 8. dubna 1997 mezi státem a EDF, předpokládá, že EDF bude věnovat asi 14 miliard FRF na své mezinárodní investice, Evropské regiony, figurující mezi prioritami. Mezi roky 2000 a 2002, získala EDF třetinu kapitálu německého podniku EnBW, zvýšila kapacitu výroby a distribuce své britské pobočky London Electricity, převzala přímou kontrolu nad italským podnikem Fenice a realizovala partnerství s firmou Fiat pro nákup Montedison (ze kterého se stal Edison). EDF tak zabírá důležité místo v obchodu s elektřinou mezi členskými státy. V roce 2001 vzrostl vývoz elektřiny EDF na rekordní hodnotu 83,9 TWh, což přispívá k ročnímu prodeji 2 300 miliony EUR.

(108)

V současné době je francouzský trh elektřiny otevřen do výše 34,5 %, s prahem oprávněnosti zákazníků stanoveným na 7 GWh. Tento trh otevřený konkurenci se skládá přibližně ze 3 100 lokalit, představujících více než 150 TWh. Podle posledních odhadů, je podíl konkurentů EDF na tomto trhu 18,5 %. Na francouzském trhu je přítomno 31 evropských dodavatelů a dovozy elektřiny do Francie představovaly v roce 2001 přibližně 26 TWh. Kromě toho, pokud se týká výroby elektřiny ve Francii, EDF je od nynějška v konkurenci s Compagnie Nationale du Rhône, pobočkou Electrabel, a la Société Nationale d’Electricité et de Thermique, část jejíhož kapitálu drží španělská společnost Endesa. EDF je nyní na francouzském trhu konkurentem dalších operátorů.

(109)

Ještě před tím, než vstoupila v únoru 1999 v platnost směrnice 96/92/ES, přijaly již některé členské státy jednostranně opatření k otevření svého trhu elektřiny. Obzvláště Spojené království otevřelo svůj trh na 100 % pro velké průmyslové zákazníky v roce 1990. Švédsko otevřelo svůj trh na 100 % v roce 1996, Finsko jej začalo otevírat v roce 1995, aby dosáhlo 100 % v roce 1997, Německo jej otevřelo na 100 % v roce 1998 a Nizozemí jej úplně otevřelo pro průmyslové zákazníky v roce 1998. Za těchto podmínek, již před datem stanoveným směrnicí pro otevření konkurenci, státní podpory poskytnuté podnikům disponujícím monopolem v jednom členském státě a které se aktivně zúčastnily obchodu uvnitř společenství, jako tomu bylo v případě EDF, narušovaly soutěž na trhu elektřiny ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(110)

EDF se účastnilo a nadále se účastní soutěže jak ve Francii, tak v dalších členských státech v jiných oblastech, než je její hlavní aktivita výroby a distribuce elektřiny, neboť diverzifikovala své aktivity na trzích služeb vázaných na energii, které jsou plně liberalizované. V roce 1997, SDS, pobočka ve 100 % vlastnictví EDF, sdružovala její aktivity vázané na dodávky služeb pro jednotlivé zákazníky, podniky a místní orgány. SDS vykonávala svou činnost ve zpracování odpadů, osvětlení ulic a jiných službách vázaných na energii s příspěvkem na prodej ekvivalentní 685 milionům EUR v roce 1998 oproti 650 milionům EUR v roce 1997. V roce 2000 realizovala EDF partnerství s Veolia Environnement přes společnost Dalkia, která je přední evropskou firmou v poskytování energetických služeb podnikům a společenstvím. Nabízí své služby energetického inženýrství a údržby, spravuje tepelné instalace a technické služby vázané na fungování budov a zajišťuje využívání tepelných sítí, společné výroby elektřiny a tepla, výrobních celků energie a průmyslových kapalin.

(111)

EDF též rozvinula své aktivity na poli obnovitelných energií. V roce 1997 sjednocovala holdingová společnost CHART, pobočka ve 100 % vlastnictví EDF, její aktivity v oblasti obnovitelných energií, jako např. geotermální a eolická. Její příspěvek ke konsolidovanému obratu byl 70 milionů EUR.

(112)

Jako výrobce a distributor elektřiny EDF byla a stále je v konkurenci s výrobci jiných zdrojů náhradní energie, jako je uhlí, nafta a plyn, jak na národním trhu, tak na trzích mezinárodních. Ve Francii například zahájila EDF s úspěchem kampaň na podporu používání elektřiny pro vytápění. Zvýšila tak svůj podíl na trhu vůči svým konkurentům, kteří dodávají náhradní zdroje energie, jako např. nafta nebo plyn. V odvětví oceli jsou elektrické trouby konkurenty plynových nebo naftových trub.

(113)

Pokud se týká ovlivnění obchodu mezi členskými státy pro plyn, je nutné poznamenat, že do Francie, vzhledem k malým zásobám plynu, byl plyn vždy ve velké míře dovážen. Trh plynu se také stal předmětem směrnice pro liberalizaci, směrnice 98/30/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem, přijaté v červnu 1998, která měla být převedena do každého členského státu do srpna 2000. Členské státy měly definovat oprávněné zákazníky, kteří mají možnost volby svého dodavatele. Definice těchto oprávněných zákazníků měla vyústit v okamžité otevření trhu plynu minimálně 20 % národní roční spotřeby plynu, pak 28 % v roce 2003.

(114)

Zpráva francouzského parlamentu (28) naznačuje, že podle vládních informací spotřeba oprávněných zákazníků, kteří změnili dodavatele, představovala na začátku roku 2002 přibližně 25 % celkové spotřeby oprávněných zákazníků a 5 % celkového trhu a že se na francouzském trhu objevili čtyři noví operátoři.

(115)

Jeví se také, že v roce 1997 byla EDF již dobře zavedená na některých trzích jiných členských států a že podpora vyplývající z toho, že EDF nezaplatila v roce 1997 daň z příjmu právnických osob z části rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG, nemohla neovlivnit obchod mezi členskými státy.

(116)

Neomezená státní záruka také vytvořila výhodu ve prospěch EDF, která posiluje nutně její pozici vůči jejím konkurentům. Ve světle předchozích poznatků ovlivňuje nutně obchod mezi členskými státy ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES.

(117)

Reforma důchodového systému v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu snižuje poplatky podporované podniky odvětví a představuje tedy odvětvovou výhodu. Vzhledem k existenci evropských trhů elektřiny a plynu má poskytnutí výhody podnikům odvětví ve Francii nutně za účinek ovlivnění obchodu mezi členskými státy.

(118)

Pokud však splňují všechna čtyři kritéria stanovená v čl. 87 odst. 1 Smlouvy, neomezená státní záruka, kterou využívá EDF, nezaplacení části důchodů v minulosti podniky v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu a nezaplacení daně z příjmu právnických osob za část účetních rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG společností EDF představují státní podporu. Je nutné napříště přezkoumat jejich slučitelnost s ohledem na pravidla Smlouvy.

(119)

Neomezená státní záruka, kterou využívá EDF, představuje státní podporu, která umožňuje skupině, aby si půjčovala za příznivějších podmínek na mezinárodních finančních trzích.

(120)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory odpovídající kritériím, která definuje, jsou v zásadě neslučitelné se společným trhem. Výjimky z této neslučitelnosti uvedené v čl. 87 odst. 2 Smlouvy nejsou v tomto případě použitelné z důvodu charakteru podpory, která není určena k dosažení cílů, vyjmenovaných v uvedeném odstavci.

(121)

Dotčené opatření podpory také nesplňuje podmínky, uvedené v čl. 87 odst. 3 písmena a) a c), pro podpory určené na podporu ekonomického rozvoje určitých regionů, tím více, že odpovídá podpoře fungování. Ve skutečnosti nepodléhá investicím nebo vytváření pracovní míst, jak to předpokládá vodítko týkající se státní regionální podpory (29).

(122)

Čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy počítá s výjimkou pro podporu určenou pro usnadnění rozvoje určitých aktivit, pokud nemění podmínky obchodu v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. V tomto případě nespadá toto opatření podpory do rámce této výjimky.

(123)

Pokud se týká výjimek uvedených v čl. 87 odst. 3 písm. b) a d) Smlouvy, dotčené opatření podpory není ve skutečnosti určeno na podporu uskutečnění projektu společného zájmu, ani na nápravu vážné poruchy ve francouzském hospodářství, ani na podporu kultury a zachování kulturního dědictví.

(124)

Tak nejsou kritéria vyjmenovaná v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy splněna.

(125)

Francouzské orgány uvažují, že Komise ve svém hodnocení právní formy EDF nebrala v úvahu omezení, která jsou s ním svázána, jako např. princip specializace a zákaz doložek o smírčím jednání. Jedná se o ustanovení francouzského správního práva, která jsou naprosto nezávislá na otázce státní podpory. Právě francouzské orgány rozhodly, že tuto právní formu EDF přiřknou. Vyplývá ze zákona, přijatého parlamentem; může tedy být kdykoliv stejnou cestou změněn. Komise nicméně konstatuje, že princip specializace nezabránil určité diverzifikaci aktivit EDF.

(126)

Podle ustanovení čl. 86 odst. 2 Smlouvy podléhají podniky, jimž je svěřeno poskytování služeb obecného hospodářského zájmu, ustanovením této Smlouvy, a zejména pravidlům soutěže, pokud uplatnění těchto ustanovení neznemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly přiděleny.

(127)

Komise nepopírá, že EDF připadají povinnosti veřejné služby. Z tohoto titulu a podle článku 86 Smlouvy by EDF mohla přijímat finanční kompenzaci, nebo požívat určitých nadměrných výsad běžného práva. Tato finanční opatření nebo výsady musí být nicméně přiměřené k tomu, co je potřebné pro kompenzaci dodatečných nákladů, které vznikají EDF plněním úkolů veřejné služby. Ale státní záruka, kterou požívá EDF a která pokrývá všechny aktivity EDF a je neomezená v čase, se zdá být neúměrná. Komise tedy uvažuje, že vytváří nepatřičné narušení soutěže.

(128)

Francouzské orgány se nedovolávají použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy, ale podtrhly fakt, že EDF plní své úkoly veřejné služby. Francouzské orgány nicméně neuvedly podrobně konkrétní povinnosti veřejné služby EDF, ani jejich náklady. Je tedy nemožné ověřit, zda rozsah závazků státu vůči EDF odpovídá, nebo neodpovídá nákladům na její úkoly veřejné služby. V tomto ohledu Komise připomíná obtížnost správného ohodnocení všeobecné záruky, která je neurčitá ve své výši a neomezená v čase.

(129)

Vzhledem k informacím, které má k dispozici, považuje Komise za nemožné v tomto případě přezkoumat dodržování podmínek, formulovaných v rozhodnutí Altmark (30), a kritérií použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy.

(130)

Francouzské orgány uvažují, že akce Komise odebírají účinek článku 295 Smlouvy. Na podporu svého dokazování citují závěry státního návladního v soudních sporech C-367/98, C-483/99 a C-503/99 o „zvláštních akciích“ (zlaté akcie). Soud však nesledoval ve svých rozhodnutích tuto interpretaci článku 295 Smlouvy (31). Podle ustanovení tohoto článku je Komise ve vztahu k režimu vlastnictví v členských státech neutrální. Žádné ustanovení Smlouvy nebrání tomu, aby stát vlastnil podniky úplně nebo částečně. Ale souběžně se musí uplatňovat pravidla konkurence stejně na soukromé a veřejné podniky. Ve skutečnosti, podle ustálené soudní praxe, nemá článek 295 za cíl, aby nechal stávající režimy vlastnictví v členských státech uniknout základním pravidlům Smlouvy (32).

(131)

Tato soudní praxe byla potvrzena rozhodnutím West LB Soudem první instance Evropských společenství ze dne 6. března 2003 (33). Podle znění tohoto rozhodnutí by se nemělo uvažovat, že článek 295 Smlouvy omezuje dosah pojmu státní podpory ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy. Používání pravidel konkurence na podniky nezávisle na úpravě vlastnictví, kterému jsou podřízeny, nemá za účinek omezit oblasti ochrany článku 295 Smlouvy a způsobit, že nebudou mít členské státy již žádnou volnost při řízení veřejných podniků, v zachování účasti, kterou v nich vlastní, nebo ještě při vzetí do úvahy jiných ohledů, než čistě výnosných. Ve skutečnosti tvrzení, že by zájmy dané touto argumentací mohly být v rozporu s použitím pravidel konkurence, jsou tato pravidla vzata v úvahu čl. 86 odst. 2 Smlouvy, pokud toto předpokládá, že podniky pověřené řízením služeb obecného hospodářského zájmu mohou uniknout z uplatnění pravidel konkurence, pokud uplatnění těchto ustanovení znemožňuje právně nebo fakticky plnění zvláštních úkolů, které jim byly přiděleny.

(132)

V předešlém případě není držení kapitálu EDF státem absolutně zpochybněno: ve skutečnosti není neomezená státní záruka vázána na formu vlastnictví EDF, ale na její právní formu. Pokud jsou na tuto právní formu vnitřně vázány prvky představující narušení soutěže, musí být tato právní forma jako taková podrobena přezkoumání na pravidla státní podpory. Členské státy si mohou svobodně vybrat právní formu podniků, ale musí podle svého výběru respektovat pravidla Smlouvy. V tomto případě je akce Komise v souladu s principem rovnosti zacházení.

(133)

Komise nijak nezpochybňuje žádným způsobem veřejný charakter kapitálu EDF, ani nepopírá právní formu EPIC jako takový. Komise zkoumá pouze účinek odchylek od řízení soudního vyrovnání a likvidace, stejně jako roli státu jako garanta poslední instance všech dluhů EDF, včetně dluhů, pocházejících z činností nevyplývajících z jejích povinností veřejné služby.

(134)

Neomezená státní záruka, kterou využívá EDF, představuje tedy státní podporu neslučitelnou s pravidly Smlouvy. Komise již požádala o její zrušení v rozhodnutí o předloze účelového opatření, přijatém v říjnu 2002.

(135)

Ve svém dopise ze dne 11. listopadu 2003 oznámily francouzské orgány Komisi následující předlohu legislativního předpisu: „Národní veřejné zařízení Electricité de France a Gaz de France je transformováno (…) na akciovou společnost řízenou (…) ustanoveními platnými pro obchodní společnosti.“ Francouzské orgány udávají, že transformace EDF na akciovou společnost bude mít za účinek, že bude podléhat běžnému právu platnému pro podniky v soudním vyrovnání a likvidaci. Komise předpokládá, že podřízení EDF běžnému právu úpadku bude mít za důsledek zrušení neomezené státní záruky, kterou měla.

(136)

V dopise ze dne 16. prosince 2003 potvrdila francouzská vláda, že „navrhne parlamentu ustanovení o transformaci právní formy EDF, která je nyní veřejné zařízení, do běžné právní formy, aby umožňovala její platnost od 1. ledna 2005“. Na základě této informace předpokládá Komise, že neomezená státní záruka, kterou využívá EDF, musí být zrušena účinným způsobem do 1. ledna 2005. Taková lhůta je dostatečná a přiměřená s ohledem na potřebné legislativní a předepsané změny.

(137)

Komise konstatuje, že současný důchodový systém v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu představuje ve skutečnosti bariéru pro vstup na francouzský trh elektřiny a plynu. Ve skutečnosti, podle pravidel systému nyní platného pro kteréhokoliv nového přistupujícího, podniky neplatí právoplatný příspěvek, ale účastní se každý rok na platbách důchodů v celém odvětví ve výši prorata svého mzdového fondu. Proto úroveň příspěvku nového vstupujícího nezávisí na pevné sazbě definované předem, ale je stanovena každý rok v závislosti na potřebách rovnováhy důchodového systému odvětví. Tato rovnovážná úroveň tedy odpovídá parametrům, jako např. mzdový fond a demografická struktura, stanoveným před jeho vstupem na trh a je bez jakéhokoliv vztahu k jeho vlastním důchodovým závazkům.

(138)

Pak, vzhledem k tomu, že elektrárenský a plynárenský průmysl je silně kapitalistický, je pravděpodobné, že každý nový vstupující na trh je buď zapsán na burze, nebo se dovolává prostředků z veřejného průmyslového fondu. Tedy, od vstupu v platnost účetních norem IAS, tyto podniky musí hradit ve svých účtech důchodové závazky odvětví, předcházející jejich vstup na trh, ale které jsou jim přiřaditelné prorata jejich skutečného mzdového fondu. Tyto úhrady důchodových poplatků z minulosti představují dodatečné poplatky oproti poplatkům hrazeným podniky, podléhajícími obvyklému právu sociálního pojištění, které financují důchodový systém prostřednictvím platných příspěvků, a nesmí tedy hradit tyto závazky. Vstup na vysoce kapitalistický trh s vysokými pevnými náklady představuje takovou investici, že jakýkoliv dodatečný poplatek se může jevit jako velká překážka.

(139)

Konečně zrušení neomezené státní záruky, kterou mají EDF a GDF, a tedy jejich podrobení běžnému právu úpadků, bez souběžné reformy důchodového systému odvětví, by zatížila všechny podniky odvětví, včetně nových vstupujících, povinností převzít důchodové závazky obou historických operátorů, pokud udělají úpadek. Vzhledem k částkám, které jsou ve hře, není toto riziko přijatelné pro ostatní podniky odvětví. Přenos takového rizika na podniky odvětví tak představuje překážku vstupu konkurentů na francouzský trh.

(140)

Současný důchodový systém v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu tak vytváří překážky při vstupu na francouzský trh s elektřinou a plynem. Reforma oznámená francouzskými orgány umožňuje odstranit tyto překážky. Na jedné straně nahrazuje vyrovnávací příspěvky, které vyplácely podniky v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, platnými příspěvky podle režimů obecného práva (základní režim a povinné doplňkové režimy). Na druhé straně snižuje částku zvláštních důchodových poplatků obdržených před reformou, která převyšuje částku dávek podle obecného práva a která musí být financována všemi podniky z odvětví. K datu reformy jsou mezi podniky definitivně rozděleny zvláštní důchodové dávky, které zůstávají k tíži podniků, v závislosti na dvou kritériích: mzdový fond a doba zaměstnání personálu, podléhajícímu právní formě elektrárenského a plynárenského průmyslu. Příspěvek podniků je tak úměrný délce přítomnosti na trhu elektřiny a plynu. Konečně v případě úpadku historických operátorů převezmou podniky odvětví na svůj účet pouze zvláštní dávky a v mezi určitého stropu, který bere v úvahu pouze jejich vlastní důchodové závazky tak, aby neohrozil jejich životaschopnost.

(141)

Vzhledem k tomu, že současný systém se právě ruší, nepovažuje Komise za potřebné přezkoumávat slučitelnost jeho účetnictví s ustanoveními Smlouvy. Současné rozhodnutí se omezuje výhradně na přezkoumání slučitelnosti účetnictví nového systému s předpisy Společenství pro státní odpory.

(142)

Pokud jde o tarifní příspěvek stanovený ve prospěch Caisse nationale des industries électriques et gazières za účelem financování části důchodových dávek, které před reformou obdrželi zaměstnanci pracující na přenosu a distribuci elektřiny a plynu, je nutné poznamenat, že jeho rozhodná skutečnost je podmíněna připojením spotřebitelů na přenosovou a distribuční síť elektřiny a plynu. Tarifní příspěvek v případě každého konečného spotřebitele vychází z tzv. „fixní“ části sazby za používání sítě, která je nezávislá na skutečně spotřebované energii. Tak tento příspěvek platí i konečný spotřebitel, i když by ve skutečnosti nespotřebovával žádnou energii. Platba příspěvku tedy nesouvisí se spotřebou elektřiny a plynu. Z toho vyplývá, že Caisse nationale des industries électriques et gazières není financována tímto příspěvkem za elektřinu a plyn dovezený z jiných členských států. Mechanismus financování tohoto příspěvku tak neposiluje účinky podpory pro konkurenci a obchod mezi členskými státy, neboť nezatěžuje dovážené produkty. Tak nevytváří vstupní bariéry na francouzský trh s elektřinou a plynem.

(143)

Je nutné mimochodem poznamenat, že zvláštní důchodové dávky obdržené před reformou představují náklady z minulosti spojené se situací monopolu. Ve skutečnosti platby zvláštních dávek nečinily podnikům v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu potíže, dokud se tyto podniky vyvíjely v monopolistickém prostředí. Vzhledem k podnikům ostatních odvětví platily vyšší důchodové poplatky, ale byly chráněny před veškerou konkurencí uvnitř odvětví. Kromě toho jim účetní normy nepřikazovaly nashromáždit na svých účtech částku zvláštních dávek, které měly platit svým zaměstnancům. Pokud jde o zaměstnance, tak ti měli jistotu, že obdrží platby svých zvláštních důchodových dávek, pokud budou tyto dávky spravovány důchodovými útvary EDF-GDF, které využívají tyto zvláštní dávky vyplácené elektrárenskými a plynárenskými podniky, což ovlivňuje jejich konkurenceschopnost. Na jedné straně představují tyto zvláštní dávky pro podniky dodatečné sociální náklady, kterými nejsou jejich konkurenti zatíženi. Na druhé straně od vstupu v platnost norem IAS budou podniky muset nashromáždit na svých účtech částku zvláštních dávek, které obdrží jejich zaměstnanci. Ke dni 1. ledna 2003 představovaly zvláštní důchodové dávky […]. Platba zvláštních důchodových dávek, které nepředstavovaly nepřekonatelný náklad, dokud byly podniky chráněny před veškerou konkurencí uvnitř odvětví, představuje pro tyto podniky velkou zátěž od té doby, co musejí konkurovat jiným elektrárenským nebo plynárenským podnikům.

(144)

Tyto zvláštní důchodové dávky zaměstnanců z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu vyplývají z článku 24 Statut national du personnel des industries électriques et gazièresa a jeho přílohy č. 3 o plnění v případě invalidity, stáří a smrti, které platí od roku 1946. Tato ustanovení nebyla změněna od roku 1997.

(145)

Ohlášená reforma počítá s tím, že podniky z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu nebudou platit zvláštní dávky, které mají k datu reformy obdržet zaměstnanci pracující na přenosu a distribuci elektřiny a plynu. Je přizpůsobena k tomu, co je opravdu nezbytně nutné, neboť podniky jsou osvobozeny pouze od části platby zvláštních důchodových dávek z minulosti. Pokud výše všech zvláštních dávek z minulosti činí […] pro odvětví, jsou podniky zbaveny pouze plateb zvláštních důchodových dávek, které mají před reformou obdržet zaměstnanci pracující na přenosu a distribuci elektřiny a plynu, což představuje částku […] k 1. lednu 2003. […] tedy zůstávají k tíži podniků odvětví. Reforma důchodového režimu, jak je ohlášena francouzskými orgány, nezbavuje tedy podniky odvětví plateb za všechny zvláštní důchodové dávky z minulosti, ale pouze části z nich.

(146)

Každý trh fungující na principu monopolu je organizován specifickým způsobem a při svém otevření tedy není ihned připraven na konkurenční prostředí. V důsledku toho vyžaduje liberalizace takového odvětví jeho reorganizaci, která by mu umožnila dosáhnout požadovaného konkurenceschopného chování. Podpora přidělená státem s cílem této reorganizaci odvětví je nutná a přiměřená. Ve skutečnosti bude podpora poskytnuta pouze na přenos a distribuci elektřiny a plynu, které tradičně provádí monopol, neboť ostatní aspekty reformy neobsahují prvky státní podpory. Podpora tedy může být považována za slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, neboť umožňuje rozvoj dotčené činnosti a neovlivňuje obchod směrem proti společnému zájmu.

(147)

Komise se domnívá, že situace v konkrétním případě se svým charakterem příliš neliší od situace „ztracených nákladů“ v odvětví energie. Ve skutečnosti se jedná o podpory pro usnadnění přechodu ke konkurenceschopnému odvětví energie. Metody, které Komise použila pro přezkoumání tohoto typu podpory, neumožňují postihnout tuto reformu důchodového systému. Nicméně v tomto případě považuje Komise za vhodné považovat tuto podporu za kompenzaci ztracených nákladů a bude tento přístup sledovat ve své analýze podobných případů.

(148)

Reforma důchodového systému v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu umožňuje zvýšit konkurenci na francouzských trzích s elektřinou a plynem odstraněním bariér při vstupu na tento trh. Tato reforma zvláštního režimu kromě toho zapadá do obecného rámce reformy důchodových systémů členských států, kterou si přeje jak Rada, tak Komise (34).

(149)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy stanoví, že podpory splňující kritéria, která definuje, jsou v zásadě neslučitelná se společným trhem. Výjimky z této neslučitelnosti podle čl. 87 odst. 2 Smlouvy nejsou v tomto případě použitelné z důvodu druhu podpory, která není určena k dosažení cílů vyjmenovaných v uvedeném odstavci.

(150)

Dotčená podpora rovněž nesplňuje podmínky podle čl. 87 odst. 3 písm. a) a c) pro podporu, která má usnadnit hospodářský rozvoj určitých regionů, tím spíše, že představuje podporu na provoz. Ve skutečnosti nepodléhá investicím ani vytváření pracovních míst, jak to předpokládají pokyny pro státní podporu regionům.

(151)

Čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy rovněž stanoví výjimku pro podporu, která má usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem. V takovém případě nelze tuto přezkoumanou podporu zařadit do rámce této výjimky. Tato výjimka z platného daňového práva, kterou využívá pouze jeden jediný podnik, nemůže být považována za výjimku usnadňující rozvoj činnosti. Jejím jediným cílem je pomoci jednomu podniku snížit provozní náklady.

(152)

Pokud jde o výjimky podle čl. 87 odst. 3 písm. b) a d) Smlouvy není dotčená státní podpora v tomto případě určena na uskutečnění projektu společného zájmu, ani na nápravu vážného narušení francouzského hospodářství, ani na pomoc kultuře a zachování kulturního dědictví.

(153)

Kritéria slučitelnosti uvedená v čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy nejsou splněna. Pokud jde o kompenzaci nákladů na veřejnou službu, nabízí se stejná poznámka jako pro neomezenou státní záruku, kterou využívá EDF: francouzské orgány se případě daňového zvýhodnění neodvolaly na použití čl. 86 odst. 2 Smlouvy, ale zdůraznily skutečnost, že EDF vykonává úkoly veřejné služby. Francouzské orgány nicméně nedodaly žádné vyhodnocení nákladů, které EDF vznikly v souvislosti s plněním těchto úkolů. Komise tedy nemůže prokázat, zda uvedené daňové zvýhodnění kompenzuje náklady spojené s těmito úkoly veřejné služby, které jsou jí uloženy (35), či nikoli.

(154)

Na základě předchozích úvah se tedy Komise domnívá, že přezkoumaná podpora představuje podporu na provoz, jejímž cílem bylo posílit konkurenční pozice EDF vůči jejím konkurentům. Je tedy neslučitelná se společným trhem.

(155)

Komise se domnívá, že oproti tvrzení francouzských orgánů nelze v tomto případě použít pravidlo promlčení. EDF ovšem vytvořila účetní rezervy osvobozením od daně v letech 1987 až 1996. Je však třeba poznamenat, že na jedné straně Conseil national de la comptabilité stanoví, že opravy chyb, které podle své povahy vycházejí ze zaúčtování operací v minulosti, musejí být zaúčtovány ve výsledku účetního roku, během kterého byly zjištěny. Na straně druhé zákon, který stanoví, že poplatky za licenci jsou přeřazeny do kapitálových dotací, aniž by byly podrobeny dani z příjmu právnických osob, je ze dne 10. listopadu 1997. Daňové zvýhodnění je tedy z roku 1997 a pravidlo promlčení neplatí pro novou podporu vyplacenou k tomuto datu.

(156)

Toto rozhodnutí bylo přijato na základě informací předąných francouzskými orgány. Je nutné poznamenat, že i přes výslovný příkaz, který byl francouzským orgánům zaslán v říjnu 2002, francouzské orgány nadále odmítají předat Komisi všechny požadované dokumenty. Předaly pouze výpisy ze zpráv Účetního dvora požadované v příkazu.

(157)

Komise nejprve stanoví, že neomezená státní záruka, kterou využívala EDF, musí být zrušena, čímž bude podnik podléhat obecnému právu pro hromadná řízení.

(158)

Komise zaznamenává závazek francouzských orgánů, že zajistí přičlenění důchodového režimu v odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu k důchodovému režimu obecního práva, přičemž zůstane finančně zcela neutrální pro příjmové režimy a stát. Komise předpokládá, že příslušné přičlenění neobsahuje prvky státní podpory, pokud bude respektován tento závazek.

(159)

Komise dále stanoví, že zvláštní důchodové dávky, které mají k datu reformy obdržet zaměstnanci pracující na přenosu a distribuci elektřiny a plynu, již nebudou vypláceny podniky z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu, ale tarifním příspěvkem. Pokud podniky z odvětví elektrárenského a plynárenského průmyslu v minulosti nevyplatily část zvláštních poplatků, jedná se o státní podporu slučitelnou se společným trhem podle čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy.

(160)

Komise dále konstatuje, že daň z příjmu právnických osob z části rezerv vytvořených osvobozením od daně pro obnovení RAG, kterou EDF nezaplatila v roce 1997, představuje státní podporu neslučitelnou se společným trhem. Tato daňová podpora činí 888,89 milionů EUR,