2004/191/ES2004/191/ES: Rozhodnutí Rady ze dne 23. února 2004 o kritériích a praktických opatřeních k vyrovnání finančních nevyvážeností vzniklých v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí

Rozhodnutí Rady

ze dne 23. února 2004

o kritériích a praktických opatřeních k vyrovnání finančních nevyvážeností vzniklých v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES o vzájemném uznávání rozhodnutí o vyhoštění státních příslušníků třetích zemí

(2004/191/ES)

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 63 bod 3 uvedené smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Evropská rada na zasedání v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999 znovu potvrdila svou vůli vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Je tedy nezbytné, aby společná evropská azylová a migrační politika směřovala ke spravedlivému zacházení se státními příslušníky třetích zemí a zároveň k lepšímu řízení migračních proudů. Tyto cíle potvrdila Evropská rada na svém zasedání v Laekenu ve dnech 14. a 15. prosince 2001 a v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002. Byla zejména zdůrazněna nutnost boje s nedovoleným přistěhovalectvím, včetně vhodných opatření na podporu navracení neoprávněně pobývajících osob.

(2) Použití směrnice 2001/40/ES [1] může způsobit finanční nevyváženosti, pokud rozhodnutí o vyhoštění, i přes úsilí vyvinuté vykonávajícím členským státem, nemohou být uskutečněna na náklady dotyčných státních příslušníků třetích zemí nebo třetí osoby. Je proto třeba přijmout vhodná kritéria a praktická opatření pro vzájemné vyrovnání mezi členskými státy.

(3) Toto rozhodnutí by též mělo sloužit jako základ pro stanovení kritérií a praktických opatření nezbytných pro provedení článku 24 Schengenské úmluvy.

(4) Jelikož cíle navrhované akce, totiž rozdělení finančního zatížení souvisejícího se spoluprací mezi členskými státy v oblasti vyhoštění státních příslušníků třetích zemí v případě vzájemného uznávání rozhodnutí o vyhoštění, nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto, z důvodů celoevropské oblasti působnosti tohoto rozhodnutí, jich může být lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství v souladu se zásadou subsidiarity přijmout opatření podle článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(5) Toto rozhodnutí ctí základní práva a zachovává zásady uvedené zejména v Listině základních práv Evropské unie. Toto rozhodnutí především směřuje k zajištění plného respektování lidské důstojnosti v případě vyhoštění a vystěhování, jak vyplývá z článků 1, 18 a 19 uvedené listiny.

(6) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, se Dánsko nepodílí na přijímání tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis podle hlavy IV Smlouvy o založení Evropského společenství, do té míry, v jaké je použitelné na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky krátkodobého pobytu použitelné ne území členského státu na základě schengenského acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 5 uvedeného protokolu do šesti měsíců poté, co Rada přijala toto rozhodnutí, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(7) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu dohody uzavřené Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis [2], pokud se použije na státní příslušníky třetích zemí, kteří nesplňují nebo již nesplňují podmínky stanovené pro krátkodobý pobyt použitelné na území členského státu na základě schengenského acquis, která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodu A rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování uvedené dohody [3].

(8) V souladu s článkem 3 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství, oznámilo Spojené království přání účastnit se přijímání tohoto rozhodnutí. Pokud toto rozhodnutí též provádí článek 24 Schengenské úmluvy, v souladu s článkem 7 směrnice 2001/40/ES, nevztahuje se na Spojené království.

(9) V souladu s články 1 a 2 Protokolu o postavení Spojeného království a Irska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o založení Evropského společenství a aniž je dotčen článek 4 uvedeného protokolu, nepodílí se Irsko nepodílí na přijímání ani uplatňování tohoto rozhodnutí, a proto pro ně není závazné ani použitelné.

(10) Toto rozhodnutí je aktem navazujícím na schengenské acquis nebo jinak s ním souvisejícím ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Toto rozhodnutí stanoví vhodná kritéria a praktická opatření pro náhradu finančních nevyvážeností, které mohou vzniknout v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES, pokud vyhoštění nemůže být provedeno na náklady státního příslušníka nebo státních příslušníků dotyčných třetích zemí.

Článek 2

1. Vydávající členský stát vyrovná vykonávajícímu členskému státu finanční nevyváženost, která vznikne v souvislosti s používáním směrnice 2001/40/ES, pokud vyhoštění nemůže být provedeno na náklady státního příslušníka nebo státních příslušníků dotyčných třetích zemí.

Vykonávající členský stát poskytne vydávajícímu členskému státu obecné informace o předpokládaných nákladech na vyhoštění.

2. K náhradě dochází na žádost vydávajícího členského státu na základě minimálních skutečných výdajů a podle těchto zásad:

a) Náklady na přepravu: zahrnují skutečné náklady na letenky až do výše částky odpovídající úřední ceně IATA pro daný let v době výkonu. Skutečné výdaje za pozemní nebo námořní přepravu vozem, vlakem nebo lodí mohou být požadovány na základě vlakové jízdenky druhé třídy nebo lodního lístku pro danou vzdálenost v době výkonu.

b) Správní náklady: zahrnují skutečné náklady na vízové poplatky a na poplatky za vydání cestovních dokladů nezbytných pro návrat (propustky).

c) Denní sazby diet pro členy doprovodu: určí se v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy nebo postupy.

d) Náklady na ubytování členů doprovodu: zahrnují skutečné náklady na pobyt těchto členů doprovodu v tranzitní oblasti třetí země, jakož i během jejich krátkého pobytu v zemi původu nezbytně nutného pro provedení úkolu. Pro účely náhrady se počet členů doprovodu omezuje na dvě osoby na jednu navracenou osobu, pokud není na základě posouzení vykonávajícího členského státu a po dohodě s vydávajícím členským státem požadováno více členů doprovodu.

e) Náklady na ubytování navracené osoby: zahrnují skutečné náklady na pobyt navracené osoby ve vhodném ubytovacím zařízení, v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy nebo postupy vykonávajícího členského státu. Náhrada se omezuje na pobyt v délce maximálně tří měsíců. Pokud se předpokládá, že pobyt navracené osoby bude delší než tři měsíce, provádějící členský stát a vydávající členský stát se o dodatečných nákladech dohodnou.

f) Výdaje na lékařskou péči: zahrnují skutečné náklady na lékařské ošetření navracené osoby a členů doprovodu v naléhavých případech, včetně nákladů na nezbytnou hospitalizaci.

V nezbytných případech vykonávající členský stát konzultuje vydávající členský stát a dohodnou se na nákladech překračujících náklady stanovené v tomto odstavci nebo dodatečné náklady.

Článek 3

1. Žádosti o náhradu se podávají písemně a připojí se k nim doklady o nahraditelných výdajích.

2. O náhradu lze žádat pouze u rozhodnutí o vyhoštění, která byla vydána po nabytí účinku tohoto rozhodnutí.

O náhradu nelze žádat za provedení rozhodnutí o vyhoštění vydaných více než čtyři roky před jejich výkonem.

3. Žádosti o náhradu podané více než jeden rok po výkonu mohou být zamítnuty.

4. Každý členský stát stanoví národní kontaktní místo pro provádění tohoto rozhodnutí a sdělí související údaje ostatním členským státům.

Každou žádost o náhradu odešle národní kontaktní místo vykonávajícího členského státu národnímu kontaktnímu místu vydávajícího členského státu, jež informuje národní kontaktní místo vykonávajícího státu o obdržení žádosti.

5. Nejpozději do tří měsíců oznámí národní kontaktní místo vydávajícího členského státu národnímu kontaktnímu místu vykonávajícího členského státu přijetí nebo zamítnutí žádosti. Toto oznámení je písemné a v případě zamítnutí obsahuje odůvodnění.

6. Platby se provádějí nejpozději během tří měsíců ode dne přijetí platby národním kontaktním místem vykonávajícího členského státu.

7. Národní kontaktní místa vykonávajícího členského státu a vydávajícího členského státu jsou informována o platbách a zamítnutích náhrad.

Článek 4

1. Za účelem řádného provádění tohoto rozhodnutí i směrnice 2001/40/ES poskytne každé národní kontaktní místo pravidelně informace týkající se zejména celkového počtu vykonávacích opatření přijatých podle směrnice 2001/40/ES, která byla na základě tohoto rozhodnutí nahrazena, a celkový počet zamítnutých náhrad a jejich odůvodnění.

2. Takové informace mohou též obsahovat doporučení na zlepšení kritérií a praktických opatření tohoto rozhodnutí.

Článek 5

Toto rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 6

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 23. února 2004.

Za Radu

předseda

B. Cowen

[1] Úř. věst. L 149, 2.6.2001, s. 34.

[2] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.

[3] Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31.

--------------------------------------------------