2001/43/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/43/ES ze dne 27. června 2001, kterou se mění směrnice Rady 92/23/EHS o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži

Publikováno: Úř. věst. L 211, 4.8.2001, s. 25-46 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 27. června 2001 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 4. srpna 2001 Nabývá účinnosti: 4. srpna 2001
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/43/ES

ze dne 27. června 2001,

kterou se mění směrnice Rady 92/23/EHS o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy [3] s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 21. března 2001,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Je třeba přijmout opatření pro zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

(2) Směrnice Rady 92/23/EHS ze dne 31. března 1992 o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži [4] je jednou ze zvláštních směrnic týkajících se postupu EHS schvalování typu zavedeného směrnicí Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [5]. Ustanovení směrnice 70/156/EHS týkající se systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků vozidel se proto vztahují i na směrnici 92/23/EHS.

(3) Podle čl. 3 odst. 4 a čl. 4 odst. 3 směrnice 70/156/EHS je zejména nutné, aby byl ke každé zvláštní směrnici připojen informační dokument a certifikát ES schválení typu podle přílohy VI uvedené směrnice, aby schválení typu mohlo být zpracováno výpočetní technikou. Proto musí být změněn certifikát schválení typu uvedený ve směrnici 92/93/ES.

(4) Ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/97/EHS ze dne 10. listopadu 1992, kterou se mění směrnice 70/157/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se přípustné hladiny akustického tlaku a výfukového systému motorových vozidel [6], stanoví že jakákoli další opatření, zaměřená zejména na uvedení požadavků na bezpečnost do souladu s potřebou omezit hluk vznikající ze styku pneumatiky s povrchy vozovek, budou přijata na základě návrhu Komise, ve kterém budou zohledněny studie a výzkum, jež musí být provedeny v souvislosti s tímto zdrojem hluku.

(5) Byla vyvinuta realistická a reprodukovatelná metoda umožňující měření hluku vznikajícího ze styku pneumatik s povrchy vozovek. Na podkladě této nové metody měření byla vypracována studie pro stanovení číselné hodnoty hladiny akustického tlaku ze styku pneumatika/vozovka vyvolávaný různými typy pneumatik montovanými na různé typy motorových vozidel.

(6) Při stanovení požadavků na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka je nutno vycházet ze skutečnosti, že pneumatiky jsou konstruovány se zřetelem na parametry, které se vztahují na bezpečnost a životní prostředí, a že nátlakem na jeden z parametrů může dojít k ovlivnění jiných parametrů. Rovněž by se mělo při stanovení požadavků na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka vycházet ze skutečnosti, že ISO průběžně vypracovává mezinárodní normy, které se vztahují na povrchy vozovek a že EHK OSN průběžně vypracovává mezinárodní předpisy, které se vztahují na požadavky na životnost a bezpečnost pneumatik.

(7) Směrnici 92/23/EHS je proto třeba změnit.

(8) Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi [7],

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Směrnice 92/23/EHS se mění takto:

1. Slova "EHS schválení typu konstrukční části" a "EHS schválení typu" se ve všech případech nahrazují slovy "ES schválení typu" v odpovídající gramatické formě.

2. V článku 1 se první odrážka nahrazuje tímto:

"— "pneumatikou". se rozumí každá nová pneumatika, včetně zimní pneumatiky s otvory pro hřeby, která je původním vybavením nebo je náhradní pneumatikou a která je určena pro vozidla, na která se vztahuje směrnice 70/156/EHS. Tato definice nezahrnuje zimní pneumatiky s hřeby,".

3. Vkládá se nový článek, který zní:

"Článek 1a

1. Požadavky stanovené v příloze V se vztahují na pneumatiky určené k první montáži na vozidla poprvé uvedená do provozu dne 1. října 1980 nebo po tomto dni.

2. Požadavky stanovené v příloze V se nevztahují na

a) pneumatiky s kategorií rychlosti menší než 80 km/h,

b) pneumatiky se jmenovitým průměrem ráfku nepřekračujícím 254 mm (nebo s kódem 10) nebo se jmenovitým průměrem ráfku 635 mm nebo přesahujícím tuto hodnotu (s kódem 25),

c) náhradní pneumatiky pro dočasné použití typu T podle definice v bodu 2.3.6 přílohy II,

d) pneumatiky konstruované výlučně pro montáž na vozidla poprvé registrovaná před 1. říjnem 1980."

4. Článek 2 se nahrazuje tímto:

"Článek 2

1. Za podmínek stanovených v příloze I udělí členské státy ES schválení typu pro každý typ pneumatiky, který splňuje požadavky stanovené v příloze II, a přidělí mu číslo schválení typu uvedené v příloze I.

2. Za podmínek stanovených v příloze V udělí členské státy ES schválení typu pro každý typ pneumatiky, který splňuje požadavky stanovené v příloze V, a přidělí mu číslo schválení typu uvedené v příloze I.

3. Za podmínek stanovených v příloze III udělí členské státy ES schválení typu pro každé vozidlo z hlediska jeho pneumatik, pokud tyto pneumatiky (popřípadě včetně náhradních pneumatik) splňují požadavky stanovené v příloze II a požadavky týkající se vozidel stanovené v příloze IV, a pro každé takové vozidlo přidělí číslo schválení typu uvedené v příloze III."

5. Seznam příloh a přílohy se mění v souladu s přílohou této směrnice.

6. Vkládá se nový článek, který zní:

"Článek 10a

1. Od 4. února 2003 nesmějí členské státy

a) odmítnout udělit ES schválení typu nebo udělit vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla nebo pro typ pneumatiky, ani

b) zakázat registraci, prodej nebo uvedení do provozu vozidla nebo zakázat registraci, prodej nebo uvedení do provozu pneumatik

z důvodů týkajících se pneumatik a jejich montáže na nová vozidla, pokud toto vozidlo nebo tyto pneumatiky splňují požadavky této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES [8].

2. Od 4. srpna 2003 již členské státy nesmějí udělit ES schválení typu a mohou odmítnout udělit vnitrostátní schválení pro typy pneumatik, které spadají do oblasti působnosti této směrnice a které nesplňují požadavky této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES.

3. Od 4. února 2004 členské státy nesmějí již udělit ES schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro typ vozidla z důvodů týkajících se jeho pneumatik a jejich montáže, pokud nejsou splněny požadavky této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES.

4. Od 4. února 2005 členské státy

a) považují prohlášení o shodě doprovázející nová vozidla podle směrnice 70/156/EHS za neplatná pro účely čl. 7 odst. 1 uvedené směrnice, pokud nejsou splněny požadavky této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES, a

b) odmítnou registraci nebo zakáží prodej nebo první uvedení do provozu nových vozidel, která nesplňují požadavky této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES.

5. Od 1. října 2009 se ustanovení této směrnice ve znění směrnice 2001/43/ES použijí pro účely čl. 7 odst. 2 směrnice 70/156/EHS na všechny pneumatiky, na které se tato směrnice vztahuje, s výjimkou pneumatik třídy C1d a C1e, na které se použijí od dnů 1. října 2010 a 1. října 2011."

Článek 2

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 4. srpna 2002. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Použijí tyto předpisy nejpozději ode dne 4. února 2003.

2. Opatření uvedená v odstavci 1 přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 3

1. Nejpozději do 4. srpna 2003 bude postupem podle čl. 2 odst. 4 přijata změna směrnice 92/23/EHS a zavedena zkouška přilnavosti pneumatik.

2. Na základě zkušeností získaných ze zavedení mezních hodnot pro hluk pneumatik musí Komise do 36 měsíců po vstupu této směrnice v platnost předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu o tom, zda a v jakém rozsahu by technický pokrok bez ohrožení bezpečnosti umožnil zavedení mezních hodnot uvedených v příloze v bodu 4.2.1 ve sloupcích B a C směrnice 92/23/EHS ve znění této směrnice. Na základě této zprávy navrhne Komise do 12 měsíců změnu směrnice 92/23/EHS z hlediska zavedení opatření týkajících se bezpečnosti, životního prostředí a valivého odporu.

Článek 4

1. Komisi je nápomocen Výbor pro přizpůsobování technickému pokroku, zřízený článkem 13 směrnice 70/156/EHS (dále jen "výbor").

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 5

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 6

Tato směrnice je určena členským státům.

V Lucemburku dne 27. června 2001.

Za Evropský parlament

předsedkyně

N. Fontaine

Za Radu

předseda

B. Rosengren

[1] Úř. věst. C 30, 28.1.1998, s.8.

[2] Úř. věst. C 235, 27.7.1998, s. 24.

[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 18. února 1990 (Úř. věst. C 80, 16.3.1998, s. 90), společný postoj Rady ze dne 13. dubna 2000 (Úř. věst. C 195, 11.7.2000, s. 16) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 7. září 2000 (Úř. věst. C 135, 7.5.2001, s. 254). Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 31. května 2001 a rozhodnutí Rady ze dne 5. června 2001.

[4] Úř. věst. L 129, 24.5.1992, s. 95. Směrnice ve znění aktu o přistoupení z roku 1994.

[5] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2000/40/ES (Úř. věst. L 203, 10.8.2000, s. 9).

[6] Úř. věst. L 371, 19.12.1992, s. 1.

[7] Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23.

[8] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/43/ES ze dne 17. června 2001, kterou se mění směrnice 92/23/EHS o pneumatikách pro motorová vozidla a jejich přípojná vozidla a o jejich montáži (Úř. věst. L 211, 4.8.2001, s. 25).

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

1. Seznam příloh se mění takto:

"PŘÍLOHA I | Správní ustanovení pro ES schvalování pneumatik |

Dodatek 1 | Informační dokument pro ES schválení typu pro typ pneumatiky |

Dodatek 2 | Certifikát ES schválení typu (pneumatiky) |

Dodatek 3 | Informační dokument pro ES schválení typu pneumatiky z hlediska emise hluku ze styku pneumatika/vozovka |

Dodatek 4 | Certifikát ES schválení typu (emise hluku ze styku pneumatika/vozovka) |

PŘÍLOHA II [1] | Požadavky na pneumatiky |

Dodatek 1 | Vysvětlující vyobrazení |

Dodatek 2 | Seznam značek indexů únosnosti a jim odpovídající maximální hmotnosti |

Dodatek 3 | Uspořádání označení pneumatiky |

Dodatek 4 | Vztah mezi indexem tlaku a jednotkami tlaku |

Dodatek 5 | Měřicí ráfek, vnější průměr a šířka průřezu určitých pneumatik s označením rozměru |

Dodatek 6 | Metoda měření rozměrů pneumatiky |

Dodatek 7 | Postup provádění výkonových zkoušek zatížením a rychlostí |

Dodatek 8 | Změny únosnosti v závislosti na rychlosti; radiální a diagonální pneumatiky užitkových vozidel |

PŘÍLOHA III | Správní ustanovení pro schvalování typu vozidla z hlediska montáže pneumatik |

Dodatek 1 | Informační dokument pro typ vozidla |

Dodatek 2 | Certifikát ES schválení typu vozidla |

PŘÍLOHA IV | Požadavky na vozidla z hlediska montáže pneumatik |

PŘÍLOHA V | Emise hluku ze styku pneumatika/vozovka |

Dodatek 1 | Metoda zkoušení hladin akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka, metoda volného přejezdu |

Dodatek 2 | Zkušební protokol |

PŘÍLOHA VI | Ustanovení pro zkušební lokalitu |

2. Příloha I se nahrazuje tímto:

"

PŘÍLOHA I

SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO ES SCHVALOVÁNÍ PNEUMATIK

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU PRO TYP PNEUMATIKY

1.1 Žádost o ES schválení typu pro typ pneumatiky podle článku 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS podává výrobce pneumatiky.

1.1.1 K žádosti o ES schválení typu podle přílohy II se ve trojím vyhotovení přiloží popis typu pneumatiky podle popisu v informačním dokumentu v dodatku 1.

1.1.1.1 K žádosti se přiloží (vše ve trojím vyhotovení) nákres nebo reprezentativní fotografie, zobrazující vzorek běhounu pneumatiky, a nákres obálky nahuštěné pneumatiky namontované na měřicím ráfku, přičemž v tomto nákresu musí být udány odpovídající rozměry (viz body 6.1.1 a 6.1.2 přílohy II) typu předaného ke schválení.

1.1.1.2 K žádosti se přiloží buď zkušební protokol stanovené technické zkušebny, nebo počet vzorků, které stanoví schvalovací orgán.

1.1.2 K žádosti o ES schválení typu podle přílohy V se ve trojím vyhotovení přiloží popis typu pneumatiky podle popisu v informačním dokumentu v dodatku 3.

1.1.2.1 K žádosti se přiloží (vše ve trojím vyhotovení) nákresy, výkresy nebo fotografie vzorku běhounu, který je pro typ schvalovaných pneumatik reprezentativní.

1.1.2.2 K žádosti se také přiloží buď zkušební protokol stanovené technické zkušebny, nebo počet vzorků, které stanoví schvalovací orgán.

1.2 Výrobce může požádat o rozšíření ES schválení typu,

1.2.1 aby zahrnul změněné typy pneumatiky do ES schválení typu podle přílohy II nebo,

1.2.2 aby zahrnul do ES schválení typu podle přílohy V další označení rozměru pneumatik nebo změněnou obchodní značku nebo název výrobce nebo vzorek běhounu.

1.3 Do 31. prosince 2005 může schvalovací orgán uznat laboratoře výrobce pneumatik jako schválené technické zkušebny podle čl. 14 odst. 1 směrnice 70/156/EHS.

2. NÁPISY

2.1 Vzorky typu pneumatiky předložené k ES schválení typu musí být opatřeny snadno viditelnou a nesmazatelnou výrobní značkou nebo obchodní firmou žadatele a musí poskytovat dostatečné místo pro označení značkou ES schválení typu podle bodu 4 této přílohy.

3. ES SCHVÁLENÍ TYPU

3.1 ES schválení typu se udělí podle článku 4 směrnice 70/156/EHS a přidělí se číslo ES schválení typu pro každý typ pneumatiky předložený v souladu s bodem 1.1.1 a splňující požadavky přílohy II.

3.1.1 Rozhodnutí o udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu pneumatiky podle přílohy II se sdělí členským státům podle čl. 4 odst. 6 směrnice 70/156/EHS.

3.1.2 ES schválení typu se udělí podle článku 4 směrnice 70/156/EHS a přidělí se číslo ES schválení typu pro každý typ pneumatiky předložený v souladu s bodem 1.1.2 a splňující požadavky přílohy V.

3.2.1 Rozhodnutí o udělení, rozšíření, odmítnutí nebo odejmutí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu pneumatiky podle přílohy V se sdělí členským státům podle čl. 4 odst. 6 směrnice 70/156/EHS.

3.3 Pro každý schválený typ pneumatiky se přidělí číslo ES schválení typu. Stejný členský stát nesmí přidělit stejné číslo jinému typu pneumatiky. Čísla ES schválení typu udělená podle přílohy II a čísla ES schválení typu udělená podle přílohy V musí být odlišná.

4. OZNAČOVÁNÍ ZNAČKOU ES SCHVÁLENÍ TYPU

4.1 Každá pneumatika, která se shoduje s typem, pro který bylo uděleno ES schválení typu podle této směrnice, musí být opatřena značkou ES schválení typu.

4.2 Značku ES schválení typu tvoří obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno e a rozlišovací písmena nebo číslo členského státu, který udělil schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Číslo ES schválení typu se skládá z čísla ES schválení typu, které je uvedeno na certifikátu vystaveném pro tento typ, před kterým jsou uvedeny číslice "00" u pneumatik užitkových vozidel a "02" u pneumatik osobních vozidel.

4.2.1 Obdélník, který tvoří značku ES schválení typu, musí mít délku minimálně 12 mm a výšku minimálně 8 mm. Písmeno (písmena) a číslice musí mít výšku nejméně 4 mm.

4.3 Značky a čísla ES schválení typu, jakož i jakékoli doplňkové nápisy požadované podle bodu 3 přílohy II (pro ES schválení typu podle požadavků uvedených v příloze II) musí být provedeny způsobem předepsaným v uvedeném bodu.

4.4 Čísla schválení typu přidělená podle přílohy V musí mít připojenu příponu "s", kde je "s" zkratka pro anglické a francouzské označení zvuku (sound/son).

4.5 Příklad značky ES schválení typu:

+++++ TIFF +++++

Pneumatika opatřená výše uvedenou značkou ES schválení typu je pneumatika užitkového vozidla (00), která splňuje ES požadavky (e) a pro kterou byla udělena značka ES schválení typu v Irsku (24) podle přílohy II pod číslem 479 a v Itálii podle přílohy V pod číslem 687-s.

Poznámka:

Čísla "479" a "687" (čísla ES schválení typu) a čísla "24" a "3" (čísla členských států, které udělily schválení typu) jsou uvedena jen jako příklad.

Číslo schválení typu musí být umístěno blízko obdélníku, a to nad ním nebo pod ním nebo vlevo nebo vpravo od něj. Číslice čísla schválení typu musí být všechny na stejné straně písmene "e" a musí směřovat stejným směrem.

5. ZMĚNA TYPU PNEUMATIKY

5.1 V případě změny typu pneumatiky schváleného podle přílohy II nebo podle přílohy V se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.

5.2 V případě změny vzorku běhounu pneumatiky schváleného typu podle přílohy II není nutné vyžadovat zkoušky předepsané v příloze II.

5.3 Pokud bylo do rozsahu schválených typů pneumatik podle přílohy V doplněno označení rozměru pneumatiky nebo obchodní označení, stanoví jakékoli požadavky na nové zkoušení schvalovací orgán.

5.4 Při úpravě vzorku běhounu pneumatiky v rozsahu pneumatik schválených jako typ podle přílohy V musí být znovu přezkoušen reprezentativní soubor vzorků v případě, že si schvalovací orgán není jist tím, že úprava neovlivní emisi hluku ze styku pneumatika/vozovka

6. SHODNOST VÝROBY

6.1 Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou obecně přijímána v souladu s článkem 10 směrnice 70/156/EHS.

6.2 Zejména pokud se pro kontrolu shodnosti výroby provádí ověření podle dodatku 1 přílohy V a pokud hladina akustického tlaku hluku zkoušené pneumatiky nepřesahuje mezní hodnoty stanovené v bodu 4 přílohy V o více než o 1 dB(A), musí se výroba považovat za splňující požadavky bodu 4 výše zmíněné přílohy V.

"

3. Nadpis dodatku 1 k příloze I se nahrazuje tímto:

"Dodatek 1

INFORMAČNÍ DOKUMENT č. … PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU PRO TYP PNEUMATIKY

(příloha II směrnice 92/23/EHS)"

4. Nadpis dodatku 2 k příloze I se nahrazuje tímto:

"Dodatek 2

CERTIFIKÁT ES SCHVÁLENÍ TYPU

(pneumatiky)

VZOR [Maximální formát : A4 (210 mm × 297 mm)]"

5. V dodatku 2 přílohy I se do odstavce

"Sdělení týkající se"

: vkládají nové odrážky, které znějí:

"— odejmutí schválení typu (1),

— ukončení výroby (1)."

6. V příloze I se doplňují nové dodatky, které znějí: "

Dodatek 3

INFORMAČNÍ DOKUMENT Č. … PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU PNEUMATIKY Z HLEDISKA EMISE HLUKU ZE STYKU PNEUMATIKA/VOZOVKA

(Příloha V směrnice 92/23/EHS)

Následující informace, přicházejí-li v úvahu, se spolu se soupisem obsahu dodávají trojmo. Předkládají-li se výkresy, musí být kresleny ve vhodném měřítku na formátu A4 a musí být dostatečně podrobné, nebo musí být na tento formát složeny. V případě použití mikroprocesorového řízení funkcí musí být dodány informace o jeho výkonu.

1. OBECNĚ

1.1 Obchodní firma výrobce:

1.2 Jméno a adresa žadatele:

1.3 Adresa výrobního závodu (závodů):

1.4 Obchodní značka (značky) nebo název (názvy) nebo výrobní značka (značky) užívané pro určitou pneumatiku, pro kterou je požadováno schválení typu:

2. PNEUMATIKY

2.1 Klasifikace pneumatiky (třída C1, třída C2 nebo třída C3):

2.2 Kategorie použití (normální, pro jízdu na sněhu nebo speciální):

2.3 Detaily hlavních vlastností vzorku (vzorků) běhounu užitého na stanoveném rozsahu rozměrů pneumatik z hlediska jejich vlivu na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka. Údaje se vyjádří nákresem, fotografií nebo popisem, musí ale být dostačující k tomu, aby umožnily schvalovacímu orgánu nebo technické zkušebně stanovit, zda jakákoli následná změna hlavních vlastností bude nepříznivě ovlivňovat emise hluku ze styku pneumatika/vozovka.

Poznámka:

Vliv změn drobnějších detailů běhounu pneumatiky a její konstrukce na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka se bude stanovovat v průběhu kontrol shodnosti výroby.

2.4 Konstrukce pneumatiky:

2.5 Seznam označení vzorků běhounu:

(pro každé obchodní označení, obchodní značku nebo obchodní popis uveďte seznam určení podle bodu 2.17 přílohy II směrnice 92/23/EHS, u pneumatik třídy C1 popřípadě s doplněním označení "Reinforced" (zesílená) nebo "Extra load" (vysoké zatížení).

Dodatek 4

+++++ TIFF +++++

"

7. V příloze IV se bod 3.1.1 nahrazuje tímto:

"3.1.1 Každá pneumatika namontovaná na vozidlo, včetně libovolné náhradní pneumatiky, musí být podle bodu 3.7.4 opatřena značkou (značkami) ES schválení typu uvedenou v bodu 4 přílohy I nebo značkou schválení typu, která udává, že pneumatika vyhovuje předpisům EHK OSN č. 30 nebo 54. Značky schválení EHK OSN se považují za odpovídající značkám ES schválení typu uděleným podle přílohy II."

8. Doplňuje se následující příloha a dodatky: "

PŘÍLOHA V

EMISE HLUKU ZE STYKU PNEUMATIKA/VOZOVKA

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato příloha se vztahuje na ES schválení typu pneumatik jako konstrukčních celků z hlediska emisí hluku ze styku pneumatika/vozovka.

2. DEFINICE

Pro účely této přílohy platí definice přílohy II s výjimkou bodu 2.1, který se mění tímto způsobem:

2.1 "Typem pneumatiky"

se ve vztahu ke schvalování typu podle této přílohy (emise hluku ze styku pneumatika/vozovka) rozumí rozsah pneumatik, který je tvořen seznamem označení rozměrů pneumatik (viz bod 2.17 v příloze II), výrobních značek, obchodních značek a obchodních názvů, které se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

- název výrobce,

- klasifikace pneumatiky (viz bod 2.4 této přílohy),

- konstrukce pneumatiky (viz bod 2.1.4 přílohy II),

- kategorie použití (viz bod 2.1.4 přílohy II),

- u třídy pneumatik C1: "reinforced" nebo "extra load",

- vzorek běhounu (viz bod 2.3 Informačního dokumentu, v dodatku 3 přílohy I).

Poznámka:

Vliv změn drobnějších detailů běhounu pneumatiky a její konstrukce na emise hluku ze styku pneumatika/vozovka se bude stanovovat v průběhu kontrol shodnosti výroby.

Dále platí také následující definice:

2.2 "

Obchodní značkou nebo obchodním názvem

"

se rozumí identifikace pneumatiky tak, jak ji uvádí její výrobce. Obchodní značka může být totožná s obchodní firmou výrobce, obchodní název se může shodovat s výrobní značkou.

2.3 "

Emisí hluku ze styku pneumatika/vozovka

"

se rozumí hluk, který vzniká ze styku pneumatiky za jízdy po povrchu vozovky.

2.4 Pro účely této přílohy platí následující klasifikace:

pneumatiky třídy C1 | pneumatiky osobních automobilů (viz bod 2.32 přílohy II); |

pneumatiky třídy C2 | pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≤ 121 a se značkou kategorie rychlosti ≥ N (viz bod 2.29.3 přílohy II); |

pneumatiky třídy C3 | pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≤ 121 a se značkou kategorie rychlosti ≥ M (viz bod 2.29.3 přílohy II) nebo pneumatiky užitkových vozidel (viz bod 2.33 přílohy II) s indexem únosnosti v jednoduché montáži ≥ 122. |

3. POŽADAVKY NA OZNAČENÍ

3.1 Kromě ostatních požadavků, které uvádí bod 4 přílohy I a bod 3 přílohy II, musí být pneumatika opatřena následujícím označením:

3.1.1 obchodní firma výrobce nebo výrobní značka; obchodní značka, obchodní název nebo výrobní značka.

4. POŽADAVKY NA EMISE HLUKU ZE STYKU PNEUMATIKA/VOZOVKA

4.1 Obecné požadavky

Pro zkoušky hladiny emise hluku ze styku pneumatika/vozovka, které se být provádějí podle dodatku 1, musí být dodána sada čtyř pneumatik stejného označení rozměru pneumatiky a stejného vzorku běhounu a tato sada musí být reprezentativní pro daný rozsah pneumatik.

4.2 Hladiny akustického tlaku stanovené podle bodu 4.5 přílohy I nesmějí překročit následující mezní hodnoty:

4.2.1 Pneumatiky třídy C1 pro jmenovitou šířku průřezu (viz přílohu II, bod 2.17.1.1) zkoušené pneumatiky:

Třída pneumatikyJmenovitá šířka průřezu | Mezní hodnoty v dB(A) |

A | B [4] | C [4] [5] |

C1a | ≤ 145 | 72 [1] | 71 [1] | 70 |

C1b | > 145 ≤ 165 | 73 [1] | 72 [1] | 71 |

C1c | > 165 ≤ 185 | 74 [1] | 73 [1] | 72 |

C1d | > 185 ≤ 215 | 75 [2] | 74 [2] | 74 |

C1e | > 215 | 76 [3] | 75 [3] | 75 |

4.2.1.1 pro zesílené pneumatiky (nebo pro pneumatiky pro vysoké zatížení) (viz příloha II bod 3.1.8) se mezní hodnoty v bodu 4.2.1 zvyšují o 1 dB(A);

4.2.1.2 pro pneumatiky klasifikované jako pro speciální použití (viz příloha II bod 2.1.3) se mezní hodnoty v bodu 4.2.1 zvyšují o 2 dB(A).

4.2.2 Pneumatiky třídy C2 pro kategorii použití (viz příloha II bod 2.1.3) rozsahu pneumatik:

Kategorie použití | Mezní hodnota vyjádřená v dB(A) |

Normální | 75 |

Pro jízdu na sněhu | 77 |

Speciální | 78 |

4.2.3 Pneumatiky třídy C 3 pro kategorii použití (viz příloha II bod 2.1.3) rozsahu pneumatik:

Kategorie použití | Mezní hodnota vyjádřená v dB(A) |

Normální | 76 |

Pro jízdu na sněhu | 78 |

Speciální | 79 |

Dodatek 1

METODA ZKOUŠENÍ HLADIN AKUSTICKÉHO TLAKU HLUKU ZE STYKU PNEUMATIKA/VOZOVKA, METODA VOLNÉHO PŘEJEZDU

0. Úvod

Tato metoda zahrnuje ustanovení pro měřicí přístroje, podmínky měření a metodu měření, které umožní zjistit hladinu akustického tlaku hluku soupravy pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle pojíždějícím vysokou rychlostí na stanoveném povrchu vozovky. Zaznamenává se maximální hladina akustického tlaku hluku snímaná mikrofony ve vzdáleném poli při volném přejezdu vozidla; konečná výsledná hodnota referenční rychlosti se získá lineární regresní analýzou. Výsledky této zkoušky nelze vztahovat na hluk pneumatik měřený při zatížení za akcelerace nebo při deceleraci za brzdění.

1. Měřicí přístroje

1.1 Akustická měření

Zvukoměr nebo odpovídající systém měřicích zařízení včetně krytu proti větru podle doporučení výrobce musí odpovídat alespoň požadavkům na přístroj typu 1 podle IEC 60651, druhé vydání.

Měří se při použití kmitočtové váhové křivky A a časové konstanty F.

Pokud se použije systém, který zahrnuje periodické vzorkování hladiny akustického tlaku A hluku, je třeba, aby údaje byly zjišťovány v časových intervalech kratších než 30 ms.

1.1.1 Kalibrace

Na počátku a na konci každé série měření se celý měřicí systém kalibruje zvukovým kalibrátorem, který plní požadavky na zvukové kalibrátory o třídě přesnosti alespoň C1 podle IEC 942:1988. Bez dalšího seřizování zvukoměru nesmí být rozdíl mezi jeho dvěma po sobě následujícími kalibracemi větší než stanovují požadavky IEC 942:1988. Bez dalšího seřizování nesmí být rozdíl mezi dvěma po sobě následujícími kalibracemi 0,5 dB nebo větší. Pokud je tato hodnota překročena, neberou se v úvahu výsledky měření zjištěné po předchozí uspokojivé kalibraci.

1.1.2 Splnění požadavků

Jednou ročně se musí ověřit, zda zvukový kalibrátor splňuje požadavky IEC 60942:1988 a nejméně každé dva roky se musí ověřit, zda přístrojový systém splňuje požadavky IEC 60652:1979/A1:1993, druhé vydání; tyto skutečnosti musí ověřovat laboratoř, která je akreditována ke kalibraci podle odpovídajících norem.

1.1.3 Umístění mikrofonu

Mikrofon (nebo mikrofony) se umístí ve vzdálenosti 7,5 m ± 0, 05 m od referenční přímky CC' (obrázek 1) a 1,2 m ± 0, 02 m nad povrchem vozovky. Jeho osa maximální citlivosti musí být směrována vodorovně a musí být kolmá na dráhu vozidla (přímka CC').

1.2 Měření rychlosti

Rychlost vozidla se měří přístroji s přesností ± 1 km/h nebo vyšší, a to v okamžiku, kdy předek vozidla dosáhl přímku PP' (obrázek 1).

1.3 Měření teploty

Měření teploty vzduchu i povrchu zkušebního úseku je povinné. Zařízení pro měření teploty musí mít přesnost v rozsahu ± 1 oC.

1.3.1 Teplota vzduchu

Snímač teploty se umístí v místě prostém překážek blízko mikrofonu tak, aby byl vystaven pohybu vzduchu a chráněn před přímým slunečním svitem. Ochrana před slunečním svitem může být zajištěna jakýmkoliv stínítkem nebo podobným zařízením. Snímač musí být umístěn ve výšce 1,2 m ± 0, 1 m nad úrovní povrchu zkušebního úseku, aby se tak minimalizoval vliv tepelného vyzařování povrchu zkušebního úseku při nízkém pohybu vzduchu.

1.3.2 Teplota povrchu zkušebního úseku

Snímač teploty se umístí v místě, kde je měřená teplota reprezentativní pro teplotu dráhy kol, aniž by tím bylo rušeno měření zvuku.

Pokud se použije přístroj s kontaktním snímačem teploty, musí se mezi povrch a snímač nanést tepelně vodivá pasta, aby se tak zajistil odpovídající tepelný kontakt.

Pokud se použije radiační teploměr (pyrometr), je třeba volit takovou výšku měření, aby bylo zajištěno měření na ploše s průměrem ≥ 0,1 m.

1.4 Měření větru

Zařízení musí být schopné měření rychlosti větru s dovolenou odchylkou ± 1 m/s. Vítr se měří ve výšce mikrofonu. Zaznamená se směr větru vůči směru jízdy.

2. Podmínky měření

2.1 Zkušební lokalita

Zkušební lokalitu tvoří středový úsek, obklopený v podstatě plochým zkušebním prostranstvím. Měřicí úsek musí být rovinný; povrch zkušebního úseku musí být při všech měřeních suchý a čistý. Povrch zkušebního úseku nesmí být při měření nebo před měřením uměle chlazen.

Zkušební dráha musí být taková, aby byly v rozsahu do 1 dB dodrženy podmínky volného zvukového pole mezi zdrojem zvuku a mikrofonem. Tyto podmínky se považují za splněné, pokud se od středu akceleračního úseku nenalézají do vzdálenosti 50 m žádné velké objekty odrážející zvuk, jako jsou ohrady, skály, mosty nebo budovy. Povrch místa pro zkoušky musí vyhovovat dodatku 2 této přílohy.

Střední část o poloměru nejméně 10 m musí být prosta prachového sněhu, vysoké trávy, volné zeminy, škváry apod. Žádná překážka nesmí ovlivňovat zvukové pole v blízkosti mikrofonu a mezi mikrofonem a zvukovým zdrojem nesmí stát žádná osoba. Osoba, která měří, a jacíkoli pozorovatelé, kteří se měření zúčastňují, se musí postavit tak, aby nebyly neovlivňovány údaje měřicích přístrojů.

2.2 Meteorologické podmínky

Nesmí se měřit za špatných meteorologických podmínek. Musí se zajistit, aby výsledky nebyly ovlivněny poryvy větru. Zkoušet se nesmí, pokud rychlost větru ve výšce mikrofonu překračuje 5 m/s.

Nesmí se měřit, pokud je teplota vzduchu nižší než 5 oC nebo vyšší než 40 oC nebo pokud je teplota povrchu zkušebního úseku nižší než 5 oC nebo vyšší než 50 oC.

2.3 Hluk pozadí

Hladina akustického tlaku hluku pozadí (včetně hluku větru) musí být nejméně o 10 dB(A) nižší, než je měřená hladina emise hluku ze styku pneumatika/vozovka. Na mikrofonu může být užit vhodný kryt proti větru za předpokladu, že se vezme v úvahu jeho vliv na citlivost a směrovou charakteristiku mikrofonu.

Jakékoliv měření ovlivněné zvukovou špičkou, která se jeví jako nesouvisející s vlastnostmi obecné hladiny akustického tlaku hluku pneumatik, se nebere v úvahu.

2.4 Požadavky na zkoušené vozidlo

2.4.1 Obecně

Zkoušeným vozidlem musí být motorové vozidlo se čtyřmi pneumatikami namontovanými jen na dvou nápravách.

2.4.2 Naložení vozidla

Vozidlo musí být naloženo tak, aby byla splněna únosnost pneumatik podle bodu 2.5.2.

2.4.3 Rozvor náprav

Rozvor dvou náprav s namontovanými zkoušenými pneumatikami musí být pro pneumatiky třídy C1 menší než 3,5 m a pro pneumatiky třídy C2 a C3 menší než 5 m.

2.4.4 Opatření pro minimalizaci vlivu vozidla na měření akustického tlaku hluku

Aby se zajistilo, že hluk pneumatik není podstatně ovlivněn konstrukcí zkušebního vozidla, jsou stanoveny následující požadavky a doporučení.

Požadavky:

a) Nesmějí být namontovány kryty proti rozstřiku vody nebo jiná zařízení, která mají rozstřik vody omezit.

b) Doplňky nebo přídržná zařízení částí v bezprostřední blízkosti ráfků a pneumatik, které by mohly stínit zvuk, nejsou přípustné.

c) Seřízení kol (sbíhavost, odklon kola, záklon kola) musí plně odpovídat doporučením výrobce vozidla.

d) V podbězích kol nebo pod kapotou nesmějí být namontovány materiály pohlcující zvuk.

e) Zavěšení kol musí být v takovém stavu, aby při naložení vozidla podle zkušebních požadavků nezpůsobovalo mimořádné snížení světlosti vozidla. Pokud je k dispozici systém regulace výšky vozidla nad vozovkou, musí být tento systém nastaven tak, aby byla v průběhu zkoušky zajištěna taková výška nad vozovkou, která je obvyklá za nenaložených podmínek.

Doporučení pro zamezení parazitních zvuků:

a) Doporučuje se odstranění nebo změna těch částí vozidla, které jakkoli přispívají ke hluku pozadí vozidla. Jakákoli demontáž nebo změna musí být zaznamenána ve zkušebním protokolu.

b) Je třeba zajistit, aby při zkoušce nebyly brzdy nedostatečně uvolněny a nezpůsobovaly tak hluk brzdění.

c) Je třeba zajistit, aby nepracovaly elektrické chladicí ventilátory.

d) Při zkoušce musí být uzavřena okna a odklopná střecha.

2.5 Pneumatiky

2.5.1 Obecně

Na zkušebním vozidle musí být namontovány čtyři shodné pneumatiky stejného typu rozsahu použití. U pneumatik s indexem únosnosti překračujícím hodnotu 121 a bez označení pro dvojitou montáž musí být dvě takovéto pneumatiky stejného typu namontovány na zadní nápravě zkušebního vozidla; na přední nápravě se namontují pneumatiky vhodného rozměru pro hmotnost na nápravě, tyto pneumatiky musí být ohlazeny na minimální hloubku vzorku, aby se tak při zachování dostatečné bezpečnosti minimalizoval vliv hluku ze styku pneumatika/vozovka. Zimní pneumatiky, které mohou být v některých členských státech pro zvýšení tření vybaveny hroty, se musí zkoušet bez těchto hrotů. Pneumatiky se zvláštními požadavky na montáž se zkoušejí ve shodě s těmito požadavky (například požadavek na směr otáčení). Před záběhem musí mít pneumatiky plnou hloubku vzorku.

Pneumatiky se zkoušejí na ráfcích povolených výrobcem pneumatiky.

2.5.2 Zatížení pneumatik

Zkušební zatížení Qt každé pneumatiky na zkušebním vozidle musí být nastaveno v rozmezí 50 % až 90 % referenčního zatížení Qr tak, aby ale střední zatížení všech pneumatik bylo 75 % ± 5 % referenčního zatížení Qr.

Referenční zatížení Qr pro všechny pneumatiky odpovídá maximální hmotnosti vázané na index únosnosti pneumatiky. V případě, že je index únosnosti tvořen dvěma čísly oddělenými lomítkem (/), bere se v úvahu první z obou čísel.

2.5.3 Tlak v pneumatice

Každá z pneumatik namontovaných na zkušebním vozidle musí být nahuštěna na zkušební tlak Pt, který není vyšší než je referenční tlak Pr a který leží v intervalu:

+++++ TIFF +++++

kde Pr je tlak odpovídající indexu tlaku vyznačenému na bočnici pneumatiky.

Pro třídu C1 je pro "standardní" pneumatiky referenční tlak Pr = 250 kPa a pro "zesílené" pneumatiky je referenční tlak Pr = 290 kPa, minimální zkušební tlak je Pt = 150 kPa.

2.5.4 Přípravy před zkouškou

Před zkouškou se pneumatiky musí "zajet", aby se odstranily výrony směsi nebo jiné části vzorku, které jsou zaviněny postupem tváření. Ekvivalentem je obvykle cca 100 km běžného použití na silnici.

Pneumatiky se na zkušebním vozidle musí otáčet ve stejném směru, jako se otáčely při záběhu.

Před zkouškou se musí pneumatiky ohřát jízdou za zkušebních podmínek.

3. Zkušební metoda

3.1 Obecné podmínky

Při všech měřeních musí být vozidlo přes měřicí úsek (AA' až BB') řízeno po přímce tak, aby jeho střední podélná rovina byla co nejblíže k rovině CC'.

Když předek zkušebního vozidla dosáhne přímku AA', musí mít řidič vozidla volič rychlostního stupně již přeřazený do neutrální polohy a motor musí být zastaven. Pokud je zkušebního vozidlo v průběhu měření neobvykle hlučné (například jeho ventilátor nebo samozážehy), musí se zkouška opakovat.

3.2 Podstata a počet měření

Maximální hladina akustického tlaku hluku vyjádřená v dB vážených váhovým filtrem A (dB(A)) se měří na jedno desetinné místo v době, kdy vozidlo projíždí mezi přímkami AA' a BB' (obrázek 1 – předek vozidla na přímce AA', záď vozidla na přímce BB'). Tato hodnota tvoří výsledek měření.

Na každé straně zkušebního vozidla se měří nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech nižších, než je referenční rychlost podle bodu 4.1, a nejméně čtyřikrát při zkušebních rychlostech vyšších, než je referenční rychlost. Rychlosti by měly být rozloženy přibližně rovnoměrně v rozsahu rychlostí stanoveném v bodu 3.3.

3.3 Zkušební rychlosti

Rychlosti zkušebního vozidla:

i) pro pneumatiky třídy C1 a třídy C2 musí být v rozsahu od 70 km/h do 90 km/h;

ii) pro pneumatiky třídy C3 musí být v rozsahu od 60 km/h do 80 km/h.

4. Interpretace výsledků

Měření jsou neplatná, pokud se mezi maximální hodnotou a ostatními hodnotami zjistí neobvyklý nesoulad.

4.1 Stanovení výsledku zkoušky

Referenční rychlost Vref použitá pro stanovení konečného výsledku:

i) pro pneumatiky třídy C1 a třídy C2 musí být rovna 80 km/h;

ii) pro pneumatiky třídy C3 musí být rovna 70 km/h.

4.2 Regresní analýza měření hluku

Hladina akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka LR (nekorigovaná na teplotu) vyjádřená v dB(A) se stanoví regresní analýzou z rovnice,

+++++ TIFF +++++

kde:

L

je střední hodnota hladin akustického tlaku Li hluku měřená v dB(A):

+++++ TIFF +++++

n je počet měření (n≥ 16),

v

vje střední hodnotou logaritmů rychlostí vi:

+++++ TIFF +++++

přičemž

+++++ TIFF +++++

a je směrnice regresní přímky v dB(A):

+++++ TIFF +++++

4.3 Korekce na teplotu

U pneumatik třídy C1 a třídy C2 se musí konečný výsledek normalizovat na referenční teplotu povrchu zkušebního úseku použitím korekce na teplotu podle následujícího vztahu:

+++++ TIFF +++++

,

kde θ je měřená teplota povrchu zkušebního úseku a

θ

= 20 °C

Pro pneumatiky třídy C1 je koeficient K = –0,03 dB(A)/oC pro θ > θref a K = –0,06 dB(A)/oC pro θ < θref.

Pro pneumatiky třídy C2 je koeficient K = –0,02 dB(A)/oC.

Pokud se v průběhu všech měření potřebných ke stanovení hladiny akustického tlaku hluku jedné sady pneumatik měřená teplota povrchu zkušebního úseku nemění o více než 5 oC, může se korekce na teplotu uplatnit pouze u výše uváděného konečného výsledku hladiny akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka použitím střední hodnoty měřených teplot. Jinak se musí korigovat každá změřená hladina akustického tlaku Li hluku použitím teploty v době odečtu této hladiny.

U pneumatik třídy C3 se výsledky na teplotu nekorigují.

4.4 S ohledem na nepřesnosti jakéhokoli měřicího přístroje se výsledek každého měření podle bodu 4.3 sníží o hodnotu 1 dB(A).

4.5 Konečný výsledek, kterým je hladina akustického tlaku hluku ze styku pneumatika/vozovka LR(θref) v dB(A) korigovaná na teplotu, se zaokrouhlí na nejbližší nižší celé číslo.

+++++ TIFF +++++

Obrázek 1:Polohy mikrofonu při měření

Dodatek 2

ZKUŠEBNÍ PROTOKOL

Zkušební protokol musí obsahovat následující informace:

a) meteorologické podmínky včetně teplot vzduchu a povrchu zkušebního úseku při každé zkušební jízdě;

b) datum a metodu ověření shodnosti povrchu zkušebního úseku s požadavky ISO 10844:1994;

c) šířku zkušebního ráfku;

d) údaje o pneumatice: výrobce, výrobní značka, obchodní označení, rozměr, index únosnosti, referenční tlak v pneumatice;

e) popis zkušebního vozidla a jeho rozvor;

f) zatížení pro zkoušku typu Qt v N a v procentech referenčního zatížení pro každou zkoušenou pneumatiku, střední zkušební zatížení Qt, stř v N a v procentech referenčního zatížení Qr;

g) tlak v pneumatice za studena v kPa pro každou pneumatiku;

h) zkušební rychlosti vozidla při průjezdu přes přímku PP;

i) maximální hladiny akustického tlaku hluku vážené váhovou křivkou a pro každou zkušební jízdu a pro každý mikrofon;

j) výsledek zkoušky LR: hladina akustického tlaku hluku vážená váhovou křivkou A v decibelech při referenční rychlosti, korigovaná na teplotu (pokud se koriguje), zaokrouhlená dolů na nejbližší nižší celé číslo;

k) směrnici regresní přímky.

"

9. Doplňuje se nová příloha, která zní:

"

PŘÍLOHA VI

USTANOVENÍ PRO ZKUŠEBNÍ LOKALITU

1. Úvod

Tato příloha popisuje požadavky týkající se fyzikálních vlastností zkušební dráhy a požadavky pro pokládání zkušební dráhy. Tyto požadavky, které jsou založeny na zvláštní normě [1], popisují požadované fyzikální vlastnosti i zkušební metody těchto vlastností.

2. Požadované vlastnosti povrchu zkušebního úseku

Povrch se považuje za vyhovující této směrnici za předpokladu, že byly měřeny struktura povrchu a pórovitost nebo činitel pohltivosti zvuku a že bylo shledáno, že vyhovují všem ustanovením bodů 2.1 až 2.4 níže, a za předpokladu, že jsou splněny konstrukční požadavky (bod 3.2).

2.1 Zbytková pórovitost

Zbytková pórovitost krytu vozovky VC nesmí překročit 8 %. Postup měření je popsán v bodu 4.1.

2.2 Činitel pohltivosti zvuku

Pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost, je povrch považován za vyhovující pouze tehdy, je-li činitel pohltivosti zvuku α £ 0,10. Metoda měření je popsána v bodu 4.2. Požadavky uvedené v bodech 2.1 a 2.2 jsou rovněž splněny, pokud byla měřena jen pohltivost zvuku a bylo naměřeno α ≤ 0,10.

Poznámka:

Nejpodstatnější vlastností je pohltivost zvuku, přestože je stavitelům silnic zbytková pórovitost známější. Pohltivost zvuku je však třeba měřit pouze tehdy, pokud povrch nesplňuje požadavky na zbytkovou pórovitost. To je oprávněné, protože zbytková pórovitost má jak pro měření, tak i pro jeho závažnost relativně vysoké nejistoty a pokud by se trvalo jen na zbytkové pórovitosti, mohly by být některé povrchy chybně odmítnuty.

2.3 Hloubka struktury povrchu

Hloubka struktury povrchu TD měřená objemovou metodou (viz dále bod 4.3) musí být:

.

2.4 Homogenita povrchu

Veškeré úsilí je třeba věnovat tomu, aby povrch zkušebního úseku byl co možno homogenní. To zahrnuje strukturu povrchu i pórovitost, lze však také pozorovat, že v případě, kdy je postup odvalování na některých místech účinnější než na jiných, může být struktura odlišná a že nerovnostmi mohou být vyvolány rázy.

2.5 Časové intervaly zkoušek

Pro ověření, zda povrch stále ještě vyhovuje požadavkům na strukturu povrchu a pórovitost nebo na pohltivost zvuku stanoveným touto přílohou, je třeba periodicky zkoušet povrch v následujících intervalech:

a) zbytkovou pórovitost (VC) nebo pohltivost zvuku (α):

je-li povrch nový;

splňuje-li nový povrch požadavky, nepožaduje se další periodické zkoušení. Nesplňuje-li nový povrch požadavky, může je splnit později, protože povrchy mají tendenci se časem zanášet a zhutňovat;

b) hloubku struktury povrchu TD:

je-li povrch nový;

začíná-li se s hlukovými zkouškami (poznámka: nikoliv dříve než čtyři týdny po položení povrchu);

pak každých dvanáct měsíců.

3. Konstrukce povrchu zkušebního úseku

3.1 Lokalita

Při návrhu uspořádání zkušební dráhy je důležité jako minimální požadavek zajistit, aby zkušební lokalita projížděná vozidly byla pokryta stanoveným zkušebním materiálem s vhodnými okraji pro bezpečný a praktický provoz. To znamená, že dráha je nejméně 3 m široká a že délka trati dosahuje na každém konci nejméně 10 m za přímky AA a BB. Obrázek 1 zobrazuje vhodnou zkušební lokalitu a udává minimální plochu, která musí být strojně položena a zhutněna materiálem stanoveným pro povrch zkušebního úseku. Podle bodu 3.2 dodatku 1 přílohy V se musí měřit na obou stranách vozidla. Toho lze dosáhnout buď měřením s mikrofony v obou polohách (jeden mikrofon na každé straně dráhy), nebo měřením s mikrofonem pouze na jedné straně dráhy a jízdami vozidla v obou směrech. Pokud se užije druhý z uvedených postupů, pak nejsou uplatňovány žádné požadavky na povrch na té straně dráhy, na které není mikrofon umístěn.

+++++ TIFF +++++

Obrázek 1Minimální požadavky na lokalitu s povrchem zkušebního úsekuStínovaná část se nazývá "zkušební úsek".

3.2 Konstrukce a příprava povrchu požadavky

3.2.1 Základní konstrukční požadavky

Povrch zkušebního úseku musí splňovat čtyři požadavky na konstrukci:

3.2.1.1 musí to být hutný asfaltobeton;

3.2.1.2 maximální rozměr zrna musí být 8 mm (dovolené rozpětí od 6,3 mm do 10 mm);

3.2.1.3 tloušťka nosné vrstvy musí být ≥ 30 mm;

3.2.1.4 pojivem musí být nemodifikovaný bitumen přímo penetrující třídy.

3.2.2 Pokyny pro konstrukci

Jako vodítko pro výrobce povrchu udává obrázek 2 křivku zrnitosti štěrku, jejímž dodržením se zajistí požadované vlastnosti. Tabulka dále udává některé pokyny pro zajištění požadované struktury a životnosti. Křivka zrnitosti odpovídá následující rovnici:

P

= 100

1/2

,

kde

d = okatost čvercového síta v mm,

dmax

= 8 mm pro střední křivku,

= 10 mm pro křivku dolní dovolené odchylky,

= 6,3 mm pro křivku horní dovolené odchylky.

+++++ TIFF +++++

Obrázek 2Křivka zrnitosti štěrku v asfaltové směsi s dovolenými odchylkami

Dále jsou uvedena následující doporučení:

a) podíl písku (0,063 mm < čtvercový rozměr oka síta < 2 mm) nesmí být větší než 55 % přírodního písku a 45 % drceného písku;

b) základ a podklad musí zajistit dobrou stabilitu a rovnost podle nejlepší praxe stavby silnic;

c) drť musí být drcená (100 % drcených stran) a musí být z materiálu s vysokou odolností vůči rozmačkání;

d) drť užitá ve směsi musí být praná;

e) na povrch se nesmí přidávat žádná přídavná drť;

f) tvrdost pojiva v PEN hodnotách musí být 40 až 60, 60 až 80 nebo 80 až 100 v závislosti na klimatických podmínkách území. Pravidlem je, že má být použito co nejtvrdší pojivo v souladu s obvyklou praxí;

g) teplota směsi před zhutňováním musí být zvolena tak, aby se následujícím válcováním dosáhlo požadované pórovitosti. Ke zvýšení pravděpodobnosti splnění požadavků bodů 2.1 až 2.4 je třeba se snažit o hutnost nejen vhodnou volbou teploty směsi, ale i vhodným počtem válcování a volbou zhutňovacího vozidla.

Tabulka 1

Konstrukční pokyny

| Cílové hodnoty | Dovolené odchylky |

| Celková hmotnost směsi | Hmotnost po zhutnění |

Hmotnost kameniva, okatost čtvercového síta SM > 2 mm | 47,6 % | 50,5 % | ± 5 |

Hmotnost písku 0,063 mm < SM < 2 mm | 38,0 % | 40,2 % | ± 5 |

Hmotnost plnidla SM < 0,063 mm | 8,8 % | 9,3 % | ± 2 |

Hmotnost pojidla (bitumen) | 5,8 % | neudává se | ± 0, 5 |

Maximální rozměr zrna | 8 mm | | 6,3–10 |

Tvrdost pojidla | (viz bod 3.2.2, odst. f) | |

Hutnost relativní k Marshallově hutnosti | > 50 | | |

Hodnota hladkosti kameniva PSV (viz lit. 5 v soupisu literatury) | 98 % | | |

4. Zkušební metoda

4.1 Měření zbytkové pórovitosti

Pro toto měření je třeba odebrat z dráhy vzorky na nejméně čtyřech různých místech rovnoměrně rozložených po zkušební ploše mezi přímkami AA a BB (viz obrázek 1). Aby se předešlo nehomogennosti a nerovnosti na drahách kol, nemají se vzorky odebírat z vlastních drah kol, ale v jejich blízkosti. Dva vzorky (minimálně) by se měly odebrat blízko vlastních drah kol a jeden vzorek (minimálně) by se měl odebrat přibližně uprostřed mezi dráhami kol a oběma místy, ve kterých jsou umístěny mikrofony.

Je-li podezření, že nejsou splněny podmínky homogenity (viz bod 2.4), je třeba na zkušební ploše odebrat více vzorků.

Zbytková pórovitost se stanovuje pro každý vzorek. Pak se ze všech vzorků vypočte střední hodnota a porovná se s požadavkem bodu 2.1. Navíc nesmí mít žádný ze vzorků hodnotu pórovitosti vyšší než 10 %.

Výrobci povrchu zkušebního úseku se připomíná problém, který může vzniknout, pokud je zkušební lokalita vyhřívána potrubím nebo elektrickými vodiči a z této lokality je třeba odebrat vzorky. Takovou instalaci je třeba pečlivě připravit z hlediska budoucího místa odvrtávání vzorků. Doporučuje se, aby bylo ponecháno několik míst o přibližných rozměrech (200 × 300) mm, ve kterých nejsou vodiče nebo potrubí nebo kde jsou umístěny dostatečně hluboko, aby nebyly poškozeny při odběru vzorků pokrytí povrchu.

4.2 Činitel pohltivosti zvuku

Činitel pohltivosti zvuku (kolmý dopad) se měří metodou impedančního zvukovodu použitím postupu podle ISO/DIS 10534: Akustika – stanovení činitele pohltivosti zvuku a impedance ve zvukovodu [2].

Z hlediska zkušebních vzorků je třeba respektovat tytéž požadavky jako pro zbytkovou pórovitost (viz bod 4.1.). Pohltivost zvuku se měří v pásmu 400 Hz až 800 Hz a v pásmu 800 Hz až 1600 Hz (alespoň na středních kmitočtech třetinooktávových pásem) a stanoví se nejvyšší hodnoty z obou těchto pásem. Pak se ze všech těchto hodnot pro všechny vzorky vypočte střední hodnota, která tvoří konečný výsledek.

4.3 Objemové měření makrostruktury povrchu

Pro účely této normy se hloubka struktury povrchu měří nejméně na deseti místech rovnoměrně rozložených podél drah kol zkušebního úseku a střední hodnota se porovná se stanovenou minimální hloubkou struktury povrchu. Popis postupu viz norma ISO 10844:1994.

5. Časová stálost a údržba

5.1 Vliv stárnutí

Obecně lze podle mnoha jiných povrchů očekávat, že měřené hladiny hluku ze styku pneumatika/vozovka mohou na zkušebním povrchu mírně narůstat v průběhu prvých šesti až dvanácti měsíců po jeho zhotovení.

Požadované vlastnosti získá povrch nejdříve čtyři týdny po zhotovení. Vliv stárnutí je obecně nižší u hluku nákladních vozidel než u hluku osobních automobilů.

Časová stálost je dána hlavně hlazením a hutněním pojezdem vozidel po povrchu. Musí být pravidelně ověřována podle bodu 2.5.

5.2 Údržba povrchu

Z povrchu musí být odstraňovány volné zbytky nebo prach, které by mohly výrazně snížit činnou hloubku struktury povrchu. V zemích se zimním klimatem se občas k rozmrazování užívá soli. Sůl může povrch dočasně nebo i trvale změnit natolik, že se hluk zvýší, a proto se její užívání nedoporučuje.

5.3 Položení nového povrchu na zkušební úsek

Pokud je třeba zkušební dráhu znovu pokrýt, není obvykle nezbytné pokrýt více než jen zkušební pruh (šířky 3 m podle obrázku 1), po kterém vozidla jezdí, za předpokladu, že zkušební úsek ležící mimo takový pruh splňuje při měření požadavky na zbytkovou pórovitost nebo pohltivost zvuku.

6. Dokumentace o povrchu na zkušebním úseku a o jeho zkouškách

6.1 Dokumentace o povrchu na zkušebním úseku

V dokumentu popisujícím povrch zkušebního úseku musí být uvedeny následující údaje:

6.1.1 poloha zkušební lokality;

6.1.2 druh pojidla, tvrdost pojidla, druh štěrku, maximální teoretická hustota betonu (GRD), tloušťka nosné vrstvy a křivka zrnitosti stanovená ze vzorků ze zkušební dráhy;

6.1.3 způsob hutnění (například typ válce, hmotnost válce, počet přejezdů);

6.1.4 teplota směsi, teplota okolního vzduchu a rychlost větru při kladení povrchu;

6.1.5 datum položení povrchu a stavitel;

6.1.6 veškeré nebo nejméně poslední výsledky zkoušek obsahující:

6.1.6.1 zbytkovou pórovitost každého ze vzorků;

6.1.6.2 místa na zkušebním úseku, na kterých byly odebírány vzorky pro měření pórovitosti;

6.1.6.3 činitel pohltivosti zvuku každého ze vzorků (pokud byl měřen). Uveďte výsledky jak pro každý vzorek a pro každé frekvenční pásmo, tak i pro celkovou střední hodnotu;

6.1.6.4 místa na zkušební ploše, na kterých byly měřeny vzorky pro pohltivost zvuku;

6.1.6.5 hloubku struktury povrchu včetně počtu zkoušek a standardní odchylku;

6.1.6.6 instituci zodpovědnou za zkoušky podle bodů 6.1.6.1 a 6.1.6.2 a typ použitého zařízení;

6.1.6.7 datum zkoušky (zkoušek) a datum odebrání vzorků ze zkušební dráhy.

6.2 Dokumentace o zkouškách hluku vozidel na povrchu

V dokumentu popisujícím hlukové zkoušky vozidel se uvede, zda byly všechny požadavky splněny, nebo nikoliv. Uvede se odkaz na dokument podle bodu 6.1, který popisuje výsledky potvrzující toto tvrzení.

"

[1] "Technické požadavky na pneumatiky jsou obdobné požadavkům předpisů Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN) č. 30 a 54."

[1] Mezní hodnoty ze sloupce A se uplatní do 30. června 2007;mezní hodnoty ze sloupce B se uplatní od 1. července 2007.

[2] Mezní hodnoty ze sloupce A se uplatní do 30. června 2008;mezní hodnoty ze sloupce B se uplatní od 1. července 2008.

[3] Mezní hodnoty ze sloupce A se uplatní do 30. června 2009;mezní hodnoty ze sloupce B se uplatní od 1. července 2009.

[4] Pouze směrná čísla. Konečné hodnoty budou záviset na směrnici, která bude následovat po zprávě požadované podle článku 3 odst. 2 směrnice 2001/43/ES.

[5] Mezní hodnoty pro sloupec C budou výsledkem změny této směrnice, která bude následovat po zprávě požadované podle článku 3 odst. 2 směrnice 2001/43/ES.

[1] ISO 10844:1994. Pokud bude ISO v budoucnu definovat jiný zkušební povrch, bude označení referenční normy odpovídajícím způsobem změněno.

[2] Bude zveřejněno.

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2020
Zavřít
MENU