(ES) č. 2655/1999NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2655/1999 ze dne 16. prosince 1999, kterým se mění nařízení (ES) č. 2221/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 386/90, pokud jde o fyzickou kontrolu prováděnou při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady, a kterým se mění nařízení (ES) č. 3122/94, kterým se stanoví kritéria pro analýzu rizika, pokud jde o zemědělské produkty, pro které jsou poskytovány náhrady

Nařízení Komise (ES) č. 2655/1999

ze dne 16. prosince 1999,

kterým se mění nařízení (ES) č. 2221/95, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 386/90, pokud jde o fyzickou kontrolu prováděnou při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady, a kterým se mění nařízení (ES) č. 3122/94, kterým se stanoví kritéria pro analýzu rizika, pokud jde o zemědělské produkty, pro které jsou poskytovány náhrady

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 386/90 ze dne 12. února 1990 o kontrole prováděné při vývozu zemědělských produktů, pro které jsou poskytovány náhrady nebo jiné částky [1], ve znění nařízení (ES) č. 163/94 [2], a zejména na článek 6 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Nařízení Komise (ES) č. 2221/95 [3], naposledy pozměněné nařízením (ES) č. 1167/97 [4], stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 386/90; zkušenosti a doporučení Účetního dvora v této oblasti ukazují, že je nutné změnit tato prováděcí pravidla, aby se zlepšila účinnost kontrol.

(2) Ve srovnání s celkovou výší náhrad je podíl náhrad poskytovaný pro produkty, které nejsou uvedeny v příloze I Smlouvy, málo významný. Naproti tomu podíl fyzických kontrol prováděných u produktů neuvedených v příloze I je velký. Aby byly lépe využívány možnosti kontroly, musí být tato nerovnováha mezi oběma podíly zlepšena. Toho lze částečně dosáhnout snížením míry kontroly na 0,5 % u produktů neuvedených v příloze I, ale toto opatření není dostatečné; proto musí členské státy navíc dostat možnost nepřihlížet při výpočtu minimální míry kontroly uvedené v článku 3 nařízení (EHS) č. 386/90 k vývozním prohlášením, která se týkají malých množství produktů nebo nízké výše náhrady.

(3) Ustanovení čl. 21 odst. 1 nařízení Komise (ES) č. 800/1999 [5] stanoví, že žádná náhrada není poskytnuta, pokud produkty nemají řádnou a uspokojivou obchodní jakost v den přijetí vývozního prohlášení. Není možné zkoumat všechny vzorky, které jsou předmětem laboratorních analýz, neboť by to překročilo kapacitu laboratoří. Musí být však provedena další ověření, pokud je řádná a uspokojivá obchodní jakost produktu předmětem konkrétních podezření, a to prostřednictvím laboratorních analýz, je-li to nezbytné.

(4) Prověření laboratorních analýz ukázalo, že je nutné zmírnit povinnost provádět laboratorní analýzu, pokud existuje kladné ujištění založené na opakovaně dosažených uspokojivých výsledcích, které se týkají téhož produktu od téhož vývozce.

(5) Je rozdíl mezi celním zacházením, kterého se dostává zboží určenému na vývoz ve velkých přístavech, kde je velká rozmanitost produktů pocházejících od široké skupiny vývozců, a mezi celním zacházením se zbožím na celních úřadech, které se zabývají pouze omezeným sortimentem produktů pocházejících od několika vývozců. Ve druhém případě je zboží podrobeno daleko vyšší úrovni kontroly. Na těchto celních úřadech se musí při výběru zboží pro fyzickou kontrolu brát v úvahu skutečnost, že kontrola se provádí na základě menšího reprezentativního vzorku.

(6) Je také nutné, aby byly pružnější předpisy, kterými se řídí kontroly záměny, aby se kontroly mohly provádět účinně v souladu s analýzou rizika.

(7) Hodnocení týkající se používání nařízení (EHS) č. 386/90 vyžaduje, aby byly členské státy povinny předkládat roční hodnocení týkající se provádění a účinnosti kontrol uskutečňovaných podle tohoto nařízení.

(8) Aby se usnadnilo používání nových předpisů v praxi a v zájmu jasnosti, je třeba, aby se článek 4 nařízení Komise (ES) č. 3122/94 [6] nahradil čl. 5a odst. 1.

(9) Opatření tohoto nařízení jsou v souladu se stanoviskem příslušného řídícího výboru,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Nařízení (ES) č. 2221/95 se mění takto:

1. V článku 2 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

"Při výpočtu minimálního procenta kontroly, uvedeného v čl. 3 odst. 2 nařízení (EHS) č. 386/90, mohou členské státy nepřihlížet k vývozním prohlášením, která se týkají množství nepřesahujícího:

- 5000 kg v případě obilovin a rýže,

- 1000 kg v případě ovoce a zeleniny, jakož i produktů nespadajících do oblasti působnosti přílohy I Smlouvy,

- 500 kg v případě ostatních produktů.

Jako jinou možnost mohou členské státy nepřihlížet k vývozním prohlášením, která se týkají částek náhrady menších než 200 EUR."

2. V článku 5 se vkládá nový odstavec, který zní:

"5. Pokud je řádná a uspokojivá obchodní jakost produktu předmětem zejména konkrétních podezření, ověří celní úřad shodu produktu s použitelnými předpisy Společenství, zejména s veterinárními a rostlinolékařskými předpisy. Pokud to celní úřad považuje na nutné, provede nebo nechá provést laboratorní analýzy a uvede přitom předmět analýzy."

3. Vkládá se nový článek, který zní:

"Článek 5a

Pokud členské státy používají systém analýzy rizika v souladu s čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce nařízení (EHS) č. 386/90, použijí se následující pravidla:

1. Procento fyzických kontrol prováděných u produktů neuvedených v příloze I se nevezme v úvahu ve výpočtu celkové 5 % míry, která má být dodržena pro všechna odvětví. V takovém případě je povinná minimální míra 0,5 % pro produkty neuvedené v příloze I.

2. Pokud sazba náhrady závisí na obsahu a pokud produkt se stejným kódem náhrady nebo stejným kódem KN je pravidelně vyvážen stejným vývozcem a pokud nebyl zjištěn během posledních šesti měsíců žádný případ neshody při laboratorních zkouškách, jehož finanční důsledky jsou větší než 200 EUR, co se týče hrubé výše náhrady, odchylně od čl. 5 odst. 4 je třeba odebrat reprezentativní vzorky pouze u 50 % fyzických kontrol. Pokud laboratorní zkoušky odhalí případ neshody, jehož finanční důsledky jsou větší než 200 EUR, co se týče hrubé výše náhrady, musí být v následujících šesti měsících odebrány vzorky u všech fyzických kontrol.

3. U vývozních celních úřadů, u nichž je několika vývozci (nejvýše pěti) předložen k vývozu omezený sortiment produktů (nejvýše dvě odvětví), mohou být fyzické kontroly sníženy na minimální míru 2 % na odvětví produktů. Odvětví, která mají méně než 20 vývozních prohlášení za rok a na celní úřad, nebudou vzata v úvahu pro stanovení počtu odvětví. Celní úřady mohou využívat tato pravidla během celého kalendářního roku na základě statistik za uplynulý kalendářní rok, i když jsou v průběhu roku předložena celní prohlášení od dodatečných vývozců pro dodatečná odvětví produktů."

4. V článku 9 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

"Pokud vývozní celní úřad nepřipevnil závěru na dopravní prostředek nebo nákladový kus, pak:

a) aniž jsou dotčena kontrolní opatření přijatá podle ostatních ustanovení, provedou se kontroly záměny, je-li to možné, z hlediska analýzy rizika

a

b) počet kontrol záměny nesmí být nižší než počet dnů, kdy produkty, pro které je poskytována vývozní náhrada, opouštějí celní území Společenství přes dotyčný výstupní celní úřad."

5. Vkládá se nový článek, který zní:

"Článek 9a

Každý rok do 1. dubna zašlou členské státy Komisi hodnotící zprávu o provádění a účinnosti kontrol uskutečněných podle tohoto nařízení."

Článek 2

Článek 4 nařízení (ES) č. 3122/94 se zrušuje.

Článek 3

Toto nařízení vstupuje v platnost sedmým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Použije se ode dne 1. ledna 2000.

Ustanovení článku 9a se použijí poprvé pro kontroly, které se budou provádět v roce 2000.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 16. prosince 1999.

Za Komisi

Franz Fischler

člen Komise

[1] Úř. věst. L 42, 16.2.1990, s. 6.

[2] Úř. věst. L 24, 29.1.1994, s. 2.

[3] Úř. věst. L 224, 21.9.1995, s. 13.

[4] Úř. věst. L 169, 27.6.1997, s. 12.

[5] Úř. věst. L 102, 17.4.1999, s. 11.

[6] Úř. věst. L 330, 21.12.1994, s. 31.

--------------------------------------------------