(ES) č. 2679/98Nařízení Rady (ES) č. 2679/98 ze dne 7. prosince 1998 o fungování vnitřního trhu ve vztahu k volnému pohybu zboží mezi členskými státy

Nařízení Rady (ES) č. 2679/98

ze dne 7. prosince 1998

o fungování vnitřního trhu ve vztahu k volnému pohybu zboží mezi členskými státy

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 235 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

(1) vzhledem k tomu, že podle článku 7a Smlouvy zahrnuje vnitřní trh prostor bez vnitřních hranic, v němž je mimo jiné zajištěn volný pohyb zboží v souladu s články 30 až 36 Smlouvy;

(2) vzhledem k tomu, že porušení této zásady, například tehdy, jestliže v daném členském státě brání volnému pohybu zboží jednání soukromých osob, může způsobit vážné narušení řádného fungování vnitřního trhu a způsobit dotčeným osobám vážné škody;

(3) vzhledem k tomu, že k plnění povinností vyplývajících ze Smlouvy, a zejména k zajištění řádného fungování vnitřního trhu by se členské státy měly na jedné straně zdržet přijímání aktů nebo praxe, jež mohou vytvářet překážky obchodu, a na druhé straně přijímat veškerá nezbytná a přiměřená opatření pro umožnění volného pohybu zboží na svém území;

(4) vzhledem k tomu, že tato opatření nesmějí ovlivnit výkon základních práv, včetně práva na stávku nebo svobody stávkovat;

(5) vzhledem k tomu, že toto nařízení nebrání jakémukoli jednání, které může být nezbytné v určitých případech na úrovni Společenství za účelem odezvy na problémy fungování vnitřního trhu, přičemž se v případě potřeby přihlíží k uplatňování tohoto nařízení;

(6) vzhledem k tomu, že členské státy mají výlučnou pravomoc, pokud jde o zachování veřejného pořádku a zajištění vnitřní bezpečnosti, jakož i při určení zda, kdy a jaká opatření jsou nezbytná a přiměřená za účelem umožnění volného pohybu zboží na svém území v dané situaci;

(7) vzhledem k tomu, že by měla existovat přiměřená a rychlá výměna informací mezi členskými státy a Komisí o překážkách volného pohybu zboží;

(8) vzhledem k tomu, že členský stát, na jehož území se překážka volného pohybu zboží vyskytuje, by měl přijmout veškerá nezbytná a přiměřená opatření k tomu, aby co nejdříve obnovil volný pohyb zboží na svém území, aby vyloučil riziko toho, že dané narušení nebo ztráta bude pokračovat, narůstat nebo se zesilovat a že může dojít k přerušení obchodu a smluvních vztahů, na kterých je založen; že tento členský stát by měl informovat Komisi a, je-li požádán, ostatní členské státy o opatřeních, která přijal nebo hodlá přijmout za tímto účelem;

(9) vzhledem k tomu, že by Komise při plnění své povinnosti ze Smlouvy měla dotyčnému členskému státu oznámit, že se domnívá, že došlo k porušení pravidel, a členský stát by měl na toto oznámení odpovědět;

(10) vzhledem k tomu, že Smlouva nestanoví pro přijetí tohoto nařízení žádné jiné pravomoci, než které jsou uvedeny v článku 235 Smlouvy,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Pro účely tohoto nařízení:

1. se "překážkou" rozumí překážka volného pohybu zboží mezi členskými státy, kterou lze přičíst členskému státu z důvodu jeho činnosti nebo nečinnosti, která může zakládat porušení článků 30 až 36 Smlouvy a která

a) vede k závažnému narušení volného pohybu zboží fyzickým nebo jiným bráněním, prodlením nebo odklonem jeho dovozu do členského státu, vývozu z něj nebo dopravě přes něj;

b) způsobuje vážné škody dotčeným osobám a

c) vyžaduje okamžitý zásah, aby se zabránilo pokračování, zvýšení nebo zesílení narušení nebo ztrát;

2. se "nečinností" rozumí případ, kdy příslušné orgány členského státu při existenci překážky způsobené jednáním soukromé osoby nepřijmou veškerá nezbytná a přiměřená opatření v rámci svých pravomocí s cílem odstranit překážku a zajistit volný pohyb zboží na svém území.

Článek 2

Toto nařízení nesmí být vykládáno tak, aby jakkoli ovlivňovalo uplatňování základních práv uznávaných členskými státy, včetně práva na stávku nebo svobody stávkovat. Tato práva také mohou zahrnovat právo nebo svobodu činit další akce zahrnuté do zvláštních systémů vztahů sociálních partnerů v členských státech.

Článek 3

1. Pokud vznikne nebo hrozí vzniknout překážka,

a) předá kterýkoli členský stát (ať už je dotyčným členským státem či nikoli), který má užitečné informace, tyto informace neprodleně Komisi a

b) Komise tyto informace a veškeré informace z jakéhokoli jiného zdroje, které považuje za užitečné, neprodleně předá členským státům.

2. Dotyčný členský stát odpoví co nejdříve na žádosti o informace obdržené od Komise a ostatních dotčených členských států, které se týkají povahy této překážky nebo ohrožení a opatření, které přijal nebo zamýšlí přijmout. Informace, které si mezi sebou členské státy vymění, jsou rovněž předávány Komisi.

Článek 4

1. Pokud vznikne překážka, s výhradou článku 2, dotyčný členský stát

a) přijme veškerá nezbytná a přiměřená opatření, aby na svém území zajistil volný pohyb zboží v souladu se Smlouvou, a

b) informuje Komisi o opatřeních, které jeho orgány přijaly nebo zamýšlejí přijmout.

2. Komise předá informaci obdrženou podle odst. 1 písm. b) neprodleně ostatním členským státům.

Článek 5

1. Pokud má Komise za to, že se v určitém členském státě vyskytuje překážka, oznámí dotyčnému členskému státu důvody, které Komisi k tomuto závěru vedly, a požádá jej, aby přijal veškerá nezbytná a přiměřená opatření, aby odstranil uvedenou překážku ve lhůtě, kterou sama stanoví s ohledem na naléhavost případu.

2. Při stanovení svého závěru přihlíží Komise k článku 2.

3. Komise může v Úředním věstníku Evropských společenství zveřejnit text oznámení, které zaslala dotyčnému členskému státu, a neprodleně předá text straně, která jej požaduje.

4. Členský stát do pěti pracovních dnů po obdržení tohoto textu buď

- informuje Komisi o krocích, které přijal nebo zamýšlí přijmout k provedení odstavce 1, anebo

- předá odůvodněné podání, jímž dokládá, že neexistuje překážka zakládající porušení článků 30 až 36 Smlouvy.

5. Ve výjimečných případech může Komise povolit prodloužení lhůty uvedené v odstavci 4, pokud členský stát předloží řádně odůvodněnou žádost a důvody, kterých se dovolává, jsou považovány za oprávněné.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 7. prosince 1998.

Za Radu

předseda

J. Farnleitner

[1] Úř. věst. C 10, 15.1.1998, s. 14.

[2] Úř. věst. C 359, 23.11.1998.

[3] Úř. věst. C 214, 10.7.1998, s. 90.

--------------------------------------------------