(ES) č. 12/98Narízení Rady (ES) c. 12/98 ze dne 11. prosince 1997, kterým se stanoví podmínky, za nichž muže dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silnicní prepravu cestujících uvnitr clenského státu

Nařízení Rady (ES) č. 12/98

ze dne 11. prosince 1997,

kterým se stanoví podmínky, za nichž může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 75 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [2],

v souladu s postupem stanoveným v článku 189c Smlouvy [3],

(1) vzhledem k tomu, že nařízení Rady (EHS) č. 2454/92 ze dne 23. července 1992, kterým se stanoví podmínky, za kterých může dopravce nerezident provozovat vnitrostátní silniční přepravu cestujících uvnitř členského státu [4], bylo rozsudkem Soudního dvora ze dne 1. června 1994 [5] prohlášeno za neplatné;

(2) vzhledem k tomu, že provádění společné dopravní politiky zahrnuje v souladu s čl. 75 odst. 1 písm. b) Smlouvy mimo jiné i stanovení podmínek, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu;

(3) vzhledem k tomu, že uvedené ustanovení vyžaduje odstranění všech omezení vůči poskytovatelům služeb, která se zakládají na státní příslušnosti poskytovatelů nebo na skutečnosti, že jsou usazeni v jiném členském státě, než ve kterém má být tato služba poskytována;

(4) vzhledem k tomu, že by pro tyto poskytovatele měla platit srovnatelná právní úprava, aby byly odstraněny nerovné podmínky soutěže vyplývající z jejich státní příslušnosti a země, v níž jsou usazeni, a aby tím bylo podporováno postupné sbližování vnitrostátních právních předpisů členských států;

(5) vzhledem k tomu, že definice různých druhů přepravy cestujících autokary a autobusy by měly být stejné jako definice zavedené v rámci mezinárodní dopravy;

(6) vzhledem k tomu, že je žádoucí zajistit dopravcům nerezidentům přístup k provozování určitých forem přepravy cestujících autokary a autobusy, s přihlédnutím ke zvláštnostem jednotlivých forem dopravy;

(7) vzhledem k tomu, že je žádoucí stanovit předpisy pro kabotážní dopravu;

(8) vzhledem k tomu, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES ze dne 16. prosince 1996 o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb [6] se vztahuje na případy, kdy pro provádění zvláštní linkové dopravy vysílají dopravci pracovníky, kteří s nimi mají pracovní poměr, z členského státu, ve kterém obvykle pracují;

(9) vzhledem k tomu, že pokud jde o linkovou dopravu, může být formou kabotáže prováděna pouze linková doprava v rámci linkové mezinárodní dopravy, s výjimkou městské a příměstské linkové dopravy, přičemž je vázána na určité podmínky, především na právní předpisy hostitelského členského státu;

(10) vzhledem k tomu, že je třeba přijmout ustanovení umožňující zasáhnout v případě vážného narušení příslušného dopravního trhu;

(11) vzhledem k tomu, že je třeba zřídit poradní výbor, jehož úkolem bude napomáhat Komisi při vypracování dokumentů týkajících se provozování příležitostné dopravy ve formě kabotáže a radit Komisi v otázkách ochranných opatření;

(12) vzhledem k tomu, že je žádoucí, aby členské státy navzájem spolupracovaly za účelem řádného uplatňování tohoto nařízení, zejména v otázce sankcí pro případ jeho porušení;

(13) vzhledem k tomu, že je úkolem členských států, aby přijaly opatření nezbytná k provedení tohoto nařízení;

(14) vzhledem k tomu, že je žádoucí sledovat uplatňování tohoto nařízení prostřednictvím zprávy, která má být předložena Komisí;

(15) vzhledem k tomu, že výše uvedený rozsudek Soudního dvora, kterým bylo nařízení (EHS) č. 2454/92 prohlášeno za neplatné, zachovává účinky uvedeného nařízení do doby, než Rada přijme nový právní předpis týkající se této záležitosti; že toto nařízení bude použitelné až za 18 měsíců po vstupu v platnost; že je proto nutné vycházet z toho, že účinky neplatného nařízení potrvají, dokud nebude plně provedeno toto nařízení,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Každému provozovateli silniční osobní dopravy pro cizí potřebu, který je držitelem licence Společenství podle článku 3a nařízení Rady (EHS) č. 684/92 ze dne 16. března 1992 o společných pravidlech pro mezinárodní přepravu cestujících autokary a autobusy [7], musí být za podmínek stanovených v tomto nařízení a bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa, kde je dopravce usazen, povoleno dočasně provozovat vnitrostátní silniční osobní dopravu pro cizí potřebu v jiném členském státě (dále jen "hostitelský členský stát"), aniž je na něm požadováno mít sídlo nebo být jinak usazen v tomto státě.

Tato vnitrostátní doprava je nadále uváděna jako "kabotážní doprava".

Článek 2

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. "linkovou dopravou" pravidelná přeprava cestujících v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách. S výhradou případné povinné rezervace je linková doprava přístupná všem.

Pravidelnost linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny;

2. "zvláštní linkovou dopravou" pravidelná přeprava stanovených skupin cestujících s vyloučením ostatních osob v určených intervalech a na určených trasách, přičemž cestující mohou vystupovat a nastupovat na předem určených zastávkách.

Zvláštní linková doprava zahrnuje zejména

a) přepravu pracovníků mezi bydlištěm a pracovištěm,

b) přepravu žáků a studentů mezi bydlištěm a vzdělávacími institucemi,

c) přepravu příslušníků ozbrojených sil a jejich rodin mezi jejich bydlištěm a oblastí kasáren.

Pravidelnost zvláštní linkové dopravy není dotčena tím, že provozní podmínky této dopravy mohou být upraveny podle potřeb uživatelů;

3. "příležitostnou dopravou" doprava, která nevyhovuje definici linkové dopravy, včetně zvláštní linkové dopravy, a která se vyznačuje zejména tím, že přepravuje skupiny cestujících vytvořené z podnětu zákazníka nebo samotného dopravce. Skutečnost, že je tato doprava provozována v určitých intervalech, nestačí sama o sobě k tomu, aby přestala být považována za příležitostnou dopravu;

4. "vozidly" motorová vozidla, která jsou svým konstrukčním typem a vybavením určena k přepravě více než devíti osob včetně řidiče.

Článek 3

Kabotážní doprava je povolena pro následující dopravu:

1. zvláštní linkovou dopravu za předpokladu, že se zakládá na smlouvě uzavřené mezi organizátorem a dopravcem,

2. příležitostnou dopravu,

3. linkovou dopravu za předpokladu, že je prováděna dopravcem nerezidentem v hostitelském státě v rámci mezinárodní linkové dopravy v souladu s nařízením (EHS) č. 684/92.

Kabotážní dopravu nelze provádět nezávisle na této mezinárodní linkové dopravě.

Městská a příměstská doprava jsou vyloučeny z oblasti působnosti tohoto bodu.

"Městskou a příměstskou dopravou" se rozumí doprava uspokojující dopravní potřeby městského centra nebo aglomerace, jakož i dopravní potřeby mezi nimi a jejich okolím.

Článek 4

1. Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotážní dopravy uvedené v článku 3 platným právním a správním předpisům hostitelského státu týkajícím se těchto oblastí:

a) sazby a podmínky platné pro smlouvy o přepravě,

b) hmotnosti a rozměry silničních vozidel; tyto hmotnosti a rozměry smějí případně přesáhnout hmotnosti a rozměry použitelné v členském státě, v němž je dopravce usazen, ale za žádných okolností nesmějí překročit technické hodnoty uvedené v osvědčení o shodě,

c) požadavky týkající se přepravy určitých skupin cestujících, a to žáků, dětí a tělesně postižených osob,

d) doby jízdy a odpočinku,

e) DPH (daň z přidané hodnoty) dopravních služeb; v této oblasti se na dopravní služby uvedené v článku 1 tohoto nařízení vztahuje čl. 21 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1997 o harmonizaci právních a správních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně [8].

2. Nestanoví-li právní předpisy Společenství jinak, podléhá provozování kabotážní dopravy tvořící součást dopravních služeb podle čl. 3 bodu 3 platným právním a správním předpisům hostitelského členského státu týkajícím se povolování, postupů veřejné soutěže, provozovaných spojů, pravidelnosti, kontinuity, frekvence a tras.

3. Na vozidla určená ke kabotážní dopravě se vztahují stejné technické normy konstrukce a vybavení jako na vozidla uváděná do provozu v mezinárodní dopravě.

4. Členské státy uplatňují vnitrostátní předpisy podle odstavců 1 a 2 na dopravce nerezidenty za stejných podmínek jako na své státní příslušníky, tak aby bylo zabráněno veškeré otevřené nebo skryté diskriminaci na základě státní příslušnosti nebo místa, v němž je dopravce usazen.

5. Zjistí-li se, že je na základě zkušeností nutné upravit seznam oblastí uvedený v odstavci 1, v nichž platí předpisy hostitelského státu, rozhodne Rada o změnách na návrh Komise kvalifikovanou většinou.

Článek 5

Licence Společenství nebo její kopie se musí nacházet ve vozidle a být kdykoli předložena na žádost kontrolora.

Článek 6

1. Při příležitostné dopravě ve formě kabotáže se musí ve vozidle nacházet kontrolní doklad - jízdní list, který musí být předložen na žádost kontrolora.

2. Jízdní list, jehož vzor stanoví Komise postupem podle článku 8, musí obsahovat tyto informace:

a) výchozí a cílové místo jízdy,

b) datum začátku a konce jízdy.

3. Jízdní listy jsou vydávány v sešitech opatřených schvalovací známkou příslušného orgánu nebo jiných příslušných subjektů členského státu, v němž je dopravce usazen. Vzor sešitu jízdních listů musí být schválen Komisí postupem podle článku 8.

4. V případě zvláštní linkové dopravy platí jako kontrolní doklad smlouva uzavřená mezi dopravcem a organizátorem dopravy nebo ověřený opis smlouvy.

Jízdní list se však vyplňuje jako měsíční výkaz.

5. Použité jízdní listy musí být vráceny příslušnému orgánu nebo jiným příslušným subjektům členského státu, v němž je dopravce usazen, v souladu s postupy, které tento orgán nebo subjekt stanoví.

Článek 7

1. Příslušné orgány nebo subjekty v každém členském státě sdělí Komisi ve lhůtě tří měsíců od konce každého čtvrtletí, kterou může v případě článku 9 Komise zkrátit na jeden měsíc, údaje týkající se zvláštní linkové dopravy a příležitostné dopravy, které jsou prováděny ve formě kabotáže během dotyčného čtvrtletí dopravci rezidenty.

Uvedené sdělení se provádí prostřednictvím tabulky odpovídající vzoru schválenému Komisí postupem podle článku 8.

2. Příslušné orgány hostitelského členského státu předají jednou za rok Komisi statistický přehled o počtu povolení vydaných pro kabotážní dopravu prováděnou formou linkové dopravy podle čl. 3 bodu 3.

3. Komise sdělí členským státům co nejdříve souhrnný výkaz sestavený na základě údajů obdržených podle odstavce 1.

Článek 8

Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, je Komisi nápomocen poradní výbor uvedený v článku 10.

Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může předseda stanovit podle naléhavosti věci, případně hlasováním.

Stanovisko je uvedeno do zápisu; kromě toho má každý členský stát právo požádat, aby byl v tomto zápisu uveden jeho postoj.

Komise přihlíží co nejvíce ke stanovisku podanému výborem. Sdělí výboru způsob, jakým vzala toto stanovisko na vědomí.

Článek 9

1. V případě vážného narušení trhu vnitrostátní dopravy v určité zeměpisné oblasti, které bylo způsobeno nebo ztíženo kabotáží, se může každý členský stát obrátit na Komisi, aby přijala ochranná opatření; členský stát poskytne Komisi informace, které jsou pro ni nezbytné, a sdělí, která opatření zamýšlí přijmout ohledně dopravců rezidentů.

2. Pro účely odstavce 1 se

- "vážným narušením trhu vnitrostátní dopravy v určité zeměpisné oblasti" rozumí výskyt specifických problémů na tomto trhu, které mohou způsobit vážný a potenciálně přetrvávající zřetelný převis nabídky nad poptávkou, což by ohrozilo finanční stabilitu a přežití podstatného počtu provozovatelů silniční osobní dopravy,

- "zeměpisnou oblastí" rozumí oblast zahrnující část nebo celé území členského státu nebo zahrnující část nebo celé území jiných členských států.

3. Komise posoudí situaci a po konzultaci s poradním výborem uvedeným v článku 10 rozhodne do jednoho měsíce po obdržení žádosti členského státu, zda jsou ochranná opatření nezbytná, a pokud ano, přijme je.

Opatření přijatá podle tohoto článku zůstávají v platnosti nejvýše šest měsíců, přičemž jejich platnost může být jednou prodloužena, a to nejvýše o šest měsíců.

Komise neprodleně oznámí přijatá opatření členským státům a Radě.

4. Jestliže Komise se rozhodne přijmout ochranná opatření týkající se jednoho nebo více členských států, požádá příslušné orgány dotyčných členských států, aby přijaly opatření se stejnou působností ohledně dopravců rezidentů a aby o tom Komisi uvědomily.

Tato opatření jsou použitelná nejpozději od stejného dne jako ochranná opatření, o kterých rozhodla Komise.

5. Každý členský stát může rozhodnutí Komise podle odstavce 3 předložit Radě do 30 dní od jeho oznámení.

Rada může kvalifikovanou většinou do 30 dnů od předložení věci členským státem, nebo je-li věc předložena více členskými státy do 30 dnů od prvního předložení věci, přijmout odlišné rozhodnutí.

Pro rozhodnutí Rady platí omezení platnosti stanovené v odst. 3 druhém pododstavci.

Příslušné orgány dotyčných členských států musí přijmout opatření se stejnou působností ohledně dopravců rezidentů a uvědomit o tom Komisi.

Jestliže ve lhůtě stanovené v druhém pododstavci Rada žádné rozhodnutí nepřijme, nabývá rozhodnutí Komise právní moci.

6. Domnívá-li se Komise, že dobu platnosti opatření podle odstavce 3 je třeba prodloužit, podá Radě návrh a Rada kvalifikovanou většinou rozhodne.

Článek 10

1. Komisi je nápomocen poradní výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

Výbor postupem podle článku 8 pomáhá Komisi při vypracovávání vzorů pro jízdní listy, sešity jízdních listů a tabulky podle článků 6 a 7.

2. Kromě toho Komise výbor konzultuje

- ke každé žádosti členského státu podle čl. 9 odst. 1,

- k opatřením určeným k vyřešení vážného narušení trhu podle článku 9, zejména k praktickému uplatnňování těchto opatření.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

Článek 11

1. Členské státy navzájem spolupracují při uplatňování tohoto nařízení.

2. Aniž je dotčeno trestní stíhání, může hostitelský členský stát uložit sankce dopravcům nerezidentům, kteří při provozování kabotážní dopravy na jeho území poruší toto nařízení nebo vnitrostátní dopravní předpisy nebo dopravní předpisy Společenství.

Sankce jsou ukládány v souladu s odstavcem 3 a s vyloučením jakékoli diskriminace.

3. Sankce podle odstavce 2 mohou mimo jiné spočívat ve varování, nebo v případě závažného nebo opakovaného porušování v dočasném zákazu provozování kabotážní dopravy na území hostitelského státu, kde k porušení došlo.

Jestliže je předložena padělaná licence Společenství, padělané povolení nebo padělaný ověřený opis, musí být padělaný doklad neprodleně odebrán a případně co nejdříve zaslán příslušnému orgánu členského státu, v němž je dopravce usazen.

4. Příslušné orgány hostitelského členského státu oznamují příslušným orgánům členského státu, v němž je dopravce usazen, zjištěná protiprávní jednání ze strany dopravce a sankce uložené dopravci, a v případě vážného nebo opakovaného protiprávního jednání je mohou požádat o uložení sankce.

V případě vážného nebo opakovaného protiprávního jednání rozhodnou příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, zda by měla být dotyčnému dopravci uložena sankce; berou při tom v úvahu každou sankci již uloženou v hostitelském členském státu a zajistí, aby celkové sankce uložené dotyčnému dopravci přiměřeně odpovídaly jednání, které bylo důvodem těchto sankcí.

Sankce, které po konzultaci s příslušnými orgány hostitelského členského státu uloží příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, mohou být rozšířeny na odebrání povolení k výkonu činnosti provozovatele silniční přepravy osob.

Příslušné orgány členského státu, v němž je dopravce usazen, mohou rovněž v souladu s vnitrostátním právem zahájit s dotyčným dopravcem řízení před příslušným vnitrostátním soudem.

Tyto orgány uvědomí o rozhodnutích učiněných podle tohoto odstavce příslušné orgány hostitelského státu.

Článek 12

Členské státy zajistí, aby dopravci mohli podat opravný prostředek k soudu proti každé jim uložené správní sankci.

Článek 13

1. Komise předloží do 30. června 1998 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o výsledcích uplatňování nařízení (EHS) č. 2454/92 a o fungování linkové dopravy v členských státech.

2. Nejpozději do 31. prosince 1999 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto nařízení, a zejména o důsledcích kabotážní dopravy pro vnitrostátní dopravu.

Článek 14

Členské státy uvedou v účinnost včas právní a správní předpisy pro provedení tohoto nařízení. Sdělí je Komisi.

Článek 15

Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Je použitelné ode dne 11. června 1999.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 11. prosince 1997.

Za Radu

předsedkyně

M. Delvaux-Stehres

[1] Úř. věst. C 60, 29.2.1996, s. 10 a Úř. věst. C 124, 21.4.1997, s. 73.

[2] Úř. věst. C 30, 30.1.1997, s. 40.

[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 28. listopadu 1996 (Úř. věst. C 380, 16.12.1996, s. 35), společný postoj Rady ze dne 14. dubna 1997 (Úř. věst. C 164, 30.5.1997, s. 17 a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 16. července 1997 (Úř. věst. C 286, 22.9.1997, s. 84).

[4] Úř. věst. L 251, 29.8.1992, s. 1.

[5] Rozsudek ze dne 1. června 1994, věc C-388/92, Evropský parlament vs. Rada (Sb. rozh. 1994, s. I-2081).

[6] Úř. věst. L 18, 21.1.1997, s. 1.

[7] Úř. věst. L 74, 20.3.1992, s. 1. Nařízení ve znění nařízení (ES) č. 11/98. (Úř. věst. L 4, 8.1.1998, s. 1.).

[8] Úř. věst. L 145, 13.6.1977, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 96/95/EHS (Úř. věst. L 338, 28.12.1996, s. 89).

--------------------------------------------------