94/67/ESSměrnice Rady 94/67/ES ze dne 16. prosince 1994 o spalování nebezpečných odpadů

SMĚRNICE RADY 94/67/ES

ze dne 16. prosince 1994

o spalování nebezpečných odpadů

RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména čl. 130s odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise[1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru[2],

v souladu s postupem stanoveným v článku 189c Smlouvy[3],

vzhledem k tomu, že cíle a zásady politiky životního prostředí Společenství stanovené v článku 130r Smlouvy jsou zaměřeny zejména na prevenci znečišťování, a to pomocí činností prováděných přednostně u zdrojů a uplatňování zásady "znečišťovatel platí";

vzhledem k tomu, že usnesením Rady ze dne 7. května 1990 o odpadové politice[4] byla Komise vyzvána, aby jako naléhavý úkol doplnilasvé návrhy týkající se spaloven průmyslových odpadů;

vzhledem k tomu, že spalováním nebezpečných odpadů vznikají emise, které mohou způsobovat znečištění, a tím poškozovat lidské zdraví a životní prostředí, pokud nejsou náležitě kontrolovány; že v některých případech může toto znečištění překračovat hranice státu;

vzhledem k tomu, že k ochraně životního prostředí před nebezpečnými emisemi ze spalování nebezpečných odpadů je proto nutné preventivní opatření;

vzhledem k tomu, že dosavadní rozdíly v předpisech o spalování nebezpečných odpadů platné v jednotlivých členských státech a v některých případech i absence takových předpisů odůvodňují přijetí opatření na úrovni Společenství;

vzhledem k tomu, že podle článku 130t Smlouvy přijetí této směrnice nebrání členským státům, aby si zachovaly nebo aby přijaly přísnější opatření k ochraně životního prostředí slučitelná se Smlouvou;

vzhledem k tomu, že článek 4 směrnice Rady 75/442/EHS ze dne 15. července 1975 o odpadech[5] požaduje, aby členské státy přijaly opatření nezbytná k tomu, aby odpady byly využívány nebo odstraňovány, aniž by docházelo k ohrožování lidského zdraví a k poškozování životního prostředí; že za tímto účelem článek 9 uvedené směrnice stanoví, že každé zařízení nebo podnik nakládající s odpady musí mít povolení příslušných orgánů týkající se mimo jiné preventivních opatření, která je třeba přijmout;

vzhledem k tomu, že články 3 a 4 směrnice Rady 84/360/EHS ze dne 28.června 1984 o boji proti znečišťování ovzduší z průmyslových zařízení[6] stanoví, že k provozu průmyslových zařízení spadajících do uvedených kategorií, k nimž patří i zařízení na spalování odpadů, je třeba předem získat povolení;

vzhledem k tomu, že spalovací zařízení vybudovaná a provozovaná podle této směrnice mají omezit rizika spojená se znečištěním vznikajícím oxidací nebezpečných odpadů, snížit množství a objem těchto odpadů a vytvářet zbytky, jež lze opětovně využít nebo bezpečně odstranit;

vzhledem k tomu, že vysoká úroveň ochrany životního prostředí vyžaduje stanovení a dodržování odpovídajících provozních podmínek a mezních hodnot emisí pro spalovny nebezpečných odpadů ve Společenství; že jsou nezbytná zvláštní ustanovení pro emise dioxinů a furanů, které je nutno snižovat používáním nejpokročilejší technologie;

vzhledem k tomu, že k monitorování emisí je nutno používat nejpokročilejších měřicích metod, aby bylo zajištěno dodržování mezních hodnot emisí a směrných hodnot pro znečišťující látky;

vzhledem k tomu, že je nutná komplexní ochrana životního prostředí před emisemi ze spalování nebezpečných odpadů; že vodné odpady z čištění spalin tudíž mohou být vypouštěny pouze po zvláštní úpravě, aby se omezil přenos znečištění z jedné složky životního prostředí do druhé; že do dvou let od vstupu této směrnice v platnost by měly být stanoveny zvláštní mezní hodnoty emisí pro znečišťující látky v těchto vodných odpadech;

vzhledem k tomu, že je třeba stanovit opatření pro případy překročení těchto mezních hodnot emisí a pro technicky nevyhnutelné odstávky, poruchy či výpadkyčisticích zařízení;

vzhledem k tomu, že spoluspalování nebezpečného odpadu v zařízeních, která původně nebyla pro spalování nebezpečných odpadů určena, by neměla vést k vyšším emisím znečišťujících látek v té části objemu spalin, jež z takového spoluspalování pocházejí, a tudíž musí být pro toto společné spalování stanovena odpovídající omezení;

vzhledem k tomu, že pro zlepšení ochrany lidského zdraví a životního prostředí musí být stávající spalovací zařízení urychleně uzpůsobena mezním hodnotám emisí stanoveným v této směrnici, aby se předcházelo zvýšenému přesunu nebezpečných odpadů do těchto zařízení;

vzhledem k tomu, že je třeba zřídit výbor, který by Komisi napomáhal při provádění této směrnice a jejím přizpůsobování vědeckému a technickému pokroku;

vzhledem k tomu, že zprávy o provádění této směrnice jsou důležitým nástrojem pro informování Komise a členských států o pokroku dosaženém v oblasti metod snižování emisí;

vzhledem k tomu, že do 31. prosince 2000 musí být Radě předloženy návrhy na přezkoumání mezních hodnot emisí a s ním souvisejících ustanovení této směrnice z hlediska očekávaného technologického vývoje, zkušeností z provozu spaloven a požadavků ochrany životního prostředí,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

1. Účelem této směrnice je zavést opatření a postupy, jimiž se předejdou, nebo není-li to proveditelné, maximálně omezí negativní vlivy spalování nebezpečných odpadů na životní prostředí, zejména znečišťování ovzduší, půdy, povrchové a podzemní vody a s tím spojená rizikapro lidské zdraví, a k tomuto účelu stanovit nebo zachovat odpovídající provozní podmínky a mezní hodnoty emisí pro spalovny nebezpečného odpadu ve Společenství.

2. Tato směrnice se použije, aniž jsou dotčeny jiné příslušné předpisy Společenství, zejména předpisy o odpadech a ochraně zdraví a bezpečnosti práceve spalovacích zařízeních.

Článek 2

Pro účely této směrnice se:

1. "nebezpečným odpadem" rozumějí jakékoli tuhé či kapalné odpady podle definice v čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12. prosince 1991 o nebezpečných odpadech[7].

Z oblasti působnosti této směrnice jsou však vyňaty následující nebezpečné odpady:

- hořlavé kapalné odpady včetně odpadních olejů podle definice v článku 1 směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16.června 1975 o nakládání s odpadními oleji[8], pokud splňují tato tři kritéria:

i) hmotnostní podíl polychlorovaných aromatických uhlovodíků, např. polychlorovaných bifenylů (PCB) nebo pentachlorfenolu (PCP) nepřekračuje koncentrace stanovené příslušnými právními předpisy Společenství;

ii) tyto odpady nejsou považovány za nebezpečné, protože neobsahují další složky uvedené v příloze II směrnice 91/689/EHS v množstvích či koncentracích, které nejsou slučitelné s dosažením cílů stanovených v článku 4 směrnice 75/442/EHS;

iii) jejich čisté spalné teplo činí minimálně 30 MJ/kg,

- všechny hořlavé kapalné odpady, které ve spalinách vznikajících přímo jejich spalováním nemohou způsobovat vyšší koncentrace emisí nebo jiné emise, než jaké vznikají při spalování plynového oleje podle definice v čl. 1 odst. 1 směrnice 75/716/EHS[9],

- nebezpečné odpady vznikající při průzkumu a těžbě nalezišť ropy a zemního plynu ze zařízení na moři a spalované v těchto zařízeních,

- komunální odpad, na který se vztahují směrnice 89/369/EHS[10] a 89/429/EHS[11],

- čistírenské kaly vznikající při úpravě a čištění komunálních odpadních vod, které nejsou považovány za nebezpečné kvůli obsahu složek uvedených v příloze II směrnice 91/689/EHS v množstvích či koncentracích stanovených členskými státy, dokud nebude vydán seznam nebezpečných odpadů podle čl. 1 odst. 4 uvedené směrnice, a které neodpovídají cílům stanoveným v článku 4 směrnice 75/442/EHS. Touto výjimkou nejsou dotčena ustanovení směrnice 86/278/EHS[12];

2. "spalovacím zařízením" rozumí technické zařízení používané ke spalování nebezpečných odpadů oxidací, s využitím tepla vzniklého spalováním nebo bez něho, včetně předběžné úpravy a pyrolýzy či jiných procesů tepelné úpravy, jako je např. plasmový proces, pokud jsou látky tímto zpracováním vzniklé následně spáleny. Patří sem také zařízení spalující tyto odpady jako základní nebo doplňkové palivo v průmyslových výrobách.

Tato definice zahrnuje stanoviště a celé zařízení včetně zařízení pro příjem odpadů, zařízení pro skladování a předběžnou úpravu odpadů, spalovací pece, jejích odpadů, systémů přívodu paliva a přívodu vzduchu, zařízení na čištění spalin a odpadních vod, jakož i včetně přístrojů a systémů pro řízení spalovacího provozu a pro průběžné zaznamenávání a monitorování podmínek spalování.

Tato definice se nevztahuje na tato zařízení:

- spalovací pece pro uhynulá těla zvířat nebo jejich části,

- spalovací pece pro infekční klinické odpady, pokud nejsou tyto odpady považovány za nebezpečné v důsledku přítomnosti dalších složek uvedených v příloze II ke směrnici 91/689/EHS, nebo

- zařízení pro spalování komunálního odpadu, v nichž jsou rovněž spalovány infekční klinické odpady nesmíšené s jinými odpady, které jsou považovány za nebezpečné na základě jedné z dalších vlastností uvedených v příloze III ke směrnici 91/689/EHS;

3. "novým spalovacím zařízením" rozumí zařízení, k jehož provozu bylo vydáno povolení počínaje dnem uvedeným v čl. 18 odst.1;

4. "stávajícím spalovacím zařízením" rozumí zařízení, k jehož provozu bylo vydáno původní povolení přede dnem uvedeným v čl. 18 odst. 1;

5. "mezní hodnotou emisí" rozumí hmotnostní koncentrace znečišťujících látek, která nesmí být v emisích ze zařízení během stanoveného období překročena;

6. "provozovatelem" rozumí fyzická nebo právnická osoba, která provozuje spalovací zařízení nebo která převedla rozhodovací hospodářskou pravomoc k tomuto zařízení nebo na kterou tato rozhodovací hospodářská pravomoc byla převedena.

Článek 3

1. Povolení podle článků 9 a 10 směrnice 75/442/EHS, článku 11 téže směrnice ve znění doplněném článkem 3 směrnice 91/689/EHS a článku 3 směrnice 84/360/EHS se udělí pouze tehdy, jestliže ze žádosti vyplývá, že spalovací zařízení je navrženo, vybaveno a bude provozováno tak, aby byla uplatňována vhodná preventivní opatření proti znečišťování životního prostředí a plněny požadavky stanovené v článcích 5 až 12 této směrnice.

2. V povolení uděleném příslušným orgánem musí být výslovně uvedeny druhy a množství nebezpečných odpadů, které mohou být spalovacím zařízením zpracovávány, jakož i celková kapacita spalovacího zařízení.

3. Pokud se v zařízení, které není v první řadě určeno ke spalování nebezpečných odpadů, spalují jako příměs také nebezpečné odpady, přičemž na spalování nebezpečných odpadů připadá v kterémkoli okamžiku provozu nejvýše 40 % celkového množství tepla produkovaného tímto zařízením, vztahují se na takové zařízení přinejmenšímustanovení těchto článků:

- články 1 až 5,

- čl. 6 odst.1 a 5,

- článek 7, včetně ustanovení o měření podle článků 10 a 11,

- článek 9,

- články 12, 13 a 14.

4. Povolení pro spoluspalování podle odstavce 3 se udělí pouze tehdy, jestliže ze žádosti vyplývá, že:

- hořáky pro nebezpečné odpady jsou umístěny a odpad přiváděn tak, aby bylo dosaženo pokud možno co nejúplnějšího spálení,

- podle výpočtů stanovených v příloze II budou dodržena ustanovení článku 7.

V povolení musí být výslovně uvedeny druhy a množství nebezpečných odpadů, které mohou být v zařízení spoluspalovány. Dále v něm musí být předepsány minimální a maximální hmotnostní tokytěchto nebezpečných odpadů, jejich nejnižší a nejvyšší spalné teplo a maximální obsah znečišťujících látek, např. PCB, PCP, chlóru, fluoru, síry a těžkých kovů.

Výsledky měření prováděných v průběhu šesti měsíců od zahájení provozu za nejméně příznivých předpokládaných podmínek musí prokázat, že jsou dodržována ustanovení článku 7. Pro toto období mohou příslušné orgány udělit výjimky z plnění požadavku procentního podílu podle odstavce 3.

Článek 4

Žádosti o povolení a rozhodnutí příslušných orgánů o těchto žádostech, jakož i výsledky monitorování podle článku 11 této směrnice, musí být zpřístupněny veřejnosti v souladu se směrnicí Rady 90/313/EHS ze dne 7. června 1990 o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí[13].

Článek 5

1. Provozovatel učiní všechna opatření týkající se dodávky a příjmu odpadu s cílem předcházení, nebo pokud to není proveditelné, maximálního omezování negativních účinků na životní prostředí, zejména znečišťování ovzduší, půdy a povrchových i podzemních vod a rizika pro lidské zdraví. Tato opatření musí přinejmenším splnit požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3.

2. Před přijetím odpadů do spalovacího zařízení musí mít provozovatel k dispozici popis odpadů obsahující tyto údaje:

- fyzikální, a pokud možno i chemické složení odpadu a všechny další údaje nutné k vyhodnocení vhodnosti odpadu pro zamýšlený spalovací proces,

- nebezpečné vlastnosti odpadů, látky, se kterými se nemají směšovat, a předběžná opatření nutná při manipulaci s daným odpadem.

3. Před přijetím odpadů do spalovacího zařízení musí provozovatel provést přinejmenším tyto postupy přejímky:

- stanovení hmotnosti odpadu,

- kontrolu dokumentace požadovanou směrnicí 91/689/EHS a popřípadě i nařízení Rady (EHS) č. 259/93 ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a o její kontrole[14] a dokumentů požadovaných v předpisech o přepravě nebezpečných nákladů,

- odběr reprezentativních vzorků, pokud není nepřiměřený, který se uskuteční pokud možno před vyložením odpadu, aby bylo možno kontrolami ověřit shodu s popisem podle odstavce 2 a aby příslušné orgány mohly zjistit charakter zpracovávaných odpadů. Tyto vzorky se uschovají nejméně jeden měsíc po spálení odpadu.

4. Příslušné orgány mohou povolit výjimku z ustanovení odstavců 2 a 3 průmyslovým závodům a podnikům, které spalují pouze vlastní odpad v místě jeho vzniku za předpokladu, že je dosahováno stejné úrovně ochrany.

Článek 6

1. Zařízení ke spalování nebezpečných odpadů jsou provozována tak, aby bylo dosaženo co nejdokonalejšího spálení. To si může vyžádat použití vhodných metod předběžné úpravy odpadu.

2. Všechna spalovací zařízení musí být navržena, vybavena a provozována tak, aby plyn ze spalování nebezpečných odpadů byl za posledním přívodem spalovacího vzduchu v kontrolované a homogenní formě i za nejméně příznivých podmínek a za přítomnosti nejméně 6 % kyslíku ohřát na teplotu minimálně 850 °C dosaženouna vnitřní stěně nebo v blízkosti vnitřní stěny spalovací komory, a to po dobu alespoň dvou sekund za přítomnosti minimálně 6 % kyslíku; jsou-li spalovány nebezpečné odpady obsahující více než 1 % halogenovaných organických látek, vyjádřených jako obsah chlóru, musí být tato teplota zvýšena na minimálně 1 100 °C.

Jestliže se v peci spalují pouze kapalné nebezpečné odpady nebo směs plynných látek a práškovitých tuhých látek z tepelné předběžné úpravy nebezpečných odpadů za nedostatku kyslíku a pokud na plynnou složku připadá více než 50 % veškerého uvolňovaného tepla, musí obsah kyslíku za posledním přívodem spalovacího vzduchu činit alespoň 3 %.

3. Všechna spalovací zařízení musí být vybavena hořáky, které se automaticky zapnou, jakmile teplota spalin za posledním přívodem spalovacího vzduchu klesne pod příslušnou minimální teplotu stanovenou v odstavci 2. Tyto hořáky se musí rovněž používat během uvádění zařízení do provozunebo odstavování z provozu, aby se zajistilo udržení této minimální teploty po dobu přítomnosti nespáleného odpadu ve spalovací komoře.

Během uvádění zařízení do provozu a odstavování z provozu nebo když teplota spalin klesne pod příslušnou minimální teplotu stanovenou v odstavci 2, nesmějí být k hořákům přiváděna taková paliva, která mohou způsobovat větší emise, než jaké vznikají při spalování plynového oleje podle definice v čl. 1 odst. 1 směrnice 75/716/EHS, zkapalněného plynu nebo zemního plynu.

Zařízení musí být povinně vybaveno funkčním systémem, který brání přívodu nebezpečného odpadu:

- při spouštění, dokud není dosaženo požadované minimální spalovací teploty,

- ve všech případech, kdy není dosaženo požadované minimální spalovací teploty,

- ukazují-li nepřetržitá měření podle čl. 11 odst.1, že došlo k překročení některé mezní hodnoty emisí v důsledku poruchy nebo výpadku čisticího zařízení.

4. Příslušné orgány mohou v povolení pro některé nebezpečné odpady schválit a specifikovat požadavky odlišné od požadavků stanovených v odstavci 2. Takové schválení je podmíněno minimálně tím, že jsou dodržena ustanovení článku 7 a že úrovněemitovaných dioxinů a furanů jsou nižší než hodnoty nebo rovny hodnotám, kterých je dosaženo uplatněním požadavků stanovených v odstavci 2 tohoto článku.

Veškeré provozní podmínky stanovené v tomto odstavci a výsledky provedených ověření musí být oznámeny Komisi jako součást informací poskytovaných podle článku 17.

5. Mezní hodnoty emisí oxidu uhelnatého (CO) ve spalinách jsou během provozu spalovacího zařízení splněny, pokud:

a) žádný denní průměr nepřekročí 50 mg/m3;

b) v průběhu 24 hodin minimálně 95 % veškerých desetiminutových průměrů nepřekročí 150 mg/m3 nebo žádný půlhodinový průměr za stejné období nepřekročí 100 mg/m3.

6. Všechna spalovací zařízení musí být navržena, vybavena a provozována tak, aby se zabránilo emisím do ovzduší významně zvyšujícím imise; zejména je nutné, aby spaliny byly regulovaným způsobem vypouštěny komínem.

Výška komínu se vypočte tak, aby byla zajištěna ochrana lidského zdraví a životního prostředí.

Článek 7

1. Spalovací zařízení musí být navržena, vybavena a provozována tak, aby ve spalinách nebyly překračovány přinejmenším tyto mezní hodnoty emisí:

a) Denní průměry:

1. tuhé znečišťující látky celkem 10 mg/m3

2. plynné a těkavé organické látky, vyjádřené jako celkový obsah organického uhlíku 10 mg/m3

3. chlorovodík (HCl) 10 mg/m3

4. fluorovodík (HF) 1 mg/m3

5. oxid siřičitý (SO2) 50 mg/m3

b) Půlhodinové průměry:

A B

1. tuhé znečišťující látky celkem 30 mg/m3 10 mg/m3

2. plynné a těkavé organické látky, vyjádřené jako celkový obsah organického uhlíku 20 mg/m3 10 mg/m3

3. chlorovodík (HCl) 60 mg/m3 10 mg/m3

4. fluorovodík (HF) 4 mg/m3 2 mg/m3

5. oxid siřičitý (SO2) 200 mg/m3 50 mg/m3

c) Všechny průměry během období odběru vzorků trvajícího minimálně 30 minut a maximálně osm hodin:

1. kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium (Cd) součtová koncentrace 0,05 mg/m3(*); 0,1 mg/m3(**)

2. thalium a jeho sloučeniny vyjádřené jako thalium (Tl) součtová koncentrace 0,05 mg/m3(*); 0,1 mg/m3(**)

3. rtuť a její sloučeniny vyjádřené jako rtuť (Hg) součtová koncentrace 0,05 mg/m3(*); 0,1 mg/m3(**)

4. antimon a jeho sloučeniny vyjádřené jako antimon (Sb) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

5. arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen (As) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

6. olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako olovo (Pb) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

7. chrom a jeho sloučeniny vyjádřené jako chrom (Cr) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

8. kobalt a jeho sloučeniny vyjádřené jako kobalt (Co) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

9. měď a její sloučeniny vyjádřené jako měď (Cu) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

10. mangan a jeho sloučeniny vyjádřené jako mangan (Mn) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

11. nikl a jeho sloučeniny vyjádřené jako nikl (Ni) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

12. vanad a jeho sloučeniny vyjádřené jako vanad (V) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

13. cín a jeho sloučeniny vyjádřené jako cín (Sn) součtová koncentrace 0,5 mg/m3(*); 1 mg/m3(**)

Tyto průměry se vztahují i na emise příslušných těžkých kovů a jejich sloučenin v těkavé formě.

_________

(*) Nová spalovací zařízení.

(**) Stávající spalovací zařízení.

2. Emise dioxinů a furanů musí být snižovány pomocí nejpokročilejších metod. Nejpozději od 1. ledna 1997 nesmí žádný z průměrů naměřených během období odběru vzorků trvajícího minimálně šest hodin a maximálně osm hodin překročit mezní hodnotu 0,1 ng/m3, pokud alespoň šest měsíců před tímto datem nejsou k dispozici harmonizované měřicí hodnoty stanovené Komisí na úrovni Společenství, a to postupem podle článku 16. Tato mezní hodnota je definována jako součet koncentrací jednotlivých dioxinů a furanů vyjádřených na ekvivalent toxicity podle přílohy I.

Do dne, kdy se začne uplatňovat tato mezní hodnota, ji budou členské státy používat alespoň jako směrnou hodnotu.

3. Výsledky měření prováděných za účelem prověření dodržování mezních hodnot a směrných hodnot stanovených v článku 6 a v tomto článku platí pro podmínky stanovené v čl. 11 odst. 2.

4. Jsou-li spalovány nebezpečné odpady společně s palivy v souladu s čl. 3 odst. 3, vztahují se ustanovení čl. 6 odst.5 a odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku pouze na tu část objemu odpadních plynů, která pochází ze spalování nebezpečných odpadů, a to v souladu s kritérii stanovenými v příloze II.

Přiměřené mezní hodnoty emisí a směrné hodnoty pro příslušné znečišťující látky emitované v odpadních plynech ze zařízení, na která se vztahují ustanovení čl. 3 odst. 3, musí být stanoveny v souladu s přílohou II.

Článek 8

1. Veškeré odpadní vody mohou být ze spalovacího zařízení vypouštěny pouze na základě povolení vydaného příslušnými orgány.

2. Vypouštění vodných odpadů z čištění odpadních plynů do vodního prostředí se co nejvíce omezí.

Na základě zvláštního ustanovení uvedeného v povolení se mohou vodné odpady vypouštět po oddělené úpravě pod podmínkou, že:

- jsou splněny požadavky příslušných předpisů Společenství, vnitrostátních a místních předpisů ve formě mezních hodnot emisí,

- hmotnost těžkých kovů, dioxinů a furanů obsažených ve výše uvedených vodných odpadech v poměru k množství zpracovaného nebezpečného odpadu je snížena natolik, že hmotnost, jež smí být vypouštěna do vody, je nižší než hmotnost, jež smí být vypouštěna do ovzduší.

3. Aniž jsou dotčena ustanovení odstavce 2, stanoví Rada na návrh Komise do dvou let ode dne vstupu této směrnice v platnost řadu zvláštních mezních hodnot pro znečišťující látky obsažené ve vypouštěných odpadních vodách z čištění spalin.

4. Areály spaloven, včetně navazujících skladovacích ploch pro nebezpečné odpady musí být navrženy a provozovány tak, aby se zabránilo proniknutí jakékoli znečišťující látky do půdy a podzemních vod podle ustanovení směrnice Rady 80/68/EHS ze dne 17. prosince 1979 o ochraně podzemních vod před znečišťováním některými nebezpečnými látkami[15]. Kromě toho musí být pamatováno na retenční kapacitu k zachycení odtoku srážkových vod z areálu spalovacího zařízení nebo znečištěných vod v případě úniků nebo hašení požáru. Tato retenční kapacita musí být tak velká, aby bylo možné zadrženou vodu podrobit rozborua v případě potřeby před vypuštěním vyčistit.

Článek 9

1. Zbytkyvznikající při provozu spalovacího zařízení se využijí nebo odstraní v souladu se směrnicemi 75/442/EHS a 91/689/EHS. To si může vyžádat předběžnou úpravu těchto zbytků. Až do rozhodnutí o jejich využití nebo odstranění musí být tyto zbytky uchovávány odděleně; k dalšímu usnadnění těchto činností by měly být používány vhodné technologie.

2. Přeprava a dočasné skladování suchých zbytků ve formě prachu, např. kotelního prachu a suchých zbytků z čištění spalin, se provádí v uzavřených kontejnerech.

3. Veškeré teplo vznikající při spalovacích procesech, by mělo být v co největší míře využíváno.

4. Před určením metod odstranění nebo využití zbytků ze spalování nebezpečných odpadů se provedou vhodné rozbory fyzikálních a chemických vlastností a znečišťujícíhopotenciálu různých zbytků ze spalování. Tyto rozboryse týkají zejména rozpustného podílu a těžkých kovů.

Článek 10

1. Požadavky na měření za účelem monitorování ukazatelů, podmínek a hmotnostních koncentrací znečišťujících látek souvisejícíchs procesem spalování musí být, v souladu s ustanoveními článku 11, stanoveny v povolení nebo v podmínkách, jež jsou součástí povolení vydaného příslušnými orgány, nebo v příslušných obecně závazných předpisech obsahujících požadavky na měření.

2. Povolení se vydá pouze tehdy, jestliže ze žádosti vyplývá, že navrhované měřicí metody splňují požadavky podle přílohy III. Hodnoty intervalu spolehlivosti (95 %) pro mezní hodnoty emisí, uvedené v čl. 6 odst. 5 písm. a) a v čl. 7 odst. 1 písm. a) bodech 1, 2, 3 a 5, nesmí překročit hodnoty uvedené v bodu 4 přílohy III.

U automatizovaného monitorovacího zařízení je nutno kontrolovat správnost jeho instalace a funkcea podrobovat je každý rok ověřovací zkoušce.

3. Metody odběru vzorků a měření používané ke splnění povinnosti provádět jednorázová měření každé látky znečišťující ovzduší, jakož i místa odběru vzorků a měření, musí být stanoveny v povolení vydávaném příslušnými orgány nebo v podmínkách, jež jsou součástí takového povolení, nebo v příslušných obecně závazných předpisech o metodách odběru vzorků a měření.

Požadavky na jednorázová měření musí příslušné orgány stanovit v souladu s přílohou III.

Článek 11

1. V souladu s přílohou III musí být u spalovacího zařízení prováděna tato měření:

a) nepřetržité měření látek uvedených v čl. 6 odst. 5 a v čl. 7 odst.1 písm. a) a b);

b) nepřetržité měření těchto technologických provozních ukazatelů:

- teplota podle čl. 6 odst. 2 a 4,

- teplota, tlak, koncentrace kyslíku a obsah vodní páry ve spalinách;

c) minimálně dvě měření ročně u látek uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. c) a odst. 2; během prvních 12 měsíců provozu se však musí provádět jedno měření každé dva měsíce;

d) alespoň jednou při uvádění spalovacího zařízení do provozu a za předpokládaných nejméně příznivých provozních podmínek je třeba vhodným způsobem ověřit dobu zdržení, příslušnou minimální teplotu a obsah kyslíku ve spalinách podle čl. 6 odst. 2 a 4.

Od nepřetržitého měření HF je možné upustit, pokud jsou používány čisticí stupně pro HCl, které zajišťují, že mezní hodnoty emisí podle čl. 7 odst. 1 písm. a) bodu 3 a odst. 1 písm. b) bodu 3 nejsou překračovány. V tomto případě musí být emise HF měřeny pravidelně.

Nepřetržité měření obsahu vodní páry není nezbytné, pokud se odebírané vzorky odpadních plynů před rozborem vysušují.

Měření znečišťujících látek uvedených v čl. 7 odst. 1 není nezbytné za předpokladu, že povolení připouští spalování pouze takových nebezpečných odpadů, jež nemohou způsobit výskyt průměrných hodnot výše uvedených znečišťujících látek vyšších než 10 % mezních hodnot emisí uvedených v čl. 7 odst. 1.

Jakmile budou v rámci Společenství k dispozici vhodné měřicí metody, Komise postupem podle článku 16 rozhodne, odkdy musí být v souladu s přílohou III prováděno nepřetržité měření látek uvedených v čl. 7 odst. 1 písm. c) a odst. 2.

2. Výsledky měření, prováděných za účelem ověření dodržování mezních hodnot emisí a směrných hodnot stanovených v článcích 6 a 7, se vztahují na následující podmínky:

- teplota 273 K, tlak 101,3 kPa, 11 % kyslíku, suchý plyn,

- teplota 273 K, tlak 101,3 kPa, 3 % kyslíku, suchý plyn, a to pouze v případě spalování odpadního oleje podle definice ve směrnici 75/439/EHS.

Jsou-li nebezpečné odpady spalovány v atmosféře obohacené kyslíkem, mohou se výsledky měření vztahovat na obsah kyslíku stanovený příslušnými orgány s ohledem na specifické podmínky jednotlivých případů. V případě, na který se vztahuje čl. 3 odst. 3, se výsledky měření vztahují na celkový obsah kyslíku vypočítaný podle přílohy II.

Jsou-li emise znečišťujících látek snižovány čištěním spalin, bude přepočet výsledků na vztažný obsah kyslíku podle prvního pododstavce prováděno pouze tehdy, pokud obsah kyslíku měřený během stejného období jako příslušná znečišťující látka překročí příslušný vztažný obsah kyslíku.

3. Mezní hodnoty emisí jsou splněny, pokud:

- žádný denní průměr nepřekračuje mezní hodnoty emisí stanovené v čl. 6 odst. 5 písm. a) a čl. 7 odst. 1 písm. a), přičemž

buď žádný z půlhodinových průměrů během roku nepřekračuje mezní hodnoty emisí ve sloupci A v čl. 7 odst. 1 písm. b),

nebo 97 % půlhodinových průměrů během roku nepřekračuje mezní hodnoty emisí ve sloupci B v čl. 7 odst. 1 písm. b),

- žádný průměr za období odběru vzorků podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nepřekračuje mezní hodnoty emisí uvedené tamtéž,

- jsou splněna ustanovení čl. 6 odst. 5 písm. b).

K průměrům za období uvedená v čl. 12 odst. 2 se přitom nepřihlíží.

Půlhodinové průměry a desetiminutové průměry se určují během skutečné doby provozu (včetně doby uvádění zařízení do provozu a odstavování z provozu, kdy se spaluje nebezpečný odpad) z naměřených hodnot po odečtení hodnoty intervalu spolehlivosti uvedené v bodu 4 přílohy III. Denní průměry se určují z takto stanovených validovaných průměrných hodnot.

Průměry za období odběru vzorků, a v případě jednorázového měření HF i průměry pro HF, se určují v souladu s požadavky čl. 10 odst. 3.

Článek 12

1. Jestliže provedená měření ukazují, že došlo k překročení mezních hodnot emisí stanovených touto směrnicí, musí o tom být neprodleně uvědoměny příslušné orgány. Při neplnění mezních hodnot emisí nesmí příslušné spalovací zařízení pokračovat ve spalovánínebezpečného odpadu do té doby, než příslušné orgány obnovení spalování tohoto odpadu povolí.

2. Příslušné orgány stanoví maximální přípustné období pro technicky nevyhnutelné odstávky, poruchy či závady čisticího zařízení nebo měřicích přístrojů, během kterých může koncentrace regulovaných látek ve výpustích do ovzduší překročit stanovené mezní hodnoty emisí. Za žádných okolností se v zařízení nesmí pokračovat ve spalování nebezpečného odpadu po dobu delší než souvislé čtyři hodiny; navíc celková doba trvání provozu za těchto podmínek musí být v průběhu jednoho roku kratší než 60 hodin.

V případě poruchy musí provozovatel co nejrychleji omezit nebo zastavit provoz, dokud se nepodaří obnovit obvyklé provozní podmínky. V zařízeních, na která se vztahuje čl. 3 odst. 3, musí být přívod nebezpečného odpadu zastaven.

Celkový obsah tuhých znečišťujících látek ve vypouštěných spalinách nesmí za žádných okolností překročit hodnotu 150 mg/m3 vyjádřenou jako půlhodinový průměr; navíc nesmí být překročena mezní hodnota emisí stanovená v čl. 7 odst. 1 písm. a) bodu 2 a odst.1 písm. b) bodu. 2. Musí být splněny veškeré další podmínky uvedené v článku 6.

Článek 13

1. Ustanovení této směrnice začínají platit pro stávající spalovací zařízení nejpozději tři roky a šest měsíců ode dne uvedeného v čl. 18 odst. 1.

2. Provozovatel však může do šesti měsíců ode dne uvedeného v čl. 18 odst. 1 příslušným orgánům oznámit, že stávající zařízení předtím, než bude definitivně uzavřeno, nebude v provozu déle než 20 000 hodin v průběhu maximálně pětiletého období, počínaje dnem oznámení provozovatele. Na tento případ se nevztahuje ustanovení odstavce 1.

Článek 14

Se zřetelem k očekávanému rozvoji techniky, ke zkušenostem z provozu spaloven a k požadavkům ochrany životního prostředí předloží Komise do 31. prosince 2000 Radě zprávu vycházející ze zkušeností získaných při provádění této směrnice a z pokroku dosaženého v oblasti metod snižování emisí, ke které budou připojeny návrhy na přezkoumání mezních hodnot emisí a s ní souvisejících ustanovení této směrnice.

Mezní hodnoty emisí stanovené na základě takového přezkoumání se nevztahují na stávající spalovací zařízení před 31. prosincem 2006.

Článek 15

Komise přijme v souladu s postupem podle článku 16 změny nutné k tomu, aby ustanovení článků 10 až 12 a příloh I až III byla přizpůsobena technickému pokroku.

Článek 16

1. Komisi je nápomocen výbor složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Zástupce Komise předkládá výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme stanovisko k návrhu ve lhůtě, kterou může stanovit předseda podle naléhavosti věci. V případě rozhodnutí, která má Rada přijímat na návrh Komise, se stanovisko přijímá většinou podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy.

Hlasům zástupců členských států je přidělena váha stanovená v uvedeném článku. Předseda nehlasuje.

3. a) Komise přijme zamýšlená opatření, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru.

b) Pokud navrhovaná opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor stanovisko nezaujme, předloží Komise Radě neprodleně návrh opatření, která mají být přijata. Rada se usnese kvalifikovanou většinou.

Pokud se Rada neusnese do tří měsíců ode dne, kdy jí byl návrh předán, přijme navrhovaná opatření Komise s výjimkou případů, kdy se Rada proti opatřením vysloví prostou většinou.

Článek 17

Zprávy o provádění této směrnice budou vypracovávány postupem podle článku 5 směrnice 91/692/EHS. První zpráva zahrne celé první tříleté období ode dne vstupu této směrnice v platnost.

Článek 18

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 1996. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si určí členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění ustanovení vnitrostátního práva, která přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 19

Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 20

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu, dne 16. prosince 1994.

Za Radu

předseda

A.MERKEL

PŘÍLOHA I

EKVIVALENTY TOXICITY DIOXINŮ A DIBENZOFURANŮ

Ke stanovení souhrnné hodnoty uvedené v čl. 7 odst. 2 se hmotnostní koncentrace níže uvedených dioxinů a dibenzofuranů před sečtením násobí níže uvedenými koeficienty ekvivalentu toxicity (podle koncepce ekvivalentů toxicity).

koeficient ekvivalentu toxicity

2,3,7,8 - tetrachlordibenzodioxin (TCDD) 1

1,2,3,7,8 - pentachlordibenzodioxin (PeCDD) 0,5

1,2,3,4,7,8 - hexachlordibenzodioxin (HxCDD) 0,1

1,2,3,7,8,9 - hexachlordibenzodioxin (HxCDD) 0,1

1,2,3,6,7,8 - hexachlordibenzodioxin (HxCDD) 0,1

1,2,3,4,6,7,8 - heptachlordibenzodioxin (HpCDD) 0,01

- oktachlordibenzodioxin (OCDD) 0,001

2,3,7,8 - tetrachlordibenzofuran (TCDF) 0,1

2,3,4,7,8 - pentachlordibenzofuran (PeCDF) 0,5

1,2,3,7,8 - pentachlordibenzofuran (PeCDF) 0,05

1,2,3,4,7,8 - hexachlordibenzofuran (HxCDF) 0,1

1,2,3,7,8,9 - hexachlordibenzofuran (HxCDF) 0,1

1,2,3,6,7,8 - hexachlordibenzofuran (HxCDF) 0,1

2,3,4,6,7,8 - hexachlordibenzofuran (HxCDF) 0,1

1,2,3,4,6,7,8 - heptachlordibenzofuran (HpCDF) 0,01

1,2,3,4,7,8,9 - heptachlordibenzofuran (HpCDF) 0,01

- oktachlordibenzofuran (OCDF) 0,001

PŘÍLOHA II

STANOVENÍ MEZNÍCH HODNOT EMISÍ A SMĚRNÝCH HODNOT PRO SPOLUSPALOVÁNÍ NEBEZPEČNÉHO ODPADU S DALŠÍM PALIVEM

Mezní hodnota emisí nebo směrná hodnota pro každou jednotlivou znečišťující látku a oxid uhelnatý ve spalinách, které vznikají při společném spalování nebezpečného odpadu s dalším palivem, musí být vypočteny podle vzorce:

Vodpad x Codpad + Vproc x Cproc

-= C

Vodpad + Vproc

Vodpad: objem spalin vzniklých spalováním pouze nebezpečného odpadu stanovený podle odpadu s nejnižší výhřevností uvedeného v povolení a vztažené na podmínky uvedené v čl. 11 odst. 2.

Je-li teplo uvolňované při spalování nebezpečného odpadu nižší než 10 % celkového množství tepla uvolňovaného v tomto zařízení, musí se při výpočtu Vodpad vycházet z (teoretického) množství odpadu, jehož spálením by se dosáhlo 10 % uvolněného tepla při stanovené hodnotě celkového uvolňovaného tepla.

Codpad: mezní hodnoty emisí stanovené pro zařízení určená pouze pro spalování nebezpečného odpadu (přinejmenším mezní hodnoty emisí a směrné hodnoty pro znečišťující látky a oxid uhelnatý uvedené v čl. 7 odst. 1 a 2 a v čl. 6 odst. 5).

Vproc: objem spalin vznikajících v zařízení při procesu včetně, spalování úředně povolených paliv, která jsou v zařízení obvykle používána (bez nebezpečného odpadu), stanovený na základě obsahu kyslíku, ke kterému musí být emise vztaženy podle předpisů Společenství nebo předpisů vnitrostátních. Pokud pro daný druh zařízení takové předpisy neexistují, musí se použít skutečný obsah kyslíku ve spalinách nezředěný přidáním vzduchu, který je pro vlastní proces zbytečný. Ostatní vztažné podmínky jsou stanoveny v čl. 11 odst. 2.

Cproc: mezní hodnoty emisí pro příslušné znečišťující látky a oxid uhelnatý ve spalinách z takových zařízení, která vyhovují vnitrostátním právním předpisům, nařízením a správním předpisům pro tento typ zařízení při spalování obvyklých úředně povolených paliv (bez nebezpečného odpadu). Pokud takové předpisy neexistují, použijí se mezní hodnoty emisí stanovené v povolení. Jestliže ani tyto neexistují, použijí se hodnoty skutečné hmotnostní koncentrace.

C: Celková mezní hodnota emisí či směrná hodnota pro CO a příslušné znečišťující látky, který nahrazuje mezní hodnoty emisí a směrnou hodnotu podle čl. 6 odst. 5 a čl. 7 odst. 1 a 2. Celkový obsah kyslíku, jímž se nahradí vztažný obsah kyslíku podle článků 6 a 7, se vypočte na základě výše uvedeného obsahu kyslíku při respektování parciálních objemů.

Nepřihlíží se ke znečišťujícím látkám a CO, které nepocházejí přímo ze spalování nebezpečného odpadu nebo paliv (např. pocházejících z materiálů nezbytných pro výrobu nebo z výrobků), ani k CO pocházejícímu přímo z tohoto spalování, jestliže

- vyšší koncentrace CO ve spalinách je nutná pro výrobní proces,

- je dodržena hodnota Codpad pro dioxiny a furany.

V každém případě musí být pro dané nebezpečné odpady, jejichž společné spalování bylo povoleno, vypočtena celková mezní hodnota emisí (C) tak, aby emise do životního prostředí byly co nejnižší.

PŘÍLOHA III

MĚŘICÍ METODY

1. Měření ke stanovení koncentraci látek znečišťujících ovzduší v nosném plynu musí být prováděno reprezentativně.

2. Odběr vzorků a rozbor všech znečišťujících látek včetně dioxinů a furanů, jakož i referenční měřicí metody ke kalibraci automatizovaných měřicích systémů musí odpovídat normám CEN, jež jsou vypracovávány na žádost Komise. Dokud nebudou tyto normy CEN vypracovány, platí příslušné vnitrostátní normy.

3. Postup monitorování dioxinů a furanů může být úředně schválen pouze tehdy, jestliže mez zjistitelnosti pro odběr vzorků a rozbor jednotlivých dioxinů a furanů je dostatečně nízká, aby umožňovala dosažení rozumného výsledku z hlediska ekvivalentu toxicity.

4. Hodnoty intervalu spolehlivosti 95 % stanoveného pro mezní hodnoty emisí nesmějí překročit níže uvedené procentní podíly mezních hodnot emisí:

oxid uhelnatý (čl. 6 odst. 5 písm. a)): 10 %

oxid siřičitý (čl. 7 odst.1 písm. a) bod. 5): 20 %

tuhé znečišťující látky celkem (čl. 7 odst.1 písm. a) bod 1): 30 %

organický uhlík celkem (čl. 7 odst. 1 písm. a) bod 2): 30 %

chlorovodík (čl. 7 odst. 1 písm. a) bod 3): 40 %

[1] Úř. věst. C 130, 21.5.1992, s. 1

[2] Úř. věst. C 332, 16.12.1992, s. 49.

[3] Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 10. května 1993 (Úř. věst. C 115, 26.4.1993, s. 90) Společný postoj Rady ze dne 11.července 1994 (Úř. věst. C 232, 20.8.1994, s. 35) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 17. listopadu 1994 (Úř. věst. C 341, 5.12.1994).

[4] Úř. věst. C 122, 18.5.1990, s. 2.

[5] Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 39. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 91/692/EHS (Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 48).

[6] Úř. věst. L 188, 16.7.1984, s. 20. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 91/692/EHS.

[7] Úř. věst. L 377, 31.12.1991, s. 20.

[8] Úř. věst. L 194, 25.7.1975, s. 23. Směrnice naposledy pozměněna směrnicí 91/692/EHS.

[9] Směrnice Rady 75/716/EHS ze dne 24. listopadu 1975 o sbližování zákonů členských států týkajících se obsahu síry v některých kapalných palivech (Úř. věst. L 307, 27.11.1975, s. 22) Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/692/EHS.

[10] Směrnice Rady 89/369/EHS ze dne 8. června 1989 o předcházení znečišťování ovzduší z nových spaloven komunálního odpadu (Úř. věst. L 163, 14.6.1989, s. 32).

[11] Směrnice Rady 89/429/EHS ze dne 21. června 1989 o snižování znečišťování ovzduší ze stávajících spaloven komunálního odpadu (Úř. věst. L 203, 15.7.1989, s. 50).

[12] Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1968 o ochraně životního prostředí a zejména půdy při používání čistírenských kalů v zemědělství (Úř. věst. L 181, 4.7.1986, s. 6). Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/692/EHS.

[13] Úř. věst. L 158, 23.6.1990, s. 56.

[14] Úř. věst. L 30, 6.2.1993, s. 1.

[15] Úř. věst. L 20, 26.1.1980, s. 43. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 91/692/EHS.