91/448/ESRozhodnutí Komise 91/448/ES ze dne 29. července 1991 o obecných zásadách klasifikace podle článku 4 směrnice 90/219/EHS

Rozhodnutí Komise

ze dne 29. července 1991

o obecných zásadách klasifikace podle článku 4 směrnice 90/219/EHS

(91/448/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 90/219/EHS ze dne 23. dubna 1990 o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy [1], a zejména na článek 4 uvedené směrnice,

vzhledem k tomu, že pro účely této směrnice je třeba zařadit geneticky modifikované mikroorganismy do skupiny I a skupiny II podle kritérií uvedených v příloze II a podle zásad klasifikace uvedených v čl. 4 odst. 3;

vzhledem k tomu, že opatření tohoto rozhodnutí jsou v souladu se stanoviskem výboru zástupců členských států poskytnutým postupem podle článku 21 směrnice 90/219/EHS,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Provádí-li se klasifikace geneticky modifikovaných mikroorganismů podle článku 4 směrnice 90/219/EHS, je nutno k výkladu přílohy II směrnice 90/219/EHS uplatnit obecné zásady uvedené v příloze.

Článek 2

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

V Bruselu dne 29. července 1991.

Za Komisi

Carlo Ripa Di Meana

člen Komise

[1] Úř. věst. L 117, 8.5.1990, s. 1.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

OBECNÉ ZÁSADY ZAŘAZENÍ GENETICKY MODIFIKOVANÝCH MIKROORGANISMŮ DO SKUPINY I PODLE ČL. 4 ODST. 3 SMĚRNICE 90/219/EHS

Při zařazování geneticky modifikovaných mikroorganismů do skupiny I by pro další výklad kritérií stanovených v příloze II směrnice 90/219/EHS měly být uplatněny tyto zásady:

A. Charakteristiky organismu příjemce nebo rodičovského organismu nebo organismů

1. Nepatogenní

Organismy příjemce nebo rodičovské organismy mohou být klasifikovány jako nepatogenní, jestliže splňují podmínky jednoho z těchto odstavců:

i) kmen příjemce nebo rodičovský kmen by měl ověřeným záznamem doložit bezpečné používání v laboratoři nebo v průmyslu, bez nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí;

ii) kmen příjemce nebo rodičovský kmen nesplňuje podmínky odstavce i), náleží však k druhům, u nichž je veden dlouhodobý záznam biologických prací, včetně bezpečnosti v laboratoři nebo v průmyslu, dokládající, že nemají žádné nepříznivé účinky na lidské zdraví a životní prostředí;

iii) jestliže je organismem příjemce nebo rodičovským organismem kmen, který nesplňuje podmínky odstavce i) a nenáleží k druhům, u nichž je veden dlouhodobý záznam biologických prací, včetně bezpečnosti v laboratoři nebo v průmyslu, je pro určení jeho nepatogenity a bezpečnosti v životním prostředí třeba provést patřičné zkoušky (pokud to je nutné i zkoušky na zvířatech);

iv) jestliže se používá nevirulentní kmen známého patogenního druhu, je třeba, aby tomuto kmeni v největší možné míře chyběl genetický materiál, který určuje virulenci, aby se tak vyloučil návrat tohoto kmenu k patogenitě; v případě bakterií by se měla věnovat zvláštní pozornost plasmidům nebo determinantům virulence přenášeným fágy.

2. Žádné nahodile získané činitele

Linie kmene příjemce nebo rodičovského kmene či buňky by měla být prosta všech známých činitelů biologické kontaminace (symbiontů, mykoplasmy, virů, viroidů atd.), které mohou být případně škodlivé.

3. Linie přijímajícího nebo rodičovského kmene či buňky by měla mít doložený a dlouhodobý záznam bezpečného používání nebo vložené biologické zábrany, které jí dodávají omezenou životaschopnost a omezenou schopnost rozmnožování, aniž by byl rušen její optimální růst v reaktoru nebo fermentoru, bez nepříznivých následků pro životní prostředí (toto ustanovení se vztahuje pouze na operace typu B).

B.1 Charakteristiky vektoru

1.1 Vektor byl měl být dobře charakterizovaný

Pro tento účel je třeba vzít v úvahu následující charakteristiky:

1.1.1 Informace o složení a stavbě

a) druh vektoru (virus, plasmid, kosmid, fasmid, transponovatelný element, minichromozom atd.);

b) informace o fragmentech složek tohoto vektoru:

i) původ každého z fragmentů (genetický prvek předka, kmen organismu, v němž se genetický prvek předka přirozeně vyskytoval);

ii) jestliže jsou některé fragmenty syntetické, má být známa jejich funkce;

c) informace o metodách použitých pro konstrukci vektoru.

1.1.2 Informace o struktuře vektoru

a) Velikost vektoru a její vyjádření v párech bází nebo D;

b) funkce a relativní poloha těchto jednotek:

i) strukturních genů;

ii) selekčních genů (rezistence vůči antibiotikům, rezistence vůči těžkým kovům, imunita vůči fágům, geny kódující degradaci xenobiotik atd.);

iii) regulačních prvků;

iv) cílových míst (místa jednořetězcových přerušení, rozpoznávací místa restrikčních endonukleas, linkery atd.);

v) transponovatelných elementů (včetně provirových sekvencí);

vi) genů, které mají vztah k přenosu a mobilizační funkci (např. s ohledem na konjugaci, transdukci nebo chromozomální integraci);

vii) replikonů.

1.2 Vektor by neměl obsahoval žádné škodlivé sekvence

Vektor nemá obsahovat geny kódující potenciálně škodlivé nebo patogenní znaky (např. determinanty virulence, toxiny atd.), (pokud u operací typu A takovéto geny netvoří nějakou nezbytně nutnou charakteristiku vektoru, aniž by za jakýchkoli podmínek byl výsledkem škodlivý nebo patogenní fenotyp tohoto geneticky modifikovaného mikroorganismu).

1.3 Velikost vektoru by měla být co nevíce omezena pouze na velikost genetické sekvence, potřebné k vykonávání zamýšlené funkce.

1.4 Vektor by neměl zvyšoval stabilitu geneticky modifikovaného mikroorganismu v životním prostředí (není-li to potřeba pro jeho zamýšlenou funkci).

1.5 Vektor má být slabě mobilizovatelný

1.5.1 Je-li vektorem plasmid:

i) měl by mít omezený rozsah hostitelů;

ii) měl by být defektní, pokud jde o faktory přenosu a mobilizace, např. Tra–, Mob+ pro operace typu A, nebo Tra–, Mob– pro operace typu B.

1.5.2 Je-li vektorem virus, kosmid nebo fasmid:

i) měl by mít omezený rozsah hostitelů;

ii) používá-li se jako vektor ke klonování, měl by být učiněn nelysogenním (např. by mu měl chybět represor CI-lamda).

1.6 Vektor nemá přenášet žádné signální znaky rezistence vůči mikroorganismům, o nichž není známo, že by je získávaly přirozeně (pokud by takovéto získání mohlo ztěžovat použití léčiv pro kontrolu nad původci nemocí).

B.2 Požadované charakteristiky inzertu

2.1 Inzert byl dobře charakterizovaný

Pro tento účel je třeba brát v úvahu tyto charakteristiky:

2.1.1 Původ inzertu (rod, druh, kmen).

2.1.2 Následující informace o knihovně, z níž inzert pochází:

i) zdroj a způsob získání nukleové kyseliny, o kterou se jedná (cDNA, chromosomální, mitochondriální atd.);

ii) vektor, ve kterém byla knihovna vytvořena (např. lambda GT 11, pBR 322 atd.) a místo, do kterého byla DNA začleněna;

iii) způsob identifikace (kolonie, hybridizace, immuno-blot atd.);

iv) kmen použitý pro konstrukci knihovny.

2.1.3 Je-li inzert syntetický, je třeba uvést jeho zamýšlenou funkci.

2.1.4 Požadované informace o struktuře inzertu:

i) informace o strukturních genech a regulačních prvcích;

ii) velikost inzertu;

iii) rozpoznávací místa pro restrikční endonukleázy na hranicích inzertu;

iv) informace o transponovatelných elementech a provirových sekvencích.

2.2 Inzert má být zbaven škodlivých sekvencí

i) Funkce každé genetické jednotky inzertu má být definována (nevztahuje se na operace typu A);

ii) inzert nemá obsahovat geny kódující případné patogenní znaky (např. determinanty virulence, toxiny atd); (pokud u operací typu A takovéto geny netvoří nezbytnou součást inzertu, aniž by za jakýchkoli podmínek byl výsledkem škodlivý nebo patogenní fenotyp tohoto geneticky modifikovaného mikroorganismu).

2.3 Velikost inzertu by měla být co nejvíce omezena pouze na genetické sekvence, které jsou potřeba pro plnění zamýšlené funkce.

2.4 Inzert by neměl zvyšovat stabilitu konstruktu v životním prostředí (není-li to potřeba pro zamýšlenou funkci).

2.5 Inzert by měl být slabě mobilizovatelný

Neměl by například obsahovat transponovatelné nebo transpozice schopné sekvence proviru ani další funkční sekvence přenosu.

C. Požadované charakteristiky geneticky modifikovaného mikroorganismu

1. Geneticky modifikovaný mikroorganismus má být nepatogenní

Tento požadavek je přiměřeně zajištěn souladem s výše uvedenými požadavky.

2. a) Geneticky modifikovaný mikroorganismus má být bezpečný (pro člověka i pro životní prostředí) jako kmen příjemce nebo rodičovský kmen (vztahuje se pouze na operace typu A).

b) Geneticky modifikovaný mikroorganismus má být v reaktoru nebo fermentoru bezpečný jako kmen příjemce nebo rodičovský kmen, ale vně reaktoru nebo fermentoru má mít omezenou životnost nebo rozmnožovací schopnost, bez nepříznivých důsledků pro životní prostředí (vztahuje se pouze na operace typu B).

D. Ostatní geneticky modifikované mikroorganismy, jež by mohly být zařazeny do skupiny I, splňují-li podmínky výše uvedené v odst. C

1. Mikroorganismy sestavené pouze z jediného prokaryontního příjemce (včetně jeho původních plasmidů a virů) nebo z jediného eukaryontního příjemce (včetně jeho chloroplastů, mitochondrií, plasmidů, ale s vyloučením virů).

2. Mikroorganismy složené pouze z genetických sekvencí různých druhů, které tyto sekvence vyměňují známými fyziologickými procesy.

--------------------------------------------------