85/490/EHSČtvrtá směrnice Komise 85/490/EHS ze dne 11. října 1985 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků

Čtvrtá směrnice Komise

ze dne 11. října 1985

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se metod analýzy nezbytných pro kontrolu složení kosmetických prostředků

(85/490/EHS)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství,

s ohledem na směrnici Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků [1], naposledy pozměněnou směrnicí 85/391/EHS [2], a zejména na čl. 8 odst. 1 uvedené směrnice,

vzhledem k tomu, že se ve směrnici 76/768/EHS stanoví úřední zkoušení kosmetických prostředků s cílem zajistit dodržení podmínek předepsaných předpisy Společenství, které se týkají složení kosmetických prostředků;

vzhledem k tomu, že by všechny nezbytné metody analýzy měly být stanoveny co nejdříve; že tři kroky k dosažení tohoto cíle již byly učiněny definováním některých metod ve směrnicích Komise 80/1335/EHS [3], 82/434/EHS [4] a 83/514/EHS [5] a čtvrtý krok spočívá v definování metod pro důkaz a stanovení 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu (glycerol1-(4-aminobenzoátu)), stanovení chlorbutanolu, důkaz a stanovení chininu, důkaz a stanovení anorganických siřičitanů a hydrogensiřičitanů, důkaz a stanovení chlorečnanů alkalických kovů a důkaz a stanovení jodičnanu sodného;

vzhledem k tomu, že opatření této směrnice jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro přizpůsobení směrnice 76/768/EHS technickému pokroku,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Členské státy učiní všechny nezbytné kroky k zajištění toho, aby se při úředním zkoušení kosmetických prostředků:

- důkaz a stanovení 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu (glycerol1-(4-aminobenzoátu)),

- stanovení chlorbutanolu,

- důkaz a stanovení chininu,

- důkaz a stanovení anorganických siřičitanů a hydrogensiřičitanů,

- důkaz a stanovení chlorečnanů alkalických kovů a

- důkaz a stanovení jodičnanu sodného

prováděly metodami popsanými v příloze.

Článek 2

Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 31. prosince 1986.

Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Článek 3

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 11. října 1985.

Za Komisi

Stanley Clinton-Davis

člen Komise

[1] Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 169.

[2] Úř. věst. L 224, 22.8.1985, s. 40.

[3] Úř. věst. L 383, 31.12.1980, s. 27.

[4] Úř. věst. L 185, 30.6.1982, s. 1.

[5] Úř. věst. L 291, 24.10.1983, s. 9.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA

DŮKAZ A STANOVENÍ 2,3DIHYDROXYPROPYL4AMINOBENZOÁTU

A. DŮKAZ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda slouží k důkazu 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu (glycerol1-(4-aminobenzoátu)). Slouží rovněž k důkazu ethyl4aminobenzoátu (benzokainu INN), který může být přítomen jako nečistota.

2. PODSTATA METODY

Tento důkaz se provádí chromatografií na tenké vrstvě s použitím silikagelu a fluorescentního indikátoru a důkazem volné primární aminoskupiny prostřednictvím tvorby diazobarviva na desce.

3. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

3.1 Směs rozpouštědel: cyklohexan/propan2ol/stabilizovaný dichlormethan 48/64/9 (v/v/v).

3.2 Vyvíjecí rozpouštědlo: petrolether (40-60)/benzen/aceton/roztok hydroxidu amonného (alespoň 25 % amoniaku): 35/35/35/1 (v/v/v/v).

Detekční činidlo: | a)dusitan sodný: 1 g ve 100 ml 1 M HCl (připravený těsně před použitím),b)2-naftol: 0,2 g ve 100 ml 1 M hydroxidu draselného. |

3.4 Standardní roztoky:

2,3dihydroxypropyl4aminobenzoát: 0,05 g ve 100 ml směsného rozpouštědla 3.1;

ethyl-4-aminobenzoát: 0,05 g ve 100 ml směsného rozpouštědla 3.1.

3.5 Silikagel desky 60 F254, o tloušťce vrstvy 0,25 mm, 200 mm × 200 mm.

4. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Běžné zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě.

4.2 Ultrazvuková lázeň.

4.3 Filtr Millipore FH 0,5 μm nebo ekvivalentní.

5. POSTUP

5.1 Příprava vzorku

Do uzavíratelné odměrné baňky na 10 ml se naváží 1,5 g prostředku, který má být analyzován. Doplní se po rysku rozpouštědlem 3.1. Zazátkujte se a ponechá se 1 hodinu při pokojové teplotě v ultrazvukové lázni (4.2.). Zfiltruje se přes filtr Millipore (4.3) a filtrát se použije pro chromatografii.

5.2 Chromatografie na tenké vrstvě

Na desku (3.5) se nanese 10 μl roztoku vzorku (5.1) a každého ze standardních roztoků (3.4).

Chromatogram se vyvíjí do výšky 150 mm v komoře předem nasycené rozpouštědlem 3.2. Deska se nechá vyschnout při teplotě okolí.

5.3 Detekce

5.3.1 Deska se pozoruje pod UV světlem 254 nm.

5.3.2 Zcela vysušená deska se postříká roztokem 3.3 a).

Deska se nechá schnout 1 minutu při pokojové teplotě a ihned se postříká činidlem 3.3 b).

Vysuší se v sušárně při 60 °C. Objeví se skvrny oranžové barvy. 2,3Dihydroxypropyl4aminobenzoát: RF asi 0,07, ethyl4aminobenzoát: RF 0,55.

B. STANOVENÍ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda slouží ke stanovení 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu. Rovněž stanovuje ethyl4aminobenzoát. Nelze stanovit více než 5 % (m/m) 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu a více než 1 % (m/m) ethyl4-aminobenzoátu.

2. DEFINICE

Obsah 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu a obsah ethyl4-aminobenzoátu stanovené touto metodou se vyjádří v procentech (% m/m) hmotnosti prostředku.

3. PODSTATA METODY

Prostředek, který má být analyzován, se suspenduje v methanolu a po vhodné úpravě vzorku se stanoví vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

4. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a. a vhodná pro HPLC.

4.1 Methanol.

4.2 Dihydrogenfosforečnan draselný (KH2PO4).

4.3 Octan zinečnatý (Zn(CH3COO)2·2H2O).

4.4 20

4

= 1,05).

4.5 Hexakyanoželeznatan draselný (K4(Fe(CN)6)·3H2O).

4.6 Ethyl4-hydroxybenzoát.

4.7 2,3Dihydroxypropyl4-aminobenzoát.

4.8 Ethyl4-aminobenzoát.

4.9 Fosfátový pufrační roztok (0,02 M): rozpustí se 2,72 g dihydrogenfosforečnanu draselného (4.2) v jednom litru vody.

4.10 Eluční roztok: fosfátový pufrační roztok (4.9)/methanol (4.1) 61/39 (v/v.)

Složení mobilní fáze může být změněno s cílem dosáhnout faktoru rozlišení R ≥ 1,5.

R = 2

d'R

— d'R

W

+ W

2

kde

R1 a R2 = retenční časy píků v minutách,

W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,

d’ = rychlost posuvu papíru v milimetrech za minutu.

4.11 Zásobní roztok 2,3dihydroxypropyl4-aminobenzoátu: naváží se přesně asi 40 mg 2,3dihydroxypropyl4-aminobenzoátu a převede se do odměrné baňky na 100 ml. Rozpustí se ve 40 ml methanolu (4.1). Doplní se pufračním roztokem (4.9) po rysku a promíchá se.

4.12 Zásobní roztok ethyl4-aminobenzoátu: naváží se přesně asi 40 mg ethyl4-aminobenzoátu a převede se do odměrné baňky na 100 ml. Rozpustí se ve 40 ml methanolu (4.1). Doplní se pufračním roztokem (4.9) po rysku a promíchá se.

4.13 Roztok vnitřního standardu: Naváží se přesně asi 50 mg ethyl4-hydroxybenzoátu (4.6) a převede se do odměrné baňky na 100 ml. Rozpustí se ve 40 ml methanolu (4.1). Doplní se pufračním roztokem (4.9) po rysku a promíchá se.

4.14 Standardní roztoky: připraví se čtyři standardní roztoky rozpuštěním následujících látek ve 100 ml elučního roztoku (4.10) podle následující tabulky:

Standardní roztok | 2,3dihydroxypropyl4-aminobenzoátu | ethyl4aminobenzoát | ethyl4hydroxybenzoát |

(μg/ml) [1] | ml (4.11) | (μg/ml) [1] | ml (4.12) | (μg/ml) [1] | ml (4.13) |

I | 8 | 2 | 8 | 2 | 50 | 10 |

II | 16 | 4 | 12 | 3 | 50 | 10 |

III | 24 | 6 | 16 | 4 | 50 | 10 |

IV | 40 | 10 | 20 | 5 | 50 | 10 |

4.15 Carrezovo činidlo I: rozpustí se 26,5 g hexakyanoželeznatanu draselného (4.5) ve vodě a doplní se do 250 ml.

4.16 Carrezovo činidlo II: rozpustí se 54,9 g octanu zinečnatého (4.3) a 7,5 ml kyseliny octové (4.4) ve vodě a doplní se do 250 ml.

4.17 Merck Lichrosorb RP18 nebo ekvivalentní s průměrnou velikostí částic 5 μm.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Běžné laboratorní vybavení.

5.2 Zařízení pro vysokoúčinnou chromatografii s ultrafialovým detektorem o nastavitelné vlnové délce a komorou s termostatem nastaveným na 45 °C.

5.3 Kolona z korozivzdorné oceli: délka: 250 mm; vnitřní průměr: 4,6 mm; náplň: Lichrosorb RP–18 (4.17).

5.4 Ultrazvuková lázeň.

6. POSTUP

6.1 Příprava vzorku

6.1.1 Do kádinky na 100 ml se přesně naváží 1 g vzorku a přidá se 10 ml methanolu (4.1).

6.1.2 Kádinka se na 20 minut umístí do ultrazvukové lázně (5.4), aby se vytvořila suspenze. Takto vytvořená suspenze se kvantitativně převede do odměrné baňky na 100 ml s nejvýše 75 ml elučního roztoku (4.10).

Postupně se přidá 1 ml Carrezova činidla I (4.15) a 1 ml Carrezova činidla II (4.16) a po každém přidání se promíchá. Doplní se elučním roztokem (4.10) po rysku, znovu se promíchá a zfiltruje se přes skládaný filtrační papír.

6.1.3 Do odměrné baňky na 50 ml se pipetou převede 3,0 ml filtrátu získaného podle bodu 6.1.2 a 5,0 ml roztoku vnitřního standardu (4.13). Doplní se elučním roztokem po rysku a promíchá se. Takto získaný roztok se použije pro provedení chromatografické analýzy popsané v bodu 6.2.

6.2 Chromatografie

6.2.1 Průtok mobilní fáze (4.10) se upraví na 1,2 ml/min a teplota kolony se nastaví na 45 °C.

6.2.2 Detektor (5.2) se nastaví na 274 nm.

6.2.3 Do chromatografu se mikrostříkačkou alespoň dvakrát nastříkne 20 μl roztoku (6.1.3) a změří se plochy píků.

6.3 Kalibrační křivka

6.3.1 Nastříkne se 20 μl každého ze standardních roztoků (4.14) a změří se plochy píků.

6.3.2 Pro každou koncentraci se vypočte poměr ploch píků 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu k plochám píků vnitřního standardu. Tento poměr se vynese na osu x a na osu y se vynese poměr odpovídajících hmotností.

6.3.3 Stejným způsobem se postupuje v případě ethyl4hydroxybenzoátu.

7. VÝPOČET

7.1 Z kalibrační křivky získané v bodu 6.3 se odečtou poměry hmotností (RP1, RP2) odpovídající poměrům mezi plochami píků vypočítanými v bodu 6.2.3, kde:

RP1 = hmotnost 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu/hmotnost ethyl4-hydroxybenzoátu,

RP2 = hmotnost ethyl-4aminobenzoátu/hmotnost ethyl4-hydroxybenzoátu.

7.2 Z takto získaných poměrů hmotností se vypočítá obsah 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu a obsah ethyl4aminobenzoátu v hmotnostních procentech (% m/m) pomocí vzorce:

Rp % (m/m) 2,3dihydroxypropyl4aminobenzoátu =

RP1 ×

Rp %(m/m) ethyl4aminobenzoátu =

RP2 ×

q = množství ethyl4hydroxybenzoátu (vnitřního standardu) v mg navážené v bodu 4.12.

p = množství vzorku navážené v bodu 6.1.1 v g.

8. OPAKOVATELNOST [2]

8.1 Při obsahu 2,3dihydroxypropyl4-aminobenzoátu 5 % (m/m) nesmí rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,25 %.

8.2 Při obsahu ethyl4-aminobenzoátu 1 % (m/m) nesmí rozdíl mezi výsledky dvou souběžných stanovení provedených se stejným vzorkem překročit 0,10 %.

9. POZNÁMKY

9.1 Před provedením analýzy je třeba zkontrolovat, zda vzorek neobsahuje látky, jejichž píky by se mohly na chromatogramu překrývat s píkem vnitřního standardu (ethyl4-aminobenzoátu).

9.2 Pro kontrolu, zda nedochází k dalšímu rušení, se stanovení opakuje, přičemž se podíl methanolu v mobilní fázi změní relativně o 10 %.

STANOVENÍ CHLORBUTANOLU

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda je vhodná pro stanovení chlorbutanolu (INN) až do maximální koncentrace 0,5 % (m/m) ve všech kosmetických prostředcích, s výjimkou aerosolů.

2. DEFINICE

Obsah chlorbutanolu stanovený touto metodou se vyjádří v procentech hmotnosti (% m/m) prostředku.

3. PODSTATA METODY

Po vhodném zpracování prostředku, který má být analyzován, se stanovení provede plynovou chromatografií s 2,2,2-trichlorethanolem jako vnitřním standardem.

4. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

4.1 Chlorbutanol (1,1,1-trichlor-2-methylpropan-2-ol) hemihydrát

4.2 2,2,2-Trichlorethanol

4.3 Absolutní ethanol

4.4 Standardní roztok chlorbutanolu: 0,025 g ve 100 ml ethanolu (4.3) (m/v).

4.5 Standardní roztok 2,2,2-trichlorethanolu: 4 mg ve 100 ml ethanolu (4.3) (m/v).

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Běžné laboratorní vybavení

5.2 Plynový chromatograf s detektorem elektronového záchytu s 63 Ni.

6. POSTUP

6.1 Příprava vzorku

Do odměrné baňky na 100 ml se odváží přesně od 0,1 až 0,3 g vzorku (p gramů). Obsah se rozpustí v ethanolu (4.3), přidá se 1 ml roztoku vnitřního standardu (4.5) a doplní se po rysku ethanolem.

6.2 Podmínky plynové chromatografie

6.2.1 Provozní podmínky musí být takové, aby byl rozlišovací faktor R ≥ 1,5.

R = 2

d'R

— d'R

W

+ W

2

kde

R1 a R2 = retenční časy píků v minutách,

W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,

d’ = rychlost posuvu papíru v milimetrech za minutu.

6.2.2 Požadované rozlišení poskytnou například následující provozní podmínky:

Kolona | I | II |

Materiál | Sklo | Korozivzdorná ocel |

Délka | 1,8 m | 3 m |

Průměr | 3 mm | 3 mm |

Stacionární fáze | 10 % Carbowax 20 M TPA na Gaschromu Q 80–100 mesh | 5 % OV 17 na Chromosorbu WAW DMCS 80–100 mesh |

Kondicionování | 2 až 3 dny při 190 °C | |

Teplota: | | |

— nástřik | 200 °C | 150 °C |

— kolona | 150 °C | 100 °C |

— detektor | 200 °C | 150 °C |

Nosný plyn | Dusík | Argon/methan (95/5 v/v) |

Průtok | 35 ml/min | 35 ml/min |

6.3 Kalibrační křivka

Do pěti odměrných baněk na 100 ml se odměří 1 ml standardního roztoku (4.5) a 0,2, 0,3, 0,4, 0,5 nebo 0,6 ml roztoku 4.4, objem se doplní po rysku ethanolem (4.3) a promíchá. Do chromatografu se nastříkne po 1 μl každého z těchto roztoků za provozních podmínek popsaných v bodu 6.2.2 a kalibrační křivka se sestrojí vynesením poměru hmotností chlorbutanolu a 2,2,2-trichlorethanolu na osu x a poměru odpovídajících ploch píků na osu y.

6.4 Nastříkne se 1 μl roztoku připraveného v bodu 6.1 a postupuje se podle podmínek popsaných v bodu 6.2.2.

7. VÝPOČET

7.1 Z kalibrační křivky (6.3) se odečte hodnota "a" vyjádřená v μg chlorbutanolu v roztoku 6.1.

7.2 Obsah chlorbutanolu ve vzorku se vypočte podle vzorce:

=

8. OPAKOVATELNOST [3]

Při obsahu chlorbutanolu 0,5 % (m/m) by neměla absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,01 %.

Poznámka:

Jestliže je výsledek roven nebo větší než nejvyšší povolená koncentrace, je nutno zkontrolovat, zda nedochází k interferenci.

DŮKAZ A STANOVENÍ CHININU

A. DŮKAZ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

Tato metoda je určená k důkazu přítomnosti chininu v šamponech a vlasových lotionech.

2. PODSTATA METODY

Důkaz se provádí chromatografií na tenké vrstvě silikagelu. Důkazem chininu je modrá fluorescence v kyselém prostředí při 360 nm.

Pro další potvrzení lze fluorescenci odstranit parami bromu a páry čpavku vyvolají žlutou fluorescenci.

3. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

3.1 Silikagelové desky bez fluorescenčního indikátoru, o tloušťce vrstvy 0,25 mm, 200 mm × 200 mm.

3.2 Vyvíjecí rozpouštědlo: toluen/diethylether/dichlormethan/diethylamin 20/20/20/8 (v/v/v/v).

3.3 Methanol

3.4 20

4

= 1,84)

3.5 Diethylether

3.6 Detekční činidlo: k 95 ml diethyletheru (3.5) se v chlazené nádobě opatrně přidá 5 ml kyseliny sírové (3.4).

3.7 Brom

3.8 20

4

= 0,90).

3.9 Chinin bezvodý

3.10 Standardní roztok: do odměrné baňky se naváží přesně asi 100,0 mg bezvodého chininu (3.9) a rozpustí se ve 100 ml methanolu (3.3).

4. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Běžné vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě.

4.2 Ultrazvuková lázeň.

4.3 Filtr Millipore FH 0,5 μm nebo ekvivalentní a vhodné filtrační zařízení.

5. POSTUP

5.1 Příprava vzorku

Do odměrné baňky na 100 ml se přesně naváží množství vzorku, které obsahuje asi 100 mg chininu, rozpustí se a doplní po rysku methanolem (3.3).

Baňka se uzavře a ponechá jednu hodinu při pokojové teplotě v ultrazvukové lázni (4.2). Obsah se zfiltruje (4.3) a filtrát se použije pro chromatografii.

5.2 Chromatografie na tenké vrstvě

Na desku (3.1) se nanese 1,0 μl standardního roztoku (3.10) a 1,0 μl roztoku vzorku (5.1). Chromatogram se vyvíjí do výšky 150 mm v komoře předem nasycené rozpouštědlem (3.2).

5.3 Detekce

5.3.1 Deska se vysuší při pokojové teplotě.

5.3.2 Postříká se činidlem 3.6.

5.3.3 Deska se nechá jednu hodinu schnout při pokojové teplotě.

5.3.4 Pozoruje se ve světle UV lampy nastavené na vlnovou délku 360 nm. Chinin se projeví jako intenzivně fluoreskující modrá skvrna.

Jako příklad jsou v následující tabulce uvedeny hodnoty Rf (vložit z originálu) hlavních chininových alkaloidů při vyvíjení chromatogramu rozpouštědlem 3.2:

Alkaloid | Rf |

Chinin | 0,20 |

Chinidin | 0,29 |

Cinchonin | 0,33 |

Cinchonidin | 0,27 |

Hydrochinidin | 0,17 |

5.3.5 Pro další potvrzení přítomnosti chininu se deska vystaví asi na jednu hodinu parám bromu (3.7). Fluorescence zmizí. Je-li tatáž deska vystavena parám amoniaku (3.8), skvrny se znovu objeví v hnědé barvě a pod světlem UV lampy (360 nm) je pozorovatelná nažloutlá fluorescence.

Mez detekce: 0,1 μg chininu.

B. STANOVENÍ

1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V této metodě je popsáno stanovení chininu. Metodu lze použít ke stanovení chininu do nejvyšší přípustné koncentrace 0,5 % (m/m) v šamponech a 0,2 % ve vlasových lotionech.

2. DEFINICE

Obsah chininu stanovený touto metodou se vyjádří v procentech hmotnosti (% m/m) prostředku.

3. PODSTATA METODY

Po vhodném zpracování prostředku, který má být analyzován, se stanovení provede vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií (HPLC).

4. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a. a vhodná pro HPLC.

4.1 Acetonitril.

4.2 Dihydrogenfosforečnan draselný (KH2PO4).

4.3 d

204 = 1,7).

4.4 Tetramethylamoniumbromid.

4.5 Chinin bezvodý.

4.6 Methanol.

4.7 Roztok kyseliny trihydrogenfosforečné (0,1 M): naváží se 11,53 g kyseliny trihydrogenfosforečné (4.3) a rozpustí se v odměrné baňce v 1000 ml vody.

4.8 Roztok dihydrogenfosforečnanu draselného (0,1 M): naváží se 13,6 g dihydrogenfosforečnanu draselného (4.2) a rozpustí se v odměrné baňce v 1000 ml vody.

4.9 Roztok tetramethylamoniumbromidu: rozpustí se 15,40 g tetramethylamoniumbromidu (4.4) v odměrné baňce v 1000 ml vody.

4.10 Mobilní fáze: kyselina trihydrogenfosforečná (4.7)/roztok dihydrogenfosforečnanu draselného (4.8)/roztok tetramethylamoniumbromidu (4.9)/voda/acetonitril (4.1) 10/50/100/340/90 (v/v/v/v/v).

Složení uvedené mobilní fáze může být změněno tak, aby se dosáhlo rozlišení R ≥ 1,5.

R = 2

d'R

— d'R

W

+ W

2

kde

R1 a R2 = retenční časy píků v minutách,

W1 a W2 = šířky píků v polovině výšky píků v mm,

d’ = rychlost posuvu papíru v milimetrech za minutu.

4.11 Silikagel chemicky vázaný s oktadecylsilanem, 10 μm.

4.12 Standardní roztoky: Do odměrných baněk na 100 ml se přesně naváží asi 5,0, 10,0, 15,0 a 20,0 mg bezvodého chininu (4.5), doplní se po rysku methanolem (4.6) a obsah se protřepe, dokud se chinin nerozpustí. Roztoky se filtrují přes filtr 0,5 μm.

5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

5.1 Běžné laboratorní vybavení.

5.2 Ultrazvuková lázeň.

5.3 Zařízení pro vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii s detektorem s nastavitelnou vlnovou délkou.

5.4 Kolona: délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm, náplň: silikagel (4.11).

5.5 Filtr Millipore FH 0,5 μm nebo ekvivalentní s vhodným filtračním zařízením.

6. POSTUP

6.1 Příprava vzorku

Do odměrné baňky na 100 ml se přesně naváží množství prostředku, které obsahuje asi 10,0 mg bezvodého chininu, přidá se 20 ml methanolu (4.6) a láhev se ponoří na 20 minut do ultrazvukové lázně (5.2). Objem se doplní po rysku methanolem (4.6), promíchá se a alikvotní podíl se zfiltruje (5.5).

6.2 Chromatografie

Průtok: 1,0 ml/min.

Vlnová délka detektoru (5.3): 332 nm.

Objem nástřiku: 10 μl filtrovaného roztoku (6.1).

Měřená veličina: plocha píku.

6.3 Kalibrační křivka

Alespoň třikrát se nastříkne 10 μl každého standardního roztoku (4.12), změří se plocha píků a vypočte se průměrná hodnota pro každou koncentraci.

Sestrojí se kalibrační křivka a ověří se, zda tvoří přímku.

7. VÝPOČET

7.1 Z kalibrační křivky (6.3) se odečte množství bezvodého chininu v μg, obsaženého v nastříknutém objemu (6.2).

7.2 Koncentrace bezvodého chininu ve vzorku vyjádřená v hmotnostních procentech (% m/m) se vypočte ze vzorce:

B

A

kde

B je množství bezvodého chininu v mikrogramech nalezené v 10 mikrolitrech zfiltrovaného roztoku (6.1),

A je hmotnost vzorku v gramech (6.1).

8. OPAKOVATELNOST [4]

Při obsahu bezvodého chininu 0,5 % (m/m) nesmí rozdíl výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,02 %.

Při obsahu bezvodého chininu 0,2 % (m/m) nesmí rozdíl výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,01 %.

DŮKAZ A STANOVENÍ ANORGANICKÝCH SIŘIČITANŮ A HYDROGENSIŘIČITANŮ

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V metodě je popsán důkaz a stanovení anorganických siřičitanů a hydrogensiřičitanů v kosmetických prostředcích. Metoda je použitelná pouze pro prostředky, které obsahují vodnou nebo alkoholickou fázi a pro koncentrace oxidu siřičitého nepřevyšující 0,2 %.

A. DŮKAZ

1. PODSTATA METODY

Vzorek se zahřívá s kyselinou chlorovodíkovou a uvolněný oxid siřičitý se dokazuje jeho zápachem nebo indikátorovým papírkem.

2. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

2.1 Kyselina chlorovodíková (4 M).

2.2 Škrobový papírek s jodičnanem draselným nebo jiná vhodná alternativa.

3. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

3.1 Běžné laboratorní vybavení.

3.2 Baňka na 25 ml s krátkým zpětným chladičem.

4. POSTUP

4.1 Do baňky (3.2) se převede asi 2,5 g vzorku a 10 ml kyseliny chlorovodíkové (2.1).

4.2 Roztok se zamíchá a uvede do varu.

4.3 Unikající oxid siřičitý se dokazuje jeho zápachem nebo indikátorovým papírkem.

B. STANOVENÍ

1. DEFINICE

Obsah siřičitanu nebo hydrogensiřičitanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech oxidu siřičitého.

2. PODSTATA METODY

Po okyselení vzorku se uvolněný oxid siřičitý jímá v roztoku peroxidu vodíku. Vzniklá kyselina sírová se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného.

3. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

3.1 Peroxid vodíku 0,2 % (m/v). Roztok se připravuje denně čerstvý.

3.2 d

204 = 1,75).

3.3 Methanol.

3.4 Odměrný roztok hydroxidu sodného (0,01M).

3.5 Dusík.

3.6 Indikátor: směs 1:1 (v/v) methylové červeně (0,03 % m/v) v ethanolu a methylenové modři (0,05 % m/v) v ethanolu. Roztok se zfiltruje.

4. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Běžné laboratorní vybavení.

4.2 Destilační přístroj (viz obrázek).

5. POSTUP

5.1 Do destilační baňky A (viz obrázek) se přesně odváží asi 2,5 g vzorku.

5.2 Přidá se 60 ml vody a 50 ml methanolu (3.3) a obsah se promíchá.

5.3 Do destilační předlohy D (viz obrázek) se odměří 10 ml roztoku peroxidu vodíku (3.1), 60 ml vody a přidá se několik kapek indikátoru (3.6) a dále několik kapek hydroxidu sodného (3.4) do zeleného zbarvení indikátoru.

5.4 Postup podle bodu 5.3 se opakuje s promývací lahví E (viz obrázek).

5.5 Přístroj se sestaví a průtok dusíku (3.5) se nastaví asi na 60 bublinek za minutu.

5.6 Do destilační baňky A se z dělicí nálevky připustí 15 ml kyseliny trihydrogenfosforečné (3.2).

5.7 Rychle se zahřeje k varu a poté se zvolna vaří 30 minut.

5.8 Destilační předloha D se odpojí. Trubice se vypláchne a provede se titrace roztokem hydroxidu sodného (3.4) do zeleného zbarvení indikátoru (3.6).

6. VÝPOČET

Obsah siřičitanu nebo hydrogensiřičitanu ve vzorku v hmotnostních procentech se vypočte ze vzorce:

3,2 MV

m

kde

M = molární koncentrace roztoku hydroxidu sodného (3.4),

V = objem roztoku hydroxidu sodného (3.4) spotřebovaný při titraci (5.8) v mililitrech,

m = hmotnost vzorku (5.1) v gramech.

7. OPAKOVATELNOST [5]

Při obsahu oxidu siřičitého 0,2 % (m/m) by neměl být rozdíl výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,006 %.

+++++ TIFF +++++

Všechny rozměry v mm

DŮKAZ A STANOVENÍ CHLOREČNANŮ ALKALICKÝCH KOVŮ

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V metodě je popsán důkaz a stanovení chlorečnanů v zubní pastě a jiných kosmetických prostředcích.

A. DŮKAZ

1. PODSTATA METODY

Chlorečnany se oddělí od bromičnanů a jodičnanů chromatografií na tenké vrstvě a dokazují se pomocí oxidace jodidu na jod.

2. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

2.1 Referenční roztoky: vodné roztoky chlorečnanu, bromičnanu a jodičnanu draselného (0,2 % m/v), čerstvě připravené.

2.2 Vyvíjecí rozpouštědlo: roztok čpavku (28 % m/v)/aceton/butanol (60/130/30 v/v/v).

2.3 Jodid draselný, vodný roztok (5 % m/v).

2.4 Roztok škrobu (1 až 5 % m/v).

2.5 Kyselina chlorovodíková (1 M).

2.6 Hotová celulosová deska pro chromatografii na tenké vrstvě (0,25 mm).

3. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

Běžné vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě.

4. POSTUP

4.1 Asi 1 g vzorku se extrahuje vodou, zfiltruje se a zředí se na asi 25 ml.

4.2 Na desku (2.6) se nanese 2 μl roztoku (4.1) a 2 μl každého ze tří referenčních roztoků (2.1).

4.3 Deska se vloží do vyvíjecí komory a chromatogram se vyvíjí rozpouštědlem 2.2 ve vzestupném uspořádání asi do tří čtvrtin délky desky (2.6).

4.4 Deska se vyjme z komory a rozpouštědlo se nechá odpařit. (Poznámka: Může to trvat až dvě hodiny.)

4.5 Deska se postříká roztokem jodidu draselného (2.3) a nechá se asi pět minut schnout.

4.6 Deska se postříká roztokem škrobu (2.4) a nechá se asi pět minut schnout.

4.7 Deska se postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové (2.5).

5. VYHODNOCENÍ

Jsou-li přítomny chlorečnany, objeví se po půl hodině modrá (popřípadě hnědá) skvrna s hodnotou RF přibližně 0,7 až 0,8.

Anion | Rf |

Jodičnan | 0 až 0,2 |

Bromičnan | 0,5 až 0,6 |

Chlorečnan | 0,7 až 0,8 |

Je třeba poznamenat, že bromičnany a jodičnany dávají okamžitou reakci. Je třeba dbát na to, aby se nezaměnily skvrny bromičnanu a chlorečnanu.

B. STANOVENÍ

1. DEFINICE

Obsah chlorečnanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech chlorečnanu.

2. PODSTATA METODY

Chlorečnan je redukován práškovým zinkem v kyselém prostředí. Vzniklý chlorid se stanoví potenciometrickou titrací roztokem dusičnanu stříbrného. Podobné stanovení před redukcí odhalí možnou přítomnost halidů.

3. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

3.1 Kyselina octová, 80 % (m/m).

3.2 Práškový zinek.

3.3 Odměrný roztok dusičnanu stříbrného (0,1 M).

4. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Běžné laboratorní vybavení.

4.2 Potenciometr se stříbrnou indikační elektrodou.

5. POSTUP

5.1 Příprava vzorku

Do centrifugační zkumavky se naváží přesně asi 2 g vzorku ("m" gramů). Přidá se asi 15 ml kyseliny octové (3.1) a opatrně se promíchá. Po 30 minutách stání se 15 minut odstřeďuje při 2000 ot./min. Supernatant se převede do odměrné baňky na 50 ml. Odstřeďování se opakuje ještě dvakrát vždy po přidání 15 ml kyseliny octové (3.1) ke zbytku. Supernatanty se sloučí v jedné odměrné baňce. Objem se doplní po rysku kyselinou octovou (3.1).

5.2 Redukce chlorečnanu

Ke 20 ml roztoku 5.1 se přidá 0,6 g práškového zinku (3.2). Obsah se ve varné baňce pod zpětným chladičem uvede do varu. Po 30 minutách varu se ochladí a zfiltruje. Baňka se vypláchne vodou, kterou se poté promyje filtr. Filtrát a vymývací voda se spojí.

5.3 Stanovení chloridů

20 ml roztoku 5.2 se titruje roztokem dusičnanu stříbrného (3.3) s potenciometrickou indikací (4.2). Stejným způsobem se roztokem dusičnanu stříbrného (3.3) titruje 20 ml roztoku 5.1.

Poznámka:

Obsahuje-li prostředek deriváty bromu nebo jodu, které mohou uvolňovat při redukci bromidy nebo jodidy, bude titrační křivka vykazovat několik inflexních bodů. V takovém případě je objem titračního činidla (3.3) odpovídající chloridům dán rozdílem mezi posledním a předposledním inflexním bodem.

6. VÝPOČET

Obsah chlorečnanu ve vzorku (% m/m) se vypočte ze vzorce:

Obsah chlorečnanu (ClO3 –) % m/m =

20,9

M

kde

V = objem roztoku dusičnanu stříbrného (3.3) v mililitrech spotřebovaný při titraci roztoku 5.2,

V’ = objem roztoku dusičnanu stříbrného (3.3) v mililitrech spotřebovaný při titraci 20 ml roztoku 5.1,

M = molarita odměrného roztoku dusičnanu stříbrného (3.3),

m = hmotnost vzorku v gramech.

7. OPAKOVATELNOST [6]

Při obsahu chlorečnanu 3 až 5 % (m/m) by neměl rozdíl výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,07 % (m/m).

DŮKAZ A STANOVENÍ JODIČNANU SODNÉHO

ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

V metodě je popsán důkaz a stanovení jodičnanu sodného v kosmetických prostředcích, které se po použití ihned oplachují.

A. DŮKAZ

1. PODSTATA METODY

Jodičnan sodný se oddělí od chlorečnanů a bromičnanů chromatografií na tenké vrstvě a dokazuje se oxidací jodidu na jod.

2. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a.

2.1 Referenční roztoky: vodné roztoky chlorečnanu, bromičnanu a jodičnanu draselného (0,2 % m/v), čerstvě připravené.

2.2 Vyvíjecí rozpouštědlo:

roztok čpavku (28 % m/v)/aceton/butanol (60/130/30 v/v/v).

2.3 Jodid draselný, vodný roztok (5 % m/v).

2.4 Roztok škrobu (1 až 5 % m/v).

2.5 Kyselina chlorovodíková (1 M).

3. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

3.1 Hotová celulosová deska pro chromatografii na tenké vrstvě (0,25 mm).

3.2 Běžné vybavení pro chromatografii na tenké vrstvě.

4. POSTUP

4.1 Asi 1 g vzorku se extrahuje vodou, zfiltruje se a zředí se na asi 10 ml.

4.2 Na desku (3.1) se nanesou 2 μl tohoto roztoku a 2 μl každého ze tří referenčních roztoků (2.1).

4.3 Deska se vloží do vyvíjecí komory a chromatogram se vyvíjí rozpouštědlem 2.2 ve vzestupném uspořádání asi do tří čtvrtin délky desky.

4.4 Deska se vyjme z komory a rozpouštědlo se nechá odpařit při teplotě okolí. (Poznámka: Může to trvat až dvě hodiny.)

4.5 Deska se postříká roztokem jodidu draselného (2.3) a nechá se asi pět minut schnout.

4.6 Deska se postříká roztokem škrobu (2.4) a nechá se asi pět minut schnout.

4.7 Nakonec se deska postříká roztokem kyseliny chlorovodíkové (2.5).

5. VYHODNOCENÍ

Jsou-li přítomny jodičnany, objeví se okamžitě modrá skvrna (barva může být hnědá nebo může po určité době zhnědnout) s hodnotou Rf (vložit z originálu) 0 až 0,2.

Je třeba poznamenat, že bromičnany reagují okamžitě s hodnotou Rf přibližně 0,5 až 0,6, chlorečnany reagují asi po půl hodině s hodnotou Rf 0,7 až 0,8.

B. STANOVENÍ

1. DEFINICE

Obsah jodičnanu sodného stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech jodičnanu sodného.

2. PODSTATA METODY

Jodičnan sodný se rozpustí ve vodě a stanoví se pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie se dvěma kolonami v sérii: s kolonou s obrácenou fází C18 a s kolonou plněnou anexem.

3. REAKČNÍ ČINIDLA

Všechna reakční činidla musí být čistoty p.a. a vhodná pro vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii (HPLC).

3.1 Kyselina chlorovodíková (4 M).

3.2 Siřičitan sodný, 5 % vodný roztok (m/v).

3.3 Zásobní roztok jodičnanu sodného.

Připraví se zásobní roztok rozpuštěním 50 mg jodičnanu sodného ve 100 ml vody.

3.4 Dihydrogenfosforečnan draselný.

3.5 Hydrogenfosforečnan disodný dihydrát.

3.6 Mobilní fáze pro HPLC: rozpustí se 3,88 g dihydrogenfosforečnanu draselného (3.4) a 1,19 g hydrogenfosforečnanu disodného dihydrátu (3.5) v 1 litru vody.

pH tohoto roztoku je 6,2.

3.7 Univerzální indikátorový papírek, pH 1–11

4. PŘÍSTROJE A POMŮCKY

4.1 Běžné laboratorní vybavení.

4.2 Kulatý filtrační papír, průměr 110 mm, Schleicher and Schüll No. 575 nebo ekvivalentní.

4.3 Přístroj pro vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii vybavený detektorem s nastavitelnou vlnovou délkou.

4.4 Kolony: Délka 120 mm, vnitřní průměr: 4,6 mm, počet: 2 kolony v sérii; první kolona: Nucleosil® 5 C18 nebo ekvivalentní; druhá kolona: Vydac™301SB nebo ekvivalentní.

5. POSTUP

5.1 Příprava vzorku

5.1.1 Kapalné vzorky (šampony)

Do kalibrované zkumavky na 10 ml se zabroušenou zátkou nebo do odměrné baňky se naváží přesně asi 1,0 g zkušebního vzorku.

Objem se doplní vodou po rysku a promíchá.

V případě potřeby se roztok zfiltruje.

Jodičnany se v roztoku stanoví pomocí HPLC způsobem popsaným v bodu 5.2.

5.1.2 Pevné vzorky (mýdlo)

Část vzorku se jemně nadrtí a do skleněného děleného válce na 100 ml se zabroušenou zátkou se přesně naváží asi 1,0 g zkušebního vzorku. Doplní se vodou na 50 ml a důkladně se třepe jednu minutu. Odstředí se a zfiltruje přes filtrační papír (4.1), nebo se ponechá stát alespoň přes noc.

Rosolovitá hmota se důkladně protřepe a zfiltruje přes filtrační papír (4.1).

Jodičnany se ve filtrátu stanoví pomocí HPLC způsobem popsaným v bodu 5.2.

5.2 Chromatografie

Průtok: 1 ml/min.

Vlnová délka detektoru (4.2): 210 nm.

Objem nástřiku: 10 μl.

Měřená veličina: plocha píku.

5.3 Kalibrace

Do odměrných baněk na 50 ml se odpipetuje 1,0, 2,0, 5,0, 10,0 a 20,0 ml zásobního roztoku jodičnanu sodného (3.3). Objemy se doplní po rysku a promíchají.

Vzniklé roztoky obsahují 0,01, 0,02, 0,05, 0,1 a 0,20 mg jodičnanu sodného v 1 ml.

Do kolony se nastříkne 10 μl každého standardu a zaznamená se chromatogram. Stanoví se plochy píků jodičnanu a sestrojí se kalibrační křivka závislosti plochy píku na koncentraci jodičnanu sodného.

6. VÝPOČET

Obsah jodičnanu sodného vyjádřený v hmotnostních procentech (m/m) se vypočte ze vzorce:

% (m/m) jodičnanu sodného = Vc10 m

kde

m = je hmotnost zkušebního vzorku (5.1) v gramech,

V = je celkový objem roztoku vzorku získaného podle bodu 5.1 v ml,

c = je koncentrace jodičnanu sodného v mg/ml odečtená z kalibrační křivky (5.3).

7. OPAKOVATELNOST [7]

Při obsahu jodičnanu sodného 0,1 % (m/m) nesmí rozdíl výsledků dvou stanovení provedených současně se stejným vzorkem překročit 0,002 %.

8. POTVRZENÍ

8.1 Podstata

V okyseleném roztoku kosmetického prostředku se jodičnany (IO3) redukují na jodidy (I) siřičitanem a výsledný roztok se analyzuje vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií. Jestliže pík s retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času jodičnanu po reakci se siřičitanem zmizí, jednalo se s největší pravděpodobností o pík jodičnanů.

8.2 Postup

Do Erlenmeyerovy baňky se odpipetuje 5 ml roztoku vzorku připraveného podle bodu 5.1.

pH roztoku se upraví kyselinou chlorovodíkovou (3.1) na hodnotu 3 nebo nižší; použije se univerzální indikátorový papírek (3.7).

Přidají se tři kapky roztoku siřičitanu sodného (3.2) a roztok se zamíchá.

10 μl roztoku se nastříkne na kolonu kapalinového chromatografu (4.2).

Výsledný chromatogram se porovná s chromatogramem zaznamenaným pro stejný vzorek podle oddílu 5.

[1] Tyto hodnoty jsou informativní a odpovídají přesným hmotnostem v bodech 4.11, 4.12 a 4.13.Poznámka:Tyto roztoky mohou být připraveny jiným způsobem.

[2] ISO 5725.

[3] ISO 5725.

[4] ISO 5725.

[5] ISO 5725.

[6] ISO 5725.

[7] ISO 5725.

--------------------------------------------------