74/483/EHSSměrnice Rady 74/483/EHS ze dne 17. září 1974 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnějších výčnělků motorových vozidel

Směrnice Rady

ze dne 17. září 1974

o sbližování právních předpisů členských států týkajících se vnějších výčnělků motorových vozidel

(74/483/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na její článek 100,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu [1],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru,

vzhledem k tomu, že technické požadavky, které musí motorová vozidla podle určitých vnitrostátních právních předpisů splňovat, se mimo jiné vztahují na vnější výčnělky;

vzhledem k tomu, že se tyto požadavky v jednotlivých členských státech liší; že je proto nutné, aby všechny členské státy zavedly stejné požadavky vedle nebo namísto svých stávajících právních předpisů, zejména aby bylo možno použít u všech typů vozidel postup EHS schvalování typu, který je předmětem směrnice Rady 70/156/EHS ze dne 6. února 1970 o sbližování právních předpisů členských států týkající se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel [2];

vzhledem k tomu, že je žádoucí vzít v úvahu technické požadavky přijaté Evropskou hospodářskou komisí Organizace spojených národů v jejím předpisu č. 26 (Jednotná ustanovení pro schvalování typu vozidel z hlediska jejich vnějších výčnělků) [3] který je přílohou Dohody ze dne 20. března 1958 o přijetí jednotných podmínek pro schvalování typu a vzájemné uznávání schválení typu výstroje a dílů motorových vozidel;

vzhledem k tomu, že se tyto požadavky vztahují na motorová vozidla kategorie M1 podle mezinárodní klasifikace motorových vozidel uvedené v příloze I směrnice 70/156/EHS;

vzhledem k tomu, že sbližování vnitrostátních právních předpisů týkajících se motorových vozidel předpokládá, že členské státy budou vzájemně uznávat kontroly provedené kterýmkoli z nich podle společných požadavků; že má-li tento systém řádně fungovat, musí tyto požadavky uplatňovat všechny členské státy od téhož dne,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se "vozidlem" rozumí každé motorové vozidlo kategorie M1 (definované v příloze I směrnice 70/156/EHS) určené k provozu na pozemních komunikacích, které má nejméně čtyři kola a maximální konstrukční rychlost vyšší než 25 km/h.

Článek 2

Členské státy nesmějí odmítnout udělit EHS schválení typu nebo vnitrostátní schválení typu pro určitý typ vozidla z důvodů týkajících se vnějších výčnělků, pokud tyto výčnělky splňují požadavky stanovené v přílohách I a II.

Článek 3

Členské státy nesmějí odmítnout nebo zakázat registraci, prodej, uvedení do provozu nebo užívání vozidla z důvodů týkajících se vnějších výčnělků, pokud tyto výčnělky splňují požadavky stanovené v přílohách I a II.

Článek 4

Členský stát, který udělí schválení typu, přijme nezbytná opatření, aby byl informován o každé úpravě konstrukční části nebo vlastností uvedených v bodě 2.2 přílohy I. Příslušné orgány dotyčného členského státu posoudí, zda je nutné provést na změněném typu vozidla nové zkoušky a vystavit nový protokol. Změna se nepovolí, jestliže se při těchto zkouškách prokáže nesplnění požadavků této směrnice.

Článek 5

Změny nezbytné pro přizpůsobení požadavků příloh I, II a III technickému pokroku se přijímají postupem stanoveným v článku 13 směrnice 70/156/EHS.

Článek 6

1. Členské státy přijmou a zveřejní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí do 1. června 1975 a neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. října 1975.

2. Po oznámení této směrnice uvědomí členské státy v dostatečném časovém předstihu Komisi také o všech návrzích právních a správních předpisů, které hodlají přijmout v oblasti působnosti této směrnice, a to tak, aby se k nim Komise mohla vyjádřit.

Článek 7

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 17. září 1974.

Za Radu

předseda

J. Sauvagnargues

[1] Úř. věst. C 55, 13.5.1974, s. 14.

[2] Úř. věst. L 42, 23.2.1970, s. 1.

[3] Evropská hospodářská komise, dokument

--------------------------------------------------

[1]PŘÍLOHA I

OBECNĚ, DEFINICE, ŽÁDOSTI O EHS SCHVÁLENÍ TYPU, EHS SCHVÁLENÍ TYPU, OBECNÉ POŽADAVKY, ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY, SHODNOST VÝROBY

1. OBECNĚ

1.1 Tato příloha se nevztahuje na vnější zpětná zrcátka nebo příslušenství, například antény radiopřijímačů a nosiče zavazadel.

1.2 Účelem těchto požadavků je snížit nebezpečí nebo vážnost zranění osoby, na kterou v případě srážky narazí karoserie nebo která se po karoserii smýká.

2. DEFINICE

Pro účely této směrnice se rozumí:

2.1 "schválením typu vozidla" schválení typu vozidla z hlediska jeho vnějších výčnělků;

2.2 "typem vozidla z hlediska jeho vnějších výčnělků" kategorie motorových vozidel, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako je tvar nebo materiál vnějšího povrchu;

2.3 "vnějším povrchem" konstrukční celek tvořící vnějšek vozidla a zahrnující kapotu, víko zavazadlového prostoru, dveře, blatníky a viditelné výztužné součásti;

2.4 "podlahovou čárou" čára určená takto:

kolem vozidla se postupně posunuje kužel se svislou osou a s polovičním vrcholovým úhlem 30° tak, že se dotýká stále a co možno nejníže vnějšího povrchu karoserie. Podlahová čára je geometrickým místem těchto bodů dotyku. Při stanovení podlahové čáry se neberou v úvahu opěry pro zvedák, výfukové potrubí nebo kola. Mezery v podbězích kol se předpokládají vyplněné imaginárním povrchem plynule vytvářejícím pokračování okolního vnějšího povrchu;

2.5 "poloměrem zaoblení" přibližný tvar zaoblení, nikoliv přesný geometrický tvar.

3. ŽÁDOST O EHS SCHVÁLENÍ TYPU

3.1 Žádost o EHS schválení typu pro typ vozidla z hlediska jeho vnějších výčnělků podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2 K žádosti musí být přiloženy níže uvedené dokumenty ve trojím vyhotovení:

3.2.1 fotografie přední, zadní a bočních částí vozidla;

3.2.2 rozměrové výkresy nárazníků;

3.2.3 v případě potřeby výkresy určitých vnějších výčnělků a výkresy určitých částí vnějšího povrchu uvedených v bodě 6.9.1.

3.3 Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží:

3.3.1 buď vozidlo, které představuje typ vozidla, který se má schvalovat, nebo část nebo části vozidla, které jsou pokládány za podstatné pro ověření a zkoušky předepsané touto přílohou;

3.3.2 na žádost technické zkušebny určité součásti a určité vzorky použitých materiálů.

4. EHS schválení typu

(4.1) (4.2) (4.3) (4.4) (4.4.1) (4.4.2) (4.5) 4.6 Formulář podle vzoru v příloze III se připojí k certifikátu EHS schválení typu.

5. OBECNÉ POŽADAVKY

5.1 Tato příloha se nevztahuje na části na vnějším povrchu, které při naloženém vozidle, se všemi dveřmi, okny a přístupovými víky atd. v zavřené poloze jsou:

5.1.1 ve výšce větší než 2 m; nebo

5.1.2 pod podlahovou čárou; nebo

5.1.3 umístěny tak, že se jich ve statickém stavu nelze dotknout koulí o průměru 100 mm.

5.2 Vnější povrch vozidel nesmí vykazovat směrem ven jakékoli špičaté nebo ostré části nebo jakékoli výčnělky takového tvaru, rozměrů, směru nebo tvrdosti, které by mohly zvyšovat nebezpečí nebo vážnost poranění osoby, na kterou v případě srážky karoserie narazí nebo která se po karoserii smýká.

5.3 Vnější povrch vozidel nesmí vykazovat směrem ven jakékoliv části, které by mohly zachytit pěší, cyklisty nebo motocyklisty.

5.4 Kromě případů uvedených v následujících bodech 5.5, 6.1.3, 6.3, 6.4.2, 6.7.1, 6.8.1, 6.10 nesmí žádná vyčnívající část vnějšího povrchu mít poloměr zaoblení menší než 2,5 mm.

5.5 Vyčnívající části vnějšího povrchu zhotovené z materiálu o tvrdosti nepřesahující 60 Shore A mohou mít poloměr zaoblení menší než 2,5 mm.

6. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY

6.1 Ozdoby

6.1.1 Přidané ozdoby, které vyčnívají více než 10 mm nad jejich podklad, se musí dát zatlačit, oddělit nebo ohnout silou 10 daN působící na jejich nejvíce vyčnívající bod v kterémkoli směru v rovině přibližně rovnoběžné s povrchem, na kterém jsou namontovány. Tato ustanovení neplatí pro ozdoby na mřížkách chladičů, na něž se vztahují pouze obecné požadavky uvedené v bodě 5.

6.1.2 Ochranných pásů nebo krytů na vnějším povrchu se netýkají požadavky uvedené v předchozím bodě 6.1.1. Musí však být pevně uchyceny k vozidlu.

6.1.3 Na přidané ozdoby s tloušťkou menší než 5 mm se nevztahuje požadavek nejmenšího poloměru zaoblení 2,5 mm; hrany ozdob směřující ven musí však být ztupeny.

6.2 Světlomety

6.2.1 Vyčnívající štítky a obruby na světlometech jsou přípustné za předpokladu, že jejich vyčnívání, měřené od vnější průhledné plochy světlometu, nepřesahuje 30 mm a že jejich poloměr zaoblení je všude nejméně 2,5 mm.

6.2.2 Zatažitelné světlomety musí splňovat požadavky předchozího bodu 6.2.1, a to v provozní i zatažené poloze.

6.3 Mřížky a vstupní mezery

6.3.1 Požadavky uvedené v bodě 5.4 se nevztahují na mezery mezi pevnými nebo pohyblivými prvky, včetně prvků tvořících část mřížek pro vstup nebo výstup vzduchu a mřížek chladiče, za předpokladu, že vzdálenost mezi dvěma sousedními prvky nepřekračuje 40 mm. Pro mezery mezi 40 mm a 25 mm musí být poloměry zaoblení rovné 1 mm nebo větší. Je-li však vzdálenost mezi dvěma sousedními prvky rovna 25 mm nebo menší, musí být poloměry zaoblení vnějších čelních ploch prvků nejméně 0,5 mm.

6.3.2 Spojení předních a bočních ploch každého prvku tvořícího mřížku nebo mezeru musí být ztupeno.

6.4 Stírače čelního skla

6.4.1 Uchycení stírače čelního skla musí být takové, že hřídel stírače je opatřen ochranným pouzdrem s poloměrem zaoblení splňujícím požadavek uvedený v bodě 5.4, a s plochou alespoň 150 mm2.

6.4.2 Bod 5.4 se netýká stírátek ani jakýchkoli nosných členů. Tyto části však musí být vyrobeny tak, že nemají hrany nebo špičaté nebo ostré části nefunkční povahy.

6.5 Nárazníky

6.5.1 Za účelem snížení nebezpečí zachycení musí být konce nárazníků zahnuty dovnitř, směrem k vnějšímu povrchu.

6.5.2 Součásti nárazníku musí být zkonstruovány tak, aby všechny tuhé části jejich povrchu směřující ven měly zaoblení s poloměrem alespoň 5 mm.

6.6 Kliky, závěsy a tlačítka zámků dveří, vík zavazadlových prostorů a poklopů, hrdla a víčka hrdel palivových nádrží

6.6.1 Výčnělky nesmějí přesahovat 40 mm v případě klik bočních dveří a 30 mm ve všech ostatních případech.

6.6.2 Jsou-li kliky bočních dveří otočného typu, musí splňovat tyto požadavky:

6.6.2.1 otevřený konec kliky musí směřovat dozadu a klika musí být uspořádána tak, aby se otáčela rovnoběžně s rovinou dveří a aby se neotáčela směrem ven;

6.6.2.2 konec kliky musí být ohnut směrem zpět ke dveřím a musí zapadnout do vybrání.

6.7 Matice kol, kryty nábojů a disky kol

6.7.1 Těchto částí se netýkají ustanovení bodu 5.4.

6.7.2 Matice kol, kryty nábojů a disky kol nesmějí mít výčnělky ve tvaru křidélek.

6.7.3 Při jízdě vozidla v přímém směru nesmí kromě pneumatik žádná část kol ležící nad vodorovnou rovinou procházející jejich osou otáčení vyčnívat za svislý průmět vnějšího povrchu nebo vnější konstrukce na vodorovnou rovinu. Pokud však je to funkčními požadavky odůvodněno, mohou kryty kol, které kryjí matice kola a náboje, vyčnívat za svislý průmět vnějšího povrchu nebo konstrukce za podmínky, že poloměr zaoblení vyčnívající části není menší než 30 mm a že toto vyčnívání za svislý průmět vnějšího povrchu nebo konstrukce v žádném případě nepřesahuje 30 mm.

6.8 Hrany plechů

6.8.1 Hrany plechů, jako jsou hrany okapů a vedení posuvných dveří, jsou přípustné pouze za podmínky, že jejich okraje jsou zalemované nebo jsou opatřeny ochranným prvkem splňujícím požadavky této přílohy, které se jej týkají.

6.9 Panely karoserie

6.9.1 Záhyby na panelech karoserie smějí mít poloměr zaoblení menší než 2,5 mm za předpokladu, že tento poloměr není menší než jedna desetina výšky "H" výčnělku měřeného podle metody popsané v příloze II.

6.10 Boční deflektory vzduchu nebo deště

6.10.1 Boční deflektory musí mít poloměr zaoblení nejméně 1 mm na hranách, které mohou směřovat směrem ven.

6.11 Opěry pro zvedák

6.11.1 Opěry pro zvedák nesmějí vyčnívat o více než 10 mm za svislý průmět podlahové čáry, která leží přímo nad ní.

(7.) (7.1) (7.1.1) (7.1.2) (7.2) 8. SHODNOST VÝROBY

(8.1) 8.2 Za účelem ověření shodnosti výroby se schváleným typem se provede dostatečný počet namátkových kontrol sériově vyrobených vozidel.

[1] Znění příloh je v podstatě shodné se zněním předpisu č. 26 Evropské hospodářské komise Spojených národů. Zvláště rozdělení odstavců je totéž. Nemá-li položka předpisu č. 26 odpovídající protějšek v přílohách, je nicméně číslo odstavce uvedeno v závorkách jako upozornění.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA II

METODA STANOVENÍ VÝŠKY VÝČNĚLKŮ Z VNĚJŠÍHO POVRCHU

1. Výška "H" výčnělku se určí graficky ve vztahu k obvodu kružnice o průměru 165 mm, která se vnitřně dotýká obrysu vnějšího povrchu v řezu části, která je vyšetřována.

2. "H" je maximální vzdálenost, měřená na přímce jdoucí středem kružnice 165 mm o průměru 165 mm, mezi obvodem této kružnice a vnějším obrysem výčnělku (viz obrázek 1).

3. V případě, že se kružnice o průměru 100 mm zvnějšku nedotýká části vnějšího obrysu vnějšího povrchu v uvažovaném řezu, se obrys povrchu v této oblasti považuje za obrys tvořený kružnicí o průměru 100 mm mezi jejími body dotyku s vnějším obrysem (viz obrázek 2).

4. Výrobce předloží výkresy potřebných řezů vnějším povrchem, aby bylo možné výše uvedeným způsobem změřit výšky výčnělků.

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA III

VZOR

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------