72/462/EHSSMĚRNICE RADY ze dne 12. prosince 1972 o veterinárních a hygienických otázkách dovozu skotu, prasat a čerstvého masa ze třetích zemí (72/462/EHS)

Publikováno: Úř. věst. L 302, 31.12.1972, s. 28-54 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 12. prosince 1972 Autor předpisu: Rada Evropské unie
Platnost od: 31. prosince 1972 Nabývá účinnosti: 30. prosince 1972
Platnost předpisu: Zrušen předpisem 2004/68/ES Pozbývá platnosti: 20. května 2004
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Směrnice Rady

ze dne 12. prosince 1972

o veterinárních a hygienických otázkách dovozu skotu, prasat a čerstvého masa ze třetích zemí

(72/462/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na články 43 a 100 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu,

vzhledem k tomu, že Společenství vydalo předpisy o veterinárních podmínkách obchodu se skotem, prasaty a čerstvým masem uvnitř Společenství;

vzhledem k tomu, že podle výše uvedených předpisů je třeba pro dovoz těchto zvířat a čerstvého masa ze třetích zemí vymezit pravidla Společenství;

vzhledem k tomu, že si tato pravidla vyžadují vypracování seznamu závazného pro celé Společenství, který by uváděl všechny třetí země i jejich části, z nichž lze dovážet zvířata a čerstvé maso, a rovněž zařízení, z nichž lze dovážet čerstvé maso;

vzhledem k tomu, že výběr těchto zemí a zařízení musí vycházet z obecných měřítek, jako je zdravotní stav dobytka, organizace a pravomoci orgánů veterinární péče a platné hygienické předpisy; že je nutno stanovit, že tato zařízení musí být v souladu s určitým počtem zvláštních norem, které zaručí, že maso z těchto zařízení vyhovuje hygienickým podmínkám, jež Společenství považuje za nezbytné;

vzhledem k tomu, že je třeba nepovolovat dovoz zvířat ani čerstvého masa ze zemí infikovaných nyní nebo v nedávné době přenosnými chorobami zvířat, které se ve Společenství nevyskytují a které proto vážně ohrožují jeho stáda; že totéž platí i pro dovoz ze třetích zemí, v nichž proti těmto chorobám probíhá očkování;

vzhledem k tomu, že obecné podmínky pro dovoz ze všech třetích zemí musí být doplněny zvláštními podmínkami stanovenými s ohledem na hygienickou situaci v jednotlivých zemích; že si technická povaha a rozmanitost kritérií, na nichž tyto zvláštní podmínky závisejí, vyžadují pro účely svého vymezení, aby byl zaveden rychlý a pružný postup, v jehož rámci budou úzce spolupracovat Komise a členské státy;

vzhledem k tomu, že předložení osvědčení podle stanoveného vzoru při dovozu zvířat představuje jeden z účinných prostředků k ověření dodržování přepisů Společenství; že tyto předpisy mohou obsahovat zvláštní ustanovení, která se pro jednotlivé třetí země liší, a že je proto třeba vytvořit více druhů osvědčení;

vzhledem k tomu, že dovozní kontrola musí prověřit též původ a zdravotní stav zvířat;

vzhledem k tomu, že při vstupu zvířat na území Společenství a při jejich přepravě na místo určení je třeba členským státům umožnit, aby za účelem ochrany zdraví lidí a zvířat učinily všechna náležitá opatření, včetně utracení a likvidace zvířat;

vzhledem k tomu, že je nezbytné vyžadovat, aby čerstvé maso pocházelo ze schválených zařízení, a že je třeba upřesnit hygienické podmínky a podmínky kontroly, které musí maso splňovat, a to především při produkci, uskladnění a přepravě;

vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby členské státy přijaly společný přístup k dovozu čerstvého masa, jehož vstup na území Společenství byl z důvodů zdravotní závadnosti zakázán, a zejména, že je nutno zakázat dovoz masa, které obsahuje rezidua škodlivých nebo případně škodlivých látek, jejichž konzumace může být pro zdraví člověka nebezpečná či škodlivá;

vzhledem k tomu, že předložení hygienického osvědčení a osvědčení o zdravotní nezávadnosti vystavených úředním veterinárním lékařem odesílající třetí země představuje nejvhodnější způsob, jak zajistit, že daná zásilka čerstvého masa bude moci být dovezena;

vzhledem k tomu, že je nutno dovezené čerstvé maso bez ohledu na celní režim, v jakém bylo deklarováno, podrobit při příjezdu na území Společenství hygienické kontrole s cílem zamezit přepravě masa, které není vybaveno požadovanými osvědčeními, dále masa pocházejícího ze třetí země, z níž není dovoz povolen, nebo masa, které má nesprávně vyplněné hygienické osvědčení;

vzhledem k tomu, že je nezbytné ke kontrole dodržování ustanovení této směrnice a k zamezení dovozu masa ohrožujícího zdraví člověka, aby členské státy podrobily každou dováženou zásilku čerstvého masa dovozní kontrole zdravotní nezávadnosti a veterinární kontrole, kterou musí provést úřední veterinární lékař; že je nutno postupem za úzké spolupráce Komise a členských států přijmout prováděcí pravidla pro jednotné provádění těchto dovozních kontrol;

vzhledem k tomu, že každá zásilka čerstvého masa propuštěná do členského státu Společenství po provedení dovozních kontrol musí být vybavena osvědčením úředně potvrzujícím, že byly splněny předepsané dovozní podmínky, jedná-li se o zásilku přepravovanou do jiného členského státu, s výjimkou masa, které bylo po dovozu rozděleno ve schválené bourárně;

vzhledem k tomu, že kontroly zvířat i masa jsou v obecném zájmu Společenství; že je proto třeba stanovit, aby byly prováděny na místech schválených podle kritérií a postupu Společenství;

vzhledem k tomu, že každý členský stát musí mít možnost neprodleně zakázat dovoz z některé třetí země, pokud může ohrožovat zdraví lidí nebo zvířat; že je v takovém případě třeba urychleně koordinovat postoje členských států k této zemi, aniž jsou dotčeny případné změny na seznamu zemí a zařízení, kterým bylo uděleno povolení vyvážet do Společenství;

vzhledem k tomu, že je nutno pověřit veterinární znalce Společenství, aby prověřili především ve třetích zemích, zda je tato směrnice dodržována;

vzhledem k tomu, že takto ustanovenému režimu Společenství musí předcházet vypracování četných dokumentů Společenství, kterými je jeho fungování podmíněno, a členské státy musí provést podstatné úpravy svých právních předpisů; že je proto třeba použitelnost tohoto režimu s předstihem časově rozvrhnout,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

1. Tato směrnice se vztahuje na dovoz ze třetích zemí:

- domácího plemenného, jatečného nebo užitkového skotu a prasat,

- čerstvého masa z domácích zvířat těchto druhů: skot, prasata, ovce, kozy a domestikovaní lichokopytníci.

2. Tato směrnice se nevztahuje na:

a) zvířata určená dočasně výlučně na pastvu nebo k tahu poblíž hranice se Společenstvím;

b) maso uložené v osobních zavazadlech cestujících určené k osobní spotřebě, pokud přepravované množství nepřesahuje 1 kg na osobu a za předpokladu, že pochází ze třetí země nebo z části třetí země, která je na seznamu sestaveném podle článku 3 a z níž není podle článku 28 dovoz masa zakázán;

c) na maso zasílané soukromým osobám v malých zásilkách, které se nedováží za žádným obchodní účelem, pokud hmotnost zásilky nepřesahuje 1 kg a pokud zásilka pochází ze třetí země nebo z části třetí země, která je na seznamu sestaveném podle článku 3 a z níž není podle článku 28 dovoz masa zakázán;

d) na maso, které je určeno ke spotřebě pro posádku a cestující v dopravních prostředcích na mezinárodních trasách.

Toto maso a kuchyňský odpad je třeba hned po jejich vyložení zlikvidovat. Likvidaci není nutno provést v případech, kdy se maso přímo nebo po dočasném umístění pod celní dohled překládá do jiného dopravního prostředku.

Článek 2

Pro účely této směrnice se:

a) "úředním veterinárním lékařem" rozumí veterinární lékař určený příslušným ústředním orgánem členského státu nebo třetí země;

b) "zemí určení" rozumí členský stát, do něhož jsou dovážena zvířata nebo čerstvé maso ze třetí země;

c) "třetí zemí" rozumí země, ve které se neuplatňuje směrnice Rady ze dne 26. června 1964 o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství [1], naposledy pozměněná směrnicí Rady ze dne 7. února 1972 [2], ani směrnice ze dne 26. června 1964 o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství [3], naposledy pozměněná směrnicí Rady ze dne 27. října 1970 [4];

d) "dovozem" rozumí vstup zvířat nebo čerstvého masa ze třetích zemí na území Společenství;

e) "hospodářstvím" rozumí zemědělský, průmyslový nebo obchodní podnik, který se nachází na území třetí země, pod úředním dohledem a v němž jsou pravidelně držena nebo chována plemenná, užitková nebo jatečná zvířata;

f) "jatečnými zvířaty" ve smyslu kapitoly II rozumí skot a prasata, které jsou ihned po svém vstupu na území země určení odvezeny na jatky;

g) "plemennými a užitkovými zvířaty" rozumí skot a prasata jiné než uvedené v písmenu f), určené především k chovu, k produkci masa nebo mléka nebo k tahu;

h) "stádem skotu úředně prostým tuberkulózy" rozumí stádo skotu, které vyhovuje podmínkám uvedeným v příloze A kapitole I;

i) "stádem skotu úředně prostým brucelózy" rozumí stádo skotu, které vyhovuje podmínkám uvedeným v příloze A kapitole II oddílu A bodě 1;

j) "stádem skotu prostým brucelózy" rozumí stádo skotu, které vyhovuje podmínkám uvedeným v příloze A kapitole II oddílu A bodě 2;

k) "prasetem prostým brucelózy" rozumí prase, které vyhovuje podmínkám uvedeným v příloze A kapitole II oddílu B bodě 1;

l) "stádem prasat prostým brucelózy" rozumí stádo prasat, které vyhovuje podmínkám uvedeným v příloze A kapitole II oddílu B bodě 2;

m) "oblastí prostou nákazy" rozumí oblast, ve které se dle úředního zjištění nevyskytovala zvířata zasažená žádnou infekční chorobou uvedenou na seznamu sestaveném postupem podle článku 29, a to po dobu a v okruhu, které budou vymezeny týmž postupem;

n) "masem" rozumějí všechny části těl domácího skotu, prasat, ovcí, koz a domestikovaných lichokopytníků určené k lidské spotřebě;

o) "čerstvým masem" rozumí maso, které nebylo nijak zpracováno za účelem konzervace; maso konzervované chladem a mražením se však považuje za čerstvé;

p) "jatečným tělem" rozumí celé tělo jatečného zvířete po vykrvení, vykolení, po oddělení končetin ve výši zápěstního a hleznového kloubu, po odříznutí hlavy, ocasu a vemene a v případě skotu, ovcí, koz a lichokopytníků i po stažení z kůže;

q) "droby" rozumí čerstvé maso, které není jatečným tělem podle písmene p), včetně částí zatím od jatečného těla neoddělených;

r) "vnitřnostmi" rozumějí orgány, které jsou součástí dutiny hrudní, břišní a pánevní, včetně průdušnice a jícnu;

s) "dopravními prostředky" rozumějí nákladové prostory motorových a kolejních vozidel a letadel, jakož i podpalubí lodí nebo kontejnery určené k přepravě po zemi, moři a ve vzduchu;

t) "zásilkou" rozumí množství masa nebo počet zvířat, na které se vztahuje totéž osvědčení;

u) "zařízením" rozumějí schválené jatky, schválená bourárna nebo schválený chladírenský sklad umístěný mimo jatky nebo bourárnu, jež byly schváleny třetími zeměmi a zaneseny na seznam nebo seznamy sestavené podle článku 4.

Článek 3

1. Na návrh Komise sestaví Rada seznam zemí nebo částí zemí, z nichž členské státy povolí dovoz skotu, prasat a čerstvého masa nebo dovoz jedné či více z těchto kategorií zvířat a produktů s ohledem na hygienickou situaci těchto zemí nebo jejich částí. Tento seznam lze upravovat a doplňovat postupem podle článku 30.

2. Rozhodnutí, zda lze určitou zemi či její část zanést na seznam uvedený v odstavci 1 jako dovozce skotu, prasat nebo čerstvého masa, vychází především:

a) ze zdravotního stavu dobytka, ostatních domácích zvířat a divokých zvířat dané třetí země se zvláštním ohledem na exotické choroby zvířat a dále z hygienické situace životního prostřední dané země, která by mohla ohrozit zdraví obyvatelstva a zvířat členských států;

b) z posouzení pravidelnosti a rychlosti, s jakými daná země poskytuje informace o výskytu infekčních chorob zvířat na jejím území, a to především chorob uvedených na seznamu A a B Mezinárodního úřadu pro nákazy zvířat;

c) z právních předpisů dané země o prevenci a boji proti nákazám zvířat;

d) ze struktury orgánů veterinární péče dané země a jejích pravomocí;

e) z organizace a provádění opatření pro prevenci a boj proti infekčním nákazám zvířat.

3. Seznam zmíněný v odstavci 1 a všechny jeho případné změny se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 4

1. Postupem podle článku 29 bude sestaven jeden či více seznamů zařízení, z nichž mohou členské státy povolit dovoz čerstvého masa. Tento seznam či seznamy mohou být pozměněny nebo doplněny postupem podle článku 30.

2. Rozhodnutí, zda mohou být určité jatky, bourárna nebo chladírenský sklad umístěný mimo jatky nebo bourárnu zaneseny na některý ze seznamů uvedených v odstavci 1, vychází především:

a) ze záruk, jež může daná třetí země nabídnout ohledně souladu s touto směrnicí;

b) z právních předpisů třetích zemí o podávání jatečným zvířatům jakýchkoli látek, které mohou ovlivnit zdravotní nezávadnost jejich masa;

c) ze souladu s ustanoveními této směrnice v každém jednotlivém případě;

d) z posouzení organizace veterinární inspekce masa ve třetí zemi nebo části této země, pravomocí této inspekce a dohledu, kterému je podrobena.

3. Jatky, bourárnu nebo chladírenský sklad umístěný mimo jatky nebo bourárnu lze zanést na seznam nebo seznamy uvedené v odstavci 1, pokud se nachází ve třetí zemi nebo v části této země, jež je na seznamu podle čl. 3 odst. 1, a pokud byly navíc úředně schváleny příslušnými orgány třetí země pro vývoz do Společenství. Toto schválení je podmíněno dvěma skutečnostmi:

a) musí být v souladu s předpisy přílohy B;

b) musí být pod neustálým dohledem úředního veterinárního lékaře třetí země.

4. Seznam zmíněný v odstavci 1 a všechny jeho případné změny se zveřejňují v Úředním věstníku Evropských společenství.

Článek 5

Veterinární znalci členských států a Komise provádějí inspekce na místě, aby ověřili, zda jsou dodržována ustanovení této směrnice, a zejména čl. 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 a 3.

Znalce členských států pověřené prováděním těchto inspekcí jmenuje na návrh členských států Komise.

Inspekce jsou prováděny jménem Společenství a na jeho náklady.

Četnost a způsob provádění těchto inspekcí budou stanoveny postupem podle článku 29.

KAPITOLA II DOVOZ SKOTU A PRASAT

Článek 6

Bez ohledu na čl. 3 odst. 1 povolí členské státy dovoz zvířat uváděných v této směrnici pouze ze třetích zemí:

a) ve kterých se nevyskytují choroby, na které jsou zvířata vnímavá:

- po dobu dvanácti měsíců u moru skotu, slintavky a kulhavky exotického typu, plicní nákazy skotu, afrického moru prasat a infekční paralýzy prasat (těšínské choroby),

- po dobu šesti měsíců u katarální horečky ovcí a u infekční vezikulární stomatitidy;

b) ve kterých se v uplynulých dvanácti měsících neprovádělo očkování proti chorobám uvedeným v písmenu a) první odrážce, na které jsou tato zvířata vnímavá.

Článek 7

Postupem podle článku 29 lze rozhodnout, že se čl. 6 písm. a) použije pouze na část území třetí země.

Týmž postupem a odchylně od čl. 6 písm. b) lze za určitých podmínek povolit dovoz zvířat uvedených v této směrnici i ze třetích zemí nebo z jejich částí, kde se provádí očkování proti jedné nebo více chorobám uvedeným v čl. 6 písm. a) první odrážce.

Článek 8

1. Aniž jsou dotčeny články 6 a 7, mohou členské státy povolit dovoz zvířat uvedených v této směrnici z některé třetí země pouze tehdy, pokud tato zvířata splňují veterinární podmínky přijaté postupem podle článku 29 pro dovoz z dané třetí země podle druhu a místa určení těchto zvířat.

2. Postupem podle článku 29 lze rozhodnout, že povolení budou omezena na určité druhy zvířat, na plemenná, jatečná nebo užitková zvířata nebo na zvířata dovážená ke zvláštním účelům a že po dovozu budou použita všechna nezbytná veterinární opatření.

3. Postupem podle článku 29 lze rozhodnout o odchylce od přílohy A kapitoly II oddílu A v těchto případech:

- když bude stádu prostému brucelózy přiznáno označení stádo úředně prosté brucelózy,

- když bude do stáda úředně prostého brucelózy zařazen skot pocházející ze stáda prostého brucelózy,

- když bude odebráno označení stádo úředně prosté brucelózy nebo stádo prosté brucelózy.

Článek 9

Má-li členský stát za to, že očkovací látky proti slintavce a kulhavce užívané v některé třetí zemi proti virům typu A, O nebo C vykazují určité nedostatky, zakáže dovoz skotu a prasat z dané třetí země na své území. O svém rozhodnutí co nejdříve uvědomí ostatní členské státy a Komisi s uvedením důvodů, které jej k přijetí rozhodnutí vedly. Po tomto oznámení se co nejrychleji sejde Stálý veterinární výbor. Rozhoduje postupem podle článku 30.

Článek 10

Členské státy povolí dovoz skotu a prasat pouze tehdy, pokud tato zvířata přebývala do dne jejich nakládky za účelem přepravy do země určení na území nebo části území třetí země, která je na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1:

a) nejméně šest měsíců, jedná-li se o plemenná a užitková zvířata;

b) nejméně tři měsíce, jedná-li se o jatečná zvířata.

Jedná-li se o zvířata mladší než tři nebo šest měsíců, počítá se pro ně pobyt ode dne narození.

Článek 11

1. Členské státy povolí dovoz skotu a prasat pouze po předložení osvědčení vystaveného úředním veterinárním lékařem odesílající třetí země.

Toto osvědčení musí:

a) být vystaveno v den nakládky zvířat za účelem jejich vývozu do země určení;

b) být sepsáno nejméně v jednom z úředních jazyků země určení a nejméně v jednom z jazyků země, která provádí dovozní kontrolu podle článku 12;

c) doprovázet přepravovaná zvířata v prvopise;

d) potvrzovat, že přepravovaný skot a prasata vyhovují podmínkám této směrnice a podmínkám stanoveným na jejím základě pro dovoz ze třetích zemí;

e) sestávat z jediné listiny;

f) být určeno pouze jedinému příjemci.

2. Toto osvědčení musí být v souladu se vzorem stanoveným postupem podle článku 29.

Článek 12

1. Členské státy zajistí, aby byly skot a prasata při vstupu na území Společenství podrobeny hygienické kontrole (dovozní kontrole), kterou provede úřední veterinární lékař.

2. Členské státy zajistí, aby uvnitř Společenství nedocházelo k přepravě skotu a prasat, zjistí-li se při kontrole uvedené v odstavci 1, že:

- zvířata nepocházejí z území nebo části území třetí země, která je uvedena na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1,

- zvířata jsou infikována, existuje u nich podezření z infekce nebo jsou kontaminována některou infekční chorobou,

- odesílající třetí země nedodržela podmínky stanovené v této směrnici a jejích přílohách,

- osvědčení doprovázející zvířata nesplňuje podmínky uvedené v článku 11.

3. Členský stát, který provedl kontrolu podle odstavce 1, učiní všechna opatření, která shledá nezbytnými.

Tato opatření mohou zahrnovat zejména:

a) - karanténu pro zvířata, u kterých existuje podezření na infekci nebo jsou kontaminována některou infekční chorobou,

- v případě uvedeném v odst. 2 čtvrté odrážce na žádost vývozce, příjemce nebo jejich zástupce umístění pod dohled do doby, než dojde k vystavení řádného osvědčení;

b) vrácení zvířat, která nemohou být podle odstavce 2 dále přepravována, jestliže proti tomu nejsou námitky z veterinárních důvodů.

Nelze-li zvířata vrátit, nařídí příslušný orgán jejich porážku a určí zařízení, které je provede;

c) usmrcení a likvidaci všech zvířat dané zásilky, jestliže provedená kontrola odhalí, že jsou zvířata infikována nebo že u nich existuje podezření z infekce některou z nákaz zvířat uvedených na seznamu sestaveném postupem podle článku 29.

4. Osvědčení, které doprovází skot a prasata při dovozu, musí jasně uvádět, zda byla zvířata po provedení hygienické kontroly (dovozní kontroly) přijata nebo odmítnuta.

5. Při přepravě přes území Společenství do členského státu určení mohou členské státy použít veterinární opatření uvedená v odst. 3 písm. a) první odrážce a písmenu c), pokud jsou přepravovaná zvířata infikována, existuje-li u nich podezření na infekci nebo jsou kontaminována některou infekční chorobou.

6. Zvířata, jejichž dovoz byl povolen a jejichž zemí určení není členský stát, který provedl dovozní kontrolu uvedenou v odstavci 1, musí být dovezena do země určení pod celním dohledem bez vyložení nákladu.

7. Zvířata, která vyhověla dovozní kontrole uvedené v odstavci 1, budou v zemi určení podrobena dalším kontrolám nezbytným k ověření, zda byla dodržena ustanovení této směrnice, včetně zvláštních podmínek vymezených postupem podle článku 29 na základě článku 3.

Tyto kontroly jsou provádĕny buď na hraničním přechodu, nebo na jiném místĕ určeném příslušným orgánem zemĕ určení, nebo na obou.

8. Všechny náklady vzniklé použitím tohoto článku, včetně porážky a likvidace zvířat, nese vývozce, příjemce nebo jejich zástupce bez nároku na náhradu škody státem.

Článek 13

Ihned po příjezdu do země určení jsou jatečná zvířata odvezena přímo na jatky a v souladu s veterinárními požadavky poražena nejpozději třetí pracovní den po jejich příjezdu na jatky.

Aniž jsou dotčeny zvláštní podmínky případně stanovené postupem podle článku 29, může příslušný orgán země určení z veterinárních důvodů určit jatky, na které musí být zvířata odvezena.

KAPITOLA III DOVOZ ČERSTVÉHO MASA

Článek 14

1. Čerstvé maso musí pocházet ze zvířat, která se nacházela na území nebo na části území země, která je uvedena na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1, po dobu nejméně tří měsíců před porážkou nebo od narození, jedná-li se o zvířata mladší než tři měsíce.

2. Bez ohledu na čl. 3 odst. 1 povolí členské státy dovoz čerstvého masa výlučně z těch třetích zemí:

a) ve kterých se v posledních dvanácti měsících nevyskytly následující choroby, na které jsou zvířata, z nichž maso pochází, vnímavá: mor skotu, slintavka a kulhavka exotického typu, africký mor prasat a infekční paralýza prasat (těšínská choroba);

b) ve kterých se v uplynulých dvanácti měsících neprovádělo očkování proti chorobám uvedeným v písmenu a), na které jsou zvířata, z nichž maso pochází, vnímavá.

Článek 15

Postupem podle článku 29 lze rozhodnout, že se čl. 14 odst. 2 písm. a) použije pouze na část území třetí země.

Týmž postupem a odchylně od čl. 14 odst. 2 písm. b) lze za určitých podmínek povolit dovoz čerstvého masa i ze třetích zemí nebo z jejich částí, kde se provádí očkování proti jedné nebo více chorobám uvedeným v čl. 14 odst. 2 písm. a).

Článek 16

Aniž jsou dotčeny články 14 a 15, mohou členské státy povolit dovoz čerstvého masa z některé třetí země pouze tehdy, pokud toto maso splňuje veterinární podmínky přijaté postupem podle článku 29 pro dovoz z dané třetí země podle druhu zvířete.

Článek 17

1. Členské státy povolí dovoz čerstvého masa v podobě jatečných těl, případně prasečích půlek nebo čtvrtí u skotu a lichokopytníků, pouze tehdy, jsou-li přesně známy části, ze kterých tělo každého zvířete sestávalo.

2. Tento dovoz se řídí následujícími podmínkami: čerstvé maso musí

a) pocházet z jatek, které jsou uvedeny na seznamu sestaveném podle čl. 4 odst. 1;

b) pocházet z jatečného zvířete, které bylo v souladu s přílohou B kapitolou V před porážkou vyšetřeno úředním veterinárním lékařem, jenž porážce za účelem vývozu do Společenství schválil v souladu s touto směrnicí;

c) být zpracováno za hygienických podmínek uvedených v příloze B kapitole VI;

d) projít v souladu s přílohou B kapitolou VII zdravotním vyšetřením po porážce, provedeném na odpovědnost úředního veterinárního lékaře a pod jeho přímým dohledem, které neprokáže žádné změny, s výjimkou traumatických změn vzniklých těsně před porážkou a některých lokálních malformací či změn, u kterých však musí být prokázáno, v případě potřeby příslušnými laboratorními testy, že jatečné tělo a droby nejsou v jejich důsledku nezpůsobilé k lidské spotřebě nebo nebezpečné lidskému zdraví;

e) nést označení zdravotní nezávadnosti podle přílohy B kapitoly X;

f) být po zdravotním vyšetření po porážce provedené podle písmene d) uskladněno ve schváleném zařízení za vyhovujících hygienických podmínek a v souladu s přílohou B kapitolou XII;

g) být převáženo podle přílohy B kapitoly XIII a přemisťováno za vyhovujících hygienických podmínek.

3. Pro razítkování čerstvého masa lze použít pouze methyl violet.

Použití jiných typů barviv lze povolit postupem podle článku 29.

4. Při zdravotním vyšetření po porážce uvedeném v odst. 2 písm. d) mohou úřednímu veterinárnímu lékaři pod jeho vedením napomáhat i pomocní veterinární pracovníci.

Tito pomocní veterinární pracovníci:

a) musí být jmenováni příslušným ústředním orgánem odesílající země podle platných právních předpisů;

b) musí mít příslušné vzdělání;

c) musí požívat statutu, který jim zaručí nezávislost na vedoucích daných zařízení;

d) nesmí mít rozhodovací pravomoc o konečném výsledku zdravotního vyšetření.

Článek 18

1. Odchylně od čl. 17 odst. 1 mohou členské státy povolit dovoz:

a) jatečných půlek, oddělených čtvrtí nebo orgánů vyhovujících podmínkám uvedeným v čl. 17 odst. 2 a 3 a pocházejících z jatek určených k tomuto účelu postupem podle článku 29;

b) kusů masa menších než čtvrti nebo vykostěného masa pocházejícího z bouráren kontrolovaných podle článku 4 a schválených k tomuto účelu postupem podle článku 29. Toto maso musí mimo podmínek uvedených v čl. 17 odst. 2 a 3 dále splňovat alespoň následující požadavky:

i) musí být zbouráno a získáno v souladu s požadavky přílohy B kapitole VIII;

ii) musí být podrobeno kontrole provedené úředním veterinárním lékařem v souladu s přílohou B kapitolou IX;

iii) musí být zabaleno v souladu s požadavky přílohy B kapitole XI;

iv) být podrobeno veškerým kontrolám provedeným úředními veterinárními lékaři Společenství, které prověří, zda byla dodržena výše uvedená ustanovení;

v) čerstvé maso lichokopytníků musí v zemi určení projít kontrolami, které případně omezí jeho použití.

2. Postupem podle článku 29 a odchylně od přílohy B bodu 32 lze připustit i bourání nevychlazeného masa. V tomto případě je nutno dodržet přinejmenším následující podmínky:

a) čerstvé maso musí být přepraveno z porážkového prostoru přímo do bourárny. Obě pracoviště musí být umístěna v rámci jedné skupiny budov dostatečně blízkých, aby mohlo být maso na bourání přepraveno bez vykládky z jednoho místa na druhé prostřednictvím přepravní závěsné linky. Bourání musí být provedeno okamžitě;

b) ihned po dokončení bourání a po zabalení musí být maso přepraveno do chladírenského prostoru podle přílohy B kapitoly II bodu 2 písm. a).

Článek 19

Články 17 a 18 se nevztahují na:

a) čerstvé maso dovezené s povolením země určení za jiným účelem než k lidské spotřebě;

b) čerstvé maso dovezené za účelem výstavy nebo speciálního výzkumu či za účelem provedení rozborů, pokud správní kontrola umožňuje vyloučit, že maso není dodáno k lidské spotřebě, a že, s výjimkou vzorků použitých při rozborech, opustí po skončení výstavy nebo po provedení speciálního výzkumu či rozborů území Společenství nebo bude zlikvidováno.

V tomto případě a v případě uvedeném pod písmenem a) zajistí země určení, že dané maso bude použito výlučně k účelům, k nimž bylo dovezeno na její území;

c) čerstvé maso určené výlučně k zásobování mezinárodních organizací za podmínky, že to bude schváleno postupem podle článku 29, že toto maso pochází ze země uvedené na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1 a že byly dodrženy veterinární předpisy. Členské státy, na jejichž území se mezinárodní organizace nacházejí, zajistí, aby se toto maso nedostalo do volného oběhu.

Článek 20

Členské státy zakáží dovoz:

a) čerstvého masa z kanců a z kryptorchidních prasat;

b) čerstvého masa obsahujícího zbytky látek s estrogenním nebo tyreostatickým účinkem, antibiotik, antimonu, arzeniku, pesticidů nebo dalších škodlivých látek nebo látek, kvůli kterým se může konzumace čerstvého masa ukázat nebezpečná nebo škodlivá pro lidské zdraví, přesahují-li obsahy těchto látek povolené hranice.

Povolené hranice stanoví Rada na návrh Komise a lze je měnit postupem podle článku 29;

c) čerstvého masa, které bylo vystaveno působení ionizujícího nebo ultrafialového záření, jakož i čerstvého masa, které pochází ze zvířat, jimž byly podávány přípravky k tenderizaci masa nebo jiné látky, které mohou způsobit změny jeho stavby nebo organoleptických vlastností;

d) čerstvého masa, do kterého byly vpraveny látky jiné než uvedené ve čl. 17 odst. 3 za účelem označení zdravotní nezávadnosti;

e) čerstvého masa pocházejícího ze zvířat, u nichž byla zjištěna jakákoli forma tuberkulózy a která byla po provedení tuberkulínové zkoušky prohlášena za pozitivní;

f) čerstvého masa pocházejícího ze zvířat, u kterých byla po porážce zjištěna buď jakákoli forma tuberkulózy, nebo přítomnost jednoho nebo více živých nebo mrtvých boubelů, anebo v případě prasat přítomnost svalovců;

g) čerstvého masa ze zvířat, která byla poražena jako příliš mladá;

h) částí jatečných těl nebo drobů, které vykazují traumatické změny vzniklé těsně před porážkou nebo malformace či změny uvedené ve čl. 17 odst. 2 písm. d);

i) krve;

j) čerstvého sekaného nebo mletého masa nebo masa upraveného podobným způsobem;

k) částí svaloviny, tukových tkání nebo jiných tkání, které se oddělily při bourání a při vykosťování masa nebo které zůstaly na kostech, jakož i částí svaloviny a jiných tkání hlavy, s výjimkou jazyka.

Článek 21

Rada na návrh Komise stanoví metodu a podmínky pro zjišťování přítomnosti svalovců v čerstvém mase prasat.

Článek 22

1. Členské státy povolí dovoz čerstvého masa pouze proti předložení hygienického osvědčení a osvědčení o zdravotní nezávadnosti, která musí být vystavena úředním veterinárním lékařem odesílající třetí země.

Tato osvědčení musí:

a) být sepsána nejméně v jednom z úředních jazyků země určení a nejméně v jednom z jazyků země, která provádí dovozní kontrolu podle článků 23 a 24;

b) doprovázet čerstvé maso v prvopise;

c) sestávat z jediné listiny;

d) být určeno pouze jedinému příjemci.

Hygienické osvědčení musí potvrzovat, že čerstvé maso vyhovuje hygienickým podmínkám stanoveným touto směrnicí a podmínkám stanoveným na jejím základě pro dovoz čerstvého masa ze třetích zemí.

2. Toto osvědčení musí být v souladu se vzorem stanoveným postupem podle článku 29.

3. Osvědčení o zdravotní nezávadnosti musí být obsahem i formou v souladu se vzorem uvedeným v příloze C a musí být vystaveno v den nakládky čerstvého masa za účelem vývozu do země určení.

Článek 23

1. Členské státy zajistí, aby bylo čerstvé maso ihned po svém příjezdu na území Společenství bezodkladně podrobeno hygienické kontrole, kterou provede příslušný orgán bez ohledu na celní režim, v němž bylo deklarováno.

2. Aniž je dotčen odstavec 3, zajistí členské státy, aby byl dovoz zakázán, jestliže tato kontrola zjistí, že:

- maso nepochází z území nebo části území třetí země, která je uvedena na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1,

- maso pochází z území nebo části území třetí země, z nichž je podle článků 14 a 27 zakázán dovoz,

- hygienické osvědčení doprovázející maso nesplňuje podmínky stanovené na základě článku 22.

3. Členské státy povolí přepravu čerstvého masa ze třetí země do jiné třetí země za podmínky, že:

a) dotyčná strana prokáže, že první třetí země, do které maso směřuje po průjezdu územím Společenství, v žádném případě neodmítne ani nevrátí na území Společenství maso, jehož dovoz nebo tranzit Společenství povolila;

b) přeprava byla předem povolena příslušnými orgány členského státu, na jehož území se provádí hygienická dovozní kontrola;

c) přeprava na území Společenství bude provedena bez překládky pod dohledem příslušných orgánů v zapečetěných vozech nebo kontejnerech; jediná manipulace, jež je v průběhu přepravy povolena, je manipulace při vstupu na území Společenství nebo při výstupu z něj za účelem přímého přemístění nákladu z lodi či letadla na jiný dopravní prostředek a naopak.

4. Všechny náklady vzniklé použitím tohoto článku nese vývozce, příjemce nebo jejich zástupce bez nároku na náhradu škody státem.

Článek 24

1. Členské státy zajistí, aby byla každá zásilka čerstvého masa podrobena dovozní kontrole zdravotní nezávadnosti a hygienické kontrole, kterou provede úřední veterinární lékař.

Členské státy zajistí, aby dovozci byli povinni vždy alespoň dva pracovní dny předem informovat místní orgán pověřený prováděním dovozní kontroly o místě, kde bude čerstvé maso ke kontrole předloženo, přičemž uvedou jeho množství, druh a dobu, kdy bude možno kontrolu zahájit.

2. Kontrole zdravotní nezávadnosti uvedené v odstavci 1 se u dovozů prováděných podle čl. 17 odst. 1 podrobí každé jatečné tělo, jatečná půlka i čtvrť těla zvířete a u dovozů jiných kusů masa se tato kontrola provádí namátkově. Jejím cílem je především podle odstavce 3 zkontrolovat:

a) osvědčení o zdravotní nezávadnosti, zda čerstvé maso odpovídá údajům v tomto osvědčení, označení zdravotní nezávadnosti;

b) stav konzervace a přítomnost nečistot či patogenních původců;

c) přítomnost zbytků látek uvedených v článku 20;

d) zda byla porážka a bourání provedeno v zařízeních schválených k tomuto účelu;

e) přepravní podmínky.

3. Postupem podle článku 29 budou přijata prováděcí pravidla nezbytná k zajištění jednotného provádění kontrol uvedených v odstavci 1, se zvláštním důrazem na dodržení článku 20, konkrétněji metody analýzy, četnost odběrů a normy pro odběr vzorků.

4. Členské státy zakáží uvedení na trh čerstvého masa, jestliže se při provádění kontrol uvedených v odstavci 1 zjistí, že:

- čerstvé maso není vhodné k lidské spotřebě,

- nebyly splněny podmínky stanovené touto směrnicí a jejími přílohami,

- některé z osvědčení uvedených v článku 22, doprovázejících každou zásilku, nesplňuje podmínky stanovené v tomto článku.

5. Nelze-li čerstvé maso dovézt, je nutno je vrátit zpět, jestliže proti tomu nejsou námitky z veterinárních důvodů či z důvodů zdravotní nezávadnosti.

Nelze-li je vrátit zpět, musí být maso zlikvidováno na území členského státu, kde byly provedeny kontroly.

Odchylně od tohoto ustanovení a na žádost dovozce nebo jeho zástupce může členský stát provádějící hygienické kontroly a kontroly zdravotní nezávadnosti povolit dovoz masa za jiným účelem než k lidské spotřebě, pokud to pro lidi ani pro zvířata nepředstavuje žádné nebezpečí a pokud maso pochází ze země, která je uvedena na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1, ze které není dovoz podle článku 28 zakázán. Maso nesmí opustit území daného členského státu, který musí prověřit místo jeho určení.

6. Ve všech případech musí po provedení kontrol uvedených v odstavci 1 osvědčení obsahovat poznámku, která jasně sděluje místo určení masa.

Článek 25

1. K čerstvému masu z každé zásilky, která byla některým členským státem propuštěna do oběhu ve Společenství na základě kontrol uvedených ve čl. 24 odst. 1, musí být před vypravením do země určení připojeno osvědčení, které je obsahem i formou v souladu se vzorem uvedeným v příloze D.

Toto osvědčení musí:

a) být vystaveno úředním veterinárním lékařem odpovědným za provedenou kontrolu nebo za skladovací místo;

b) být vystaveno v den nakládky čerstvého masa za účelem jeho odeslání do země určení;

c) být sepsáno přinejmenším v jazyce země určení;

d) doprovázet přepravovanou zásilku čerstvého masa v prvopise.

Článek 26

Všechny náklady vzniklé použitím článků 24 a 25, především náklady na kontrolu čerstvého masa, na jeho uskladnění, jakož i případné náklady na jeho likvidaci, nese vývozce, příjemce nebo jejich zástupce bez nároku na náhradu škody státem.

KAPITOLA IV OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 27

1. Členské státy vypracují a poskytnou Společenství seznamy:

a) hraničních přechodů pro dovoz skotu a prasat,

b) kontrolních míst pro dovoz čerstvého masa.

Tyto hraniční přechody a kontrolní místa musí být schváleny postupem podle článku 29.

2. Ke schválení hraničních přechodů uvedených v odst. 1 písm. a) je třeba, aby jejich pracovníci disponovali zařízeními nezbytnými k provedení kontroly uvedené ve čl. 12 odst. 1, k dezinfekci, k likvidaci krmivového odpadu a podestýlky, hnoje, moči a odpadu vůbec.

3. Ke schválení kontrolních míst uvedených v odst. 1 písm. b) je třeba, aby jejich pracovníci disponovali alespoň:

a) dostatečně velkými prostorami určenými k provádění vyšetření, které umožní řádný průběh kontrol;

b) dostatečně velkými chladicími a mrazicími prostory;

c) dostatečně velkým prostorem k rozmrazování;

d) laboratoří.

4. Za kontroly je odpovědný úřední veterinární lékař. Při provádění čistě fyzických úkonů mu mohou asistovat odborně vyškolené pomocné síly.

Způsob této asistence bude stanoven postupem podle článku 29.

5. Veterinární znalci prověří, zda zařízení na schválených hraničních přechodech a na schválených kontrolních místech vyhovují podmínkám tohoto článku a zda jsou kontroly prováděny v souladu s touto směrnicí.

Tito znalci musí být státními příslušníky jiného členského státu než toho, v němž se nachází kontrolní místo.

Podmínky uplatňování tohoto odstavce, zejména jmenování veterinárních znalců a způsoby prověřování, budou určeny postupem podle článku 29.

6. Veškeré náklady vzniklé uplatňováním odst. 5 prvního pododstavce nese Společenství.

Článek 28

1. Aniž je dotčen článek 6, pokud se ve třetí zemi vyskytne nebo rozšíří infekční choroba zvířat schopná ovlivnit zdravotní stav skotu v některém členském státě nebo pokud to opravňuje jakýkoli jiný důvod vzniklý v souvislosti s veterinární kontrolou, zakáže dotyčný členský stát dovoz zvířat druhů, na které se vztahuje tato směrnice, která byla dovezena přímo nebo nepřímo přes jiný členský stát buď ze třetí země jako takové, nebo z části jejího území.

2. Aniž je dotčen článek 14, pokud se ve třetí zemi uvedené na seznamu sestaveném podle čl. 3 odst. 1 vyskytne nebo rozšíří některá infekční choroba zvířat, která se může přenášet prostřednictvím čerstvého masa a může ohrozit zdraví lidí nebo zdravotní stav dobytka v některém členském státě, nebo pokud to opravňuje jakýkoli jiný důvod vzniklý v souvislosti s veterinární kontrolou, zakáže dotyčný členský stát dovoz masa pocházejícího přímo nebo nepřímo přes jiný členský stát buď ze třetí země jako takové, nebo z části jejího území.

3. Opatření učiněná členskými státy na základě odstavců 1 a 2, jakož i jejich zrušení musí být neprodleně sdělena i s odůvodněním ostatním členským státům a Komisi.

Stálý veterinární výbor se po takovém oznámení sejde v nejkratší možné době a postupem podle článku 30 rozhodne, zda je nutno opatření změnit, zejména s cílem zajistit jejich koordinovanost s opatřeními, která učinily ostatní členské státy, anebo zda mají být zrušena.

Nastane-li situace uvedená v odstavcích 1 a 2 a je-li nutné, aby daná opatření, případně pozměněná podle předchozího pododstavce, přijaly i ostatní členské státy, budou vhodná opatření přijata postupem podle článku 30.

4. Týmž postupem bude povoleno obnovení dovozu z dotyčných třetích zemí.

Článek 29

1. Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, přednese věc Stálému veterinárnímu výboru (dále jen "výbor") zřízenému rozhodnutím Rady ze dne 15. října 1968 jeho předseda, a to buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce členského státu.

2. Při hlasování ve výboru je hlasům členských států přidělena váha podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy. Předseda nehlasuje.

3. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme své stanovisko k tomuto návrhu ve lhůtě dvou dnů. Stanovisko se přijímá většinou dvanácti hlasů.

4. Komise přijme zamýšlená opatření a ihned je provede, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru. Pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise neprodleně Radě návrh opatření, která mají být přijata.

Rada přijme tato opatření kvalifikovanou většinou.

Pokud se Rada neusnese ve lhůtě tří měsíců od předložení věci Radě, přijme navrhovaná opatření Komise a ihned je provede, s výjimkou případů, kdy se Rada proti zmíněným opatřením vysloví prostou většinou.

Článek 30

1. Má-li být zahájen postup podle tohoto článku, přednese věc Stálému veterinárnímu výboru (dále jen "výbor") zřízenému rozhodnutím Rady ze dne 15. října 1968 jeho předseda, a to buď z vlastního podnětu, nebo na žádost zástupce některého členského státu.

2. Při hlasování ve výboru je hlasům členských států přidělena váha podle čl. 148 odst. 2 Smlouvy. Předseda nehlasuje.

3. Zástupce Komise předloží výboru návrh opatření, která mají být přijata. Výbor zaujme své stanovisko k tomuto návrhu ve lhůtě dvou dnů. Stanovisko se přijímá většinou dvanácti hlasů.

4. Komise přijme zamýšlená opatření a ihned je provede, jsou-li v souladu se stanoviskem výboru. Pokud zamýšlená opatření nejsou v souladu se stanoviskem výboru nebo pokud výbor žádné stanovisko nezaujme, předloží Komise neprodleně Radě návrh opatření, která mají být přijata. Rada přijme tato opatření kvalifikovanou většinou.

Pokud se Rada neusnese ve lhůtě patnácti dnů měsíců od předložení věci Radě, přijme navrhovaná opatření Komise a ihned je provede, s výjimkou případů, kdy se Rada proti zmíněným opatřením vysloví prostou většinou.

Článek 31

Články 29 a 30 lze použít po dobu osmnácti měsíců ode dne, kdy byla výboru přednesena první záležitost, a to na základě čl. 29 odst. 1, na základě čl. 30 odst. 1 nebo na základě jiných obdobných pravidel.

Článek 32

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí a jejími přílohami nejpozději do:

a) 1. října 1973, pokud se jedná o čl. 23 odst. 1 a odst. 3 písm. a), b) a c);

b) do 1. ledna 1976 pro všechna ostatní ustanovení, s výjimkou těch, která upravují postup Společenství.

2. Členské státy dosáhnou souladu s ustanoveními, která upravují postup Společenství podle této směrnice, do 1. ledna 1977.

Mezi přijetím opatření na základě těchto ustanovení a výše uvedeným dnem však musí uplynout lhůta alespoň dvou let.

3. Ke dni uvedenému v odstavci 2 se zrušují články 4 a 11 směrnice Rady ze dne 26. června 1964 o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství a článek 9 směrnice ze dne 26. června 1964 o hygienických otázkách obchodu s čerstvým masem uvnitř Společenství.

Článek 33

1. Nové členské státy si mohou, s podmínkou dodržování obecných ustanovení Smlouvy o EHS, do 31. prosince 1977 zachovat vlastní předpisy pro dovoz ze třetích zemí:

a) plemenného, užitkového a jatečného skotu a prasat;

b) čerstvého masa pocházejícího z domácích zvířat těchto druhů: skotu, prasat, ovcí, koz a domestikovaných lichokopytníků.

V rámci těchto předpisů budou prováděny úpravy s cílem připravit rozšíření předpisů pro tento typ dovozu na celé Společenství; za tímto účelem přezkoumá zmíněné předpisy Stálý veterinární výbor.

2. Nejpozději do 1. července 1976 předloží Komise Radě zprávu a případně i vhodné návrhy, které přihlédnou k řešení problémů vzniklých v důsledku rozšíření úpravy obchodu s dotyčnými produkty uvnitř Společenství na celé Společenství.

Článek 34

Tato směrnice se nedotýká práv a povinností vyplývající z dohod o hygienických otázkách uzavřených mezi jedním či více členskými státy a jednou či více třetími zeměmi před dnem přijetí této směrnice.

Nejsou-li tyto dohody slučitelné s touto směrnicí, využijí daný členský stát či státy veškeré vhodné prostředky, aby odstranily zjištěné nesrovnalosti.

Článek 35

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 12. prosince 1972.

Za Radu

předseda

P. Lardinois

[1] Úř. věst. 121, 29.7.1964, s. 1977/64.

[2] Úř. věst. L 38, 12.2.1972, s. 95.

[3] Úř. věst. 121, 29.7.1964, s. 2012/64.

[4] Úř. věst. L 239, 30.10.1970, s. 42.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA A

KAPITOLA I STÁDO SKOTU PROSTÉ TUBERKULÓZY

Za stádo skotu úředně prosté tuberkulózy se považuje stádo:

a) ve kterém žádný kus skotu nevykazuje klinické příznaky tuberkulózy;

b) ve kterém měly všechny kusy starší šesti týdnů negativní reakci na alespoň dvě úředně provedené nitrokožní tuberkulinace, přičemž první aplikace byla provedena šest měsíců po skončení asanace stáda a druhá aplikace šest měsíců po provedení první a další pak vždy po uplynutí jednoho roku. Nepřesahuje-li ve třetí zemi, v níž byla všechna stáda skotu úředně podrobena opatřením pro boj proti tuberkulóze, počet stád nakažených tuberkulózou 1 % za dvě rok po sobě následující kontrolní období, lze toto období prodloužit na dva roky. Nepřesahuje-li počet stád skotu nakažených tuberkulózou 0,2 % za dvě po dvou letech po sobě následující kontrolní období, lze toto období prodloužit na tři roky;

c) do kterého nebyl umístěn žádný kus skotu bez osvědčení úředního veterinárního lékaře o tom, že zvíře pochází ze stáda úředně prostého tuberkulózy a, u zvířat starších šesti týdnů, že mělo negativní reakci na úředně provedenou nitrokožní tuberkulinaci;

i) nitrokožní tuberkulinace se však nevyžaduje u třetích zemí, kde je farem se skotem nakaženým tuberkulózou méně než 0,2 %, a vyplývá-li z osvědčení úředního veterinárního lékaře, že:

1. totožnost zvířete je náležitě určena,

2. zvíře pochází ze stáda skotu úředně prostého tuberkulózy v dané třetí zemi,

3. se zvíře nedostalo při převozu do styku se skotem, který nepochází ze stáda úředně prostého tuberkulózy;

ii) osvědčení uvedené v bodě i) není nutno vyžadovat ve třetí zemi, kde nejméně v posledních čtyřech letech:

- bylo nejméně 99,8 % stád skotu úředně uznáno za prosté tuberkulózy,

- jsou stáda, která nejsou úředně prostá tuberkulózy, pod úředním dohledem a kde je zakázána přeprava zvířat mimo tato stáda s výjimkou přepravy na jatky pod úředním dohledem.

KAPITOLA II PRASATA A STÁDA SKOTU A PRASAT PROSTÉ BRUCELÓZY

A. Stádo skotu

1. Za stádo skotu úředně prosté brucelózy se považuje stádo:

a) ve kterém se nenacházejí kusy skotu očkované proti brucelóze, s výjimkou samic očkovaných nejméně před třemi lety;

b) ve kterém žádný kus skotu nevykazuje klinické příznaky brucelózy po dobu nejméně šesti měsíců;

c) ve kterém všechny kusy skotu starší dvanácti měsíců:

i) vykázaly při dvou úředních séroaglutinacích prováděných s odstupem nejméně tří měsíců a nejvíce dvanácti měsíců titr brucelózy nižší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr; první séroaglutinaci lze nahradit třemi kroužkovými testyprováděnými s odstupy tří měsíců, přičemž však druhá séroaglutinace musí být provedena alespoň šest týdnů po třetím kroužkovém testu;

ii) jsou každoročně podrobovány testům na vyloučení brucelózy, které sestávají ze tří kroužkových testů prováděných s odstupy nejméně tří měsíců nebo dvou kroužkových testů prováděných s odstupem nejméně tří měsíců a jedné séroaglutinace provedené alespoň šest týdnů po druhém kroužkovém testu. Nelze-li provést kroužkové testy, provedou se každoročně dvě séroaglutinace s odstupem nejméně tří měsíců a nejvíce šesti měsíců. Nepřesahuje-li ve třetí zemi, v níž byla všechna stáda skotu podrobena úředním opatřením pro boj proti brucelóze, počet stád nakažených brucelózou 1 %, postačí provést ročně dva kroužkové testy s odstupem alespoň tří měsíců, a nelze-li je provést, lze je nahradit jednou séroaglutinací;

d) do kterého nebyl umístěn žádný kus skotu bez osvědčení úředního veterinárního lékaře o tom, že zvíře pochází ze stáda úředně prostého brucelózy a že, je-li zvíře starší dvanácti měsíců, vykázalo při úředně provedené séroaglutinaci titr brucelózy nižší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr;

i) provádění séroaglutinačních testů se nevyžaduje u třetích zemí, kde po dobu nejméně dvou let počet stád skotu se skotem nakaženým brucelózou nepřesahuje 0,2 %, a vyplývá-li z osvědčení úředního veterinárního lékaře, že zvíře:

1. je náležitě identifikováno,

2. pochází ze stáda skotu dané třetí země, které je úředně prosté brucelózy,

3. nepřišlo při přepravě do styku se skotem, který nepochází ze stáda úředně prostého brucelózy;

ii) osvědčení uvedené v bodu i) není nutno vyžadovat ve třetí zemi, kde nejméně v posledních čtyřech letech:

- bylo nejméně 99,80 % stád skotu úředně uznáno za prosté brucelózy,

- jsou stáda, která nejsou úředně prostá brucelózy, pod úřední kontrolou a kde je zakázána přeprava skotu mimo tato stáda, s výjimkou úředně kontrolované přepravy na jatky.

2. Za stádo skotu prosté brucelózy se považuje stádo:

a) ve kterém se nenalézají býci očkovaní proti brucelóze;

b) ve kterém byly všechny samice nebo jejich část očkovány nejpozději ve věku šesti měsíců živou očkovací látkou Buck 19 nebo jinou očkovací látkou schválenou postupem podle článku 29;

c) ve kterém všechny kusy skotu vyhovují podmínkám uvedeným v bodě 1 písm. b) a c) s tím, že kusy skotu mladší třiceti měsíců mohu vykazovat titr brucelózy rovný nebo vyšší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr, ale nižší než 80 aglutinačních m.j. na mililitr, pokud ovšem zároveň vykazují při reakci vazby komplementu:

- titr nižší než 30 jednotek EHS u samic očkovaných před méně než dvanácti měsíci,

- titr nižší než 20 jednotek EHS ve všech ostatních případech;

d) do kterého nebyl umístěn žádný kus skotu bez osvědčení úředního veterinárního lékaře o tom, že splňuje podmínky uvedené v bodě 1 písm. b) nebo že pochází ze stáda prostého brucelózy a v tomto případě že vykázalo, je-li starší dvanácti měsíců, třicet dnů před umístěním do stáda titr nižší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr a že výsledek reakce vazby komplementu byl negativní s tím, že obě zkoušky byly provedeny pod úředním dohledem.

Přitom však očkovaný kus skotu mladší třiceti měsíců může vykazovat titr brucelózy rovný nebo vyšší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr, ale nižší než 80 aglutinačních m.j. na mililitr, pokud zároveň vykazuje při reakci vazby komplementu:

- titr nižší než 30 jednotek EHS u samic očkovaných před méně než dvanácti měsíci,

- titr nižší než 20 jednotek EHS po dvanáctém měsíci od očkování.

B. Prasata a stádo prasat

1. Za prase prosté brucelózy se považuje prase, které:

a) nevykazuje klinické příznaky této choroby;

b) při hmotnosti více než 25 kg vykazuje při úředně provedených sérologických zkouškách zároveň:

i) při séroaglutinaci titr brucelózy nižší než 30 aglutinačních m.j. na mililitr,

ii) při reakci vazby komplementu negativní výsledek.

2. Za stádo prasat prosté brucelózy se považuje stádo:

a) ve kterém žádné prase nevykazuje klinické příznaky choroby po dobu nejméně jednoho roku;

b) ve kterém skot chovaný v téže době v daném hospodářství patří ke stádu úředně prostému brucelózy nebo ke stádu prostému brucelózy.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA B

KAPITOLA I PODMÍNKY PRO SCHVÁLENÍ JATEK

1. Jatky musí disponovat přinejmenším:

a) dostatečně velkými prostorami na ustájení nebo, pokud to podnební podmínky umožňují, předporážkovými čekacími kotci pro zvířata; podlahy čekacích kotců musí být tvrdé a nepropustné a musí být vybaveny zařízením k dezinfekci, napájení a krmení zvířat a dále kanalizační vpustí opatřenou mřížkou a sifonáží proti zpětnému pronikání pachů;

b) prostorami k porážení, které musí mít takové rozměry, aby umožňovaly uspokojivý průběh porážení; jsou-li ve stejném prostoru porážena prasata i zvířata jiných druhů, musí být pro porážení prasat k dispozici zvláštní prostory; zvláštní prostory nejsou nutné, jsou-li prasata a jiná zvířata porážena časově odděleně – v takovém případě se však musí paření, odštětinování, dočišťování a opalování provádět ve zvláštních prostorech výrazně oddělených od porážkové linky, a to buď volným prostorem nejméně 5 m dlouhým, nebo nejméně 3 metry vysokou přepážkou;

c) prostorami pro vyprázdnění a čištění žaludků a střev;

d) prostorami na zpracování střev a drštěk, pokud se tyto práce provádějí na jatkách;

e) prostorami na skladování sádla a prostorami na skladování kůží, kožek, rohů, paznehtů a prasečích štětin, nejsou-li z jatek odváženy v den porážky;

f) uzamykatelnými prostorami nebo, pokud to podnební podmínky dovolují, předporážkovými čekacími kotci pro zvířata nemocná nebo podezřelá z choroby; dále uzamykatelnými prostorami pro porážení těchto zvířat a pro uskladňování pozastaveného a zabraného masa.

Prostory nebo čekací kotce pro zvířata nemocná a podezřelá z choroby a prostory pro porážení těchto zvířat nejsou povinné v zařízeních, v nichž předpisy dané třetí země porážení těchto zvířat zakazují;

g) dostatečně prostornými chladírnami;

h) náležitě vybavenou uzamykatelnou místností určenou výhradně pro orgán veterinární péče; místností speciálně vybavenou k provádění vyšetření na svalovce, je-li povinné;

i) šatnami, umyvadly a sprchami, jakož i splachovacími záchody, které se nesmějí otvírat přímo do pracovních prostor; umyvadla musí mít studenou a teplou tekoucí vodu a být vybavena prostředky pro čištění a dezinfekci rukou a ručníky na jedno použití; umyvadla musí být umístěna u toalet;

j) vybavením umožňujícím v jakémkoli okamžiku účinně provádět veterinární vyšetření tak, jak stanovuje tato směrnice;

k) zařízením umožňujícím kontrolovat všechny vstupy a výstupy z jatek;

l) dostatečným oddělením čisté a nečisté části jatek, které zamezí jakémukoli znečištění čistého provozu, zejména pachy a prachem;

m) v prostorách uvedených v písmenech b), c), d), e), f), g) a i):

- nepropustnými podlahami odolnými proti hnilobě, které lze snadno čistit a dezinfikovat a které umožňují snadné odvádění vody bez přístupu vzduchu do kanalizační vpusti opatřené mřížkou a sifonáží,

- hladkými stěnami, které jsou nejméně do výše 3 metrů nebo až do stropu chráněny omyvatelným obkladem nebo světlým omyvatelným nátěrem a mají zaoblená spojení mezi stěnami a podlahou;

n) dostatečnou ventilací a odvodem par v prostorách, kde se zpracovává maso;

o) v týchž prostorách dostatečným osvětlením, přirozeným či umělým, které nezkresluje barvy;

p) zařízením zajišťujícím přívod výlučně pitné vody pod tlakem a v dostatečném množství; pro tvorbu páry lze výjimečně používat vodu užitkovou, pokud potrubí používané k tomuto účelu neumožňuje použití vody k jiným účelům. Vodu užitkovou lze dále výjimečně používat i pro chlazení mrazicích zařízení. V tomto případě však musí být náležitě rozlišeno potrubí s užitkovou vodou a potrubí s vodou pitnou a potrubí s užitkovou vodou nesmí vést prostorami, kde se nachází čerstvé maso;

q) zařízením přivádějícím dostatečné množství teplé pitné vody;

r) hygienicky vyhovujícím zařízením pro odvod odpadních vod;

s) v pracovních prostorách dostatečným vybavením k umývání a dezinfekci rukou a pracovních pomůcek; zařízení se musí nacházet co nejblíže pracovních míst a kohoutky nesmí být ovladatelné ručně; zařízení musí být vybavena tekoucí studenou a teplou vodou, čisticími a dezinfekčními prostředky a ručníky na jedno použití; voda používaná k omývání nástrojů musí mít teplotu nejméně 82 °C;

t) závěsným zařízením, které umožní provádět pokud možno veškeré pracovní operace po omráčení ve visu; pokud se stahování provádí na kovových stolicích, nesmí být podléhat korozi a musí být dostatečně vysoké, aby tělo zvířete nepřicházelo do styku s podlahou;

u) visutou dráhou pro následné zpracování čerstvého masa ve visu;

v) vhodným vybavením zajišťujícím náležitou ochranu před některými nežádoucími zvířaty, např. hmyzem, hlodavci apod.;

w) nástroji a pracovním vybavením, především nádobami na bachory, z nekorodujícího materiálu lehce vymyvatelnými a dezinfikovatelnými;

x) speciálně vybaveným prostorem pro skladování hnoje;

y) prostorami a náležitým vybavením pro čištění a dezinfekci přepravních vozidel. Prostory ani vybavení nejsou vyžadovány, pokud platí předpisy nařizující, aby čištění a dezinfekci těchto vozidel prováděly veřejnoprávní podniky, které však musí ležet v blízkosti jatek, jedná-li se o silniční přepravu.

KAPITOLA II PODMÍNKY PRO SCHVÁLENÍ BOURÁREN

2. Bourárny musí disponovat přinejmenším:

a) dostatečně velkými chladírenskými prostorami pro uchovávání čerstvého masa;

b) prostorami pro bourání, vykosťování a pro další úpravu masa podle bodu 46;

c) balírnou podle bodu 45 a prostorami pro expedici čerstvého masa;

d) náležitě zařízenou uzamykatelnou místností určenou výhradně pro orgán veterinární péče;

e) speciálně vybavenou místností k provádění vyšetření na svalovce, pokud se toto vyšetření v daném zařízení provádí;

f) šatnami, umyvadly a sprchami, jakož i splachovacími záchody, které se nesmějí otvírat přímo do pracovních prostor; umyvadla musí mít studenou a teplou tekoucí vodu a být vybavena prostředky pro čištění a dezinfekci rukou a ručníky na jedno použití; umyvadla musí být umístěna u toalet;

g) zvláštními utěsněnými nekorodujícími nádobami na maso nebo odpady z masa získané při bourání, které nejsou určeny k lidské spotřebě, vybavenými uzavíratelnými kryty řešenými tak, aby nemohlo dojít k vyjmutí obsahu neoprávněnými osobami, nebo uzamykatelnými prostorami na maso nebo odpady z masa získané při bourání, které nejsou určeny k lidské spotřebě, je-li to s ohledem na jejich množství nezbytné nebo nejsou-li tyto průběžně na konci každého pracovního dne odváženy nebo likvidovány;

h) v prostorách uvedených v písmenech a) a b):

- nepropustnými podlahami odolnými proti hnilobě, které lze snadno čistit a dezinfikovat a které umožňují snadné odvádění vody bez přístupu vzduchu do kanalizační vpusti opatřené mřížkou a sifonáží,

- hladkými stěnami, které jsou nejméně do výše 2 metrů chráněny omyvatelným obkladem nebo světlým omyvatelným nátěrem a mají zaoblená spojení mezi stěnami a podlahou;

i) chladicím zařízením, které umožní, aby bylo čerstvé maso v prostorách uvedených v písmenech a) a b) trvale uskladněno při vnitřní teplotě nejvýše +7 °C;

j) v prostorách pro bourání registračním nebo dálkově registračním teploměrem;

k) vybavením umožňujícím v jakémkoli okamžiku účinně provádět veterinární vyšetření předepsané touto směrnicí;

l) zařízením zajišťujícím dostatečnou ventilaci v prostorách, kde se zpracovává čerstvé maso;

m) v prostorách k úpravě čerstvého masa dostatečným osvětlením, přirozeným či umělým, které nezkresluje barvy;

n) zařízením zajišťujícím přívod výlučně pitné vody pod tlakem a v dostatečném množství; pro tvorbu páry lze výjimečně používat vodu užitkovou, pokud potrubí používané k tomuto účelu neumožňuje použití vody k jiným účelům. Vodu užitkovou lze dále výjimečně používat i pro chlazení mrazicích zařízení. V tomto případě však musí být náležitě rozlišeno potrubí s užitkovou vodou a potrubí s vodou pitnou a potrubí s užitkovou vodou nesmí vést prostorami, kde se zpracovává a uskladňuje čerstvé maso;

o) zařízením přivádějícím dostatečné množství teplé pitné vody;

p) hygienicky vyhovujícím zařízením pro odvod odpadních vod;

q) v prostorách, kde se zpracovává čerstvé maso, dostatečným vybavením k umývání a dezinfekci rukou a pracovních pomůcek; zařízení se musí nacházet co nejblíže pracovních míst a kohoutky nesmí být ovladatelné ručně; zařízení musí být vybavena tekoucí studenou a teplou vodou, čisticími a dezinfekčními prostředky a ručníky na jedno použití; voda používaná k omývání nástrojů musí mít teplotu nejméně 82 °C;

r) hygienicky vyhovujícím vybavením pro přepravu čerstvého masa a prostorami pro uskladnění nádob na toto maso takovým způsobem, že maso ani nádoby nepřijdou do styku s podlahou;

s) vhodným vybavením zajišťujícím náležitou ochranu před některými nežádoucími zvířaty, např. hmyzem, hlodavci apod.;

t) nástroji a pracovním zařízením, jako např. bourárenskými stoly, vyměnitelnými bourárenskými deskami, nádobami, přepravními pásy a pilami z nekorodujícího materiálu intaktního vůči čerstvému masu, které lze snadno čistit a dezinfikovat. Použití dřeva je zakázáno.

KAPITOLA III PODMÍNKY PRO SCHVÁLENÍ CHLADÍRENSKÝCH SKLADŮ UMÍSTĚNÝCH MIMO JATKY A BOURÁRNY

3. Chladírenské sklady umístěné mimo jatky a bourárny musí disponovat především:

a) dostatečně velkými chladírenskými prostorami, které lze snadno čistit a dezinfikovat a v nichž lze čerstvé maso skladovat tak, aby byly dodrženy teploty uvedené v bodě 48.

Tyto prostory nesmí být nijak napojeny na prostory, v nichž jsou skladovány jiné produkty než čerstvé maso.

Chladicí zařízení instalovaná na stropě musí být vybavena náležitě izolovaným odvodňovacím zařízením ústícím přímo do odvodňovacího potrubí.

Chladicí zařízení instalovaná na podlaze musí být umístěna v prohlubních a vybavena samostatným odvodňovacím zařízením nebo napojena přímo na odvodňovací zařízení skladu;

b) zvláštními uzamykatelnými prostorami na uskladnění pozastaveného a zabraného masa;

c) náležitě vybavenou uzamykatelnou místností určenou výhradně pro orgán veterinární péče;

d) prostorami a náležitým vybavením pro čištění a dezinfekci přepravních vozidel. Prostory ani vybavení nejsou vyžadovány, pokud platí předpisy nařizující, aby čištění a dezinfekci těchto vozidel prováděly veřejnoprávní podniky, které však musí ležet v blízkosti daného zařízení, jedná-li se o silniční přepravu;

e) v prostorách uvedených v písmenech a) a b):

- nepropustnými podlahami odolnými proti hnilobě, které lze snadno čistit a dezinfikovat a které umožňují snadné odvádění vody bez přístupu vzduchu do kanalizační vpusti opatřené mřížkou a sifonáží,

- hladkými stěnami, které jsou nejméně do výše 3 metrů nebo až do stropu chráněny omyvatelným obkladem nebo světlým omyvatelným nátěrem a mají zaoblená spojení mezi stěnami a podlahou,

- dveřmi z nekorodujícího materiálu. Jsou-li dřevěné, musí být po obou stranách chráněny obkladem nebo nátěrem. Dveřní výplň musí být odolná proti nárazům a konstruována tak, aby se z ní na maso nemohla přenést žádná škodlivá látka; povrch dveří nesmí být narušen trhlinami,

- podlahami, stěnami, stropy i potrubím izolovanými materiály nepodléhajícími hnilobě, nepropustnými a bez zápachu;

f) zařízením nezbytným k dosažení a udržení teplot uvedených v bodě 48;

g) v chladírnách zařízeními odolnými proti korozi, která zamezí, aby čerstvé maso přišlo při přepravě nebo uskladnění do styku s podlahou nebo stěnami;

h) zařízením zajišťujícím přívod výlučně pitné vody pod tlakem a v dostatečném množství; pro tvorbu páry lze výjimečně používat vodu užitkovou, pokud potrubí používané k tomuto účelu neumožňuje použití vody k jiným účelům. Vodu užitkovou lze dále výjimečně používat i pro chlazení mrazicích zařízení. V tomto případě však musí být náležitě rozlišeno potrubí s užitkovou vodou a potrubí s vodou pitnou a potrubí s užitkovou vodou nesmí vést prostorami, kde se nachází čerstvé maso;

i) hygienicky vyhovujícím zařízením pro odvod odpadních vod;

j) vhodným vybavením zajišťujícím náležitou ochranu před některými nežádoucími zvířaty, např. hmyzem, hlodavci apod.;

k) dostatečným osvětlením, přirozeným či umělým, které nezkresluje barvy;

l) dostatečnou ventilací;

m) dostatečným vybavením k umývání a dezinfekci rukou a pracovních pomůcek; zařízení se musí nacházet co nejblíže pracovních míst a kohoutky nesmějí být ovladatelné ručně; zařízení musí být vybavena tekoucí studenou a teplou vodou, čisticími a dezinfekčními prostředky a ručníky na jedno použití; voda používaná k omývání nástrojů musí mít teplotu nejméně 82 °C;

n) šatnami, umývadly, sprchami a splachovacími záchody; umyvadla musí mít kohoutek na studenou a teplou vodu a být vybavena prostředky pro čištění a dezinfekci rukou a ručníky na jedno použití; umyvadla musí být umístěna u toalet;

o) v každém prostoru na uskladnění registračním nebo dálkově registračním teploměrem.

KAPITOLA IV HYGIENA PERSONÁLU, PROSTOR A PRACOVNÍCH POMŮCEK V ZAŘÍZENÍCH

4. Na čistotu zaměstnanců, prostor a pracovních pomůcek jsou kladeny nejnáročnější požadavky:

a) zaměstnanci jsou zejména povinni nosit čistý pracovní oděv, pokrývku hlavy a v nutném případě i pokrývku týla. Zaměstnanci v jatečných provozech a v provozech, kde se zpracovává maso nebo kde se s ním manipuluje, jsou povinni si mýt a dezinfikovat ruce několikrát denně a pokaždé, když se vrátí k přerušené práci. Osoby, které přišly do styku s nemocnými zvířaty nebo s infikovaným masem, si musí ihned poté pečlivě umýt ruce a předloktí teplou vodou a následně vydezinfikovat. V pracovních a skladovacích prostorách je zakázáno kouření;

b) do zařízení nesmí vstoupit žádný živočich, s výjimkou zvířat určených k porážce na jatkách, a pokud jde o pozemek jatek, s výjimkou zvířat nezbytných k jejich fungování. Systematicky je třeba hubit hlodavce, hmyz a všechny ostatní škůdce;

c) pomůcky a nástroje určené ke zpracování a uskladnění čerstvého masa musí být udržovány v náležitém stavu a čistotě. Jsou několikrát čištěny a dezinfikovány v průběhu pracovního dne, po jeho skončení, a zejména pokud přišly do styku s choroboplodnými mikroorganismy.

5. Pracovní prostory, nástroje a pomůcky je nutno používat výlučně ke zpracování čerstvého masa. Nástroje na bourání čerstvého masa je nutno používat výlučně k tomuto účelu.

6. Čerstvé maso a nádoby s čerstvým masem nesmějí přijít do přímého styku s podlahou.

7. Použití čisticích, dezinfekčních, dezinsekčních a deratizačních prostředků se nesmí dotknout zdravotní nezávadnosti čerstvého masa.

8. Užívaná voda musí být vždy pitná, s výjimkou užitkové vody používané na tvorbu páry, pokud potrubí používané za tímto účelem neumožňuje použití vody k jiným účelům, a s výjimkou užitkové vody používané ke chlazení mrazicích zařízení. V tomto případě však musí být náležitě rozlišeno potrubí s užitkovou vodou a potrubí s vodou pitnou a potrubí s užitkovou vodou nesmí vést prostorami, kde se zpracovává a uskladňuje čerstvé maso.

9. Na podlahu pracovních a skladovacích prostor je zakázáno rozhazovat piliny nebo jakýkoli jiný podobný materiál.

10. Při bourání masa je nutno zamezit každému znečištění čerstvého masa.

11. Odštěpky kostí a krevní sraženiny je nutno odstraňovat. Čerstvé maso připravené bouráním, které není určeno k lidské spotřebě, je nutno průběžně ukládat do nádob uvedených v bodě 2 písm. g).

11. Při porážení, bourání, zpracovávání masa a manipulaci s čerstvým masem je nutno zakázat vstup osobám, které by mohly maso kontaminovat, a zejména:

a) osobám nakaženým nebo osobám podezřelým z nákazy břišním tyfem, paratyfem A a B, infekční enteritidou (salmonelózou), dyzentérií, infekční hepatitidou, spálou, nebo osobám, které jsou přenašeči původců těchto chorob;

b) osobám nakaženým nebo podezřelým z nákazy infekční tuberkulózou;

c) osobám nakaženým nebo podezřelým z nákazy některou z infekčních chorob kůže;

d) osobám vykonávajícím současně činnost, která může vést k přenosu mikrobů na čerstvé maso;

e) osobám s obvázanýma rukama, s výjimkou těsně přiléhající náplasti na nehnisavém zranění.

12. Každá osoba pracující s čerstvým masem musí mít zdravotní průkaz. Průkaz potvrdí, že se nevyskytují žádné skutečnosti, které by dané osobě tuto práci znemožňovaly; je jej nutno obnovovat každý rok a rovněž pokaždé, když si to vyžádá úřední veterinární lékař, který má též právo vyžádat si jeho předložení.

KAPITOLA V VETERINÁRNÍ VYŠETŘENÍ PŘED PORÁŽKOU

13. Zvířata musí být vyšetřena před porážkou v den jejich příjezdu na jatky. Je-li zvíře na jatkách ustájeno déle než 24 hodin, je vyšetření nutno provést ještě jednou bezprostředně před porážkou.

14. Úřední veterinární lékař musí při provádění vyšetření před porážkou postupovat podle stavovských předpisů a za dostatečného osvětlení.

15. Vyšetření musí upřesnit:

a) jsou-li zvířata nakažena nějakou chorobou přenosnou na člověka nebo na zvířata či mají-li příznaky nebo nacházejí-li se ve stavu, který vyvolává opodstatněné obavy z výskytu takové choroby;

b) mají-li zvířata příznaky choroby nebo vykazuje-li jejich obecný stav odchylky od normálu;

c) jsou-li zvířata unavená nebo podrážděná.

16. Za účelem vývozu čerstvého masa do Společenství nemohou být poražena zvířata:

a) která mají některý z příznaků uvedený v bodu 15 písm. a) nebo b);

b) kterým nebyl dopřán odpočinek po dostatečně dlouhou dobu, která u zvířat unavených a podrážděných nesmí být kratší než 24 hodin;

c) u kterých byla zjištěna jakákoli forma tuberkulózy nebo která byla označena za tuberkulózní v důsledku pozitivní tuberkulínové zkoušky.

KAPITOLA VI HYGIENA PŘI PORÁŽENÍ A BOURÁNÍ

17. Jatečná zvířata musí být po příchodu do jatek neprodleně poražena.

18. Vykrvení musí být úplné. Krev určená k lidské spotřebě musí být odchycena do naprosto čistých nádob. Vyšlehání krve nelze provádět rukou, ale pouze nástroji, které vyhovují hygienickým požadavkům.

19. S výjimkou prasat je nutno okamžitě přikročit ke stažení poražených zvířat. Pokud nejsou prasata stažena, musí být neprodleně odštětinována.

20. Vykolení je nutno provést bezodkladně a musí být dokončeno nejpozději do půl hodiny po vykrvení. Plíce, srdce, játra, slezinu a mezihrudí lze buď vyjmout, nebo nechat přirozeně upevněné na těle zvířete. Jsou-li tyto orgány vyňaty, musí být očíslovány nebo jinak označeny, aby bylo zřejmé, ke kterému tělu patří; to se vztahuje i na hlavu, jazyk, trávicí ústrojí a ostatní části zvířete, které je nutno vyšetřit. Uvedené části musí zůstat až do skončení vyšetření v blízkosti těla zvířete. Ledviny musí zůstat u všech druhů zvířat přirozeně připevněné k jejich tělu, avšak vyloupnuty z vnitřního tuku.

21. Čištění čerstvého masa suchými utěrkami a nafukování není dovoleno. Nafouknutí orgánu lze povolit, vyžadují-li to náboženské zvyklosti, tento orgán však nelze vyvézt do Společenství.

22. Těla lichokopytníků, selat starších čtyř týdnů a telat starších tří měsíců musí být k hygienickému vyšetření předkládána rozřezána podélným řezem podél páteře na půlky. Podélně rozříznuta musí být též hlava prasat a lichokopytníků. Úřední veterinární lékař je pro potřeby vyšetření oprávněn vyžadovat podélné rozříznutí těla jakéhokoli zvířete.

23. Před skončením vyšetření nelze přistoupit k bourání těla ani k vyjmutí či zpracování žádné části poraženého zvířete.

24. Čerstvé pozastavené a zabrané maso, žaludky, střeva, kůže, kožky, rohy, paznehty a prasečí štětiny je nutno hned, jak je to možné, převézt do zvláštních prostor.

KAPITOLA VII ZDRAVOTNÍ VYŠETŘENÍ PO PORÁŽCE

25. Všechny části těla zvířete včetně krve musí být okamžitě po porážce vyšetřeny.

26. Vyšetřením po porážce se rozumí:

a) zevní prohlídka poraženého zvířete;

b) prohmatávání určitých orgánů, především plic, jater, sleziny, dělohy, vemene a jazyka;

c) naříznutí orgánů a uzlin.

Zjistí-li se u některého zvířete při zevní prohlídce nebo při prohmatání některých orgánů poškození, které by mohlo vést ke kontaminaci jatečných těl, vybavení, zaměstnanců nebo pracovních prostor, nelze tyto orgány naříznout v prostorách jatek;

d) vyhledání nepravidelností ve stavbě, barvě, zápachu a případně chuti;

e) v případě potřeby laboratorní testy na detekci látek uvedených v čl. 20 písm. b), c) a d).

27. Úřední veterinární lékař musí vyšetřit především:

a) barvu krve, její srážlivost a případně přítomnost některých cizích tělísek;

b) hlavu, hrtan, mízní uzliny zahltanové, podčelistní a příušní (Lnn. retropharyngiales, mandibulares et parotidei), mandle a jazyk, který musí být uvolněn tak, aby mohla být podrobně prozkoumána tlama a hltan. Mandle je nutno po vyšetření odstranit;

c) plíce, průdušnici, průdušky, jícen, mízní uzliny plicního kořene a mízní uzliny kraniální průdušky a středohrudí (Lnn. bifurcationes, eperteriales et mediastinales); průdušnice a obě průdušky se rozřezávají podélným řezem a plíce řezem vedoucím na rozhraní střední a dolní třetiny kolmo na hlavní osu;

d) osrdečník a srdce, které je nutno rozříznout podélným řezem, otevřít tak obě komory a protnout srdeční přepážku;

e) bránici;

f) játra, žlučník, žlučovody, mízní uzliny jaterní a slinivky břišní (Lnn. portales);

g) gastrointestinální trakt, okruží, mízní uzliny žaludeční a mezenterické (Lnn. gastrici, mesenterici, craniales et caudales);

h) slezinu;

i) ledviny a jejich mízní uzliny (Lnn. renales), močový měchýř;

j) pohrudnici a pobřišnici;

k) pohlavní orgány; kravská děloha se rozdělí podélným řezem;

l) vemeno a jeho mízní uzliny (Lnn. supramammarii); kravské vemeno se rozdělí dlouhým a hlubokým řezem otevírajícím oba mlékojemy (sinus lactiferes);

m) krajinu pupeční a u mladých zvířat klouby; v případě pochybností je krajinou pupeční nutno vést řez a naříznout i klouby.

Uvedené mízní uzliny musí být systematicky vyňaty a rozřezány podél hlavní osy na co možno nejtenčí plátky.

V případě pochybností je stejným způsobem nutno nařezat i následující mízní uzliny: vlastní podpažní mízní uzliny a podpažní mízní uzliny prvního žebra (Lnn. axillaire proprii et primae costae), povrchové krční mízní uzliny (Lnn. cervicales superficiales), hluboké krční mízní uzliny (Lnn. cervicales profundi), žeberněkrční mízní uzliny (Lnn. costocervicales), kyčelní a bederní mízní uzliny (Lnn. iliaci et lumbales), sedací mízní uzliny (Lnn. ischiatici), podkolenní mízní uzliny (Lnn. poplitei), kraniální sternální mízní uzliny (Lnn. sternales craniales) a podkyčelní mízní uzliny (Lnn. subiliaci).

U ovcí a koz se provádí řez srdcem a mízními uzlinami pouze v případě pochybností.

28. Dále je úřední veterinární lékař povinen provést:

A. Vyšetření na cystercikózu:

a) u skotu staršího šesti týdnů se vyšetřuje:

- jazyk: svalovinou se vede podélný řez po spodní straně, aniž by došlo k jeho přílišnému poškození,

- jícen: je nutno jej oddělit od průdušnice,

- srdce: kromě řezu popsaného v bodu 27 písm. b) je nutno vést řez od ouška předsíně srdeční ke hrotu a otevřít tak obě komory, žvýkací svaly povrchové a hluboké: je nutno vést dva řezy rovnoběžné s dolní čelistí řezy začínají na spodním okraji této čelisti a vedou až k hornímu svalovému úponu,

- bránice: z její svalové části je nutno odstranit serózní blánu,

- přímo viditelná svalová hmota jatečného těla;

b) u prasat se vyšetřuje: přímo viditelná svalová hmota, a to především stehenní svalovina, svalovina břišní stěny, z tukové tkáně vyjmuté bedrostehenní svaly, brániční pilíře, mezižeberní svaly, srdce, jazyk a hrtan.

B. Vyšetření na distomatózu u skotu, ovcí a koz. Řezy se vedou na žaludeční straně jater s cílem prozkoumat žlučovody a dále pak se vede hluboký řez pod ocasatým lalokem.

C. Vyšetření na vozhřivku u lichokopytníků se provádí podrobnou prohlídkou sliznice průdušnice, hrtanu, nosních dutin, čelních dutin a jejich větvení po rozříznutí hlavy ve střední části a po odstranění nosní přepážky.

KAPITOLA VIII PŘEDPISY PRO ČERSTVÉ MASO KE ZBOURÁNÍ

29. Bourání na menší celky než půlky a čtvrti nebo vykostění lze provádět pouze v bourárnách.

30. Provozovatel zařízení nebo jeho zástupce je povinen umožnit kontrolu zařízení, zejména učinit vše, co je shledáno nezbytným, a poskytnout inspekci nezbytné pomůcky; zejména musí být schopen předložit na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři pověřenému provedením kontroly doklady o původu čerstvého masa, které se v zařízení nachází.

31. Čerstvé maso, které nesplňuje podmínky stanovené touto směrnicí, může zůstat ve schválených bourárnách pouze tehdy, je-li uloženo na zvláštním místě k tomu určeném; bourá se na jiném místě a jindy než čerstvé maso, které uvedené podmínky splňuje. Úřední veterinární lékař musí mít neomezený přístup do chladírenských skladů a všech pracovních prostor, aby mohl ověřit řádné dodržování zmíněných ustanovení.

32. Čerstvé maso určené k bourání musí být ihned po přivezení umístěno do bourárny a až do použití do prostor uvedených v bodě 2 písm. a); jatečná těla nebo jejich díly musí být trvale uskladněny za teploty nejvýše +7 °C.

33. Čerstvé maso se musí přemisťovat do prostor uvedených v bodě 2 písm. b) postupně podle potřeby. Ihned po zbourání a zabalení musí být přemístěno do chladírenského skladu uvedeného v bodě 2 písm. a).

34. Při bourání nesmí teplota prostor překročit +10 °C.

35. Při bourání, vykosťování a balení uvedených v bodech 45 a 46 musí být čerstvé maso udržováno při vnitřní teplotě nejvýše +7 °C. Při bourání čerstvého masa nesmí jeho pH překročit 6,1; zkouška se provádí na velkém zádovém svalu na úrovni třináctého žebra.

36. Čištění čerstvého masa suchou utěrkou a jeho nafukování jsou zakázány. Nafouknutí orgánu lze povolit, vyžadují-li to náboženské zvyklosti, tento orgán však nelze vyvézt do Společenství.

KAPITOLA IX HYGIENICKÁ KONTROLA ZBOURANÉHO ČERSTVÉHO MASA

37. Kontrolu bouráren provádí úřední veterinární lékař. O chystaném bourání čerstvého masa na vývoz do Společenství musí být zpraven vždy s potřebným předstihem.

38. Kontrola prováděná úředním veterinárním lékařem zahrnuje alespoň:

- kontrolu záznamů o vstupu čerstvého masa a o výstupu čerstvého zbouraného masa,

- hygienické vyšetření čerstvého masa přivezeného do bourárny a určeného na vývoz do Společenství,

- hygienické vyšetření čerstvého masa určeného na vývoz do Společenství před zbouráním a při výstupu z bourárny,

- vypracování a vydání průvodních dokladů stvrzujících, že dané čerstvé zbourané maso bylo podrobeno kontrole uvedené v bodě 44 a ve článku 22,

- kontrolu čistoty prostor, zařízení a nástrojů uvedených v kapitole IV a dodržování hygienických zásad zaměstnanci,

- veškerý odběr vzorků nezbytný k provedení laboratorních testů např. na přítomnost choroboplodných mikroorganismů, aditiv nebo dalších nepovolených chemických látek. Výsledky těchto zkoušek se zaznamenávají do evidence,

- provedení jakékoli jiné kontroly, kterou úřední veterinární lékař považuje za nezbytnou nebo potřebnou k tomu, aby byly dodrženy předpisy Společenství pro tuto oblast.

KAPITOLA X OZNAČOVÁNÍ ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOSTI

39. Za označování zdravotní nezávadnosti je odpovědný úřední veterinární lékař. K tomuto účelu přechovává a udržuje:

a) nástroje k označování zdravotní nezávadnosti čerstvého masa, které může propůjčit pomocnému personálu pouze za účelem provedení označení a pouze na dobu k tomu potřebnou;

b) štítky uvedené dále v bodě 44, které již byly označeny razítkem podle této kapitoly. Štítky předá pomocnému personálu v přesně určeném počtu a v okamžiku, kdy mají být připevněny.

40. K označování zdravotní nezávadnosti se používá oválné razítko široké 6,5 cm a vysoké 4,5 cm. Musí na něm být naprosto čitelně uvedeny tyto údaje:

- v horní části velkými písmeny název odesílající třetí země nebo případně zkratka schválená pro tuto zemi podle Mezinárodní úmluvy o evidenci motorových vozidel,

- uprostřed číslo veterinárního schválení daných jatek.

Písmena musí mít výšku 0,8 cm a číslice výšku 1 cm.

Razítko může uvádět též identifikační značku úředního veterinárního lékaře, který hygienickou kontrolu čerstvého masa provedl.

41. Jatečná těla se označují inkoustovým nebo vypáleným razítkem, které je v souladu s bodem 40:

- těla s hmotností vyšší než 60 kg musí být orazítkována na každé půlce alespoň na těchto místech: vnější straně kýty, na bedrech, na zádech, na hrudí, na pleci a na pohrudnici,

- ostatní musí být orazítkována nejméně čtyřmi značkami na pleci a na vnější straně kýty.

42. Játra se označují vypálením razítka podle bodu 40.

Hlava, jazyk, srdce a plíce se označují inkoustovým nebo vypáleným razítkem v souladu s bodem 40.

Razítkování jazyka a srdce není povinné u telat mladších tří měsíců, u prasat, ovcí a koz.

43. Jednotlivé kusy masa, s výjimkou sádla, plstního sádla, ocásku, oušek a nožek, vzniklé zbouráním náležitě označených těl zvířat musí být, pokud ještě nenesou razítko, označeny inkoustovým nebo vypáleným razítkem v souladu s bodem 40, ovšem s uvedením čísla veterinárního schválení dané bourárny namísto čísla jatek.

Z kusů sádla a hrudí po stažení lze vytvářet partie, nejvíce však po pěti kusech; každá partie nebo každá jednotlivá část musí být úředně zapečetěna a označena štítkem v souladu s bodem 44.

Označování lze provádět též pomocí oválné značkovací destičky. Destička se připevní ke každému kusu zvlášť a nesmí ji být možné použít dvakrát, musí být vyrobena z odolného materiálu a vyhovovat všem hygienickým podmínkám. Na značkovací destičce musí být naprosto čitelně uvedena následující označení:

- v horní části velkými písmeny název odesílající třetí země nebo případně zkratka schválená pro tuto zemi podle Mezinárodní úmluvy o evidenci motorových vozidel,

- uprostřed číslo veterinárního schválení dané bourárny.

Písmena a číslice musí mít výšku 0,2 cm.

Značkovací destička může uvádět též identifikační značku úředního veterinárního lékaře, který hygienickou kontrolu masa provedl.

44. Obaly musí být opatřeny dobře patrným štítkem, na kterém bude čitelně reprodukováno jedno ze značení uvedených v bodech 40 a 43. Štítek musí být připevněn tak, aby byl při odstranění obalu protržen. Na štítku musí být rovněž uvedeno i číslo série.

KAPITOLA XI BALENÍ ZBOURANÉHO ČERSTVÉHO MASA

45. a) Obaly (např. bedny, kartonové krabice apod.) musí vyhovovat hygienickým zásadám, a zejména:

- nesmí mít vliv na organoleptické vlastnosti čerstvého masa,

- nesmí být schopny přenést na čerstvé maso žádné látky škodlivé lidskému zdraví,

- musí být dostatečně odolné, aby čerstvé maso účinně chránily při přepravě a manipulaci;

b) obalový materiál nesmí být znovu použit, pokud není vyroben z nekorodujícího, snadno omyvatelného materiálu a pokud byl před novým použitím vymyt a vydezinfikován.

46. Zbourané maso nebo vnitřnosti mohou být zabaleny do obalu (např. plastikové fólie), který je s nimi v přímém kontaktu, pouze, pokud k zabalení dojde ihned po zbourání a v souladu s hygienickými předpisy.

S výjimkou kusů sádla a hrudí musí být zbourané maso vždy chráněno obalem, pokud není přepravováno ve visu.

Obalový materiál musí být průhledný, bezbarvý a musí splňovat podmínky uvedené v bodě 45 písm. a); každý z obalů na čerstvé maso je určen výlučně k jednorázovému použití.

47. Obaly uvedené v bodech 45 a 46 lze použít pouze na zbourané čerstvé maso téhož živočišného druhu.

KAPITOLA XII USKLADNĚNÍ

48. Čerstvé maso určené k vývozu do Společenství musí být ihned po skončení vyšetření po porážce zchlazeno a přechováváno zateploty nižší nebo rovné +7 °C u celých těl nebo jejich bouraných částí a za teploty +3 °C u vnitřností.

KAPITOLA XIII PŘEPRAVA

49. Čerstvé maso je nutno přepravovat v dopravních prostředcích k tomuto účelu určených a vybavených tak, aby po celou dobu přepravy byly dodrženy teploty uvedené v bodě 48 a zachována identita přepravovaného masa.

50. Dopravní prostředky pro přepravu čerstvého masa musí splňovat přinejmenším následující požadavky:

a) jejich vnitřní stěny nebo každá jiná část, s níž může čerstvé maso přijít do styku, musí být vyrobeny z materiálů odolných proti korozi, které nemohou mít vliv na organoleptické vlastnosti čerstvého masa nebo je učinit škodlivým pro lidské zdraví; stěny musí být hladké, snadno omyvatelné a dezinfikovatelné;

b) musí být vybaveny účinným zařízením chránícím čerstvé maso proti hmyzu a prachu a musí být vodotěsné, aby nedošlo k odtékání tekutin;

c) pro přepravu těl, půlek a čtvrtí a nebalených bouraných dílů musí být vybaveny nekorodujícím zařízením na přepravu masa ve visu umístěným tak, aby se čerstvé maso nemohlo dotýkat podlahy; to se nevztahuje na mrazené maso v hygienickém balení.

51. Dopravní prostředky určené k přepravě čerstvého masa nesmějí být v žádném případě používány k přepravě živých zvířat nebo jakéhokoli produktu, který by mohl přepravované maso poškodit nebo kontaminovat.

52. Ve stejném vozidle či nádrži nelze zároveň s čerstvým masem přepravovat žádný jiný výrobek. Žaludky lze přepravovat pouze po oprání, hlavy a nožky pouze po stažení kůže, napaření a odstranění štětin.

53. Čerstvé maso nelze přepravovat ve vozidle nebo kontejneru, které nejsou čisté a vydezinfikované.

54. Těla, půlky a čtvrti, s výjimkou hygienicky baleného mrazeného masa, je nutno přepravovat vždy ve visu. Ostatní díly a droby musí být přepravovány ve visu nebo na podpěrách, nejsou-li zabaleny nebo uloženy v nádobách odolných proti korozi. Podpěry, obalový materiál a nádoby musí být v souladu s hygienickými požadavky a ustanoveními této směrnice. Vnitřnosti musí být přepravovány vždy v odolných obalech, které nepropouštějí tekutiny a tuk. Nádoby a podpěry je možno opětovně použít teprve po vyčištění a vydezinfikování.

55. Úřední veterinární lékař se musí před odesláním ujistit, že dopravní prostředky a podmínky nakládky odpovídají hygienickým požadavkům podle této kapitoly.

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA C

+++++ TIFF +++++

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

PŘÍLOHA D

+++++ TIFF +++++

--------------------------------------------------

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU