201/1998 Sb.Zákon o cestovních náhradách (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

201

PŘEDSEDA POSLANECKÉ SNĚMOVNY
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, se změnami provedenými zákonem č. 44/1994 Sb. a zákonem č. 125/1998 Sb.


ZÁKON
o cestovních náhradách

      Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:


ČÁST PRVNÍ
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

§ 1
Účel zákona
      (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen "náhrady")

a)

zaměstnancům v pracovním poměru,

b)

členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,

c)

zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,

d)

fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),

(dále jen "zaměstnanec").

      (2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).


§ 2
Vymezení pojmů
      (1) Pracovní cestou se pro účely tohoto zákona rozumí doba od nástupu zaměstnance na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě, do návratu zaměstnance z této cesty. Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění¹) se nepovažuje za pracovní cestu.
. . .