125/1998 Sb.Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.

125
ZÁKON
ze dne 13. května 1998,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.


      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:


Čl. I
      Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:

      1. § 1 včetně nadpisu zní:


"§ 1
Účel zákona
      (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen "náhrady")

a)

zaměstnancům v pracovním poměru,

b)

členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství,

c)

zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto,

d)

fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16),

(dále jen "zaměstnanec").

      (2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).".

      2. V § 2 odst. 1 se na konci připojuje věta, která včetně poznámky č. 1) zní: "Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění¹) se nepovažuje za pracovní cestu.

____________________

1)

Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb.".

      3. V § 2 odst. 2 se slova "České a Slovenské Federativní Republiky" nahrazují slovy "České republiky".
. . .