13/1996 Sb.Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 19. prosince 1995 ve věci návrhu na zrušení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb.,zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ustavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb.

13

NÁLEZ

Ústavního soudu České republiky

Jménem České republiky


      Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. prosince 1995 v plénu ve věci návrhu skupiny 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona č. 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

takto:

Návrh se zamítá.

Odůvodnění

      Skupina 42 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podala návrh na zrušení ustanovení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon), ve znění zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 171/1990 Sb., zákona č. 522/1990 Sb., zákona č. 134/1993 Sb., zákona č. 190/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky č. 49/1994 Sb. a zákona č. 256/1994 Sb., a zákon České národní rady č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění zákona České národní rady č. 31/1984 Sb., zákona České národní rady č. 390/1991 Sb. a zákona č. 190/1993 Sb., a v tomto návrhu uvedla, že nově vložený odstavec 2 § 4 školského zákona, a to zvláště v případě vyšších odborných škol zřizovaných státem, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména s čl. 33 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterého občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. Napadené ustanovení novely školského zákona totiž stanoví, že vzdělávání ve vyšších odborných školách zřizovaných státem lze poskytovat za úplatu od doby, kdy její výši a způsob úhrady stanoví vláda nařízením; v těchto školách zřizovaných obcí od doby, kdy výši a způsob úhrady stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. Úplata nemůže být vyšší než polovina kalkulovaných nákladů na jednoho žáka školy. Tím se tedy stanovení doby, od které bude třeba poskytovat úplatu, jakož i výše a způsoby úhrady navíc přesouvá na právní předpis a pramen práva nižší právní síly, než je obyčejný zákon. Takový postup je v hrubém rozporu s ústavním pořádkem České republiky a navíc i s ratifikovanými a vyhlášenými smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jež podle čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Tak například v čl. 13 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., je uznáváno právo každého na vzdělání a současně stanoveno, že k dosažení plného uskutečnění tohoto práva je zapotřebí, aby základní vzdělání bylo povinné a svobodně přístupné pro všechny a aby bylo umožněno a zpřístupněno i středoškolské vyšší vzdělání, a to také postupným zaváděním bezplatného vzdělání [čl. 13 odst. 2 písm. a), b), c)]. Navíc podle čl. 5 odst. 2 téhož paktu se nepřipouští žádné omezení nebo zrušení kteréhokoliv ze základních lidských práv uznávaných nebo existujících v kterékoliv zemi na základě zákona, úmluv, předpisů nebo zvyklostí pod záminkou, že pakt taková práva neuznává nebo že je uznává v menším rozsahu. Rovněž v Úmluvě o právech dítěte, vyhlášené pod č. 104/1991 Sb., je uznáváno právo dítěte na vzdělání s tím, že pro účely postupného uskutečnění tohoto práva a na základě rovných možností je zejména zaváděno pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání a podněcován rozvoj různých forem středního vzdělání, a to i takovými opatřeními jako bezplatné vzdělání [čl. 28 odst. 1 písm. a), b)]. Přitom v čl. 41 písm. a), b) této úmluvy se konstatuje, že nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře napomáhají uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo v mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné. Všechny tyto zásadní argumenty uvedl výslovně Ústavní soud České republiky v odůvodnění svého nálezu publikovaného pod č. 49/1994 Sb. Skupina podepsaných poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky proto navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl nálezem tak, že ustanovení čl. I bodu 8 zákona č. 138/1995 Sb., jímž byl vložen nový odstavec 2 § 4 školského zákona, ve znění pozdějších předpisů, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů.
. . .