91/1994 Sb.Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12.dubna 1994 ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení části ustanovení § 102 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb.

Částka: 031 Druh předpisu: Nález
Rozeslána dne: 20. května 1994 Autor předpisu: Ústavní soud
Přijato: 12. dubna 1994 Nabývá účinnosti: 20. května 1994
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.


Ukázka textu předpisu:
91

NÁLEZ

Ústavního soudu České republiky

Jménem České republiky


      Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12.dubna 1994 v plénu ve věci návrhu prezidenta republiky na zrušení ustanovení obsaženého v § 102 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb., a vyjádřeného slovy "její Parlament, vládu nebo Ústavní soud"

takto:

      Ustanovení vyjádřené v § 102 trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění zákona č. 557/1991 Sb. a zákona č. 290/1993 Sb., které je vymezeno slovy "její Parlament, vládu nebo Ústavní soud", se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušuje.

Odůvodnění
(podstatná část)

      Prezident republiky předložil 1.prosince 1993 Ústavnímu soudu návrh na zrušení shora uvedené části § 102 trestního zákona, ve znění zákona č. 290/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

      Ke zdůvodnění svého návrhu prezident republiky uvedl, že vymezení skutkové podstaty v § 102 je v rozporu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), protože trestný čin hanobení Parlamentu, vlády a Ústavního soudu v pojetí a definici stanovené naším trestním zákonem není jednak "nezbytným opatřením" v naší společnosti a jednak důvody, pro které lze omezit svobodu projevu občana, nejsou v této definici vyjádřeny. Kromě toho charakterizuje návrh trestný čin hanobení státních orgánů republiky v napadeném ustanovení jako neurčitý a umožňující různou interpretaci. Podle navrhovatele neupřesňuje, jakého jednání se musí občan dopustit, a to jak z hlediska formy, tak i obsahu hanlivého projevu, vůči chráněnému objektu. Návrh pak dovozuje, že takováto nepřesná formulace umožňuje širokou trestní odpovědnost, která může vést až k porušení Ústavou garantovaného práva svobody projevu.
. . .

Zavřít
MENU