34/1994 Sb.Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 19.ledna 1994 ve věci návrhu na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

34
NÁLEZ
Ústavního soudu České republiky
Jménem České republiky

      Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19.ledna 1994 v plénu ve věci navrhovatele - skupiny 41 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a účastníka řízení - Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o návrhu na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb., o pokutách a kaucích za nedodržování zákonů upravujících transformaci zemědělských družstev a nápravu majetkových křivd v oblasti vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

takto:
Návrh se zamítá.
Odůvodnění (podstatná část)
      Skupina 41 poslanců podala návrh na zrušení zákona České národní rady č. 39/1993 Sb. s poukazem na to, že existuje hrubý nesoulad

1.

mezi ustanovením § 2 odst. 1 zákona a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") v souvislosti s čl. 26 odst. 3 Listiny,

2.

mezi ustanoveními § 2 odst. 1 zákona a čl. 4 odst. 3 Listiny,

3.

mezi ustanoveními § 3 zákona a čl. 26 odst. 1 Listiny.

      Ústavní soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k těmto závěrům:

      K návrhu na zrušení zákona obecně

      V obecné rovině důvodová zpráva k návrhu zákona uvádí, že zákon je součástí celého komplexu předpisů upravujících restituci zemědělského majetku a jeho privatizaci. Restituce v této oblasti - a to je obecně známo - probíhají velmi pomalu a narážejí na značný odpor. Tento názor sdílí i Ústavní soud, neboť to zřetelně vyplývá z počtu stížností a žalob občanů adresovaných příslušným státním orgánům a obecným soudům. Zpomalování transformace zemědělského majetku a pomalé vyrovnávání s tím souvisejících restitučních nároků znamená i opožďování průběhu ekonomické reformy v zemědělství. Tato situace není v souladu se smyslem a duchem Ústavy, která v čl. 1 definuje Českou republiku mimo jiné jako demokratický stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, a není v souladu ani s Listinou, která mezi základní lidská práva a svobody řadí i právo vlastnit majetek a v čl. 2 stanoví, že stát je založen na demokratických hodnotách. Další výstavba demokratického státu, stojícího na prahu svého vývoje, nezbytně předpokládá i existenci hospodářského základu demokracie, tedy v českých podmínkách dovršení ekonomické reformy, jejíž integrální součástí je i transformace a privatizace zemědělství, včetně restitucí neprávem odňatého majetku. Je proto věcí Ústavního soudu, aby v rámci ochrany ústavnosti i tento proces chránil (čl. 83 Ústavy). Dovršení ekonomické reformy (a to i v zemědělství) je jednou ze záruk, které mají zabránit potenciálnímu zvratu rodící se demokratické společnosti zpět k systému paternalistického, a tím i totalitního státu, založeného na kolektivistickém chápání ekonomiky. Z tohoto zorného úhlu je proto třeba k zákonu jako celku přistupovat.
. . .