(EU) 2024/886Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/886 ze dne 13. března 2024, kterým se mění nařízení (EU) č. 260/2012 a (EU) 2021/1230 a směrnice 98/26/ES a (EU) 2015/2366, pokud jde o okamžité úhrady v eurech

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 (4) poskytuje základ pro jednotnou oblast pro platby v eurech (SEPA). Za účelem vytvoření příznivých podmínek pro větší hospodářskou soutěž, zejména v případě plateb v bodu interakce, by měl být projekt SEPA průběžně aktualizován, aby odrážel inovace a vývoj trhu v oblasti plateb, podporoval rozvoj nových platebních produktů v celé Unii a usnadnil vstup nových subjektů na trh.

(2)

V roce 2017 se poskytovatelé platebních služeb pod záštitou Evropské rady pro platební styk (EPC) dohodli na zřízení celounijního systému pro okamžité provádění úhrad v eurech. Ukázalo se, že úsilí evropského odvětví platebních služeb nestačilo k zajištění širokého využívání okamžitých úhrad v eurech na úrovni Unie. Pouze rozsáhlé a rychlé zvýšení míry tohoto využití by mohlo v plném rozsahu uvolnit síťové účinky okamžitých úhrad v eurech, což by mohlo přinést výhody a vyšší hospodářskou efektivitu pro uživatele i poskytovatele platebních služeb, snížit koncentraci na trhu a zvýšit konkurenci a nabídku elektronických plateb, zejména v případě přeshraničních plateb v bodu interakce.

(3)

Nařízení (EU) č. 260/2012 stanovilo technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech. Okamžité úhrady v eurech jsou relativně novou kategorií úhrad v eurech, která se objevila na trhu až po přijetí uvedeného nařízení. Je proto nezbytné stanovit kromě obecných požadavků použitelných na všechny úhrady i zvláštní požadavky na okamžité úhrady v eurech, a to s cílem zajistit řádné fungování a integraci vnitřního trhu.

(4)

Aby byly okamžité úhrady přístupnější a rozšířily se jejich přínosy pro uživatele platebních služeb, měly by mít členské státy, jejichž měnou není euro, možnost uplatňovat pravidla odpovídající tomuto pozměňujícímu nařízení na vnitrostátní okamžité úhrady ve své vlastní měně.

(5)

Ve snaze zvýšit využití okamžitých úhrad v eurech již byla přijata nebo navržena řada vnitrostátních regulačních řešení, mimo jiné posílení ochrany uživatelů platebních služeb před odesláním peněžních prostředků nezamýšlenému příjemci a upřesnění postupu plnění povinností vyplývajících z omezujících opatření přijatých Unií. Rozdíly mezi uvedenými vnitrostátními regulačními řešeními s sebou nesou riziko roztříštěnosti vnitřního trhu, které by zvýšilo náklady na dodržování předpisů v důsledku různých souborů vnitrostátních regulačních požadavků a znesnadnilo by provádění přeshraničních okamžitých úhrad. Proto by měla být zavedena jednotná pravidla pro okamžité úhrady v eurech, včetně přeshraničních okamžitých úhrad, aby se vzniku takových překážek zabránilo.

(6)

V době, kdy ještě neexistovaly okamžité úhrady, poskytovatelé platebních služeb zpravidla spojovali platební transakce do balíků a v předem stanovených časech tyto balíky předávali platebnímu systému malých plateb pro účely zpracování, zúčtování a vypořádání. Do platebních systémů malých plateb, které se používají ke zpracování okamžitých úhrad v eurech v současnosti, se však platební transakce předkládají jednotlivě a zpracovávají se nepřetržitě a v reálném čase. S cílem zohlednit tuto skutečnosti je nezbytné změnit definici pojmu „platební systém malých plateb“ v nařízení (EU) č. 260/2012.

(7)

Předpokladem pro širší využití těchto transakcí je zajištění toho, aby všichni uživatelé platebních služeb v Unii mohli zadávat platební příkazy k okamžitým úhradám v eurech a přijímat je. V současné době nenabízí platební službu odesílání a přijímání okamžitých úhrad v eurech minimálně jedna třetina poskytovatelů platebních služeb v Unii. Navíc tempo, s jakým poskytovatelé platebních služeb zavádějí okamžité úhrady do nabídky svých služeb, je v posledních několika letech příliš pomalé, což brání další integraci vnitřního trhu, oslabuje otevřenou strategickou autonomii Unie a omezuje potenciální přínosy pro uživatele platebních služeb. Poskytovatelé platebních služeb, kteří svým uživatelům platebních služeb poskytují platební službu odesílání a přijímání úhrad v eurech, by proto měli mít povinnost nabízet všem svým uživatelům platebních služeb platební službu odesílání a přijímání okamžitých úhrad v eurech. Tento požadavek by se měl vztahovat na všechny platební účty, které poskytovatelé platebních služeb vedou pro své uživatele platebních služeb, včetně platebních účtů se základními prvky uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU (5).

(8)

S cílem vytvořit integrovaný trh pro okamžité úhrady v eurech je nezbytné, aby tyto transakce byly zpracovávány v souladu se společným souborem pravidel a požadavků. Okamžitá úhrada v eurech umožňuje připsání peněžních prostředků na účet příjemce během několika sekund a po celý den. Nepřetržitá dostupnost každý den roku je nedílnou součástí okamžitých úhrad, které by měly splňovat zvláštní podmínky včetně doby přijetí platebních příkazů, zpracování, připsání a dne valuty.

(9)

Evropská centrální banka (ECB) a národní centrální banky, pokud nejednají jako měnové orgány nebo jiné orgány veřejné správy, by měly mít možnost omezit nabídku platební služby odesílání okamžitých úhrad v eurech na časové období, během něhož ECB a národní centrální banky nabízejí platební službu odesílání a přijímání jiných než okamžitých úhrad v eurech. Toto omezení je odůvodněno tím, že může být nezbytné k tomu, aby ECB nebo národní centrální banka vzhledem ke zvláštnostem svých vnitřních provozních mechanismů vždy dodržely článek 123 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

(10)

Poskytovatelé platebních služeb nacházející se v členském státě, jehož měnou není euro, by mohli mít mimo pracovní dobu omezený přístup k likviditě v eurech. Je proto přiměřené stanovit možnost, aby tito poskytovatelé platebních služeb požádali své příslušné orgány o předchozí svolení poskytovat platební službu odesílání okamžitých úhrad z účtů vedených v národní měně daného členského státu mimo pracovní dobu pouze do určitého limitu na transakci. Příslušné orgány by měly mít možnost udělit toto svolení na základě svého posouzení přístupu poskytovatele platebních služeb k likviditě v eurech.

(11)

V členských státech existuje celá řada kanálů, kterými se iniciují platby, jejichž prostřednictvím mohou uživatelé platebních služeb zadat platební příkaz k úhradě v eurech, například prostřednictvím internetového bankovnictví, mobilní aplikace, bankomatu, samoobslužného terminálu, pobočky nebo telefonicky. V zájmu toho, aby přístup k okamžitým úhradám v eurech měli všichni uživatelé platebních služeb, by neměl existovat žádný rozdíl, pokud jde o kanály, kterými se iniciují platby, jejichž prostřednictvím mohou uživatelé platebních služeb zadávat platební příkazy k okamžitým úhradám i k jiným úhradám. Kromě toho, pokud je možné, aby uživatel platebních služeb zadával poskytovateli platebních služeb hromadné platební příkazy k úhradě v eurech jako balíček, měla by existovat rovněž možnost zadávat hromadné platební příkazy k okamžitým úhradám v eurech jako balíček. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost nabízet všechny úhrady v eurech iniciované jejich uživateli platebních služeb standardně jako okamžité úhrady v eurech.

(12)

Vzhledem k tomu, že některé kanály, kterými se iniciují platby, například obchodní prostory banky, nejsou k dispozici nepřetržitě, měl by být okamžikem přijetí platebního příkazu k okamžité úhradě v papírové podobě okamžik, kdy je platební příkaz v papírové podobě vložen do vnitřního systému poskytovatele platebních služeb plátce, k čemuž by mělo dojít, jakmile jsou tyto kanály, kterými se iniciují platby, k dispozici.

(13)

Pokud uživatel platebních služeb zadá svému poskytovateli platebních služeb hromadný platební příkaz k okamžité úhradě jako balíček, měl by tento poskytovatel okamžitě začít z dotčeného balíčku vyčleňovat jednotlivé transakce okamžité úhrady. Okamžikem přijetí platebního příkazu k okamžité úhradě zadaného v balíčku hromadných platebních příkazů by měl být okamžik, kdy byla výsledná jednotlivá okamžitá úhrada vyčleněna, a to s ohledem na případná kapacitní omezení platebního systému malých plateb, která byla sdělena poskytovateli platebních služeb plátce. Okamžitě po vyčlenění by měl poskytovatel platebních služeb plátce tuto jednotlivou transakci okamžité úhrady předat poskytovateli platebních služeb příjemce. K tomuto předání by mělo dojít, aniž jsou dotčena případná řešení, která poskytnou platební systémy malých plateb, jež umožňují konverzi hromadných platebních příkazů zadávaných jako balíček k okamžité úhradě na jednotlivé transakce okamžité úhrady.

(14)

Je-li platební příkaz k okamžité úhradě v eurech zadán z platebního účtu, který není veden v eurech, měl by být okamžikem přijetí tohoto platebního příkazu okamžik, kdy poskytovatel platebních služeb plátce ihned poté, co byl platební příkaz k okamžité úhradě v eurech u něj podán, převede částku transakce z měny, v níž je platební účet veden, na eura.

(15)

Platební instituce a instituce elektronických peněz by měly přispívat k usnadnění využívání okamžitých úhrad v eurech, a proto by se na ně měly vztahovat požadavky tohoto pozměňujícího nařízení. Platební instituce a instituce elektronických peněz však nejsou zahrnuty do seznamu subjektů, na něž se vztahuje definice pojmu „instituce“ ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES (6). Platebním institucím a institucím elektronických peněz je proto fakticky znemožněna účast v systémech určených členskými státy podle uvedené směrnice. Tato nemožnost účastnit se těchto platebních systémů může platebním institucím a institucím elektronických peněz bránit v efektivním a konkurenčním poskytování okamžitých úhrad v eurech. Je proto odůvodněné změnit směrnici 98/26/ES tak, aby byly platební instituce a instituce elektronických peněz zařazeny na seznam subjektů, na něž se vztahuje definice pojmu „instituce“ v uvedené směrnici, avšak pouze pro účely vymezení účastníků platebního systému.

(16)

Aby byla platebním institucím a institucím elektronických peněz umožněna účast v platebních systémech určených členskými státy podle směrnice 98/26/ES, měly by tyto instituce splňovat požadavky a dodržovat pravidla pro tyto systémy. Vzhledem k významu potenciálního příspěvku platebních institucí a institucí elektronických peněz k usnadnění využívání okamžitých úhrad v eurech a k významu co nejrychlejšího nastolení rovných podmínek mezi bankami a uvedenými institucemi je nezbytné stanovit členským státům krátkou lhůtu pro provedení a uplatňování změn směrnice 98/26/ES a vhodné lhůty pro použití tohoto pozměňujícího nařízení na platební instituce a instituce elektronických peněz. Za účelem zajištění skutečně rovných podmínek pro účastníky systémů určených členskými státy podle uvedené směrnice, zachování stability a integrity těchto systémů a zajištění komplexního řízení rizik ze strany platebních institucí a institucí elektronických peněz je nezbytné pro platební instituce a instituce elektronických peněz, které žádají o účast v systémech určených členskými státy podle směrnice 98/26/ES a účastní se těchto systémů, dále rozpracovat některá ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 (7). Tato ustanovení se týkají ochrany finančních prostředků uživatelů, mechanismů správy a řízení a opatření pro zachování provozu. Očekává se, že Evropský parlament a Rada dále přezkoumají změny směrnice (EU) 2015/2366, poté co zváží návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o platebních službách a službách elektronických peněz na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 98/26/ES a zrušují směrnice (EU) 2015/2366 a 2009/110/ES, a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o platebních službách na vnitřním trhu a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010, předložené Komisí.

(17)

Uživatelé platebních služeb jsou velmi citliví na výši poplatků za platební metody, které jsou vzájemně zaměnitelné. Výše poplatků je tedy může nasměrovat ve prospěch dané platební metody nebo proti ní. Na vnitrostátních trzích, kde se za transakci uplatňují vyšší poplatky za okamžité úhrady v eurech než za jiné úhrady v eurech, je využití okamžitých úhrad nízké. To zabránilo dosažení kritického množství okamžitých úhrad v eurech, které je nezbytné k dosažení plného síťového účinku pro poskytovatele i uživatele platebních služeb. Všechny druhy poplatků účtovaných plátcům i příjemcům za provádění okamžitých úhrad v eurech, včetně poplatků za transakci nebo paušálních poplatků, by proto neměly být vyšší než jakékoli poplatky účtované stejnému uživateli platebních služeb za odpovídající druhy jiných úhrad v eurech. Bylo by nežádoucí, aby poskytovatelé platebních služeb cíl tohoto požadavku obcházeli. Při určování odpovídajících druhů jiných úhrad by mělo být možné použít kritéria, včetně kanálu, kterým se iniciuje platba, nebo platebního prostředku použitého k iniciování platby, postavení klienta a doplňujících funkcí nebo služeb.

(18)

Široce rozšířené okamžité úhrady v eurech nabízejí poskytovatelům platebních služeb příležitosti k vývoji nových platebních řešení, jako jsou mobilní platební aplikace, usnadňujících používání okamžitých úhrad v eurech pro platby v bodu interakce. Tato platební řešení by mohla zahrnovat doplňující funkce nebo služby nabízené plátcům a příjemcům, jako jsou iniciování platby, řešení sporů nebo vrácení peněz. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít možnost rozhodnout o poplatcích za tyto doplňující funkce nebo služby nad rámec základní okamžité úhrady. Platební řešení založené na okamžitých úhradách, které zahrnuje doplňující funkce nebo služby, by nemělo být považováno za odpovídající jiné než okamžité úhradě nabízené bez stejných doplňujících funkcí nebo služeb. Pokud má uživatel platebních služeb možnost zadávat platební příkazy k jiným než okamžitým úhradám bez jakýchkoli doplňujících funkcí nebo služeb, měla by být stejná možnost k dispozici i pro okamžité úhrady v eurech. Mělo by být zajištěno, aby z pohledu uživatele platebních služeb nebylo odeslání nebo přijetí okamžité úhrady v eurech dražší, než je odeslání nebo přijetí jiné než okamžité úhrady v eurech poskytované se stejnými doplňujícími funkcemi nebo službami. Poskytovatelé platebních služeb nabízející různé varianty platebního řešení, u nichž by jediným rozlišujícím rysem bylo použití okamžitých úhrad na rozdíl od jiných než okamžitých úhrad, by měli zejména zajistit, aby celkový poplatek za variantu okamžité úhrady v eurech nebyl vyšší než poplatek za variantu jiné než okamžité úhrady v eurech.

(19)

Aby měli uživatelé platebních služeb při využívání okamžitých úhrad větší kontrolu, měli by mít možnost stanovit si individuální limity na maximální částky, které mohou prostřednictvím okamžitých úhrad odeslat, a to buď denní limity, nebo limity na jednotlivé transakce. Uživatelé platebních služeb by měli mít možnost tyto individuální limity kdykoli bez obtíží a s okamžitým účinkem změnit nebo zrušit.

(20)

Bezpečnost úhrad v eurech, a to okamžitých i jiných než okamžitých, má zásadní význam pro zvýšení důvěry uživatelů platebních služeb v platební službu odesílání a přijímání úhrad a pro zajištění jejího využívání. Podle směrnice (EU) 2015/2366 je jediným určujícím faktorem správného provedení transakce vzhledem k příjemci jedinečný identifikátor ve smyslu uvedené směrnice a poskytovatelé platebních služeb nejsou povinni ověřovat jméno příjemce. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít zavedena důkladná a aktualizovaná opatření pro odhalování a prevenci podvodů, jejichž cílem je zabránit tomu, aby byla úhrada v důsledku podvodu nebo chyby zaslána nezamýšlenému příjemci, vzhledem k tomu, že plátce by nemusel mít možnost získat dané peněžní prostředky zpět předtím, než budou připsány na účet příjemce. Poskytovatelé platebních služeb by měli mít při navrhování nejvhodnějších opatření zabývajících se různými možnostmi iniciování platby určitou míru flexibility. Tato opatření by neměla vést k tomu, že uživatelé platebních služeb budou hradit další platby nebo poplatky. Poskytovatelé platebních služeb by proto měli poskytovat službu zajišťující ověření příjemce, jemuž má plátce v úmyslu odeslat úhradu (dále jen „služba zajišťující ověření“). Aby se při zpracování transakce zabránilo zbytečným problémům nebo zpoždění, měl by poskytovatel platebních služeb plátce tuto službu realizovat okamžitě poté, co plátce poskytne relevantní informace o příjemci, a předtím, než je plátci nabídnuta možnost autorizovat úhradu.

(21)

Některé atributy jména příjemce, na jehož účet chce plátce provést úhradu, jako je přítomnost diakritiky nebo různých možných transliterací jmen v různých abecedách, rozdíly mezi běžně užívanými jmény a jmény uvedenými v úředních dokladech, by mohly vést k situaci, kdy jméno příjemce uvedené plátcem a jméno spojené s identifikátorem platebního účtu, jak je stanovený v bodě 1 písm. a) přílohy nařízení (EU) č. 260/2012 (identifikátor platebního účtu), uvedené plátcem přesně neodpovídají, ale jsou téměř shodné. Aby se v takových případech zamezilo zbytečným problémům při zpracování úhrad v eurech a aby měl plátce snazší rozhodování o tom, zda má v zamýšlené transakci pokračovat, měli by poskytovatelé platebních služeb plátci uvést jméno příjemce spojené s identifikátorem platebního účtu, který plátce uvedl, a to způsobem, který zajišťuje dodržení požadavků nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (8).

(22)

Autorizace úhrady v případě, že příjemce nebyl ověřen, může vést k převodu peněžních prostředků nezamýšlenému příjemci. Poskytovatelé platebních služeb by neměli nést odpovědnost za provedení transakce nezamýšlenému příjemci na základě nesprávného jedinečného identifikátoru, jak je stanoveno v článku 88 směrnice (EU) 2015/2366, pokud správně provádějí službu zajišťující ověření. Pokud však poskytovatelé platebních služeb, včetně poskytovatelů služeb iniciování platby, tuto službu řádně neprovedou a pokud toto selhání vede k nesprávnému provedení platební transakce, měli by tito poskytovatelé platebních služeb převáděnou částku neprodleně vrátit plátci a případně uvést platební účet, z něhož byla částka odepsána, zpět do stavu, v jakém by byl, kdyby k platební transakci nedošlo. Poskytovatelé platebních služeb by měli uživatele platebních služeb informovat o důsledcích volby uživatelů platebních služeb ignorovat oznámení poskytnuté v souladu s tímto pozměňujícím nařízením na odpovědnost poskytovatele platebních služeb a práva uživatelů platebních služeb na vrácení peněz.

(23)

Služba zajišťující ověření by pokud možno měla být prováděna v souladu s celounijním souborem pravidel a norem, aby se podpořilo hladké a interoperabilní provádění. Tento soubor pravidel a norem by mohly vypracovat organizace, jež jsou složeny z poskytovatelů platebních služeb nebo je zastupují.

(24)

Uživatelé platebních služeb, kteří nejsou spotřebiteli a kteří zadávají hromadné platební příkazy jako balíček, by měli mít možnost se kdykoli během svého smluvního vztahu s poskytovatelem platebních služeb rozhodnout, že službu zajišťující ověření nebudou využívat. Poté, co se tito uživatelé platebních služeb rozhodnou službu zajišťující ověření nevyužívat, měli by mít možnost se rozhodnout, že uvedenou službu opět začnou využívat.

(25)

Je mimořádně důležité, aby poskytovatelé platebních služeb účinně plnili své povinnosti vyplývající z omezujících opatření, které Unie přijala v souladu s článkem 215 Smlouvy o fungování EU vůči osobě, orgánu nebo subjektu, na které se vztahuje zmrazení majetku nebo zákaz zpřístupňovat jim nebo v jejich prospěch, přímo či nepřímo, peněžní prostředky nebo hospodářské zdroje (dále jen „cílená finanční omezující opatření“). Právo Unie však nestanoví pravidla týkající se postupů nebo nástrojů, které mají poskytovatelé platebních služeb použít k dodržování těchto povinností. Poskytovatelé platebních služeb tak používají různé metody na základě vlastního individuálního výběru nebo podle pokynů poskytnutých příslušnými vnitrostátními orgány. Uplatňování povinností vyplývajících z cílených finančních omezujících opatření prověřováním plátce a příjemce podílejících se na každé transakci úhrady, ať již vnitrostátní, nebo přeshraniční, vede k tomu, že je značně vysoký počet úhrad označen jako potenciálně zahrnující osoby nebo subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření. U velké většiny takto označených transakcí se však po ověření ukáže, že žádné osoby nebo subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření, nezahrnují. Vzhledem k povaze okamžitých úhrad není možné, aby poskytovatelé platebních služeb takto označené transakce v požadované krátké lhůtě ověřili, a proto dochází k jejich zamítnutí. Taková situace představuje pro poskytovatele platebních služeb, kteří chtějí svým uživatelům platebních služeb v celé Unii nabízet platební službu odesílání a přijímání okamžitých úhrad spolehlivě a předvídatelně, provozní problém. Za účelem zajištění větší právní jistoty, zvýšení efektivity úsilí poskytovatelů platebních služeb při plnění jejich povinností vyplývajících z cílených finančních omezujících opatření v souvislosti s okamžitými úhradami v eurech a za účelem předcházení zbytečnému komplikování odesílání a přijímání okamžitých úhrad by poskytovatelé platebních služeb měli pravidelně a alespoň jednou denně ověřovat, zda se na jejich uživatele platebních služeb vztahují cílená finanční omezující opatření, a neměli by již v tomto specifickém kontextu provádět ověřování jednotlivých transakcí. Povinnost poskytovatelů platebních služeb pravidelně ověřovat své uživatele platebních služeb se týká pouze osob nebo subjektů, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření. Jiné druhy omezujících opatření přijatých v souladu s článkem 215 Smlouvy o fungování EU nebo omezujících opatření, která nejsou přijata v souladu s článkem 215 Smlouvy o fungování EU, do oblasti působnosti této povinnosti nespadají.

(26)

Aby se zabránilo zahájení okamžitých úhrad z platebních účtů patřících osobám nebo subjektům, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření, a aby se okamžitě zmrazily finanční prostředky zaslané na tyto platební účty, měli by poskytovatelé platebních služeb provést ověření svých uživatelů platebních služeb ihned po vstupu v platnost nového cíleného finančního omezujícího opatření. Tato povinnost by se měla vztahovat na všechny poskytovatele platebních služeb, kteří odesílají nebo přijímají okamžité úhrady v eurech, a mělo by tak být zajištěno, aby všichni poskytovatelé platebních služeb účinně plnili své povinnosti vyplývající z cílených finančních omezujících opatření. Povinností poskytovatelů platebních služeb pravidelně ověřovat, zda jsou jejich uživatelé platebních služeb osobami nebo subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření, nejsou dotčena opatření, která by měli být poskytovatelé platebních služeb oprávněni přijmout za účelem dodržování právních předpisů Unie v oblasti předcházení praní peněz a financování terorismu, zejména pokud jde o požadavky týkající se rizik, omezující opatření jiná než zmrazení majetku nebo zákaz zpřístupnění finančních prostředků nebo hospodářských zdrojů, která jsou přijata v souladu s článkem 215 Smlouvy o fungování EU, nebo omezující opatření, která nejsou přijata podle článku 215 Smlouvy o fungování EU.

(27)

Porušování ustanovení zavedených tímto pozměňujícím nařízením by mělo být postihováno sankcemi uloženými příslušnými orgány nebo justičními orgány členských států. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující. Za účelem prohloubení vzájemné důvěry mezi poskytovateli platebních služeb a relevantními příslušnými orgány při jednotném a důkladném provádění harmonizovaného přístupu k plnění povinností poskytovatelů platebních služeb vyplývajících z cílených finančních omezujících opatření je zejména vhodné harmonizovat v celé Unii společný standard stanovující horní hranici sazby u sankcí ukládaných za porušení povinnosti poskytovatelů platebních služeb ověřit, zda jsou jejich uživatelé platebních služeb osobami či subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření. Mělo by být možné ukládat sankce nejen poskytovatelům platebních služeb, ale i fyzickým osobám, které jsou členy vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu poskytovatele platebních služeb.

(28)

Poskytovatelé platebních služeb potřebují na splnění povinností stanovených v tomto pozměňujícím nařízení dostatek času. Je proto vhodné zavádět tyto povinnosti postupně a umožnit poskytovatelům platebních služeb efektivnější využití jejich zdrojů. Povinnost nabízet platební službu odesílání okamžitých úhrad by se proto měla začít uplatňovat později, až po povinnosti nabízet platební službu přijímání okamžitých úhrad, vzhledem k tomu, že odesílání okamžitých úhrad je z těchto dvou služeb, které je třeba zavést, obvykle nákladnější a složitější, a proto vyžaduje více času pro provedení. Služba zajišťující ověření je relevantní pro poskytovatele platebních služeb, kteří nabízejí platební službu odesílání úhrad.

Povinnost nabízet službu zajišťující ověření by proto měla být uplatňována od stejného okamžiku jako povinnost nabízet platební službu odesílání okamžitých úhrad. Povinnosti související s poplatky a harmonizovaným postupem pro zajištění dodržování povinností vyplývajících z cílených finančních omezujících opatření by měly být uplatňovány od okamžiku, kdy jsou poskytovatelé platebních služeb povinni nabízet platební službu přijímání okamžitých úhrad. Aby mohli poskytovatelé platebních služeb nacházející se v členských státech, jejichž měnou není euro, efektivně vynakládat zdroje potřebné k provádění okamžitých úhrad v eurech, měly by se povinnosti stanovené v tomto pozměňujícím nařízení na takové poskytovatele platebních služeb začít uplatňovat později než na poskytovatele platebních služeb nacházející se v členských státech, jejichž měnou je euro. Zavádění různých povinností by mělo být postupné, stejně jako u poskytovatelů platebních služeb nacházejících se v eurozóně. Je-li euro zavedeno jako měna členského státu, jehož měnou euro není, před uvedenými pozdějšími daty, měli by poskytovatelé platebních služeb v tomto členském státě splnit požadavky tohoto pozměňujícího nařízení do jednoho roku od vstupu do eurozóny a nejpozději v příslušných lhůtách stanovených pro poskytovatele platebních služeb v členských státech, jejichž měnou není euro. Těmto poskytovatelům platebních služeb by však mělo být umožněno splnit požadavky tohoto pozměňujícího nařízení i dříve než v příslušných lhůtách stanovených pro poskytovatele platebních služeb v členských státech, jejichž měnou je euro.

(29)

Komise by měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu hodnotící vývoj poplatků za platební účty, jakož i za vnitrostátní a přeshraniční úhrady a okamžité úhrady v eurech a jiných měnách ode dne přijetí legislativního návrhu tohoto pozměňujícího nařízení předloženého Komisí, tj. od 26. října 2022, s cílem monitorovat veškeré dopady tohoto pozměňujícího nařízení na stanovování poplatků za účty, jiné než okamžité úhrady a okamžité úhrady. Komise by měla rovněž vyhodnotit rozsah a účinnost povinnosti poskytovatele platebních služeb pravidelně ověřovat, zda jsou jeho uživatelé platebních služeb osobami nebo subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření, s cílem předcházet zbytečnému bránění odesílání a přijímání okamžitých úhrad. Komise by rovněž měla Evropskému parlamentu a Radě předložit zprávu, v níž posoudí zbývající překážky bránící provádění okamžitých úhrad za různých okolností, včetně plateb v bodu interakce. Tato zpráva by měla posoudit míru standardizace technologií relevantních pro využívání okamžitých úhrad, jako jsou QR kódy, bezdrátová komunikace na krátkou vzdálenost (NFC) a Bluetooth.

(30)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1230 (9) mají být poplatky účtované poskytovatelem platebních služeb nacházejícím se v členském státě, jehož měnou není euro, za přeshraniční úhrady v eurech stejné jako poplatky účtované tímto poskytovatelem platebních služeb za vnitrostátní úhrady v národní měně daného členského státu. V situacích, kdy si takový poskytovatel platebních služeb účtuje vyšší poplatky za vnitrostátní okamžité úhrady v národní měně než za vnitrostátní jiné než okamžité úhrady v národní měně, a tudíž rovněž vyšší poplatky než za přeshraniční jiné než okamžité úhrady v eurech, by výše poplatků, které by si takový poskytovatel platebních služeb musel účtovat podle nařízení (EU) 2021/1230 za přeshraniční okamžité úhrady v eurech, byla vyšší než poplatky za přeshraniční jiné než okamžité úhrady v eurech. S cílem zamezit protichůdným požadavkům a při zohlednění hlavního cíle, kterým je motivace uživatelů platebních služeb k používání okamžitých úhrad v eurech, je vhodné v takových situacích požadovat, aby poplatky účtované plátcům a příjemcům za přeshraniční okamžité úhrady v eurech nepřekročily poplatky účtované za přeshraniční jiné než okamžité úhrady v eurech.

(31)

Nařízení (EU) č. 260/2012 a (EU) 2021/1230 a směrnice 98/26/ES a (EU) 2015/2366 by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny.

(32)

Jakékoli zpracování osobních údajů v souvislosti s poskytováním úhrad nebo se službou zajišťující ověření, jakož i v rámci ověření, zda jsou uživatelé platebních služeb osobami nebo subjekty, na něž se vztahují cílená finanční omezující opatření, by mělo být v souladu s nařízením (EU) 2016/679. Zpracování jmen a identifikátorů platebních účtů fyzických osob je přiměřené a nezbytné pro předcházení podvodným transakcím, odhalování chyb a zajištění souladu s cílenými finančními omezujícími opatřeními.

(33)

Jelikož cílů tohoto nařízení, totiž stanovit nezbytná jednotná pravidla pro přeshraniční okamžité úhrady v eurech na úrovni Unie a zvýšit celkovou míru využívání okamžitých úhrad v eurech, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, neboť členské státy nemohou ukládat povinnosti poskytovatelům platebních služeb sídlícím v jiných členských státech, ale spíše jich z důvodu rozsahu a účinku tohoto nařízení může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(34)

V souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (10) proběhla konzultace s evropským inspektorem ochrany údajů, který vydal stanovisko dne 19. prosince 2022 (11),

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

Vkládají se nové články, které znějí:

(*2)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 ze dne 14. června 2017 o některých aspektech práva obchodních společností (Úř. věst. L 169, 30.6.2017, s. 46).“ "

3)

V článku 11 se vkládají nové odstavce, které znějí:

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků, o změně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES a o zrušení směrnic Rady 78/660/EHS a 83/349/EHS (Úř. věst. L 182, 29.6.2013, s. 19).“ "

4)

Článek 15 se nahrazuje tímto:

5)

V článku 16 se doplňuje nový odstavec, který zní:

1)

V článku 3 se doplňuje nový odstavec, který zní:

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 260/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se stanoví technické a obchodní požadavky pro úhrady a inkasa v eurech a kterým se mění nařízení (ES) č. 924/2009 (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 22).“ "

2)

V článku 6 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

1)

Ustanovení čl. 10 odst. 1 se nahrazuje tímto:

2)

Článek 35 se mění takto:

3)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2554 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (Úř. věst. L 333, 27.12.2022, s. 1).“ "

1)

Písmeno b) se nahrazuje tímto:

(*7)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1)."

(*8)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349)."

(*9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, o změně směrnice 2002/65/ES, 2009/110/ES, 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 1093/2010 a o zrušení směrnice 2007/64/ES (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 35)."

(*10)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).“ "

2)

Písmeno f) se nahrazuje tímto: