(EU) 2023/662Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2023/662 ze dne 20. ledna 2023, kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63, pokud jde o metodiku výpočtu závazků plynoucích z derivátů

1.   Instituce určí hodnotu expozice u derivátových smluv uvedených v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, v souladu s metodou oceňování podle tržní hodnoty stanovenou v článku 5b.

Při určování hodnoty expozice mohou instituce zohlednit dopady smluv o novaci a ostatních dohod o započtení v souladu s článkem 5d. Křížové započtení se neuplatňuje. Instituce však mohou provádět započtení v rámci kterékoliv kategorie produktů uvedených v příloze II nařízení (EU) č. 575/2013, pokud se na ně vztahuje dohoda o smluvním křížovém započtení.

2.   Pokud poskytnutí kolaterálu souvisejícího s derivátovými smlouvami snižuje na základě použitelného účetního rámce objem závazků, instituce provede reverzi tohoto snížení.

3.   Pro účely odstavce 1 mohou instituce odečíst od části hodnoty expozice odpovídající současným reprodukčním nákladům variační marži zaplacenou v hotovosti protistraně, pokud podle použitelného účetního rámce nebyla variační marže již uznána jako snížení hodnoty expozice a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a)	v případě obchodů, u nichž není prováděn clearing prostřednictvím způsobilé ústřední protistrany ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 88 nařízení (EU) č. 575/2013, není hotovost poskytnutá přijímající protistraně oddělena;

b)	variační marže je vypočítávána a vyměňována denně na základě oceňování derivátových pozic podle tržní hodnoty;

c)	variační marže poskytnutá v hotovosti je ve stejné měně jako vypořádání derivátové smlouvy;

d)	vyměňovaná variační marže je úplnou částkou, která by byla nezbytná k celkovému zániku expozice na základě oceňování podle tržní hodnoty, pokud jde o deriváty, na něž se vztahují limity a minimální hodnoty převodu použitelné u instituce;

e)	na derivátovou smlouvu a variační marži mezi institucí a protistranou smlouvy se vztahuje jediná dohoda o započtení, se kterou může instituce zacházet jako s faktorem snižujícím riziko v souladu s článkem 5d.

Pro účely písmene c) prvního pododstavce platí, že pokud se na derivátovou smlouvu vztahuje kvalifikovaná rámcová dohoda o započtení, měnou vypořádání se rozumí jakákoli měna vypořádání uvedená v derivátové smlouvě nebo v rozhodné kvalifikované rámcové dohodě o započtení.

Pokud podle použitelného účetního rámce instituce uzná variační marži přijatou v hotovosti od protistrany jako splatný závazek, může tento závazek vyloučit z míry expozic za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) až e).

4.   Pro účely odstavce 3 platí, že:

a)	odečtení uhrazené variační marže je omezeno na část hodnoty expozice odpovídající záporným současným reprodukčním nákladům;

b)	instituce nepoužije variační marži uhrazenou v hotovosti ke snížení částky potenciální budoucí úvěrové expozice, a to ani pro účely čl. 5e odst. 1 písm. b) bodu ii).

5.   Odchylně od odstavce 1 mohou instituce k určení hodnoty expozice derivátových smluv uvedených v bodech 1 a 2 přílohy II nařízení (EU) č. 575/2013 použít metodu zjednodušené expozice stanovenou v článku 5c, pokud velikost rozvahových a podrozvahových derivátových obchodů těchto institucí splňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 2 uvedeného nařízení.

Instituce, které použijí metodu zjednodušené expozice, nesníží míru expozic o variační marži obdrženou v hotovosti.

1.   Současnými reprodukčními náklady závazků plynoucích z derivátových smluv na úrovni skupiny transakcí se započtením je absolutní hodnota čisté tržní hodnoty těchto smluv v rámci započtení, bez zohlednění drženého nebo poskytnutého kolaterálu, pokud se při výpočtu čisté tržní hodnoty započítávají kladné a záporné tržní hodnoty. Za tímto účelem instituce považují jednotlivé derivátové transakce za vlastní skupinu transakcí se započtením.

2.   Pro určení potenciální budoucí úvěrové expozice instituce vynásobí pomyslné částky nebo podkladové hodnoty procentními sazbami uvedenými v tabulce č. 1 v souladu s těmito zásadami:

a)	derivátové smlouvy nespadající do jedné z pěti kategorií uvedených v tabulce č. 1 se považují za smlouvy týkající se jiných komodit než vzácných kovů;

b)	pro derivátové smlouvy s vícenásobnými výměnami jistiny se procentní sazba vynásobí počtem zbývajících plateb, které mají být podle smlouvy ještě provedeny;

c)

pro derivátové smlouvy strukturované tak, aby k vypořádání nesplacených expozic docházelo po určitých dnech plateb, a v případech, kdy jsou termíny znovu stanoveny tak, aby tržní hodnota derivátové smlouvy k těmto specifickým datům byla nulová, se zbytková splatnost rovná době do následujícího data stanovení termínu; v případě úrokových smluv, které splňují tato kritéria a mají do splatnosti více než jeden rok, je procentní sazba nejméně 0,5 %. Tabulka č. 1 Zbytková splatnost Úrokové smlouvy Smlouvy týkající se směnných kurzů a zlata Smlouvy týkající se kmenových akcií Smlouvy týkající se jiných drahých kovů než zlata Smlouvy týkající se jiných komodit než drahých kovů Jeden rok nebo méně 0  % 1  % 6  % 7  % 10  % Více než jeden rok, ne více než pět let 0,5  % 5  % 8  % 7  % 12  % Více než pět let 1,5  % 7,5  % 10  % 8  % 15  %

3.   Hodnota expozice se rovná součtu současných reprodukčních nákladů a potenciální budoucí úvěrové expozice.

1.   Podle metody zjednodušené expozice instituce určí hodnotu expozice vynásobením pomyslné hodnoty každého nástroje procentními sazbami stanovenými v tabulce č. 2.

Tabulka č. 2

Původní splatnost	Úrokové smlouvy	Smlouvy týkající se směnných kurzů a zlata
Jeden rok nebo méně	0,5  %	2  %
Více než jeden rok, ne více než dva roky	1  %	5  %
Za každý další rok	1  %	3  %

2.   Instituce mohou při výpočtu hodnoty expozice úrokových smluv použít buď původní, nebo zbytkovou splatnost.

1.   Instituce s dohodami o započtení zacházejí takto:

a)

v případě smluv o novaci mohou instituce vážit jednotlivé čisté hodnoty stanovené těmito smlouvami, a nikoliv dotyčné hrubé hodnoty. Při použití článku 5b mohou instituce smlouvu o novaci zohlednit při určování: — současných reprodukčních nákladů podle čl. 5b odst. 1; — pomyslné jistiny nebo podkladové hodnoty podle čl. 5b odst. 2. Při použití metody zjednodušené expozice mohou instituce při určování pomyslné částky podle čl. 5c odst. 1 zohlednit smlouvu o novaci pro účely výpočtu pomyslné jistiny. V těchto případech použijí instituce procentní sazby uvedené v tabulce č. 2;

b)

v případě ostatních dohod o započtení instituce použijí článek 5b takto: i) současné reprodukční náklady podle čl. 5b odst. 1 pro smlouvy zahrnuté do dohody o započtení se získají zohledněním skutečných hypotetických čistých reprodukčních nákladů vyplývajících z dohody; v případě, že započtení vede k čisté pohledávce pro instituci, která provádí výpočet čistých reprodukčních nákladů, vypočtou se současné reprodukční náklady jako „0“; ii) číselná hodnota potenciální budoucí úvěrové expozice podle čl. 5b odst. 2 pro všechny smlouvy zahrnuté v dohodě o započtení se sníží podle následujícího vzorce: PCEred = 0,4 • PCEgross + 0,6 • NGR • PCEgross kde: PCEred = snížená hodnota potenciální budoucí úvěrové expozice pro všechny smlouvy s danou protistranou zahrnuté do právně platné dvoustranné dohody o započtení; PCEgross = úhrn hodnot potenciální budoucí úvěrové expozice pro všechny smlouvy s danou protistranou, které jsou zahrnuty do právně platné dvoustranné dohody o započtení a vypočteny vynásobením jejich pomyslných jistin procentními sazbami stanovenými v tabulce č. 1; NGR = poměr čistý/hrubý, který se vypočítá jako podíl čistých reprodukčních nákladů pro všechny smlouvy zahrnuté do právně platné dvoustranné dohody o započtení s danou protistranou (čitatel) a hrubých reprodukčních nákladů pro všechny smlouvy zahrnuté do právně platné dvoustranné dohody o započtení s touto protistranou (jmenovatel).

2.   Při výpočtu potenciální budoucí úvěrové expozice podle vzorce stanoveného v odst. 1 písm. b) bodě ii) mohou instituce zacházet s dokonale si odpovídajícími derivátovými smlouvami zahrnutými do dohody o započtení tak, jako by tyto smlouvy byly jedinou smlouvou, jejíž pomyslná jistina se rovná čistým příjmům.

Při použití čl. 5c odst. 1 mohou instituce zacházet s dokonale si odpovídajícími derivátovými smlouvami zahrnutými do dohody o započtení tak, jako by tyto smlouvy byly jedinou smlouvou, jejíž pomyslná jistina se rovná čistým příjmům, a pomyslné jistiny se vynásobí procentní sazbou stanovenou v tabulce č. 2 v článku 5c.

Pro účely tohoto odstavce se dokonale si odpovídajícími derivátovými smlouvami rozumí forwardové měnové smlouvy nebo podobné smlouvy, ve kterých se pomyslná jistina rovná peněžním tokům, jestliže splatnost peněžních toků připadá na stejný den valuty a je zcela ve stejné měně.

3.   U všech ostatních derivátových smluv zahrnutých do dohody o započtení mohou instituce snížit použitelné procentní sazby, jak je uvedeno v tabulce č. 3.

Tabulka č. 3

Původní splatnost	Úrokové smlouvy	Měnové smlouvy
Jeden rok nebo méně	0,35  %	1,50  %
Více než jeden rok, avšak ne více než dva roky	0,75  %	3,75  %
Za každý další rok	0,75  %	2,25  %

4.   V případě úrokových smluv mohou instituce zvolit buď původní, nebo zbytkovou splatnost.“;