(EU) 2021/2167Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU (Text s významem pro EHP)

Publikováno: Úř. věst. L 438, 8.12.2021, s. 1-37 Druh předpisu: Směrnice
Přijato: 24. listopadu 2021 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 28. prosince 2021 Nabývá účinnosti: 28. prosince 2021
Platnost předpisu: Ano (od 20. listopadu 2026 zrušen předpisem (EU) 2023/2225) Pozbývá platnosti: 20. listopadu 2026
Konsolidované znění předpisu s účinností od 8. prosince 2021

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/2167

ze dne 24. listopadu 2021

o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 438 8.12.2021, s. 1)


Opravena:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 089, 17.3.2022, s.  10 (2021/2167)




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/2167

ze dne 24. listopadu 2021

o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU

(Text s významem pro EHP)



HLAVA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví společný rámec a požadavky pro:

a) 

správce úvěru, kteří spravují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii a jednají jménem obchodníka s úvěry;

b) 

obchodníky s úvěry, kteří kupují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii;

Článek 2

Oblast působnosti

1.  

Tato směrnice se použije na:

a) 

správce úvěru jednající jménem obchodníka s úvěry v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem;

b) 

obchodníky s úvěry, kteří kupují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem;

2.  
Pokud jde o smlouvy o úvěru spadající do oblasti působnosti této směrnice, touto směrnicí nejsou dotčeny ani zásady smluvního práva, ani zásady civilního práva podle vnitrostátního práva s ohledem na převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo převod samotné smlouvy o úvěru, ani ochrana poskytovaná spotřebitelům nebo dlužníkům zejména podle nařízení (ES) č. 593/2008 a (EU) č. 1215/2012 a směrnic 93/13/EHS, 2008/48/ES a 2014/17/EU a podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení uvedených směrnic nebo podle jiných relevantních unijních a vnitrostátních právních předpisů týkajících se ochrany spotřebitele a práv dlužníků.
3.  
Touto směrnicí nejsou dotčena omezení převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání, která není splatná nebo je po splatnosti méně než 90 dnů nebo není ukončena v souladu s vnitrostátním civilním právem, stanovená vnitrostátním právem členských států.
4.  

Touto směrnicí nejsou dotčeny požadavky vnitrostátních právních předpisů členských států týkající se správy práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo správy samotné smlouvy o úvěru, pokud je obchodník s úvěry sekuritizační jednotkou pro speciální účel ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ( 1 ), pokud tyto vnitrostátní právní předpisy:

a) 

nemají vliv na úroveň ochrany spotřebitele stanovenou touto směrnicí;

b) 

zajišťují, aby příslušné orgány obdržely potřebné informace od správců úvěru.

5.  

Tato směrnice se nevztahuje na:

a) 

správu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru, které vykonává:

i) 

úvěrová instituce usazená v Unii;

ii) 

správce alternativních investičních fondů povolený nebo registrovaný v souladu se směrnicí 2011/61/EU nebo správcovská společnost nebo investiční společnost povolená v souladu se směrnicí 2009/65/ES, pokud tato investiční společnost neurčila správcovskou společnost podle článku 5 uvedené směrnice jménem fondu, který spravuje;

iii) 

neúvěrová instituce, která podléhá dohledu příslušného orgánu členského státu podle článku 20 směrnice 2008/48/ES nebo článku 35 směrnice 2014/17/EU, pokud v tomto členském státě vykonává činnost;

b) 

správu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru jiné než uzavřené úvěrovou institucí usazenou v Unii, ledaže jsou práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotná smlouva o úvěru nahrazeny smlouvou o úvěru uzavřenou takovou úvěrovou institucí;

c) 

nákup práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání úvěrovou institucí usazenou v Unii;

d) 

převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru uskutečněné přede dnem uvedeným v čl. 32 odst. 2 prvním pododstavci.

6.  
Členské státy mohou z působnosti této směrnice vyjmout správu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo správu samotné smlouvy o úvěru, kterou vykonávají notáři a soudní vykonavatelé, jak je vymezuje vnitrostátní právo, nebo advokáti ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ( 2 ), pokud vykonávají správu úvěru v rámci svého povolání.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) 

„úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

2) 

„věřitelem“ úvěrová instituce, která poskytla úvěr, nebo obchodník s úvěry;

3) 

„dlužníkem“ právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu o úvěru s úvěrovou institucí, včetně právního nástupce této instituce;

4) 

„smlouvou o úvěru“ smlouva původně uzavřená, změněná nebo nahrazená, na jejímž základě úvěrová instituce poskytuje úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby;

5) 

„smlouvou o správě úvěru“ písemná smlouva uzavřená mezi obchodníkem s úvěry a správcem úvěru o službách, které má správce úvěru poskytovat jménem obchodníka s úvěry;

6) 

„obchodníkem s úvěry“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba jiná než úvěrová instituce, která v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem kupuje práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání v rámci své obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;

7) 

„poskytovatelem správy úvěru“ třetí osoba, kterou správce úvěru používá k výkonu jakékoli činnost představující správu úvěru;

8) 

„správcem úvěru“ právnická osoba, která v rámci své obchodní činnosti spravuje a vymáhá práva a povinnosti související s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo se samotnou smlouvou o úvěru v selhání jménem obchodníka s úvěry a vykonává alespoň jednu nebo více z činností představujících správu úvěru;

9) 

„správou úvěru“ jedna nebo více z těchto činností:

a) 

vybírání nebo vymáhání veškerých splatných plateb souvisejících s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru od dlužníka v souladu s vnitrostátním právem;

b) 

sjednávání změn podmínek týkajících se práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru s dlužníkem na základě pokynů vydaných obchodníkem s úvěry, pokud není správce úvěru zprostředkovatelem úvěru ve smyslu čl. 3 písm. f) směrnice 2008/48/ES nebo čl. 4 bodu 5 směrnice 2014/17/EU, v souladu s vnitrostátním právem;

c) 

vyřizování stížností v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru;

d) 

informování dlužníka o veškerých změnách úroků či poplatků nebo o jakýchkoli platbách splatných v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru;

10) 

„domovským členským státem“ ve vztahu ke správci úvěru členský stát, na jehož území se nachází jeho sídlo, nebo pokud nemá podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí, a ve vztahu k obchodníkovi s úvěry členský stát, na jehož území má obchodník s úvěry nebo jeho zástupce bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, své ústředí;

11) 

„hostitelským členským státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, v němž správce úvěru zřídil pobočku nebo kde vykonává správu úvěru, ►C1  a v každém případě kde má dlužník bydliště nebo na jehož území se nachází jeho sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí; ◄

12) 

„spotřebitelem“ fyzická osoba, která ve smlouvách o úvěru, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem nesouvisejícím s její obchodní, podnikatelskou nebo profesní činností;

13) 

„smlouvou o úvěru v selhání“ smlouva o úvěru, která je klasifikována jako nevýkonná expozice ve smyslu článku 47a nařízení (EU) č. 575/2013.



HLAVA II

SPRÁVCI ÚVĚRU



KAPITOLA I

Udělování povolení správcům úvěru

Článek 4

Obecné požadavky

1.  
Členské státy vyžadují, aby správce úvěru získal povolení v domovském členském státě před zahájením činnosti na jeho území v souladu s požadavky stanovenými ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice.
2.  
Pravomoc udělit povolení uvedené v odstavci 1 tohoto článku svěří členské státy příslušným orgánům určeným podle čl. 21 odst. 3.

Článek 5

Požadavky pro udělení povolení

1.  

Aniž je dotčen článek 6, členské státy stanoví tyto požadavky pro udělení povolení uvedené v čl. 4 odst. 1:

a) 

žadatel je právnickou osobou ve smyslu článku 54 Smlouvy o fungování Evropské unie a jeho sídlo, nebo pokud nemá podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí se nachází v členském státě, ve kterém žadatel usiluje o udělení povolení;

b) 

členové řídícího nebo správního orgánu žadatele mají dostatečně dobrou pověst, což se prokazuje tím, že:

i) 

mají čistý trestní rejstřík nebo jiný rovnocenný vnitrostátní rejstřík, pokud jde o relevantní trestné činy, zejména trestné činy týkající se majetku, finančních služeb a činností, praní peněz, lichvu, podvody, daňové trestné činy, porušení profesního tajemství nebo fyzické nedotknutelnosti a pokud jde o jakékoli jiné trestné činy podle právních předpisů týkajících se obchodních společností, úpadku, platební neschopnosti nebo ochrany spotřebitele;

ii) 

souhrnné účinky méně závažných incidentů se nedotýkají jejich dobré pověsti;

iii) 

byli vždy transparentní, otevření a spolupracovali při svých dřívějších obchodních jednáních s orgány dohledu a regulačními orgány;

iv) 

nejsou předmětem žádného probíhajícího insolvenčního řízení ani na ně dříve nebyl vyhlášen konkurs, ledaže byli rehabilitováni v souladu s vnitrostátním právem;

c) 

řídící nebo správní orgán žadatele jako celek disponuje náležitými znalostmi a zkušenostmi, aby mohly svou činnost vykonávat kompetentně a odpovědně.

d) 

držitelé kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 mají dostatečně dobrou pověst, což se prokazuje tím, že splňují požadavky uvedené v písm. b) bodech i) a iv) tohoto odstavce;

e) 

žadatel má zavedeny spolehlivé systémy správy a řízení a vhodné mechanismy vnitřní kontroly zahrnující postupy řízení rizik a účetní postupy, které zajišťují dodržování práv dlužníků a právních předpisů upravujících práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotnou smlouvu o úvěru a nařízení (EU) 2016/679;

f) 

žadatel uplatňuje vhodné zásady, které zajišťují dodržování pravidel na ochranu dlužníků a zacházení s nimi s náležitou péčí, včetně zohlednění jejich finanční situace a případné potřeby těchto dlužníků obrátit se na dluhové poradenství nebo sociální služby;

g) 

žadatel má zavedeny náležité a konkrétní vnitřní postupy, které zajišťují evidenci a vyřizování stížností dlužníků;

h) 

žadatel má zavedeny náležité postupy pro boj proti praní peněz a proti financování terorismu v případech, ve kterých vnitrostátní předpisy přijaté k provedení směrnice (EU) 2015/849 určují správce úvěru za povinné subjekty pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a boje proti nim;

i) 

žadatel v souladu s platným vnitrostátním právem podléhá požadavkům na vykazování a zveřejňování informací.

2.  
EBA po konzultaci se všemi příslušnými zúčastněnými stranami a po zohlednění všech dotčených zájmů vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny pro požadavky uvedené v odst. 1 písm. c) tohoto článku.
3.  
Příslušné orgány domovského členského státu zamítnou udělení povolení uvedeného v čl. 4 odst. 1, nesplňuje-li žadatel požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku a případně v čl. 6 odst. 2 písm. a).

Článek 6

Schopnost držet peněžní prostředky

1.  

Členské státy určí, zda se na správce úvěru při výkonu správy úvěru na jejich území vztahuje buď:

a) 

povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků za účelem jejich převodu obchodníkům s úvěry, nebo

b) 

zákaz přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků.

2.  

Mají-li správci úvěru povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků podle odst. 1 písm. a), členské státy:

a) 

stanoví vedle požadavků na udělení povolení stanovených v čl. 5 odst. 1 požadavek, aby žadatel měl v úvěrové instituci zvláštní účet, na který mají být za podmínek dohodnutých s obchodníkem s úvěry připisovány a na němž mají být uchovávány všechny peněžní prostředky přijaté od dlužníků až do jejich převedení na účet příslušného obchodníka s úvěry za podmínek sjednaných s daným obchodníkem s úvěry;

b) 

zajistí, aby byly tyto peněžní prostředky chráněny v souladu s vnitrostátním právem v zájmu obchodníků s úvěry proti pohledávkám ostatních věřitelů správců úvěru, zejména v případě platební neschopnosti;

c) 

určí, že pokud dlužník provede platbu správci úvěru, aby částečně nebo úplně splatil dlužné částky související s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo se samotnou smlouvou o úvěru v selhání, považuje se tato platba za provedenou obchodníkovi s úvěry;

d) 

vyžadují, aby správce úvěru doručil dlužníkovi na papíře nebo jiném trvalém nosiči stvrzenku nebo potvrzení o zaplacení potvrzující přijaté částky, kdykoli přijme od dlužníka peněžní prostředky.

3.  
Pokud správce úvěru nemá v úmyslu přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků v rámci svého obchodního modelu, uvede tento záměr ve své žádosti o povolení uvedené v čl. 4 odst. 1. V takových případech se požadavky stanovené v souladu s odst. 2 písm. a) tohoto článku nepoužijí.

Článek 7

Postup udělování povolení správcům úvěru

1.  
Členské státy zavedou postup udělování povolení správcům úvěru, který žadateli umožní podat žádost a poskytnout veškeré informace, které příslušný orgán domovského členského státu potřebuje k ověření toho, zda žadatel splnil všechny podmínky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení čl. 5 odst. 1, a v relevantních případech v čl. 6 odst. 2 písm. a).
2.  

K žádosti o udělení povolení správci úvěru uvedené v odstavci 1 se připojí:

a) 

doklad právního postavení žadatele a kopie jeho zakladatelského dokumentu a stanov společnosti;

b) 

adresa ústředí nebo sídla žadatele;

c) 

totožnost členů řídícího nebo správního orgánu žadatele a držitelů kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013;

d) 

doklad, že žadatel splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b) a c);

e) 

doklad, že držitelé kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 splňují podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. d) této směrnice;

f) 

doklad o systémech správy a řízení a mechanismech vnitřní kontroly uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. e);

g) 

doklad o politice uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. f);

h) 

doklad o vnitřních postupech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. g);

i) 

doklad o postupech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. h);

j) 

v relevantních případech doklad o existenci zvláštního účtu u úvěrové instituce podle čl. 6 odst. 2 písm. a);

k) 

každá smlouva o externím zajišťování uvedená v čl. 12 odst. 1.

3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu do 45 dní od obdržení žádosti o udělení povolení posoudily, zda je žádost úplná.
4.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu do 90 dnů od obdržení úplné žádosti nebo v případě, že je žádost považována za neúplnou, od obdržení požadovaných informací oznámily žadateli, zda mu bylo povolení uděleno nebo zamítnuto, a případné zamítnutí odůvodní.
5.  
Členské státy zajistí, aby žadatel měl právo podat opravný prostředek k soudu v případě, že příslušné orgány domovského členského státu rozhodnou žádost o udělení povolení zamítnout podle čl. 5 odst. 3, a rovněž v případě, že příslušné orgány nepřijmou žádné rozhodnutí týkající se této žádosti ve lhůtě stanovené v odstavci 4 tohoto článku.

Článek 8

Odnětí povolení

1.  

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu měly potřebné dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci v souladu s článkem 22, které jim umožní odejmout povolení udělené správci úvěru, který:

a) 

nevyužije povolení do 12 měsíců od jeho udělení;

b) 

výslovně se povolení vzdá;

c) 

nevykonává činnosti správce úvěru po dobu delší než 12 měsíců;

d) 

získal povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;

e) 

již nesplňuje požadavky pro udělení povolení správce úvěru stanovené v čl. 5 odst. 1 a v relevantních případech v čl. 6 odst. 2 písm. a);

f) 

se dopustil závažného porušení platných pravidel, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, nebo jiných pravidel na ochranu spotřebitele, včetně platných pravidel hostitelského členského státu a členského státu, v němž byl úvěr poskytnut.

2.  
Je-li v souladu s odstavcem 1 tohoto článku povolení odňato, členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu neprodleně informovaly příslušné orgány hostitelského členského státu, pokud správce úvěru poskytuje služby podle článku 13, a rovněž příslušné orgány členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud je tento stát odlišný od hostitelského a domovského členského státu.

Článek 9

Seznam nebo rejstřík povolených správců úvěru

1.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zavedly a udržovaly alespoň seznam nebo, je-li to považováno za vhodnější, vnitrostátní rejstřík všech správců úvěru, kteří mají povolení poskytovat služby na jejich území, včetně správců úvěru poskytujících služby podle článku 13 této směrnice.

EBA vypracuje v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny pro vytvoření a vedení těchto seznamů nebo rejstříků a upřesní druhy informací, které v nich mají být obsaženy, aby byly zajištěny rovné podmínky v celé Unii a transparentnost pro obchodníka s úvěry a dlužníka.

2.  
Seznam nebo rejstřík uvedené v odstavci 1 musí být veřejně přístupný online na internetových stránkách příslušných orgánů a musí být pravidelně aktualizován.
3.  
V případě odnětí povolení podle článku 8 příslušné orgány bez zbytečného odkladu seznam nebo rejstřík uvedený v odstavci 1 tohoto článku aktualizují.

Článek 10

Vztahy s dlužníky, informování o převodech a následná komunikace

1.  

Členské státy vyžadují, aby obchodníci s úvěry a správci úvěru ve svých vztazích s dlužníky:

a) 

jednali v dobré víře, spravedlivě a profesionálně;

b) 

poskytovali dlužníkům informace, které nejsou zavádějící, nejasné ani nepravdivé;

c) 

respektovali a chránili osobní údaje a informace od dlužníků;

d) 

komunikovali s dlužníky způsobem, který nepředstavuje obtěžování, nátlak ani nepatřičné ovlivňování.

2.  

Členské státy zajistí, aby po každém převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo převodu samotné smlouvy o úvěru v selhání na obchodníka s úvěry a vždy před prvním vymáháním pohledávek, ale také kdykoli o to požádá dlužník, zaslal obchodník s úvěry nebo, pokud je určen k výkonu správy úvěru, subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) či správce úvěru dlužníkovi sdělení na papíře nebo na jiném trvalém nosiči, které uvádí přinejmenším:

a) 

informace o převodu, ke kterému došlo, včetně data převodu;

b) 

totožnost a kontaktní údaje obchodníka s úvěry;

c) 

totožnost a kontaktní údaje správce úvěru nebo subjektu uvedeného v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii), byl-li určen;

d) 

doklady o povolení správce úvěru uděleného podle článku 7, byl-li určen;

e) 

totožnost a kontaktní údaje případného poskytovatele správy úvěru;

f) 

kontaktní referenční místo u obchodníka s úvěry nebo, je-li určen k výkonu správy úvěru, u subjektu uvedeného v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo u správce úvěru a u případného poskytovatele správy úvěru, od něhož lze v případě potřeby obdržet informace, přičemž tyto údaje musí být zvýrazněny;

g) 

částky splatné dlužníkem v době sdělení s podrobným uvedením toho, co je splatné jako jistina, úroky, poplatky a jiné povolené platby;

h) 

prohlášení, že nadále platí veškeré příslušné unijní a vnitrostátní právo týkající se zejména vymáhání smluv, ochrany spotřebitele, práv dlužníků a trestního práva;

i) 

název, adresu a kontaktní údaje příslušných orgánů členského státu, na jehož území má dlužník bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí, u kterých může podat stížnost.

Sdělení uvedené v prvním pododstavci musí být napsáno tak, aby bylo jasné a srozumitelné pro širokou veřejnost.

3.  
Členské státy zajistí, aby veškerá následná komunikace s dlužníkem, obchodníkem s úvěry nebo, je-li určen k výkonu správy úvěru, subjektem uvedeným v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správcem úvěru obsahovala informace uvedené v odst. 2 písm. f) tohoto článku; v případě prvního sdělení po určení nového správce úvěru musí obsahovat rovněž informace uvedené v odst. 2 písm. c) a d) tohoto článku.
4.  
Odstavci 2 a 3 nejsou dotčeny žádné dodatečné požadavky týkající se komunikace stanovené v jiném platném unijním nebo vnitrostátním právu.

Článek 11

Smluvní vztah mezi správcem úvěru a obchodníkem s úvěry

1.  
Členské státy zajistí, aby v případě, kdy obchodník s úvěry sám nevykonává správu úvěru, poskytoval určený správce úvěru na základě smlouvy o správě úvěru uzavřené s obchodníkem s úvěry své služby týkající se správy a vymáhání práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání.
2.  

Smlouva o správě úvěru uvedená v odstavci 1 musí obsahovat:

a) 

podrobný popis činností představujících správu úvěru vykonávaných správcem úvěru;

b) 

výši odměny správce úvěru nebo způsob jejího vypočtu;

c) 

rozsah, v jakém správce úvěru může zastupovat obchodníka s úvěry ve vztahu k dlužníkovi;

d) 

závazek stran dodržovat právo Unie a vnitrostátní právo vztahující se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru, včetně v oblasti ochrany spotřebitele a osobních údajů;

e) 

ustanovení požadující zacházení s dlužníky s náležitou péči.

3.  
Členské státy zajistí, aby smlouva o správě úvěru uvedená v odstavci 1 obsahovala požadavek, aby správce úvěru před externím zajištěním jakékoli činnosti představující správu úvěru informoval obchodníka s úvěry.
4.  

Členské státy zajistí, aby správce úvěru po dobu nejméně pěti let ode dne ukončení smlouvy o správě úvěru uvedené v odstavci 1, nebo po dobu zákonné promlčecí lhůty platné v domovském členském státě, v obojím případě však nejvýše po dobu deseti let, vedl a udržoval tyto záznamy:

a) 

relevantní korespondenci s obchodníkem s úvěry i dlužníkem za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem;

b) 

relevantní pokyny obdržené od obchodníka s úvěry k právům věřitele plynoucím z každé smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání, kterou spravuje a jejíž plnění vymáhá jménem obchodníka s úvěry za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem;

c) 

smlouvu o správě úvěru.

5.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru zpřístupnil záznamy uvedené v odstavci 4 příslušným orgánům na jejich žádost.

Článek 12

Externí zajišťování správy úvěru

1.  

Členské státy zajistí, aby správce úvěru zůstal i v případě, že k provedení jakékoli činnosti představující správu úvěru využije poskytovatele správy úvěru, plně odpovědným za dodržování všech povinností podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice. Na externí zajišťování takové správy úvěru se vztahují tyto podmínky:

a) 

mezi správcem úvěru a poskytovatelem správy úvěru je uzavřena písemná smlouva o externím zajišťování služeb nebo činností, v níž se vyžaduje, aby poskytovatel správy úvěru dodržoval platné právní předpisy, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, a příslušné právo Unie nebo vnitrostátní právo vztahující se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru;

b) 

současné externí zajišťování všech činností představujících správu úvěru prostřednictvím poskytovatele správy úvěru je zakázáno;

c) 

smlouvou o externím zajišťování služeb s poskytovatelem správy úvěru nejsou dotčeny smluvní vztah mezi správcem úvěru a obchodníkem s úvěry ani závazky správce úvěru vůči obchodníkovi s úvěry nebo dlužníkům;

d) 

externím zajišťováním některých činností představujících správu úvěru není dotčeno dodržování požadavků na povolení stanovených v čl. 5 odst. 1 správcem úvěru;

e) 

externí zajišťování činnosti prostřednictvím poskytovatele správy úvěru nebrání příslušným orgánům v dohledu nad správcem úvěru v souladu s články 14 a 21;

f) 

správce úvěru má přímý přístup ke všem relevantním informacím o správě úvěru externě zajišťované prostřednictvím poskytovatele správy úvěru;

g) 

po ukončení smlouvy o externím zajišťování má správce úvěru odborné znalosti a zdroje, aby mohl poskytovat externě zajišťovanou správu úvěru.

Externí zajišťování činností nesmí být prováděno způsobem, který by narušoval kvalitu vnitřní kontroly či spolehlivost správce úvěru nebo nepřetržitý výkon jeho správy úvěru.

2.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru informoval příslušné orgány domovského členského státu a v relevantních případech hostitelského členského státu před zahájením externího zajišťování správy úvěru podle odstavce 1.
3.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru po dobu nejméně pěti let ode dne ukončení smlouvy uvedené v odstavci 1, nebo po dobu zákonné promlčecí lhůty platné v členském státě, v obojím případě však nejvýše po dobu deseti let, vedl a udržoval záznamy o relevantních pokynech udělených poskytovateli správy úvěru za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem a o smlouvě o externím zajišťování.
4.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru a poskytovatel správy úvěru zpřístupnili informace uvedené v odstavci 3 příslušným orgánům na jejich žádost.
5.  
Členské státy zajistí, aby poskytovatelům správy úvěru nebylo dovoleno přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků.



KAPITOLA II

Přeshraniční správa úvěru

Článek 13

Svoboda poskytování správy úvěru v hostitelském členském státě

1.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 4 odst. 1 v domovském členském státě, měl právo poskytovat v Unii služby, na které se toto povolení vztahuje, aniž jsou dotčeny jakékoli požadavky nebo omezení stanovené vnitrostátním právem hostitelského členského státu v souladu s touto směrnicí, včetně případného zákazu přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků, jež nesouvisejí s požadavky na povolení správců úvěru ani s požadavky, které byly stanoveny za účelem opětovného sjednání podmínek vztahujících se k právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru nebo k samotné smlouvě o úvěru.
2.  

Členské státy zajistí, aby správce úvěru, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 4 odst. 1 v domovském členském státě, v případě, že hodlá poskytovat služby v hostitelském členském státě, předložil příslušnému orgánu domovského členského státu tyto informace:

a) 

hostitelský členský stát, v němž správce úvěru hodlá poskytovat služby, a pokud je tato informace správci úvěru již známa, členský stát, v němž byl daný úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu;

b) 

adresu případné pobočky správce úvěru v hostitelském členském státě;

c) 

totožnost a adresu případného poskytovatele správy úvěru v hostitelském členském státě;

d) 

totožnost osob odpovědných za řízení poskytování správy úvěru v hostitelském členském státě;

e) 

v příslušných případech podrobné informace o opatřeních přijatých pro přizpůsobení vnitřních postupů, systémů správy a řízení a mechanismů vnitřní kontroly správce úvěru za účelem zajištění dodržování právních předpisů vztahujících se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru;

f) 

popis postupu zavedeného proti praní peněz a financování terorismu, pokud vnitrostátní předpisy hostitelského členského státu přijaté k provedení směrnice (EU) 2015/849 určují správce úvěru jako povinné subjekty pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a boje proti nim;

g) 

že správce úvěru má vhodné prostředky ke komunikaci v jazyce hostitelského členského státu nebo v jazyce smlouvy o úvěru;

h) 

zda má správce úvěru ve svém domovském členském státě povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků.

3.  
Příslušné orgány domovského členského státu do 45 dnů od obdržení všech informací uvedených v odstavci 2 sdělí tyto informace příslušným orgánům hostitelského členského státu, který jejich přijetí neprodleně potvrdí. Příslušné orgány domovského členského státu poté informují správce úvěru o datu, kdy byly informace sděleny příslušným orgánům hostitelského členského státu, a o datu, kdy tyto příslušné orgány potvrdily přijetí informací. Příslušné orgány domovského členského státu rovněž sdělí veškeré informace uvedené v odstavci 2 příslušným orgánům členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu.
4.  
Členské státy zajistí, aby měl správce úvěru právo obrátit se na soud, pokud příslušné orgány domovského členského státu informace uvedené v odstavci 2 nesdělí.
5.  

Členské státy zajistí, aby mohl správce úvěru začít poskytovat služby v hostitelském členském státě od dřívější z těchto událostí:

a) 

obdržení sdělení od příslušných orgánů hostitelského členského státu, kterým potvrzují přijetí sdělení podle odstavce 3;

b) 

v případě neobdržení sdělení uvedeného v písmenu a) tohoto odstavce po uplynutí dvou měsíců ode dne předložení všech informací podle odstavce 2 příslušným orgánům hostitelského členského státu.

6.  
Členské státy zajistí, aby správce úvěru informoval příslušné orgány domovského členského státu o jakékoli následné změně informací, které mají být sděleny v souladu s odstavcem 2. V takových případech členské státy zajistí dodržování postupu stanoveného v odstavcích 3, 4 a 5.
7.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány hostitelského členského státu v seznamu nebo v rejstříku uvedených v článku 9 evidovaly správce úvěru, kteří mají povolení vykonávat správu úvěru na jejich území, a podrobné údaje o domovském členském státě.

Článek 14

Dohled nad správci úvěru, kteří poskytují přeshraniční služby

1.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu přezkoumaly a vyhodnotily, zda správce úvěru, který vykonává správu úvěru v hostitelském členském státě, trvale dodržuje požadavky této směrnice.
2.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu měly pravomoc vykonávat dohled nad správci úvěru, vyšetřovat je a ukládat jim správní sankce a nápravná opatření ve vztahu k požadavkům této směrnice při jejich výkonu správy úvěru v hostitelském členském státě.
3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu oznamovaly opatření přijímaná ve vztahu ke správci úvěru příslušným orgánům hostitelského členského státu a případně členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu.
4.  
Členské státy zajistí, aby v případě, že správce úvěru vykonává správu úvěru v hostitelském členském státě, příslušné orgány domovského členského státu a příslušné orgány hostitelského členského státu a případně členského státu, ve kterém byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu, úzce spolupracovaly při výkonu svých funkcí a povinností, zejména při provádění kontrol, vyšetřování a kontrol na místě.
5.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského státu při plnění svých funkcí a povinností stanovených touto směrnicí požádaly příslušné orgány hostitelského členského státu o pomoc při výkonu kontroly na místě týkající se pobočky založené v hostitelském členském státě nebo poskytovatele správy úvěru určeného v hostitelském členském státě. Kontrola na místě týkající se pobočky nebo poskytovatele správy úvěru se provádí v souladu s právem členského státu, v němž kontrola probíhá.
6.  
Členské státy dále zajistí, aby příslušné orgány hostitelského členského státu byly oprávněny rozhodnout o nejvhodnějších opatřeních přijatých v jednotlivých případech, aby vyhověly žádosti příslušných orgánů domovského členského státu o pomoc.
7.  
Rozhodnou-li příslušné orgány hostitelského členského státu, že provedou kontroly na místě jménem příslušných orgánů domovského členského státu, neprodleně o jejich výsledcích informují příslušné orgány domovského členského státu.
8.  
Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou z vlastního podnětu provádět kontroly, inspekce a šetření správy úvěru, kterou na jejich území vykonává správce úvěru, jemuž bylo uděleno povolení v domovském členském státě. Příslušné orgány hostitelského členského státu neprodleně poskytnou výsledky těchto kontrol, inspekcí a šetření příslušným orgánům domovského členského státu.
9.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány hostitelského členského státu v případě, že mají důkazy o tom, že správce úvěru vykonávající správu úvěru na jejich území podle článku 13 porušuje platná pravidla, včetně povinností vyplývajících z vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, předaly tyto důkazy příslušným orgánům domovského členského státu a požádaly je, aby přijaly vhodná opatření, aniž jsou dotčeny dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci příslušných orgánů hostitelského členského státu ve vztahu ke správci úvěru podle vnitrostátního práva, zejména pravidla upravující úvěr nebo smlouvu o úvěru.
10.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu, v případě, že mají k dispozici důkazy o tom, že správce úvěru porušuje povinnosti stanovené v této směrnici nebo ve vnitrostátních pravidlech upravujících úvěr nebo smlouvu o úvěru, předaly tyto důkazy příslušným orgánům domovského členského státu a požádaly je, aby přijaly vhodná opatření, aniž jsou dotčeny dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci příslušných orgánů členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu.
11.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu nejpozději dva měsíce od podání žádosti uvedené v odstavci 9 příslušným orgánům hostitelského členského státu, které jim předaly důkazy, sdělily podrobnosti o všech správních a jiných řízeních, která byla zahájena ve vztahu k těmto důkazům, nebo o všech správních sankcích a nápravných opatřeních přijatých vůči správci úvěru nebo odůvodněné rozhodnutí, proč nebyla přijata žádná opatření. Pokud bylo zahájeno řízení, příslušné orgány domovského členského státu pravidelně informují příslušné orgány hostitelského členského státu o jeho stavu.
12.  

Členské státy zajistí, aby v případě, že správce úvěru dále porušuje platná pravidla, včetně svých povinností podle této směrnice, a poté, co o tom příslušné orgány hostitelského členského státu informovaly domovský členský stát, byly příslušné orgány hostitelského členského státu oprávněny uložit vhodné správní sankce a nápravná opatření s cílem zajistit dodržování této směrnice, je-li splněna kterákoli z těchto podmínek:

a) 

správce úvěru nepřijal žádná odpovídající a účinná opatření s cílem v přiměřené lhůtě napravit porušení předpisů, nebo

b) 

jedná se o naléhavý případ, kdy je nezbytné přijmout okamžité opatření k řešení závažné hrozby pro kolektivní zájmy dlužníků.

Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou uložit správní sankce a nápravná opatření uvedené v prvním pododstavci bez ohledu na jakékoli správní sankce a nápravná opatření, které již uložily příslušné orgány domovského členského státu.

Kromě toho mohou příslušné orgány hostitelského členského státu zakázat další činnosti správce úvěru, který porušuje platná pravidla, včetně svých povinností podle této směrnice, dokud příslušný orgán domovského členského státu nepřijme odpovídající rozhodnutí nebo dokud správce úvěru nepřijme opatření k nápravě.



HLAVA III

OBCHODNÍCI S ÚVĚRY

Článek 15

Právo na informace o právech věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo o samotné smlouvě o úvěru v selhání.

1.  
Členské státy zajistí, aby úvěrová instituce poskytla potenciálnímu obchodníkovi s úvěry nezbytné informace o právech věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo o samotné smlouvě o úvěru v selhání a o případném kolaterálu s cílem umožnit potenciálnímu obchodníkovi s úvěry samostatně posoudit hodnotu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání a pravděpodobnost zpětného získání hodnoty této smlouvy před uzavřením smlouvy o převodu těchto práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání, přičemž zajistí ochranu informací poskytnutých úvěrovou institucí a důvěrnost obchodních údajů.
2.  

Členské státy vyžadují od úvěrových institucí, které převádějí práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání na obchodníka s úvěry, aby dvakrát ročně poskytly příslušným orgánům hostitelského členského státu určeným v souladu s čl. 21 odst. 3 této směrnice a příslušným orgánům uvedeným v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 3 ) přinejmenším tyto údaje:

a) 

identifikační označení právnické osoby (LEI) obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, nebo pokud takové označení neexistuje:

i) 

totožnost obchodníka s úvěry nebo členů jeho řídícího nebo správního orgánu a držitelů kvalifikované účasti v obchodníkovi s úvěry ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013, a

ii) 

adresu obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19;

b) 

souhrnný nesplacený zůstatek převáděných práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné převáděné smlouvy o úvěru v selhání;

c) 

počet a objem převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;

d) 

zda převod zahrnuje práva věřitele plynoucí ze smluv o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli a druhy případných aktiv, která smlouvy o úvěru v selhání zajišťují.

3.  
Příslušné orgány uvedené v odstavci 2 mohou požadovat, aby úvěrové instituce poskytly informace podle uvedeného odstavce čtvrtletně, kdykoli to uvedené orgány budou považovat za nezbytné, mimo jiné s cílem lépe monitorovat vysoký počet převodů, k nimž může docházet během krizového období.
4.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány hostitelského členského státu neprodleně sdělovaly informace uvedené v odstavcích 2 a 3 a veškeré další informace, které by mohly považovat za potřebné pro plnění svých funkcí a povinností podle této směrnice, příslušným orgánům domovského členského státu obchodníka s úvěry.
5.  
Odstavce 1 až 4 se uplatňují v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

Článek 16

Prováděcí technické normy pro formuláře údajů

1.  
EBA zpracuje návrh prováděcích technických norem stanovujících formuláře, které mají úvěrové instituce použít pro podávání informací uvedených v čl. 15 odst. 1 s cílem poskytnout podrobné informace o svých úvěrových expozicích v účetnictví pro obchodníky s úvěry za účelem analýzy, náležité péče ve finanční oblasti a ocenění práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání.
2.  
EBA v návrzích prováděcích technických norem uvedených v odstavci 1 tohoto článku upřesní pole pro údaje, včetně toho, která z těchto polí jsou povinná, a vymezí zacházení s důvěrnými informacemi podle čl. 15 odst. 1.
3.  
Návrhy prováděcích technických norem musí být přiměřené povaze a objemu úvěrů a úvěrových portfolií.
4.  

Při přípravě návrhů prováděcích technických norem uvedených v odstavci 1 EBA zohlední:

a) 

stávající tržní postupy při sdílení údajů mezi kupujícími a prodávajícími;

b) 

zpětnou vazbu od uživatelů, pokud jde o jejich zkušenosti s používáním stávajících formulářů EBA pro převádění úvěrů v selhání;

c) 

stávající obdobné požadavky na úrovni členských států a

d) 

význam minimalizace nákladů na zpracování pro úvěrové instituce a obchodníky s úvěry.

5.  
EBA předloží Komisi návrhy prováděcích technických norem uvedené v odstavci 1 do 29. září 2022.
6.  
Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v odstavci 1 v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.
7.  
Formuláře údajů se použijí pro transakce týkající se úvěrů poskytnutých dne 1. července 2018 nebo později, z nichž se stanou úvěry v selhání po 28. prosinci 2021. U úvěrů, které byly vydány mezi 1. červencem 2018 a dnem vstupu prováděcích technických norem uvedených v odstavci 1 v platnost, uvedou úvěrové instituce do formuláře údajů informace, které již mají k dispozici.
8.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce uplatňovaly rovněž prováděcí technické normy uvedené v odstavci 6 na převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání na jiné úvěrové instituce. Formuláře údajů úvěrové instituce použijí pro poskytování informací mezi úvěrovými institucemi v případech, kdy dojde pouze k převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k převodu samotné smlouvy o úvěru v selhání.

Článek 17

Povinnosti obchodníků s úvěry

1.  

Členské státy zajistí, aby:

a) 

obchodník s úvěry, který má bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii, určil subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru k výkonu správy úvěru ve vztahu k právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli;

b) 

v případě, že obchodník s úvěry nemá v Unii bydliště ani sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí, jeho zástupce určený v souladu s čl. 19 odst. 1, není-li sám subjektem uvedeným v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správcem úvěru, určil subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru, aby vykonávali správu úvěru ve vztahu k právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání uzavřené s:

i) 

fyzickými osobami, včetně spotřebitelů a nezávislých pracovníků;

ii) 

mikropodniky a malými a středními podniky, jak jsou vymezeny v článku 2 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ( 4 ).

Hostitelské členské státy mohou rozšířit požadavek stanovený v prvním pododstavci i na jiné smlouvy o úvěru.

2.  
Členské státy zajistí, aby se na obchodníky s úvěry nevztahovaly žádné další požadavky na nákup práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání kromě těch, které stanoví vnitrostátní předpisy přijaté k provedení této směrnice nebo platné právní předpisy v oblasti ochrany spotřebitele či smluvního, civilního nebo trestního práva. Členské státy zajistí, aby se na obchodníka s úvěry poté, co jsou na něj převedena práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotná smlouva o úvěru, i nadále vztahovalo relevantní unijní a vnitrostátní právo, zejména v oblasti vymáhání smluv, ochrany spotřebitele, práv dlužníků, poskytování úvěrů, bankovního tajemství a trestního práva. Úroveň ochrany poskytovaná spotřebitelům a ostatním dlužníkům podle unijního a vnitrostátního práva i podle pravidel pro platební neschopnost nejsou převodem práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo převodem samotné smlouvy o úvěru na obchodníka s úvěry dotčeny, aniž jsou dotčena vnitrostátní a mezinárodní pravidla pro cizí a vlastní směnky.
3.  
Touto směrnicí nejsou dotčeny vnitrostátní pravomoci týkající se rejstříků úvěrů, včetně pravomoci požadovat od obchodníků s úvěry informace o právech věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo o samotné smlouvě o úvěru a jejím plnění.
4.  
Členské státy mohou obchodníkům s úvěry povolit, aby ke správě smluv o úvěru, které získali, využívali služeb fyzických osob. Tyto fyzické osoby podléhají vnitrostátnímu režimu regulace a dohledu a nevyužívají svobody poskytování správy úvěru v jiném členském státě stanovené touto směrnicí.
5.  
Členské státy zajistí, aby určený správce úvěru nebo subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) plnil jménem obchodníka s úvěry povinnosti obchodníků s úvěry podle odstavce 2 tohoto článku a podle článků 18 a 20. Není-li určen žádný správce úvěru ani subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii), vztahují se tyto povinnosti nadále na obchodníka s úvěry nebo jeho zástupce.

Členské státy mohou požadovat, aby určený správce úvěru nebo subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) plnil jménem obchodníka s úvěry povinnosti, které pro obchodníky s úvěry stanoví vnitrostátní právo, a to i ve vztahu k odstavci 3 tohoto článku.

Článek 18

Využití správců úvěru nebo dalších subjektů

1.  
Pokud obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 určí subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru, aby vykonával správu úvěru ve vztahu k převedeným právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné převedené smlouvě o úvěru v selhání, požadují členské státy, aby tento obchodník s úvěry nebo jeho zástupce informovali příslušné orgány svého domovského členského státu o totožnosti a adrese subjektu uvedeného v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru nejpozději v den zahájení správy úvěru.
2.  
Pokud obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 určí jiný subjekt než subjekt oznámený podle odstavce 1 tohoto článku, oznámí příslušným orgánům svého domovského členského státu nejpozději v den, kdy daná změna nastane, a uvede totožnost a adresu nového subjektu, jehož určil pro výkon správy úvěru ve vztahu k převedeným právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné převedené smlouvě o úvěru v selhání.
3.  
Členské státy vyžadují od příslušných orgánů domovského členského státu obchodníka s úvěry, aby příslušným orgánům hostitelského členského státu, příslušným orgánům členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, a příslušným orgánům domovského členského státu nového správce úvěru neprodleně zaslaly informace obdržené v souladu s odstavci 1 a 2.

Článek 19

Zástupce obchodníků s úvěry ze třetích zemí

1.  
Členské státy zajistí, aby v případě uzavření převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání obchodník s úvěry, který nemá bydliště ani sídlo, nebo nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii, písemně určil zástupce, který má bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii.
2.  
Vedle obchodníka s úvěry nebo namísto něho se příslušné orgány obracejí na zástupce uvedeného v odstavci 1 ve všech otázkách týkajících se trvalého dodržování této směrnice a tento zástupce plně odpovídá za plnění povinností, které obchodníkům s úvěry ukládají vnitrostátní předpisy přijaté k provedení této směrnice.

Článek 20

Převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání obchodníkem s úvěry a informování příslušných orgánů

1.  

Členské státy vyžadují od obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, který převádí práva věřitele podle smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání, aby příslušné orgány svého domovského členského státu dvakrát ročně informoval o identifikačním kódu právnické osoby (LEI) nového obchodníka s úvěry a jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, nebo pokud takový identifikační kód neexistuje, o:

a) 

totožnosti nového obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19 nebo členů řídícího nebo správního orgánu nového obchodníka s úvěry nebo jeho zástupce a držitelů kvalifikované účasti v novém obchodníkovi s úvěry nebo jeho zástupci ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 a

b) 

adrese nového obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19.

Kromě toho informuje obchodník s úvěry nebo jeho zástupce příslušné orgány svého domovského členského státu přinejmenším o:

a) 

souhrnném nesplaceném zůstatku převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;

b) 

počtu a objemu převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;

c) 

tom, zda převod zahrnuje práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli, a druzích případných aktiv, která zajišťují danou smlouvy o úvěru v selhání.

2.  
Příslušné orgány uvedené v odstavci 1 mohou požadovat, aby obchodníci s úvěry nebo jejich případní zástupci určení v souladu s článkem 19 poskytli informace uvedené v tomto odstavci čtvrtletně, kdykoli to příslušné orgány považují za nezbytné, mimo jiné s cílem lépe monitorovat vysoký počet převodů, k nimž může docházet během krizového období.
3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 neprodleně zaslaly informace obdržené podle uvedených odstavců příslušným orgánům hostitelského členského státu a příslušným orgánům domovského členského státu nového obchodníka s úvěry.



HLAVA IV

DOHLED

Článek 21

Dohled vykonávaný příslušnými orgány

1.  
Členské státy zajistí, aby správci úvěru a případní poskytovatelé správy úvěru, kteří externě zajišťují správu úvěru v souladu s článkem 12, trvale dodržovali vnitrostátní předpisy přijaté k provedení této směrnice a aby tyto činnosti podléhaly náležitému dohledu vykonávanému příslušnými orgány domovského členského státu za účelem posoudit toto dodržování.
2.  
Domovský členský stát obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, zajistí, aby příslušné orgány uvedené v odstavci 1 tohoto článku odpovídaly za dohled nad plněním povinností stanovených v článku 10 a v článcích 17 až 20 ve vztahu k obchodníkovi s úvěry nebo jeho případnému zástupci určenému v souladu s článkem 19.
3.  
Členské státy určí příslušné orgány odpovědné za plnění funkcí a povinností podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice.
4.  
Určí-li členské státy více než jeden příslušný orgán podle odstavce 3, vymezí úkoly každého z nich a určí jeden z nich za jednotné kontaktní místo pro všechny potřebné výměny a interakce s příslušnými orgány domovského nebo hostitelského členského státu.
5.  

Členské státy zajistí zavedení vhodných opatření s cílem umožnit příslušným orgánům určeným podle odstavce 3 tohoto článku, aby od obchodníků s úvěry nebo jejich zástupců určených v souladu s článkem 19, od správců úvěru, od poskytovatelů správy úvěru, kteří pro správce úvěru externě zajišťují správu úvěru podle článku 12, od dlužníků a od jakýchkoli jiných osob nebo od veřejného orgánu dostávaly informace potřebné k:

a) 

hodnocení trvalého dodržování požadavků stanovených ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice;

b) 

šetření případných porušení těchto požadavků;

c) 

ukládání správních sankcí a nápravných opatření v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 23.

6.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány určené podle odstavce 3 měly odborné znalosti, zdroje, pracovní kapacitu a pravomoci potřebné pro plnění svých funkcí a povinností stanovených v této směrnici.

Článek 22

Úloha dohledu a pravomoci příslušných orgánů

1.  

Členské státy zajistí, aby příslušným orgánům domovského členského státu určeným podle čl. 21 odst. 3 byly svěřeny veškeré dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci nezbytné pro plnění jejich funkcí a povinností stanovených v této směrnici, včetně přinejmenším pravomoci:

a) 

udělit nebo zamítnout udělení povolení podle článků 5 a 6;

b) 

odejmout povolení podle článku 8;

c) 

zakázat jakékoli činnosti představující správu úvěru;

d) 

vykonávat kontroly na místě a na dálku;

e) 

ukládat správní sankce a nápravná opatření v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 23;

f) 

přezkoumat smlouvy o externím zajišťování činností uzavřené mezi správci úvěru a poskytovateli správy úvěru v souladu s čl. 12 odst. 1;

g) 

požadovat, aby správci úvěru odvolali členy svého řídícího nebo správního orgánu, pokud nesplňují požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b);

h) 

požadovat, aby správci úvěru upravili nebo aktualizovali své vnitřní systémy správy a řízení a mechanismy vnitřní kontroly za účelem zajištění účinného dodržování práv dlužníků v souladu s právními předpisy, jimiž se řídí smlouva o úvěru;

i) 

požadovat, aby správci úvěru upravili nebo aktualizovali své zásady za účelem zajištění zacházení s dlužníky s náležitou péčí a evidence a vyřizování stížností dlužníků;

j) 

požadovat další informace o převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání.

2.  
Členské státy zajistí, aby příslušným orgánům hostitelského členského státu určeným podle čl. 21 odst. 3 a členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu, byly svěřeny veškeré pravomoci pro plnění jejich funkcí a povinností stanovených v této směrnici.
3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu za použití přístupu založeného na posouzení rizik vyhodnotily plnění požadavků stanovených v čl. 5 odst. 1 písm. e) až h) správcem úvěru.
4.  
Členské státy určí rozsah hodnocení uvedeného v odstavci 3 s přihlédnutím k objemu, povaze, rozsahu a složitosti činností dotčeného správce úvěru.
5.  
Příslušné orgány domovského členského státu informují příslušné orgány hostitelského členského státu, nebo členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, liší-li se tento stát od hostitelského a domovského členského státu, o výsledcích hodnocení uvedeného v odstavci 3 na žádost jednoho z těchto příslušných orgánů, nebo považují-li to za vhodné příslušné orgány domovského členského státu. Podrobné údaje o všech uložených správních sankcích nebo přijatých nápravných opatřeních příslušné orgány domovského členského státu vždy předají příslušným orgánům hostitelského členského státu a případně členského státu, v němž byl úvěr poskytnut, liší-li se tento stát od hostitelského a domovského členského státu.
6.  
Členské státy zajistí, aby si příslušné orgány domovských a hostitelských členských států a členského státu, kde byl úvěr poskytnut, liší-li se tento stát od hostitelského a domovského členského státu, při provádění hodnocení uvedeného v odstavci 3 vyměňovaly veškeré nezbytné informace, které jim umožní plnit jejich funkce a povinnosti uložené touto směrnicí.
7.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu mohly požádat správce úvěru, poskytovatele správy úvěru nebo obchodníka s úvěry či jeho zástupce určeného v souladu s článkem 19, který neplní požadavky vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, aby v rané fázi učinil veškerá potřebná opatření nebo kroky za účelem dodržování těchto předpisů.

Článek 23

Správní sankce a nápravná opatření

1.  

Aniž je dotčeno právo členských států stanovit trestní sankce, stanoví členské státy pravidla určující vhodné správní sankce a nápravná opatření, jež lze uložit alespoň v případě, že:

a) 

správce úvěru nedodržuje požadavek stanovený ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 11 nebo uzavře dohodu o externím zajišťování činností v rozporu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 12, nebo se poskytovatel správy úvěru, který externě zajišťuje správu úvěru, dopustí závažného porušení platných právních předpisů, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice;

b) 

systém správy a řízení a mechanismy vnitřní kontroly správce úvěru podle čl. 5 odst. 1 písm. e) nezajišťují dodržování práv dlužníků a pravidel ochrany osobních údajů;

c) 

zásady správce úvěru nejsou vyhovující pro náležité zacházení s dlužníky podle čl. 5 odst. 1 písm. f);

d) 

vnitřní postupy správce úvěru podle čl. 5 odst. 1 písm. g) nezajišťují evidenci a vyřizování stížností dlužníků v souladu s povinnostmi uvedenými ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice;

e) 

obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 neoznámí informace stanovené vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článků 18 a 20;

f) 

obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 nedodrží požadavky vnitrostátních předpisů přijatých k provedení článku 17;

g) 

obchodník s úvěry nedodrží požadavky vnitrostátních předpisů přijatých k provedení článku 19;

h) 

úvěrová instituce neoznámí informace stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 15;

i) 

správce úvěru umožní jedné nebo více osobám, které nesplňují požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b), stát se členem jeho řídícího nebo správního orgánu nebo v nich setrvat;

j) 

správce úvěru nedodrží požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 24;

k) 

obchodník s úvěry nebo případně správce úvěru každého ze subjektů uvedených v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nedodržují vnitrostátní předpisy přijaté k provedení článku 10;

l) 

správce úvěru přijme a drží peněžní prostředky od dlužníků, aniž by to bylo povoleno v členském státě v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b); nebo

m) 

správce úvěru nedodrží požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení čl. 6 odst. 2.

2.  

Správní sankce a nápravná opatření uvedené v odstavci 1 musí být účinné, přiměřené a odrazující a musí zahrnovat alespoň:

a) 

odnětí povolení k výkonu činností správce úvěru;

b) 

příkaz správci úvěru nebo obchodníkovi s úvěry či jeho případnému zástupci určenému v souladu s článkem 19, aby porušení předpisů napravil, ukončil dané jednání a zdržel se jeho opakování;

c) 

správní peněžité sankce.

3.  
Členské státy zajistí, aby byly správní sankce a nápravná opatření účinně uplatňovány.
4.  

Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při stanovení typu správních sankcí nebo nápravných opatření a výše správních peněžitých sankcí zohlednily relevantní okolnosti, jako jsou:

a) 

závažnost a doba trvání porušení předpisů;

b) 

míra odpovědnosti správce úvěru nebo obchodníka s úvěry či jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, který odpovídá za porušení předpisů;

c) 

finanční síla správce úvěru nebo obchodníka s úvěry odpovědného za porušení předpisů, včetně pomocí odkazu na celkový obrat právnické osoby nebo roční příjem fyzické osoby;

d) 

význam zisků dosažených nebo ztrát zamezených v důsledku porušení předpisů správcem úvěru nebo obchodníkem s úvěry či jeho případným zástupcem určeným v souladu s článkem 19, kteří odpovídají za dané porušení předpisů, pokud lze tyto zisky nebo ztráty určit;

e) 

ztráty způsobené daným porušením předpisů třetím stranám, pokud je lze určit;

f) 

úroveň spolupráce správce úvěru nebo obchodníka s úvěry, který odpovídá za dané porušení předpisů, s příslušnými orgány;

g) 

předcházející porušení předpisů správcem úvěru nebo obchodníkem s úvěry či jeho případným zástupcem určeným v souladu s článkem 19, který odpovídá za dané porušení předpisů;

h) 

všechny skutečné nebo potenciální systémové důsledky daného porušení předpisů.

5.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly uplatnit správní sankce a nápravná opatření stanovené v odstavci 2 na členy řídícího nebo správního orgánu a na další osoby, které nesou podle vnitrostátního práva odpovědnost za dané porušení předpisů.
6.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány před přijetím jakéhokoli rozhodnutí, kterým se ukládají správní sankce nebo nápravná opatření stanovené v odstavci 2 tohoto článku, poskytly dotčenému správci úvěru nebo obchodníkovi s úvěry či jeho případnému zástupci určenému v souladu s článkem 19 možnost se k věci vyjádřit.
7.  
Členské státy zajistí, aby veškerá rozhodnutí o uložení správních sankcí nebo nápravných opatření uvedených v odstavci 2 byla řádně odůvodněna a aby bylo možné podat proti nim opravný prostředek.
8.  
Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví pravidla pro správní sankce za porušení předpisů, na které se podle jejich vnitrostátního trestního práva vztahují trestní sankce. V tom případě sdělí členské státy Komisi příslušná ustanovení trestního práva.



HLAVA V

ZÁRUKY A POVINNOST SPOLUPRACOVAT

Článek 24

Stížnosti

1.  
Členské státy zajistí, aby správci úvěru zavedli a udržovali účinné a transparentní postupy pro vyřizování stížností obdržených od dlužníků.
2.  
Členské státy zajistí, aby správci úvěru vyřizovali stížnosti dlužníků bezplatně a aby stížnosti a opatření přijatá k jejich řešení evidovali.
3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány zavedly a uveřejnily postup, podle něhož vyřizují stížnosti dlužníků týkající se obchodníků s úvěry, správců úvěru a poskytovatelů správy úvěru, a aby tyto stížnosti byly řešeny neprodleně po obdržení.

Článek 25

Ochrana osobních údajů

Zpracovávání osobních údajů pro účely této směrnice se provádí v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.

Článek 26

Spolupráce příslušných orgánů

1.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány uvedené v článcích 8, 13, 14, 15, 18, 20 a 22 vzájemně spolupracovaly vždy, když je to potřebné pro plnění jejich funkcí a povinností nebo výkon jejich pravomocí podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice. Tyto příslušné orgány rovněž koordinují svá opatření, aby předešly případnému zdvojení a překrývání při výkonu pravomocí dohledu a správních sankcí a nápravných opatření na přeshraniční případy.
2.  
Členské státy zajistí, aby si příslušné orgány na žádost vzájemně neprodleně poskytovaly informace potřebné pro výkon svých funkcí a povinností podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice.
3.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány, které dostávají důvěrné informace v rámci plnění svých funkcí a povinností podle této směrnice, používaly tyto informace pouze během výkonu svých funkcí a povinností podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice. Na výměnu informací mezi příslušnými orgány se vztahuje povinnost zachovávat služební tajemství uvedená v článku 76 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ( 5 ).
4.  
Členské státy stanoví, že všechny osoby, které pracují nebo v minulosti pracovaly pro příslušné orgány, a auditoři a odborníci jednající jménem příslušných orgánů jsou vázáni služebním tajemstvím.
5.  
Členské státy přijmou nezbytná správní a organizační opatření k usnadnění spolupráce podle tohoto článku.
6.  
EBA usnadňuje výměnu informací mezi příslušnými orgány v členských státech a podporuje jejich spolupráci.



HLAVA VI

Změny

Článek 27

Změny směrnice 2008/48/ES

Směrnice 2008/48/ES se mění takto:

1) 

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 11a

Informace o změně podmínek úvěrové smlouvy

Aniž jsou dotčeny jiné povinnosti stanovené v této směrnici, členské státy zajistí, aby věřitel před změnou podmínek úvěrové smlouvy sdělil spotřebiteli tyto informace:

a) 

jasný popis navrhovaných změn a, je-li to relevantní, zda je nutný souhlas spotřebitele nebo jde o změny provedené ze zákona;

b) 

časový rámec pro zavedení změn uvedených v písmeni a);

c) 

prostředky dostupné spotřebiteli pro podání stížnosti ohledně změn uvedených v písmeni a);

d) 

lhůtu stanovenou pro podání takové stížnosti;

e) 

název a adresu příslušného orgánu, u něhož může spotřebitel takovou stížnost podat.“

2) 

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 16a

Prodlení spotřebitele a vymáhání

1.  

Členské státy vyžadují, aby věřitelé měli náležité zásady a postupy k tomu, aby se ve vhodných případech snažili před zahájením řízení o vymáhání pohledávky postupovat s přiměřenou shovívavostí. Tato opatření shovívavosti zohledňují mimo jiné situaci, v níž se spotřebitel nachází, a mohou mimo jiné spočívat v:

a) 

úplném nebo částečném refinancování úvěru;

b) 

změně stávajících podmínek úvěru, což může mimo jiné zahrnovat:

i) 

prodloužení doby splácení úvěru;

ii) 

změnu druhu úvěru;

iii) 

odložení úhrady celé splátky nebo její části na určitou dobu;

iv) 

změnu úrokové sazby;

v) 

nabídku dočasného přerušení splácení úvěru;

vi) 

částečné splácení;

vii) 

změnu měny;

viii) 

částečné odpuštění a konsolidaci dluhu.

2.  
Seznamem možných opatření shovívavosti uvedeným v odst. 1 písm. b) nejsou dotčena pravidla stanovená ve vnitrostátním právu a nevyžaduje se, aby členské státy všechna tato opatření ve svém vnitrostátním právu zavedly.
3.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby v případě, že věřitel může stanovit a uložit spotřebiteli poplatky z prodlení, nebyly tyto poplatky vyšší, než je nezbytné k náhradě nákladů, které věřiteli v důsledku selhání vznikly.
4.  
Členské státy mohou povolit, aby věřitelé uložili spotřebiteli v případě prodlení další poplatky. V takovém případě stanoví členské státy pro tyto poplatky horní hranici.“
3) 

V článku 22 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

„1.  
Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Ustanovení čl. 16a odst. 3 a 4 však nebrání členským státům, aby v zájmu ochrany spotřebitelů zachovaly nebo zavedly přísnější ustanovení.“

Článek 28

Změny směrnice 2014/17/EU

Směrnice 2014/17/EU se mění takto:

1) 

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek27a

Informace o změně podmínek smlouvy o úvěru

Aniž jsou dotčeny jiné povinnosti stanovené v této směrnici, členské státy zajistí, aby věřitel před změnou podmínek smlouvy o úvěru sdělil spotřebiteli tyto informace:

a) 

jasný popis navrhovaných změn a, je-li to relevantní, zda je nutný souhlas spotřebitele nebo jde o změny provedené ze zákona;

b) 

časový rámec pro zavedení změn uvedených v písmeni a);

c) 

prostředky dostupné spotřebiteli pro podání stížnosti ohledně změn uvedených v písmeni a);

d) 

lhůtu stanovenou pro podání takové stížnosti;

e) 

název a adresu příslušného orgánu, u něhož může spotřebitel takovou stížnost podat.“

2) 

Článek 28 se mění takto:

a) 

odstavec 1 se nahrazuje tímto:

„1.  

►C1  Členské státy vyžadují, aby věřitelé měli náležité zásady a postupy k tomu, aby se ve vhodných případech snažili před zahájením řízení o vymáhání pohledávky postupovat s přiměřenou shovívavostí. ◄ Tato opatření shovívavosti zohledňují mimo jiné situaci, v níž se spotřebitel nachází, a mohou mimo jiné spočívat v:

a) 

úplném nebo částečném refinancování úvěru;

b) 

změně stávajících podmínek úvěru, což může mimo jiné zahrnovat:

i) 

prodloužení doby splácení úvěru;

ii) 

změnu druhu úvěru;

iii) 

odložení úhrady celé splátky nebo její části na určitou dobu;

iv) 

změnu úrokové sazby;

v) 

nabídku dočasného přerušení splácení úvěru;

vi) 

částečné splácení;

vii) 

změnu měny;

viii) 

částečné odpuštění a konsolidaci dluhu.“;

b) 

vkládá se nový odstavec, který zní:

„1a.  
Seznamem možných opatření shovívavosti uvedeným v odst. 1 písm. b) nejsou dotčena pravidla stanovená ve vnitrostátním právu a nevyžaduje se, aby členské státy všechna tato opatření ve svém vnitrostátním právu zavedly.“
3) 

Vkládá se nový článek, který zní:

„Článek 28a

Postoupení práv věřitele nebo samotné smlouvy o úvěru

1.  
Jsou-li práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotná smlouva o úvěru postoupeny třetí straně, může spotřebitel uplatnit vůči postupníkovi veškeré právní prostředky, které měl k dispozici vůči původnímu věřiteli, včetně vzájemného započtení pohledávek, pokud je v dotčeném členském státě povoleno.
2.  
Spotřebitel musí být o postoupení uvedeném v odstavci 1 vyrozuměn, s výjimkou případů, kdy původní věřitel po dohodě s postupníkem i nadále spravuje úvěr ve vztahu ke spotřebiteli.“



HLAVA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 29

Výbor

1.  
Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ( 6 ).
2.  
Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 30

Hodnocení

1.  

Do 29. prosince 2026 Komise provede hodnocení této směrnice a předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hlavních zjištěních. Toto hodnocení obsahuje alespoň následující:

a) 

počet povolených správců úvěru v Unii a počet správců úvěru poskytujících své služby v hostitelském členském státě;

b) 

počet práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných smluv o úvěru v selhání nakoupených od úvěrových institucí obchodníky s úvěry, kteří mají bydliště nebo sídlo, nebo nemají-li podle vnitrostátního práva sídlo, ústředí ve stejném členském státě jako úvěrová instituce, nebo v jiném členském státě než úvěrová instituce, nebo mimo Unii;

c) 

posouzení existujících rizik praní peněz a financování terorismu spojených s činnostmi prováděnými správci úvěru a obchodníky s úvěry;

d) 

posouzení spolupráce mezi příslušnými orgány podle článku 26.

2.  
Pokud jsou při hodnocení zjištěny značné problémy týkající se fungování této směrnice, uvede se ve zprávě, jak Komise zamýšlí zjištěné problémy řešit, včetně postupu a harmonogramu případné revize.

Článek 31

Ustanovení o přezkumu

Aniž jsou dotčeny legislativní výsady Evropského parlamentu a Rady, předloží Komise 29. prosince 2023 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o:

a) 

přiměřenosti regulačního rámce, pokud jde o případné zavedení stropů pro poplatky vyplývající ze selhání, které se vztahují na smlouvy o úvěru uzavřené s:

i) 

fyzickými osobami za účely spojenými s obchodem, podnikáním nebo povoláním těchto fyzických osob;

ii) 

mikropodniky a malými a středními podniky ve smyslu článku 2 přílohy doporučení 2003/361/ES;

iii) 

jakýmkoli dlužníkem, pokud za úvěr ručí fyzická osoba nebo je zajištěn majetkem fyzické osoby;

b) 

relevantních aspektech, včetně potenciálních opatření shovívavosti, smluv o úvěru uzavřených s:

i) 

fyzickými osobami za účely spojenými s obchodem, podnikáním nebo povoláním těchto fyzických osob;

ii) 

mikropodniky a malými a středními podniky ve smyslu článku 2 přílohy doporučení 2003/361/ES;

iii) 

jakýmkoli dlužníkem, pokud za úvěr ručí fyzická osoba nebo je zajištěn majetkem fyzické osoby;

c) 

o potřebě a proveditelnosti vypracování prováděcích nebo regulačních technických norem nebo dalších vhodných prostředků na zavedení společných formátů pro podávání zpráv pro sdělení dlužníkům podle čl. 10 odst. 2 a o opatřeních shovívavosti.

Ve vhodném případě se ke zprávě uvedené v prvním pododstavci připojí legislativní návrh.

Článek 32

Provedení

1.  
Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 29. prosince 2023. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.
2.  
Členské státy budou předpisy uvedené v odstavci 1 používat ode dne 30. prosince 2023.

Odchylně od prvního pododstavce se subjektům, které již v souladu s vnitrostátním právem vykonávají správu úvěru ke dni 29. června 2024, povoluje nadále vykonávat tuto správu ve svém domovském členském státě do 30. prosince 2023 nebo do dne, kdy získají povolení v souladu s touto směrnicí, podle toho, co nastane dříve.

Členské státy, které již pro správu úvěru zavedly režimy, jež jsou rovnocenné nebo přísnější než režimy stanovené touto směrnicí, mohou povolit subjektům, které již vykonávají činnosti spojené se správou úvěrů podle těchto režimů ke dni 30. prosince 2023, být automaticky uznány jako povolení správci úvěru vnitrostátními předpisy přijatými k provedení této směrnice.

3.  
Předpisy uvedené v odstavci 1 přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici, nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
4.  
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 33

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 34

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.



( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35).

( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36).

( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

( 4 ) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).

( 5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).

( 6 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU