(EU) 2021/2167Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU (Text s významem pro EHP)
Publikováno: | Úř. věst. L 438, 8.12.2021, s. 1-37 | Druh předpisu: | Směrnice |
Přijato: | 24. listopadu 2021 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
Platnost od: | 28. prosince 2021 | Nabývá účinnosti: | 28. prosince 2021 |
Platnost předpisu: | Ano (od 20. listopadu 2026 zrušen předpisem (EU) 2023/2225) | Pozbývá platnosti: | 20. listopadu 2026 |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU (Úř. věst. L 438 8.12.2021, s. 1) |
Opravena:
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/2167
ze dne 24. listopadu 2021
o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU
(Text s významem pro EHP)
HLAVA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět
Tato směrnice stanoví společný rámec a požadavky pro:
správce úvěru, kteří spravují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii a jednají jménem obchodníka s úvěry;
obchodníky s úvěry, kteří kupují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii;
Článek 2
Oblast působnosti
Tato směrnice se použije na:
správce úvěru jednající jménem obchodníka s úvěry v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem;
obchodníky s úvěry, kteří kupují práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání uzavřenou úvěrovou institucí usazenou v Unii v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem;
Touto směrnicí nejsou dotčeny požadavky vnitrostátních právních předpisů členských států týkající se správy práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo správy samotné smlouvy o úvěru, pokud je obchodník s úvěry sekuritizační jednotkou pro speciální účel ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ( 1 ), pokud tyto vnitrostátní právní předpisy:
nemají vliv na úroveň ochrany spotřebitele stanovenou touto směrnicí;
zajišťují, aby příslušné orgány obdržely potřebné informace od správců úvěru.
Tato směrnice se nevztahuje na:
správu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru, které vykonává:
úvěrová instituce usazená v Unii;
správce alternativních investičních fondů povolený nebo registrovaný v souladu se směrnicí 2011/61/EU nebo správcovská společnost nebo investiční společnost povolená v souladu se směrnicí 2009/65/ES, pokud tato investiční společnost neurčila správcovskou společnost podle článku 5 uvedené směrnice jménem fondu, který spravuje;
neúvěrová instituce, která podléhá dohledu příslušného orgánu členského státu podle článku 20 směrnice 2008/48/ES nebo článku 35 směrnice 2014/17/EU, pokud v tomto členském státě vykonává činnost;
správu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru jiné než uzavřené úvěrovou institucí usazenou v Unii, ledaže jsou práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotná smlouva o úvěru nahrazeny smlouvou o úvěru uzavřenou takovou úvěrovou institucí;
nákup práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání úvěrovou institucí usazenou v Unii;
převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru uskutečněné přede dnem uvedeným v čl. 32 odst. 2 prvním pododstavci.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013;
„věřitelem“ úvěrová instituce, která poskytla úvěr, nebo obchodník s úvěry;
„dlužníkem“ právnická nebo fyzická osoba, která uzavřela smlouvu o úvěru s úvěrovou institucí, včetně právního nástupce této instituce;
„smlouvou o úvěru“ smlouva původně uzavřená, změněná nebo nahrazená, na jejímž základě úvěrová instituce poskytuje úvěr ve formě odložené platby, půjčky nebo jiné podobné finanční služby;
„smlouvou o správě úvěru“ písemná smlouva uzavřená mezi obchodníkem s úvěry a správcem úvěru o službách, které má správce úvěru poskytovat jménem obchodníka s úvěry;
„obchodníkem s úvěry“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba jiná než úvěrová instituce, která v souladu s platným právem Unie a vnitrostátním právem kupuje práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání v rámci své obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;
„poskytovatelem správy úvěru“ třetí osoba, kterou správce úvěru používá k výkonu jakékoli činnost představující správu úvěru;
„správcem úvěru“ právnická osoba, která v rámci své obchodní činnosti spravuje a vymáhá práva a povinnosti související s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo se samotnou smlouvou o úvěru v selhání jménem obchodníka s úvěry a vykonává alespoň jednu nebo více z činností představujících správu úvěru;
„správou úvěru“ jedna nebo více z těchto činností:
vybírání nebo vymáhání veškerých splatných plateb souvisejících s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru od dlužníka v souladu s vnitrostátním právem;
sjednávání změn podmínek týkajících se práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru nebo samotné smlouvy o úvěru s dlužníkem na základě pokynů vydaných obchodníkem s úvěry, pokud není správce úvěru zprostředkovatelem úvěru ve smyslu čl. 3 písm. f) směrnice 2008/48/ES nebo čl. 4 bodu 5 směrnice 2014/17/EU, v souladu s vnitrostátním právem;
vyřizování stížností v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru;
informování dlužníka o veškerých změnách úroků či poplatků nebo o jakýchkoli platbách splatných v souvislosti s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru nebo se samotnou smlouvou o úvěru;
„domovským členským státem“ ve vztahu ke správci úvěru členský stát, na jehož území se nachází jeho sídlo, nebo pokud nemá podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí, a ve vztahu k obchodníkovi s úvěry členský stát, na jehož území má obchodník s úvěry nebo jeho zástupce bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, své ústředí;
„hostitelským členským státem“ členský stát jiný než domovský členský stát, v němž správce úvěru zřídil pobočku nebo kde vykonává správu úvěru, ►C1 a v každém případě kde má dlužník bydliště nebo na jehož území se nachází jeho sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí; ◄
„spotřebitelem“ fyzická osoba, která ve smlouvách o úvěru, na něž se vztahuje tato směrnice, jedná za účelem nesouvisejícím s její obchodní, podnikatelskou nebo profesní činností;
„smlouvou o úvěru v selhání“ smlouva o úvěru, která je klasifikována jako nevýkonná expozice ve smyslu článku 47a nařízení (EU) č. 575/2013.
HLAVA II
SPRÁVCI ÚVĚRU
KAPITOLA I
Udělování povolení správcům úvěru
Článek 4
Obecné požadavky
Článek 5
Požadavky pro udělení povolení
Aniž je dotčen článek 6, členské státy stanoví tyto požadavky pro udělení povolení uvedené v čl. 4 odst. 1:
žadatel je právnickou osobou ve smyslu článku 54 Smlouvy o fungování Evropské unie a jeho sídlo, nebo pokud nemá podle svého vnitrostátního práva sídlo, jeho ústředí se nachází v členském státě, ve kterém žadatel usiluje o udělení povolení;
členové řídícího nebo správního orgánu žadatele mají dostatečně dobrou pověst, což se prokazuje tím, že:
mají čistý trestní rejstřík nebo jiný rovnocenný vnitrostátní rejstřík, pokud jde o relevantní trestné činy, zejména trestné činy týkající se majetku, finančních služeb a činností, praní peněz, lichvu, podvody, daňové trestné činy, porušení profesního tajemství nebo fyzické nedotknutelnosti a pokud jde o jakékoli jiné trestné činy podle právních předpisů týkajících se obchodních společností, úpadku, platební neschopnosti nebo ochrany spotřebitele;
souhrnné účinky méně závažných incidentů se nedotýkají jejich dobré pověsti;
byli vždy transparentní, otevření a spolupracovali při svých dřívějších obchodních jednáních s orgány dohledu a regulačními orgány;
nejsou předmětem žádného probíhajícího insolvenčního řízení ani na ně dříve nebyl vyhlášen konkurs, ledaže byli rehabilitováni v souladu s vnitrostátním právem;
řídící nebo správní orgán žadatele jako celek disponuje náležitými znalostmi a zkušenostmi, aby mohly svou činnost vykonávat kompetentně a odpovědně.
držitelé kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 mají dostatečně dobrou pověst, což se prokazuje tím, že splňují požadavky uvedené v písm. b) bodech i) a iv) tohoto odstavce;
žadatel má zavedeny spolehlivé systémy správy a řízení a vhodné mechanismy vnitřní kontroly zahrnující postupy řízení rizik a účetní postupy, které zajišťují dodržování práv dlužníků a právních předpisů upravujících práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo samotnou smlouvu o úvěru a nařízení (EU) 2016/679;
žadatel uplatňuje vhodné zásady, které zajišťují dodržování pravidel na ochranu dlužníků a zacházení s nimi s náležitou péčí, včetně zohlednění jejich finanční situace a případné potřeby těchto dlužníků obrátit se na dluhové poradenství nebo sociální služby;
žadatel má zavedeny náležité a konkrétní vnitřní postupy, které zajišťují evidenci a vyřizování stížností dlužníků;
žadatel má zavedeny náležité postupy pro boj proti praní peněz a proti financování terorismu v případech, ve kterých vnitrostátní předpisy přijaté k provedení směrnice (EU) 2015/849 určují správce úvěru za povinné subjekty pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a boje proti nim;
žadatel v souladu s platným vnitrostátním právem podléhá požadavkům na vykazování a zveřejňování informací.
Článek 6
Schopnost držet peněžní prostředky
Členské státy určí, zda se na správce úvěru při výkonu správy úvěru na jejich území vztahuje buď:
povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků za účelem jejich převodu obchodníkům s úvěry, nebo
zákaz přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků.
Mají-li správci úvěru povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků podle odst. 1 písm. a), členské státy:
stanoví vedle požadavků na udělení povolení stanovených v čl. 5 odst. 1 požadavek, aby žadatel měl v úvěrové instituci zvláštní účet, na který mají být za podmínek dohodnutých s obchodníkem s úvěry připisovány a na němž mají být uchovávány všechny peněžní prostředky přijaté od dlužníků až do jejich převedení na účet příslušného obchodníka s úvěry za podmínek sjednaných s daným obchodníkem s úvěry;
zajistí, aby byly tyto peněžní prostředky chráněny v souladu s vnitrostátním právem v zájmu obchodníků s úvěry proti pohledávkám ostatních věřitelů správců úvěru, zejména v případě platební neschopnosti;
určí, že pokud dlužník provede platbu správci úvěru, aby částečně nebo úplně splatil dlužné částky související s právy věřitele plynoucími ze smlouvy o úvěru v selhání nebo se samotnou smlouvou o úvěru v selhání, považuje se tato platba za provedenou obchodníkovi s úvěry;
vyžadují, aby správce úvěru doručil dlužníkovi na papíře nebo jiném trvalém nosiči stvrzenku nebo potvrzení o zaplacení potvrzující přijaté částky, kdykoli přijme od dlužníka peněžní prostředky.
Článek 7
Postup udělování povolení správcům úvěru
K žádosti o udělení povolení správci úvěru uvedené v odstavci 1 se připojí:
doklad právního postavení žadatele a kopie jeho zakladatelského dokumentu a stanov společnosti;
adresa ústředí nebo sídla žadatele;
totožnost členů řídícího nebo správního orgánu žadatele a držitelů kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013;
doklad, že žadatel splňuje požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b) a c);
doklad, že držitelé kvalifikované účasti v žadateli ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 splňují podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. d) této směrnice;
doklad o systémech správy a řízení a mechanismech vnitřní kontroly uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. e);
doklad o politice uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. f);
doklad o vnitřních postupech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. g);
doklad o postupech uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. h);
v relevantních případech doklad o existenci zvláštního účtu u úvěrové instituce podle čl. 6 odst. 2 písm. a);
každá smlouva o externím zajišťování uvedená v čl. 12 odst. 1.
Článek 8
Odnětí povolení
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány domovského členského státu měly potřebné dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci v souladu s článkem 22, které jim umožní odejmout povolení udělené správci úvěru, který:
nevyužije povolení do 12 měsíců od jeho udělení;
výslovně se povolení vzdá;
nevykonává činnosti správce úvěru po dobu delší než 12 měsíců;
získal povolení na základě nepravdivých prohlášení nebo jinými nedovolenými prostředky;
již nesplňuje požadavky pro udělení povolení správce úvěru stanovené v čl. 5 odst. 1 a v relevantních případech v čl. 6 odst. 2 písm. a);
se dopustil závažného porušení platných pravidel, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, nebo jiných pravidel na ochranu spotřebitele, včetně platných pravidel hostitelského členského státu a členského státu, v němž byl úvěr poskytnut.
Článek 9
Seznam nebo rejstřík povolených správců úvěru
EBA vypracuje v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pokyny pro vytvoření a vedení těchto seznamů nebo rejstříků a upřesní druhy informací, které v nich mají být obsaženy, aby byly zajištěny rovné podmínky v celé Unii a transparentnost pro obchodníka s úvěry a dlužníka.
Článek 10
Vztahy s dlužníky, informování o převodech a následná komunikace
Členské státy vyžadují, aby obchodníci s úvěry a správci úvěru ve svých vztazích s dlužníky:
jednali v dobré víře, spravedlivě a profesionálně;
poskytovali dlužníkům informace, které nejsou zavádějící, nejasné ani nepravdivé;
respektovali a chránili osobní údaje a informace od dlužníků;
komunikovali s dlužníky způsobem, který nepředstavuje obtěžování, nátlak ani nepatřičné ovlivňování.
Členské státy zajistí, aby po každém převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo převodu samotné smlouvy o úvěru v selhání na obchodníka s úvěry a vždy před prvním vymáháním pohledávek, ale také kdykoli o to požádá dlužník, zaslal obchodník s úvěry nebo, pokud je určen k výkonu správy úvěru, subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) či správce úvěru dlužníkovi sdělení na papíře nebo na jiném trvalém nosiči, které uvádí přinejmenším:
informace o převodu, ke kterému došlo, včetně data převodu;
totožnost a kontaktní údaje obchodníka s úvěry;
totožnost a kontaktní údaje správce úvěru nebo subjektu uvedeného v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii), byl-li určen;
doklady o povolení správce úvěru uděleného podle článku 7, byl-li určen;
totožnost a kontaktní údaje případného poskytovatele správy úvěru;
kontaktní referenční místo u obchodníka s úvěry nebo, je-li určen k výkonu správy úvěru, u subjektu uvedeného v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo u správce úvěru a u případného poskytovatele správy úvěru, od něhož lze v případě potřeby obdržet informace, přičemž tyto údaje musí být zvýrazněny;
částky splatné dlužníkem v době sdělení s podrobným uvedením toho, co je splatné jako jistina, úroky, poplatky a jiné povolené platby;
prohlášení, že nadále platí veškeré příslušné unijní a vnitrostátní právo týkající se zejména vymáhání smluv, ochrany spotřebitele, práv dlužníků a trestního práva;
název, adresu a kontaktní údaje příslušných orgánů členského státu, na jehož území má dlužník bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí, u kterých může podat stížnost.
Sdělení uvedené v prvním pododstavci musí být napsáno tak, aby bylo jasné a srozumitelné pro širokou veřejnost.
Článek 11
Smluvní vztah mezi správcem úvěru a obchodníkem s úvěry
Smlouva o správě úvěru uvedená v odstavci 1 musí obsahovat:
podrobný popis činností představujících správu úvěru vykonávaných správcem úvěru;
výši odměny správce úvěru nebo způsob jejího vypočtu;
rozsah, v jakém správce úvěru může zastupovat obchodníka s úvěry ve vztahu k dlužníkovi;
závazek stran dodržovat právo Unie a vnitrostátní právo vztahující se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru, včetně v oblasti ochrany spotřebitele a osobních údajů;
ustanovení požadující zacházení s dlužníky s náležitou péči.
Členské státy zajistí, aby správce úvěru po dobu nejméně pěti let ode dne ukončení smlouvy o správě úvěru uvedené v odstavci 1, nebo po dobu zákonné promlčecí lhůty platné v domovském členském státě, v obojím případě však nejvýše po dobu deseti let, vedl a udržoval tyto záznamy:
relevantní korespondenci s obchodníkem s úvěry i dlužníkem za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem;
relevantní pokyny obdržené od obchodníka s úvěry k právům věřitele plynoucím z každé smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání, kterou spravuje a jejíž plnění vymáhá jménem obchodníka s úvěry za podmínek stanovených platným vnitrostátním právem;
smlouvu o správě úvěru.
Článek 12
Externí zajišťování správy úvěru
Členské státy zajistí, aby správce úvěru zůstal i v případě, že k provedení jakékoli činnosti představující správu úvěru využije poskytovatele správy úvěru, plně odpovědným za dodržování všech povinností podle vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice. Na externí zajišťování takové správy úvěru se vztahují tyto podmínky:
mezi správcem úvěru a poskytovatelem správy úvěru je uzavřena písemná smlouva o externím zajišťování služeb nebo činností, v níž se vyžaduje, aby poskytovatel správy úvěru dodržoval platné právní předpisy, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice, a příslušné právo Unie nebo vnitrostátní právo vztahující se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru;
současné externí zajišťování všech činností představujících správu úvěru prostřednictvím poskytovatele správy úvěru je zakázáno;
smlouvou o externím zajišťování služeb s poskytovatelem správy úvěru nejsou dotčeny smluvní vztah mezi správcem úvěru a obchodníkem s úvěry ani závazky správce úvěru vůči obchodníkovi s úvěry nebo dlužníkům;
externím zajišťováním některých činností představujících správu úvěru není dotčeno dodržování požadavků na povolení stanovených v čl. 5 odst. 1 správcem úvěru;
externí zajišťování činnosti prostřednictvím poskytovatele správy úvěru nebrání příslušným orgánům v dohledu nad správcem úvěru v souladu s články 14 a 21;
správce úvěru má přímý přístup ke všem relevantním informacím o správě úvěru externě zajišťované prostřednictvím poskytovatele správy úvěru;
po ukončení smlouvy o externím zajišťování má správce úvěru odborné znalosti a zdroje, aby mohl poskytovat externě zajišťovanou správu úvěru.
Externí zajišťování činností nesmí být prováděno způsobem, který by narušoval kvalitu vnitřní kontroly či spolehlivost správce úvěru nebo nepřetržitý výkon jeho správy úvěru.
KAPITOLA II
Přeshraniční správa úvěru
Článek 13
Svoboda poskytování správy úvěru v hostitelském členském státě
Členské státy zajistí, aby správce úvěru, jemuž bylo uděleno povolení v souladu s čl. 4 odst. 1 v domovském členském státě, v případě, že hodlá poskytovat služby v hostitelském členském státě, předložil příslušnému orgánu domovského členského státu tyto informace:
hostitelský členský stát, v němž správce úvěru hodlá poskytovat služby, a pokud je tato informace správci úvěru již známa, členský stát, v němž byl daný úvěr poskytnut, pokud se tento stát liší od hostitelského a domovského členského státu;
adresu případné pobočky správce úvěru v hostitelském členském státě;
totožnost a adresu případného poskytovatele správy úvěru v hostitelském členském státě;
totožnost osob odpovědných za řízení poskytování správy úvěru v hostitelském členském státě;
v příslušných případech podrobné informace o opatřeních přijatých pro přizpůsobení vnitřních postupů, systémů správy a řízení a mechanismů vnitřní kontroly správce úvěru za účelem zajištění dodržování právních předpisů vztahujících se na práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru nebo na samotnou smlouvu o úvěru;
popis postupu zavedeného proti praní peněz a financování terorismu, pokud vnitrostátní předpisy hostitelského členského státu přijaté k provedení směrnice (EU) 2015/849 určují správce úvěru jako povinné subjekty pro účely předcházení praní peněz a financování terorismu a boje proti nim;
že správce úvěru má vhodné prostředky ke komunikaci v jazyce hostitelského členského státu nebo v jazyce smlouvy o úvěru;
zda má správce úvěru ve svém domovském členském státě povolení přijímat a držet peněžní prostředky od dlužníků.
Členské státy zajistí, aby mohl správce úvěru začít poskytovat služby v hostitelském členském státě od dřívější z těchto událostí:
obdržení sdělení od příslušných orgánů hostitelského členského státu, kterým potvrzují přijetí sdělení podle odstavce 3;
v případě neobdržení sdělení uvedeného v písmenu a) tohoto odstavce po uplynutí dvou měsíců ode dne předložení všech informací podle odstavce 2 příslušným orgánům hostitelského členského státu.
Článek 14
Dohled nad správci úvěru, kteří poskytují přeshraniční služby
Členské státy zajistí, aby v případě, že správce úvěru dále porušuje platná pravidla, včetně svých povinností podle této směrnice, a poté, co o tom příslušné orgány hostitelského členského státu informovaly domovský členský stát, byly příslušné orgány hostitelského členského státu oprávněny uložit vhodné správní sankce a nápravná opatření s cílem zajistit dodržování této směrnice, je-li splněna kterákoli z těchto podmínek:
správce úvěru nepřijal žádná odpovídající a účinná opatření s cílem v přiměřené lhůtě napravit porušení předpisů, nebo
jedná se o naléhavý případ, kdy je nezbytné přijmout okamžité opatření k řešení závažné hrozby pro kolektivní zájmy dlužníků.
Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou uložit správní sankce a nápravná opatření uvedené v prvním pododstavci bez ohledu na jakékoli správní sankce a nápravná opatření, které již uložily příslušné orgány domovského členského státu.
Kromě toho mohou příslušné orgány hostitelského členského státu zakázat další činnosti správce úvěru, který porušuje platná pravidla, včetně svých povinností podle této směrnice, dokud příslušný orgán domovského členského státu nepřijme odpovídající rozhodnutí nebo dokud správce úvěru nepřijme opatření k nápravě.
HLAVA III
OBCHODNÍCI S ÚVĚRY
Článek 15
Právo na informace o právech věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo o samotné smlouvě o úvěru v selhání.
Členské státy vyžadují od úvěrových institucí, které převádějí práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání na obchodníka s úvěry, aby dvakrát ročně poskytly příslušným orgánům hostitelského členského státu určeným v souladu s čl. 21 odst. 3 této směrnice a příslušným orgánům uvedeným v čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 3 ) přinejmenším tyto údaje:
identifikační označení právnické osoby (LEI) obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, nebo pokud takové označení neexistuje:
totožnost obchodníka s úvěry nebo členů jeho řídícího nebo správního orgánu a držitelů kvalifikované účasti v obchodníkovi s úvěry ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013, a
adresu obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19;
souhrnný nesplacený zůstatek převáděných práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné převáděné smlouvy o úvěru v selhání;
počet a objem převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;
zda převod zahrnuje práva věřitele plynoucí ze smluv o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli a druhy případných aktiv, která smlouvy o úvěru v selhání zajišťují.
Článek 16
Prováděcí technické normy pro formuláře údajů
Při přípravě návrhů prováděcích technických norem uvedených v odstavci 1 EBA zohlední:
stávající tržní postupy při sdílení údajů mezi kupujícími a prodávajícími;
zpětnou vazbu od uživatelů, pokud jde o jejich zkušenosti s používáním stávajících formulářů EBA pro převádění úvěrů v selhání;
stávající obdobné požadavky na úrovni členských států a
význam minimalizace nákladů na zpracování pro úvěrové instituce a obchodníky s úvěry.
Článek 17
Povinnosti obchodníků s úvěry
Členské státy zajistí, aby:
obchodník s úvěry, který má bydliště nebo sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí v Unii, určil subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru k výkonu správy úvěru ve vztahu k právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli;
v případě, že obchodník s úvěry nemá v Unii bydliště ani sídlo nebo, nemá-li podle svého vnitrostátního práva sídlo, ústředí, jeho zástupce určený v souladu s čl. 19 odst. 1, není-li sám subjektem uvedeným v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správcem úvěru, určil subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nebo správce úvěru, aby vykonávali správu úvěru ve vztahu k právům věřitele plynoucím ze smlouvy o úvěru v selhání nebo k samotné smlouvě o úvěru v selhání uzavřené s:
fyzickými osobami, včetně spotřebitelů a nezávislých pracovníků;
mikropodniky a malými a středními podniky, jak jsou vymezeny v článku 2 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ( 4 ).
Hostitelské členské státy mohou rozšířit požadavek stanovený v prvním pododstavci i na jiné smlouvy o úvěru.
Členské státy mohou požadovat, aby určený správce úvěru nebo subjekt uvedený v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) plnil jménem obchodníka s úvěry povinnosti, které pro obchodníky s úvěry stanoví vnitrostátní právo, a to i ve vztahu k odstavci 3 tohoto článku.
Článek 18
Využití správců úvěru nebo dalších subjektů
Článek 19
Zástupce obchodníků s úvěry ze třetích zemí
Článek 20
Převod práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání obchodníkem s úvěry a informování příslušných orgánů
Členské státy vyžadují od obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, který převádí práva věřitele podle smlouvy o úvěru v selhání nebo samotnou smlouvu o úvěru v selhání, aby příslušné orgány svého domovského členského státu dvakrát ročně informoval o identifikačním kódu právnické osoby (LEI) nového obchodníka s úvěry a jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, nebo pokud takový identifikační kód neexistuje, o:
totožnosti nového obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19 nebo členů řídícího nebo správního orgánu nového obchodníka s úvěry nebo jeho zástupce a držitelů kvalifikované účasti v novém obchodníkovi s úvěry nebo jeho zástupci ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 36 nařízení (EU) č. 575/2013 a
adrese nového obchodníka s úvěry nebo jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19.
Kromě toho informuje obchodník s úvěry nebo jeho zástupce příslušné orgány svého domovského členského státu přinejmenším o:
souhrnném nesplaceném zůstatku převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;
počtu a objemu převáděných práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných převáděných smluv o úvěru v selhání;
tom, zda převod zahrnuje práva věřitele plynoucí ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání uzavřené se spotřebiteli, a druzích případných aktiv, která zajišťují danou smlouvy o úvěru v selhání.
HLAVA IV
DOHLED
Článek 21
Dohled vykonávaný příslušnými orgány
Členské státy zajistí zavedení vhodných opatření s cílem umožnit příslušným orgánům určeným podle odstavce 3 tohoto článku, aby od obchodníků s úvěry nebo jejich zástupců určených v souladu s článkem 19, od správců úvěru, od poskytovatelů správy úvěru, kteří pro správce úvěru externě zajišťují správu úvěru podle článku 12, od dlužníků a od jakýchkoli jiných osob nebo od veřejného orgánu dostávaly informace potřebné k:
hodnocení trvalého dodržování požadavků stanovených ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice;
šetření případných porušení těchto požadavků;
ukládání správních sankcí a nápravných opatření v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 23.
Článek 22
Úloha dohledu a pravomoci příslušných orgánů
Členské státy zajistí, aby příslušným orgánům domovského členského státu určeným podle čl. 21 odst. 3 byly svěřeny veškeré dohledové, vyšetřovací a sankční pravomoci nezbytné pro plnění jejich funkcí a povinností stanovených v této směrnici, včetně přinejmenším pravomoci:
udělit nebo zamítnout udělení povolení podle článků 5 a 6;
odejmout povolení podle článku 8;
zakázat jakékoli činnosti představující správu úvěru;
vykonávat kontroly na místě a na dálku;
ukládat správní sankce a nápravná opatření v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 23;
přezkoumat smlouvy o externím zajišťování činností uzavřené mezi správci úvěru a poskytovateli správy úvěru v souladu s čl. 12 odst. 1;
požadovat, aby správci úvěru odvolali členy svého řídícího nebo správního orgánu, pokud nesplňují požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b);
požadovat, aby správci úvěru upravili nebo aktualizovali své vnitřní systémy správy a řízení a mechanismy vnitřní kontroly za účelem zajištění účinného dodržování práv dlužníků v souladu s právními předpisy, jimiž se řídí smlouva o úvěru;
požadovat, aby správci úvěru upravili nebo aktualizovali své zásady za účelem zajištění zacházení s dlužníky s náležitou péčí a evidence a vyřizování stížností dlužníků;
požadovat další informace o převodu práv věřitele plynoucích ze smlouvy o úvěru v selhání nebo samotné smlouvy o úvěru v selhání.
Článek 23
Správní sankce a nápravná opatření
Aniž je dotčeno právo členských států stanovit trestní sankce, stanoví členské státy pravidla určující vhodné správní sankce a nápravná opatření, jež lze uložit alespoň v případě, že:
správce úvěru nedodržuje požadavek stanovený ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 11 nebo uzavře dohodu o externím zajišťování činností v rozporu s vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článku 12, nebo se poskytovatel správy úvěru, který externě zajišťuje správu úvěru, dopustí závažného porušení platných právních předpisů, včetně vnitrostátních předpisů přijatých k provedení této směrnice;
systém správy a řízení a mechanismy vnitřní kontroly správce úvěru podle čl. 5 odst. 1 písm. e) nezajišťují dodržování práv dlužníků a pravidel ochrany osobních údajů;
zásady správce úvěru nejsou vyhovující pro náležité zacházení s dlužníky podle čl. 5 odst. 1 písm. f);
vnitřní postupy správce úvěru podle čl. 5 odst. 1 písm. g) nezajišťují evidenci a vyřizování stížností dlužníků v souladu s povinnostmi uvedenými ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení této směrnice;
obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 neoznámí informace stanovené vnitrostátními předpisy přijatými k provedení článků 18 a 20;
obchodník s úvěry nebo jeho případný zástupce určený v souladu s článkem 19 nedodrží požadavky vnitrostátních předpisů přijatých k provedení článku 17;
obchodník s úvěry nedodrží požadavky vnitrostátních předpisů přijatých k provedení článku 19;
úvěrová instituce neoznámí informace stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 15;
správce úvěru umožní jedné nebo více osobám, které nesplňují požadavky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. b), stát se členem jeho řídícího nebo správního orgánu nebo v nich setrvat;
správce úvěru nedodrží požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení článku 24;
obchodník s úvěry nebo případně správce úvěru každého ze subjektů uvedených v čl. 2 odst. 5 písm. a) bodě i) nebo iii) nedodržují vnitrostátní předpisy přijaté k provedení článku 10;
správce úvěru přijme a drží peněžní prostředky od dlužníků, aniž by to bylo povoleno v členském státě v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. b); nebo
správce úvěru nedodrží požadavky stanovené ve vnitrostátních předpisech přijatých k provedení čl. 6 odst. 2.
Správní sankce a nápravná opatření uvedené v odstavci 1 musí být účinné, přiměřené a odrazující a musí zahrnovat alespoň:
odnětí povolení k výkonu činností správce úvěru;
příkaz správci úvěru nebo obchodníkovi s úvěry či jeho případnému zástupci určenému v souladu s článkem 19, aby porušení předpisů napravil, ukončil dané jednání a zdržel se jeho opakování;
správní peněžité sankce.
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány při stanovení typu správních sankcí nebo nápravných opatření a výše správních peněžitých sankcí zohlednily relevantní okolnosti, jako jsou:
závažnost a doba trvání porušení předpisů;
míra odpovědnosti správce úvěru nebo obchodníka s úvěry či jeho případného zástupce určeného v souladu s článkem 19, který odpovídá za porušení předpisů;
finanční síla správce úvěru nebo obchodníka s úvěry odpovědného za porušení předpisů, včetně pomocí odkazu na celkový obrat právnické osoby nebo roční příjem fyzické osoby;
význam zisků dosažených nebo ztrát zamezených v důsledku porušení předpisů správcem úvěru nebo obchodníkem s úvěry či jeho případným zástupcem určeným v souladu s článkem 19, kteří odpovídají za dané porušení předpisů, pokud lze tyto zisky nebo ztráty určit;
ztráty způsobené daným porušením předpisů třetím stranám, pokud je lze určit;
úroveň spolupráce správce úvěru nebo obchodníka s úvěry, který odpovídá za dané porušení předpisů, s příslušnými orgány;
předcházející porušení předpisů správcem úvěru nebo obchodníkem s úvěry či jeho případným zástupcem určeným v souladu s článkem 19, který odpovídá za dané porušení předpisů;
všechny skutečné nebo potenciální systémové důsledky daného porušení předpisů.
HLAVA V
ZÁRUKY A POVINNOST SPOLUPRACOVAT
Článek 24
Stížnosti
Článek 25
Ochrana osobních údajů
Zpracovávání osobních údajů pro účely této směrnice se provádí v souladu s nařízeními (EU) 2016/679 a (EU) 2018/1725.
Článek 26
Spolupráce příslušných orgánů
HLAVA VI
Změny
Článek 27
Změny směrnice 2008/48/ES
Směrnice 2008/48/ES se mění takto:
Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 11a
Informace o změně podmínek úvěrové smlouvy
Aniž jsou dotčeny jiné povinnosti stanovené v této směrnici, členské státy zajistí, aby věřitel před změnou podmínek úvěrové smlouvy sdělil spotřebiteli tyto informace:
jasný popis navrhovaných změn a, je-li to relevantní, zda je nutný souhlas spotřebitele nebo jde o změny provedené ze zákona;
časový rámec pro zavedení změn uvedených v písmeni a);
prostředky dostupné spotřebiteli pro podání stížnosti ohledně změn uvedených v písmeni a);
lhůtu stanovenou pro podání takové stížnosti;
název a adresu příslušného orgánu, u něhož může spotřebitel takovou stížnost podat.“
Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 16a
Prodlení spotřebitele a vymáhání
Členské státy vyžadují, aby věřitelé měli náležité zásady a postupy k tomu, aby se ve vhodných případech snažili před zahájením řízení o vymáhání pohledávky postupovat s přiměřenou shovívavostí. Tato opatření shovívavosti zohledňují mimo jiné situaci, v níž se spotřebitel nachází, a mohou mimo jiné spočívat v:
úplném nebo částečném refinancování úvěru;
změně stávajících podmínek úvěru, což může mimo jiné zahrnovat:
prodloužení doby splácení úvěru;
změnu druhu úvěru;
odložení úhrady celé splátky nebo její části na určitou dobu;
změnu úrokové sazby;
nabídku dočasného přerušení splácení úvěru;
částečné splácení;
změnu měny;
částečné odpuštění a konsolidaci dluhu.
V článku 22 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
Článek 28
Změny směrnice 2014/17/EU
Směrnice 2014/17/EU se mění takto:
Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek27a
Informace o změně podmínek smlouvy o úvěru
Aniž jsou dotčeny jiné povinnosti stanovené v této směrnici, členské státy zajistí, aby věřitel před změnou podmínek smlouvy o úvěru sdělil spotřebiteli tyto informace:
jasný popis navrhovaných změn a, je-li to relevantní, zda je nutný souhlas spotřebitele nebo jde o změny provedené ze zákona;
časový rámec pro zavedení změn uvedených v písmeni a);
prostředky dostupné spotřebiteli pro podání stížnosti ohledně změn uvedených v písmeni a);
lhůtu stanovenou pro podání takové stížnosti;
název a adresu příslušného orgánu, u něhož může spotřebitel takovou stížnost podat.“
Článek 28 se mění takto:
odstavec 1 se nahrazuje tímto:
►C1 Členské státy vyžadují, aby věřitelé měli náležité zásady a postupy k tomu, aby se ve vhodných případech snažili před zahájením řízení o vymáhání pohledávky postupovat s přiměřenou shovívavostí. ◄ Tato opatření shovívavosti zohledňují mimo jiné situaci, v níž se spotřebitel nachází, a mohou mimo jiné spočívat v:
úplném nebo částečném refinancování úvěru;
změně stávajících podmínek úvěru, což může mimo jiné zahrnovat:
prodloužení doby splácení úvěru;
změnu druhu úvěru;
odložení úhrady celé splátky nebo její části na určitou dobu;
změnu úrokové sazby;
nabídku dočasného přerušení splácení úvěru;
částečné splácení;
změnu měny;
částečné odpuštění a konsolidaci dluhu.“;
vkládá se nový odstavec, který zní:
Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 28a
Postoupení práv věřitele nebo samotné smlouvy o úvěru
HLAVA VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 29
Výbor
Článek 30
Hodnocení
Do 29. prosince 2026 Komise provede hodnocení této směrnice a předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o hlavních zjištěních. Toto hodnocení obsahuje alespoň následující:
počet povolených správců úvěru v Unii a počet správců úvěru poskytujících své služby v hostitelském členském státě;
počet práv věřitele plynoucích ze smluv o úvěru v selhání nebo samotných smluv o úvěru v selhání nakoupených od úvěrových institucí obchodníky s úvěry, kteří mají bydliště nebo sídlo, nebo nemají-li podle vnitrostátního práva sídlo, ústředí ve stejném členském státě jako úvěrová instituce, nebo v jiném členském státě než úvěrová instituce, nebo mimo Unii;
posouzení existujících rizik praní peněz a financování terorismu spojených s činnostmi prováděnými správci úvěru a obchodníky s úvěry;
posouzení spolupráce mezi příslušnými orgány podle článku 26.
Článek 31
Ustanovení o přezkumu
Aniž jsou dotčeny legislativní výsady Evropského parlamentu a Rady, předloží Komise 29. prosince 2023 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o:
přiměřenosti regulačního rámce, pokud jde o případné zavedení stropů pro poplatky vyplývající ze selhání, které se vztahují na smlouvy o úvěru uzavřené s:
fyzickými osobami za účely spojenými s obchodem, podnikáním nebo povoláním těchto fyzických osob;
mikropodniky a malými a středními podniky ve smyslu článku 2 přílohy doporučení 2003/361/ES;
jakýmkoli dlužníkem, pokud za úvěr ručí fyzická osoba nebo je zajištěn majetkem fyzické osoby;
relevantních aspektech, včetně potenciálních opatření shovívavosti, smluv o úvěru uzavřených s:
fyzickými osobami za účely spojenými s obchodem, podnikáním nebo povoláním těchto fyzických osob;
mikropodniky a malými a středními podniky ve smyslu článku 2 přílohy doporučení 2003/361/ES;
jakýmkoli dlužníkem, pokud za úvěr ručí fyzická osoba nebo je zajištěn majetkem fyzické osoby;
o potřebě a proveditelnosti vypracování prováděcích nebo regulačních technických norem nebo dalších vhodných prostředků na zavedení společných formátů pro podávání zpráv pro sdělení dlužníkům podle čl. 10 odst. 2 a o opatřeních shovívavosti.
Ve vhodném případě se ke zprávě uvedené v prvním pododstavci připojí legislativní návrh.
Článek 32
Provedení
Odchylně od prvního pododstavce se subjektům, které již v souladu s vnitrostátním právem vykonávají správu úvěru ke dni 29. června 2024, povoluje nadále vykonávat tuto správu ve svém domovském členském státě do 30. prosince 2023 nebo do dne, kdy získají povolení v souladu s touto směrnicí, podle toho, co nastane dříve.
Členské státy, které již pro správu úvěru zavedly režimy, jež jsou rovnocenné nebo přísnější než režimy stanovené touto směrnicí, mohou povolit subjektům, které již vykonávají činnosti spojené se správou úvěrů podle těchto režimů ke dni 30. prosince 2023, být automaticky uznány jako povolení správci úvěru vnitrostátními předpisy přijatými k provedení této směrnice.
Článek 33
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 34
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ze dne 12. prosince 2017, kterým se stanoví obecný rámec pro sekuritizaci a vytváří se zvláštní rámec pro jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizaci a kterým se mění směrnice 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 347, 28.12.2017, s. 35).
( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/5/ES ze dne 16. února 1998 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace (Úř. věst. L 77, 14.3.1998, s. 36).
( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
( 4 ) Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).
( 5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. května 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 349).
( 6 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).