90/618/EHSSměrnice Rady 90/618/EHS ze dne 8. listopadu 1990, kterou se mění směrnice 73/239/EHS a směrnice 88/357/EHS o koordinaci právních a správních předpisů členských států týkajících se přímého pojištění jiného než životního, zejména ve vztahu k pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel

Směrnice Rady

ze dne 8. listopadu 1990,

kterou se mění směrnice 73/239/EHS a směrnice 88/357/EHS o koordinaci právních a správních předpisů členských států týkajících se přímého pojištění jiného než životního, zejména ve vztahu k pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel

(90/618/EHS)

RADA EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství, a zejména na čl. 57 odst. 2 a na článek 66 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise [1],

ve spolupráci s Evropským parlamentem [2],

s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru [3],

vzhledem k tomu, že k rozvinutí vnitřního pojistného trhu přijala Rada dne 24. července 1973 směrnici 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu [4] (dále jen "první směrnice") a dne 22. června 1988 směrnici 88/357/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnad nění účinného výkonu volného pohybu služeb a kterou se mění směrnice 73/239/EHS [5](dále jen "druhá směrnice");

vzhledem k tomu, že směrnice 88/357/EHS usnadnila pojišťovnám se sídlem ve Společenství poskytovat služby ve členských státech, a umožnila tak pojistníkům obracet se nejen na pojistitele usazené v jejich zemi, ale také na pojistitele se sídlem ve Společenství usazené v jiných členských státech;

vzhledem k tomu, že z působnosti ustanovení směrnice 88/357/EHS týkajících se specificky volného pohybu služeb byla vyňata určitá rizika, u nichž uplatňování uvedených ustanovení bylo v dané etapě shledáno nevhodným vzhledem ke zvláštním pravidlům přijatým orgány členských států kvůli povaze a sociálním dopadům těchto ustanovení; že tato vynětí měla být po uplynutí určité doby uplatňování uvedené směrnice přezkoumána;

vzhledem k tomu, že jedno z těchto vynětí se týkalo pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, kromě pojištění občanskoprávní odpovědnosti dopravce;

vzhledem k tomu, že při přijímání výše uvedené směrnice se Komise zavázala, že předloží Radě co nejdříve návrh týkající se volného pohybu služeb v oblasti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (kromě pojištění občanskoprávní odpovědnosti dopravce);

vzhledem k tomu, že s výhradou ustanovení uvedené směrnice o povinném pojištění je vhodné pro pojistné odvětví občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel stanovit možnost zacházení s velkými riziky ve smyslu článku 5 uvedené směrnice;

vzhledem k tomu, že zacházení s velkými riziky by mělo být navrženo i u pojištění škod způsobených na motorových vozidlech pro provoz na pozemních komunikacích nebo na vozidlech bez vlastního pohonu pro provoz na pozemních komunikacích nebo u pojištění ztráty těchto vozidel;

vzhledem k tomu, že směrnice 88/357/EHS stanovila, že rizika, která mohou být kryta soupojištěním ve Společenství ve smyslu směrnice Rady 78/473/EHS ze dne 30. května 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství [6], mají být velkými riziky ve smyslu směrnice 88/357/EHS; že začlenění pojistných odvětví pojištění motorových vozidel touto směrnicí do definice velkých rizik podle směrnice 88/357/EHS způsobí, že uvedená odvětví budou zahrnuta do seznamu odvětví, která mohou být kryta soupojištěním ve Společenství;

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění [7] naposledy pozměněná směrnicí 90/232/EHS [8] spočívá na systému zelených karet a dohodách mezi národními kancelářemi pojistitelů motorových vozidel s cílem umožnit zrušení kontrol zelených karet;

vzhledem k tomu, že je však žádoucí poskytnout členským státům přechodnou úpravu pro postupné uplatňování zvláštních ustanovení této směrnice vztahujících se k zacházení s velkými riziky u uvedených pojistných odvětví včetně případů, kdy jsou rizika kryta soupojištěním;

vzhledem k tomu, že je vhodné k zabezpečení dalšího řádného fungování systému zelených karet a dohod mezi národními kancelářemi pojistitelů občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel požadovat, aby se pojišťovny provozující pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel v členském státu v rámci poskytování služeb staly členy kanceláře pojistitelů v uvedeném členském státě a podílely se na jejich financování;

vzhledem k tomu, že směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel [9], naposledy pozměněná směrnicí 90/232/EHS, uložila členským státům, aby zřídily nebo schválily určitý subjekt (garanční fond), jenž odškodňuje poškozené z nehod způsobených nepojištěnými nebo nezjištěnými vozidly;

vzhledem k tomu, že je vhodné požadovat také na pojišťovacích podnicích provozujících pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel v členském státu v rámci poskytování služeb, aby se staly členy garančního fondu vytvořeného v uvedeném členském státě a podílely se na jeho financování;

vzhledem k tomu, že pravidla platná v některých členských státech pro krytí zvýšených rizik se vztahují na všechny pojišťovny, které kryjí rizika prostřednictvím provozovny na jejich území; že účelem těchto pravidel je zajistit, aby povinný charakter pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel byl vyvážen tím, že vlastníci motorových vozidel budou mít možnosti uzavírat toto pojištění; že by členským státům mělo být dovoleno uplatňovat vůči pojišťovnám poskytujícím služby na jejich územích tato pravidla v rozsahu, v jakém jsou odůvodněna veřejným zájmem a nepřekračují to, co je nezbytné k dosažení zmíněného účelu;

vzhledem k tomu, že v oblasti pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel se ochrana zájmů poškozených osob, které mohou vyžadovat plnění, týká ve skutečnosti každého, a je tudíž žádoucí zabezpečit, aby se tyto osoby nevyskytly v nevýhodnějším postavení nebo aby jim nebyly způsobeny větší nesnáze, když pojistitel občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel vykonává činnost v rámci poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozovny; že by proto, pokud nejsou zájmy těchto osob dostatečně ochráněny pravidly vztahujícími se na poskytovatele služeb v členském státu, v němž je usazen, mělo být stanoveno, že členský stát, ve kterém jsou služby poskytovány, musí na pojišťovně vyžadovat, aby ustanovila zástupce s bydlištěm nebo usazeného na jeho území, který bude shromažďovat všechny nezbytné informace týkající se plnění a který bude mít dostatečnou pravomoc pro zastupování pojišťovny vůči poškozeným osobám, které by mohly uplatňovat nárok na náhradu škody, včetně pověření k vyplácení náhrady škody, a pravomoc zastupovat tuto pojišťovnu nebo ji případně dát zastupovat před soudy a orgány tohoto členského státu, pokud jde o tyto nároky na náhradu škody;

vzhledem k tomu, že lze také požadovat, aby tento zástupce zastupoval pojišťovnu před příslušnými orgány členského státu, ve kterém jsou poskytovány služby při kontrole existence a platnosti pojistek občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel;

vzhledem k tomu, že by měl být stanoven pružný postup, který umožní posoudit vzájemnost se třetími zeměmi na úrovni Společenství jako celku; že cílem tohoto postupu není uzavírat finanční trhy Společenství, ale spíše, jelikož Společenství zamýšlí podržet finanční trhy otevřené ostatnímu světu, zlepšovat liberalizaci globálních finančních trhů ve třetích zemích; že proto tato směrnice upravuje postup pro jednání se třetími zeměmi nebo, jako poslední prostředek, opatření spočívající v tom, že se pozastaví přijímání nových žádostí o vydání povolení nebo omezí vydávání nových povolení,

PŘIJALA TUTO SMĚRNICI:

Článek 1

Pro účely této směrnice se rozumí:

a) "vozidlem" vozidlo podle definice uvedené v čl. 1 bodě 1 směrnice 72/166/EHS;

b) "kanceláří" národní kancelář pojistitelů podle definice uvedené v čl. 1 bodě 3 směrnice 72/166/EHS;

c) "garančním fondem" subjekt uvedený v čl. 1 bodě 4 směrnice 84/5/EHS;

d) "mateřskou společností" mateřská společnost podle definice uvedené v článcích 1 a 2 směrnice 83/349/EHS [10];

e) "dceřinou společností" dceřiná společnost podle definice uvedené v článcích 1 a 2 směrnice 83/349/EHS; každá dceřiná společnost jiné dceřiné společnosti se také považuje za dceřinou společnost mateřské společnosti, která stojí v čele těchto pojišťoven.

Článek 2

"rizika zařazená do odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 bodu A přílohy"

Článek 3

1. "HLAVA III A

Pravidla pro agentury nebo pobočky usazené uvnitř Společenství a náležející pojišťovnám, jejichž sídla se nacházejí mimo Společenství"

2. "HLAVA III B

Pravidla pro dceřiné společnosti mateřských společností řídících se právem třetí země a pro nabývání podílů těmito mateřskými společnostmi"

Článek 4

"Článek 29a

Příslušné orgány členských států uvědomí Komisi

a) o každém povolení vydaném přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jedna nebo více mateřských společností se řídí právem třetí země. Komise uvědomí výbor pro pojišťovnictví, který zřídí Rada na návrh Komise;

b) kdykoli takováto mateřská společnost získá podíl v pojišťovně ve Společenství, kterým se tato pojišťovna stává její dceřinou společností. Komise uvědomí výbor pro pojišťovnictví, který zřídí Rada na návrh Komise.

Je-li vydáno povolení přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jedna nebo více mateřských společností se řídí právem třetí země, musí být struktura skupiny specifikována v oznámení, které zašlou příslušné orgány Komisi.

Článek 29b

1. Členské státy uvědomí Komisi o všech obecných potížích, s nimiž se jejich pojišťovny setkají při svém usazování nebo při výkonu své činnosti v určité třetí zemi.

2. Poprvé nejpozději šest měsíců před provedením této směrnice a poté pravidelně vypracuje Komise zprávu o tom, jak se zachází s pojišťovnami Společenství ve třetích zemích ve smyslu odstavců 3 a 4 při usazování, výkonu pojišťovací činnosti a získávání podílů v pojišťovacích podnicích ve třetích zemích. Komise tyto zprávy předkládá spolu s případnými návrhy Radě.

3. Jestliže Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 2 nebo na základě jiných informací zjistí, že některá třetí země neposkytuje pojišťovnám Společenství účinný přístup na trh srovnatelný s přístupem, který Společenství poskytuje pojišťovnám z této třetí země, může předložit Radě návrh na odpovídající zmocnění k jednání s cílem získat pro pojišťovny Společenství srovnatelné příležitosti v hospodářské soutěži. Rada rozhodne kvalifikovanou většinou.

4. Jestliže Komise na základě zpráv uvedených v odstavci 2 nebo na základě jiných informací zjistí, že se s pojišťovnami Společenství ve třetí zemi nezachází tak, aby na vnitrostátní úrovni měly stejné příležitosti v hospodářské soutěži, jaké mají domácí pojišťovny, a že nejsou dány podmínky pro účinný přístup na trh, může zahájit jednání k nápravě této situace.

V případech uvedených v prvním pododstavci může být kdykoli vedle zahájení jednání rozhodnuto postupem podle aktu o zřízení výboru pro pojišťovnictví uvedeného v článku 29a, že příslušné orgány členských států musí omezit nebo pozastavit svá rozhodnutí

- o žádostech o vydání povolení podaných v okamžiku přijetí rozhodnutí nebo později podaných žádostí o povolení a

- o nabývání podílů přímými nebo nepřímými mateřskými společnostmi řídícími se právem dotyčné třetí země.

Trvání uvedených opatření nesmí přesáhnout tři měsíce.

Před uplynutím tohoto tříměsíčního období a podle výsledků jednání může Rada na návrh Komise rozhodnout kvalifikovanou většinou, že se tato opatření budou používat i nadále.

Tato omezení nebo pozastavení se nesmějí použít na zakládání dceřiných společností pojišťovnami nebo jejich dceřinými společnostmi řádně povolenými ve Společenství nebo na získávání podílů v pojišťovacích podnicích ve Společenství těmito pojišťovnami nebo dceřinými společnostmi.

5. Jestliže Komise zjistí, že došlo k jedné ze situací popsaných v odstavcích 3 a 4, členské státy ji na její žádost informují:

a) o všech žádostech o povolení přímé nebo nepřímé dceřiné společnosti, jejíž jedna nebo více mateřských společností se řídí právem dotyčné třetí země;

b) o všech záměrech takové pojišťovny získat v některé pojišťovně Společenství podíl, jímž by se tato pojišťovna stala její dceřinou společností.

Tato povinnost poskytovat informace pomíjí uzavřením dohody se třetí zemí uvedené v odstavci 3 a 4 nebo když se opatření uvedená v odst. 4 druhém a třetím pododstavci přestanou uplatňovat.

6. Opatření přijatá podle tohoto článku musí být v souladu se všemi závazky Společenství ve všech mezinárodních dohodách, dvoustranných nebo mnohostranných, upravujících přístup k činnosti v pojištění a její výkon."

Článek 5

V čl. 12 odst. 2 druhém pododstavci směrnice 88/357/EHS se zrušují druhá a třetí odrážka.

Článek 6

"Článek 12a

1. Tento článek se použije, pokud pojišťovna prostřednictvím své provozovny v členském státě kryje riziko zařazené do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce), které se nachází v jiném členském státě.

2. Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, musí na pojišťovně požadovat, aby se stala členem národní kanceláře a garančního fondu tohoto státu a podílela se na jejich financování.

Na pojišťovně však nesmí být požadováno, aby provedla jakoukoli platbu nebo aby poskytla jakýkoli příspěvek kanceláři nebo fondu členského státu, ve kterém jsou poskytovány služby, na rizika krytá v rámci poskytování služeb, kromě plateb či příspěvků vypočtených na stejném základě jako u pojišťoven kryjících rizika spadající do odvětví 10 (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) prostřednictvím provozovny v uvedeném členském státě podle přijatého pojistného za uvedené odvětví v uvedeném členském státě nebo počtu rizik, jež jsou v uvedeném odvětví v uvedeném státě kryta.

3. Tato směrnice nezbavuje pojišťovnu poskytující služby případné povinnosti dodržovat v členském státě poskytování služeb pravidla o krytí zvýšených rizik, pokud se tato pravidla vztahují na pojišťovny usazené v tomto státě.

4. Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, musí na pojišťovně vyžadovat, aby zabezpečila, že osoby uplatňující nároky z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do méně výhodné situace v důsledku toho, že pojišťovna kryje riziko zařazené do odvětví 10 (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) v rámci poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozovny v uvedeném státě.

K tomuto účelu musí členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, na pojišťovně vyžadovat, aby ustanovila zástupces bydlištěm nebo usazeného na jeho území, který bude shromažďovat všechny nutné informace o škodných případech a který bude mít dostatečné pravomoci pro zastu povánípojišťovny ve vztahu k poškozeným osobám uplatňujícím nároky, včetně zmocnění k vyplácení částek odpovídajících nárokům na náhradu škody, i pravomoc zastupovat tuto pojišťovnu nebo případně dát ji zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto nárokům na náhradu škody.

Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval pojišťovnu před příslušnými orgány členského státu, ve kterém jsou poskytovány služby, při kontrole existence a platnosti pojistek pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, nesmí na ustanoveném zástupci požadovat, aby jménem pojišťovny, která jej ustanovila, vykonával jiné činnosti, než jsou uvedeny ve druhém a třetím pododstavci. Ustanovený zástupce nesmí jménem dané pojišťovny vykonávat přímo žádnou činnost v přímém pojištění.

Ustanovení zástupce samo o sobě neznamená otevření pobočky nebo agentury ve smyslu čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 73/239/EHS a tento zástupce není provozovnou ve smyslu čl. 2 písm. c) této směrnice."

Článek 7

1. "Každý členský stát, na jehož území zamýšlí pojišťovna poskytovat služby kryjící rizika zařazená do odvětví 10, kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce, může požadovat, aby pojišťovna

- sdělila jméno a adresu zástupce pro vyřizování nároků podle čl. 12a odst. 4,

- předložila prohlášení, že se stala členem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu členského státu, ve kterém jsou poskytovány služby."

Článek 8

"Každý členský stát může požadovat, aby uvedené doklady obsahovaly také jméno a adresu zástupce pojišťovny."

Článek 9

"1. Každá provozovna musí svému orgánu dozoru sdělit výši předepsaného pojistného nesníženého o zajistné z pojišťova cích operací uskutečněných v rámci poskytování služeb, rozčleněnou podle členských států a skupin odvětví. Skupiny odvětví se stanoví takto:

- úraz a nemoc (1 a 2),

- pojištění motorových vozidel (3, 7 a 10, se specifikací údajů týkajících se odvětví 10 s vyloučením odpovědnosti dopravce),

- požár a jiné škody na majetku (8 a 9),

- letecké pojištění, námořní pojištění, pojištění dopravních prostředků a pojištění přepravy zboží (4, 5, 6, 7, 11 a 12),

- obecná občanskoprávní odpovědnost (13),

- úvěr a záruka (kauce) (14 a 15),

- ostatní odvětví (16, 17 a 18).

Orgán dozoru každého členského státu tyto údaje sdělí orgánům dozoru členských států, ve kterých jsou poskytovány služby."

Článek 10

"Odchylka povolená od 1. ledna 1995 se vztahuje pouze na smlouvy kryjící rizika zařazená do odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 umístěná výhradně v jednom ze čtyř členských států, na které se vztahují přechodná ustanovení."

Článek 11

Bez ohledu na čl. 23 odst. 2 směrnice 88/357/EHS může v případě velkého rizika ve smyslu čl. 5 písm. d) směrnice 73/239/EHS zařazeného do odvětví 10 (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) členský stát poskytování služeb stanovit, že

- výše technických rezerv vztahujících se k dotyčné smlouvě podléhá dozoru orgánů tohoto členského státu a stanovuje se podle pravidel tohoto státu, nejsou-li taková pravidla, v souladu s praxí obvyklou v tomto členském státě, do dne, do kterého musí členské státy dosáhnout souladu se směrnicí o koordinaci ročních účetních závěrek pojišťoven,

- krytí těchto rezerv rovnocennými a odpovídajícími aktivy podléhá dozoru orgánů uvedeného členského státu v souladu s pravidly nebo praxí tohoto státu do oznámení třetí směrnice o neživotním pojištění,

- umístění aktiv uvedených v druhé odrážce podléhá dozoru orgánů uvedeného členského státu v souladu s pravidly nebo praxí tohoto státu do dne, do kterého musí členské státy dosáhnout souladu se třetí směrnicí o neživotním pojištění.

Článek 12

Členské státy změní své vnitrostátní předpisy tak, aby byly v souladu s touto směrnicí do 18 měsíců od jejího oznámení [11], a neprodleně o tom uvědomí Komisi.

Předpisy pozměněné podle prvního pododstavce se použijí do 24 měsíců ode dne oznámení této směrnice.

Článek 13

Tato směrnice je určena členským státům.

V Bruselu dne 8. listopadu 1990.

Za Radu

předseda

P. Romita

[1] Úř. věst. C 65, 15.3.1989, s. 6 a Úř. věst. C 180, 20.7.1990, s. 6.

[2] Úř. věst. C 68, 19. 3. 1990, s. 85 a rozhodnutí ze dne 10. října 1990 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).

[3] Úř. věst. C 194, 31.7.1989, s. 3.

[4] Úř. věst. L 228, 16.8.1973, s. 3.

[5] Úř. věst. L 172, 4.7.1988, s. 1.

[6] Úř. věst. L 151, 7.6.1978, s. 25.

[7] Úř. věst. L 103, 2.5.1972, s. 1.

[8] Úř. věst. L 129, 19.5.1990, s. 33.

[9] Úř. věst. L 8, 11.1.1984, s. 17.

[10] Úř. věst. L 193, 18. 7. 1983, s. 1.

[11] Tato směrnice byla oznámena členským státům dne 20. listopadu 1990.

--------------------------------------------------