22/1997 Sb.Zákon o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů

Částka: 006 Druh předpisu: Zákon
Rozeslána dne: 27. února 1997 Autor předpisu: Parlament
Přijato: 24. ledna 1997 Nabývá účinnosti: 1. září 1997
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
 Zobrazit změny   Všechna znění   Aktuální znění   Původní znění   Obsah   Tisk   Export  Jen platné Všechny   Skrýt přehled   Celkový přehled   Skrýt názvy Zobrazit názvy  

Předpisem se mění

64/1986 Sb.; 20/1993 Sb.;

Novely předpisu

71/2000 Sb.(3. dubna 2000); 102/2001 Sb. - ruší § 8 (1. července 2001); 205/2002 Sb.(1. října 2002); 226/2003 Sb.(31. července 2003); 205/2002 Sb.(1. května 2004); 226/2003 Sb.(1. května 2004); 277/2003 Sb.(1. května 2004); 229/2006 Sb.(29. května 2006); 186/2006 Sb.(1. ledna 2007); 481/2008 Sb.(1. ledna 2009); 490/2009 Sb.(1. ledna 2010); 155/2010 Sb.(1. srpna 2010); 281/2009 Sb.(1. ledna 2011); 34/2011 Sb.(20. července 2011); 100/2013 Sb.(10. května 2013); 100/2013 Sb.(1. července 2013); 100/2013 Sb.(1. ledna 2014); 64/2014 Sb.(1. května 2014); 91/2016 Sb.(15. dubna 2016); 183/2017 Sb.(1. července 2017); 265/2017 Sb.(1. září 2017); 277/2019 Sb.(1. ledna 2022);

Předpisem se ruší

30/1968 Sb.; 104/1984 Sb.; 54/1987 Sb.; 84/1987 Sb.; 101/1988 Sb.; 142/1991 Sb.; 479/1992 Sb.; 585/1992 Sb.; 632/1992 Sb.; 232/1993 Sb. - nepřímo; 233/1993 Sb. - nepřímo;

Související předpisy

237/1997 Sb.; 238/1997 Sb.; 272/1998 Sb.(zrušen od: 23.11.2010); 15/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 79/1999 Sb.(zrušen od: 25.09.2000); 80/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 130/1999 Sb.(zrušen od: 08.06.2001); 78/1999 Sb.; 81/1999 Sb.(zrušen od: 24.04.2002); 227/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 323/2000 Sb.; 352/2000 Sb.; 344/2000 Sb.; 121/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 281/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 282/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 283/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 284/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 285/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 286/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 287/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 288/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 289/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 290/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 292/2000 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 336/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 337/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 483/2002 Sb.(zrušen od: 07.01.2017); 329/2002 Sb.; 585/2002 Sb.; 65/2003 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 251/2003 Sb.(zrušen od: 07.01.2017); 26/2004 Sb.(účinnost do: 30.04.2004); 342/2003 Sb.; 416/2003 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 126/2004 Sb.; 127/2004 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 128/2004 Sb.(zrušen od: 10.05.2013); 178/2004 Sb.; 541/2004 Sb.(zrušen od: 20.07.2011); 621/2004 Sb.(zrušen od: 19.07.2016); 312/2005 Sb.; 42/2006 Sb.; 198/2006 Sb.; 305/2006 Sb.; 212/2007 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 371/2007 Sb.; 340/2008 Sb.(zrušen od: 20.07.2011); 438/2008 Sb.; 246/2009 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 142/2008 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 245/2009 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 307/2009 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 88/2010 Sb.; 315/2009 Sb.; 113/2010 Sb.(zrušen od: 10.11.2016); 1/2010 Sb.(zrušen od: 20.07.2011); 289/2010 Sb.; 385/2010 Sb.; 65/2011 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 66/2011 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 67/2011 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 246/2010 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 228/2011 Sb.(zrušen od: 10.11.2016); 170/2011 Sb.; 88/2012 Sb.; 223/2012 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 229/2012 Sb.; 335/2012 Sb.(zrušen od: 10.11.2016); 30/2013 Sb.; 24/2013 Sb.; 339/2013 Sb.; 25/2014 Sb.; 80/2014 Sb.; 348/2014 Sb.(zrušen od: 19.05.2018); 93/2015 Sb.(zrušen od: 19.07.2016); 151/2015 Sb.; 72/2016 Sb.; 215/2016 Sb.; 391/2016 Sb.; 442/2016 Sb.(zrušen od: 19.05.2018); 450/2016 Sb.; 97/2017 Sb.; 320/2017 Sb.; 395/2017 Sb.; 21/2018 Sb.; 101/2018 Sb.; 86/2018 Sb.; 146/2019 Sb.; 267/2019 Sb.; 222/2019 Sb.; 121/2020 Sb.; 344/2020 Sb.;

Prováděcí předpisy

168/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 169/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 170/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 171/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 172/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 173/1997 Sb.; 174/1997 Sb.(zrušen od: 25.09.2000); 175/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 176/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 177/1997 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 178/1997 Sb.(zrušen od: 24.04.2002); 179/1997 Sb.; 174/1998 Sb.(zrušen od: 01.01.2001); 180/1998 Sb.(zrušen od: 08.06.2001); 14/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 180/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 182/1999 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 198/1999 Sb.(zrušen od: 15.06.2001); 293/2000 Sb.(zrušen od: 01.10.2002); 426/2000 Sb.(zrušen od: 07.01.2017); 181/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 191/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 194/2000 Sb.(zrušen od: 01.04.2002); 291/2000 Sb.(zrušen od: 01.01.2010); 286/2001 Sb.(zrušen od: 04.08.2004); 194/2001 Sb.; 210/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2003); 234/2001 Sb.(zrušen od: 01.05.2004); 358/2001 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 9/2002 Sb.; 163/2002 Sb.; 179/2001 Sb.; 326/2002 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 42/2003 Sb.(zrušen od: 20.07.2011); 190/2002 Sb.(zrušen od: 10.05.2013); 70/2002 Sb.(zrušen od: 21.04.2018); 339/2002 Sb.; 17/2003 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 18/2003 Sb.(zrušen od: 20.07.2007); 19/2003 Sb.(zrušen od: 20.07.2011); 20/2003 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 21/2003 Sb.(zrušen od: 21.04.2018); 22/2003 Sb.(zrušen od: 21.04.2018); 23/2003 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 24/2003 Sb.(zrušen od: 29.12.2009); 25/2003 Sb.; 26/2003 Sb.(zrušen od: 19.07.2016); 27/2003 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 270/2003 Sb.(zrušen od: 02.05.2005); 25/2004 Sb.(zrušen od: 02.06.2004); 154/2004 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 179/2004 Sb.(zrušen od: 01.01.2009); 336/2004 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 453/2004 Sb.(zrušen od: 01.04.2015); 133/2005 Sb.; 174/2005 Sb.(zrušen od: 15.04.2016); 365/2005 Sb.(zrušen od: 21.04.2018); 464/2005 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 616/2006 Sb.(zrušen od: 20.04.2016); 437/2008 Sb.; 486/2008 Sb.(zrušen od: 19.05.2018); 266/2009 Sb.(zrušen od: 10.11.2016); 176/2008 Sb.; 86/2011 Sb.; 208/2011 Sb.; 481/2012 Sb.; 54/2015 Sb.; 55/2015 Sb.; 56/2015 Sb.; 63/2018 Sb.; 73/2018 Sb.;
Podle paragrafů    

OKEČ

10.000; 11.000; 12.000; 13.000; 14.000; 23.000; 24.000; 25.000; 26.000; 27.000; 28.000; 29.000; 30.000; 31.000; 32.000; 33.000; 34.000; 35.000; 45.000; 50.000; 51.000; 52.000; 55.000; 60.000; 61.000; 62.000; 70.000; 71.000; 90.000; 95.000; 99.000;

CZ-NACE

05; 06; 07; 08; 09; 13; 14; 15; 16; 17; 18; 19; 20; 21; 22; 23; 24; 25; 26; 27; 28; 29; 30; 31; 32; 33; 41; 42; 43; 45; 46; 47; 49; 50; 51; 52; 58; 59; 68; 71; 73; 74; 81; 95; 96;

Normy

ISO13485-1; ISO14001-2; ISO14001-4; ISO14001-6; ISO50001-1; ISO50001-4; ISO50001-6; ISO9001-4; ISO9001-7.1.3; ISO9001-7.1.5; ISO9001-7.5; ISO9001-8.2; ISO9001-8.3; OHSAS18001-4; OHSAS18001-5; OHSAS18001-7; OHSAS18001-8;

Předpisy EU

90/385/EHS; 2001/95/ES; (ES) č. 765/2008; 2009/105/ES; (EU) č. 305/2011; (EU) č. 1025/2012;
Aktualizované znění předpisu, provedené předpisem 71/2000 Sb. s účinností od 3. dubna 2000
Zavřít

22

 

ZÁKON

 

ze dne 24. ledna 1997

 

o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů

 

      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

ČÁST PRVNÍ

 

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY

 

HLAVA I

 

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

 

§ 1

 

Předmět úpravy

 

      Tento zákon upravuje

a)   způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví nebo bezpečnost osob, majetek nebo přírodní prostředí (dále jen "oprávněný zájem"),

b)   práva a povinnosti osob, které uvádějí na trh nebo distribuují výrobky, které by mohly ohrozit oprávněný zájem,

c)   práva a povinnosti osob pověřených k činnostem podle tohoto zákona, které souvisí s tvorbou a uplatňováním českých technických norem nebo se státním zkušebnictvím.

 

§ 2

 

Základní pojmy

 

      Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)   výrobkem jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh,

b)   uvedením výrobku na trh okamžik, kdy je výrobek v České republice poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním podnikání výrobců nebo dovozců, pokud to nařízení vlády nevylučuje. Je-li to nezbytné, vláda nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje,

c)    výrobcem osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem,

d)   dovozcem ten, kdo uvede na trh výrobek z jiného státu nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje,

e)   distributorem ten, kdo výrobky prodává, jejich prodej zprostředkovává nebo jiným způsobem je poskytuje uživatelům, i když svou činností vlastnosti výrobků přímo neovlivňuje (dále jen "distribuuje"),

f)   technickými požadavky na výrobek

1.   technická specifikace obsažená v právním předpisu nebo normě, která stanoví požadované charakteristiky výrobku, jakými jsou úroveň jakosti, užitné vlastnosti, bezpečnost a rozměry, včetně požadavků na jeho název, pod kterým je prodáván, úpravu názvosloví, symbolů, zkoušení výrobku a zkušebních metod, požadavky na balení, označování výrobku nebo opatřování štítkem, postupy posuzování shody výrobku s právními předpisy nebo s normami, výrobní metody a procesy mající vliv na charakteristiky výrobků,

2.   jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele, které se týkají životního cyklu výrobku poté, co je uveden na trh, např. podmínky používání, recyklace, opětovného použití nebo zneškodnění výrobku, pokud takové podmínky mohou významně ovlivnit složení nebo povahu výrobku nebo jeho uvedení na trh.

 

HLAVA II

 

TECHNICKÉ PŘEDPISY, NORMY A POVINNOSTI VÝROBCŮ DOVOZCŮ A DISTRIBUTORŮ

 

§ 3

 

Technické předpisy

 

      Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, vyhlášený uveřejněním jeho plného znění ve Sbírce zákonů, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

 

§ 4

 

České technické normy

 

      (1) Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu"). Česká technická norma není obecně závazná.

 

      (2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů.

 

      (3) Česká technická norma (dále jen "norma") poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.

 

      (4) zrušen zákonem č. 71/2000 Sb. (účinnost: 3. dubna 2000)

 

      (5) zrušen zákonem č. 71/2000 Sb. (účinnost: 3. dubna 2000)

 

      (6) zrušen zákonem č. 71/2000 Sb. (účinnost: 3. dubna 2000)

 

§ 4a

 

Normy a dokumenty pro posuzování shody

 

        (1) Norma se stává harmonizovanou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou. Jestliže je to nezbytné pro splnění technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády vydaného podle tohoto zákona, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") určit pro posuzování shody další normy nebo technické dokumenty mezinárodních organizací, obsahující technické požadavky, jejichž vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu, (dále jen "určené normy").

 

        (2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované normy a harmonizované evropské normy, jejich změny nebo zrušení a určené normy, jejich změny nebo zrušení. Současně uvede technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují.

 

        (3) Splnění harmonizované normy nebo určené normy a v případech vyplývajících z mezinárodní smlouvy též splnění zahraniční technické normy přejímající harmonizovanou evropskou normu se v rozsahu jejího obsahu považuje za splnění požadavků stanovených nařízením vlády, k němuž se tyto normy vztahují.

 

§ 5

 

Zabezpečení tvorby norem

 

      (1) Tvorbu a vydávání norem v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

 

      (2) Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen "Ministerstvo") může pověřit právnickou osobu zabezpečováním tvorby a vydáváním norem (dále jen "pověřená právnická osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto pověření platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

 

      (3) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby na základě její žádosti. Posuzuje přitom zejména, zda žadatel bude schopen plnit všechny podmínky stanovené tímto zákonem.

 

      (4) Pokud pověřená právnická osoba neplní podmínky stanovené v tomto zákoně a v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to požádá, Ministerstvo pověření zruší.

 

      (5) Rozhodnutí o pověření právnické osoby, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

 

      (6) Pokud nejsou tvorba a vydávání norem zabezpečeny pověřenou právnickou osobou, zabezpečuje plnění jejích úkolů Úřad.

 

      (7) Náklady na tvorbu norem hradí ten, kdo požaduje jejich zpracování. Náklady na tvorbu norem, především harmonizovaných norem, zpracovaných na základě požadavku ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů a náklady spojené s členstvím v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích hradí stát.

 

      (8) Normy vydané na jakémkoliv nosiči smějí být rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem právnické osoby pověřené jejich tvorbou a vydáváním nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu.

 

§ 6

 

Podmínky tvorby a vydávání norem

 

      Při tvorbě a vydávání norem musí být zajištěny podmínky stanovené v rozhodnutí o pověření, kterými jsou zejména

 

a)   včasné zveřejňování oznámení o připravovaných návrzích norem a vydaných normách ve Věstníku Úřadu,

b)   jednotnost a vzájemný soulad norem a jejich soulad s právními předpisy,

c)   využívání dosaženého stupně rozvoje vědy a techniky,

d)   uplatňování ochrany oprávněného zájmu,

e)   plnění povinností vyplývajících z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, z členství v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích a využívání výsledků mezinárodní spolupráce,

f)    projednání návrhu normy s každým, kdo se ve lhůtě stanovené ve zveřejněném oznámení o zahájení zpracování návrhu normy přihlásí u osoby uvedené v tomto oznámení, nebo s každým, kdo zašle své stanovisko ke zveřejněnému návrhu normy ve lhůtě stanovené v oznámení o jeho zveřejnění,

g)   řádná distribuce vydaných norem do dvou týdnů po doručení objednávky.

 

§ 7

 

Informační povinnosti

 

      (1) Informaci o návrhu technického předpisu, jeho změny nebo doplnění zasílaného k zaujetí stanoviska ministerstvům, jiným ústředním správním úřadům a České národní bance, k němuž se vztahuje informační povinnost vyplývající z mezinárodních smluv, předávají ministerstva, jiné ústřední správní úřady a Česká národní banka Úřadu. Obdobně postupuje vláda, pokud se vyjadřuje k návrhům zákonů, jejich změn nebo doplnění, jedná-li se o návrhy technických předpisů.

 

      (2) Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, nesmí být návrh technického předpisu předložen ke schválení před uplynutím jí stanovené lhůty pro podání připomínek.

 

      (3) Úřad jako informační místo zabezpečuje v rozsahu stanoveném mezinárodními smlouvami

 

a)   oznamování o návrzích technických předpisů, norem a postupů pro posuzování shody do zahraničí a

b)   informování o obdobných zahraničních návrzích uveřejněním ve Věstníku Úřadu.

 

      (4) Vláda nařízením upraví postup při poskytování informací v oblasti technických předpisů a norem.

 

      (5) Úřad oznamuje orgánům Evropských společenství nebo příslušným orgánům států, s kterými o tom jsou uzavřeny mezinárodní smlouvy, v rozsahu z těchto smluv vyplývajícím, zejména

 

a)   stanoviska o tom, že bylo zjištěno, že ustanovení harmonizované evropské normy neodpovídá základním požadavkům uvedeným v technických předpisech vydaných orgány Evropských společenství, popřípadě jiné skutečnosti týkající se norem,

b)   autorizované osoby (§ 11) pověřené k plnění úkolů notifikovaných osob působících v rámci Evropské unie.

 

      (6) Ministerstvo oznamuje orgánům Evropských společenství nebo příslušným orgánům států, s kterými o tom jsou uzavřeny mezinárodní smlouvy, v rozsahu z těchto smluv vyplývajícím, rozhodnutí o uložení ochranného opatření1) u stanovených výrobků (§ 12) včetně těch, které mají původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva.

 

§ 8

 

Povinnosti výrobců, dovozců a distributorů při uvádění výrobků na trh

 

      (1) Výrobce a dovozce je povinen uvádět na trh jen bezpečné výrobky.

 

      (2) Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jeho užití představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat za přijatelné při užívání výrobku vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu.

 

      (3) Při posuzování bezpečnosti výrobků se podle povahy výrobků sledují

 

a)   vlastnosti výrobku, včetně jeho životnosti, složení, balení a návodů pro jeho montáž a uvedení do provozu, užití (včetně vymezení prostředí pro užití), údržbu a likvidaci, které musí být uvedeny v českém jazyce,

b)   vlivy výrobku na další výrobky, jestliže lze důvodně předpokládat, že výrobek bude užíván s dalším výrobkem nebo výrobky,

c)   způsoby předvádění výrobku, jeho označení a návody pro použití a likvidaci výrobku a jakékoliv další údaje a informace poskytnuté výrobcem,

d)   kategorie uživatelů, kteří mohou být vážně ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace.

 

      (4) Možnost dosažení vyšší technické úrovně nebo dostupnost jiných výrobků lépe uspokojujících oprávněný zájem nesmí být důvodem pro to, aby výrobek byl považován za výrobek ohrožující oprávněný zájem.

 

      (5) Za bezpečný se považuje výrobek

 

a)   splňující požadavky příslušného technického předpisu, nebo

b)   pokud pro něj technický předpis neexistuje, buď splňující požadavky norem, anebo odpovídající stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh.

 

      (6) Dbát o uvádění bezpečných výrobků na trh je též povinen distributor, který zejména nesmí distribuovat výrobky, o kterých na základě informací, které má, a svých odborných znalostí ví nebo může předpokládat, že tomuto požadavku neodpovídají.

 

      (7) Výrobce, dovozce nebo distributor je dále podle povahy výrobků povinen zejména

 

a)   poskytnout uživatelům informace, které jim umožní posoudit obvyklé nebo rozumně předvídatelné nebezpečí spojené s užíváním výrobků, které by mohlo ohrozit oprávněný zájem po dobu předpokládané životnosti výrobku, pokud toto nebezpečí není zřejmé bez odpovídajícího upozornění. Tato informace nezbavuje žádnou osobu povinnosti dodržovat požadavky na bezpečnost výrobků stanovené v právních předpisech,

b)   učinit opatření, aby jednotlivé výrobky nebo výrobní partie výrobků, které mohou představovat možné ohrožení oprávněného zájmu, byly snadno identifikovatelné.

 

HLAVA III

 

STÁTNÍ ZKUŠEBNICTVÍ

 

§ 9

 

Státní zkušebnictví

 

      Státní zkušebnictví je soubor činností uskutečňovaných Úřadem a osobami pověřenými podle tohoto zákona, jejichž cílem je zabezpečit u výrobků stanovených podle tohoto zákona posouzení shody s požadavky technických předpisů.

 

§ 10

 

Certifikace

 

      Certifikace podle tohoto zákona je činnost nezávislé autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnosti s výrobou související jsou v souladu s technickými požadavky na výrobky. Tyto certifikáty lze využít při posuzování shody podle § 13 odst. 1.

 

§ 11

 

Autorizace

 

      (1) Autorizací se pro účely tohoto zákona rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou a vymezených v technických předpisech (dále jen "autorizovaná osoba"). Autorizaci pro činnost podle tohoto zákona uděluje ve věcně vymezeném rozsahu Úřad rozhodnutím na základě žádosti, která musí být doložena doklady o plnění podmínek autorizace stanovených tímto zákonem a nařízeními vlády vydanými k jeho provedení, a to po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se týká posuzování stanovených výrobků prováděné autorizovanými osobami. Nedojde-li k takové dohodě, rozhodne o autorizaci Úřad, jehož rozhodnutí může na základě podnětu dotčeného ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu zrušit vláda. Úřad v rozhodnutí o autorizaci stanoví podmínky pro dodržování jednotného postupu autorizovaných osob při jejich činnosti a vymezí jeho rozsah.

 

      (2) Úřad může vydat rozhodnutí o autorizaci, pokud žadatel o autorizaci splňuje všechny podmínky k řádnému zajištění činnosti při posuzování shody stanovené nařízením vlády vydaným k provedení zákona. Pokud nařízení vlády tyto podmínky nestanoví, může Úřad vydat rozhodnutí o autorizaci, splňuje-li žadatel o autorizaci nezbytné podmínky, kterými jsou

 

a)   odborná úroveň ve vztahu k procesu posuzování shody,

b)   neexistence finančních nebo jiných zájmů, které by mohly ovlivnit výsledky činnosti autorizované osoby,

c)   vybavení vlastními zařízeními k technickým a administrativním úkonům a přístupnost k zařízení pro speciální posuzování,

d)   existence nezbytného počtu zaměstnanců s odborným výcvikem, znalostmi a schopnostmi,

e)   existence závazku zaměstnanců k mlčenlivosti o skutečnostech, o nichž se dozvídají při činnosti autorizované osoby,

f)    existence závazku uzavřít v rozsahu udělené autorizace smlouvu o provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody.

Při rozhodování o autorizaci lze využít zjištění prokázaných při akreditaci (§ 14 až 16). Na udělení autorizace není právní nárok.

      (3) Autorizovaná osoba je povinna neprodleně po doručení rozhodnutí o autorizaci uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu. Nejpozději do 30dnů od doručení rozhodnutí o autorizaci předloží autorizovaná osoba doklad o pojištění Úřadu, jinak její autorizace zaniká.

 

      (4) Úřad kontroluje, zda autorizované osoby dodržují ustanovení tohoto zákona a nařízení vlády vydaných k jeho provedení a podmínky uvedené v rozhodnutí o autorizaci. Pověření zaměstnanci Úřadu jsou oprávněni vstupovat do objektů autorizovaných osob a vyžadovat předložení dokumentace související s činností autorizované osoby. Zaměstnanci autorizovaných osob jsou tuto dokumentaci povinni na žádost předložit.

 

      (5) Neplní-li autorizovaná osoba povinnosti nebo podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v nařízeních vlády vydaných k jeho provedení a v rozhodnutí o autorizaci, zanikne-li potřeba existence autorizované osoby nebo pokud o to autorizovaná osoba požádá, Úřad po projednání se zúčastněnými ministerstvy a jinými ústředními správními úřady rozhodnutí o autorizaci změní nebo zruší.

 

      (6) Autorizace, jejich rozsah a změny se zveřejňují oznámením ve Věstníku Úřadu.

 

      (7) Není-li pro posouzení shody stanoveného výrobku určena autorizovaná osoba, zabezpečí posouzení shody Úřad.

 

      (8) Pokud tak vyplývá z mezinárodní smlouvy, mohou plnit úkoly autorizovaných osob též zahraniční osoby oznámené v rámci této smlouvy, o kterých Úřad zveřejní informaci ve Věstníku Úřadu s vymezením rozsahu jejich činností při posuzování shody výrobků.

 

§ 11a

 

Autorizované osoby

 

        (1) Autorizované osoby zajišťují v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci činnosti při posuzování shody výrobků, zahrnující i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou a vymezených v technických předpisech, s požadavky technických předpisů.

 

        (2) Autorizované osoby jsou povinny

 

a)   uzavřít na základě návrhu výrobce nebo dovozce smlouvu o provedení úkonů podle stanoveného postupu posuzování shody, nebo mu do dvaceti dnů oznámit podmínky pro provedení těchto úkonů,

b)   provádět technická zjištění objektivně s vynaložením odborné péče na úrovni poznatků vědy a techniky známých v době, kdy jsou prováděna,

c)   v rozsahu stanoveném nařízeními vlády vydanými k provedení tohoto zákona

1.   vydávat na základě technických zjištění certifikáty nebo jiné dokumenty,

2.   poskytovat kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů a informace o vydání, odmítnutí nebo zrušení certifikátů nebo jiných dokumentů Úřadu nebo jiným autorizovaným osobám a v případech stanovených pro plnění mezinárodní smlouvy též zahraničním osobám,

d)   oznamovat bezodkladně Úřadu případy, kdy nemohou zajistit plnění podmínek stanovených pro výkon autorizace,

e)   pokud autorizovaná osoba zjistí při výkonu své činnosti, že výrobek může ohrozit nebo ohrožuje oprávněný zájem, ohlásí to neprodleně orgánu dozoru.

 

        (3) Autorizované osoby jsou oprávněny zrušit nebo změnit jimi vydaný certifikát nebo jiný jimi vydaný dokument, pokud se prokáže, že se změnily skutečnosti, za kterých byly vydány, zejména pokud se zjistí, že výrobky nesplňují požadavky technických předpisů, které se na ně vztahují.

 

§ 12

 

Posuzování shody výrobků

 

      (1) Vláda nařízeními stanoví

 

a)   výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda jejich vlastností s požadavky technických předpisů (dále jen "stanovené výrobky"); ministerstva a jiné ústřední správní úřady mohou výjimečně a ve veřejném zájmu, například pro odstraňování důsledků havárií nebo živelních pohrom, rozhodnout, že konkrétní výrobek se nepovažuje za stanovený výrobek,

b)   technické požadavky na výrobky, které musí výrobky splňovat, a změny souvisejících ustanovení vyhlášek (technických předpisů) vydaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, pokud by vznikl rozpor s nařízeními vlády,

c)   které ze stanovených výrobků musí být při uvádění na trh označeny českou značkou shody nebo jinou nařízením vlády stanovenou značkou, pokud to vyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána,

d)   vymezení okruhu osob nebo stanovení osob provádějících nebo podílejících se na posouzení shody.

 

      (2) Za stanovené výrobky podle odstavce 1 se vždy považují i výrobky, které jsou uváděny na trh jako použité nebo repasované.

 

      (3) Českou značku shody, která vyjadřuje, že stanovený výrobek odpovídá stanoveným požadavkům a že při posuzování shody byly dodrženy podmínky stanovené tímto zákonem, tvoří písmena CCZ. Vláda nařízením upraví grafickou podobu české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo v průvodní dokumentaci.

 

      (4) Vláda upraví nařízením pro jednotlivé skupiny stanovených výrobků, v závislosti na jejich technické složitosti a míře možného nebezpečí spojeného s jejich užíváním, podmínky pro uvádění výrobků na trh, zahrnující postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování shody (dále jen "postupy posuzování shody"), a to konkretizací nebo kombinací jednotlivých postupů posuzování shody. Jednotlivými postupy posuzování shody jsou zejména

 

a)   posouzení shody za stanovených podmínek výrobcem nebo dovozcem,

b)   posouzení shody vzorku (prototypu) výrobku autorizovanou osobou,

c)   posouzení shody, při níž autorizovaná osoba zkouší specifické vlastnosti výrobků a namátkově kontroluje dodržení stanovených požadavků u výrobků,

d)   posouzení systému jakosti výroby nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

e)   posouzení systému jakosti výrobků nebo prvků systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a provádění dohledu nad jeho řádným fungováním,

f)    ověřování shody výrobků s certifikovaným typem výrobku nebo se stanovenými požadavky, které provádí výrobce, dovozce, akreditovaná nebo autorizovaná osoba na každém výrobku nebo statisticky vybraném vzorku,

g)   ověřování shody každého výrobku se stanovenými požadavky autorizovanou osobou,

h)   dohled nad řádným fungováním systému jakosti v podniku autorizovanou osobou a v případě potřeby ověření shody výrobku s požadavky technických předpisů v etapě návrhu výrobku,

i)     posouzení činností souvisejících s výrobou výrobků,

j)     jiné postupy posuzování shody, jestliže je to nezbytné, zahrnující popřípadě i činnost akreditované nebo jiné osoby.

 

      (5) Náklady spojené s činností autorizované osoby při posuzování shody nese výrobce nebo dovozce. Cena za tyto výkony se sjednává podle zvláštního předpisu.2)

 

§ 13

 

Prohlášení o shodě

 

      (1) Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh jen po posouzení shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy (dále jen "posouzení shody") způsobem odpovídajícím stanoveným postupům posuzování shody.

 

      (2) Výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody (dále jen "prohlášení o shodě"). Náležitosti prohlášení o shodě stanoví vláda nařízením.

 

      (3) Výrobce nebo dovozce je oprávněn označit stanovený výrobek, o kterém bylo vydáno prohlášení o shodě, českou značkou shody. Pokud je to stanoveno nařízením vlády vymezujícím stanovené výrobky, je výrobce nebo dovozce povinen každý výrobek označit českou značkou shody. Jestliže je posuzování shody vázáno na posouzení autorizovanou osobou, připojuje se její identifikační číslo k české značce shody.

 

      (4) Vláda nařízeními vydanými podle § 12 odst. 1 stanoví, kdy lze, popřípadě kdy je nutno pro splnění mezinárodní smlouvy namísto vydání prohlášení o shodě u výrobků majících původ v České republice nebo ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva, umístit označení CE, popřípadě jiné, nařízením vlády stanovené označení, na každém výrobku. V případech stanovených nařízeními vlády lze označení CE, popřípadě jiné označení použít jen za podmínek v nařízení stanovených.

 

      (5) Povinnost dovozce vydat prohlášení o shodě podle odstavce 2 nebo postupovat podle odstavce 4 se nevztahuje na výrobky mající původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva, pokud při dovozu splňují ustanovení odstavce 4.

 

      (6) Vláda nařízením stanoví grafickou podobu označení CE nebo jiného stanoveného označení, jejich provedení a umístění na výrobku, jeho obalu nebo i v průvodní dokumentaci. Označení CE lze umístit na výrobek, pouze pokud výrobek splňuje požadavky všech technických předpisů, v nichž je stanovena povinnost nebo možnost umístit na výrobek označení CE. Pokud je na výrobku označení CE nebo jiné stanovené označení, nesmí být výrobek souběžně označen českou značkou shody ani značkou, která by svým významem nebo podobou mohla vést k záměně s označením CE nebo s jiným stanoveným označením.

 

      (7) Pokud tak stanoví vláda nařízením, je výrobce nebo dovozce nebo jiná osoba stanovená nařízením vlády povinna poskytovat na základě žádosti kopie certifikátů nebo jiných dokumentů včetně souvisejících dokladů Úřadu nebo jiným autorizovaným osobám a v případech stanovených pro splnění mezinárodní smlouvy též zahraničním osobám.

 

      (8) Doklady o použitém způsobu posouzení shody a prohlášení o shodě a podklady k němu v rozsahu stanoveném nařízeními vlády je výrobce nebo dovozce povinen uchovat na území České republiky a kdykoliv poskytnout na vyžádání orgánu dozoru do deseti let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh. Tato doba může být nařízením vlády upravujícím stanovené výrobky určena odchylně. U dovážených výrobků označených v případech stanovených v odstavci 4 označením CE nebo jiným označením stanoveným v nařízeních vlády nemá dovozce povinnost doklady o použitém způsobu posouzení shody uchovávat na území České republiky, je však povinen zajistit jejich předložení orgánu dozoru na jeho žádost odůvodněnou podezřením na nebezpečí vážného ohrožení oprávněného zájmu a v jím stanovené přiměřené lhůtě, a to v jazyce stanoveném nařízením vlády.

 

      (9) Distributor nesmí, s výjimkou výrobků označených CE nebo jiným označením stanoveným v nařízeních vlády ve smyslu odstavce 4, u kterých prokáže, že mají původ ve státech, s nimiž je sjednána příslušná mezinárodní smlouva ve smyslu odstavce 4 distribuovat stanovené výrobky, u kterých nemá písemné ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě. Toto písemné ujištění je distributor povinen každému na jeho žádost

 

a)   předložit ihned na místě k nahlédnutí,

b)   na náklady žadatele nejdéle do 20 dnů vydat distributorem potvrzenou kopii.

 

      (10) Prohlášení o shodě nezbavuje výrobce a dovozce odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené.

 

      (11) Povinnosti výrobce nebo dovozce uvedené v § 13, jejichž podrobnosti stanoví nařízení vlády, může plnit též osoba zplnomocněná výrobcem nebo dovozcem. Pokud tyto osoby uvedené povinnosti neplní, je povinna zajistit jejich plnění osoba, která jako poslední uvádí stanovený výrobek na trh.

 

§ 14

 

Akreditace

 

      (1) Akreditací se pro účely tohoto zákona rozumí postup, zahájený na žádost právnické osoby nebo fyzické osoby, která je podnikatelem, na jehož základě se vydává osvědčení o tom, že je způsobilá ve vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost.

 

      (2) Náklady spojené s akreditací hradí žadatel o akreditaci. Cena se sjednává podle zvláštního předpisu.2)

 

      (3) Provádění akreditace v rozsahu vymezeném tímto zákonem zaručuje stát.

 

§ 15

 

Podmínky pro pověření k provádění akreditace

 

      (1) Ministerstvo může svým rozhodnutím pověřit prováděním akreditace právnickou osobu (dále jen "akreditující osoba"). Toto pověření je nepřevoditelné. Po dobu, po kterou je toto rozhodnutí platné, nesmí být touto činností pověřena jiná právnická osoba. Na udělení pověření není právní nárok.

 

      (2) Ministerstvo rozhoduje o pověření právnické osoby k provádění akreditace na základě její žádosti. Posuzuje při tom zejména, zdali právnická osoba bude schopna plnit podmínky stanovené tímto zákonem.

 

      (3) Neplní-li akreditující osoba povinnosti nebo podmínky stanovené v tomto zákoně nebo v rozhodnutí o pověření nebo pokud o to sama požádá, Ministerstvo rozhodnutí o pověření zruší.

 

      (4) Rozhodnutí o pověření akreditující osoby a zrušení tohoto rozhodnutí zveřejní Ministerstvo ve formě sdělení ve Sbírce zákonů České republiky.

 

      (5) Náklady, které akreditující osobě vzniknou při činnostech vyplývajících z mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace, která má přímý vztah k činnostem podle tohoto zákona, hradí stát.

 

      (6) Pokud není provádění akreditace zabezpečeno akreditující osobou, zabezpečuje ji Úřad.

 

      (7) Pro udělení pověření k provádění akreditace musí právnická osoba žádající o akreditaci splňovat tyto podmínky:

 

a)   nestrannost vzhledem k žadatelům o vydání osvědčení o akreditaci s vyloučením všech vlivů, které by mohly ovlivnit objektivitu akreditace,

b)   zabezpečení souladu podmínek a postupů posuzování žadatelů s pravidly mezinárodních organizací zabývajících se akreditací uznanými příslušným orgánem České republiky (dále jen "akreditační pravidla"),

c)   plnění povinností vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích zabývajících se akreditací uznaných příslušným orgánem České republiky,

d)   finanční stabilita a zajištění zdrojů potřebných pro správu akreditačního systému,

e)   personální zabezpečení činnosti stálými zaměstnanci.

 

      (8) Další podmínky může stanovit Ministerstvo v rozhodnutí o pověření, zejména je-li to nezbytné pro zapojení do mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace.

 

§ 16

 

Osvědčení o akreditaci

 

      (1) Akreditující osoba vydá právnické osobě nebo fyzické osobě, která je podnikatelem na její žádost osvědčení o akreditaci. Toto osvědčení vydá, pokud žadatel splňuje akreditační pravidla pro zkoušení výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jiné obdobné technické činnosti a nemá žádné obchodní, finanční nebo jiné zájmy nebo vazby, které by mohly ovlivnit jeho nálezy. Osvědčení o akreditaci vymezuje předmět, rozsah a podmínky těchto činností a dobu, na kterou bylo vydáno.

 

      (2) Vydaná osvědčení se zveřejňují ve Věstníku Úřadu.

 

      (3) Akreditující osoba provádí dozor nad dodržováním akreditačních pravidel. Zjistí-li nedostatky v plnění těchto pravidel, podle závažnosti nedostatků pozastaví účinnost osvědčení nebo je odejme.

 

§ 17

 

Uznávání zahraničních dokumentů a značek

 

      (1) Úřad může obvykle na zásadě vzájemnosti uznávat zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) nebo zahraniční značky jako důkaz o posouzení shody nebo zahraniční značku jako českou značku shody podle tohoto zákona, popřípadě jako podklady k posouzení shody, pokud je zabezpečena úroveň oprávněného zájmu odpovídající požadavkům příslušných technických předpisů. Za stejných podmínek může autorizovaná osoba uznat výsledky zkoušek a zjištění provedených v zahraničí.

 

      (2) Úřad zveřejňuje skutečnosti podle odstavce 1 věty prvé oznámením publikovaným ve Věstníku Úřadu.

 

HLAVA IV

 

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ

 

§ 18

 

        Dozor nad tím, zda pro stanovené výrobky uváděné na trh bylo vydáno prohlášení o shodě a nebo v případech stanovených v § 13 odst. 4 byl výrobek označen stanoveným způsobem, popřípadě k němu vydán či přiložen stanovený doklad a zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh odpovídají stanoveným technickým požadavkům, provádí Česká obchodní inspekce,4) popřípadě orgán stanovený zvláštním zákonem (dále jen "orgán dozoru").

§ 19

 

Pokuty

 

      (1) Orgán dozoru uloží pokutu do výše 20 milionů Kč tomu, kdo

 

a)   neoprávněně nebo klamavě užil českou značku shody, certifikát, jiný dokument vydaný autorizovanou osobou v souvislosti s posuzováním shody, nebo prohlášení o shodě nebo kdo je padělal nebo zfalšoval,

b)   uvedl na trh nebo distribuoval stanovené výrobky bez prohlášení o shodě nebo s klamavým nebo neoprávněným prohlášením o shodě nebo bez stanoveného označení českou značkou shody nebo v případech stanovených v § 13 odst. 4 bez označení CE nebo jiného označení stanoveného nařízením vlády nebo s klamavým nebo neoprávněným označením CE nebo jiným označením stanoveným nařízením vlády,

c)   nesplnil rozhodnutí o ochranném opatření.5)

 

      (2) Výrobcům, dovozcům, distributorům nebo jiným osobám stanoveným v nařízeních vlády, kteří neposkytnou orgánu dozoru ve stanovené lhůtě požadované podklady nebo pravdivé informace nebo neumožní jejich prověření nebo nesplnili povinnosti vyplývající z § 13 odst. 8 nebo odst. 9 druhá věta nebo jinak ztěžují postup řízení, může uložit orgán dozoru pokutu do výše 1 milionu Kč.

 

      (3) Úřad na základě podnětu, který obdrží, nebo na základě vlastního zjištění, uloží pokutu do výše 1 milionu Kč tomu, kdo

 

a)   neoprávněně označil dokument značkou ČSN,

b)   neoprávněně rozmnožil nebo rozšířil normu,

c)   neoprávněně vystupoval jako akreditující osoba nebo jako autorizovaná osoba nebo jako osoba, které bylo vydáno osvědčení o akreditaci,

d)   neoprávněně vydal osvědčení o akreditaci nebo certifikát, nebo jiný dokument vydávaný autorizovanou osobou v souvislosti s posuzováním shody.

 

      (4) Při ukládání pokut se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.

 

      (5) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se orgán oprávněný k uložení pokuty dozvěděl o porušení povinností, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k porušení takové povinnosti došlo.

 

      (6) Pokuta je splatná do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty.

 

      (7) Pokuty vybírá a vymáhá podle zákona o správě daní a poplatků6) orgán, který je uložil.

 

      (8) Výnos pokut uložených podle tohoto zákona je příjmem státního rozpočtu.

 

      (9) Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.

 

§ 20

 

Řízení

 

      V řízení o pověření právnické osoby k tvorbě a vydávání norem nebo o odnětí tohoto pověření, o pověření právnické osoby k akreditaci nebo o odnětí tohoto pověření, o autorizaci nebo jejím odnětí a o ukládání pokut nebo ochranných opatření se postupuje podle správního řádu.7) Správní orgán rozhodne v řízení o autorizaci nejdéle do 120 dnů od zahájení řízení. V mimořádných případech může být řízení o autorizaci prodlouženo Ministerstvem o dalších 60 dnů.

 

§ 21

 

Přechodná ustanovení

 

      (1) Na stanovené výrobky uvedené na trh před nabytím účinnosti nařízení vlády vydaného podle § 12 odst. 1 se vztahují předpisy platné v době jejich uvedení na trh, pokud právní předpisy výslovně nestanoví jinak.

 

      (2) Dosavadní technické normy označené ČSN a platné ke dni účinnosti tohoto zákona se považují za normy podle tohoto zákona.

 

      (3) Právnické nebo fyzické osoby oprávněné k podnikatelské činnosti a správní úřady jsou do 31.prosince 1999 povinny řídit se těmi ustanoveními norem, která jsou označena jako závazná podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Pokud byla závaznost příslušných ustanovení norem stanovena na základě stanovisek ministerstev nebo jiných ústředních správních úřadů, povolují výjimky ze závaznosti uvedených ustanovení tato ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady.

 

      (4) Řízení zahájená podle § 29 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů, se dokončí podle dosavadních předpisů.

 

      (5) Autorizace udělené podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se považují za autorizaci podle tohoto zákona nejdéle po dobu dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona.

 

      (6) Řízení o schvalování a certifikaci výrobků zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona se dnem účinnosti tohoto zákona zastavují, pokud se výrobce nebo dovozce se státní zkušebnou do té doby nedohodnou jinak. Pokud nařízení vlády vydané podle tohoto zákona stanoví posouzení shody za účasti autorizované osoby, posoudí autorizovaná osoba shodu příslušného výrobku podle postupu posuzování shody stanoveného příslušným nařízením vlády bez žádosti, s využitím dosavadních zjištění. V ostatních případech předá státní zkušebna výsledky dosavadních zjištění přihlašovateli.

 

      (7) Rozhodnutí o schválení výrobků nebo o certifikaci výrobků vydaná podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se po dobu jejich platnosti považují za certifikáty prokazující shodu ve smyslu tohoto zákona a mohou být použity jako podklad pro prohlášení o shodě podle § 13 odst. 2 tohoto zákona. Platnost těchto rozhodnutí zaniká uplynutím doby v nich uvedené. Pokud v těchto rozhodnutích není uvedena doba platnosti, zaniká jejich platnost uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona.

 

      (8) Osvědčení o akreditaci, která vydal před účinností tohoto zákona Český institut pro akreditaci, zůstávají v platnosti po dobu v nich uvedenou, pokud nebudou zrušena podle tohoto zákona.

 

§ 22

 

Zmocnění

 

      Vláda vydá nařízení k provedení § 2 písm. b), § 7 odst. 4, § 11 odst. 2, § 11a odst. 2, § 12 a 13.

 

ČÁST DRUHÁ

 

ZMĚNA A DOPLNĚNÍ NĚKTERÝCH ZÁKONŮ

 

HLAVA I

 

ZMĚNA A DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 64/1986 SB., O ČESKÉ OBCHODNÍ INSPEKCI, VE ZNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY Č. 240/1992 SB.

 

§ 23

 

      Zákon České národní rady č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona České národní rady č. 240/1992 Sb., se mění a doplňuje takto:

 

      1. V § 2 odst. 2 písm. f) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno g), které včetně poznámky č. 1a) zní:

 

"g)   zda bylo vydáno prohlášení o shodě pro stanovené výrobky uváděné na trh, dále zda vlastnosti stanovených výrobků uvedených na trh a náležitosti posouzení shody odpovídají stanoveným podmínkám vydaného prohlášení o shodě.1a)

_________________________

1a)

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.".

 

      2. V poznámce č. 1) pod čarou se vypouštějí slova:

 

"Zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách.".

      3. § 4 odst. 1 písm. d) zní:

 

"d)   odebírat za náhradu od kontrolovaných osob potřebné vzorky výrobků nebo zboží k posouzení jakosti a bezpečnosti těchto výrobků nebo zboží. Za odebrané vzorky výrobků nebo zboží se kontrolované osobě poskytne náhrada ve výši ceny, za kterou se výrobek nebo zboží v okamžiku odebrání vzorku nabízí. Náhrada se neposkytne, jestliže se jí kontrolovaná osoba vzdá. Nárok na náhradu nevzniká, pokud jde o výrobek nebo zboží, které nesplňuje požadavky stanovené zvláštními předpisy,".

 

      4. V § 4 odst. 1 písm. e) se na konci tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které včetně poznámky č. 1b) zní:

 

"f)   vstupovat do objektů výrobce, dovozce nebo distributora a vyžadovat předložení příslušné dokumentace a poskytnutí pravdivých informací. Výrobce, dovozce nebo distributor může být inspektorem vyzván, aby mu zajistil a předložil odborná vyjádření autorizované osoby k předmětu dozoru, nebo si k dozoru může inspektor autorizovanou osobu za úhradu přizvat. Cena za výkony autorizované osoby se sjednává podle zvláštního předpisu.1b)

___________________________
1b)

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.".

 

      5. Za § 7 se vkládá nový § 7a, který zní:

"§ 7a

 

      (1) Ředitel inspektorátu je oprávněn uložit rozhodnutím výrobci, dovozci nebo distributorovi ochranné opatření, kterým je

 

a)   pozastavení uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh na určenou dobu v případě podezření na nebezpečí vážného ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob, majetku nebo přírodního prostředí (dále jen "oprávněný zájem"),

b)   zákaz uvádění výrobku nebo jeho výrobních partií na trh nebo rozhodnutí o stažení těchto výrobků z trhu, popřípadě i z používání v případě, ve kterém výrobky prokazatelně mohou ohrozit oprávněný zájem,

c)   stanovení povinnosti účinným způsobem bezodkladně informovat o tomto nebezpečí osoby, které by mohly být vystaveny nebezpečí plynoucímu z výrobku, a to v případech, ve kterých bylo uloženo ochranné opatření podle písmene a) nebo písmene b).

 

      (2) Odvolání podané proti rozhodnutí o ochranném opatření nemá odkladný účinek.

 

      (3) Náklady spojené s plněním ochranných opatření hradí ten, kdo výrobky ohrožující oprávněný zájem uvedl na trh.

 

      (4) Zjistí-li inspektoři neplnění povinností výrobcem, dovozcem nebo distributorem, hradí náklady spojené s dozorem a s činností autorizovaných osob výrobce, dovozce nebo distributor.".

 

      6. V § 17 odst. 1 se slova "pokuty nebo pořádkové pokuty" nahrazují slovy "pokuty, pořádkové pokuty nebo ochranného opatření".

 

HLAVA II



ZMĚNA A DOPLNĚNÍ ZÁKONA ČESKÉ NÁRODNÍ RADY č. 20/1993 SB., O ZABEZPEČENÍ VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY V OBLASTI TECHNICKÉ NORMALIZACE, METROLOGIE A STÁTNÍHO ZKUŠEBNICTVÍ

 

§ 24

 

      Zákon České národní rady č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, se mění a doplňuje takto:

 

      1. V § 2 se vypouští písmeno d), v písmenu c) se čárka nahrazuje tečkou.

 

      2. Část druhá zní:

"ČÁST DRUHÁ

 

Působnost orgánů státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví

 

§ 3

 

      Ministerstvo v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví

 

a)   vypracovává návrh koncepce rozvoje tohoto odvětví,

b)   řídí Úřad a Český metrologický institut,

c)   rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Úřadu.2)

 

§ 4

 

      Úřad v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví

 

a)   řídí a zabezpečuje metrologii v rozsahu stanoveném zákonem3) Federálnímu úřadu pro normalizaci a měření,

b)   zabezpečuje jednotnost a správnost stanovených měřidel a měření a výkon státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem,3)

c)   rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím metrologických orgánů,7)

d)   zabezpečuje organizaci přípravy převzetí technických předpisů Evropských společenství přejímaných nařízeními vlády,

e)   smluvně zabezpečuje úkoly vyplývající z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a úkoly vyplývající z požadavků ministerstev a jiných ústředních správních úřadů.

 

§ 5

 

      Český metrologický institut zabezpečuje odbornou a výkonnou činnost státní metrologie v rozsahu stanoveném zákonem Československému metrologickému ústavu a Státnímu metrologickému inspektorátu.9)

_____________________________
2)

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

3)

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii.

7)

§ 4 odst. 1 zákona č. 505/1990 Sb.

9)

§ 14 a 15 zákona č. 505/1990 Sb.".

 

      3. Poznámky č. 4), 5), 6), 8) a 10) se vypouštějí.

 

      4. Poznámka č. 11) zní:

_____________________________

"11)

§ 13 odst. 2 písm. c), § 1620 a 21 zákona č. 505/1990 Sb.".

 

ČÁST TŘETÍ

 

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

§ 25

 

      Zrušují se:

1.   Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákona č. 54/1987 Sb., zákona č. 194/1988 Sb., zákona č. 479/1992 Sb. a zákona č. 539/1992 Sb.

 

2.   Zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb.

 

3.   Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu.

 

4.   Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 101/1988 Sb., o certifikaci výrobků, ve znění vyhlášky č. 233/1993 Sb.

 

5.   Vyhláška Federálního úřadu pro normalizaci a měření č. 585/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění vyhlášky č. 232/1993 Sb.

 

§ 26

 

Účinnost

 

      Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem sedmého kalendářního měsíce po dni vyhlášení.

 

Zeman v. r.

 

Havel v. r.

 

Klaus v. r.

____________________________________________________________
1)

§ 7a zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.

2)

Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.

3)

zrušen zákonem č. 71/2000 Sb. (účinnost: 3. dubna 2000)

4)

Zákon č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5)

§ 7a zákona ČNR č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6)

Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

7)

Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

 

 

ČÁST PRVNÍ (ČI. II) zákona č. 71/2000 Sb. zní:

Čl. II

      1. U stanovených výrobků, jejichž dodání bylo smluvně zajištěno před nabytím účinnosti zákona a jsou určeny k uvedení do provozu jako součást investičního díla zahájeného před nabytím účinnosti tohoto zákona, může výrobce nebo dovozce uplatnit jen právní předpisy platné v době uzavření konkrétní smlouvy o dodávce těchto výrobků.

 

      2. Autorizovaná osoba, které bylo doručeno rozhodnutí o autorizaci před nabytím účinnosti tohoto zákona, je povinna uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu podle § 11 odst. 3 do 30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její autorizace zaniká.

MENU