(EU) 2017/593Směrnice Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/593 ze dne 7. dubna 2016 kterou se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU, pokud jde o ochranu finančních nástrojů a peněžních prostředků patřících zákazníkům, povinnosti při řízení produktů a pravidla vztahující se na poskytování nebo přijímání poplatků, provizí nebo jiných peněžních či nepeněžních výhod (Text s významem pro EHP. )
| Publikováno: | Úř. věst. L 87, 31.3.2017, s. 500-517 | Druh předpisu: | Směrnice v přenesené pravomoci |
| Přijato: | 7. dubna 2016 | Autor předpisu: | Evropská komise |
| Platnost od: | 20. dubna 2017 | Nabývá účinnosti: | 20. dubna 2017 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/593 ze dne 7. dubna 2016 kterou se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU, pokud jde o ochranu finančních nástrojů a peněžních prostředků patřících zákazníkům, povinnosti při řízení produktů a pravidla vztahující se na poskytování nebo přijímání poplatků, provizí nebo jiných peněžních či nepeněžních výhod (Úř. věst. L 087 31.3.2017, s. 500) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
SMĚRNICE KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2021/1269 ze dne 21. dubna 2021, |
L 277 |
137 |
2.8.2021 |
|
SMĚRNICE KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/593
ze dne 7. dubna 2016
kterou se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU, pokud jde o ochranu finančních nástrojů a peněžních prostředků patřících zákazníkům, povinnosti při řízení produktů a pravidla vztahující se na poskytování nebo přijímání poplatků, provizí nebo jiných peněžních či nepeněžních výhod
(Text s významem pro EHP)
KAPITOLA I
OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1
Oblast působnosti a definice
„Způsobilým fondem peněžního trhu“ se rozumí podnik kolektivního investování povolený podle směrnice 2009/65/ES nebo podnik, který podléhá dohledu, případně který má povolení vydané některým orgánem v souladu s vnitrostátní právní úpravou povolujícího členského státu a který vyhovuje všem těmto podmínkám:
jeho primárním investičním cílem musí být uchování čisté hodnoty aktiv ve jmenovité hodnotě (bez výnosů) nebo ve výši původní investice investora plus výnosy;
s cílem dosáhnout tohoto primárního investičního cíle musí investovat výlučně do vysoce kvalitních nástrojů peněžního trhu se splatností či zbytkovou splatností nepřesahující 397 dnů nebo s pravidelně upravovaným výnosem konzistentně s touto splatností a s váženou průměrnou splatností 60 dnů. Tohoto cíle může dosáhnout rovněž doplňkovým investováním do vkladů u úvěrových institucí;
musí zajistit likviditu vypořádáním v tentýž nebo následující den.
Pro účely písmena b) se nástroj peněžního trhu považuje za vysoce kvalitní, jestliže správcovská/investiční společnost provede vlastní zdokumentované posouzení úvěrové kvality nástrojů peněžního trhu, které jí umožní považovat nástroj peněžního trhu za vysoce kvalitní. Jestliže jedna nebo více ratingových agentur zaregistrovaných u Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy, který nad nimi vykonává dozor, poskytly rating tohoto nástroje, mělo by v interním posouzení správcovské/investiční společnosti být zohledněno mimo jiné i toto úvěrové hodnocení.
KAPITOLA II
OCHRANA FINANČNÍCH NÁSTROJŮ A PROSTŘEDKŮ ZÁKAZNÍKŮ
Článek 2
Ochrana finančních nástrojů a prostředků zákazníků
Členské státy od investičních podniků vyžadují, aby splnily tyto požadavky:
musí vést záznamy a účty, které jim umožní kdykoli a bezodkladně odlišit majetek držený pro jednoho zákazníka od majetku drženého pro ostatní zákazníky i od svého vlastního majetku;
musí vést své záznamy a účty tak, aby byla zajištěna jejich přesnost a zejména jejich souvztažnost k finančním nástrojům a finančním prostředkům drženým pro zákazníky a aby mohly být použity jako auditní stopa;
musí pravidelně provádět sesouhlasení svých vnitřních účtů a záznamů s účty a záznamy třetích stran, u nichž mají majetek svých zákazníků uložen;
musí podniknout potřebné kroky k zajištění toho, že finanční nástroje zákazníků uložené podle článku 3 u třetí strany jsou identifikovatelné odděleně od finančních nástrojů náležících investičnímu podniku a od finančních nástrojů náležících této třetí straně pomocí odlišných názvů účtů v účetních knihách třetí strany nebo pomocí jiných rovnocenných opatření, která zajišťují stejnou úroveň ochrany;
musí podniknout potřebné kroky k zajištění toho, že prostředky zákazníků uložené podle článku 4 v centrální bance, úvěrové instituci nebo bance povolené ve třetí zemi nebo u způsobilého fondu peněžního trhu jsou vedeny na účtu či účtech identifikovatelných odděleně od účtů, na nichž jsou vedeny prostředky patřící investičnímu podniku;
musí zavést odpovídající organizační opatření k minimalizaci rizika ztráty či znehodnocení majetku zákazníků nebo práv k tomuto majetku v důsledku zneužití majetku, podvodu, nekvalitní správy, nedostatečné evidence či nedbalosti.
Při uplatnění takovýchto rovnocenných požadavků podle čl. 2 odst. 1 písm. d) nebo e) členské státy zajistí, aby investiční podniky informovaly své zákazníky, že v těchto případech se na ně nevztahují ustanovení uvedená ve směrnici 2014/65/EU a v této směrnici.
Pokud je investiční podnik povinen uzavřít smlouvy, které zakládají takováto zajišťovací práva, zástavní práva nebo práva na započtení, členské státy vyžadují, aby investiční podniky sdělily zákazníkům tuto informaci a uvedly rizika spojená s těmito ujednáními.
Jestliže investiční podnik udělí zajišťovací práva, zástavní práva nebo práva na započtení proti finančním nástrojům nebo prostředkům zákazníka nebo jestliže byl investiční podnik informován, že tato práva byla udělena, musí být zaznamenána v zákazníkových smlouvách a v účetnictví podniku, aby bylo zřejmé vlastnické právo k majetku zákazníka, například při insolvenci.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky neprodleně poskytovaly informace o finančních nástrojích a prostředcích zákazníků následujícím subjektům: příslušným orgánům, jmenovaným insolvenčním správcům a subjektům odpovědným za správu institucí v selhání. Poskytované informace obsahují:
související interní účetnictví a záznamy, které bezprostředně ukazují zůstatky finančních nástrojů a prostředků spravovaných pro jednotlivé zákazníky;
pokud zákazníkovy finanční prostředky drží investiční podniky podle článku 4, údaje o účtech, na nichž jsou zákazníkovy finanční prostředky uloženy, a o příslušných smlouvách s těmito podniky;
pokud finanční nástroje drží investiční podniky podle článku 3, údaje o účtech vedených u třetích stran a o příslušných smlouvách s těmito třetími stranami, jakož i údaje o příslušných smlouvách s těmito investičními podniky;
údaje o třetích stranách vykonávajících jakékoli související (externě zajištěné) úkoly a údaje o všech externě zajištěných úkolech;
hlavní osoby podniku zapojené do souvisejících procesů, včetně osob odpovědných za dozor nad požadavky podniku v souvislosti s ochranou majetku zákazníků a
smlouvy podstatné pro určení vlastnického práva zákazníka k majetku.
Článek 3
Ukládání finančních nástrojů zákazníků
Členské státy vyžadují od investičních podniků zejména to, aby vzaly v úvahu odbornou zdatnost třetí strany a její pověst na trhu, jakož i případné právní požadavky spojené s držením těchto finančních nástrojů, jež by se mohly negativně dotknout práv zákazníků.
Členské státy zajistí, že investiční podniky neuloží finanční nástroje, které drží jménem zákazníků, u třetí strany ve třetí zemi, která nereguluje držení a úschovu finančních nástrojů na účet jiné osoby, pokud není splněna některá z těchto podmínek:
charakter finančních nástrojů nebo investičních služeb spojených s těmito nástroji vyžaduje, aby byly uloženy u třetí strany v dané třetí zemi;
pokud jsou finanční nástroje drženy jménem profesionálního zákazníka, tento zákazník písemně požádá podnik, aby je uložil u třetí strany v dané třetí zemi.
Článek 4
Ukládání prostředků zákazníků
Členské státy vyžadují od investičních podniků, aby po přijetí prostředků zákazníků bezodkladně umístily tyto prostředky na jeden či více účtů zřízených u některé z těchto organizací:
centrální banky;
úvěrové instituce povolené v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 5 );
banky povolené ve třetí zemi;
způsobilého fondu peněžního trhu.
První pododstavec neplatí pro úvěrovou instituci povolenou podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU, pokud se jedná o vklady ve smyslu uvedené směrnice, které má tato instituce v držení.
Členské státy zejména zajistí, aby investiční podniky s cílem zajistit ochranu práv zákazníků vzaly v úvahu odbornou zdatnost takových institucí nebo fondů peněžního trhu a jejich pověst na trhu, jakož i případné právní či regulativní požadavky či tržní zvyklosti spojené s držením finančních prostředků zákazníků, jež by se mohly negativně dotknout práv zákazníků.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky zajistily, že zákazníci dají výslovný souhlas s umístěním svých prostředků do způsobilého fondu peněžního trhu. Aby bylo zajištěno, že toto právo souhlasu bude účinně vykonáváno, musí investiční podniky informovat zákazníky, že prostředky umístěné ve způsobilém fondu peněžního trhu nebudou drženy podle požadavků na úschovu prostředků zákazníka stanovených v této směrnici.
Investiční podnik nemusí tuto hranici dodržet, pokud prokáže, že s ohledem na charakter, rozsah a složitost svého podnikání a také s ohledem na bezpečnost, kterou nabízejí třetí strany uvedené v předchozím pododstavci, a v každém případě s ohledem na malý zůstatek prostředků zákazníka, které investiční podnik drží, není dodržení požadavku podle předchozího odstavce přiměřené. Investiční podniky pravidelně revidují hodnocení prováděné v souladu s tímto pododstavcem a informují příslušný vnitrostátní orgán o svém původním i revidovaném hodnocení.
Článek 5
Použití finančních nástrojů zákazníků
Členské státy nepovolí, aby investiční podniky uzavíraly dohody o obchodech zajišťujících financování ve vztahu k finančním nástrojům, které drží jménem zákazníka, nebo aby s takovými finančními nástroji disponovaly na vlastní účet nebo na účet jiné osoby či zákazníka podniku, pokud nejsou splněny obě tyto podmínky:
zákazník poskytl předem výslovný souhlas s použitím nástrojů za přesně stanovených podmínek a tento svůj souhlas písemně stvrdil svým podpisem nebo jiným rovnocenným způsobem a
použití finančních nástrojů daného zákazníka je omezeno přesně stanovenými podmínkami, s nimiž zákazník souhlasil.
Členské státy nepovolí, aby investiční podniky uzavíraly dohody o obchodech zajišťujících financování ve vztahu k finančním nástrojům, které drží jménem zákazníka na souhrnném účtu vedeném třetí stranou, nebo aby s finančními nástroji drženými na takovém účtu disponovaly jinak na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud kromě podmínek uvedených v odstavci 1 není splněna nejméně jedna z těchto podmínek:
každý zákazník, jehož finanční nástroje jsou drženy společně na souhrnném účtu, musel vyslovit svůj předběžný výslovný souhlas v souladu s odst. 1 písm. a);
investiční podnik musí mít systémy a kontrolní mechanismy, které zajišťují, že takto mohou být použity jen finanční nástroje patřící zákazníkům, kteří vyslovili svůj předběžný výslovný souhlas v souladu s odst. 1 písm. a).
Záznamy investičního podniku obsahují údaje o zákazníkovi, na jehož pokyn byly finanční nástroje použity, a o počtu použitých finančních nástrojů patřících každému jednotlivému zákazníkovi, který dal svůj souhlas, aby bylo možné správně rozdělit případnou ztrátu.
Členské státy zajistí, aby investiční podniky učinily vhodná opatření zabraňující neoprávněnému užití finanční nástrojů zákazníka na jejich vlastní účet nebo na účet jakékoli jiné osoby, a to například:
uzavřením smluv se zákazníky o opatřeních, jež investiční podniky mají učinit, pokud zákazník nebude mít na svém účtu dostatečnou rezervu k datu vypořádání, jako je výpůjčka odpovídajících cenných papírů jménem zákazníka nebo zrušení pozice;
tak, že investiční podnik bude pečlivě sledovat svou předpokládanou schopnost dostát závazkům k datu vypořádání a v případě, že to nebude možné, provede nápravná opatření, a
pečlivým sledováním nedodaných cenných papírů k datu vypořádání či po něm a neprodleným vyžadováním jejich dodání.
Článek 6
Neoprávněné užití dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva
Při zvažování a dokladování oprávněnosti užití dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva berou investiční podniky v úvahu všechny následující faktory:
zda není souvislost mezi závazky zákazníka vůči podniku a využitím dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva jen velmi slabá, včetně toho, zda pravděpodobnost závazku zákazníka vůči podniku je malá či zanedbatelná;
zda výše finančních prostředků či nástrojů zákazníka, které podléhají dohodám o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, vysoce nepřekračuje zákazníkovy závazky nebo zda není dokonce neomezená, pokud zákazník vůči podniku vůbec nějaký závazek má, a
zda dohodám o finančním zajištění s převedením vlastnického práva podléhají všechny finanční nástroje nebo prostředky zákazníků bez ohledu na to, jaké závazky jednotliví zákazníci vůči podniku mají.
Článek 7
Systémy správy a řízení v oblasti ochrany majetku zákazníků
Členské státy zajistí, aby investiční podniky jmenovaly jednoho úředníka s dostatečnými znalostmi a pravomocemi, který bude odpovědný konkrétně za záležitosti týkající se dodržování povinností podniků v oblasti ochrany finančních nástrojů a prostředků zákazníků.
Členské státy umožní investičním podnikům rozhodnout, zda se má tento jmenovaný úředník věnovat pouze uvedenému úkolu, nebo zda může své povinnosti vykonávat efektivně i při výkonu jiných povinností, přičemž zajistí dodržování této směrnice v celém rozsahu.
Článek 8
Zprávy externích auditorů
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky zajistily, že jejich externí auditoři nejméně jednou ročně podají příslušnému orgánu domovského členského státu podniku zprávu o přiměřenosti opatření přijatých podnikem podle čl. 16 odst. 8, 9 a 10 směrnice 2014/65/EU a této kapitoly.
KAPITOLA III
POŽADAVKY NA ŘÍZENÍ PRODUKTŮ
Článek 9
Povinnosti investičních podniků vytvářejících finanční nástroje v oblasti řízení produktů
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky vytvářející finanční nástroje dodržovaly vhodným a přiměřeným způsobem příslušné požadavky uvedené v odstavcích 2 až 15, a zohledňovaly přitom charakter finančního nástroje, investiční službu a cílový trh produktu.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky analyzovaly potenciální střety zájmů vždy, když vytvářejí finanční nástroj. Podniky zejména posuzují, zda finanční nástroj nevytváří situaci, která by mohla mít negativní dopad na koncové zákazníky, jestliže zákazníci zaujmou:
expozici opačnou pozici, kterou původně držel podnik samotný, nebo
expozici opačnou pozici, kterou chce podnik držet po prodeji produktu.
Investiční podniky vytvářející finanční nástroje, které se distribuují prostřednictvím jiných investičních podniků, stanoví, s jakými potřebami a charakteristikami zákazníků je daný produkt slučitelný, na základě svých teoretických znalostí a minulých zkušeností s tímto finančním nástrojem nebo s podobnými finančními nástroji a na základě znalostí finančních trhů a potřeb, charakteristik a cílů potenciálních konečných zákazníků.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky prováděly u svých finančních nástrojů analýzu scénářů, v níž posoudí, jaká rizika špatných výsledků pro koncové zákazníky s sebou produkt nese a za jakých okolností mohou takové výsledky nastat. Investiční podniky posuzují finanční nástroj za nepříznivých podmínek včetně toho, co se stane, když například:
zhorší se tržní prostředí;
tvůrce nebo třetí strana zapojená do vytváření a/nebo fungování finančního nástroje se dostane do finančních potíží nebo když se projeví jiné riziko protistrany;
finanční nástroj nebude komerčně životaschopný nebo
poptávka po tomto finančním nástroji bude mnohem vyšší, než se očekávalo, což bude vyvíjet tlak na zdroje podniku a/nebo na trh podkladového nástroje.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky stanovily, zda finanční nástroj splňuje určené potřeby, charakteristiky a cíle cílového trhu, a to včetně prověření následujících prvků:
zda poměr rizika a výnosů u tohoto finanční nástroje odpovídá cílovému trhu;
zda případné faktory udržitelnosti tohoto finančního nástroje odpovídají cílovému trhu a
zda je návrh finančního nástroje založen na vlastnostech, které jsou ku prospěchu zákazníka, a nikoli na obchodním modelu, který počítá se ziskem ze špatných výsledků zákazníka.
Členské státy zajistí, aby investiční podniky zvážily strukturu poplatků, a to včetně prověření:
zda náklady a poplatky za finanční nástroj jsou slučitelné s potřebami, cíli a charakteristikami cílového trhu;
zda poplatky nezhoršují očekávanou výnosnost finančního nástroje jako například, když se náklady a poplatky rovnají téměř veškerému očekávanému daňovému zvýhodnění spojenému s finančním nástrojem, převyšují jej nebo vyloučí a
zda struktura poplatků u finančního nástroje je pro cílový trh přiměřeně transparentní, takže nezahrnuje žádné skryté poplatky a není příliš složitá na pochopení.
Faktory udržitelnosti finančního nástroje se prezentují transparentním způsobem a poskytují distributorům příslušné informace, aby mohli řádně zohlednit veškeré cíle zákazníka nebo potenciálního zákazníka týkající se udržitelnosti.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky revidovaly finanční nástroje před každou další emisí či znovuuvedením na trh, pokud je jim známa jakákoli událost, jež by mohla podstatně ovlivnit potenciální riziko pro investory, a v pravidelných intervalech posuzovaly, zda finanční nástroje fungují tak, jak bylo zamýšleno. Investiční podniky stanoví, jak často budou své finanční nástroje revidovat podle podstatných faktorů, a to včetně faktorů souvisejících se složitostí či inovační podstatou sledovaných investičních strategií. Podniky dále určí rozhodující události, které by mohly ovlivnit potenciální riziko nebo očekávaný výnos finančního nástroje, jako je:
překročení limitu, které ovlivní výnosový profil finančního nástroje, nebo
solventnost některých emitentů, jejichž cenné papíry či záruky mohou ovlivnit výkonnost finančního nástroje.
Členské státy zajistí, aby v případě, že dojde k takovýmto událostem, investiční podniky učinily vhodné opatření, které může spočívat v:
poskytnutí všech podstatných informací o události a jejích důsledcích pro finanční nástroj zákazníkům nebo distributorům finančního nástroje, jestliže investiční podnik tento finanční nástroj nenabízí ani neprodává přímo zákazníkům;
změně procesu schvalování produktu;
zastavení dalšího vydávání finančního nástroje;
změně finančního nástroje, aby nedocházelo k nepřiměřeným smluvním podmínkám;
zvážení, zda prodejní kanály, přes které se finanční nástroje prodávají, jsou vhodné, pokud se podniky dozví, že finanční nástroj není prodáván tak, jak bylo zamýšleno;
kontaktování distributora za účelem projednání úpravy procesu distribuce;
ukončení vztahu s distributorem nebo
informování příslušného orgánu.
Článek 10
Povinnosti distributorů v oblasti řízení produktů
Členské státy zajistí, aby investiční podniky rovněž dodržovaly požadavky směrnice 2014/65/EU, když nabízejí nebo doporučují finanční nástroje vytvářené subjekty, které směrnici 2014/65/EU nepodléhají. V rámci tohoto procesu mají takové investiční podniky uzavřeny platné dohody zajišťující, že od těchto tvůrců obdrží o finančních nástrojích dostatečné informace.
Investiční podniky stanoví pro příslušný finanční nástroj cílový trh i v případě, že tvůrce finančního nástroje cílový trh nedefinoval.
Členské státy zajistí, aby investiční podniky obdržely od tvůrců produktů, kteří podléhají směrnici 2014/65/EU, informace potřebné pro pochopení a znalost produktů, které hodlají doporučovat nebo prodávat, aby bylo zajištěno, že tyto produkty budou distribuovány v souladu s potřebami, charakteristikami a cíli určeného cílového trhu.
Členské státy vyžadují, aby investiční podniky učinily všechny přiměřené kroky k zajištění, že obdrží adekvátní a spolehlivé informace také od tvůrců produktů, kteří nepodléhají směrnici 2014/65/EU, aby bylo zaručeno, že produkty budou distribuovány v souladu s potřebami, charakteristikami a cíli cílového trhu. Pokud příslušné informace nejsou veřejně dostupné, učiní distributor všechny přiměřené kroky, aby takovéto podstatné informace od tvůrce produktu nebo jeho zástupce získal. Přijatelné veřejně dostupné informace jsou informace, které jsou jasné, spolehlivé a jsou poskytnuty za účelem splnění regulatorních požadavků, jako jsou požadavky na zveřejnění podle směrnic Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ( 6 ) nebo 2004/109/ES ( 7 ). Tato povinnost se týká produktů prodávaných na primárním a sekundárním trhu a platí úměrně, v závislosti na míře dosažitelnosti veřejně dostupných informací a složitosti produktu.
Investiční podniky použijí informace získané od tvůrců produktů a informace o svých vlastních zákaznících, aby určily cílový trh a distribuční strategii. Pokud investiční podnik vystupuje současně jako tvůrce produktu a distributor, postačí posoudit pouze jeden cílový trh.
Pokud při distribuci produktu nebo služby spolupracují různé podniky, členské státy zajistí, aby za plnění povinností v oblasti řízení produktů stanovených v tomto článku nesl konečnou odpovědnost investiční podnik, který má přímý vztah k zákazníkovi. Zprostředkovatelské investiční podniky však:
zajistí, aby byly příslušné informace o produktu předány od tvůrce konečnému distributorovi v řetězci;
umožní, aby tvůrce produktů obdržel informace o prodeji produktu, jestliže je požaduje, aby mohl splnit své vlastní povinnosti v oblasti řízení produktů, a
uplatňují příslušné povinnosti tvůrců v oblasti řízení produktů na služby, které poskytují.
KAPITOLA IV
POBÍDKY
Článek 11
Pobídky
Má se za to, že poplatek, provize nebo nepeněžní výhoda slouží ke zvýšení kvality příslušné služby poskytované zákazníkovi, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
jsou zdůvodněny poskytnutím dodatečné služby či služby na vyšší úrovni zákazníkovi, úměrné úrovni obdržené pobídky, např.:
poskytnutím jiného než nezávislého investičního poradenství k široké škále vhodných finančních nástrojů včetně odpovídajícího počtu nástrojů poskytovatelů produktů z řad třetích stran, kteří nemají s investičním podnikem úzké propojení, a zajištění přístupu k těmto finančním nástrojům,
poskytnutím jiného než nezávislého poradenství v kombinaci buď s nabídkou zákazníkovi, že bude alespoň jednou za rok posouzeno, zda jsou finanční nástroje, do nichž zákazník investoval, nadále vhodné, nebo s jinou průběžnou službou, která je pravděpodobně pro zákazníka cenná, např. poradenstvím k navrhovanému optimálnímu rozdělení aktiv zákazníka, nebo
zajištěním přístupu za konkurenční cenu k široké škále finančních nástrojů, které pravděpodobně budou vyhovovat potřebám zákazníka, včetně odpovídajícího počtu nástrojů poskytovatelů produktů z řad třetích stran, kteří nemají s investičním podnikem úzké propojení, společně buď s poskytnutím nástrojů s přidanou hodnotou, jako jsou objektivní informační nástroje, které pomáhají zákazníkovi činit investiční rozhodnutí nebo mu umožňují sledovat, modelovat a upravovat spektrum finančních nástrojů, do kterých investoval, nebo s poskytováním pravidelných zpráv o výkonnosti a nákladech a poplatcích, které s finančními nástroji souvisejí;
nejsou přímo prospěšné pro přijímající podnik, jeho akcionáře nebo zaměstnance, aniž by zprostředkovaly hmotnou výhodu danému zákazníkovi;
jsou odůvodněné poskytováním průběžné výhody zákazníkovi ve vztahu k průběžné pobídce.
Poplatek, provize nebo nepeněžní výhody se nepovažují za přijatelné, pokud je v jejich důsledku poskytování relevantních služeb zákazníkovi zaujaté nebo narušené.
Investiční podniky vedou důkazy o tom, že poplatky, provize nebo nepeněžní výhody, které poskytly nebo obdržely, slouží ke zvýšení kvality příslušné služby poskytované zákazníkovi, tím, že:
vedou vnitřní seznam všech poplatků, provizí nebo nepeněžních výhod, které investiční podnik obdržel od třetí strany v souvislosti s poskytováním investičních nebo doplňkových služeb, a
zaznamenávají, jak poplatky, provize nebo nepeněžní výhody poskytnuté nebo obdržené investičním podnikem nebo poplatky, provize nebo nepeněžní výhody, které podnik hodlá využít, zvyšují kvalitu služeb poskytovaných zákazníkům, a vedou záznamy o krocích přijatých s cílem zajistit, že není nepříznivě ovlivněna povinnost podniku jednat čestně, spravedlivě a profesionálně v nejlepším zájmu zákazníka.
Pokud jde o platbu či výhodu, které byly obdrženy od třetích stran nebo byly těmto stranám poskytnuty, investiční podniky sdělí zákazníkovi tyto informace:
před poskytnutím relevantní investiční nebo doplňkové služby sdělí investiční podnik zákazníkovi informace o dotčené platbě nebo výhodě v souladu s čl. 24 odst. 9 druhým pododstavcem směrnice 2014/65/EU. Drobné nepeněžní výhody lze popsat obecně. Jiné nepeněžní výhody obdržené nebo poskytnuté investičním podnikem v souvislosti s investiční službou poskytnutou zákazníkovi se ocení a sdělí samostatně;
pokud investiční podnik nebyl schopen předem zjistit částku platby nebo výhody, kterou má obdržet nebo poskytnout, a místo toho sdělil zákazníkovi metodu výpočtu této částky, poskytne svým zákazníkům následně také informace o přesné částce platby nebo výhody, která byla obdržena či poskytnuta;
alespoň jednou za rok, jestliže investiční podnik (průběžně) přijímá pobídky v souvislosti s investičními službami, které poskytuje příslušným zákazníkům, informuje tento podnik své zákazníky individuálně o skutečné částce plateb nebo výhod, které byly obdrženy nebo zaplaceny. Drobné nepeněžní výhody lze popsat obecně.
Při plnění těchto požadavků investiční podniky zohlední pravidla upravující náklady a poplatky, která jsou stanovena v čl. 24 odst. 4 písm. c) směrnice 2014/65/EU a článku 50 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 ( 8 ).
Pokud je do distribučního kanálu zapojeno více podniků, splní své závazky ohledně poskytování informací zákazníkům každý investiční podnik, který poskytuje investiční nebo doplňkovou službu.
Článek 12
Pobídky ve vztahu k nezávislému investičnímu poradenství nebo službám správy portfolia
Investiční podniky zavedou a budou provádět politiku, jejímž prostřednictvím zaručí, že veškeré poplatky, provize nebo peněžní výhody, které zaplatila nebo poskytla třetí strana nebo osoba jednající jménem třetí strany v souvislosti s poskytnutím nezávislého investičního poradenství a služeb správy portfolia, jsou přiděleny jednotlivým zákazníkům a na tyto zákazníky převedeny.
Investiční podniky informují zákazníky o poplatcích, provizích a veškerých peněžních výhodách, které na ně převedly, např. prostřednictvím pravidelných zpráv.
Následující výhody lze považovat za přijatelné drobné nepeněžní výhody pouze v případě, že jde o:
informace nebo dokumenty, které se týkají finančního nástroje nebo investiční služby, mají obecnou povahu nebo jsou přizpůsobeny požadavkům dané osoby a odrážejí situaci daného zákazníka;
písemný materiál od třetí strany, který byl zadán a zaplacen korporátním emitentem nebo potenciálním emitentem s cílem propagovat novou emisi společnosti, nebo v případě, že emitent smluvně zaangažoval a zaplatil třetí stranu, aby takovýto materiál průběžně vytvářela, je-li jejich vztah v materiálu jednoznačně popsán a je-li materiál současně k dispozici všem investičním podnikům, které si přejí jej obdržet, nebo široké veřejnosti;
účast na konferencích, seminářích či jiných školicích akcích zaměřených na výhody a vlastnosti konkrétního finančního nástroje nebo investiční služby;
pohostinství rozumné malé hodnoty, např. potraviny a nápoje nabízené během obchodního setkání nebo konference, semináře či jiné školicí akce uvedené v písmeni c), a
jiné drobné nepeněžní výhody, o nichž má některý z členských států za to, že zvýší kvalitu služby poskytované zákazníkovi, a které jsou vzhledem k celkové úrovni výhod poskytnutých jedním subjektem nebo skupinou subjektů takového rozsahu a povahy, že pravděpodobně nebudou mít nepříznivý vliv na plnění povinnosti investičního podniku jednat v nejlepším zájmu zákazníka.
Přijatelné drobné nepeněžní výhody jsou rozumné a přiměřené a mají takový rozsah, aby bylo pravděpodobné, že neovlivní chování investičního podniku způsobem, který by poškozoval zájmy daného zákazníka.
Drobné nepeněžní výhody se oznamují předtím, než jsou dané investiční či doplňkové služby poskytnuty zákazníkům. V souladu s čl. 11 odst. 5 písm. a) lze drobné nepeněžní výhody popsat obecně.
Článek 13
Pobídky ve vztahu k výzkumu
Členské státy zajistí, že poskytování služeb výzkumu třetími stranami investičním podnikům, které zákazníkům poskytují služby správy portfolia nebo jiné investiční či doplňkové služby, není považováno za pobídku, jestliže je výzkum protiplněním za cokoli z následujícího:
přímé platby investičním podnikem z jeho vlastních zdrojů;
platby ze samostatného platebního účtu pro výzkum, který je kontrolován investičním podnikem, za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky týkající se provozu účtu:
platební účet pro výzkum je financován ze zvláštního poplatku za výzkum hrazeného zákazníkem;
spolu se zřízením platebního účtu pro výzkum a dohodou na poplatku za výzkum, kterou investiční podnik uzavře se zákazníky, tento podnik stanoví a pravidelně posuzuje rozpočet pro výzkum jako interní správní opatření;
za platební účet pro výzkum nese odpovědnost investiční podnik;
investiční podnik na základě spolehlivých kritérií kvality pravidelně posuzuje kvalitu pořízeného výzkumu a jeho schopnost přispívat k lepším investičním rozhodnutím.
Pokud jde o první pododstavec písm. b), jestliže investiční podnik využívá platební účet pro výzkum, poskytne zákazníkům tyto informace:
předtím, než je zákazníkům poskytnuta investiční služba, informace o objemu rozpočtu na výzkum a částce odhadovaného poplatku za výzkum pro každého ze zákazníků;
roční informace o celkových nákladech, které každému z nich vznikly v souvislosti s výzkumem prováděným třetí stranou.
Pokud investiční podnik provozuje platební účet pro výzkum, členské státy zajistí, že se od investičního podniku rovněž požaduje, aby na žádost svých zákazníků nebo příslušných orgánů poskytl souhrnné informace o poskytovatelích, jimž jsou z tohoto účtu vypláceny částky, o celkové částce, která jim byla v průběhu určitého období vyplacena, výhodách a službách obdržených investičním podnikem a informace o tom, jak celková částka vyplacená z účtu odpovídá rozpočtu, který podnik stanovil pro dané období, přičemž se uvede jakákoli sleva nebo převedená částka, pokud na účtu zbude zůstatek. Pro účely odst. 1 písm. b) bodu i) zvláštní poplatek za výzkum:
je založen pouze na rozpočtu pro výzkum, který investiční podnik stanovil pro účely určení potřeby výzkumu prováděného třetí stranou v souvislosti s investičními službami, které tento podnik poskytuje svým zákazníkům, a
nesouvisí s objemem a/nebo hodnotou transakcí provedených jménem zákazníků.
KAPITOLA V
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 14
Vstup v platnost a použitelnost
Použijí tyto předpisy ode dne 3. ledna 2018.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 15
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 16
Tato směrnice je určena členským státům.
( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).
( 2 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ze dne 8. června 2011 o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2003/41/ES a 2009/65/ES a nařízení (ES) č. 1060/2009 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L 174, 1.7.2011, s. 1).
( 3 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2365 ze dne 25. listopadu 2015 o transparentnosti obchodů zajišťujících financování a opětovného použití a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 337, 23.12.2015, s. 1).
( 4 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2088 ze dne 27. listopadu 2019 o zveřejňování informací souvisejících s udržitelností v odvětví finančních služeb (Úř. věst. L 317, 9.12.2019, s. 1).
( 5 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).
( 6 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ze dne 4. listopadu 2003 o prospektu, který má být zveřejněn při veřejné nabídce nebo přijetí cenných papírů k obchodování, a o změně směrnice 2001/34/ES (Úř. věst. L 345, 31.12.2003, s. 64).
( 7 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, a o změně směrnice 2001/34/ES(Úř. věst. L 390, 31.12.2004, s. 38).
( 8 ) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/565 ze dne 25. dubna 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU, pokud jde o organizační požadavky a provozní podmínky investičních podniků a o vymezení pojmů pro účely zmíněné směrnice (viz strana 1 v tomto čísle Úředního věstníku).