(EU) č. 575/2013Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 Text s významem pro EHP

Publikováno: Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1-337 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 26. června 2013 Autor předpisu: Evropský parlament; Rada Evropské unie
Platnost od: 28. června 2013 Nabývá účinnosti: 28. června 2013
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 9. července 2024

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

▼M9

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 575/2013

ze dne 26. června 2013

o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/2012

▼B

(Úř. věst. L 176 27.6.2013, s. 1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

 M1

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2015/62 ze dne 10. října 2014,

  L 11

37

17.1.2015

 M2

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/1014 ze dne 8. června 2016,

  L 171

153

29.6.2016

 M3

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2017/2188 ze dne 11. srpna 2017,

  L 310

1

25.11.2017

►M4

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/2395 ze dne 12. prosince 2017,

  L 345

27

27.12.2017

►M5

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/2401 ze dne 12. prosince 2017,

  L 347

1

28.12.2017

 M6

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2018/405 ze dne 21. listopadu 2017,

  L 74

3

16.3.2018

►M7

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/630 ze dne 17. dubna 2019,

  L 111

4

25.4.2019

►M8

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/876 ze dne 20. května 2019,

  L 150

1

7.6.2019

►M9

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/2033 ze dne 27. listopadu 2019

  L 314

1

5.12.2019

►M10

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/2160 ze dne 27. listopadu 2019

  L 328

1

18.12.2019

►M11

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2020/873 ze dne 24. června 2020,

  L 204

4

26.6.2020

►M12

NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2021/424 ze dne 17. prosince 2019,

  L 84

1

11.3.2021

►M13

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2021/558 ze dne 31. března 2021,

  L 116

25

6.4.2021

 M14

PROVÁDĚCÍ NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2021/1043 ze dne 24. června 2021

  L 225

52

25.6.2021

►M15

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/2036 ze dne 19. října 2022,

  L 275

1

25.10.2022

►M16

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2023/2869 ze dne 13. prosince 2023,

  L 2869

1

20.12.2023

►M17

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2024/1623  ze dne 31. května 2024,

  L 1623

1

19.6.2024


Opraveno:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 208, 2.8.2013, s.  68 (575/2013)

►C2

Oprava, Úř. věst. L 321, 30.11.2013, s.  6 (575/2013)

►C3

Oprava, Úř. věst. L 020, 25.1.2017, s.  2 (575/2013)

►C4

Oprava, Úř. věst. L 335, 13.10.2020, s.  20 (2019/630)

►C5

Oprava, Úř. věst. L 405, 2.12.2020, s.  79 (2019/2033)

 C6

Oprava, Úř. věst. L 065, 25.2.2021, s.  62 (2019/876)

►C7

Oprava, Úř. věst. L 398, 11.11.2021, s.  32 (2019/876)

►C8

Oprava, Úř. věst. L 092, 30.3.2023, s.  29 (č. 575/2013)




▼B

▼M9

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 575/2013

ze dne 26. června 2013

o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a o změně nařízení (EU) č. 648/2012

▼B



ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ

HLAVA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

▼M8

Článek 1

Oblast působnosti

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se obecných obezřetnostních požadavků, které musí instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti podléhající dohledu podle směrnice č. 2013/36/EU splňovat v souvislosti:

a) 

s kapitálovými požadavky týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků úvěrového rizika, tržního rizika, operačního rizika, vypořádacího rizika a páky;

b) 

s požadavky na omezení velkých expozic;

c) 

s požadavky na likviditu týkajícími se zcela vyčíslitelných, jednotných a standardizovaných prvků rizika likvidity;

d) 

s požadavky na podávání zpráv, které se týkají písmen a), b) a c);

e) 

s požadavky na zveřejňování informací.

Toto nařízení stanoví jednotná pravidla týkající se požadavků na kapitál a způsobilé závazky, které musí splňovat subjekty řešící krizi, jež jsou globálními systémově významnými institucemi (G-SVI) nebo součástí G-SVI a významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU.

Toto nařízení neupravuje požadavky na zveřejňování uložené příslušným orgánům v oblasti obezřetnostní regulace a dohledu nad institucemi, které jsou stanoveny ve směrnici 2013/36/EU.

Článek 2

Pravomoci v oblasti dohledu

1.  
Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají příslušné orgány pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici 2013/36/EU a v tomto nařízení.
2.  
Pro účely zajišťování souladu s tímto nařízením mají orgány příslušné k řešení krize pravomoci a dodržují postupy stanovené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ( 1 ) a v tomto nařízení.
3.  
Pro účely zajišťování souladu s požadavky na kapitál a způsobilé závazky příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize spolupracují.
4.  
Pro účely zajišťování souladu v rámci svých příslušných pravomocí Jednotný výbor pro řešení krizí zřízený podle článku 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ( 2 ) a Evropská centrální banka s ohledem na záležitosti týkající se úkolů svěřených jí nařízením Rady (EU) č. 1024/2013 ( 3 ) zabezpečují pravidelnou a spolehlivou výměnu příslušných informací.

▼M9

5.  
Při uplatňování ustanovení čl. 1 odst. 2 a 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2033 ( 4 ) na investiční podniky uvedené v daných odstavcích zacházejí příslušné orgány ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2034 ( 5 ) s těmito investičními podniky, jako by byly „institucemi“ podle tohoto nařízení.

▼B

Článek 3

Uplatnění přísnějších požadavků ze strany institucí

Toto nařízení institucím nebrání v tom, aby držely kapitál a jeho složky v míře přesahující požadavky tohoto nařízení nebo aby uplatňovaly opatření, která jsou přísnější než požadavky tohoto nařízení.

Článek 4

Definice

1.  

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

▼M9

1) 

„úvěrovou institucí“ podnik, jehož činnost spočívá v některé z těchto činností:

a) 

přijímání vkladů nebo jiných splatných peněžních prostředků od veřejnosti a poskytování úvěrů na vlastní účet;

b) 

výkon kterékoli z činností uvedených v bodech 3 a 6 oddílu A přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ( 6 ) pokud platí jedna z těchto skutečností, avšak podnik není obchodníkem s komoditami a emisními povolenkami, subjektem kolektivního investování nebo pojišťovnou:

i) 

celková hodnota konsolidovaných aktiv podniku činí alespoň 30 miliard EUR,

ii) 

celková hodnota aktiv podniku je nižší než 30 miliard EUR a podnik je součástí skupiny, v níž celková hodnota konsolidovaných aktiv všech podniků ve skupině, jež mají jednotlivě celková aktiva nižší než 30 miliard EUR a které vykonávají některou z činností uvedených v bodech 3 a 6 oddílu A přílohy I směrnice 2014/65/EU, činí alespoň 30 miliard EUR, nebo

iii) 

celková hodnota aktiv podniku je nižší než 30 miliard EUR a podnik je součástí skupiny, v níž celková hodnota konsolidovaných aktiv všech podniků ve skupině, které vykonávají některou z činností uvedených v bodech 3 a 6 oddílu A přílohy I směrnice 2014/65/EU, činí alespoň 30 miliard EUR, pokud tak orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě po konzultaci s kolegiem orgánů dohledu rozhodne v zájmu řešení možných rizik obcházení pravidel a možných rizik pro finanční stabilitu Unie;

pro účely písm. b) bodů ii) a iii) platí, že pokud je podnik součástí skupiny ze třetí země, celková hodnota aktiv každé pobočky takové skupiny ze třetí země, která je povolena v Unii, se zahrne do kombinované celkové hodnoty aktiv všech podniků ve skupině;

2) 

„investičním podnikem“ investiční podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2014/65/EU, jež má povolení podle uvedené směrnice, avšak s vyloučením úvěrových institucí;

3) 

„institucí“ úvěrová instituce s povolením podle článku 8 směrnice 2013/36/EU nebo podnik uvedený v čl. 8a odst. 3 uvedené směrnice;

▼M9 —————

▼B

5) 

„pojišťovnou“ pojišťovna ve smyslu čl. 13 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) ( 7 );

6) 

„zajišťovnou“ zajišťovna ve smyslu čl. 13 bodu 4 směrnice 2009/138/ES;

▼M8

7) 

„subjektem kolektivního investování“ SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ( 8 ) nebo alternativní investiční fond ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ( 9 );

▼B

8) 

„subjektem veřejného sektoru“: nekomerční správní subjekt, který je odpovědný ústřední vládě, regionální vládě nebo místním orgánům nebo orgánům, které vykonávají stejné funkce jako regionální vláda a místní orgány, nebo nekomerční podnik, který je vlastněn nebo zřízen a financován ústřední vládou, regionální vládou nebo místními orgány, který má výslovné dohody o zárukách, včetně subjektů s vlastní správou, jež se řídí právními předpisy a jsou pod veřejným dohledem;

9) 

„vedoucím orgánem“ vedoucí orgán ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 7 směrnice 2013/36/EU;

10) 

„vrcholným vedením“ vrcholné vedení ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 9 směrnice 2013/36/EU;

11) 

„systémovým rizikem“ systémové riziko ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 10 směrnice 2013/36/EU;

12) 

„rizikem modelu“ riziko modelu ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 11 směrnice 2013/36/EU;

▼M5

13) 

„původcem“ původce ve smyslu čl. 2 bodu 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 ( 10 );

14) 

„sponzorem“ sponzor ve smyslu čl. 2 bodu 5 nařízení (EU) 2017/2402;

▼M5

14a) 

„původním věřitelem“ původní věřitel ve smyslu čl. 2 bodu 20 nařízení (EU) 2017/2402;

▼B

15) 

„mateřským podnikem“:

a) 

mateřský podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice 83/349/EHS;

b) 

pro účely hlavy VII oddílu II kapitol 3 a 4 a hlavy VIII směrnice 2013/36/EU a části páté tohoto nařízení mateřský podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a jakýkoli podnik, který fakticky uplatňuje dominantní vliv nad jiným podnikem;

16) 

„dceřiným podnikem“:

a) 

dceřiný podnik ve smyslu článků 1 a 2 směrnice 83/349/EHS;

b) 

dceřiný podnik ve smyslu čl. 1 odst. 1 směrnice 83/349/EHS a jakýkoli podnik, nad nímž mateřský podnik fakticky uplatňuje dominantní vliv.

Dceřiné podniky dceřiných podniků se rovněž považují za dceřiné podniky podniku, který je jejich původním mateřským podnikem;

17) 

„pobočkou“ provozovna bez právní subjektivity, jež tvoří součást instituce a jež přímo provádí všechny nebo některé operace tvořící podstatu činnosti institucí;

▼M17

18) 

‚podnikem pomocných služeb‘ podnik, jehož hlavní činnost, bez ohledu na to, zda je poskytována podnikům uvnitř skupiny nebo klientům mimo skupinu, spočívá v kterékoli z těchto činností:

a) 

činnost, která je přímým rozšířením bankovní činnosti;

b) 

operativní leasing, vlastnictví nebo správa majetku, poskytování služeb zpracování dat nebo jakákoli jiná činnost, pokud tyto činnosti doplňují bankovní činnost;

c) 

jakákoli jiná činnost, kterou EBA považuje za podobnou činnostem uvedeným v písmenech a) a b);

▼B

►C2  19) 

„společností spravující aktiva“ společnost spravující aktiva ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2002/87/ES nebo správce alternativního investičního fondu ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. b) směrnice 2011/61/EU včetně, není-li stanoveno jinak, subjektů ze třetích zemí vykonávajících obdobné činnosti a podléhajících právním předpisům třetí země ◄ , která uplatňuje požadavky v oblasti dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii;

▼M8

20) 

„finanční holdingovou společností“ finanční instituce, jejíž dceřiné podniky jsou buď výlučně, nebo převážně institucemi nebo finančními institucemi a která není smíšenou finanční holdingovou společností; dceřiné podniky finanční instituce jsou převážně institucemi nebo finančními institucemi, jestliže alespoň jeden z nich je institucí a jestliže je více než 50 % vlastního kapitálu, konsolidovaných aktiv, výnosů, zaměstnanců nebo jiného ukazatele finanční instituce považovaného příslušným orgánem za relevantní spojeno s dceřinými podniky, které jsou institucemi nebo finančními institucemi;

▼B

21) 

„smíšenou finanční holdingovou společností smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES;

22) 

„holdingovou společností se smíšenou činností“ mateřský podnik, který není finanční holdingovou společností ani institucí ani smíšenou finanční holdingovou společností a mezi jehož dceřiné podniky patří alespoň jedna instituce;

23) 

„pojišťovnou ze třetí země“ pojišťovna ze třetí země ve smyslu čl. 13 bodu 3 směrnice 2009/138/ES;

24) 

„zajišťovnou ze třetí země“ zajišťovna ze třetí země ve smyslu čl. 13 bodu 6 směrnice 2009/138/ES;

25) 

„uznaným investičním podnikem z třetí země“ podnik, který splňuje všechny tyto podmínky:

a) 

odpovídá definici ►C2  investičního podniku, kdyby byl usazen v Unii, ◄

b) 

je povolen ve třetí zemi,

c) 

podléhá a vyhovuje pravidlům obezřetnosti považovaným příslušnými orgány alespoň za stejně přísné, jako jsou pravidla stanovená tímto nařízením nebo směrnicí 2013/36/EU;

▼M9

26) 

„finanční institucí“ podnik jiný než instituce a jiný než čistě průmyslová holdingová společnost, jehož hlavní činností je nabývání účastí nebo výkon jedné nebo více činností uvedených v bodech 2 až 12 a v bodě 15 přílohy I směrnice 2013/36/EU, včetně investičního podniku, finanční holdingové společnosti, smíšené finanční holdingové společnosti, investiční holdingové společnosti, platební instituce ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2366/ES ( 11 ) a společnosti spravující aktiva, avšak s vyloučením pojišťovacích holdingových společností a pojišťovacích holdingových společností se smíšenou činností ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) a g) směrnice 2009/138/ES;

▼B

27) 

„subjektem finančního sektoru“:

a) 

instituce;

b) 

finanční instituce;

c) 

podnik pomocných služeb zahrnutý do konsolidované finanční situace dané instituce;

d) 

pojišťovna;

e) 

pojišťovna ze třetí země;

f) 

zajišťovna;

g) 

zajišťovna ze třetí země;

▼C2

h) 

pojišťovací holdingová společnost ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f) směrnice 2009/138/ES;

▼C2

▼B

k) 

podnik vyňatý z oblasti působnosti směrnice 2009/138/ES v souladu s článkem 4 uvedené směrnice;

l) 

podnik třetí země, jehož hlavní činnost je srovnatelná s činností jednoho ze subjektů uvedených v písmenech a) až k) výše;

▼M8

28) 

„mateřskou institucí v členském státě“ instituce v členském státě, která má dceřiný podnik ve formě instituce, finanční instituce nebo podniku pomocných služeb nebo která drží v instituci, finanční instituci nebo podniku pomocných služeb účast a zároveň sama není dceřiným podnikem jiné instituce povolené v témže členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v témže členském státě;

▼B

29) 

„mateřskou institucí v EU“ mateřská instituce v členském státě, která není dceřiným podnikem jiné instituce povolené v kterémkoli členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě;

▼M9

29a) 

„mateřským investičním podnikem v členském státě“ mateřský podnik v členském státě, který je investičním podnikem;

29b) 

„mateřským investičním podnikem v EU“ mateřský podnik v EU, který je investičním podnikem;

▼M8

29c) 

„mateřskou úvěrovou institucí v členském státě“ mateřská instituce v členském státě, která je úvěrovou institucí;

29d) 

„mateřskou úvěrovou institucí v EU“ mateřská instituce v EU, která je úvěrovou institucí;

▼B

30) 

„mateřskou finanční holdingovou společností v členském státě“ finanční holdingová společnost, která sama není dceřiným podnikem instituce povolené v témže členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v témže členském státě;

31) 

„mateřskou finanční holdingovou společností v EU“ mateřská finanční holdingová společnost v členském státě, která není dceřiným podnikem instituce povolené v kterémkoli členském státě ani dceřiným podnikem jiné finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě;

32) 

„mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v členském státě“ smíšená finanční holdingová společnost, která sama není dceřiným podnikem instituce povolené v témže členském státě ani dceřiným podnikem finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v témže členském státě;

33) 

„mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v EU“ mateřská smíšená finanční holdingová společnost v členském státě, která není dceřiným podnikem instituce povolené v kterémkoli členském státě ani dceřiným podnikem jiné finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti zřízené v kterémkoli členském státě;

34) 

„ústřední protistranou“ ústřední protistrana ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) č. 648/2012;

35) 

„účastí“ účast ve smyslu první věty článku 17 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o ročních účetních závěrkách některých forem společností ( 12 ) nebo přímé či nepřímé vlastnictví nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu podniku;

36) 

„kvalifikovanou účastí“ přímá nebo nepřímá kapitálová investice do podniku, která představuje 10 % či více kapitálu nebo hlasovacích práv nebo která dává možnost podstatně ovlivňovat řízení tohoto podniku;

37) 

„kontrolou“ vztah mezi mateřským a dceřiným podnikem ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, nebo podle příslušných účetních standardů, kterým instituce podléhá podle nařízení (ES) č. 1606/2002, nebo podobný vztah mezi jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;

38) 

„úzkým propojením“ stav, kdy jsou dvě nebo více fyzických či právnických osob spojeny jedním z těchto způsobů:

a) 

účastí ve formě vlastnictví, přímého nebo kontrolou, nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu některého podniku,

b) 

kontrolou,

c) 

trvalou vazbou obou nebo všech osob k jedné a téže třetí osobě vztahem kontroly;

39) 

„ekonomicky spjatou skupinou klientů“ jakákoli následující situace:

a) 

dvě nebo více fyzických či právnických osob, které, není-li prokázán opak, představují jediné riziko, neboť jedna z nich má přímou či nepřímou kontrolu nad druhou osobou nebo ostatními osobami;

b) 

dvě nebo více fyzických či právnických osob, mezi nimiž neexistuje vztah kontroly uvedený v písmenu a), avšak na které je nutno pohlížet jako na osoby představující jediné riziko, neboť jsou vzájemně propojeny tak, že pokud by se jedna z nich dostala do finančních obtíží, zejména obtíží s financováním nebo se splácením, druhá osoba nebo všechny ostatní osoby by se pravděpodobně také ocitly v obtížích s financováním nebo se splácením.

►C8  Bez ohledu na písmena a) a b) pokud má ústřední vláda přímou kontrolu nad více než jednou fyzickou nebo právnickou osobou nebo je s nimi přímo propojena, skupina sestávající z ústřední vlády a všech fyzických či právnických osob přímo nebo nepřímo kontrolovaných podle písmene a) nebo propojených podle písmene b) nemusí být považována za ekonomicky spjatou skupinu klientů. ◄ Existence ekonomicky spjaté skupiny klientů tvořené ústřední vládou a dalšími fyzickými nebo právnickými osobami může být namísto toho posuzována zvlášť pro každou z osob přímo kontrolovaných podle písmene a) nebo přímo propojených podle písmene b) nebo všech fyzických a právnických osob, které jsou touto osobou podle písmene a) kontrolovány nebo s touto osobou podle písmene b) propojeny, a to včetně ústřední vlády. Totéž platí v případě regionálních vlád nebo místních orgánů, na něž se vztahuje čl. 115 odst. 2.

▼M8

Dvě nebo více fyzických nebo právnických osob, které splňují podmínky stanovené v písmenech a) nebo b) z důvodu své přímé expozice vůči stejné ústřední protistraně pro účely clearingových činností, nejsou považovány za ekonomicky spjatou skupinu klientů;

▼B

40) 

„příslušnými orgánem“ veřejný orgán nebo subjekt oficiálně uznaný vnitrostátními právními předpisy, který je podle vnitrostátního práva oprávněn vykonávat dohled nad institucemi jako součást systému dohledu fungujícího v daném členském státě;

▼M8

41) 

„orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě“ příslušný orgán odpovědný za výkon dohledu na konsolidovaném základě v souladu s článkem 111 směrnice 2013/36/EU;

▼B

42) 

„povolením“ dokument vystavený orgány v jakékoliv formě, jímž se uděluje právo vykonávat činnost;

43) 

„domovským členským státem“ členský stát, v němž byla instituce povolena;

44) 

„hostitelským členským státem“ členský stát, v němž má instituce pobočku nebo v němž poskytuje služby;

45) 

„centrálními bankami ESCB“ národní centrální banky, které jsou členy Evropského systému centrálních bank (ESCB), a Evropská centrální banka (ECB);

46) 

„centrálními bankami“ centrální banky ESCB a centrální banky ve třetích zemích;

47) 

„konsolidovanou situací“ situace vyplývající z uplatnění požadavků tohoto nařízení podle části první hlavy II kapitoly 2 na jednu instituci, jako kdyby tato instituce společně s jedním nebo více jinými subjekty tvořila jednu jedinou instituci;

48) 

„konsolidovaným základem“ spojení „na základě konsolidované situace“;

49) 

„subkonsolidovaným základem“ na základě konsolidované situace mateřské instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti po vyloučení určité podskupiny subjektů nebo na základě konsolidované situace mateřské instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, která není poslední mateřskou institucí, finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností;

50) 

„finančními nástroji“:

a) 

smlouvy, kterými vzniká finanční aktivum jedné smluvní straně a současně finanční závazek nebo nástroj vlastního kapitálu druhé smluvní straně;

b) 

nástroje uvedené v části C přílohy I směrnice 2004/39/ES;

c) 

derivátové finanční nástroje;

d) 

primární finanční nástroje;

e) 

hotovostní nástroje.

Nástroje uvedené v písmenech a), b) a c) jsou finančními nástroji, pouze pokud se jejich hodnota odvozuje od ceny podkladového finančního nástroje nebo jiné podkladové položky, sazby nebo indexu;

▼M9

51) 

„počátečním kapitálem“ výše a druhy kapitálu uvedené v článku 12 směrnice 2013/36/EU;

▼B

52) 

„operačním rizikem“ riziko ztráty, které vyplývá z nedostatků či selhání vnitřních procesů, osob a systémů nebo z vnějších událostí, a zahrnuje právní riziko;

53) 

„rizikem rozmělnění“ riziko, že se výše pohledávky sníží peněžním nebo nepeněžním plněním poskytnutým dlužníkovi;

54) 

„pravděpodobností selhání (PD)“ pravděpodobnost selhání protistrany během jednoho roku;

55) 

„ztrátovostí ze selhání (LGD)“ poměr mezi ztrátou z expozice z důvodu selhání protistrany a částkou dlužnou v okamžiku selhání;

56) 

„konverzním faktorem“ poměr mezi dosud nevyčerpanou částkou příslibu, která by mohla být vyčerpána, a tudíž by byla nesplacena v okamžiku selhání, a dosud nevyčerpanou částkou příslibu, přičemž se rozsah příslibu stanoví podle doporučeného limitu, pokud nedoporučený limit není vyšší;

57) 

„snižováním úvěrového rizika“ technika, kterou instituce používá ke snižování úvěrového rizika spojeného s expozicí nebo expozicemi, které si nadále ponechává;

58) 

„majetkovým zajištěním úvěrového rizika“ technika snižování úvěrového rizika, při níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí instituce vyplývá z práva dané instituce v případě selhání protistrany nebo v případě jiné předem určené úvěrové události týkající se protistrany realizovat, obdržet, přivlastnit si nebo zadržet určitá aktiva nebo částky nebo snížit hodnotu expozice na částku nebo ji nahradit částkou, která představuje rozdíl mezi hodnotou této expozice a hodnotou pohledávky za institucí;

59) 

„osobním zajištěním úvěrového rizika“ technika snižování úvěrového rizika, při níž snížení úvěrového rizika spojeného s expozicí instituce vyplývá ze závazku třetí strany zaplatit částku v případě selhání dlužníka nebo v případě jiné předem určené úvěrové události;

▼M9

60) 

„hotovostním nástrojem“ vkladní list, dluhopis včetně krytého dluhopisu nebo jakýkoli jiný nepodřízený nástroj, který instituce nebo investiční podnik vydaly, za který již obdržely úplnou úhradu a který musí bezpodmínečně proplatit v jeho nominální hodnotě;

▼M5

61) 

„sekuritizací“ sekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) 2017/2402;

62) 

„sekuritizovanou pozicí“ sekuritizovaná pozice ve smyslu čl. 2 bodu 19 nařízení (EU) 2017/2402;

63) 

„resekuritizací“ resekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení (EU) 2017/2402;

▼B

64) 

„resekuritizovanou pozicí“ expozice v resekuritizaci;

65) 

„úvěrovým posílením“ smluvní ujednání, na jehož základě dojde ke zvýšení úvěrové kvality pozice v sekuritizaci oproti kvalitě, kterou by pozice měla bez takového posílení, včetně posílení provedeného zařazením tranší, které jsou v sekuritizaci podřízenější, nebo jinými typy zajištění úvěrového rizika;

▼M5

66) 

„sekuritizační jednotkou pro speciální účel“ sekuritizační jednotka pro speciální účel ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení (EU) 2017/2402;

67) 

„tranší“ tranše ve smyslu čl. 2 bodu 6 nařízení (EU) 2017/2402;

▼B

68) 

„tržním oceněním“ ocenění pozic pomocí uzavíracích cen, které jsou snadno k dispozici a které jsou získávány z nezávislých zdrojů, včetně burzovních cen, cen z obrazovek či kotací od několika renomovaných nezávislých brokerů;

69) 

„oceněním pomocí modelu“ jakékoli ocenění, které musí být stanoveno prostřednictvím srovnávacího standardu, extrapolováno či jinak vypočteno z jednoho či více tržních vstupů;

70) 

„nezávislým ověřováním cen“ postup, jímž se pravidelně ověřuje přesnost a nezávislost tržních cen či vstupů pro oceňování pomocí modelu;

▼C2

71) 

„použitelným kapitálem“:

a) 

pro účely hlavy III části druhé součet:

i) 

kapitálu tier 1 uvedeného v článku 25 bez použití odpočtu podle čl. 36 odst. 1 písm. k) bodu i)

ii) 

kapitálu tier 2 uvedeného v článku 71, který je roven nejvýše jedné třetině kapitálu tier 1 vypočítaného podle bodu i) tohoto písmena;

b) 

▼M8

pro účely článku 97 součet:

▼C2

i) 

kapitálu tier 1 uvedeného v článku 25;

ii) 

kapitálu tier 2 uvedeného v článku 71, který je roven nejvýše jedné třetině kapitálu tier 1;

▼B

72) 

„uznanou burzou“ burza, která splňuje všechny tyto podmínky:

▼M9

a) 

je regulovaným trhem nebo trhem třetí země, který je považován za rovnocenný regulovanému trhu v souladu s postupem podle čl. 25 odst. 4 písm. a) směrnice 2014/65/EU;

▼B

b) 

má clearingový mechanismus, v jehož rámci smlouvy uvedené v příloze II podléhají požadavkům na denní aktualizaci marží, které podle názoru příslušných orgánů poskytují vhodnou ochranu;

73) 

„zvláštními penzijními výhodami“ vyšší penzijní výhody poskytované institucí podle jejího uvážení pracovníkovi jako součást pohyblivé složky jeho odměny, které nezahrnují kumulované nároky pracovníka získané v souladu s podmínkami zaměstnaneckého penzijního systému dané společnosti;

74) 

„zástavní hodnotou nemovitosti“ hodnota nemovitosti stanovená obezřetným posouzením budoucí prodejnosti nemovitosti s ohledem na její trvalé a dlouhodobé vlastnosti, obvyklé a místní podmínky trhu, stávající využití a jiná možná vhodná využití;

75) 

„obytnou nemovitostí“ obytný prostor, který obývá vlastník nebo nájemce tohoto obytného prostoru nebo družstevník v bytových družstvech, jako jsou například bytová družstva ve Švédsku;

76) 

„tržní hodnotou“ v případě nemovitostí odhadovaná částka, za kterou by měla být nemovitost v den ocenění po řádném uvedení na trh převedena mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím v nezávislém vztahu, přičemž obě strany jednají vědomě, obezřetně a bez donucení;

77) 

„použitelným účetním rámcem“ účetní standardy, kterým instituce podléhá podle nařízení (ES) č. 1606/2002 nebo směrnice 86/635/EHS;

78) 

„jednoletým poměrem selhání“ poměr mezi počtem selhání, k nimž došlo během období jednoho roku před datem T, a počtem dlužníků zařazených do daného stupně nebo seskupení jeden rok před tímto datem;

79) 

„spekulativním financováním nemovitostí“ půjčky poskytnuté pro účely pořízení, technické přípravy nebo výstavby nemovitosti nebo v souvislosti s těmito činnostmi nebo pro účely takové nemovitosti nebo v souvislosti s ní, s cílem dalšího prodeje se ziskem;

80) 

„financováním obchodu“ financování včetně záruk spojené s výměnou zboží a služeb prostřednictvím finančních produktů s pevnou krátkodobou splatností obecně kratší než jeden rok bez automatického obnovování;

81) 

„státem podporovanými vývozními úvěry“ půjčky či úvěry k financování vývozu zboží a služeb, pro něž státní vývozní úvěrová agentura poskytuje záruky, pojištění nebo přímé financování;

▼C2

82) 

„repem“ a „reverzním repem“ jakákoli dohoda, v rámci níž instituce nebo její protistrana převádí cenné papíry nebo komodity nebo zaručené právní nároky k cenným papírům nebo komoditám, pokud uvedenou záruku poskytuje uznaná burza, která je držitelem práv k těmto cenným papírům nebo komoditám, a pokud dohoda instituci nedovoluje určitý cenný papír nebo komoditu převést nebo zastavit najednou více než jedné straně, se současným závazkem zpětného odkupu těchto cenných papírů nebo komodit, nebo k náhradním cenným papírům či komoditám stejného druhu za stanovenou cenu k datu, které je určeno nebo má být určeno převodcem, přičemž u instituce, jež cenné papíry či komodity prodává, jde o repo, a u instituce, jež cenné papíry či komodity kupuje, jde o reverzní repo;

▼B

83) 

„repo obchodem“ jakákoli transakce uskutečněná na základě dohody, která odpovídá definici pro repo nebo reverzní repo;

84) 

„prostým repem“ transakce zpětného odkupu aktiva v případě jednoho nekomplexního aktiva nebo podobných nekomplexních aktiv, na rozdíl od koše aktiv;

85) 

pozicemi drženými se záměrem obchodovat“ tyto pozice:

a) 

vlastní pozice a pozice vyplývající z poskytování služeb klientům a z tvorby trhu;

b) 

pozice držené pro opětovný prodej v krátkodobém horizontu;

c) 

pozice držené se záměrem využít skutečných nebo očekávaných krátkodobých cenových rozdílů mezi kupní a prodejní cenou nebo jiných výkyvů v ceně či úrokové sazbě;

▼M8

86) 

„obchodním portfoliem“ veškeré pozice ve finančních nástrojích a komoditách, jež instituce drží se záměrem obchodovat nebo s cílem zajistit pozice držené se záměrem obchodovat v souladu s článkem 104;

▼B

87) 

„mnohostranným systémem obchodování“ mnohostranný systém obchodování ve smyslu čl. 4 bodu 15 směrnice 2004/39/ES;

88) 

„způsobilou ústřední protistranou“ ústřední protistrana povolená v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo uznaná v souladu s článkem 25 uvedeného nařízení;

89) 

„fondem pro riziko selhání“ fond zřízený ústřední protistranou v souladu s článkem 42 nařízení (EU) č. 648/2012 a používaný v souladu s článkem 45 uvedeného nařízení;

90) 

„předfinancovaným příspěvkem do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany příspěvek do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany, který je splacen institucí;

▼M8

91) 

„obchodní expozicí“ současná expozice vůči ústřední protistraně vyplývající ze smluv a transakcí uvedených v čl. 301 odst. 1 písm. a), b) a c), včetně variační marže, kterou má člen clearingového systému obdržet, ale dosud neobdržel, a jakákoli potenciální budoucí expozice člena clearingového systému nebo klienta vůči ústřední protistraně vyplývající z uvedených smluv a transakcí, jakož i počáteční marže;

▼B

92) 

„regulovaným trhem“ regulovaný trh ve smyslu čl. 4 bodu 14 směrnice 2004/39/ES;

93) 

„pákou“ relativní objem aktiv instituce, jejích podrozvahových závazků a podmíněných závazků zaplatit, dodat nebo poskytnout kolaterál, včetně závazků plynoucích z přijatých prostředků, učiněných příslibů, derivátů či rep, avšak s výjimkou závazků, které lze vymáhat pouze v případě likvidace instituce, v poměru ke kapitálu instituce;

94) 

„rizikem nadměrné páky“ riziko, které vyplývá ze zranitelnosti instituce z důvodu páky nebo podmíněných pák, jež mohou vyžadovat nezamýšlenou korekci jejího obchodního plánu, včetně prodeje aktiv v tísni, který by mohl vést ke ztrátám či k úpravám ocenění jejích zbývajících aktiv;

95) 

„úpravou o úvěrové riziko“ objem specifických a obecných rezerv na krytí úvěrových ztrát pro úvěrová rizika, který byl vykázán v účetní závěrce instituce v souladu s použitelným účetním rámcem;

▼M8

96) 

„vnitřním zajištěním“ pozice, která podstatně kompenzuje složky rizika mezi pozicí v obchodním portfoliu a jednou nebo více pozicemi v investičním portfoliu nebo mezi dvěma obchodními útvary;

▼B

97) 

„referenčním závazkem“ závazek použitý pro účely stanovení vypořádací hodnoty úvěrového derivátu;

98) 

„externí ratingovou agenturou“ ratingová agentura, které je registrována nebo certifikována v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách ( 13 ), nebo centrální banka vydávající ratingy, jež jsou z působnosti nařízení (ES) č. 1060/2009 vyňaty;

99) 

„určenou externí ratingovou agenturou“ externí ratingová agentura určená institucí;

100) 

„kumulovaný ostatní úplný výsledek hospodaření“ má stejný význam jako v mezinárodním účetním standardu IAS 1 použitelném podle nařízení (ES) č. 1606/2002;

101) 

„primárním kapitálem“ primární kapitál ve smyslu článku 88 směrnice 2009/138/ES;

102) 

„položkami kapitálu tier 1 pojišťovny“ položky primárního kapitálu podniků, na něž se vztahují požadavky směrnice 2009/138/ES, které jsou zařazeny do kapitálu tier 1 ve smyslu směrnice 2009/138/ES v souladu s čl. 94 odst. 1 uvedené směrnice;

103) 

„položkami vedlejšího kapitálu tier 1 pojišťovny“ položky primárního kapitálu podniků, na něž se vztahují požadavky směrnice 2009/138/ES, pokud jsou tyto položky zařazeny do kapitálu tier 1 ve smyslu směrnice 2009/138/ES v souladu s čl. 94 odst. 1 uvedené směrnice a jejich zahrnutí je omezeno akty v přenesené pravomoci přijatými v souladu s článkem 99 uvedené směrnice;

104) 

„položkami kapitálu tier 2 pojišťovny“ položky primárního kapitálu podniků, na něž se vztahují požadavky směrnice 2009/138/ES, které jsou zařazeny do kapitálu tier 2 ve smyslu směrnice 2009/138/ES v souladu s čl. 94 odst. 2 uvedené směrnice;

105) 

„položkami kapitálu tier 3 pojišťovny“ položky primárního kapitálu podniků, na něž se vztahují požadavky směrnice 2009/138/ES, které jsou zařazeny do kapitálu tier 3 ve smyslu směrnice 2009/138/ES v souladu s čl. 94 odst. 3 uvedené směrnice;

106) 

„odložené daňové pohledávky“ mají stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

107) 

„odloženými daňovými pohledávkami závislými na budoucím zisku“ odložené daňové pohledávky, jejichž budoucí hodnotu lze realizovat pouze v případě, že instituce v budoucnu vytvoří zdanitelný zisk;

108) 

„odložené daňové závazky“ mají stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

109) 

„aktivy penzijního fondu definovaných požitků“ se rozumějí aktiva penzijního fondu definovaných požitků, případně plánu, po snížení o částku závazků tohoto fondu nebo plánu;

110) 

„rozdělením výnosů“ výplata dividend nebo úroků v jakékoli podobě;

111) 

„finanční podnik“ má stejný význam jako v čl. 13 bodu 25 písm. b) a d) směrnice 2009/138/ES;

112) 

„rezervní fond na všeobecná bankovní rizika“ má stejný význam jako v článku 38 směrnice 86/635/EHS

113) 

„goodwill“ má stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

114) 

„nepřímou kapitálovou investicí“ jakákoli expozice vůči zprostředkujícímu subjektu, který má expozici v kapitálových nástrojích vydaných subjektem finančního sektoru, jestliže by se při trvalém odpisu kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru ztráta, která by instituci v důsledku toho vznikla, podstatně nelišila od ztráty, která by instituci vznikla z přímé kapitálové investice do těchto kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru;

115) 

„nehmotná aktiva“ mají stejný význam jako v použitelném účetním rámci a zahrnují goodwill;

116) 

„jinými kapitálovými nástroji“ kapitálové nástroje vydané subjekty finančního sektoru, které nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 ani za položky kapitálu tier 1 pojišťovny, položky vedlejšího kapitálu tier 1 pojišťovny, položky kapitálu tier 2 pojišťovny nebo položky kapitálu tier 3 pojišťovny;

117) 

„ostatními fondy“ fondy ve smyslu použitelného účetního rámce, které musí být zveřejněny podle tohoto použitelného účetního rámce a nezahrnují částky již zahrnuté do kumulovaného ostatního úplného výsledku hospodaření nebo nerozděleného zisku;

118) 

„kapitálem“ součet kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2;

119) 

„kapitálovými nástroji“ kapitálové nástroje vydané institucí, které lze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2;

120) 

„menšinovým podílem“ objem kmenového kapitálu tier 1 dceřiného podniku instituce, jenž lze přiřadit fyzickým nebo právnickým osobám jiným, než jsou ty, které byly zahrnuty do obezřetnostní konsolidace dané instituce;

121) 

„zisk“ má stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

122) 

„vzájemnou účastí“ situace, kdy instituce drží kapitálové nástroje nebo jiné kapitálové nástroje vydané subjekty finančního sektoru a tyto subjekty současně drží kapitálové nástroje vydané institucí;

123) 

„nerozděleným ziskem“ zisky a ztráty z předchozích období po započtení hospodářského výsledku podle použitelného účetního rámce;

124) 

„emisní ážio“ má stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

125) 

„přechodné rozdíly“ mají stejný význam jako v použitelném účetním rámci;

126) 

„syntetickou kapitálovou investicí“ investice instituce do finančního nástroje, jehož hodnota je přímo vázána na hodnotu kapitálových nástrojů vydaných subjektem finančního sektoru;

127) 

„křížovým záručním systémem“ se rozumí systém, jenž splňuje všechny tyto podmínky:

▼M8

a) 

instituce spadají do stejného institucionálního systému ochrany uvedeného v čl. 113 odst. 7 nebo jsou trvale přidružené v síti k ústřednímu subjektu;

▼B

b) 

instituce jsou plně konsolidovány v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. b), c), d) nebo čl. 1 odst. 2 směrnice 83/349/EHS a podléhají dohledu na konsolidovaném základě ze strany instituce, jež je mateřskou institucí v členském státě v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2 tohoto nařízení a na niž se vztahují kapitálové požadavky;

c) 

mateřská instituce v členském státě a její dceřiné podniky jsou usazeny v tomtéž členském státě a podléhají povolení a dohledu ze strany téhož příslušného orgánu;

d) 

mateřská instituce v členském státě a její dceřiné podniky uzavřely smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodu o závazku, která tyto instituce chrání a která zejména zajišťuje jejich likviditu a ►C2  solventnost ◄ , aby se v případě nutnosti zabránilo úpadku;

e) 

jsou zavedena opatření, na jejichž základě dojde k okamžitému poskytnutí finančních prostředků formou kapitálu a likvidity, pokud jsou vyžadovány na základě smluvní nebo právními předpisy stanovené dohody o závazku uvedené v písmenu d);

f) 

příslušný orgán přiměřenost opatření uvedených v písmenech d) a e) pravidelně sleduje;

g) 

minimální výpovědní lhůta pro dobrovolné odstoupení dceřiného podniku od dohody o závazku je 10 let;

h) 

příslušný orgán je zmocněn dobrovolné odstoupení dceřiného podniku od dohody o závazku zakázat;

▼M8

128) 

„položkami k rozdělení“ výše zisku na konci posledního účetního období zvýšená o veškerý zisk z předchozích období a fondy určené k tomuto účelu před rozdělením mezi držitele kapitálových nástrojů a snížená o veškeré ztráty z předchozích období, o veškerý zisk, který podle právních předpisů Unie nebo členských států nebo pravidel instituce rozdělit nelze, a o platby vložené do nedělitelných fondů v souladu s vnitrostátním právem nebo stanovami instituce, přičemž se vždy zohlední konkrétní kategorie kapitálových nástrojů, na kterou se právní předpisy Unie nebo členských států a pravidla nebo stanovy institucí vztahují; tyto zisky, ztráty a fondy se určují na základě individuální, nikoliv konsolidované účetní závěrky instituce;

▼M5

129) 

„obsluhovatelem“ obsluhovatel ve smyslu čl. 2 bodu 13 nařízení (EU) 2017/2402;

▼M8

130) 

„orgánem příslušným k řešení krize“ orgán příslušný k řešení krize ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 18 směrnice 2014/59/EU;

▼M15

130a) 

„příslušným orgánem třetí země“ orgán třetí země ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 90 směrnice 2014/59/EU;

▼M8

131) 

„subjektem řešícím krizi“ subjekt řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83a směrnice 2014/59/EU;

132) 

„skupinou řešící krizi“ skupina řešící krizi ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 83b směrnice 2014/59/EU;

133) 

„globální systémově významnou institucí“ neboli „G-SVI“ globální systémově významná instituce, která byla určena v souladu s čl. 131 odst. 1 směrnice 2013/36/EU;

134) 

„globální systémově významnou institucí mimo EU“ neboli „G-SVI mimo EU“ globální systémově významná bankovní skupina nebo banka (G-SVB), která není G-SVI a která je uvedena na pravidelně aktualizovaném seznamu G-SVB zveřejňovaném Radou pro finanční stabilitu;

135) 

„významným dceřiným podnikem“ dceřiný podnik, který na individuálním nebo konsolidovaném základě splňuje některou z těchto podmínek:

a) 

dceřiný podnik drží více než 5 % konsolidovaných rizikově vážených aktiv svého původního mateřského podniku;

b) 

dceřiný podnik vytváří více než 5 % celkových provozních výnosů svého původního mateřského podniku;

c) 

celková míra expozic podle čl. 429 odst. 4 tohoto nařízení dceřiného podniku představuje více než 5 % konsolidované celkové míry expozic jeho původního mateřského podniku;

použije-li se čl. 21b odst. 2 směrnice 2013/36/EU, považují se pro účely určení významného dceřiného podniku dva zprostředkující mateřské podniky v EU za jeden dceřiný podnik na základě jejich konsolidované situace;

136) 

„subjektem G-SVI“ subjekt s právní subjektivitou, který je G-SVI nebo je součástí G-SVI či součástí G-SVI mimo EU;

137) 

„nástrojem rekapitalizace z vnitřních zdrojů“ nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 57 směrnice 2014/59/EU;

138) 

„skupinou“ skupina podniků, z nichž alespoň jeden je institucí a která se skládá z mateřského podniku a jeho dceřiných podniků nebo z podniků navzájem propojených ve smyslu článku 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2013/34/EU ( 14 );

139) 

„transakcí s financováním cenných papírů“ repo operace, půjčka či výpůjčka cenných papírů či komodit nebo maržový obchod;

140) 

„počáteční marží“ jakýkoli kolaterál jiný než variační marže, získaný od subjektu nebo poskytnutý subjektu na pokrytí současné a potenciální budoucí expozice transakce nebo portfolia transakcí v období potřebném k likvidaci těchto transakcí nebo na opětovné zajištění jejich tržního rizika po selhání protistrany transakce nebo portfolia transakcí;

141) 

„tržním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů tržních cen, a to i směnných kurzů nebo cen komodit;

142) 

„měnovým rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů směnných kurzů;

143) 

„komoditním rizikem“ riziko ztrát vyplývající z pohybů cen komodit;

144) 

„obchodním útvarem“ přesně vymezená skupina obchodníků vytvořená institucí tak, aby společně spravovala portfolio pozic v obchodním portfoliu v souladu s přesně stanovenou a konzistentní obchodní strategií, která působí v rámci téže struktury řízení rizik;

145) 

„malou a nepříliš složitou institucí“ instituce, která splňuje všechny tyto podmínky:

a) 

není velkou institucí;

b) 

celková hodnota jejích aktiv na individuálním základě, nebo v příslušných případech na konsolidovaném základě, v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU je za období čtyř let bezprostředně předcházejících aktuálnímu ročnímu vykazovanému období v průměru rovna hraniční hodnotě 5 miliard EUR nebo je nižší; členské státy mohou tuto hraniční hodnotu snížit;

c) 

nepodléhá ve vztahu k plánování ozdravných postupů a řešení krize v souladu s článkem 4 směrnice 2014/59/EU žádným povinnostem nebo podléhá zjednodušeným povinnostem;

d) 

její obchodní portfolio se podle čl. 94 odst. 1 považuje za malé obchodní portfolio;

e) 

celková hodnota jejích derivátových pozic, jež drží se záměrem obchodovat, nepřekračuje 2 % jejích rozvahových a podrozvahových aktiv a celková hodnota jejích celkových derivátových pozic nepřekračuje 5 %, přičemž obě hodnoty se vypočítají podle čl. 273a odst. 3;

f) 

více než 75 % konsolidovaných celkových aktiv a závazků instituce – v obou případech s vyloučením expozic uvnitř skupiny – se týká aktivit s protistranami, které se nacházejí v Evropském hospodářském prostoru;

g) 

instituce ke splnění obezřetnostních požadavků podle tohoto nařízení nepoužívá interní modely, přičemž tato podmínka neplatí pro dceřiné podniky, které používají interní modely vytvořené na úrovni skupiny, pokud daná skupina podléhá požadavkům na zpřístupňování informací stanoveným v článcích 433a nebo 433c na konsolidovaném základě;

h) 

instituce nevznesla u příslušného orgánu námitku proti tomu, aby byla považována za malou a nepříliš složitou instituci;

i) 

příslušný orgán nerozhodl, že na základě analýzy velikosti, propojenosti, složitosti či rizikového profilu nelze instituci považovat za malou a nepříliš složitou instituci;

146) 

„velkou institucí“ instituce splňující kteroukoli z těchto podmínek:

a) 

je G-SVI;

b) 

byla v souladu s čl. 131 odst. 1 a 3 směrnice 2013/36/EU určena jako jiná systémově významná instituce (J-SVI);

c) 

představuje v členském státě, ve kterém je usazena, jednu ze tří největších institucí z hlediska celkové hodnoty aktiv;

d) 

celková hodnota jejích aktiv na individuálním základě, nebo v příslušných případech na základě její konsolidované situace, v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU je 30 miliard EUR nebo vyšší;

147) 

„velkým dceřiným podnikem“ dceřiný podnik, který se kvalifikuje jako velká instituce;

148) 

„nekotovanou institucí“ instituce, která v žádném z členských států nevydala cenné papíry přijaté k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice 2014/65/EU;

149) 

„finanční zprávou“ pro účely části osmé finanční zpráva ve smyslu článků 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ( 15 );

▼M9

150) 

„obchodníkem s komoditami a emisními povolenkami“ podnik, jehož hlavní podnikatelskou činností je výhradně poskytování investičních služeb nebo provádění investičních činností ve vztahu ke komoditním derivátům nebo komoditním derivátovým smlouvám uvedeným v bodech 5, 6, 7, 9 a 10, derivátům na emisní povolenky uvedeným v bodě 4 nebo povolenkám na emise uvedeným v bodě 11 oddílu C přílohy I směrnice 2014/65/EU.

▼B

2.  
Pro účely tohoto nařízení veškeré odkazy na nemovitosti nebo obytné či obchodní nemovitosti nebo na zástavní právo k těmto nemovitostem zahrnují akcie ve finských společnostech zajišťujících bytovou výstavbu v souladu s finským zákonem o společnostech zajišťujících výstavbu z roku 1991 nebo odpovídajícími pozdějšími předpisy. Členské státy nebo jejich příslušné orgány mohou povolit, aby se s podíly představujícími rovnocennou nepřímou účast na nemovitosti zacházelo jako s přímou účastí na nemovitosti, a to za podmínky, že je tato nepřímá účast konkrétně upravena ve vnitrostátním právu daného členského státu, a je-li poskytnuta jako kolaterál, přináší věřitelům rovnocennou ochranu.
3.  
Financování obchodu uvedené v odst. 1 bodu 80 je obecně nezávazné a při každé žádosti o čerpání je vyžadována dostatečná podpůrná dokumentace k transakci, což umožňuje v případě jakýchkoli pochybností ohledně bonity nebo podpůrné dokumentace k transakci toto financování odmítnout. Splacení expozic z financování obchodu je obvykle nezávislé na dlužníkovi, finanční prostředky namísto toho pocházejí z peněz obdržených od dovozců nebo plynou z výnosů z prodeje příslušného zboží.

▼M8

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které stanoví, za jakých okolností jsou splněny podmínky stanovené v odst. 1 bodě 39.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M17

5.  
Do 10. ledna 2026 vydá EBA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny upřesňující kritéria pro určení činností uvedených v odst. 1 prvním pododstavci bodě 18 tohoto článku.

▼B

Článek 5

Definice týkající se kapitálových požadavků na krytí úvěrového rizika

Pro účely části třetí hlavy II se rozumí:

1) 

„expozicí“ aktivum nebo podrozvahová položka

2) 

„ztrátou“ ekonomická ztráta, včetně podstatných účinků diskontu a podstatných přímých i nepřímých nákladů souvisejících se získáváním částek splatných podle nástroje;

▼M17

3) 

‚očekávanou ztrátou‘ neboli ‚EL‘ poměr, týkající se jediné facility, mezi výší očekávané ztráty z expozice a

a) 

v případě potenciálního selhání dlužníka během jednoho roku částkou dlužnou v okamžiku selhání;

b) 

v případě potenciální události rozmělnění během jednoho roku částkou dlužnou k datu, kdy nastala událost rozmělnění;

▼M17

4) 

‚úvěrovým závazkem‘ jakýkoli závazek vyplývající z úvěrové smlouvy, včetně jistiny, naběhlých úroků a poplatků, který dlužník dluží;

5) 

‚úvěrovou expozicí‘ jakákoli rozvahová nebo podrozvahová položka, která vede nebo může vést k úvěrovému závazku;

6) 

‚facilitou‘ nebo ‚úvěrovou facilitou‘ úvěrová expozice vyplývající ze smlouvy nebo souboru smluv mezi dlužníkem a institucí;

7) 

‚konzervativní marží‘ navýšení obsažené v odhadech parametrů rizika , aby bylo možné zohlednit očekávané rozpětí chyb v odhadech vyplývajících ze zjištěných nedostatků v údajích, metodách, modelech a ze změn standardů pro upisování, ochoty podstupovat riziko, zásad pro inkaso a vymáhání dlužných částek a jakéhokoli jiného zdroje další nejistoty, jakož i z obecné chyby odhadu;

8) 

‚odpovídající úpravou‘ dopad na odhady parametrů rizika vyplývající z použití metodik v rámci odhadu parametrů rizika s cílem napravit zjištěné nedostatky v údajích a metodách odhadů a zohlednit změny standardů pro upisování, ochoty podstupovat riziko, zásad pro inkaso a vymáhání dlužných částek a jakýkoli jiný zdroj další nejistoty v co největší možné míře, aby se zabránilo zkreslení odhadů parametrů rizika;

9) 

‚malým a středním podnikem‘ společnost nebo podnik, jehož roční obrat podle nejnovější konsolidované účetní závěrky nepřesahuje 50 000 000  EUR;

10) 

‚příslibem‘ jakékoli smluvní ujednání, které instituce nabízí klientovi a které tento klient přijme, za účelem poskytnutí úvěru, nákupu aktiv nebo vydání úvěrových substitutů; příslibem je také jakékoli takové ujednání, které instituce může kdykoli bezpodmínečně a bez předchozího oznámení dlužníkovi zrušit, nebo jakékoli ujednání, které může instituce zrušit, pokud dlužník nesplní podmínky stanovené v dokumentaci facility, včetně podmínek, které musí dlužník splnit před jakýmkoli prvním nebo následným čerpáním v rámci tohoto ujednání, pokud smluvní ujednání nesplňují všechny tyto podmínky:

a) 

smluvní ujednání, u nichž instituce neobdrží žádné poplatky ani provize za vytvoření nebo udržování těchto smluvních ujednání;

b) 

smluvní ujednání, u nichž se vyžaduje, aby klient požádal instituci o počáteční a každé následné čerpání podle těchto smluvních ujednání;

c) 

smluvní ujednání, u nichž má instituce plnou pravomoc nad prováděním každého čerpání, a to bez ohledu na to, zda klient splňuje podmínky stanovené v dokumentaci smluvního ujednání;

d) 

smluvní ujednání umožňují instituci posoudit úvěruschopnost klienta bezprostředně před rozhodnutím o provedení každého čerpání, přičemž instituce zavedla a uplatňuje interní postupy, které zajišťují, aby toto posouzení bylo před provedením každého čerpání provedeno;

e) 

smluvní ujednání, která jsou nabízena podniku, včetně malého nebo středního podniku, který je průběžně pečlivě sledován;

11) 

‚bezpodmínečně odvolatelným příslibem‘ jakýkoli příslib, jehož podmínky umožňují instituci kdykoli a bez předchozího oznámení dlužníkovi tento příslib zrušit v plném rozsahu přípustném podle právních předpisů na ochranu spotřebitele a případně souvisejících právních aktů nebo který účinně umožňuje automatické zrušení z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka.

Článek 5a

Definice týkající se kryptoaktiv

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) 

‚kryptoaktivem‘ kryptoaktivum ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1114 ( 16 ), které není digitální měnou centrální banky;

2) 

‚elektronickým peněžním tokenem‘ elektronický peněžní token ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 7 nařízení (EU) 2023/1114;

3) 

‚expozicemi vůči kryptoaktivům‘ aktivum nebo podrozvahová položka související s kryptoaktivem, která vede k úvěrovému riziku, úvěrovému riziku protistrany, tržnímu riziku, operačnímu riziku nebo riziku likvidity;

4) 

‚tradičním aktivem‘ jakékoli jiné aktivum než kryptoaktivum, mimo jiné:

a) 

finanční nástroje ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 50 tohoto nařízení;

b) 

peněžní prostředky ve smyslu čl. 4 bodu 25 směrnice (EU) 2015/2366;

c) 

vklady ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ( 17 ), včetně strukturovaných vkladů;

d) 

sekuritizované pozice v kontextu sekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) 2017/2402;

e) 

produkty neživotního nebo životního pojištění spadající do pojistných odvětví uvedených v přílohách I a II směrnice 2009/138/ES nebo zajišťovací nebo retrocesní smlouvy podle uvedené směrnice;

f) 

penzijní produkty, jejichž primárním účelem je podle vnitrostátního práva poskytovat investorům příjem v důchodu a jež investora opravňují k získání určitých výhod;

g) 

úředně uznané zaměstnanecké penzijní systémy v oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ( 18 ) nebo směrnice 2009/138/ES;

h) 

individuální penzijní produkty, na něž podle vnitrostátního práva povinně finančně přispívá zaměstnavatel a zaměstnavatel ani zaměstnanec si nemohou zvolit penzijní produkt ani poskytovatele;

i) 

panevropský osobní penzijní produkt ve smyslu čl. 2 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1238 ( 19 );

j) 

systémy sociálního zabezpečení, na které se vztahují nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ( 20 ) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ( 21 );

5) 

‚tokenizovaným tradičním aktivem‘ druh kryptoaktiva, které představuje tradiční aktivum, včetně elektronického peněžního tokenu;

6) 

‚tokenem vázaným na aktiva‘ token vázaný na aktiva ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 6 nařízení (EU) 2023/1114;

7) 

‚službou související s kryptoaktivy‘ služba související s kryptoaktivy ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 16 nařízení (EU) 2023/1114.

▼B

HLAVA II

ÚROVEŇ UPLATŇOVÁNÍ POŽADAVKŮ

KAPITOLA 1

Uplatňování požadavků na individuálním základě

Článek 6

Obecné zásady

▼M8

1.  
Instituce plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části druhé, třetí, čtvrté, sedmé, sedmé A a osmé tohoto nařízení a v kapitole 2 nařízení (EU) 2017/2402, s výjimkou čl. 430 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení.

▼C7

1a.  
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku plní požadavky stanovené v článku 92a na individuálním základě pouze instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou zároveň subjekty G-SVI a které nemají dceřiné podniky.

▼M8

Významné dceřiné podniky G-SVI mimo EU plní ustanovení článku 92b na individuálním základě, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a) 

nejsou subjekty řešící krizi;

b) 

nemají dceřiné podniky;

c) 

nejsou dceřiným podnikem mateřské instituce v EU.

▼C2

2.  
Od instituce, která je buď dceřiným podnikem v členském státě, v němž je povolena a kde podléhá dohledu, nebo mateřským podnikem, ani instituce, která je zahrnuta do konsolidace podle článku 18, se nevyžaduje, aby na individuálním základě plnila povinnosti stanovené v článcích 89, 90 a 91.

▼M8

3.  
Od instituce, která je buď mateřským, nebo dceřiným podnikem, ani od instituce, která je zahrnuta do konsolidace podle článku 18, se nevyžaduje, aby na individuálním základě plnila povinnosti stanovené v části osmé.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce plní instituce uvedené v odstavci 1a tohoto článku povinnosti článku 437a a čl. 447 písm. h) na individuálním základě.

▼M9

4.  

Instituce plní na individuálním základě povinnosti stanovené v části šesté a v čl. 430 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení.

Povinnosti stanovené v čl. 413 odst. 1 tohoto nařízení a s nimi spojené požadavky na podávání zpráv týkajících se likvidity stanovené v části sedmé A tohoto nařízení nemusí plnit tyto instituce:

a) 

instituce, které jsou zároveň povoleny v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012;

b) 

instituce, které jsou zároveň povoleny v souladu s článkem 16 a čl. 54 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 909/2014 ( 22 ), za předpokladu, že neprovádějí žádnou významnou transformaci splatnosti, a

c) 

instituce určené podle čl. 54 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 909/2014 za předpokladu, že:

i) 

je jejich činnost omezena na nabízení služeb bankovního typu, které jsou uvedeny v oddílu C přílohy uvedeného nařízení, centrálním depozitářům cenných papírů povoleným podle článku 16 uvedeného nařízení a

ii) 

neprovádějí žádnou významnou transformaci splatnosti.

5.  
Instituce, v jejichž případě příslušné orgány uplatnily výjimku stanovenou v čl. 7 odst. 1 nebo 3 tohoto nařízení, a instituce, které jsou zároveň povoleny v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012, nemusí plnit na individuálním základě povinnosti stanovené v části sedmé ani související požadavky na podávání zpráv týkajících se pákového poměru stanovené v části sedmé A tohoto nařízení.

▼B

Článek 7

Výjimky z uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě

1.  

Příslušné orgány mohou upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na kterýkoli dceřiný podnik instituce, pokud dceřiný podnik i instituce podléhají povolení a dohledu dotyčného členského státu a dceřiný podnik je zahrnut do dohledu na konsolidovaném základě nad institucí, která je jeho mateřským podnikem, a pokud jsou splněny všechny následující podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiný podnik:

a) 

neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem;

b) 

mateřský podnik buď splňuje podmínky příslušného orgánu ohledně obezřetného řízení dceřiného podniku a prohlásí se svolením příslušného orgánu, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;

c) 

postupy hodnocení, měření a kontroly rizika používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik;

d) 

mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

2.  
Příslušné orgány mohou využít možnosti stanovené v odstavci 1, je-li mateřský podnik finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností zřízenou v témže členském státě jako instituce, za předpokladu, že podléhá stejnému dohledu, jaký je vykonáván nad institucemi, a zejména standardům stanoveným v čl. 11 odst. 1.
3.  

Příslušné orgány mohou upustit od uplatňování čl. 6 odst. 1 na mateřskou instituci v členském státě, pokud tato instituce podléhá povolení a dohledu dotyčného členského státu a je zahrnuta do dohledu na konsolidovaném základě a pokud jsou splněny všechny následující podmínky, aby bylo zajištěno přiměřené rozdělení kapitálu mezi mateřský podnik a dceřiné podniky:

a) 

neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřské instituci v členském státě;

b) 

na mateřskou instituci v členském státě se vztahují postupy hodnocení, měření a kontroly rizika, které odpovídají podmínkám dohledu na konsolidovaném základě.

Příslušný orgán, který využívá tento odstavec, informuje příslušné orgány všech ostatních členských států.

Článek 8

Výjimky z uplatňování požadavků na likviditu na individuálním základě

1.  

Příslušné orgány mohou zcela nebo částečně upustit od uplatňování části šesté na instituci a všechny nebo některé z jejích dceřiných podniků v Unii a vykonávat nad nimi dohled jako nad jedinou podskupinou pro účely likvidity, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a) 

mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě splňuje povinnosti stanovené v části šesté;

▼M8

b) 

mateřská instituce na konsolidovaném základě nebo dceřiná instituce na subkonsolidovaném základě neustále sleduje a dohlíží na likviditní pozice všech institucí uvnitř skupiny nebo podskupiny, na něž se vztahuje výjimka, neustále sleduje a dohlíží na pozice financování všech institucí uvnitř skupiny nebo podskupiny, pokud se upouští od požadavku na ukazatel čistého stabilního financování (NSFR) uvedeného v části šesté hlavě IV, a zajišťuje dostatečnou úroveň likvidity a stabilního financování, pokud se upouští od požadavku na NSFR uvedeného v části šesté hlavě IV, pro všechny tyto instituce;

▼B

c) 

instituce uzavřely smlouvy ke spokojenosti příslušných orgánů, které umožňují volný pohyb finančních prostředků mezi nimi, aby mohly plnit své individuální a společné závazky podle splatnosti;

d) 

neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící plnění smluv uvedených v písmenu c).

Do 1. ledna 2014 Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o veškerých právních překážkách, které mohou znemožnit uplatňování prvního pododstavce písm. c), a vyzývá se, aby případně potřeby předložila do 31. prosince 2015 legislativní návrh k odstranění těchto překážek.

2.  
Příslušné orgány mohou zcela nebo částečně upustit od uplatňování části šesté na instituci a na všechny nebo některé její dceřiné podniky, pokud jsou všechny instituce jediné podskupiny pro účely likvidity povoleny ve stejném členském státě a jsou splněny podmínky v odstavci 1.
3.  

Pokud jsou instituce jediné podskupiny pro účely likvidity povoleny v několika členských státech, použije se odstavec 1 pouze po uplatnění postupu stanoveného v článku 21 a pouze na instituce, jejichž příslušné orgány se dohodnou na následujícím:

a) 

hodnocení souladu organizace a ošetření rizika likvidity v rámci jediné podskupiny pro účely likvidity s podmínkami stanovenými v článku 86 směrnice 2013/36/EU;

▼M8

b) 

rozdělení objemů, umístění a vlastnictví požadovaných likvidních aktiv, která mají být v jediné podskupině pro účely likvidity držena, pokud se upouští od požadavku na ukazatele krytí likvidity (LCR) vymezeného v aktu v přenesené pravomoci, který je uveden v čl. 460 odst. 1, a rozdělení objemů a umístění dostupného stabilního financování v jediné podskupině pro účely likvidity, pokud se upouští od požadavku na NSFR uvedeného v části šesté hlavě IV;

c) 

stanovení minimálních objemů likvidních aktiv, která mají držet instituce, u nichž se upouští od uplatňování požadavku na LCR vymezeného v aktu v přenesené pravomoci, který je uveden v čl. 460 odst. 1, a stanovení minimálních objemů dostupného stabilního financování, které mají držet instituce, u nichž se upouští od uplatňování požadavku na NSFR uvedeného v části šesté hlavě IV;

▼B

d) 

potřebě přísnějších parametrů, než jsou parametry uvedené v části šesté;

e) 

neomezeném sdílení veškerých informací mezi příslušnými orgány;

f) 

plném chápání důsledků této výjimky.

▼C2

4.  
Příslušné orgány mohou použít odstavce 1, 2 a 3 rovněž na instituce, které jsou členy téhož institucionálního systému ochrany uvedeného v čl. 113 odst. 7, za předpokladu, že splňují všechny podmínky v něm stanovené, a na další instituce, které jsou ve vzájemném vztahu uvedeném v čl. 113 odst. 6, za předpokladu, že splňují všechny podmínky v něm stanovené.

▼B

5.  
V případě udělení výjimky podle odstavce 1 nebo odstavce 2 může příslušný orgán rovněž uplatnit článek 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na úrovni jediné podskupiny pro účely likvidity a upustit od uplatňování článku 86 směrnice 2013/36/EU nebo jeho části na individuálním základě.

▼M8

6.  
Pokud v souladu s tímto článkem příslušný orgán zcela nebo částečně upustí od uplatňování části šesté na instituci, může ve vztahu k této instituci rovněž upustit od uplatňování souvisejících požadavků na podávání zpráv o likviditě podle čl. 430 odst. 1 písm. d).

▼B

Článek 9

Individuální konsolidace

1.  
S výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku a čl. 144 odst. 3 směrnice 2013/36/EU mohou příslušné orgány v konkrétních případech povolit, aby mateřské instituce do výpočtu svého požadavku podle čl. 6 odst. 1 zahrnuly dceřiné podniky, které splňují podmínky stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. c) a d) a jejichž podstatné expozice nebo závazky jsou vůči dané mateřské instituci.
2.  
Postup stanovený v odstavci 1 se povolí pouze tehdy, pokud mateřská instituce příslušným orgánům plně doloží okolnosti a opatření včetně právních, na jejichž základě neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení splatných závazků dceřiným podnikem mateřskému podniku.
3.  
Využije-li příslušný orgán možnosti stanovené v odstavci 1, pravidelně a nejméně jednou ročně informuje příslušné orgány všech ostatních členských států o použití odstavce 1 a okolnostech a opatřeních ve smyslu odstavce 2. Nachází-li se dceřiný podnik ve třetí zemi, informují příslušné orgány stejným způsobem také příslušné orgány této třetí země.

Článek 10

Výjimky pro úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu

▼M8

1.  

Příslušné orgány mohou v souladu s vnitrostátním právem částečně nebo zcela upustit od uplatňování požadavků stanovených v části druhé až osmé tohoto nařízení a kapitoly 2 nařízení (EU) 2017/2402 na jednu nebo více úvěrových institucí, které se nacházejí v témže členském státě a které jsou trvale přidruženy k ústřednímu subjektu, jenž nad nimi vykonává dohled a je usazen v témže členském státě, pokud jsou splněny tyto podmínky:

▼B

a) 

závazky ústředního subjektu a přidružených institucí jsou společné a nerozdílné nebo za závazky přidružených institucí plně ručí ústřední subjekt;

b) 

►C2  solventnost ◄ a likvidita ústředního subjektu a všech přidružených institucí jsou sledovány jako celek na základě konsolidovaných účetních závěrek těchto institucí;

c) 

vedoucí orgány ústředního subjektu jsou oprávněny vydávat pokyny vedoucím orgánům přidružených institucí.

▼C2

Členské státy mohou v souvislosti s uplatňováním výjimky uvedené v prvním pododstavci zachovávat a využívat stávající vnitrostátní právní předpisy, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením nebo směrnicí 2013/36/EU.

▼B

2.  
Pokud se příslušné orgány ujistily, že podmínky uvedené v odstavci 1 jsou splněny, a pokud jsou závazky ústředního subjektu plně zaručeny přidruženými institucemi, mohou příslušné orgány v jednotlivých případech upustit od uplatňování ustanovení části druhé až osmé na tento ústřední subjekt.

KAPITOLA 2

Obezřetnostní konsolidace

Oddíl 1

Uplatňování požadavků na konsolidovaném základě

▼M17

Článek 10a

Uplatňování obezřetnostních požadavků na konsolidovaném základě, pokud jsou investiční podniky mateřským podnikem

Pro účely této kapitoly se investiční podniky a investiční holdingové společnosti považují za mateřské finanční holdingové společnosti v členském státě nebo mateřské finanční holdingové společnosti v EU, pokud jsou tyto investiční podniky nebo investiční holdingové společnosti mateřskými podniky instituce nebo investičního podniku uvedeného v čl. 1 odst. 2 nebo 5 nařízení (EU) 2019/2033, na něž se vztahuje toto nařízení.

▼B

Článek 11

Obecná ustanovení

▼M8

1.  
Mateřské instituce v členském státě plní na základě své konsolidované situace povinnosti stanovené v části druhé, třetí, čtvrté, sedmé a sedmé A, s výjimkou čl. 430 odst. 1 písm. d), v rozsahu a způsobem uvedeným v článku 18. Mateřské podniky a jejich dceřiné podniky, na něž se vztahuje toto nařízení, mají zavedenu řádnou organizační strukturu a odpovídající mechanismy vnitřní kontroly, aby zajistily řádné zpracovávání a předávání údajů nezbytných ke konsolidaci. Zejména zajistí, aby dceřiné podniky, na něž se nevztahuje toto nařízení, zavedly opatření, postupy a mechanismy pro zajištění náležité konsolidace.
2.  

Pro účely zajištění toho, aby požadavky tohoto nařízení byly uplatňovány na konsolidovaném základě, odkazují pojmy „instituce“, „mateřská instituce v členském státě“, „mateřská instituce v EU“ a „mateřský podnik“ podle situace rovněž na:

a) 

finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost schválenou v souladu s článkem 21a směrnice 2013/36/EU;

b) 

označenou instituci ovládanou mateřskou finanční holdingovou společností nebo mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností, pokud tato nepodléhá schválení v souladu s čl. 21a odst. 4 směrnice 2013/36/EU;

c) 

finanční holdingovou společnost, smíšenou finanční holdingovou společnost nebo instituci označenou podle čl. 21a odst. 6 písm. d) směrnice 2013/36/EU.

Konsolidovanou situací podniku uvedeného v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce je konsolidovaná situace mateřské finanční holdingové společnosti nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti, která nepodléhá schválení v souladu s čl. 21a odst. 4 směrnice 2013/36/EU. Konsolidovanou situací podniku uvedeného v prvním pododstavci písm. c) tohoto odstavce je konsolidovaná situace jeho mateřské finanční holdingové společnosti nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti.

▼M8 —————

▼C7

3a.  
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku plní povinnosti stanovené v článku 92a tohoto nařízení na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem stanoveným v článku 18 tohoto nařízení pouze mateřské instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou subjekty G-SVI.

▼M8

Povinnosti stanovené v článku 92b tohoto nařízení plní na konsolidovaném základě v rozsahu a způsobem popsaným v článku 18 tohoto nařízení pouze mateřské podniky v EU, které jsou významným dceřiným podnikem G-SVI mimo EU a nejsou subjektem řešícím krizi. Pokud se použije čl. 21b odst. 2 směrnice 2013/36/EU, v případě dvou zprostředkujících mateřských podniků v EU, které byly společně určeny jako významný dceřiný podnik, plní každý z těchto podniků požadavky podle článku 92b tohoto nařízení na základě své konsolidované situace.

▼M9

4.  

Mateřské instituce v EU plní požadavky části šesté a čl. 430 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení na základě své konsolidované situace, pokud se skupina skládá z jedné nebo více úvěrových institucí nebo investičních podniků, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby a činnosti uvedené v bodech 3 a 6 oddílu A přílohy I směrnice 2014/65/EU.

Pokud byla udělena výjimka podle čl. 8 odst. 1 až 5, plní instituce a případně finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou součástí podskupiny pro účely likvidity, povinnosti stanovené v části šesté a v čl. 430 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení na konsolidovaném základě nebo na subkonsolidovaném základě v rámci dané podskupiny pro účely likvidity.

▼M8

5.  
Pokud se použije článek 10 tohoto nařízení, ústřední subjekt uvedený v daném článku plní požadavky části druhé až osmé tohoto nařízení a kapitoly 2 nařízení (EU) 2017/2402 na základě konsolidované situace celku tvořeného ústředním subjektem a jeho přidruženými institucemi.
6.  
Vedle požadavků stanovených v odstavcích 1 až 5 tohoto článku, a aniž jsou dotčena jiná ustanovení tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU, mohou příslušné orgány od instituce vyžadovat plnění povinností stanovených v části druhé a osmé tohoto nařízení a v hlavě VII směrnice 2013/36/EU na subkonsolidovaném základě, jestliže k tomu pro účely dohledu existují důvody plynoucí ze zvláštností rizika nebo kapitálové struktury instituce nebo jestliže členské státy přijmou vnitrostátní právní předpisy, které vyžadují strukturální oddělení činností v rámci bankovní skupiny.

Uplatněním přístupu uvedeného v prvním pododstavci nesmí být dotčen účinný dohled na konsolidovaném základě a jeho uplatnění rovněž nesmí vést k neúměrným nepříznivým účinkům na finanční systém jako celek nebo jeho části v jiných členských státech nebo v Unii jako celku ani nesmí vytvářet překážku bránící fungování vnitřního trhu.

▼M8 —————

▼M15

Článek 12a

Konsolidovaný výpočet pro G-SVI s více subjekty řešícími krizi

Pokud nejméně dva subjekty G-SVI, které jsou součástí téže G-SVI, jsou subjekty řešícími krizi nebo subjekty ze třetích zemí, které by byly subjekty řešícími krizi, kdyby byly usazeny v Unii, vypočítá mateřská instituce v EU dané G-SVI objem kapitálu a způsobilých závazků podle čl. 92a odst. 1 písm. a):

a) 

pro každý subjekt řešící krizi nebo subjekt ze třetí země, který by byl subjektem řešícím krizi, kdyby byl usazen v Unii;

b) 

pro mateřskou instituci v EU, jako by byla jediným subjektem řešícím krizi v rámci této G-SVI.

Výpočet uvedený v prvním pododstavci písm. b) se provádí na základě konsolidované situace mateřské instituce v EU.

Orgány příslušné k řešení krize postupují v souladu s čl. 45d odst. 4 a čl. 45h odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

▼M8

Článek 13

Uplatňování požadavků na zpřístupňování na konsolidovaném základě

1.  
Mateřské instituce v EU plní povinnosti stanovené v části osmé na základě své konsolidované situace.

Velké dceřiné podniky mateřských institucí v EU zpřístupňují informace uvedené v článcích 437, 438, 440, 442, 450, 451, 451a a 453 na individuálním základě, nebo je-li to v souladu s tímto nařízením a směrnicí 2013/36/EU relevantní, na subkonsolidovaném základě.

▼C7

2.  
Instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou subjekty G-SVI, plní povinnosti stanovené v článku 437a a v čl. 447 písm. h) na základě konsolidované situace své skupiny řešící krizi.

▼M8

3.  
Ustanovení odst. 1 prvního pododstavce se nepoužije na mateřské instituce v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU, mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU ani subjekty řešící krizi, pokud jsou zahrnuty do rovnocenného zpřístupňování informací, které na konsolidovaném základě provádí mateřský podnik usazený ve třetí zemi.

Ustanovení odst. 1 druhého pododstavce se použije na dceřiné podniky mateřských podniků usazených ve třetí zemi, jestliže jsou tyto dceřiné podniky považovány za velké dceřiné podniky.

4.  
Pokud se použije článek 10, ústřední subjekt uvedený v daném článku plní povinnosti stanovené v části osmé na základě konsolidované situace ústředního subjektu. Na ústřední subjekt se použije čl. 18 odst. 1 a s přidruženými institucemi se nakládá jako s dceřinými podniky ústředního subjektu.

Článek 14

Uplatňování požadavků článku 5 nařízení (EU) 2017/2402 na konsolidovaném základě

1.  
Mateřské a dceřiné podniky, na něž se vztahuje toto nařízení, musí plnit povinnosti stanovené v článku 5 nařízení (EU) 2017/2402 na konsolidovaném nebo subkonsolidovaném základě, aby zajistily, že jejich opatření, postupy a mechanismy požadované danými ustanoveními jsou konzistentní a řádně integrované a že je možné získat veškeré údaje a informace, které mají význam pro účely dohledu. Zejména zajistí, aby dceřiné podniky, na něž se nevztahuje toto nařízení, zavedly opatření, postupy a mechanismy pro zajištění souladu s uvedenými ustanoveními.
2.  
Při uplatňování článku 92 tohoto nařízení na konsolidovaném nebo subkonsolidovaném základě použijí instituce dodatečnou rizikovou váhu podle článku 270a tohoto nařízení, pokud jsou na úrovni subjektu usazeného ve třetí zemi, který je zahrnut do konsolidace v souladu s článkem 18 tohoto nařízení, porušeny požadavky uvedené v článku 5 nařízení (EU) 2017/2402 a porušení je podstatné ve vztahu k celkovému rizikovému profilu skupiny.

▼M9 —————

▼B

Oddíl 2

Metody obezřetnostní konsolidace

Článek 18

Metody obezřetnostní konsolidace

▼M8

1.  
Instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou povinny plnit požadavky uvedené v oddíle 1 této kapitoly na základě konsolidované situace, provedou plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky. Odstavce 3 až 6 a odstavec 9 tohoto článku se nepoužijí, pokud se část šestá a čl. 430 odst. 1 písm. d) uplatňuje na základě konsolidované situace instituce, finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti nebo subkonsolidované situace podskupiny pro účely likvidity podle článků 8 a 10.

▼M8

Pro účely čl. 11 odst. 3a provedou instituce, které jsou povinny plnit požadavky uvedené v článku 92a nebo 92b na konsolidovaném základě, plnou konsolidaci všech institucí a finančních institucí, které jsou jejich dceřinými podniky v příslušných skupinách řešících krizi.

▼M8

2.  
Podniky pomocných služeb se do konsolidace zahrnují v případech uvedených v tomto článku a v souladu s metodami v něm stanovenými.
3.  
Jsou-li podniky propojeny ve smyslu čl. 22 odst. 7 směrnice 2013/34/EU, určí způsob provedení konsolidace příslušné orgány.
4.  
Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě vyžaduje poměrnou konsolidaci podle podílů na kapitálu držených v institucích a finančních institucích, které jsou řízeny podnikem zahrnutým do konsolidace spolu s jedním nebo více podniky nezahrnutými do konsolidace, je-li ručení těchto podniků omezeno do výše drženého podílu na kapitálu.
5.  
V případě jiných účastí nebo kapitálových vazeb, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 4, určí příslušné orgány, zda a jak má být konsolidace provedena. Zejména mohou povolit nebo požadovat použití ekvivalenční metody. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.
6.  

Příslušné orgány určí, zda a jak má být konsolidace provedena v těchto případech:

a) 

pokud podle názoru příslušných orgánů instituce uplatňuje významný vliv na jednu nebo více institucí nebo finančních institucí, ale nemá v těchto institucích účast ani k nim nemá jiné kapitálové vazby, a

b) 

pokud jsou dvě nebo více institucí nebo finančních institucí podřízeny jednomu vedení jinak než na základě smlouvy, zakládací listiny nebo stanov.

Příslušné orgány mohou zejména povolit nebo požadovat použití metody uvedené v čl. 22 odst. 7, 8 a 9 směrnice 2013/34/EU. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

7.  
Má-li instituce dceřiný podnik jiný než ve formě instituce, finanční instituce nebo podniku pomocných služeb nebo drží v takovém podniku účast, použije pro daný dceřiný podnik nebo danou účast ekvivalenční metodu. Tato metoda však nevede k zahrnutí daných podniků do dohledu na konsolidovaném základě.

Odchylně od prvního pododstavce mohou příslušné orgány povolit nebo požadovat, aby instituce na tyto dceřiné podniky či účasti uplatňovaly odlišnou metodu, včetně metody požadované příslušným účetním rámcem, za podmínky, že:

a) 

instituce neuplatňuje ekvivalenční metodu ke dni 28. prosince 2020;

b) 

uplatňování ekvivalenční metody by představovalo nepřiměřenou zátěž nebo ekvivalenční metoda přiměřeně nezohledňuje rizika, která tento podnik uvedený v prvním pododstavci pro instituci představuje, a

c) 

uplatňovaná metoda nevede k plné nebo poměrné konsolidaci tohoto podniku.

8.  

Příslušné orgány mohou požadovat plnou nebo poměrnou konsolidaci dceřiného podniku nebo podniku, v němž instituce drží účast, pokud tento dceřiný podnik nebo podnik není institucí, finanční institucí ani podnikem pomocných služeb a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

podnik není pojišťovnou, pojišťovnou ze třetí země, zajišťovnou, zajišťovnou ze třetí země, pojišťovací holdingovou společností ani podnikem vyloučeným z oblasti působnosti směrnice 2009/138/ES v souladu s článkem 4 uvedené směrnice;

b) 

existuje významné riziko, že se instituce rozhodne poskytnout tomuto podniku za krizových podmínek finanční podporu, ačkoliv neexistují smluvní závazky k poskytnutí takové podpory, nebo nad rámec těchto smluvních závazků.

▼M8

9.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž se provádí konsolidace v případech uvedených v odstavcích 3 až 6 a 8.

EBA předloží Komisi tyto návrhy regulačních technických norem do 31. prosince 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M17

10.  
EBA předloží Komisi do 10. července 2025 zprávu o úplnosti a vhodnosti definic a ustanovení tohoto nařízení týkajících se dohledu u všech druhů rizik, jimž jsou instituce vystaveny. EBA posoudí zejména veškeré případné přetrvávající rozpory v těchto definicích a ustanoveních spolu s jejich vzájemným působením s příslušným účetním rámcem a veškeré zbývající aspekty, které by mohly představovat nezamýšlená omezení pro konsolidovaný dohled, který je komplexní a přizpůsobitelný novým zdrojům nebo druhům rizik nebo struktur, jež by mohly vést k regulatorní arbitráži. Svou zprávu EBA aktualizuje alespoň jednou za dva roky.

S ohledem na zjištění orgánu EBA Komise případně předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh s cílem upravit příslušné definice nebo rozsah obezřetnostní konsolidace.

▼B

Oddíl 3

Působnost obezřetnostní konsolidace

Článek 19

Subjekty vyňaté z působnosti obezřetnostní konsolidace

1.  

Instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných služeb, které jsou dceřiným podnikem nebo podnikem, v němž je držena účast, nemusí být zahrnuty do konsolidace, pokud je celková hodnota aktiv a podrozvahových položek dotčeného podniku nižší než nižší z těchto dvou částek:

a) 

10 milionů EUR;

b) 

1 % celkové hodnoty aktiv a podrozvahových položek mateřského podniku nebo podniku, který drží účast.

2.  

Orgány příslušné k dohledu na konsolidovaném základě podle článku 111 směrnice 2013/36/EU mohou v konkrétních případech rozhodnout, že instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných služeb, které jsou dceřiným podnikem nebo podnikem, v němž je držena účast, nemusí být zahrnuty do konsolidace, a to v následujících případech:

a) 

pokud se dotčený podnik nachází ve třetí zemi, kde existují právní překážky pro předávání nezbytných informací;

▼C2

b) 

pokud má dotčený podnik vzhledem k cílům dohledu nad institucemi pouze zanedbatelný význam;

▼C3

c) 

pokud by podle názoru orgánů příslušných k dohledu na konsolidovaném základě byla konsolidace finanční situace dotčeného podniku vzhledem k cílům dohledu nad institucemi nevhodná nebo zavádějící.

▼B

3.  
Pokud však v případech podle odstavce 1 a odst. 2 písm. b) splňuje kritéria stanovená v uvedených ustanoveních více podniků, které jako celek nemají zanedbatelný význam vzhledem k uvedeným cílům, jsou zahrnuty do konsolidace.

Článek 20

Společná rozhodnutí o obezřetnostních požadavcích

1.  

Příslušné orgány spolupracují a vzájemně projednávají relevantní otázky:

a) 

v případě žádostí o svolení podle čl. 143 odst. 1, čl. 151 odst. 4, čl. 151 odst. 9, článku 283, čl. 312 odst. 2 a článku 363 předložených mateřskou institucí v EU a jejími dceřinými podniky nebo společně dceřinými podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU, aby rozhodly, zda požadované svolení udělit, a případně určily podmínky, kterým by toto svolení mělo podléhat;

b) 

aby určily, zda jsou splněna kritéria pro zvláštní postup uvnitř skupiny podle čl. 422 odst. 9 a čl. 425 odst. 5 doplněná regulačními technickými normami podle čl. 422 odst. 10 a čl. 425 odst. 6 vypracovanými orgánem EBA.

Žádosti se podávají pouze orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě.

Žádost uvedená v čl. 312 odst. 2 obsahuje popis metodiky používané k rozdělení kapitálového požadavku k operačnímu riziku mezi jednotlivé subjekty ve skupině. V žádosti je nutno uvést, zda a jakým způsobem budou do systému měření rizika promítnuty účinky diverzifikace.

2.  

Příslušné orgány učiní vše, co je v jejich silách, aby do šesti měsíců dosáhly společného rozhodnutí:

a) 

o žádosti uvedené v odst. 1 písm. a);

b) 

o posouzení kritérií a o uplatnění zvláštního postupu podle odst. 1 písm. b).

Toto společné rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí a žadateli ho předá příslušný orgán uvedený v odstavci 1.

3.  

Lhůta uvedená v odstavci 2 počíná běžet:

a) 

dnem, kdy orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě obdrží úplnou žádost uvedenou v odst. 1 písm. a). Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě neprodleně předá úplnou žádost ostatním příslušným orgánům;

b) 

dnem, kdy příslušné orgány obdrží zprávu vypracovanou orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě, jež obsahuje analýzu vzájemných závazků uvnitř skupiny.

4.  
Nepřijmou-li příslušné orgány společné rozhodnutí do šesti měsíců, vydá orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě ve věci odst. 1 písm. a) vlastní rozhodnutí. Rozhodnutí orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě nesmí omezit pravomoci příslušných orgánů podle článku 105 směrnice 2013/36/EU.

Rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí a bere v úvahu názory a námitky ostatních příslušných orgánů vyjádřené v daném šestiměsíčním období.

Rozhodnutí předává orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě mateřské instituci v EU, mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU a ostatním příslušným orgánům.

Pokud ke konci daného šestiměsíčního období kterýkoli z dotčených příslušných orgánů postoupil věc orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě své rozhodnutí ve věci podle odst. 1 písm. a) tohoto článku a vyčká na rozhodnutí, které EBA může ve vztahu k jeho rozhodnutí učinit podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a poté rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Šestiměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Věc nelze orgánu EBA postoupit po skončení daného šestiměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

5.  
Nepřijmou-li příslušné orgány do šesti měsíců společné rozhodnutí, vydá příslušný orgán odpovědný za dohled nad dceřiným podnikem na individuálním základě ve věci podle odst. 1 písm. b) vlastní rozhodnutí.

Rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí a bere v úvahu názory a námitky ostatních příslušných orgánů vyjádřené v daném šestiměsíčním období.

Rozhodnutí musí být předáno orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, který informuje mateřskou instituci v EU, mateřskou finanční holdingovou společnost v EU nebo mateřskou smíšenou finanční holdingovou společnost v EU.

Pokud ke konci daného šestiměsíčního období tento orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě postoupil věc orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží příslušný orgán odpovědný za dohled nad dceřiným podnikem na individuálním základě své rozhodnutí ve věci podle odst. 1 písm. b) tohoto článku a vyčká na rozhodnutí, které EBA může ve vztahu k jeho rozhodnutí učinit podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a poté rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Šestiměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Věc nelze orgánu EBA postoupit po skončení daného šestiměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

6.  
Pokud mateřská instituce v EU a její dceřiné podniky, dceřiné podniky mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo dceřiné podniky mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU používají pokročilý přístup k měření podle čl. 312 odst. 2 nebo přístup IRB podle článku 143 na jednotném základě, povolí příslušné orgány, aby kvalifikační kritéria stanovená v článcích 321 a 322 nebo v části třetí hlavě II kapitole 3 oddílu 6 splnily mateřský podnik a jeho dceřiné podniky společně, způsobem, který je v souladu se strukturou skupiny a jejími systémy, postupy a metodikami řízení rizik.
7.  
Rozhodnutí uvedená v odstavcích 2, 4 a 5 jsou považována za směrodatná a uplatňována příslušnými orgány v dotčených členských státech.

▼M17

8.  
EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro upřesnění postupu společného rozhodování podle odst. 1 písm. a) tohoto článku s ohledem na žádosti o svolení podle čl. 143 odst. 1, čl. 151 odst. 9 a článků 283 a 325az s cílem usnadnit přijímání společných rozhodnutí.

Tyto návrhy prováděcích technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2025.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 21

Společná rozhodnutí o úrovni uplatňování požadavků na likviditu

1.  
Na žádost mateřské instituce v EU nebo mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU nebo subkonsolidovaného dceřiného podniku mateřské instituce v EU nebo mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU učiní orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a orgány příslušné k dohledu nad dceřinými podniky mateřské instituce v EU nebo mateřské finanční holdingové společnosti v EU nebo mateřské smíšené finanční holdingové společnosti v EU v členském státě vše, co je v jejich silách, aby přijaly společné rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky čl. 8 odst. 1 písm. a) až d), a v němž vymezí jedinou podskupinu pro účely likvidity pro použití článku 8.

Společného rozhodnutí musí být dosaženo do šesti měsíců poté, co orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě předloží zprávu vymezující jedinou podskupinu pro účely likvidity na základě kritérií stanovených v článku 8. Jestliže se orgány během daného šestiměsíčního období neshodnou, obrátí se orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě na žádost kteréhokoli z ostatních dotčených příslušných orgánů na orgán EBA. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě se může na orgán EBA obrátit z vlastního podnětu.

Společným rozhodnutím mohou být rovněž uložena omezení týkající se umístění a vlastnictví likvidních aktiv a stanoveny požadované minimální objemy likvidních aktiv, která mají držet instituce vyňaté z použití části šesté.

Toto společné rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího plně odůvodněné rozhodnutí a orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě toto rozhodnutí předá mateřské instituci dotyčné jediné podskupiny pro účely likvidity.

2.  
Není-li společné rozhodnutí přijato do šesti měsíců, přijme každý orgán příslušný k dohledu na individuálním základě vlastní rozhodnutí.

Kterýkoli příslušný orgán se však může v průběhu daného šestiměsíčního období obrátit na orgán EBA s dotazem, zda jsou splněny podmínky čl. 8 odst. 1 písm. a) až d). EBA může v tomto případě provést nezávazné zprostředkování v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010 a všechny zúčastněné příslušné orgány odloží svá rozhodnutí do ukončení nezávazného zprostředkování. Pokud během zprostředkování nedosáhly příslušné orgány do tří měsíců dohody, přijme každý orgán příslušný k dohledu na individuálním základě vlastní rozhodnutí, přičemž vezme v úvahu přiměřenost přínosů a rizik na úrovni členského státu mateřské instituce a přiměřenost přínosů a rizik na úrovni členského státu dceřiného podniku. Věc nelze orgánu EBA postoupit po skončení daného šestiměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Společné rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a rozhodnutí uvedená v druhém pododstavci tohoto odstavce jsou závazná.

3.  
Kterýkoli příslušný orgán se může také během daného šestiměsíčního období obrátit na orgán EBA v případě nedosažení dohody ►C2  ohledně podmínek čl. 8 odst. 3 písm. a) až d) ◄ . EBA může v tomto případě provést nezávazné zprostředkování v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010 a všechny zúčastněné příslušné orgány odloží svá rozhodnutí do ukončení nezávazného zprostředkování. Pokud během zprostředkování nedosáhly příslušné orgány do tří měsíců dohody, přijme každý orgán příslušný k dohledu na individuálním základě vlastní rozhodnutí.

▼C7

Článek 22

Subkonsolidace v případě subjektů ve třetích zemích

1.  
Dceřiné instituce uplatňují požadavky stanovené v článcích 89, 90 a 91 a v části třetí, čtvrté a sedmé a související požadavky na podávání zpráv stanovené v části sedmé A na základě své subkonsolidované situace, jestliže tyto instituce nebo jejich mateřský podnik, je-li mateřský podnik finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností, mají ve třetí zemi dceřiný podnik ve formě instituce nebo finanční instituce nebo v takovém podniku drží účast.
2.  
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se mohou dceřiné instituce rozhodnout neuplatňovat požadavky stanovené v článcích 89, 90 a 91 a v části třetí, čtvrté a sedmé a související požadavky na podávání zpráv stanovené v části sedmé A na základě své subkonsolidované situace, pokud celková aktiva a podrozvahové položky dceřiných podniků a účasti ve třetích zemích představují méně než 10 % celkového objemu aktiv a podrozvahových položek dané dceřiné instituce.

▼B

Článek 23

Podniky ve třetích zemích

Pro účely výkonu dohledu na konsolidovaném základě v souladu s touto kapitolou se pojmy „investiční podnik“, „úvěrová instituce“, „finanční instituce“ a „instituce“ vztahují rovněž na podniky usazené ve třetích zemích, které by, pokud by byly usazeny v Unii, odpovídaly definicím těchto termínů v článku 4.

Článek 24

Oceňování aktiv a podrozvahových položek

1.  
Oceňování aktiv a podrozvahových položek se provádí v souladu s použitelným účetním rámcem.
2.  
Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány vyžadovat, aby instituce prováděly oceňování aktiv a podrozvahových položek a určování výše kapitálu v souladu s mezinárodními účetními standardy podle nařízení (ES) č. 1606/2002.

ČÁST DRUHÁ

▼M8

KAPITÁL A ZPŮSOBILÉ ZÁVAZKY

▼B

HLAVA I

SLOŽKY KAPITÁLU

KAPITOLA 1

Kapitál tier 1

Článek 25

Kapitál tier 1

Kapitál tier 1 instituce je součtem kmenového kapitálu tier 1 a vedlejšího kapitálu tier 1 instituce.

KAPITOLA 2

Kmenový kapitál tier 1

Oddíl 1

Položky a nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1

Článek 26

Položky kmenového kapitálu tier 1

1.  

Položky kmenového kapitálu tier 1 instituce jsou tyto:

a) 

kapitálové nástroje, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 28 nebo v příslušných případech v článku 29;

b) 

emisní ážio související s nástroji uvedenými v písmenu a);

c) 

nerozdělený zisk;

d) 

kumulovaný ostatní úplný výsledek hospodaření;

e) 

ostatní fondy;

f) 

rezervní fond na všeobecná bankovní rizika.

Položky uvedené v písm. c) až f) se považují za kmenový kapitál tier 1 pouze tehdy, může-li je instituce neomezeně a okamžitě použít na pokrytí rizik nebo ztrát ve chvíli, kdy se objeví.

2.  

Pro účely odst. 1 písm. c) mohou instituce předtím, než formálně schválí svůj hospodářský výsledek za daný rok, a pouze s předchozím svolením příslušného orgánu zahrnout do kmenového kapitálu tier 1 mezitímní zisk nebo zisk ke konci roku. Příslušný orgán svolení udělí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

údaje o zisku ověřily osoby nezávislé na instituci, které jsou odpovědné za audit účetnictví této instituce;

b) 

instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že všechny předvídatelné výplaty nebo dividendy byly od výše tohoto zisku odečteny.

Ověření mezitímního zisku instituce nebo zisku ke konci roku musí poskytovat ►C2  přiměřenou úroveň jistoty, že zisk byl vykázán podle ◄ zásad stanovených v použitelném účetním rámci.

▼M8

3.  
Příslušné orgány vyhodnotí, zda emise kapitálových nástrojů splňují kritéria stanovená v článku 28 nebo v příslušných případech v článku 29. Instituce zařadí emise kapitálových nástrojů mezi nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 až poté, co příslušné orgány udělí svolení.

Odchylně od prvního pododstavce mohou instituce jako nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 klasifikovat následné emise ve formě nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, pro které již získaly svolení, za předpokladu, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a) 

ustanovení, kterými se tyto následné emise řídí, jsou v zásadě totožné s ustanoveními, kterými se řídí ty emise, pro které již instituce získaly svolení;

b) 

instituce oznámily tyto následné emise příslušným orgánům v dostatečném časovém předstihu, než je klasifikovaly jako nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

Před udělením svolení pro nové formy kapitálových nástrojů, jež mají být klasifikovány jako nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, konzultují příslušné orgány orgán EBA. Příslušné orgány stanovisko orgánu EBA náležitě zohlední, a pokud se rozhodnou od něj odchýlit, zašlou orgánu EBA do tří měsíců ode dne doručení stanoviska orgánu EBA písemné oznámení vymezující důvody odchýlení od příslušného stanoviska. Tento pododstavec se nepoužije na kapitálové nástroje uvedené v článku 31.

Na základě informací shromážděných od příslušných orgánů EBA vypracuje, udržuje a zveřejňuje seznam všech forem kapitálových nástrojů v každém členském státě, které jsou považovány za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1. V souladu s článkem 35 nařízení (EU) č. 1093/2010 může EBA v souvislosti s nástroji zahrnovanými do kmenového kapitálu tier 1 shromažďovat veškeré informace, které považuje za nezbytné pro prokázání souladu s kritérii uvedenými v článku 28 nebo v příslušných případech v článku 29 tohoto nařízení a za účelem udržování a aktualizace seznamu uvedeného v tomto pododstavci.

V návaznosti na proces přezkumu uvedený v článku 80 a existují-li dostatečné důkazy, že příslušné kapitálové nástroje nesplňují nebo přestaly splňovat kritéria uvedená v článku 28 nebo v příslušných případech v článku 29, může orgán EBA rozhodnout, že tyto nástroje na seznam uvedený ve čtvrtém pododstavci nezařadí nebo je případně z tohoto seznamu vyřadí. EBA učiní v tomto smyslu oznámení, které musí rovněž odkazovat na postoj daného příslušného orgánu k dané otázce. Tento pododstavec se nepoužije na kapitálové nástroje uvedené v článku 31.

▼B

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění významu slova „předvídatelný“ při určování, zda byly odečteny všechny předvídatelné výplaty nebo dividendy.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 27

Kapitálové nástroje vzájemných institucí, družstev, spořitelen nebo podobných institucí v kmenovém kapitálu tier 1

1.  

Položky kmenového kapitálu tier 1 zahrnují jakékoli kapitálové nástroje vydané institucí na základě jejích statutárních ustanovení, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

jedná se o typ instituce definovaný v použitelném vnitrostátním právu a podle názoru příslušných orgánů ji lze pro účely této části nařízení považovat za:

i) 

vzájemnou institucí,

ii) 

družstvo,

iii) 

spořitelnu,

iv) 

podobnou instituci,

v) 

úvěrovou instituci, která je plně ve vlastnictví jedné z institucí uvedených v bodech i) až iv) a má povolení příslušného orgánu využívat ustanovení tohoto článku, a pokud a dokud daná instituce uvedená v bodech i) až iv) přímo či nepřímo drží 100 % kmenových akcií vydaných touto úvěrovou institucí;

b) 

jsou splněny podmínky stanovené v článku 28 nebo v příslušných případech v článku 29.

Tyto vzájemné instituce, družstva nebo spořitelny uznané jako takové podle použitelného vnitrostátního práva před 31. prosincem 2012 jsou pro účely této časti za takové považovány i nadále, nepřestávají-li splňovat kritéria, na jejichž základě byly uznány.

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž mohou příslušné orgány určit, zda typ podniku uznaného podle použitelného vnitrostátního práva lze pro účely této části nařízení považovat za vzájemnou instituci, družstvo, spořitelnu nebo podobnou instituci;

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 28

Nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1

1.  

Kapitálové nástroje lze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

nástroje jsou vydány přímo institucí s předchozím souhlasem vlastníků instituce nebo, je-li to povoleno podle použitelného vnitrostátního práva, vedoucího orgánu instituce;

▼M8

b) 

nástroje jsou plně splaceny a nabytí vlastnického práva k těmto nástrojům není přímo ani nepřímo financováno institucí;

▼B

c) 

nástroje splňují všechny tyto podmínky, pokud jde o jejich klasifikaci:

i) 

lze je považovat za kapitál ve smyslu článku 22 směrnice 86/635/EHS;

ii) 

jsou klasifikovány jako vlastní kapitál ve smyslu použitelného účetního rámce;

iii) 

jsou klasifikovány jako vlastní kapitál pro účely určení platební neschopnosti na základě rozvahy, stanoví-li tak vnitrostátní insolvenční právo;

d) 

nástroje jsou jasně a odděleně uvedeny v rozvaze v rámci účetní závěrky instituce;

e) 

nástroje nemají stanovenu splatnost (věčné nástroje);

f) 

jistinu nástrojů nelze snížit nebo vyplatit, s výjimkou těchto případů:

i) 

likvidace instituce;

ii) 

diskrečního zpětného odkupu nástrojů nebo jiného způsobu snížení kapitálu na základě vlastního rozhodnutí, pokud instituce obdržela předchozí svolení příslušného orgánu v souladu s článkem 77;

g) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že by jistina nástrojů byla nebo mohla být snížena nebo vyplacena jinak než při likvidaci instituce, a instituce něco takového před vydáním ani při vydání nástrojů neuvádí, s výjimkou nástrojů uvedených v článku 27, u nichž je podle použitelného vnitrostátního práva zakázáno, aby instituce odmítla jejich splacení;

h) 

nástroje splňují tyto podmínky, pokud jde o rozdělení výnosů:

i) 

neexistuje přednostní zacházení při rozdělování výnosů, pokud jde o pořadí výplat rozdělených výnosů, a to i ve vztahu k jiným nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, a podmínky, kterými se nástroje řídí, nestanoví přednostní práva na výplatu rozdělených výnosů;

ii) 

rozdělení výnosů držitelům nástrojů může být provedeno pouze z položek k rozdělení;

iii) 

podmínky, kterými se nástroje řídí, nezahrnují strop nebo jiné omezení maximální výše rozdělených výnosů, s výjimkou nástrojů uvedených v článku 27;

iv) 

výše rozdělených výnosů se neurčuje na základě částky, za kterou byly nástroje při emisi zakoupeny, s výjimkou nástrojů uvedených v článku 27;

v) 

podmínky, kterými se nástroje řídí, neukládají instituci povinnost rozdělit výnosy držitelům nástrojů a instituce není žádnou takovouto povinností ani jinak vázána;

vi) 

neprovedení rozdělení výnosů nepředstavuje nesplnění závazků ze strany instituce;

vii) 

zrušením rozdělení výnosů nevznikají instituci žádná omezení;

i) 

v porovnání se všemi kapitálovými nástroji vydanými institucí absorbují tyto nástroje první a proporcionálně největší podíl vzniklých ztrát a každý nástroj absorbuje ztráty stejnou měrou jako všechny ostatní nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

j) 

v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce se nástroje řadí za všechny ostatní pohledávky;

k) 

nástroje opravňují své vlastníky k podílu na zbylých aktivech instituce, který je v případě její likvidace a po zaplacení všech přednostních pohledávek úměrný hodnotě vydaných nástrojů a není pevně stanoven ani nepodléhá stropu, s výjimkou kapitálových nástrojů uvedených v článku 27;

l) 

nástroje nejsou zajištěny žádným z těchto subjektů ani se na ně nevtahuje záruka žádného z těchto subjektů, která by zvyšovala pořadí uspokojení pohledávek:

i) 

institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii) 

mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky;

iii) 

mateřskou finanční holdingovou společností nebo jejími dceřinými podniky;

iv) 

holdingovou společností se smíšenou činností nebo jejími dceřinými podniky;

v) 

smíšenou finanční holdingovou společností a jejími dceřinými podniky;

vi) 

podnikem, který má úzké propojení se subjekty uvedenými v bodech i) až v);

m) 

nástroje nejsou předmětem žádných ujednání, ať smluvních či jiných, která v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce zvyšují pořadí uspokojení pohledávek z nich plynoucích.

Podmínka stanovená v prvním pododstavci písm. j) se považuje za splněnou bez ohledu na to, zda jsou dané nástroje zahrnuty podle čl. 484 odst. 3 do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2, jsou-li na stejné úrovni.

▼M8

Pro účely prvního pododstavce písm. b) lze za kapitálový nástroj považovat pouze tu část nástroje zahrnovaného do kmenového kapitálu tier 1, která je plně splacena.

▼C2

2.  
Podmínky stanovené v odst. 1 písm. i) se považují za splněné bez ohledu na trvalý odpis účetní hodnoty jistiny nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2.

Podmínka stanovená v odst. 1 písm. f) se považuje za splněnou bez ohledu na snížení jistiny kapitálového nástroje v rámci řízení k řešení problémů nebo v důsledku odpisu účetní hodnoty kapitálových nástrojů vyžadovaného orgánem pro řešení problémů příslušným pro danou instituci.

Podmínka stanovená v odst. 1 písm. g) se považuje za splněnou bez ohledu na ustanovení, jimiž se kapitálový nástroj řídí a jež výslovně či implicitně uvádějí, že by jistina nástroje byla nebo mohla být snížena v rámci řízení k řešení problémů nebo v důsledku odpisu účetní hodnoty kapitálových nástrojů vyžadovaného orgánem pro řešení problémů příslušným pro danou instituci.

▼B

3.  
Podmínka stanovená v odst. 1 písm. h) bodě iii) se považuje za splněnou bez ohledu na to, že je nástroj spojen s výplatou dividendového násobku, jestliže tento dividendový násobek nevede k rozdělení výnosů, které má nepřiměřený negativní vliv na kapitál.

▼M8

Podmínka stanovená v odst. 1 prvním pododstavci písm. h) bodě v) se považuje za splněnou bez ohledu na to, zda se na dceřiný podnik vztahuje dohoda s mateřským podnikem o převodu zisku a ztrát, podle které se dceřiný podnik po vypracování roční účetní závěrky zavazuje převést svůj roční výsledek mateřskému podniku, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

mateřský podnik vlastní 90 % nebo více hlasovacích práv a kapitálu dceřiného podniku;

b) 

mateřský podnik a dceřiný podnik se nacházejí ve stejném členském státě;

c) 

dohoda byla uzavřena za legitimním daňovým účelem;

d) 

dceřiný podnik má při vypracování roční účetní závěrky možnost snížit objem rozdělovaných výnosů dle vlastního uvážení převedením části nebo celého svého zisku do svých vlastních fondů nebo do rezervních fondů na všeobecná bankovní rizika, a to dříve než provede jakoukoli platbu ve prospěch mateřského podniku;

e) 

mateřský podnik je podle dohody povinen dceřinému podniku plně kompenzovat veškeré jeho ztráty;

f) 

na dohodu se vztahuje výpovědní lhůta, na základě které lze dohodu ukončit pouze ke konci účetního období a toto ukončení nabude účinnosti nejdříve od začátku následujícího účetního období, přičemž na povinnosti mateřského podniku plně kompenzovat veškeré ztráty dceřiného podniku vzniklé během běžného účetního období se nic nemění.

Pokud instituce uzavřela dohodu o převodu zisku a ztrát, neodkladně to oznámí příslušnému orgánu a poskytne mu kopii této dohody. Instituce rovněž příslušnému orgánu neodkladně oznámí jakékoli změny dohody o převodu zisku a ztrát a její ukončení. Instituce neuzavře více než jednu dohodu o převodu zisku a ztrát.

▼B

4.  
Pro účely odst. 1 písm. h) bodu i odráží diferencované rozdělení výnosů pouze diferencovaná hlasovací práva. V této souvislosti se vyšší rozdělení výnosů vztahuje pouze na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, s nimiž je spojeno méně hlasovacích práv nebo žádná hlasovací práva.
5.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a) 

použitelné formy a povaha nepřímého financování kapitálových nástrojů;

b) 

zda a kdy by několikanásobné rozdělení výnosů mohlo mít nepřiměřený negativní vliv na kapitál;

c) 

co se rozumí přednostním rozdělováním výnosů.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 29

Kapitálové nástroje vydané vzájemnými institucemi, družstvy, spořitelnami a podobnými institucemi

1.  
Kapitálové nástroje vydané vzájemnými institucemi, družstvy, spořitelnami a podobnými institucemi lze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 28 spolu se změnami vyplývajícími z použití tohoto článku.
2.  

Pokud jde o splacení kapitálových nástrojů, musí být splněny tyto podmínky:

a) 

s výjimkou případů, kdy to zakazuje použitelné vnitrostátní právo, musí mít instituce možnost odmítnout splacení nástrojů;

b) 

pokud použitelné vnitrostátní právo zakazuje odmítnutí splacení nástrojů, dávají ustanovení, kterými se nástroje řídí, instituci možnost toto splacení omezit;

c) 

odmítnutí splacení nástrojů, nebo případně jeho omezení, nesmí představovat neplnění závazků ze strany instituce.

3.  
Kapitálové nástroje mohou zahrnovat strop nebo omezení maximální výše rozdělených výnosů, pouze pokud je tento strop nebo omezení stanoveno použitelným vnitrostátním právem nebo stanovami instituce.
4.  
Pokud kapitálové nástroje dávají vlastníkovi právo na podíl na fondech instituce v případě platební neschopnosti nebo likvidace, který je omezen do výše nominální hodnoty nástrojů, vztahuje se toto omezení ve stejné míře na držitele všech ostatních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vydaných danou institucí.

Podmínkou stanovenou v prvním pododstavci není dotčena možnost vzájemných institucí, družstev, spořitelen nebo podobných institucí uznat v rámci kmenového kapitálu tier 1 nástroje, které svému držiteli nepřiznávají hlasovací práva a které splňují obě následující podmínky:

a) 

nárok držitelů těchto nástrojů, které nezakládají hlasovací práva, v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce úměrně odpovídá podílu těchto nástrojů bez hlasovacího práva na nástrojích zahrnovaných do celkového kmenového kapitálu tier 1;

b) 

tyto nástroje se jinak považují za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

5.  
Pokud kapitálové nástroje dávají vlastníkovi právo na podíl na aktivech instituce v případě platební neschopnosti nebo likvidace, který je pevně stanoven nebo omezen stropem, vztahuje se toto omezení ve stejné míře na všechny držitele všech nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vydaných danou institucí.
6.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění povahy nezbytných omezení splacení nástrojů, pokud použitelné vnitrostátní právo instituci zakazuje splacení kapitálových nástrojů odmítnout.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 30

Důsledky nesplnění podmínek týkajících se nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1

Jestliže v případě nástroje zahrnovaného do kmenového kapitálu tier 1 přestanou být podmínky stanovené v článku 28 nebo v příslušných případech v 29 plněny, platí následující:

a) 

tento nástroj přestane být okamžitě považován za nástroj zahrnovaný do kmenového kapitálu tier 1;

b) 

emisní ážio související s tímto nástrojem přestane být okamžitě považováno za položku kmenového kapitálu tier 1.

Článek 31

Kapitálové nástroje upsané veřejnými orgány v mimořádných situacích

1.  

V naléhavých situacích mohou příslušné orgány institucím povolit, aby do kmenového kapitálu tier 1 zahrnuly kapitálové nástroje, které splňují alespoň podmínky stanovené v čl. 28 odst. 1 písm. b) až e), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

kapitálové nástroje byly vydány po 1. ledna 2014;

b) 

Komise tyto kapitálové nástroje považuje za státní podporu;

c) 

kapitálové nástroje jsou vydány v rámci rekapitalizačních opatření podle pravidel státní podpory platných v daném okamžiku;

d) 

kapitálové nástroje jsou v plném rozsahu upsány a drženy státem nebo příslušným veřejným orgánem či státem vlastněným subjektem;

e) 

kapitálové nástroje jsou schopny absorbovat ztráty;

f) 

s výjimkou kapitálových nástrojů uvedených v článku 27 opravňují v případě likvidace tyto kapitálové nástroje své vlastníky požadovat podíl na zbylých aktivech instituce po zaplacení všech přednostních pohledávek;

g) 

existují vhodné mechanismy pro ukončení účasti státu nebo v příslušných případech příslušného veřejného orgánu či státem vlastněného subjektu;

h) 

příslušný orgán předem udělil svolení a své rozhodnutí společně s odůvodněním zveřejnil.

2.  
Na základě odůvodněné žádosti dotyčného příslušného orgánu a ve spolupráci s tímto orgánem považuje orgán EBA pro účely tohoto nařízení kapitálové nástroje uvedené v odstavci 1 za rovnocenné nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1.

Oddíl 2

Obezřetnostní filtry

Článek 32

Sekuritizovaná aktiva

1.  

Instituce vyloučí ze všech složek kapitálu zvýšení vlastního kapitálu podle použitelného účetního rámce, které vyplývá ze sekuritizace aktiv, včetně těchto případů:

a) 

zvýšení souvisejícího s budoucím maržovým příjmem, který pro instituci znamená zisk z prodeje;

b) 

čistého zisku plynoucího z kapitalizace budoucího příjmu ze sekuritizovaných aktiv, která zajišťují úvěrové posílení pozic v sekuritizaci, je-li instituce původcem sekuritizace.

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění pojmu „zisk z prodeje“ uvedeného v odst. 1 písm. a).

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 33

Zajištění peněžních toků a změny hodnoty vlastních závazků

1.  

Instituce nezahrnou do složek kapitálu tyto položky:

a) 

oceňovací rozdíly ze změn reálné hodnoty spojené se zisky nebo ztrátami ze zajištění peněžních toků z finančních nástrojů, které nejsou oceněny reálnou hodnotou, včetně plánovaných peněžních toků;

b) 

zisky nebo ztráty ze závazků instituce oceněných reálnou hodnotou, které vyplývají ze změn vlastního úvěrového hodnocení instituce;

▼M8

c) 

v reálné hodnotě vyjádřené zisky a ztráty z derivátových závazků instituce, které vyplývají ze změn vlastního úvěrového rizika instituce.

▼B

2.  
Pro účely odst. 1 písm. c) nesmějí instituce zisky nebo ztráty v reálné hodnotě, které vyplývají z jejich vlastního úvěrového rizika, kompenzovat zisky nebo ztrátami v reálné hodnotě, které vyplývají z úvěrového rizika jejich protistran.
3.  

Aniž je dotčen odst. 1 písm. b), instituce může do kapitálu zahrnout výši zisku nebo ztráty ze svých závazků, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

závazky mají formu dluhopisů uvedených v čl. 52 odst. 4 směrnice 2009/65/ES;

b) 

změny v hodnotě aktiv a závazků instituce jsou důsledkem stejných změn ve vlastním úvěrovém hodnocení instituce;

c) 

existuje úzká spojitost mezi hodnotou dluhopisů uvedených v písmeni a) a hodnotou aktiv instituce;

d) 

hypoteční úvěry je možné umořit tím, že dluhopisy, jimiž jsou tyto hypoteční úvěry financovány, jsou odkoupeny za tržní nebo nominální hodnotu.

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění úzké spojitosti mezi hodnotou dluhopisů a hodnotou aktiv, jak je uvedena v odst. 3 písm. c).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 30. září 2013.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 34

Dodatečné úpravy ocenění

1.  
1. Instituce při výpočtu výše svého kapitálu uplatní požadavky článku 105 na veškerá svá aktiva oceněná reálnou hodnotou a odečtou z kmenového kapitálu tier 1 částku ve výši nezbytných dodatečných úprav ocenění.

▼M17

4.  
EBA za konzultace s ESMA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění ukazatelů a podmínek, které použije k určení mimořádných okolností uvedených v odstavci 2, a pro upřesnění snížení celkových souhrnných dodatečných úprav ocenění podle uvedeného odstavce.

EBA předloží Komisi tyto návrhy regulačních technických norem do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 35

Nerealizované zisky a ztráty při oceňování reálnou hodnotou

Kromě položek uvedených v článku 33 neprovádějí instituce takové úpravy, kterými by ze svého kapitálu vyloučily nerealizované zisky nebo ztráty z aktiv nebo závazků oceněných reálnou hodnotou.

Oddíl 3

Odpočty od položek kmenového kapitálu tier 1, výjimky a alternativní postupy

Pododdíl 1

Odpočty od položek kmenového kapitálu tier 1

Článek 36

Odpočty od položek kmenového kapitálu tier 1

1.  

Instituce od položek kmenového kapitálu tier 1 odečtou toto:

a) 

ztráty běžného účetního roku;

▼M8

b) 

nehmotná aktiva s výjimkou obezřetně oceněných aktiv v podobě softwaru, jejichž hodnota není negativně ovlivněna řešením krize, platební neschopností nebo likvidací instituce;

▼B

c) 

odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku;

d) 

instituce počítající objemy rizikově vážených expozic pomocí přístupu IRB odečtou záporné hodnoty vyplývající z výpočtu výše očekávaných ztrát podle článků 158 a 159;

e) 

aktiva penzijního fondu definovaných požitků v rozvaze instituce.

f) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, včetně vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, které je instituce povinna odkoupit na základě skutečného nebo podmíněného závazku plynoucího z existující smlouvy;

g) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, pokud tyto subjekty mají s institucí vztah vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit kapitál instituce;

h) 

příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici;

i) 

příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce má významnou investici;

▼C3

j) 

hodnotu položek, jež mají být odečteny od položek vedlejšího kapitálu tier 1 podle článku 56, která přesahuje položky vedlejšího kapitálu tier 1 instituce;

▼B

k) 

objem expozice u následujících položek, kterým se má přiřadit riziková váha 1 250  %, pokud instituce odečítá tento objem expozice z objemu položek kmenového kapitálu tier 1 jako alternativní postup k použití rizikové váhy 1 250  %:

i) 

u kvalifikovaných účastí mimo finanční sektor;

▼M5

ii) 

u sekuritizovaných pozic v souladu s čl. 244 odst. 1 písm. b), čl. 245 odst. 1 písm. b) a článkem 253;

▼B

iii) 

u volných dodávek v souladu s čl. 379 odst. 3;

iv) 

u pozic v koši, pro které instituce nemůže určit rizikovou váhu v rámci přístupu IRB v souladu s čl. 153 odst. 8;

v) 

u akciových expozic v rámci přístupu založeného na interních modelech v souladu s čl. 155 odst. 4;

l) 

daňové platby týkající se položek kmenového kapitálu tier 1 předvídatelné v době výpočtu, s výjimkou případu, kdy instituce vhodně upraví hodnotu položek kmenového kapitálu tier 1, pokud tyto daňové platby snižují částku, do jejíž výše lze dané položky použít ke krytí rizik nebo ztrát;

▼M7

m) 

příslušnou výši nedostatečného krytí pro nevýkonné expozice;

▼M8

n) 

v případě příslibu minimální hodnoty uvedeného v čl. 132c odst. 2 jakákoli částka, o kterou je současná tržní hodnota podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování ve vztahu k příslibu minimální hodnoty nižší než současná hodnota příslibu minimální hodnoty a pro kterou instituce dosud neuznala snížení položek kmenového kapitálu tier 1.

▼B

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění toho, jak mají být uplatňovány odpočty podle odst. 1 písm. a), c), e), f), h), i) a l) tohoto článku a související odpočty uvedené v čl. 56 písm. a), c), d) a f) a v čl. 66 písm. a), c) a d).

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění druhů kapitálových nástrojů finančních institucí a, za konzultace Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (EIOPA) zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ze dne 24. listopadu 2010  ( 23 ) orgánu EIOPA, pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí a podniků vyňatých z působnosti směrnice 2009/138/ES v souladu s článkem 4 uvedené směrnice, které se odečítají od těchto složek kapitálu:

a) 

od položek kmenového kapitálu tier 1;

b) 

od položek vedlejšího kapitálu tier 1;

c) 

od položek kapitálu tier 2.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem s cílem upřesnit, jak mají být uplatňovány odpočty uvedené v odst. 1 písm. b) včetně závažnosti negativních dopadů na hodnotu, které nezpůsobují obavy z hlediska obezřetnosti.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 37

Odpočty nehmotných aktiv

Instituce určí objem nehmotných aktiv, která mají být odečtena, podle těchto ustanovení:

a) 

částka, která má být odečtena, se sníží o související odložené daňové závazky, které by zanikly, ►C2  kdyby došlo ke znehodnocení nehmotných aktiv ◄ nebo jejich odúčtování podle použitelného účetního rámce;

b) 

částka, která má být odečtena, zahrnuje goodwill zahrnutý v ocenění významných investic instituce;

▼M8

c) 

částka, která má být odečtena, se sníží o částku účetního přecenění nehmotných aktiv dceřiných podniků odvozených z konsolidace dceřiných podniků a přiřaditelných osobám jiným než podnikům zahrnutým do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

▼B

Článek 38

Odpočty odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku

1.  
Instituce určí výši odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku, které mají být odečteny, podle tohoto článku.
2.  
S výjimkou případů, kdy jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 3, se výše odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku vypočítává, aniž by byla snížena o související odložené daňové závazky instituce.
3.  

Výše odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku může být snížena o související odložené daňové závazky instituce, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

daný subjekt má podle použitelného vnitrostátního práva ze zákona právo započítat tyto splatné daňové pohledávky vůči splatným daňovým závazkům;

b) 

odložené daňové pohledávky a odložené daňové závazky se vztahují k daním, které jsou vybírány stejným daňovým orgánem a od stejného subjektu podléhajícího dani.

4.  
Související odložené daňové závazky instituce použité pro účely odstavce 3 nesmějí zahrnovat odložené daňové závazky, o které je snížena hodnota nehmotných aktiv nebo aktiv penzijního fondu definovaných požitků, jež má být odečtena.
5.  

Výše souvisejících odložených daňových závazků uvedená v odstavci 4 se rozdělí mezi:

a) 

odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů, které nejsou odečteny podle čl. 48 odst. 1;

b) 

všechny ostatní odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku.

Instituce rozdělí související odložené daňové závazky podle poměrných částí, jaké představují odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku uvedené v písmenech a) a b).

Článek 39

Přeplatky daně, zpětně použité daňové ztráty a odložené daňové pohledávky nezávislé na budoucím zisku

1.  

Následující položky se neodečítají od kapitálu a uplatňuje se na ně riziková váha v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo případně kapitolou 3:

a) 

přeplatky daně instituce v běžném roce;

b) 

daňové ztráty instituce v běžném roce použité zpětně na předchozí roky, z nichž vyplývá pohledávka za ústřední vládou, regionální vládou nebo místním daňovým orgánem.

2.  

►M8  Odložené daňové pohledávky nezávislé na budoucím zisku jsou omezeny na odložené daňové pohledávky, které byly vytvořeny před 23. listopadem 2016 a vyplývají z přechodných rozdílů, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky: ◄

a) 

v případě, že instituce při formálním schvalování své roční účetní závěrky vykáže ztrátu, nebo v případě likvidace či platební neschopnosti instituce jsou automaticky a povinně neprodleně nahrazeny slevou na dani;

b) 

instituce může podle použitelného vnitrostátního daňového práva kompenzovat slevu na dani podle písmene a) jakýmkoli daňovým závazkem instituce nebo jakéhokoli jiného podniku, který je podle tohoto práva pro daňové účely zahrnut do téže konsolidace jako daná instituce, či jakéhokoli jiného podniku, který podléhá dohledu na konsolidovaném základě v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2;

c) 

pokud hodnota slev na dani podle písmene b) převyšuje daňové závazky podle uvedeného písmene, je tento případný rozdíl neprodleně nahrazen přímou pohledávkou za ústřední vládou členského státu, v němž má instituce sídlo.

Jsou-li splněny podmínky stanovené v písmenech a), b) a c), uplatní instituce na odložené daňové pohledávky rizikovou váhu ve výši 100 %.

Článek 40

Odpočty záporných hodnot vyplývajících z výpočtu výše očekávaných ztrát

Částka, která má být odečtena v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. d), se nesnižuje o nárůst odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku nebo o jiné dodatečné daňové účinky, které by mohly vzniknout, ►C2  pokud by se rezervy měly zvýšit na úroveň očekávaných ztrát podle části třetí hlavy II kapitoly 3 oddílu 3. ◄

Článek 41

Odpočty aktiv penzijního fondu definovaných požitků

▼C2

1.  

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. e) se výše aktiv penzijního fondu definovaných požitků, která má být odečtena, sníží o tyto částky:

a) 

výši všech souvisejících odložených daňových závazků, které by mohly zaniknout, kdyby došlo ke znehodnocení aktiv nebo jejich odúčtování podle použitelného účetního rámce;

b) 

výši aktiv penzijního fondu definovaných požitků, jež instituce může bez omezení používat, pokud obdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

Aktivům použitým ke snížení částky, která má být odečtena, se přidělí riziková váha v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2, případně 3.

▼B

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění kritérií, podle nichž příslušný orgán povoluje institucím snížit výši aktiv penzijního fondu definovaných požitků, jak je uvedeno v odst. 1 písm. b).

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 42

Odpočty kapitálových investic do vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. f) počítají instituce kapitálové investice do vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a) 

instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic do vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě drženy v investičním portfoliu;

b) 

instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1 zahrnutým do těchto indexů;

c) 

instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě drženy v investičním portfoliu.

Článek 43

Významné investice v subjektech finančního sektoru

Pro účely odpočtu se investice instituce v subjektu finančního sektoru považuje za významnou, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a) 

instituce vlastní více než 10 % nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 vydaných daným subjektem;

b) 

instituce má s daným subjektem úzké propojení a vlastní nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 vydané daným subjektem;

c) 

instituce vlastní nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1 vydané daným subjektem a tento subjekt není zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2, avšak je zahrnut do téže účetní konsolidace jako instituce pro účely účetního výkaznictví podle použitelného účetního rámce.

Článek 44

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru v případech vzájemné účasti, jejímž účelem je umělé zvýšení kapitálu

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 36 odst. 1 písm. g), h) a i) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 a jiných kapitálových nástrojů subjektů finančního sektoru se vypočítají na základě hrubých dlouhých pozic;

b) 

pro účely odpočtu se položky kapitálu tier 1 pojišťovny považují za kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1.

Článek 45

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 36 odst. 1 písm. h) a i) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

▼M8

i) 

datum splatnosti krátké pozice je buď stejné, nebo pozdější než datum splatnosti dlouhé pozice nebo zbytková splatnost krátké pozice činí nejméně jeden rok;

▼B

ii) 

buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči kapitálovým nástrojům subjektů finančního sektoru zahrnutým do těchto indexů.

Článek 46

Odpočty nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 v případě, že instituce nemá v subjektu finančního sektoru významnou investici

1.  

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. h) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

souhrnná hodnota, o kterou přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % hodnoty souhrnné výše kmenového kapitálu tier 1 instituce vypočtené po uplatnění těchto ustanovení na položky kmenového kapitálu tier 1:

i) 

článků 32 až 35;

ii) 

odpočtů uvedených v čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;

iii) 

článků 44 a 45;

b) 

hodnota přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 těch subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, ►C2  vydělená souhrnnou hodnotou přímých, nepřímých a syntetických investic instituce do nástrojů kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 těchto subjektů finančního sektoru. ◄

2.  
Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru uvedeného v odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů.

▼C2

3.  

Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, je rozdělena mezi všechny držené nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1. Instituce určí hodnotu každého nástroje kmenového kapitálu tier 1, která má být odečtena podle odstavce 1, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částí stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

▼B

a) 

hodnota kapitálových investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b) 

poměrná část souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj zahrnovaný do kmenového kapitálu tier 1, do něhož bylo investováno.

4.  
Hodnota kapitálových nástrojů uvedená v čl. 36 odst. 1 písm. h), která je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i) až iii), se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.

▼C2

5.  

Instituce určí hodnotu každého nástroje kmenového kapitálu tier 1, na nějž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce hodnotou stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota kapitálových investic, na niž se mají použít rizikové váhy podle odstavce 4;

b) 

poměrná část vyplývající z výpočtu podle odst. 3 písm. b).

▼B

Článek 47

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 v případě, že instituce má v subjektu finančního sektoru významnou investici

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. i) se z příslušné částky, která má být odečtena z kmenového kapitálu tier 1, vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů a částka se určí v souladu s články 44 a 45 a pododdílem 2.

▼M7

Článek 47a

Nevýkonné expozice

1.  

Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) zahrnuje expozice kteroukoliv z následujících položek, pokud nejsou zahrnuty v obchodním portfoliu instituce:

a) 

dluhový nástroj, včetně dluhového cenného papíru, úvěru, zálohy a vkladu na požádání;

b) 

poskytnutý úvěrový příslib, poskytnutou finanční záruku nebo jakýkoli jiný poskytnutý závazek bez ohledu na to, zda je odvolatelný, nebo neodvolatelný, s výjimkou nevyčerpaných úvěrových příslibů, které lze bezpodmínečně a bez předchozího oznámení kdykoli odvolat nebo které fakticky umožňují automatické zrušení příslibu z důvodu zhoršení úvěruschopnosti dlužníka.

2.  
Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se hodnotou expozice dluhového nástroje rozumí jeho účetní hodnota stanovená bez ohledu na specifické úpravy o úvěrové riziko, dodatečné úpravy ocenění v souladu s články 34 a 105, částky odečtené v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m), další snížení kapitálu související s danou expozicí nebo částečné odpisy provedené institucí od okamžiku, kdy byla expozice naposledy klasifikována jako nevýkonná.

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) zahrnuje hodnota expozice dluhového nástroje, který byl nakoupen za nižší cenu, než byla dlužná částka, rozdíl mezi nákupní cenou a dlužnou částkou.

Po účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se hodnotou expozice poskytnutého úvěrového příslibu, poskytnuté finanční záruky nebo jakéhokoli jiného závazku uvedeného v odst. 1 písm. b) tohoto článku rozumí jejich nominální hodnota, která představuje maximální expozici instituce vůči úvěrovému riziku bez ohledu na případné majetkové nebo osobní zajištění úvěrového rizika. Nominální hodnotou úvěrového příslibu se rozumí nevyčerpaná částka, kterou instituce přislíbila půjčit, a nominální hodnotou poskytnuté finanční záruky se rozumí maximální částka, kterou by subjekt musel zaplatit, kdyby byla záruka uplatněna.

Nominální hodnota podle třetího pododstavce tohoto odstavce nezohledňuje žádné specifické úpravy o úvěrové riziko, dodatečné úpravy ocenění v souladu s články 34 a 105, částky odečtené v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) ani další snížení kapitálu související s danou expozicí.

3.  

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) se jako nevýkonné klasifikují tyto expozice:

a) 

expozice, u níž se má za to, že došlo k selhání podle článku 178;

b) 

expozice považovaná za znehodnocenou v souladu s platným účetním rámcem;

c) 

expozice ve zkušební době podle odstavce 7, u níž jsou poskytnuty další úlevy nebo která je více než 30 dnů po splatnosti;

d) 

expozice ve formě závazku, který, kdyby byl uplatněn nebo jinak použit, by pravděpodobně nebyl splacen v plné výši bez realizace kolaterálu;

e) 

expozice ve formě finanční záruky, kterou zaručená strana pravděpodobně uplatní, včetně případů, kdy podkladová zaručená expozice splňuje kritéria, aby mohla být považována za nevýkonnou.

Pro účely písmene a) budou všechny rozvahové a podrozvahové expozice vůči dlužníkovi považovány za nevýkonné, pokud má instituce rozvahové expozice vůči tomuto dlužníkovi, které jsou více než 90 dnů po splatnosti a které představují více než 20 % všech rozvahových expozic vůči tomuto dlužníkovi.

4.  

Expozice, u nichž nebyla poskytnuta úleva, přestanou být klasifikovány pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) jako nevýkonné, jestliže budou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

expozice splňuje kritéria pro vyřazení uplatňovaná institucí pro zrušení klasifikace jako znehodnocené expozice v souladu s platným účetním rámcem a pro zrušení klasifikace jako expozice v selhání v souladu s článkem 178;

b) 

situace dlužníka se zlepšila do takové míry, že instituce je přesvědčena, že pravděpodobně dojde ke splacení v plné výši a včas;

c) 

dlužník nemá žádnou částku déle než 90 dnů po splatnosti.

5.  
Klasifikace nevýkonné expozice jako neoběžného aktiva určeného k prodeji v souladu s platným účetním rámcem neruší její klasifikaci jako nevýkonné expozice pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m).
6.  

Nevýkonné expozice, u nichž byly poskytnuty úlevy, přestanou být klasifikovány jako nevýkonné pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m), pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

expozice přestaly být ve stavu, který by vedl k jejich klasifikaci jako nevýkonné expozice podle odstavce 3;

b) 

uplynul alespoň jeden rok ode dne, kdy byla poskytnuta úleva, nebo ode dne, kdy byly expozice klasifikovány jako nevýkonné, podle toho, co nastalo později;

c) 

po poskytnutí úlevy neexistují žádné částky po splatnosti a instituce je na základě analýzy finanční situace dlužníka přesvědčena, že pravděpodobně dojde k včasnému a úplnému splacení expozice.

▼C4

Úplné a včasné splacení lze považovat za pravděpodobné, pokud dlužník provedl pravidelné a včasné platby, jejichž výše se rovná kterékoli z těchto částek:

▼M7

a) 

částce, která byla po splatnosti před poskytnutím úlevy, pokud existovaly částky po splatnosti;

b) 

částce, která byla odepsána v rámci poskytnutí úlevy, jestliže žádné částky nebyly po splatnosti.

7.  

Jestliže nevýkonná expozice přestala být klasifikována jako nevýkonná podle odstavce 6, je tato expozice ve zkušební době, dokud nejsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

ode dne, kdy byla expozice, na niž byla poskytnuta úleva, překlasifikována jako výkonná, uplynuly alespoň dva roky;

b) 

alespoň polovinu období, po které tato expozice byla ve zkušební době, byly prováděny pravidelné a včasné platby vedoucí ke splacení podstatné souhrnné částky jistiny nebo úroku;

c) 

žádná z expozic vůči dlužníkovi není více než 30 dní po splatnosti.

Článek 47b

Úleva

1.  

Úlevou se rozumí úleva poskytnutá institucí dlužníkovi, který se potýká nebo pravděpodobně bude potýkat s potížemi při plnění svých finančních závazků. Úleva může vést ke ztrátě pro věřitele a rozumí se jí některé z těchto opatření:

a) 

změna podmínek dluhového závazku, která by nebyla přiznána, kdyby se dlužník nepotýkal s potížemi při plnění svých finančních závazků;

b) 

celkové nebo částečné refinancování dluhového závazku, které by nebylo poskytnuto, kdyby se dlužník nepotýkal s potížemi při plnění svých finančních závazků.

2.  

Za úlevu se považují alespoň tyto situace:

a) 

nové smluvní podmínky jsou vůči dlužníkovi příznivější než předchozí smluvní podmínky, pokud se dlužník potýká nebo pravděpodobně bude potýkat s potížemi při plnění svých finančních závazků;

b) 

nové smluvní podmínky jsou vůči dlužníkovi příznivější než smluvní podmínky nabízené v dané době stejnou institucí dlužníkům s podobným rizikovým profilem, pokud se dlužník potýká nebo pravděpodobně bude potýkat s potížemi při plnění svých finančních závazků;

c) 

expozice podle původních smluvních podmínek byla klasifikována jako nevýkonná před změnou smluvních podmínek nebo by byla klasifikována jako nevýkonná, pokud by nedošlo ke změně smluvních podmínek;

d) 

opatření vede k celkovému nebo částečnému zrušení dluhového závazku;

e) 

instituce schválí uplatnění ustanovení, jež dlužníkovi umožňují změnu podmínek smlouvy, a expozice byla klasifikována jako nevýkonná před uplatněním těchto ustanovení nebo by byla klasifikována jako nevýkonná, kdyby nedošlo k uplatnění těchto ustanovení;

f) 

v době nebo přibližně v době poskytnutí úvěru splácel dlužník jistinu nebo úroky z jiného dluhového závazku vůči stejné instituci, který byl klasifikován jako nevýkonná expozice nebo by byl klasifikován jako nevýkonná expozice, kdyby tyto platby nebyly provedeny;

g) 

změna smluvních podmínek zahrnuje splátky formou realizace kolaterálu, pokud tato změna představuje úlevu.

3.  

Následující okolnosti jsou ukazateli toho, že mohly být přijaty úlevy:

a) 

alespoň jednou v průběhu tří měsíců předcházejících změně původní smlouvy byla expozice o více než 30 dnů po splatnosti nebo by k tomu bez uvedené změny bývalo došlo;

b) 

v době nebo přibližně v době uzavření úvěrové smlouvy splácel dlužník jistinu nebo úroky z jiného dluhového závazku vůči stejné instituci, který byl po splatnosti 30 dnů alespoň jednou v průběhu tří měsíců před poskytnutím nového úvěru;

c) 

instituce schválí uplatnění ustanovení, jež dlužníkovi umožňují změnu smluvních podmínek, a expozice je 30 dnů po splatnosti nebo by byla 30 dnů po splatnosti, kdyby nedošlo k uplatnění těchto ustanovení.

4.  
Pro účely tohoto článku se potíže dlužníka při plnění finančních závazků posuzují na jeho úrovni, přičemž se berou v úvahu všechny právnické osoby ve skupině dlužníka, které spadají do účetní konsolidace této skupiny, a fyzické osoby, které tuto skupinu ovládají.

Článek 47c

Odpočet nevýkonných expozic

1.  

Pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) stanoví instituce příslušnou výši nedostatečného krytí samostatně pro každou nevýkonnou expozici, jež má být odečtena od položek kmenového kapitálu tier 1, odečtením částky stanovené v písmenu b) tohoto odstavce od částky stanovené v písmenu a) tohoto odstavce, pokud částka uvedená v písmenu a) převyšuje částku uvedenou v písmenu b):

a) 

součet:

i) 

případné nezajištěné části každé nevýkonné expozice vynásobené příslušným koeficientem podle odstavce 2 a

ii) 

případné zajištěné části každé nevýkonné expozice vynásobené příslušným koeficientem podle odstavce 3;

b) 

součet těchto položek, pokud se týkají téže nevýkonné expozice:

i) 

specifické úpravy o úvěrové riziko;

ii) 

dodatečné úpravy ocenění podle článků 34 a 105;

iii) 

jiné odpočty kapitálu;

iv) 

u institucí počítajících objemy rizikově vážených expozic pomocí přístupu založeného na interním ratingu absolutní hodnota částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. d), které se týkají nevýkonných expozic, přičemž absolutní hodnota přiřaditelná každé nevýkonné expozici je stanovena vynásobením částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. d) příspěvkem výše očekávané ztráty z nevýkonné expozice k celkové výši očekávaných ztrát z expozic v selhání, případně expozic bez selhání;

v) 

pokud je nevýkonná expozice nakoupena za cenu nižší, než je částka dlužná dlužníkem, rozdíl mezi nákupní cenou a částkou dlužnou dlužníkem a

vi) 

částky odepsané institucí od okamžiku, kdy byla expozice klasifikována jako nevýkonná.

Zajištěná část nevýkonné expozice je ta část této expozice, která je pro účely výpočtu kapitálových požadavků v souladu s částí třetí hlavou II považována za zajištěnou majetkovým nebo osobním zajištěním úvěrového rizika nebo je plně a zcela zajištěna nemovitostmi.

Nezajištěná část nevýkonné expozice odpovídá případnému rozdílu mezi hodnotou expozice podle čl. 47a odst. 1 a případnou zajištěnou částí expozice.

2.  

Pro účely odst. 1 písm. a) bodu i) se použijí tyto koeficienty:

a) 

0,35 pro nezajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem třetího roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

b) 

1 pro nezajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní od prvního dne čtvrtého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné.

3.  

Pro účely odst. 1 písm. a) bodu ii) se použijí tyto koeficienty:

a) 

0,25 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem čtvrtého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

b) 

0,35 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem pátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

c) 

0,55 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem šestého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

d) 

0,70 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, přičemž tento koeficient se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem sedmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

e) 

0,80 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna jiným majetkovým nebo osobním zajištěním úvěrového rizika v souladu s částí třetí hlavou II, přičemž tento koeficient se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem sedmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

f) 

0,80 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, přičemž tento koeficient se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

g) 

1 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna jiným majetkovým nebo osobním zajištěním úvěrového rizika v souladu s částí třetí hlavou II, přičemž tento koeficient se uplatní od prvního dne osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

h) 

0,85 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, přičemž tento koeficient se uplatní v období mezi prvním a posledním dnem devátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné;

i) 

1 pro část nevýkonné expozice, která je zajištěna nemovitostmi v souladu s částí třetí hlavou II nebo která je úvěrem na obytné nemovitosti zaručeným způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku 201, přičemž tento koeficient se uplatní v období od prvního dne desátého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné.

▼M11

4.  

Odchylně od odstavce 3 tohoto článku se na část nevýkonné expozice, na kterou poskytla záruku nebo kterou pojistila státní vývozní úvěrová agenturou nebo na kterou poskytl záruku nebo protizáruku způsobilý poskytovatel zajištění uvedený v čl. 201 odst. 1 písm. a) až e), vůči které mu by nezajištěné expozice měly podle části třetí hlavy II kapitoly 2 přidělenu rizikovou váhu 0 %, uplatní tyto koeficienty:

▼M7

a) 

0 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní v období mezi prvním a sedmým rokem po klasifikaci expozice jako nevýkonné, a

b) 

1 pro zajištěnou část nevýkonné expozice, který se uplatní od prvního dne osmého roku po klasifikaci expozice jako nevýkonné.

5.  
EBA posoudí různé způsoby používané pro ocenění zajištěných nevýkonných expozic a může vypracovat pokyny určující obecnou metodiku, včetně možných minimálních požadavků na přecenění z hlediska času a ad hoc metod, pro obezřetné oceňování způsobilých forem majetkového a osobního zajištění úvěrového rizika, zejména pokud jde o předpoklady týkající se jejich návratnosti a vymahatelnosti. Tyto pokyny mohou rovněž zahrnovat obecnou metodiku pro určení zajištěné části nevýkonné expozice, jak je uvedeno v odstavci 1.

Tyto pokyny se vydávají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  
Odchylně od odstavce 2, pokud byla u expozice poskytnuta úleva v období mezi jedním rokem a dvěma roky po klasifikaci expozice jako nevýkonné, použije se po dobu jednoho dalšího roku koeficient použitelný v souladu s odstavcem 2 ke dni, kdy je úleva poskytnuta.

Odchylně od odstavce 3, pokud byla u expozice poskytnuta úleva v období mezi dvěma a šesti roky po klasifikaci expozice jako nevýkonné, použije se po dobu jednoho dalšího roku koeficient použitelný v souladu s odstavcem 3 ke dni, kdy je úleva poskytnuta.

Tento odstavec se použije pouze pro první úlevu, která byla poskytnuta od klasifikace expozice jako nevýkonné.

▼B

Pododdíl 2

Výjimky z odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1 a alternativní postupy k těmto odpočtům

Článek 48

Prahové hodnoty pro výjimky z odpočtů od položek kmenového kapitálu tier 1

1.  

Při odpočtech požadovaných podle čl. 36 odst. 1 písm. c) a i) instituce nemají povinnost odečítat objemy položek uvedených níže v písmenech a) a b) tohoto odstavce, jejichž souhrnná výše je rovna nebo nižší než prahová hodnota uvedená v odstavci 2:

a) 

odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů, jejichž souhrnná výše je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění těchto ustanovení:

i) 

článků 32 až 35;

ii) 

čl. 36 odst. 1 písm. a) až h), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů;

b) 

v případech, kdy má instituce významnou investici v subjektu finančního sektoru, přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 těchto subjektů, jejichž souhrnná výše je rovna nebo nižší než 10 % hodnoty položek kmenového kapitálu tier 1 instituce vypočtené po uplatnění těchto ustanovení:

i) 

článků 32 až 35;

ii) 

čl. 36 odst. 1 písm. a) až h), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů;

2.  

Pro účely odstavce 1 musí být prahová hodnota rovna částce uvedené v písmeni a) tohoto odstavce vynásobené procentní hodnotou uvedenou v písmeni b) tohoto odstavce:

a) 

zbývající objem položek kmenového kapitálu tier 1 poté, co jsou v plném rozsahu uplatněny úpravy a odpočty podle článků 32 až 36, a aniž by se uplatnily prahové hodnoty pro výjimky podle tohoto článku;

b) 

17,65 %.

3.  

Pro účely odstavce 1 instituce určí část odložených daňových pohledávek v celkovém objemu položek kmenového kapitálu tier 1, které nemusí být odečteny, vydělením hodnoty stanovené v písm. a) tohoto odstavce hodnotou stanovenou v písm. b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů, jejichž souhrnná výše je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce;

b) 

součet těchto hodnot:

i) 

hodnota uvedená v písm. a);

ii) 

hodnota přímých, nepřímých a syntetických investic instituce do kapitálových nástrojů subjektů finančního sektoru, v nichž instituce ►C2  má významnou investici, jejíž souhrnná výše ◄ je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce.

Poměrná část významných investic do celkového objemu položek, které nemusí být odečteny, se rovná jedné minus poměrná část uvedená v prvním pododstavci.

4.  
Objemy položek, které nejsou odečteny podle odstavce 1, podléhají rizikové váze 250 %.

Článek 49

Požadavek na odpočet, pokud se uplatňuje konsolidace, doplňkový dozor nebo institucionální systémy ochrany

1.  

Pro účely výpočtu individuálního, subkonsolidovaného a konsolidovaného kapitálu, kdy příslušné orgány vyžadují nebo povolují, aby instituce použily metody 1, 2 nebo 3 uvedené v příloze I směrnice 2002/87/ES, mohou příslušné orgány institucím povolit, aby neodečítaly investice do kapitálových nástrojů subjektu finančního sektoru, v němž mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce má významnou investici, a to za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené v písm. a) až e) tohoto odstavce:

a) 

subjekt finančního sektoru je pojišťovnou, zajišťovnou nebo pojišťovací holdingovou společností;

b) 

tato pojišťovna, zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost je zahrnuta ve stejném doplňkovém dozoru podle směrnice 2002/87/ES jako mateřská instituce, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost nebo instituce, která dané kapitálové nástroje drží;

c) 

instituce obdržela předchozí svolení příslušných orgánů;

d) 

před udělením svolení podle písmene c) a soustavně se příslušné orgány přesvědčují, že integrované řízení, řízení rizik a systém interní kontroly subjektů, které by byly zahrnuty do konsolidace podle metody 1, 2 nebo 3, jsou adekvátní;

e) 

kapitálové investice v daném subjektu patří jednomu z těchto subjektů:

i) 

mateřské úvěrové instituci;

ii) 

mateřské finanční holdingové společnosti;

iii) 

mateřské smíšené finanční holdingové společnosti;

iv) 

instituci;

v) 

dceřinému podniku jednoho ze subjektů uvedených v bodech i) až iv), který je zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

Zvolená metoda je uplatňována dlouhodobě a konzistentně.

2.  
Pro účely výpočtu individuálního a subkonsolidovaného kapitálu neodečítají instituce podléhající dohledu na konsolidovaném základě v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2 kapitálové investice do kapitálových nástrojů vydaných subjekty finančního sektoru zahrnutými do dohledu na konsolidovaném základě, pokud příslušné orgány nerozhodly, že tyto odpočty musí být vyžadovány pro konkrétní účely, zejména pro účely strukturálního oddělení bankovních činností a plánování procesů k řešení úpadku.

Uplatnění přístupu uvedeného v prvním pododstavci nesmí mít neúměrné nepříznivé účinky na finanční systém jako celek nebo jeho části v jiných členských státech nebo v celé Unii tím, že by vytvářel nebo představoval překážku fungování vnitřního trhu nebo že by vytvářel překážky bránící jeho fungování.

▼M8

Tento odstavec se nepoužije při výpočtu kapitálu pro účely požadavků stanovených v článcích 92a a 92b, který se vypočte v souladu s odpočtovým rámcem uvedeným v čl. 72e odst. 4.

▼M15

Tento odstavec se nepoužije na odpočty stanovené v čl. 72e odst. 5.

▼B

3.  

Příslušné orgány mohou pro účely výpočtu kapitálu na individuálním či subkonsolidovaném základě institucím povolit, aby neodečítaly kapitálové investice do kapitálových nástrojů v těchto případech:

a) 

má-li instituce kapitálovou investici v jiné instituci a jsou-li splněny podmínky uvedené v bodech i) až v);

i) 

instituce spadají do stejného institucionálního systému ochrany uvedeného v čl. 113 odst. 7;

ii) 

příslušné orgány udělily svolení uvedené v čl. 113 odst. 7;

iii) 

podmínky stanovené v čl. 113 odst. 7 jsou splněny;

iv) 

institucionální systém ochrany sestavuje konsolidovanou rozvahu podle čl. 113 odst. 7 písm. e), nebo není-li stanovena povinnost sestavovat konsolidovanou účetní závěrku, rozšířený souhrnný výpočet, o němž se příslušné orgány přesvědčí, že je rovnocenný ustanovením směrnice 86/635/EHS, jež zahrnuje některé úpravy ustanovení směrnice 83/349/EHS nebo nařízení (ES) č. 1606/2002, jimiž se řídí konsolidované účetní závěrky skupin úvěrových institucí. Rovnocennost uvedeného rozšířeného souhrnného výpočtu potvrdí externí auditor, a zejména to, že při výpočtu nedochází ani k vícenásobnému použití prvků způsobilých pro výpočet kapitálu, ani k žádné nevhodné tvorbě kapitálu mezi členy institucionálního systému ochrany. ►M8  Konsolidovaná rozvaha nebo rozšířený souhrnný výpočet se oznamují příslušným orgánům s četností stanovenou v prováděcích technických normách uvedených v čl. 430 odst. 7; ◄

►M8  v) 

instituce zahrnuté do institucionálního systému ochrany společně splňují na konsolidovaném nebo rozšířeném souhrnném základě požadavky stanovené v článku 92 a podávají zprávy o dodržování těchto požadavků v souladu s článkem 430. ◄ V rámci institucionálního systému ochrany se nevyžaduje odpočet podílu ve vlastnictví členů, kteří jsou družstvy, nebo právních subjektů, jestliže nejsou členy tohoto systému, a to za podmínky, že nedochází ani k vícenásobnému použití prvků použitelných pro výpočet kapitálu, ani k žádné nevhodné tvorbě kapitálu mezi členy institucionálního systému ochrany a držitelem menšinového podílu, je-li institucí;

b) 

pokud má regionální úvěrová instituce účast ve své ústřední nebo jiné regionální úvěrové instituci a jsou splněny podmínky stanovené v písm. a) bodech i) až v).

4.  
Účasti, u nichž se v souladu s odstavci 1, 2 nebo 3 neprovádí odpočet, se považují za expozice a jsou rizikově váženy v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3.
►C2  5.  
Pokud instituce uplatňuje metodu 1, 2, anebo 3 uvedenou v příloze I směrnice 2002/87/ES, zveřejní ◄ doplňkový kapitálový požadavek a ukazatel kapitálové přiměřenosti finančního konglomerátu vypočtené v souladu s článkem 6 a přílohou I uvedené směrnice.
6.  
EBA, EIOPA a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (dále jen „ESMA“ nebo „orgán ESMA“) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ze dne 24. listopadu 2010 ( 24 ) ESMA vypracují prostřednictvím smíšeného výboru pro účely tohoto článku návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek použití metod výpočtu uvedených v příloze I části II směrnice 2002/87/ES pro účely alternativních postupů k odpočtům uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

▼C1

EBA, EIOPA a ESMA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.

Oddíl 4

Kmenový kapitál tier 1

Článek 50

Kmenový kapitál tier 1

Kmenový kapitál tier 1 instituce se skládá z položek kmenového kapitálu tier 1 po provedení úprav vyžadovaných články 32 až 35, odpočtů podle článku 36 a uplatnění výjimek a alternativních postupů stanovených v článcích 48, 49 a 79.

KAPITOLA 3

Vedlejší kapitál tier 1

Oddíl 1

Položky a nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1

Článek 51

Položky vedlejšího kapitálu tier 1

Položky vedlejšího kapitálu tier 1 jsou tyto:

a) 

kapitálové nástroje za předpokladu splnění podmínek stanovených v čl. 52 odst. 1;

b) 

emisní ážio související s nástroji uvedenými v písmenu a).

Nástroje zahrnuté do písmene a) nejsou považovány za položky kmenového kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2.

Článek 52

Nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1

1.  

Kapitálové nástroje lze považovat za nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

▼M8

a) 

nástroje jsou přímo vydány institucí a plně splaceny;

b) 

nástroje nevlastní žádný z těchto subjektů:

▼B

i) 

institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii) 

podnik, v němž má instituce účast ve formě přímého vlastnictví nebo kontroly nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku;

▼M8

c) 

nabytí vlastnického práva k nástrojům není přímo ani nepřímo financováno institucí;

▼B

d) 

v případě platební neschopnosti instituce se nástroje řadí za nástroje zahrnované do kapitálu tier 2;

e) 

nástroje nejsou zajištěny žádným z těchto subjektů ani se na ně nevztahuje záruka žádného z těchto subjektů, která by zvyšovala pořadí uspokojení pohledávek:

i) 

institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii) 

mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky;

iii) 

mateřskou finanční holdingovou společností nebo jejími dceřinými podniky;

iv) 

holdingovou společností se smíšenou činností nebo jejími dceřinými podniky;

v) 

smíšenou finanční holdingovou společností a jejími dceřinými podniky;

vi) 

podnikem, který má úzké propojení se subjekty uvedenými v bodech i) až v);

f) 

nástroje nejsou předmětem žádných ujednání, ať smluvních či jiných, která v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce zvyšují pořadí uspokojení pohledávek z nich plynoucích;

g) 

nástroje nemají stanovenu splatnost (věčné nástroje) a ustanovení, jimiž se řídí, neobsahují žádnou pobídku k tomu, aby je instituce splatila;

▼M8

h) 

pokud nástroje zahrnují jednu nebo více opcí předčasného umoření včetně kupních opcí, mohou být tyto opce uplatněny dle vlastního uvážení emitenta;

▼B

i) 

nástroje mohou být vypovězeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 77, a nejdříve po uplynutí pěti let ode dne jejich vydání, s výjimkou případů, kdy jsou splněny podmínky stanovené v čl. 78 odst. 4;

▼M8

j) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že by nástroje byly institucí vypovězeny, umořeny nebo zpětně odkoupeny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce, a instituce nic takového ani jinak neuvádí;

▼B

k) 

instituce výslovně ani implicitně neuvádí, že by příslušný orgán souhlasil s žádostí o vypovězení, splacení nebo zpětný odkup nástrojů;

l) 

rozdělení výnosů z nástrojů splňuje tyto podmínky:

i) 

je vypláceno z položek k rozdělení;

ii) 

výše rozdělených výnosů z nástrojů se nebude měnit na základě úvěrového hodnocení instituce nebo jejího mateřského podniku;

iii) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, dávají instituci možnost dle vlastního uvážení kdykoli na neomezenou dobu a na nekumulativním základě zrušit rozdělení výnosů z nástrojů, přičemž instituce může zrušené platby bez omezení použít k úhradě svých závazků podle jejich splatnosti;

iv) 

zrušení rozdělení výnosů nepředstavuje nesplnění závazků ze strany instituce;

v) 

zrušením rozdělení výnosů nevznikají instituci žádná omezení;

m) 

nástroje nejsou jedním z důvodů vedoucích ke zjištění, že závazky instituce převyšují její aktiva, pokud takové zjištění představuje test platební neschopnosti podle použitelného vnitrostátního práva;

n) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby v případě rozhodné události byla trvale nebo dočasně účetně snížena hodnota jistiny nástrojů nebo aby byly nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

o) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, neobsahují žádné prvky, které by mohly bránit rekapitalizaci instituce;

▼M8

p) 

je-li emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, nebo je-li emitent usazen v členském státě, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoce k odpisu a konverzi podle článku 59 uvedené směrnice hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje konvertovány na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

je-li emitent usazen ve třetí zemi a nebyl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby se v případě rozhodnutí příslušného orgánu třetí země hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje konvertovány na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

▼M8

q) 

je-li emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, nebo je-li emitent usazen v členském státě, mohou být nástroje vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle uvedených právních předpisů výkon pravomocí k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 uvedené směrnice účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

r) 

nástroje nejsou předmětem ujednání o kompenzaci nebo započtení, jež by ohrozila jejich schopnost absorbovat ztráty.

▼B

Podmínka stanovená v prvním pododstavci písm. d) se považuje za splněnou bez ohledu na to, zda jsou dané nástroje zahrnuty podle čl. 484 odst. 3 do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2, jsou-li na stejné úrovni.

▼M8

Pro účely prvního pododstavce písm. a) lze za nástroj zahrnovaný do vedlejšího kapitálu tier 1 považovat pouze tu část kapitálového nástroje, která je plně splacena.

▼B

2.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění všech těchto otázek:

a) 

forma a povaha možných pobídek ke splacení nástrojů;

▼C2

b) 

povaha jakéhokoli účetního zvýšení hodnoty jistiny nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 po dočasném odpisu účetní hodnoty jeho jistiny;

c) 

postupy a načasování, pokud jde o následující:

i) 

určení, že došlo k rozhodné události;

ii) 

účetní zvýšení hodnoty jistiny nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 po dočasném odpisu účetní hodnoty jeho jistiny;

▼B

d) 

vlastnosti nástrojů, které by mohly bránit rekapitalizaci instituce;

e) 

použití jednotek pro speciální účel k nepřímé emisi kapitálových nástrojů.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 53

Omezení týkající se zrušení rozdělení výnosů z nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 a prvky, které by mohly bránit rekapitalizaci instituce

Pro účely čl. 52 odst. 1 písm. l) bodu v) a písmena o) nesmí ustanovení, jimiž se řídí nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1, obsahovat především následující:

a) 

požadavek rozdělení výnosů z nástrojů v případě, že se provádí rozdělení výnosů z nástroje vydaného institucí, který je ve stejném nebo podřízenějším pořadí než nástroj zahrnovaný do vedlejšího kapitálu tier 1, včetně nástroje zahrnovaného do kmenového kapitálu tier 1;

b) 

požadavek zrušení výplaty rozdělení výnosů z nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 v případě, že se neprovádí rozdělení výnosů z daných nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1;

c) 

povinnost nahradit výplatu úroků nebo dividend platbou v jakékoli jiné formě. Instituci není taková povinnost uložena jinak.

Článek 54

▼C2

Odpis nebo konverze nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1

▼B

1.  

Pro účely čl. 52 odst. 1 písm. n) se na nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 vztahují tato ustanovení:

a) 

rozhodná událost nastává tehdy, když se poměr kmenového kapitálu tier 1 instituce uvedený v čl. 92 odst. 1 písm. a) sníží pod jednu z těchto hodnot:

i) 

5,125 %;

ii) 

hodnotu vyšší než 5,125 %, kterou určí instituce a která je upřesněna v ustanoveních, jimiž se nástroj řídí;

b) 

instituce mohou v ustanoveních, jimiž se nástroj řídí, vymezit jednu nebo více rozhodných událostí navíc k události vymezené v písmeni a);

c) 

pokud ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby nástroje byly v případě rozhodné události převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, musí současně stanovit jedno z následujícího:

i) 

převodní poměr a maximální povolenou částku převodu;

ii) 

rozsah, v němž budou nástroje převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

▼C2

d) 

pokud ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby v případě rozhodné události byla odepsána hodnota jistiny těchto nástrojů, jsou současně odepsány všechny tyto položky:

▼B

i) 

pohledávka držitele nástroje v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce;

ii) 

částka, která má být vyplacena v případě vypovězení nebo splacení nástroje;

iii) 

rozdělení výnosů z nástroje;

▼M8

e) 

pokud byly nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 vydány dceřiným podnikem usazeným ve třetí zemi, hraniční hodnota 5,125 % nebo vyšší podle písmene a) se vypočítá v souladu s vnitrostátními právními předpisy této třetí země nebo smluvními ustanoveními, jimiž se nástroje řídí, jestliže se příslušný orgán po konzultaci s orgánem EBA přesvědčí, že daná ustanovení jsou přinejmenším rovnocenná požadavkům uvedeným v tomto článku.

▼C2

2.  
Odpisem nebo konverzí nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 podle použitelného účetního rámce se vytvoří položky, které jsou považovány za položky kmenového kapitálu tier 1.

▼B

3.  
Hodnota nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 uznaných jako položky vedlejšího kapitálu tier 1 je omezena na minimální hodnotu položek kmenového kapitálu tier 1, které by byly vytvořeny, pokud by účetní hodnota jistiny nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 byla plně snížena nebo by tyto nástroje byly převedeny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.
4.  

Úhrnná hodnota nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1, kterou je zapotřebí v případě rozhodné události účetně snížit nebo převést, nesmí být nižší než nižší z následujících hodnot:

a) 

hodnota potřebná k plnému obnovení poměru kmenového kapitálu tier 1 instituce na hodnotu 5,125 %;

b) 

plná hodnota jistiny nástroje.

5.  

Nastane-li rozhodná událost, musí instituce:

a) 

neprodleně informovat příslušné orgány;

b) 

informovat držitele nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1;

▼C2

c) 

v souladu s požadavky tohoto článku odepsat účetní hodnotu jistiny nástrojů, nebo tyto nástroje neprodleně, nejpozději však do jednoho měsíce, převést na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1.

▼B

6.  
Instituce vydávající nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1, jež jsou v případě rozhodné události převáděny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, zajistí, aby neustále měla dostatek schváleného základního kapitálu, jenž umožní v případě rozhodné události převést veškeré tyto nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 na akcie. Ke dni vydání těchto konvertibilních nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 musí být získána všechna nezbytná povolení. Instituce si neustále ponechává předem získané povolení nezbytné k tomu, aby mohla vydat nástroje kmenového kapitálu tier 1, na něž jsou v případě rozhodné události tyto nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 převedeny.
7.  
Instituce vydávající nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1, jež jsou v případě rozhodné události převáděny na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, zajistí, aby této konverzi nebránily žádné procesní překážky stanovené v zakládacích dokumentech či stanovách nebo ve smluvních ujednáních.

Článek 55

Důsledky nesplnění podmínek týkajících se nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1

Jestliže v případě nástroje zahrnovaného do vedlejšího kapitálu tier 1 přestanou být podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 plněny, platí následující:

a) 

tento nástroj přestane být okamžitě považován za nástroj zahrnovaný do vedlejšího kapitálu tier 1;

b) 

podíl emisního ážia souvisejícího s tímto nástrojem přestane být okamžitě považován za položku vedlejšího kapitálu tier 1.

Oddíl 2

Odpočty od položek vedlejšího kapitálu tier 1

Článek 56

Odpočty od položek kapitálu tier 1

Instituce od položek vedlejšího kapitálu tier 1 odečítají tyto položky:

a) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do vlastních nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1, včetně vlastních nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1, které by instituce mohla být povinna odkoupit na základě stávajících smluvních závazků;

b) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, s nimiž je instituce ve vztahu vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit kapitál instituce;

c) 

příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, určenou v souladu s článkem 60;

d) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž má instituce významnou investici, s vyloučením pozic z upisování držených pět nebo méně pracovních dnů;

▼C3

e) 

hodnotu položek, které mají být odečteny od položek kapitálu tier 2 podle článku 66, která převyšuje položky kapitálu tier 2 instituce;

▼B

f) 

daňové platby týkající se položek vedlejšího kapitálu tier 1 předvídatelné v době výpočtu, s výjimkou případu, kdy instituce vhodně upraví hodnotu položek vedlejšího kapitálu tier 1, pokud tyto daňové platby snižují částku, do jejíž výše lze dané položky použít ke krytí rizik nebo ztrát.

Článek 57

Odpočty kapitálových investic do vlastních nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1

Pro účely čl. 56 písm. a) vypočítají instituce kapitálové investice do vlastních nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a) 

instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic do vlastních nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice jsou drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé nebo syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1 zahrnutým do těchto indexů;

c) 

instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu.

Článek 58

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru v případech vzájemné účasti, jejímž účelem je umělé zvýšení kapitálu

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 56 písm. b), c) a d) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 se vypočítají na základě hrubých dlouhých pozic;

b) 

pro účely odpočtu se položky vedlejšího kapitálu tier 1 pojišťovny považují za kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1.

Článek 59

Odpočty kapitálových investic nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 56 písm. c) a d) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

▼M8

i) 

datum splatnosti krátké pozice je buď stejné, nebo pozdější než datum splatnosti dlouhé pozice nebo zbytková splatnost krátké pozice činí nejméně jeden rok;

▼B

ii) 

buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči kapitálovým nástrojům subjektů finančního sektoru zahrnutým do těchto indexů.

Článek 60

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 v případě, že instituce nemá v subjektu finančního sektoru významnou investici

1.  

Pro účely čl. 56 písm. c) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

▼C2

a) 

souhrnná hodnota, o kterou přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % hodnoty položek kmenového kapitálu tier 1 instituce vypočtené po uplatnění těchto ustanovení:

▼B

i) 

článků 32 až 35;

ii) 

čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou odložených daňových pohledávek závislých na budoucím zisku a vyplývajících z přechodných rozdílů;

iii) 

článků 44 a 45;

b) 

hodnota přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 těch subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, vydělená souhrnnou hodnotou všech přímých, nepřímých a syntetických investic instituce do nástrojů kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 uvedených subjektů finančního sektoru.

2.  
Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru uvedeného v odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů.

▼C2

3.  

Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, je rozdělena mezi všechny držené nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1. Instituce určí hodnotu každého nástroje vedlejší kapitálu tier 1, která má být odečtena podle odstavce 1, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částí stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota kapitálových investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b) 

poměrná část souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj zahrnovaný do vedlejšího kapitálu tier 1.

▼B

4.  
Hodnota kapitálových nástrojů uvedená v čl. 56 písm. c), která je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iii), se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.

▼C2

5.  

Instituce určí hodnotu každého nástroje vedlejšího kapitálu tier 1, na nějž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce hodnotou stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota kapitálových investic, na niž se mají použít rizikové váhy podle odstavce 4;

b) 

poměrná část vyplývající z výpočtu v odst. 3 písm. b).

▼B

Oddíl 3

Vedlejší kapitál tier 1

Článek 61

Vedlejší kapitál tier 1

Vedlejší kapitál tier 1 instituce se skládá z položek vedlejšího kapitálu tier 1 po odpočtu položek uvedených v článku 56 a uplatnění článku 79.

KAPITOLA 4

Kapitál tier 2

Oddíl 1

Položky a nástroje zahrnované do kapitálu tier 2

Článek 62

Položky kapitálu tier 2

Položky kapitálu tier 2 jsou tyto:

▼M8

a) 

kapitálové nástroje za předpokladu splnění podmínek stanovených v článku 63 a v rozsahu stanoveném v článku 64;

▼B

b) 

emisní ážio související s nástroji uvedenými v písmenu a);

c) 

u institucí, které počítají objem rizikově vážených expozic podle části třetí hlavy II kapitoly 2, obecné úpravy o úvěrové riziko bez zohlednění daňových účinků do výše 1,25 % objemu rizikově vážených expozic vypočítaného podle části třetí hlavy II kapitoly 2;

d) 

u institucí, které počítají objem rizikově vážených expozic podle části třetí hlavy II kapitoly 3, kladné částky bez zohlednění daňových účinků vypočtené podle článků 158 a 159 do výše 0,6 % objemu rizikově vážených expozic vypočítaného podle části třetí hlavy II kapitoly 3.

Položky zahrnuté do písmene a) nejsou považovány za položky kmenového kapitálu tier 1 ani vedlejšího kapitálu tier 1.

Článek 63

Nástroje zahrnované do kapitálu tier 2

▼M8

Kapitálové nástroje lze považovat za nástroje zahrnované do kapitálu tier 2, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

nástroje jsou přímo vydány institucí a plně splaceny;

b) 

nástroje nevlastní žádný z těchto subjektů:

▼B

i) 

institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii) 

podnik, v němž má instituce účast ve formě přímého vlastnictví nebo kontroly nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku;

▼M8

c) 

nabytí vlastnického práva k nástrojům není přímo ani nepřímo financováno institucí;

d) 

nárok na částku jistiny nástrojů podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, se řadí za veškeré pohledávky z nástrojů způsobilých závazků;

e) 

nástroje nejsou zajištěny žádným z níže uvedených subjektů ani se na ně nevztahuje záruka žádného z níže uvedených subjektů, která by zvyšovala pořadí uspokojení pohledávek:

▼B

i) 

institucí nebo jejími dceřinými podniky;

ii) 

mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky;

iii) 

mateřskou finanční holdingovou společností nebo jejími dceřinými podniky;

iv) 

holdingovou společností se smíšenou činností nebo jejími dceřinými podniky;

v) 

smíšenou finanční holdingovou společností nebo jejími dceřinými podniky;

vi) 

podnikem, který má úzké propojení se subjekty uvedenými v bodech i) až v);

▼M8

f) 

nástroje nejsou předmětem žádných ujednání, která by jinak zvyšovala pořadí uspokojení pohledávek z nich plynoucích;

g) 

nástroje mají původní dobu splatnosti nejméně pět let;

h) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, neobsahují žádnou pobídku pro instituci, aby umořila nebo případně splatila jejich jistinu přede dnem splatnosti;

i) 

pokud nástroje zahrnují jednu nebo více opcí předčasného splacení včetně kupních opcí, mohou být tyto opce uplatněny dle vlastního uvážení emitenta;

j) 

nástroje mohou být předčasně vypovězeny, umořeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 77, a nejdříve po uplynutí pěti let ode dne jejich vydání, s výjimkou případů, kdy jsou splněny podmínky stanovené v čl. 78 odst. 4;

k) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že by nástroje byly institucí případně předčasně vypovězeny, umořeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce, a instituce nic takového ani jinak neuvádí;

l) 

ustanovení, jimiž se nástroje řídí, nedávají držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce;

m) 

výše vyplácených úroků nebo případně dividend z nástrojů se nebude měnit na základě úvěrového hodnocení instituce nebo jejího mateřského podniku;

n) 

je-li emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, nebo je-li emitent usazen v členském státě, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby se v případě rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uplatnit pravomoce k odpisu a konverzi podle článku 59 uvedené směrnice hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje konvertovány na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

je-li emitent usazen ve třetí zemi a nebyl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, právní předpisy nebo smluvní ustanovení, jimiž se nástroje řídí, vyžadují, aby se v případě rozhodnutí příslušného orgánu třetí země hodnota jistiny nástrojů trvale odepsala nebo aby byly nástroje konvertovány na nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1;

▼M8

o) 

je-li emitent usazen ve třetí zemi a byl podle článku 12 směrnice 2014/59/EU určen jako součást skupiny řešící krizi, jejíž subjekt řešící krizi je usazen v Unii, nebo je-li emitent usazen v členském státě, mohou být nástroje vydávány podle právních předpisů třetí země nebo jim jinak podléhat pouze tehdy, pokud je podle uvedených právních předpisů výkon pravomocí k odpisu nebo konverzi nástrojů ve smyslu článku 59 uvedené směrnice účinný a vymahatelný na základě zákonných ustanovení nebo právně vymahatelných smluvních ustanovení, která uznávají řešení krize nebo jiná opatření v oblasti odpisu či konverze;

p) 

nástroje nejsou předmětem ujednání o kompenzaci nebo započtení, jež by ohrozila jejich schopnost absorbovat ztráty.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) lze za nástroj zahrnovaný do kapitálu tier 2 považovat pouze tu část kapitálového nástroje, která je plně splacena.

▼M8

Článek 64

Umořování nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2

1.  
Plná hodnota nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností delší než pět let se považuje za položky kapitálu tier 2.
2.  

Nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 lze v posledních pěti letech před splatností považovat za položky kapitálu tier 2 v míře, která se určí vynásobením výsledku výpočtu uvedeného níže v písmenu a) hodnotou uvedenou níže v písmenu b):

a) 

účetní hodnota nástrojů k prvnímu dni závěrečného pětiletého období jejich smluvní splatnosti vydělená počtem kalendářních dnů v tomto období;

b) 

počet zbývajících kalendářních dní smluvní splatnosti nástrojů.

▼B

Článek 65

Důsledky nesplnění podmínek týkajících se nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 2

Jestliže v případě nástroje zahrnovaného do kapitálu tier 2 přestanou být podmínky stanovené v článku 63 plněny, platí následující:

a) 

tento nástroj přestane být okamžitě považován za nástroj zahrnovaný do kapitálu tier 2;

b) 

podíl emisního ážia souvisejícího s tímto nástrojem přestane být okamžitě považován za položku kapitálu tier 2.

Oddíl 2

Odpočty od položek kapitálu tier 2

Článek 66

Odpočty od položek kapitálu tier 2

Od položek kapitálu tier 2 se odečítá následující:

a) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do vlastních nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2, včetně vlastních nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2, které by instituce mohla být povinna odkoupit na základě stávajících smluvních závazků;

b) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, s nimiž je instituce ve vztahu vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit kapitál instituce;

c) 

použitelnou hodnotu přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, přičemž tato hodnota se určí v souladu s článkem 70;

d) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž má instituce významnou investici, s vyloučením pozic z upisování držených pět nebo méně pracovních dnů;

▼M8

e) 

hodnota položek, jež mají být odečteny od položek způsobilých závazků podle článku 72e, která převyšuje položky způsobilé závazky instituce.

▼B

Článek 67

Odpočty kapitálových investic do vlastních nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 2

Pro účely čl. 66 písm. a) počítají instituce kapitálové investice na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a) 

instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice jsou drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům zahrnovaným do kapitálu tier 2 zahrnutým do těchto indexů,;

c) 

instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích zahrnovaných do kapitálu tier 2 vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích zahrnovaných do kapitálu tier 2 vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech;

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu.

Článek 68

Odpočty kapitálových investic do nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 subjektů finančního sektoru v případech vzájemné účasti, jejímž účelem je umělé zvýšení kapitálu

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 66 písm. b), c) a d) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 se vypočítají na základě hrubých dlouhých pozic;

b) 

pro účely odpočtu se s položkami kapitálu tier 2 pojišťovny a položkami kapitálu tier 3 pojišťovny zachází jako s kapitálovými investicemi do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2.

Článek 69

Odpočty kapitálových investic nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru

Instituce provádějí odpočty uvedené v čl. 66 písm. c) a d) v souladu s těmito ustanoveními:

a) 

mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

▼M8

i) 

datum splatnosti krátké pozice je buď stejné, nebo pozdější než datum splatnosti dlouhé pozice nebo zbytková splatnost krátké pozice činí nejméně jeden rok;

▼B

ii) 

buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči kapitálovým nástrojům subjektů finančního sektoru zahrnutým do těchto indexů.

Článek 70

Odpočty nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 v případě, že instituce nemá v příslušném subjektu významnou investici

1.  

Pro účely čl. 66 písm. c) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

▼C2

a) 

souhrnná hodnota, o kterou přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % hodnoty položek kmenového kapitálu tier 1 instituce vypočtené po uplatnění těchto ustanovení:

▼B

i) 

článků 32 až 35;

ii) 

čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů;

iii) 

článků 44 a 45;

b) 

hodnota přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 těch subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, vydělená souhrnnou hodnotou všech přímých, nepřímých a syntetických investic instituce do nástrojů kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 těchto subjektů finančního sektoru.

2.  
Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru uvedeného v odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně pracovních dnů.

▼C2

3.  

Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, se rozdělí mezi všechny držené nástroje zahrnované do kapitálu tier 2. Instituce určí částku, která má být odečtena od každého nástroje zahrnovaného do kapitálu tier 2, která se odečte podle odstavce 1 vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částkou stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

celková hodnota kapitálových investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b) 

poměrná částka souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj zahrnovaný do kapitálu tier 2.

▼B

4.  
Hodnota kapitálových nástrojů uvedená v čl. 66 odst. 1 písm. c), která je rovna nebo nižší než 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i) až iii), se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.

▼C2

5.  

Instituce určí hodnotu každého kapitálového nástroje kapitálu tier 2, na nějž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce hodnotou stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota kapitálových investic, na niž se mají použít rizikové váhy podle odstavce 4;

b) 

poměrná část vyplývající z výpočtu podle odst. 3 písm. b).

▼B

Oddíl 3

Kapitál tier 2

Článek 71

Kapitál tier 2

Kapitál tier 2 instituce se skládá z položek kapitálu tier 2 po odpočtech uvedených v článku 66 a uplatnění článku 79.

KAPITOLA 5

Kapitál

Článek 72

Kapitál

Kapitál instituce je součtem jejího kapitálu tier 1 a tier 2.

▼M8

KAPITOLA 5a

Způsobilé závazky

Oddíl 1

Položky a nástroje způsobilých závazků

Článek 72a

Položky způsobilých závazků

1.  

Položky způsobilých závazků zahrnují tyto položky, pokud nespadají do žádné z kategorií vyloučených závazků podle odstavce 2 tohoto článku, a v rozsahu stanoveném v článku 72c:

a) 

nástroje způsobilých závazků, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 72b, pokud nejsou považovány za položky kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2;

b) 

nástroje zahrnované do kapitálu tier 2 se zbytkovou splatností nejméně jeden rok, pokud nejsou považovány za položky kapitálu tier 2 v souladu s článkem 64.

2.  

Z položek způsobilých závazků jsou vyloučeny tyto závazky:

a) 

pojištěné vklady;

b) 

vklady na viděnou a krátkodobé vklady s původní splatností kratší než jeden rok;

c) 

část způsobilých vkladů fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, která přesahuje limit pojištění uvedený v článku 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ( 25 );

d) 

vklady, které by byly způsobilými vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, kdyby nebyly provedeny prostřednictvím poboček nacházejících se mimo Unii, které jsou pobočkami institucí usazených v Unii;

e) 

zajištěné závazky, včetně krytých dluhopisů a závazků ve formě finančních nástrojů používaných pro zajištění, které tvoří nedílnou součást krycího portfolia a které jsou podle vnitrostátních právních předpisů zajištěny podobně jako kryté dluhopisy, pokud všechna zajištěná aktiva související s krycím portfoliem krytých dluhopisů zůstanou nedotčena, oddělena a s dostatečným financováním, a s vyloučením veškerých částí zajištěného závazku nebo závazku, pro nějž byl poskytnut kolaterál, přesahujících hodnotu aktiv, zástavy nebo kolaterálu, vůči nimž je zajištěn;

f) 

veškeré závazky vzniklé z držení aktiv nebo finančních prostředků klienta včetně aktiv nebo finančních prostředků klienta držených jménem subjektů kolektivního investování, jestliže je tento klient chráněn podle použitelného insolvenčního práva;

g) 

veškeré závazky vzniklé v důsledku svěřenského vztahu mezi subjektem řešícím krizi nebo kterýmkoli jeho dceřiným podnikem (jako svěřenským správcem) a jinou osobou (jako obmyšleným), jestliže je takový obmyšlený chráněn podle použitelného insolvenčního nebo občanského práva;

h) 

závazky vůči institucím, s vyloučením závazků vůči subjektům, které jsou částí téže skupiny, s původní splatností kratší než sedm dní;

i) 

závazky se zbývající dobou splatnosti kratší než sedm dní vůči:

i) 

systémům nebo provozovatelům systémů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES ( 26 ),

ii) 

účastníkům systému určeného v souladu se směrnicí 98/26/ES a závazky vyplývající z účasti v tomto systému nebo

iii) 

ústředním protistranám ze třetích zemí uznaným v souladu s článkem 25 nařízení (EU) č. 648/2012;

j) 

závazek vůči kterémukoli z těchto subjektů:

i) 

zaměstnanci, a to ve vztahu ke splatné mzdě, důchodovým dávkám nebo jiné pevné odměně, s výjimkou pohyblivé složky odměny, která není regulována kolektivní smlouvou, a s výjimkou pohyblivé složky odměny osob podstupujících podstatné riziko podle čl. 92 odst. 2 směrnice 2013/36/EU,

ii) 

obchodnímu věřiteli, pokud závazek vznikl na základě poskytování zboží nebo služeb instituci nebo mateřskému podniku, jež jsou nezbytné pro každodenní fungování jejich operací, včetně IT služeb, energií a pronájmu, obsluhy a údržby prostor,

iii) 

daňovým orgánům a orgánům sociálního zabezpečení, pokud jsou tyto závazky podle příslušného práva prioritní,

iv) 

systémům pojištění vkladů, pokud závazek vznikl z příspěvků splatných v souladu se směrnicí 2014/49/EU;

k) 

závazky vzniklé z derivátů;

l) 

závazky vzniklé z dluhových nástrojů s vloženými deriváty.

Pro účely prvního pododstavce písm. l) se dluhové nástroje obsahující opce předčasného umoření, které lze uplatnit dle vlastního uvážení emitenta nebo držitele, a dluhové nástroje s pohyblivým úrokem odvozeným z široce používané referenční úrokové sazby, jako jsou Euribor nebo Libor, za dluhové nástroje s vloženými deriváty pouze na základě těchto prvků nepovažují.

Článek 72b

Nástroje způsobilých závazků

1.  
Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud splňují podmínky stanovené v tomto článku, a pouze v rozsahu uvedeném v tomto článku.
2.  

Závazky jsou považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

závazky jsou přímo vydány nebo případně získány institucí a jsou plně splaceny;

b) 

závazky nevlastní žádný z těchto subjektů:

i) 

instituce nebo subjekt zahrnutý do stejné skupiny řešící krizi,

ii) 

podnik, v němž má instituce přímou nebo nepřímou účast ve formě vlastnictví, a to přímého nebo kontrolou, nejméně 20 % hlasovacích práv nebo kapitálu daného podniku;

c) 

nabytí vlastnického práva k závazkům není přímo ani nepřímo financováno subjektem řešícím krizi;

d) 

nárok na částku jistiny závazků podle ustanovení, kterými se nástroje řídí, je zcela podřízen pohledávkám vyplývajícím z vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2; tento požadavek podřízenosti se považuje za splněný v kterékoli z těchto situací:

i) 

ve smluvních ustanoveních, kterými se závazky řídí, se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen pohledávkám vyplývajícím z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2 tohoto nařízení,

ii) 

v použitelných právních předpisech se stanoví, že v případě běžného úpadkového řízení ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 47 směrnice 2014/59/EU je nárok na částku jistiny nástrojů podřízen pohledávkám vyplývajícím z kterýchkoli vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2 tohoto nařízení,

iii) 

nástroje vydal subjekt řešící krizi, který nemá v rozvaze žádné vyloučené závazky podle čl. 72a odst. 2 tohoto nařízení, které jsou na stejné úrovni jako nástroje způsobilých závazků nebo jsou jim podřízené;

e) 

závazky nejsou zajištěny žádným z níže uvedených subjektů ani se na ně nevztahuje záruka nebo jiné ujednání ze strany žádného z níže uvedených subjektů, které by zvyšovaly pořadí uspokojení pohledávek:

i) 

instituce nebo její dceřiné podniky,

ii) 

mateřský podnik instituce nebo jeho dceřiné podniky,

iii) 

podnik, který má úzké vazby se subjekty uvedenými v bodech i) a ii);

f) 

závazky nejsou předmětem ujednání o kompenzaci nebo započtení, jež by ohrozila jejich schopnost absorbovat ztráty při řešení krize;

g) 

ustanovení, jimiž se závazky řídí, nezahrnují žádnou pobídku k vypovězení, umoření nebo zpětnému odkupu částky jistiny před splatností nebo případně k předčasnému splacení institucí, s výjimkou případů uvedených v čl. 72c odst. 3;

h) 

držitelé nástrojů nemohou závazky umořit před splatností, s výjimkou případů uvedených v čl. 72c odst. 2;

i) 

s výhradou čl. 72c odst. 3 a 4, pokud závazky zahrnují jednu nebo více opcí předčasného splacení včetně kupních opcí, mohou být tyto opce uplatněny dle vlastního uvážení emitenta, s výjimkou případů uvedených v čl. 72c odst. 2;

j) 

závazky mohou být předčasně vypovězeny, umořeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článcích 77 a 78a;

k) 

ustanovení, jimiž se závazky řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že by závazky byly subjektem řešícím krizi případně předčasně vypovězeny, umořeny, splaceny nebo zpětně odkoupeny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace instituce, a instituce nic takového ani jinak neuvádí;

l) 

ustanovení, jimiž se závazky řídí, nedávají držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace subjektu řešícího krizi;

m) 

výše vyplácených úroků nebo případně dividend ze závazků se nemění na základě úvěrového hodnocení subjektu řešícího krizi nebo jeho mateřského podniku;

n) 

v případě nástrojů vydaných po 28. červnu 2021 příslušná smluvní dokumentace a případně prospekt týkající se jejich emise výslovně uvádí možnost výkonu pravomocí k odpisu a konverzi v souladu s článkem 48 směrnice 2014/59/EU.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) lze za nástroje způsobilých závazků považovat pouze ty části závazků, které jsou plně splaceny.

Pro účely prvního pododstavce písm. d) tohoto článku platí, že pokud jsou některé z vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2 podřízeny běžným nezajištěným pohledávkám podle vnitrostátního insolvenčního práva mimo jiné proto, že je drží věřitel, který je s dlužníkem úzce propojen, tj. je nebo byl akcionářem, je nebo byl ve vztahu kontroly nebo člena skupiny, je nebo byl členem vedoucího orgánu nebo je nebo byl v nějakém vztahu k jakékoli z těchto osob, neposuzuje se podřízenost s odkazem na nároky vyplývající z takovýchto vyloučených závazků.

▼M15

Pro účely článku 92b se odkazy na subjekt řešící krizi v prvním pododstavci písm. c), k), l) a m) tohoto odstavce rovněž považují za odkazy na instituci, která je významným dceřiným podnikem G-SVI mimo EU.

▼M8

3.  

Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby vedle závazků uvedených v odstavci 2 tohoto článku byly za nástroje způsobilých závazků považovány i závazky do souhrnné hodnoty, která nepřesahuje 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 a 4, pokud:

a) 

jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. d);

b) 

závazky jsou na stejné úrovni jako nejníže postavené vyloučené závazky uvedené v čl. 72a odst. 2, s výjimkou vyloučených závazků, jež jsou podle vnitrostátního insolvenčního práva podřízeny běžným nezajištěným pohledávkám, jak je uvedeno v odst. 2 třetím pododstavci tohoto článku; a

c) 

zahrnutí těchto závazků mezi položky způsobilých závazků by na základě posouzení orgánem příslušným k řešení krize ve vztahu k zásadám uvedeným v čl. 34 odst. 1 písm. g) a článku 75 směrnice 2014/59/EU nevedlo ke vzniku významného rizika úspěšného právního napadení nebo platných nároků na náhradu.

4.  

Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby vedle závazků uvedených v odstavci 2 byly závazky považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud:

a) 

instituce nemá povoleno zahrnovat do položek způsobilých závazků závazky uvedené v odstavci 3;

b) 

jsou splněny všechny podmínky stanovené v odstavci 2 kromě podmínky stanovené v odst. 2 prvním pododstavci písm. d);

c) 

závazky jsou na stejné úrovni jako nejníže postavené vyloučené závazky uvedené v čl. 72a odst. 2 nebo jsou jim nadřazené, s výjimkou vyloučených závazků, jež jsou podle vnitrostátního insolvenčního práva podřízeny běžným nezajištěným pohledávkám, jak je uvedeno v odst. 2 třetím pododstavci tohoto článku;

d) 

v rozvaze instituce objem vyloučených závazků podle čl. 72a odst. 2, které jsou na stejné úrovni jako tyto závazky nebo jsou jim podřízené v rámci platební neschopnosti, nepřesáhne 5 % objemu kapitálu a způsobilých závazků instituce;

e) 

zahrnutí těchto závazků mezi položky způsobilých závazků by na základě posouzení orgánem příslušným k řešení krize ve vztahu k zásadám uvedeným v čl. 34 odst. 1 písm. g) a článku 75 směrnice 2014/59/EU nevedlo ke vzniku významného rizika úspěšného právního napadení nebo platných nároků na náhradu.

5.  
Orgán příslušný k řešení krize může instituci povolit, aby mezi položky způsobilých závazků zahrnula pouze závazky uvedené buď v odstavci 3, nebo 4.
6.  
Orgán příslušný k řešení krize při zkoumání toho, zda jsou splněny podmínky stanovené v tomto článku, konzultuje s příslušným orgánem.
7.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

použitelné formy a povahu nepřímého financování nástrojů způsobilých závazků;

b) 

formu a povahu možných pobídek k umoření nástrojů pro účely podmínky uvedené v odst. 2 prvním pododstavci písm. g) tohoto článku a čl. 72c odst. 3.

Tyto návrhy regulačních technických norem musí být plně v souladu s aktem v přenesené pravomoci uvedeným v čl. 28 odst. 5 písm. a) a čl. 52 odst. 2 písm. a).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 72c

Umořování nástrojů způsobilých závazků

1.  
Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností nejméně jeden rok se v plném rozsahu považují za položky způsobilých závazků.

Nástroje způsobilých závazků se zbytkovou splatností kratší než jeden rok se za položky způsobilých závazků nepovažují.

2.  
Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje opci umoření držitelem uplatnitelnou před původně stanovenou splatností nástroje, je splatnost nástroje stanovena jako první možné datum, ke kterému může držitel tuto opci uplatnit a požádat o umoření nebo splacení nástroje.
3.  
Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje pobídku pro emitenta k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu před původně stanovenou splatností nástroje, je splatnost nástroje stanovena jako první možné datum, ke kterému může emitent tuto opci uplatnit a požádat o umoření nebo splacení nástroje.
4.  
Pro účely odstavce 1 platí, že pokud nástroj způsobilých závazků zahrnuje opce předčasného umoření, které lze uplatnit dle vlastního uvážení emitenta před původně stanovenou splatností nástroje, ale ustanovení, kterými se tento nástroj řídí, nezahrnují žádnou pobídku k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu nástroje před splatností a nezahrnují ani žádnou opci na umoření nebo splacení dle uvážení držitelů, potom se splatností nástroje rozumí jeho původně stanovená splatnost.

Článek 72d

Důsledky toho, že přestanou být splněny podmínky způsobilosti

Pokud v případě nástroje způsobilých závazků přestanou být splněny příslušné podmínky stanovené v článku 72b, závazky ihned přestanou být považovány za nástroje způsobilých závazků.

Závazky podle čl. 72b odst. 2 mohou nadále být považovány za nástroje způsobilých závazků, pokud jsou považovány za nástroje způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 nebo 4.

Oddíl 2

Odpočty od položek způsobilých závazků

Článek 72e

Odpočty od položek způsobilých závazků

1.  

Instituce, na které se vztahuje článek 92a, odečítají od položek způsobilých závazků:

a) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do vlastních nástrojů způsobilých závazků, včetně vlastních závazků, které by instituce mohla být povinna odkoupit na základě stávajících smluvních závazků;

b) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, s nimiž je instituce ve vztahu vzájemné účasti a příslušné orgány se domnívají, že jeho účelem je uměle zvýšit schopnost subjektu řešícího krizi absorbovat ztráty a jeho schopnost rekapitalizace;

c) 

příslušnou výši přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI určenou v souladu s článkem 72i, v nichž instituce nemá významnou investici;

d) 

přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž má instituce významnou investici, s výjimkou pozic z upisování držených pět obchodních dní nebo méně.

2.  
Pro účely tohoto oddílu se se všemi nástroji, jež jsou na stejné úrovni jako nástroje způsobilých závazků, zachází jako s nástroji způsobilých závazků, s výjimkou nástrojů, které jsou na stejné úrovni jako nástroje uznané za způsobilé závazky podle čl. 72b odst. 3 a 4.
3.  

Pro účely tohoto oddílu mohou instituce vypočítat objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků podle čl. 72b odst. 3 takto:

image

kde:

h

=

objem kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků uvedených v čl. 72b odst. 3;

i

=

index označující vydávající instituci;

Hi

=

celkový objem kapitálových investic do způsobilých závazků vydávající instituce i uvedených v čl. 72b odst. 3;

li

=

výše závazků zahrnutých vydávající institucí i mezi položky způsobilých závazků v rámci limitů uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zpřístupněných vydávající institucí; a

Li

=

celková výše nesplacených závazků vydávající instituce i uvedených v čl. 72b odst. 3 podle posledních informací zpřístupněných emitentem.

▼M15

4.  

Pokud mateřská instituce v EU nebo mateřská instituce v členském státě, na niž se vztahuje článek 92a, má přímé, nepřímé nebo syntetické kapitálové investice do kapitálových nástrojů nebo nástrojů způsobilých závazků jednoho nebo více dceřiných podniků, které nepatří do stejné skupiny řešící krizi jako daná mateřská instituce, může orgán příslušný k řešení krize této mateřské instituce po náležitém přihlédnutí ke stanovisku orgánů příslušných k řešení krize nebo příslušných orgánů třetí země kteréhokoli dotčeného dceřiného podniku povolit mateřské instituci odečíst tyto kapitálové investice odečtením nižší částky, kterou určí orgán příslušný k řešení krize této mateřské instituce. Tato upravená částka se však musí rovnat minimálně částce m, která se vypočte takto:

mi = max{0; OPi + LPi – max{0; β · [Oi + Li – max{ri · aRWAi; wi · aLREi}]}}

kde:

i

=

index označující dceřiný podnik;

OPi

=

objem kapitálových nástrojů vydaných dceřiným podnikem i a držených mateřskou institucí;

LPi

=

objem nástrojů způsobilých závazků vydaných dceřiným podnikem i a držených mateřskou institucí;

β

=

procentní podíl kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydaných dceřiným podnikem i a držených mateřským podnikem, který se vypočte takto:

image

Oi

=

objem kapitálu dceřiného podniku i, bez zohlednění odpočtu vypočteného v souladu s tímto odstavcem;

Li

=

objem způsobilých závazků dceřiného podniku i, bez zohlednění odpočtu vypočteného v souladu s tímto odstavcem;

ri

=

poměr platný pro dceřiný podnik i na úrovni jeho skupiny řešící krizi v souladu s čl. 92a odst. 1 písm. a) tohoto nařízení a čl. 45c odst. 3 prvním pododstavcem písm. a) směrnice 2014/59/EU, nebo v případě dceřiných podniků ze třetích zemí rovnocenný požadavek v rámci řešení krize, který platí pro dceřiný podnik i ve třetí zemi, v níž má sídlo, pokud je tento požadavek splněn pomocí nástrojů, které by byly považovány za kapitál nebo způsobilé závazky podle tohoto nařízení;

aRWAi

=

celkový objem rizikové expozice subjektu G-SVI i vypočtený podle čl. 92 odst. 3 s přihlédnutím k úpravám stanoveným v článku 12a, nebo v případě dceřiných podniků ze třetích zemí vypočtený v souladu s platnými místními předpisy;

wi

=

poměr platný pro dceřiný podnik i na úrovni jeho skupiny řešící krizi v souladu s čl. 92a odst. 1 písm. b) tohoto nařízení a čl. 45c odst. 3 prvním pododstavcem písm. b) směrnice 2014/59/EU, nebo v případě dceřiných podniků ze třetích zemí rovnocenný požadavek v rámci řešení krize, který platí pro dceřiný podnik i ve třetí zemi, v níž má sídlo, pokud je tento požadavek splněn pomocí nástrojů, které by byly považovány za kapitál nebo způsobilé závazky podle tohoto nařízení;

aLREi

=

celková míra expozice subjektu G-SVI i vypočtená v souladu s čl. 429 odst. 4, nebo v případě dceřiných podniků ze třetích zemí vypočtená v souladu s použitelnými místními předpisy.

Pokud je mateřské instituci v souladu s prvním pododstavcem povoleno odečíst upravenou částku, dceřiný podnik odečte rozdíl mezi objemem kapitálových investic do kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků podle prvního pododstavce a touto upravenou částkou.

▼M15

5.  

Instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) směrnice 2014/59/EU odečtou od položek způsobilých závazků své kapitálové investice do kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků jsou drženy institucí nebo subjektem, které samy nejsou subjektem řešícím krizi, ale jsou dceřiným podnikem subjektu řešícího krizi nebo subjektu ze třetí země, který by byl subjektem řešícím krizi, kdyby byl usazen v Unii;

b) 

instituce nebo subjekt uvedené v písmenu a) mají povinnost plnit požadavky stanovené v článku 92b tohoto nařízení nebo v článku 45f směrnice 2014/59/EU;

c) 

kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků držené institucí nebo subjektem uvedeným v písmenu a) byly vydány institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 92b odst. 1 tohoto nařízení nebo v čl. 45f odst. 1 směrnice 2014/59/EU, které samy nejsou subjektem řešícím krizi a patří do stejné skupiny řešící krizi jako instituce nebo subjekt uvedené v písmenu a).

Odchylně od prvního pododstavce se kapitálové investice do kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků neodečítají, pokud mají instituce nebo subjekt uvedené v prvním pododstavci písm. a) povinnost plnit požadavek uvedený v prvním pododstavci písm. b) na konsolidovaném základě a instituce nebo subjekt uvedené v prvním pododstavci písm. c) jsou v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2 zahrnuty do konsolidace instituce nebo subjektu uvedených v prvním pododstavci písm. a).

Pro účely tohoto odstavce se položkami způsobilých závazků rozumí kterákoli z těchto položek:

a) 

položky způsobilých závazků zohledněné pro účely splnění požadavku stanoveného v článku 92b;

b) 

závazky, které splňují podmínky stanovené v čl. 45f odst. 2 písm. a) směrnice 2014/59/EU.

Pro účely tohoto odstavce se kapitálovými nástroji a nástroji způsobilých závazků rozumí kterákoli z těchto položek:

a) 

kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků, které splňují podmínky stanovené v čl. 92b odst. 2 a 3;

b) 

kapitál a závazky, které splňují podmínky stanovené v čl. 45f odst. 2 směrnice 2014/59/EU.

▼M8

Článek 72f

Odpočty kapitálových investic do vlastních nástrojů způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. a) počítají instituce kapitálové investice na základě hrubých dlouhých pozic s těmito výjimkami:

a) 

instituce mohou vypočítat objem kapitálových investic na základě čisté dlouhé pozice, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v téže podkladové expozici a s krátkými pozicemi není spojeno žádné riziko protistrany,

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou pozice obojího druhu drženy v investičním portfoliu;

b) 

instituce určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči vlastním nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů;

c) 

instituce mohou vzájemně započíst hrubé dlouhé pozice ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývající z kapitálových investic do indexových cenných papírů proti krátkým pozicím ve vlastních nástrojích způsobilých závazků vyplývajícím z krátkých pozic v podkladových indexech, včetně případů, kdy je s těmito krátkými pozicemi spojeno riziko protistrany, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

dlouhé a krátké pozice jsou v týchž podkladových indexech,

ii) 

buď jsou dlouhé i krátké pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou pozice obojího druhu drženy v investičním portfoliu.

Článek 72g

Základ odpočtů pro položky způsobilých závazků

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. b), c) a d) instituce odečítají hrubé dlouhé pozice s výjimkami stanovenými v článcích 72h a 72i.

Článek 72h

Odpočet kapitálových investic do způsobilých závazků jiných subjektů G-SVI

Instituce nevyužívající výjimku stanovenou v článku 72j provádí odpočty podle čl. 72e odst. 1 písm. c) a d) takto:

a) 

mohou vypočítat přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do nástrojů způsobilých závazků na základě čisté dlouhé pozice v téže podkladové expozici, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

i) 

datum splatnosti krátké pozice je buď stejné, nebo pozdější než datum splatnosti dlouhé pozice nebo zbytková splatnost krátké pozice činí nejméně jeden rok,

ii) 

buď je krátká i dlouhá pozice držena v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu.

b) 

určí částku, která má být odečtena za přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice do indexových cenných papírů, pomocí výpočtu podkladové expozice vůči nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do těchto indexů.

Článek 72i

Odpočet způsobilých závazků, pokud instituce nemá významnou investici v subjektech GSVI

1.  

Pro účely čl. 72e odst. 1 písm. c) instituce vypočítají příslušnou částku, která má být odečtena, vynásobením hodnoty uvedené v písmenu a) tohoto odstavce faktorem získaným z výpočtu uvedeného v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

souhrnná částka, o niž přímé, nepřímé a syntetické kapitálové investice instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, převyšují 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění těchto ustanovení:

i) 

článků 32 až 35,

ii) 

čl. 36 odst. 1 písm. a) až g), písm. k) bodů ii) až v) a písm. l), s výjimkou částky, která má být odečtena za odložené daňové pohledávky závislé na budoucím zisku a vyplývající z přechodných rozdílů,

iii) 

článků 44 a 45;

b) 

hodnota přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektů G-SVI, v nichž instituce nemá významnou investici, vydělená souhrnnou hodnotou přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru a do nástrojů způsobilých závazků subjektů GSVI, v nichž subjekt řešící krizi nemá významnou investici.

2.  
Instituce z částky uvedené v odst. 1 písm. a) a z výpočtu faktoru podle odst. 1 písm. b) vyloučí pozice z upisování držené pět nebo méně obchodní dní.
3.  

Částka, která má být podle odstavce 1 odečtena, se rozdělí mezi všechny nástroje způsobilých závazků subjektu G-SVI držené institucí. Instituce určí hodnotu každého nástroje způsobilých závazků, která má být odečtena podle odstavce 1, vynásobením hodnoty stanovené v písmenu a) tohoto odstavce poměrnou částí stanovenou v písmenu b) tohoto odstavce:

a) 

hodnota kapitálových investic, která má být odečtena podle odstavce 1;

b) 

poměrná část souhrnné hodnoty přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic instituce do nástrojů způsobilých závazků subjektů GSVI, v nichž instituce nemá významnou investici, kterou představuje každý nástroj způsobilých závazků držený institucí.

4.  
Hodnota kapitálových investic uvedená v čl. 72e odst. 1 písm. c), která je nejvýše rovna 10 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění ustanovení uvedených v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iii) tohoto článku, se neodečítá a podléhá příslušným rizikovým vahám v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2 nebo 3 a případně požadavkům stanoveným v části třetí hlavě IV.
5.  
Instituce určí hodnotu každého nástroje způsobilých závazků, na niž se použijí rizikové váhy podle odstavce 4, vynásobením objemu kapitálových investic, u nichž se vyžaduje použití rizikové váhy podle odstavce 4, poměrnou částí vyplývající z výpočtu uvedeného v odst. 3 písm. b).

Článek 72j

Výjimka z odpočtů od položek způsobilých závazků u obchodního portfolia

1.  

Instituce se mohou rozhodnout neodečítat určenou část svých přímých, nepřímých a syntetických kapitálových investic do nástrojů způsobilých závazků, jejichž souhrnná výše měřená na hrubém dlouhém základě je nejvýše rovna 5 % položek kmenového kapitálu tier 1 instituce po uplatnění článků 32 až 36, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

kapitálové investice jsou v obchodním portfoliu;

b) 

nástroje způsobilých závazků jsou drženy nejvýše 30 obchodních dní.

2.  
Objemy položek, které nejsou odečteny podle odstavce 1, podléhají kapitálovým požadavkům pro položky v obchodním portfoliu.
3.  
Pokud v případě kapitálových investic neodečtených podle odstavce 1 přestanou být splněny podmínky stanovené v uvedeném odstavci, odečtou se tyto kapitálové investice v souladu s článkem 72g bez uplatnění výjimek stanovených v článcích 72h a 72i.

Oddíl 3

Kapitál a způsobilé závazky

Článek 72k

Způsobilé závazky

Způsobilé závazky instituce tvoří položky způsobilých závazků instituce po odpočtech uvedených v článku 72e.

Článek 72l

Kapitál a způsobilé závazky

Kapitál a způsobilé závazky instituce tvoří součet jejího kapitálu a jejích způsobilých závazků.

▼B

KAPITOLA 6

▼M8

Obecné požadavky na kapitál a způsobilé závazky

▼B

Článek 73

▼M8

Rozdělení výnosů z nástrojů

1.  
Kapitálové nástroje a závazky, u nichž může instituce podle svého uvážení rozhodnout o vyplacení rozdělených výnosů jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo za nástroje způsobilých závazků, pokud instituce neobdržela předchozí svolení příslušného orgánu.
2.  

Příslušné orgány udělí předchozí svolení podle odstavce 1, pouze pokud jsou podle jejich názoru splněny všechny tyto podmínky:

a) 

možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost instituce zrušit výplaty spojené s daným nástrojem;

b) 

možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by neměly nepříznivý vliv na schopnost kapitálového nástroje nebo závazku absorbovat ztráty;

c) 

možnost volného uvážení podle odstavce 1 ani forma, v níž by mohlo být rozdělení výnosů provedeno, by žádným jiným způsobem nesnižovaly kvalitu kapitálového nástroje nebo závazku.

Před udělením předchozího svolení podle odstavce 1 příslušný orgán konzultuje s orgánem příslušným k řešení krize o tom, zda instituce uvedené podmínky splňuje.

3.  
Kapitálové nástroje a závazky, u nichž právo rozhodnout nebo požadovat, aby rozdělené výnosy z nástroje nebo závazku byly vyplaceny jinou formou než formou hotovosti či kapitálového nástroje, náleží jiné právnické osobě než instituci, která tyto kapitálové nástroje a závazky vydává, nelze považovat za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 ani za nástroje způsobilých závazků.
4.  
Instituce mohou využít široký tržní index jako jeden ze základů pro stanovení výše rozdělených výnosů z nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo tier 2 a nástrojů způsobilých závazků.

▼B

5.  

Je-li instituce v rámci uvedeného indexu širšího trhu jedním z referenčních subjektů, odstavec 4 se nepoužije, pokud nejsou splněny obě tyto podmínky:

a) 

instituce se domnívá, že neexistuje významná míra korelace mezi pohyby v rámci uvedeného indexu širšího trhu a úvěrovým hodnocením instituce, její mateřské instituce, mateřské finanční holdingové společnosti, mateřské smíšené finanční holdingové společnosti nebo mateřské holdingové společnosti se smíšenou činností;

b) 

příslušný orgán nedospěl k odlišnému zjištění, než jaké je uvedeno v písmenu a).

▼M8

6.  
Instituce podávají zprávy o širokých tržních indexech, o něž se jejich kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků opírají, a zveřejňují je.

▼B

7.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž se pro účely odstavce 4 indexy považují za široké tržní indexy.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 74

Kapitálové investice do kapitálových nástrojů emitovaných regulovanými subjekty finančního sektoru, které nesplňují podmínky pro regulativní kapitál

Instituce nesmí od žádné složky kapitálu odečíst přímé, nepřímé či syntetické kapitálové investice do kapitálových nástrojů emitovaných regulovanými subjekty finančního sektoru, které nesplňují podmínky pro regulativní kapitál daného subjektu. Instituce na tyto investice uplatní rizikovou váhu v souladu s částí třetí hlavou II kapitolou 2, případně 3.

Článek 75

Požadavky týkající se odpočtu a splatnosti v případě krátkých pozic

▼M8

Požadavky týkající se splatnosti se v případě krátkých pozic podle čl. 45 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 69 písm. a) a čl. 72h písm. a) považují ve vztahu k drženým pozicím za splněné, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

▼B

a) 

instituce má smluvně dané právo zajišťovanou dlouhou pozici k určitému budoucímu datu prodat protistraně, která poskytuje zajištění;

b) 

protistrana, která instituci poskytuje zajištění, má smluvní povinnost dlouhou pozici podle písmene a) od dané instituce k uvedenému určitému budoucímu datu odkoupit.

▼M8

Článek 76

Investice do kapitálových nástrojů a závazků zahrnutých do indexů

1.  

Pro účely čl. 42 písm. a), čl. 45 písm. a), čl. 57 písm. a), čl. 59 písm. a), čl. 67 písm. a), čl. 69 písm. a), čl. 72f písm. a) a čl. 72h písm. a) může instituce snížit hodnotu dlouhé pozice v kapitálovém nástroji nebo závazku o tu část indexu, která je tvořena stejnou podkladovou expozicí, jež je zajišťována, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

buď jsou zajišťovaná dlouhá pozice i krátká pozice v indexu použitá k zajištění této dlouhé pozice drženy v obchodním portfoliu, nebo jsou obě pozice drženy v investičním portfoliu;

b) 

pozice uvedené v písmenu a) jsou v rozvaze instituce oceněny reálnou hodnotou;

c) 

krátkou pozici uvedenou v písmenu a) lze v rámci postupů vnitřní kontroly uplatňovaných institucí považovat za účinné zajištění;

d) 

příslušné orgány alespoň jednou ročně posuzují přiměřenost interních kontrolních postupů podle písmene c) a přesvědčí se, že tyto postupy jsou i nadále přiměřené.

2.  

S předchozím svolením příslušného orgánu může instituce místo výpočtu své expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo více následujících písmenech jako alternativní postup použít konzervativní odhad své podkladové expozice vůči kapitálovým nástrojům nebo závazkům zahrnutým do indexů:

a) 

vlastním nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástrojům způsobilých závazků zahrnutým do indexů;

b) 

nástrojům zahrnovaným do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 subjektů finančního sektoru zahrnutým do indexů;

c) 

nástrojům způsobilých závazků institucí zahrnutým do indexů.

3.  
Příslušné orgány udělí předchozí svolení uvedené v odstavci 2 pouze tehdy, jestliže instituce k jejich spokojenosti prokázala, že by pro ni sledování podkladové expozice vůči položkám uvedeným v jednom nebo případně více písmenech odstavce 2 bylo provozně nepřiměřeně náročné.

▼B

4.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění:

a) 

toho, kdy je provádění odhadů použitých jako alternativa k výpočtu podkladové expozice podle odstavce 2 dostatečně konzervativní;

b) 

významu spojení „provozně nepřiměřeně náročné“ pro účely odstavce 3.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 77

Podmínky pro snížení kapitálu a způsobilých závazků

1.  

Instituce získá předchozí svolení příslušného orgánu k provedení kteréhokoli z těchto kroků:

a) 

ke snížení, umoření nebo zpětnému odkupu nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 a vydaných institucí způsobem, který je povolen podle použitelného vnitrostátního práva;

b) 

ke snížení nebo rozdělení emisního ážia souvisejícího s kapitálovými nástroji nebo k jeho reklasifikaci na jinou položku kapitálu;

c) 

k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo do kapitálu tier 2 před datem jejich smluvní splatnosti.

2.  
Instituce získá předchozí svolení orgánu příslušného k řešení krize k případnému vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu nástrojů způsobilých závazků, na které se nevztahuje odstavec 1, před datem jejich smluvní splatnosti.

Článek 78

Svolení příslušných orgánů ke snížení kapitálu

1.  

Příslušný orgán udělí instituci svolení ke snížení, vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo ke snížení, rozdělení nebo reklasifikaci souvisejícího emisního ážia, pokud je splněna kterákoli z těchto podmínek:

a) 

nejpozději současně s jakýmikoli postupy podle čl. 77 odst. 1 instituce nahradí nástroje nebo související emisní ážio uvedené v čl. 77 odst. 1 kapitálovými nástroji stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností;

b) 

instituce ke spokojenosti příslušného orgánu prokázala, že její kapitál a způsobilé závazky by v důsledku postupu podle čl. 77 odst. 1 tohoto nařízení překročily požadavky stanovené v tomto nařízení, ve směrnicích 2013/36/EU a 2014/59/EU v míře, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU, může příslušný orgán instituci udělit obecné předběžné svolení k provedení kteréhokoli z kroků stanovených v čl. 77 odst. 1 tohoto nařízení, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že jakýkoli tento budoucí krok bude v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na sjednanou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, po jejímž uplynutí může být obnoveno. Uděluje se pro určitou předem danou částku, kterou určí příslušný orgán. ►C7  V případě nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 nesmí tato předem daná částka překročit 3 % příslušné emise a 10 % hodnoty, o niž kmenový kapitál tier 1 převyšuje součet kapitálových požadavků na kmenový kapitál tier 1 stanovených v tomto nařízení, ve směrnicích 2013/36/EU a 2014/59/EU a míru, kterou příslušný orgán považuje za nezbytnou. ◄ V případě nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nesmí tato předem daná částka překročit 10 % příslušné emise a 3 % celkového objemu nesplacených nástrojů zahrnovaných do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo případně kapitálu tier 2.

Příslušný orgán toto obecné předběžné svolení odvolá, pokud instituce poruší kterékoliv kritérium stanovené pro účely tohoto svolení.

2.  
Při posuzování udržitelnosti náhradních nástrojů z hlediska ekonomických možností instituce podle odst. 1 písm. a) příslušné orgány zváží, nakolik by tyto náhradní kapitálové nástroje byly pro instituci nákladnější než ty kapitálové nástroje nebo emisní ážio, které by jimi byly nahrazeny.
3.  
Pokud instituce postupuje podle čl. 77 odst. 1 písm. a) a použitelné vnitrostátní právo zakazuje odmítnout splacení nástrojů zahrnovaných do kmenového kapitálu tier 1 uvedených v článku 27, může příslušný orgán upustit od podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku za předpokladu, že vyžaduje, aby instituce přiměřeně omezila splacení těchto nástrojů.
4.  

Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo související emisní ážio vypověděly, umořily, splatily nebo zpětně odkoupily před uplynutím pěti let ode dne vydání, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

a) 

dochází ke změně regulační klasifikace těchto nástrojů, která by pravděpodobně vedla k tomu, že by tyto nástroje byly vyloučeny z kapitálu nebo reklasifikovány jako kvalitativně nižší kapitál, a jsou splněny obě tyto podmínky:

i) 

příslušný orgán považuje tuto změnu za dostatečně jistou,

ii) 

instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že regulační reklasifikace těchto nástrojů nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

b) 

dochází ke změně použitelného daňového režimu pro tyto nástroje, u níž instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že je podstatná a nebyla v době jejich vydání reálně předvídatelná;

c) 

pro nástroje a související emisní ážio platí zachování právních účinků podle článku 494b;

d) 

nejpozději současně s postupem podle článku 77 odst. 1 instituce nahradí nástroje nebo související emisní ážio uvedené v článku 77 odst. 1 kapitálovými nástroji stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností, a příslušný orgán tento postup povolil na základě určení, že by byl z obezřetnostního hlediska přínosný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi;

e) 

nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 jsou zpětně odkoupeny pro účely tvorby trhu.

5.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění následujícího:

a) 

významu spojení „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“;

b) 

přiměřenosti omezení splacení uvedeného v odstavci 3;

c) 

postupu, jakým příslušné orgány udělují předběžné svolení s provedením kroků uvedených v článku 77 odst. 1, včetně omezení a postupů, a požadavky na údaje v žádosti instituce o svolení příslušného orgánu k provedení kroků uvedených ve zmíněném ustanovení, včetně postupu, který se použije v případě odkupu podílů vydaných členům družstev, a lhůty pro vyřízení těchto žádostí.

EBA předloží Komisi tyto návrhy regulačních technických norem do dne 28. července 2013.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 78a

Svolení ke snížení nástrojů způsobilých závazků

1.  

Orgán příslušný k řešení krize udělí instituci svolení k vypovězení, umoření, splacení nebo zpětnému odkupu nástrojů způsobilých závazků, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a) 

nejpozději současně s jakýmkoli postupem podle čl. 77 odst. 2 instituce nahradí nástroje způsobilých závazků kapitálovými nástroji nebo nástroji způsobilých závazků stejné nebo vyšší kvality za podmínek, které jsou udržitelné z hlediska jejích ekonomických možností;

b) 

instituce ke spokojenosti orgánu příslušného k řešení krize prokázala, že její kapitál a způsobilé závazky by v důsledku postupu podle čl. 77 odst. 2 tohoto nařízení překročily požadavky na kapitál a způsobilé závazky stanovené v tomto nařízení a ve směrnicích 2013/36/EU a 2014/59/EU v míře, kterou orgán příslušný k řešení krize po dohodě s příslušným orgánem považuje za nezbytnou;

c) 

instituce ke spokojenosti orgánu příslušného k řešení krize prokázala, že částečné nebo úplné nahrazení způsobilých závazků kapitálovými nástroji je nezbytné k zajištění souladu s kapitálovými požadavky stanovenými v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU pro účely pokračujícího povolení.

Pokud instituce poskytne dostatečné záruky toho, že je schopna operovat s kapitálem a způsobilými závazky v objemu nad rámec požadavků stanovených v tomto nařízení a ve směrnicích 2013/36/EU a 2014/59/EU, může orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem udělit instituci obecné předběžné svolení k provádění vypovězení, umoření, splacení nebo zpětných odkupů nástrojů způsobilých závazků, pokud jsou splněna kritéria zajišťující, že jakýkoli tento budoucí krok bude v souladu s podmínkami stanovenými v písmenech a) a b) tohoto odstavce. Toto obecné předběžné svolení se uděluje pouze na sjednanou dobu, jež nepřesáhne jeden rok, po jejímž uplynutí může být obnoveno. Uděluje se pouze pro určitou předem danou částku, kterou určí orgán příslušný k řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize informují příslušné orgány o veškerých udělených obecných předběžných svoleních.

Orgán příslušný k řešení krize toto obecné předběžné svolení odvolá, pokud instituce poruší kterékoliv kritérium stanovené pro účely tohoto svolení.

2.  
Při posuzování udržitelnosti náhradních nástrojů z hlediska ekonomických možností instituce podle odst. 1 písm. a) orgány příslušné k řešení krize zváží, nakolik by tyto náhradní kapitálové nástroje nebo náhradní způsobilé závazky byly pro instituci nákladnější než ty, které by jimi byly nahrazeny.
3.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění následujícího:

a) 

postupu spolupráce mezi příslušným orgánem a orgánem příslušným k řešení krize;

b) 

postupu pro udělování svolení v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem včetně lhůt a požadavků na informace;

c) 

postupu pro udělování obecného předběžného svolení v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem, včetně lhůt a požadavků na informace;

d) 

významu spojení „udržitelné z hlediska ekonomických možností instituce“.

Tyto návrhy regulačních technických norem musí být pro účely prvního pododstavce písm. d) tohoto odstavce plně v souladu s aktem v přenesené pravomoci uvedeným v článku 78.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 79

▼M8

Dočasná výjimka z odpočtů od kapitálu a způsobilých závazků

1.  
Pokud instituce drží kapitálové nástroje nebo závazky, které se považují za kapitálové nástroje v subjektu finančního sektoru nebo za nástroje způsobilých závazků v instituci a jejichž účelem je podle názoru příslušného orgánu finanční pomoc určená k reorganizaci a obnově životaschopnosti daného subjektu nebo instituce, může příslušný orgán dočasně upustit od uplatňování ustanovení o odpočtech, která by se jinak na tyto nástroje vztahovala.

▼B

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění pojmu dočasnosti pro účely odstavce 1 a podmínek, podle nichž může příslušný orgán usoudit, že účelem uvedených dočasných kapitálových investic je finanční pomoc určená k reorganizaci a záchraně příslušného subjektu.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 79a

Posouzení souladu s podmínkami pro kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků

Při posuzování souladu s požadavky stanovenými v části druhé přihlédnou instituce k podstatným prvkům nástrojů, a nikoliv pouze k jejich právní formě. Posouzení podstatných prvků nástroje zohlední veškerá ujednání související s nástroji, a to i v případě, že tato nejsou výslovně uvedena v podmínkách nástrojů samotných, aby bylo možné určit, zda spojené ekonomické účinky těchto ujednání jsou v souladu s cílem příslušných ustanovení.

▼B

Článek 80

▼M8

Průběžný přezkum kvality kapitálu a nástrojů způsobilých závazků

1.  
EBA sleduje kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii a neprodleně informuje Komisi, pokud se objeví významné důkazy, že uvedené nástroje nesplňují příslušná kritéria způsobilosti stanovená v tomto nařízení.

Aby mohl orgán EBA sledovat kvalitu kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků vydávaných institucemi po celé Unii, příslušné orgány mu na jeho žádost neprodleně postoupí veškeré informace o nově emitovaných kapitálových nástrojích nebo nových druzích závazků, jež považuje za relevantní.

▼B

2.  

Oznámení zahrnuje:

a) 

podrobné vysvětlení povahy a rozsahu zjištěného nedostatku;

b) 

odborné poradenství týkající se kroků Komise, které EBA považuje za nezbytné.

c) 

významné změny metodiky EBA pro zátěžové testování ►C2  solventnosti ◄ institucí.

▼M8

3.  

EBA poskytne Komisi odborné poradenství k významným změnám definice kapitálu a způsobilých závazků, které považuje za nutné v důsledku některé z následujících příčin:

▼B

a) 

relevantních změn standardů nebo zvyklostí na trhu;

b) 

změn příslušných právních předpisů nebo účetních standardů;

c) 

významných změn metodiky EBA pro zátěžové testování ►C2  solventnosti ◄ institucí.

4.  
Do 1. ledna 2014 poskytne EBA Komisi odborné poradenství týkající se dalšího možného zacházení s nerealizovanými zisky při oceňování reálnou hodnotou kromě jejich zahrnutí do kmenového kapitálu tier 1 bez úprav. Doporučení EBA zohlední relevantní vývoj mezinárodních účetních standardů a mezinárodních dohod o obezřetnostních standardech pro banky.

HLAVA II

MENŠINOVÉ PODÍLY A NÁSTROJE ZAHRNOVANÉ DO VEDLEJŠÍHO KAPITÁLU TIER 1 A KAPITÁLU TIER 2 VYDANÉ DCEŘINÝMI PODNIKY

Článek 81

Menšinové podíly, které splňují podmínky pro zařazení do konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1

▼M8

1.  

Menšinové podíly zahrnují součet položek kmenového kapitálu tier 1 dceřiného podniku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

▼M9

a) 

dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

i) 

institucí;

ii) 

podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

iii) 

zprostředkující finanční holdingovou společností nebo zprostředkující smíšenou finanční holdingovou společností, která podléhá požadavkům tohoto nařízení na subkonsolidovaném základě, nebo zprostředkující investiční holdingovou společností, která podléhá požadavkům nařízení (EU) 2019/2033 na konsolidovaném základě;

iv) 

investičním podnikem;

v) 

zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, pokud podléhá obezřetnostním požadavkům, jež jsou stejně přísné jako obezřetnostní požadavky pro úvěrové instituce dané třetí země, a pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 přijala rozhodnutí o tom, že tyto obezřetnostní požadavky jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

▼M8

b) 

dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c) 

položky kmenového kapitálu tier 1 uvedené v úvodní části tohoto odstavce vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

▼B

2.  
Menšinové podíly, které jsou přímo či nepřímo prostřednictvím jednotky pro speciální účel nebo jinak financovány mateřským podnikem instituce nebo jeho dceřinými podniky, nelze považovat za konsolidovaný kmenový kapitál tier 1.

▼M8

Článek 82

Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál

Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1, kapitál tier 1 a tier 2 a kvalifikovaný kapitál zahrnuje menšinový podíl, nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 včetně souvisejícího emisního ážia dceřiného podniku, pokud jsou splněny tyto podmínky:

▼M9

a) 

dceřiný podnik je jedním z těchto subjektů:

i) 

institucí;

ii) 

podnikem, který na základě použitelného vnitrostátního práva podléhá požadavkům tohoto nařízení a směrnice 2013/36/EU;

iii) 

zprostředkující finanční holdingovou společností nebo zprostředkující smíšenou finanční holdingovou společností, která podléhá požadavkům tohoto nařízení na subkonsolidovaném základě, nebo zprostředkující investiční holdingovou společností, která podléhá požadavkům nařízení (EU) 2019/2033 na konsolidovaném základě;

iv) 

investičním podnikem;

v) 

zprostředkující finanční holdingovou společností ve třetí zemi, pokud podléhá obezřetnostním požadavkům, jež jsou stejně přísné jako obezřetnostní požadavky pro úvěrové instituce dané třetí země, pokud Komise v souladu s čl. 107 odst. 4 přijala rozhodnutí o tom, že tyto obezřetnostní požadavky jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům stanoveným v tomto nařízení;

▼C7

b) 

dceřiný podnik je v plném rozsahu zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

c) 

položky kmenového kapitálu tier 1, položky vedlejšího kapitálu tier 1 a položky tier 2 uvedené v návětí tohoto odstavce vlastní jiné osoby než podniky zahrnuté do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2.

▼B

Článek 83

Kvalifikovaný vedlejší kapitál tier 1 a kapitál tier 2 vydané jednotkou pro speciální účel

▼M8

1.  

Nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 vydané jednotkou pro speciální účel a související emisní ážio se do 31. prosince 2021 zahrnují do kvalifikovaného vedlejšího kapitálu tier 1, kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2 nebo případně kvalifikovaného kapitálu, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

▼B

a) 

jednotka pro speciální účel, jež tyto nástroje vydala, je v plném rozsahu zahrnuta do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2;

b) 

nástroje a související emisní ážio se zahrnují do kvalifikovaného vedlejšího kapitálu tier 1, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1;

c) 

nástroje a související emisní ážio se zahrnují do kvalifikovaného kapitálu tier 2, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v článku 63;

d) 

jediným aktivem jednotky pro speciální účel je její investice do kapitálu mateřského podniku nebo jeho dceřiného podniku, který je plně zahrnut do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2, jejíž forma splňuje příslušné podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1, případně v článku 63.

Pokud příslušný orgán považuje aktiva jednotky pro speciální účel jiná než její investice do kapitálu mateřského podniku nebo jeho dceřiného podniku, jež jsou zahrnuty do konsolidace podle části první hlavy II kapitoly 2 ►C2  , za zanedbatelná a pro takovou jednotku nevýznamná, může ◄ příslušný orgán upustit od podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. d).

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění typů aktiv, která souvisejí s provozem jednotky pro speciální účel, a ►C2  pojmů „zanedbatelná“ a „nevýznamná“ uvedených ◄ v odst. 1 druhém pododstavci.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 84

Menšinové podíly zahrnuté do konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1

▼M9

1.  

Instituce určí hodnotu menšinových podílů dceřiného podniku, která se zahrne do konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1, tak, že z menšinových podílů daného podniku odečtou součin částky uvedené v písmenu a) a procentního podílu uvedeného v písmenu b) takto:

▼C5

a) 

kmenový kapitál tier 1 dceřiného podniku minus nižší z těchto hodnot:

i) 

výše kmenového kapitálu tier 1 daného dceřiného podniku, která se požaduje pro hromadné splnění:

— 
součet požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kmenový kapitál tier 1;
— 
je-li dceřiný podnik investičním podnikem, součet požadavku stanoveného v článku 11 nařízení (EU) 2019/2033, specifických kapitálových požadavků uvedených v čl. 39 odst. 2 písm. a) směrnice (EU 2019/2034 a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kmenový kapitál tier 1;
ii) 

výše konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1, která se vztahuje k danému dceřinému podniku a která se požaduje na konsolidovaném základě pro hromadné splnění požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kmenový kapitál tier 1;

b) 

menšinové podíly dceřiného podniku vyjádřené jako procentní podíl všech položek kmenového kapitálu tier 1 tohoto podniku.

▼B

2.  
Výpočet podle odstavce 1 se provádí na subkonsolidovaném základě pro jednotlivé dceřiné podniky uvedené v čl. 81 odst. 1.

Instituce se může rozhodnout, že tento výpočet pro dceřiný podnik podle čl. 81 odst. 1 neprovede. Přijme-li instituce takové rozhodnutí, menšinový podíl daného dceřiného podniku nesmí být zahrnut do konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1.

▼M9

3.  
Pokud se příslušný orgán odchýlí od uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě, jak je stanoveno v článku 7 tohoto nařízení nebo případně v článku 6 nařízení (EU) 2019/2033, menšinový podíl v rámci dceřiných podniků, na něž se výjimka uplatňuje, se nepovažuje za kapitál na subkondosolidované či případně konsolidované úrovni.

▼B

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění výpočtu na subkonsolidovaném základě požadovaného podle odstavce 2 tohoto článku a článků 85 a 87.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  

Příslušné orgány mohou udělit výjimku z uplatňování tohoto článku mateřské finanční holdingové společnosti, která splňuje všechny tyto podmínky:

a) 

její hlavní činností je nabývání účastí;

b) 

podléhá obezřetnostnímu dohledu na konsolidovaném základě;

c) 

konsoliduje dceřinou instituci, v níž má pouze menšinovou účast prostřednictvím kontroly ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS;

d) 

více než 90 % konsolidovaného požadovaného kmenového kapitálu tier 1 pochází od dceřiné instituce uvedené v písmeni c) při výpočtu na subkonsolidovaném základě.

►C1  Pokud se po 28. červnu 2013 mateřská finanční holdingová společnost ◄ , která splňuje podmínky stanovené v prvním pododstavci, stane mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností, příslušné orgány mohou této mateřské smíšené finanční holdingové společnosti udělit výjimku podle prvního pododstavce, splňuje-li podmínky tohoto pododstavce.

6.  
Jestliže úvěrové instituce trvale přidružené v síti k ústřednímu subjektu a instituce uvnitř institucionálního systému ochrany, na nějž se vztahují podmínky stanovené v čl. 113 odst. 7, uzavřely dohody o křížových zárukách, podle nichž neexistují ani se nepředpokládají závažné věcné nebo právní překážky bránící převodu části kapitálu, jež převyšuje regulatorní požadavky, od protistrany dané úvěrové instituci, jsou tyto instituce osvobozeny od ustanovení tohoto článku týkajících se odpočtů a mohou v plném rozsahu uznat jakýkoli menšinový podíl vznikající uvnitř křížového záručního systému.

Článek 85

Kvalifikované nástroje zahrnované do kapitálu tier 1 zahrnuté do konsolidovaného kapitálu tier 1

▼M9

1.  

Instituce určí výši kvalifikovaného kapitálu tier 1 dceřiného podniku, která se zahrne do konsolidovaného kapitálu, tak, že z kvalifikovaného kapitálu tier 1 daného podniku odečtou součin částky uvedené v písmenu a) a procentního podílu uvedeného v písmenu b) takto:

▼C5

a) 

kapitál tier 1 dceřiného podniku minus nižší z těchto hodnot:

i) 

výše kapitálu tier 1 dceřiného podniku, která se požaduje pro hromadné splnění:

— 
součet požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kapitál tier 1;
— 
je-li dceřiný podnik investičním podnikem, součet požadavku stanoveného v článku 11 nařízení (EU) 2019/2033, specifických kapitálových požadavků uvedených v čl. 39 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/2034 a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kapitál tier 1;
ii) 

výše konsolidovaného kapitálu tier 1, která se vztahuje k dceřinému podniku a která se požaduje na konsolidovaném základě pro hromadné splnění požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. b) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích, pokud jsou tyto požadavky stanoveny pro kapitál tier 1;

b) 

kvalifikovaný kapitál tier 1 dceřiného podniku vyjádřený jako procentní podíl všech položek kmenového kapitálu tier 1 a vedlejšího kapitálu tier 1 tohoto podniku.

▼B

2.  
Výpočet podle odstavce 1 se provádí na subkonsolidovaném základě pro jednotlivé dceřiné podniky uvedené v čl. 81 odst. 1.

Instituce se může rozhodnout, že tento výpočet pro dceřiný podnik podle čl. 81 odst. 1 neprovede. Přijme-li instituce takové rozhodnutí, kvalifikovaný kapitál tier 1 daného dceřiného podniku nesmí být zahrnut do konsolidovaného kapitálu tier 1.

▼M9

3.  
Pokud se příslušný orgán odchýlí od uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě, jak je stanoveno v článku 7 tohoto nařízení nebo případně v článku 6 nařízení (EU) 2019/2033, nástroje zahrnované do kapitálu tier 1 v rámci dceřiných podniků, na něž se výjimka uplatňuje, se nepovažují za kapitál na subkondosolidované či případně konsolidované úrovni.

▼B

Článek 86

Kvalifikovaný kapitál tier 1 zahrnutý do konsolidovaného vedlejšího kapitálu tier 1

Aniž je dotčen čl. 84 odst. 5 a 6, instituce určí výši kvalifikovaného kapitálu tier 1 dceřiného podniku, která se zahrne do konsolidovaného vedlejšího kapitálu tier 1, tak, že z kvalifikovaného kapitálu tier 1 daného podniku zahrnutého do konsolidovaného kapitálu tier 1 odečtou menšinové podíly tohoto podniku, které jsou zahrnuty do konsolidovaného kmenového kapitálu tier 1.

Článek 87

Kvalifikovaný kapitál zahrnutý do konsolidovaného kapitálu

▼M9

1.  

Instituce určí výši kvalifikovaného kapitálu dceřiného podniku, která se zahrne do konsolidovaného kapitálu, tak, že z kvalifikovaného kapitálu daného podniku odečtou součin částky uvedené v písmenu a) a procentního podílu uvedeného v písmenu b) takto:

▼C5

a) 

kapitál dceřiného podniku minus nižší z těchto hodnot:

i) 

výše kapitálu dceřiného podniku, která se požaduje pro hromadné splnění:

— 
součet požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích;
— 
je-li dceřiný podnik investičním podnikem, součet požadavku stanoveného v článku 11 nařízení (EU) 2019/2033, specifických kapitálových požadavků uvedených v čl. 39 odst. 2 písm. a) směrnice (EU) 2019/2034 a veškerých dodatečných místních předpisů v oblasti dohledu ve třetích zemích;
ii) 

výše kapitálu, která se vztahuje k tomuto dceřinému podniku a která se požaduje na konsolidovaném základě pro hromadné splnění požadavku stanoveného v čl. 92 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení, požadavků uvedených v článcích 458 a 459 tohoto nařízení, specifických požadavků na kapitál uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, požadavku kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 uvedené směrnice a veškerých dodatečných místních dohledových požadavků na kapitál ve třetích zemích;

b) 

kvalifikovaný kapitál dceřiného podniku vyjádřený jako procentní podíl součtu všech položek kmenového kapitálu tier 1, položek vedlejšího kapitálu tier 1 a položek kapitálu tier 2, vyjma částek uvedených v čl. 62 písm. c) a d), tohoto podniku.

▼B

2.  
Výpočet podle odstavce 1 se provádí na subkonsolidovaném základě pro jednotlivé dceřiné podniky uvedené v čl. 81 odst. 1.

Instituce se může rozhodnout, že tento výpočet pro dceřiný podnik podle čl. 81 odst. 1 neprovede. Přijme-li instituce takové rozhodnutí, kvalifikovaný kapitál daného dceřiného podniku nesmí být zahrnut do konsolidovaného kapitálu.

▼M9

3.  
Pokud se příslušný orgán odchýlí od uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě, jak je stanoveno v článku 7 tohoto nařízení nebo případně v článku 6 nařízení (EU) 2019/2033, kapitálové nástroje v rámci dceřiných podniků, na něž se výjimka uplatňuje, se nepovažují za kapitál na subkondosolidované či případně konsolidované úrovni.

▼B

Článek 88

Kvalifikované kapitálové nástroje zahrnuté do konsolidovaného kapitálu tier 2

Aniž je dotčen čl. 84 odst. 5 a 6, instituce určí výši kvalifikovaného kapitálu dceřiného podniku, která se zahrne do konsolidovaného kapitálu tier 2, tak, že z kvalifikovaného kapitálu daného podniku zahrnutého do konsolidovaného kapitálu odečtou kvalifikovaný kapitál tier 1 tohoto podniku, který je zahrnut do konsolidovaného kapitálu tier 1.

▼M8

Článek 88a

Kvalifikované nástroje způsobilých závazků

Závazky vydané dceřiným podnikem usazeným v Unii, jenž patří do téže skupiny řešící krizi jako subjekt řešící krizi, se kvalifikují k zahrnutí do nástrojů konsolidovaných způsobilých závazků instituce podle článku 92a, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

jsou vydány v souladu s čl. 45f odst. 2 písm. a) směrnice 2014/59/EU;

b) 

jsou zakoupeny stávajícím akcionářem, který není součástí téže skupiny řešící krizi, za podmínky, že výkon pravomocí k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62 směrnice 2014/59/EU nemá vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem;

c) 

tyto závazky nepřekročí částku stanovenou odečtením částky uvedené v bodě i) od částky uvedené v bodě ii):

i) 

součet výše závazků vydaných subjektu řešícímu krizi a zakoupených tímto subjektem buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi a výše kapitálových nástrojů vydaných v souladu s čl. 45f odst. 2 písm. b) směrnice 2014/59/EU,

ii) 

částka požadovaná podle čl. 45f odst. 1 směrnice 2014/59/EU.

▼B

HLAVA III

KVALIFIKOVANÉ ÚČASTI MIMO FINANČNÍ SEKTOR

Článek 89

Rizikové vážení a zákaz kvalifikovaných účastí mimo finanční sektor

1.  

Kvalifikovaná účast, jejíž výše přesahuje 15 % použitelného kapitálu instituce, se řídí ustanoveními odstavce 3, pokud se jedná o účast v podniku, který není jedním z následujících subjektů:

a) 

subjektem finančního sektoru;

b) 

podnikem, který není subjektem finančního sektoru a provozuje činnosti, které příslušný orgán považuje za kteroukoli z těchto aktivit:

i) 

přímé rozšíření bankovnictví

ii) 

pomocné služby pro bankovnictví,

iii) 

leasing, faktoring, správu podílových fondů, řízení služeb zpracování údajů nebo jiné podobné činnosti.

2.  
Pokud celková výše kvalifikovaných účastí instituce v jiných podnicích, než jsou podniky uvedené v odst. 1 písm. a) a b), přesahuje 60 % jejího použitelného kapitálu, řídí se ustanoveními odstavce 3.
3.  

Na kvalifikované účasti institucí uvedené v odstavcích 1 a 2 uplatňují příslušné orgány požadavky stanovené v písmenu a) nebo b):

a) 

pro účely výpočtu kapitálového požadavku v souladu s částí třetí použijí instituce rizikovou váhu 1 250  % na vyšší z těchto hodnot:

i) 

výši kvalifikovaných účastí podle odstavce 1 přesahující 15 % použitelného kapitálu;

ii) 

celkovou výši kvalifikovaných účastí podle odstavce 2 přesahující 60 % použitelného kapitálu instituce;

b) 

příslušné orgány zakážou institucím držet kvalifikované účasti uvedené v odstavcích 1 a 2, jejichž výše přesahuje procentní podíly použitelného kapitálu stanovené v uvedených odstavcích.

Příslušné orgány zveřejní, zda uplatnily požadavky stanovené v písmeni a) nebo b).

4.  

Pro účely odst. 1 písm. b) vydá EBA pokyny pro upřesnění těchto skutečností:

a) 

činností, které jsou přímým rozšířením bankovnictví;

b) 

pomocných služeb pro bankovnictví;

c) 

podobných činností.

Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 90

Alternativní postup k použití rizikové váhy 1 250  %

Jako alternativní postup k použití rizikové váhy 1 250  % na částky přesahující limity uvedené v čl. 89 odst. 1 a 2 může instituce tyto částky odečíst od položek kmenového kapitálu tier 1 v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. k).

Článek 91

Výjimky

1.  

Podíly v podnicích, které nejsou uvedeny v čl. 89 odst. 1 písm. a) a b), se nezahrnují do výpočtu limitních procentních podílů použitelného kapitálu stanovených v uvedeném článku, je-li splněna některá z následujících podmínek:

a) 

tyto podíly jsou drženy dočasně ►C2  během finanční pomoci, jak je uvedeno ◄ v článku 79;

b) 

tyto držené podíly jsou pozicí z upisování drženou pět nebo méně pracovních dnů;

c) 

tyto podíly jsou drženy vlastním jménem instituce a na účet jiných osob.

2.  
Podíly, které nemají povahu dlouhodobých finančních aktiv uvedených v čl. 35 odst. 2 směrnice 86/635/EHS, se do výpočtu podle článku 89 nezahrnují.

ČÁST TŘETÍ

KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY

HLAVA I

OBECNÉ POŽADAVKY, OCEŇOVÁNÍ A PODÁVÁNÍ ZPRÁV

KAPITOLA 1

Požadovaná úroveň kapitálu

Oddíl 1

Požadavky na kapitál pro instituce

Článek 92

Požadavky na kapitál

1.  

S výhradou článků 93 a 94 musí instituce neustále splňovat tyto požadavky na kapitál:

a) 

poměr kmenového kapitálu tier 1 ve výši 4,5 %;

b) 

kapitálový poměr tier 1 ve výši 6 %;

c) 

celkový kapitálový poměr ve výši 8 %;

▼M8

d) 

pákový poměr ve výši 3 %.

1a.  
Vedle požadavku stanoveného v odst. 1 písm. d) tohoto článku udržují G-SVI kapitálovou rezervu k pákovému poměru ve výši celkové míry expozic G-SVI podle čl. 429 odst. 4 tohoto nařízení vynásobené 50 % kapitálové rezervy vztahující se na G-SVI v souladu s článkem 131 směrnice 2013/36/EU.

Požadavek kapitálové rezervy k pákovému poměru plní G-SVI pouze prostřednictvím kapitálu tier 1. Kapitál tier 1, který se používá ke splnění požadavku kapitálové rezervy k pákovému poměru, se nepoužije ke splnění žádných požadavků založených na páce, jež jsou stanoveny v tomto nařízení a ve směrnici 2013/36/EU, není-li v nich výslovně stanoveno jinak.

Jestliže G-SVI požadavek kapitálové rezervy k pákovému poměru neplní, vztahuje se na ni požadavek na zachování kapitálu v souladu s článkem 141b směrnice 2013/36/EU.

Neplní-li G-SVI současně požadavek kapitálové rezervy k pákovému poměru a požadavek kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 směrnice 2013/36/EU, vztahuje se na ni vyšší z požadavků na zachování kapitálu v souladu s články 141 a 141b uvedené směrnice.

▼B

2.  

Instituce vypočítají kapitálové poměry takto:

a) 

poměr kmenového kapitálu tier 1 je kmenový kapitál tier 1 instituce vyjádřený jako procentní podíl celkového objemu rizikové expozice;

b) 

kapitálový poměr tier 1 je kapitál tier 1 instituce vyjádřený jako procentní podíl celkového objemu rizikové expozice;

c) 

celkový kapitálový poměr je kapitál instituce vyjádřený jako procentní podíl celkového objemu rizikové expozice.

3.  

Celkový objem rizikové expozice se vypočítá jako součet hodnot v písmenech a) až f) tohoto odstavce po zohlednění ustanovení uvedených v odstavci 4:

a) 

objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění vypočítané v souladu s hlavou II a článkem 379 pro všechny obchodní činnosti instituce s výjimkou objemů rizikově vážených expozic z transakcí zahrnutých do obchodního portfolia instituce;

▼M8

b) 

požadavky na kapitál pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia instituce:

i) 

k tržnímu riziku stanovené v souladu s hlavou IV této části, s výjimkou přístupu stanoveného v kapitolách 1a a 1b uvedené hlavy;

ii) 

pro velké expozice přesahující limity stanovené v článcích 395 až 401, pokud je instituci povoleno tyto limity překročit, jak je určeno v souladu s částí čtvrtou;

c) 

požadavky na kapitál k tržnímu riziku stanovené v hlavě IV této části, s výjimkou přístupu stanoveného v kapitolách 1a a 1b uvedené hlavy, pro veškerou obchodní činnost vystavenou měnovému nebo komoditnímu riziku;

▼M8

ca) 

požadavky na kapitál vypočtené v souladu s hlavou V této části, s výjimkou článku 379 pro vypořádací riziko;

▼B

d) 

požadavky na kapitál vypočítané v souladu s hlavou VI k riziku úvěrových úprav v ocenění nástrojů OTC derivátů jiných, než jsou úvěrové deriváty uznané ke snížení objemů rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko;

e) 

požadavky na kapitál stanovené v souladu s hlavou III k operačnímu riziku;

f) 

objemy rizikově vážených expozic určené v souladu s hlavou II pro riziko protistrany vyplývající z transakcí zahrnutých do obchodního portfolia instituce pro následující typy transakcí a dohod:

i) 

kontrakty uvedené v příloze II a úvěrové deriváty;

ii) 

repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit založené na cenných papírech nebo komoditách;

iii) 

maržové obchody založené na cenných papírech nebo komoditách;

iv) 

transakce s delší dobou vypořádání.

▼C2

4.  

Při výpočtu celkového objemu rizikové expozice podle odstavce 3 platí tato ustanovení:

▼B

a) 

požadavky na kapitál uvedené v písmenech c), d) a e) daného odstavce zahrnují požadavky vyplývající ze všech obchodních činností instituce;

b) 

instituce vynásobí požadavky na kapitál stanovené v písmenech b) až e) uvedeného odstavce číslem 12,5.

▼M8

Článek 92a

Požadavky na kapitál a způsobilé závazky G-SVI

▼C7

1.  

S výhradou článků 93 a 94 a výjimek stanovených v odstavci 2 tohoto článku platí, že instituce určené jako subjekty řešící krizi, které jsou subjekty G-SVI, musí vždy splňovat tyto požadavky na kapitál a způsobilé závazky:

▼M8

a) 

na riziku založený poměr ve výši 18 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 a 4;

b) 

na riziku nezaložený poměr ve výši 6,75 %, představující kapitál a způsobilé závazky instituce vyjádřené jako procento celkové míry expozic podle čl. 429 odst. 4.

2.  

Požadavky stanovené v odstavci 1 se nepoužijí v těchto případech:

a) 

do tří let od data, kdy instituce nebo skupina, jejíž je instituce součástí, byla určena jako G-SVI;

b) 

do dvou let od data, kdy orgán příslušný k řešení krize uplatnil nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle směrnice 2014/59/EU;

c) 

do dvou let od data, kdy subjekt řešící krizi zavedl alternativní opatření soukromého sektoru uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/59/EU, jímž byly kapitálové nástroje a další závazky odepsány nebo konvertovány na položky kmenového kapitálu tier 1 za účelem rekapitalizace subjektu řešícího krizi bez uplatnění nástrojů k řešení krize.

▼M15 —————

▼M8

Článek 92b

Požadavek na kapitál a způsobilé závazky G-SVI mimo EU

1.  
Instituce, které jsou významnými dceřinými podniky G-SVI mimo EU a nejsou subjekty řešícími krizi, musí vždy splňovat požadavky na kapitál a způsobilé závazky, které se rovnají 90 % požadavků na kapitál a způsobilé závazky stanovených v článku 92a.
2.  
Pro účely dodržení odstavce 1 se nástroje zahrnované do vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástroje způsobilých závazků zohlední pouze tehdy, pokud je vlastní nejvyšší mateřský podnik G-SVI mimo EU a byly vydány buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v rámci téže skupiny, jsou-li všechny tyto subjekty usazeny ve stejné třetí zemi jako nejvyšší mateřský podnik nebo v členském státě.
3.  

Nástroj způsobilých závazků se pro účely dodržení odstavce 1 zohlední pouze tehdy, pokud splňuje všechny tyto další podmínky:

a) 

v případě běžného úpadkového řízení ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 47 směrnice 2014/59/EU stojí pohledávka plynoucí z tohoto závazku až za pohledávkami plynoucími ze závazků, které nesplňují podmínky stanovené v odstavci 2 tohoto článku a které nelze považovat za kapitál;

b) 

podléhá pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62 směrnice 2014/59/EU.

▼B

Článek 93

Požadavek na počáteční kapitál u již fungujících subjektů

1.  
Kapitál instituce nesmí poklesnout pod výši počátečního kapitálu požadovanou při vydání povolení.
2.  
Úvěrové instituce, které již existovaly k 1. lednu 1993 a výše jejich kapitálu nedosahuje požadované výše počátečního kapitálu, mohou pokračovat v provozování činnosti. Výše kapitálu těchto institucí nesmí poklesnout pod nejvyšší úroveň dosaženou po 22. prosinci 1989.

▼M9 —————

▼M9

4.  
Pokud nad institucí spadající do kategorie uvedené v odstavci 2 převezme kontrolu jiná fyzická nebo právnická osoba než ta, která měla nad institucí kontrolu dříve, musí výše kapitálu této instituce dosáhnout požadované výše počátečního kapitálu.
5.  
Při fúzi dvou nebo více institucí spadajících do kategorie uvedené v odstavci 2 nesmí výše kapitálu instituce vzniklé touto fúzí klesnout pod souhrn kapitálu fúzujících institucí v okamžiku fúze, pokud nebylo dosaženo požadované výše počátečního kapitálu.
6.  
Pokud příslušné orgány usoudí, že k zajištění solventnosti instituce je nezbytné, aby byl požadavek stanovený v odstavci 1 splněn, ustanovení odstavců 2, 4 a 5 se nepoužijí.

▼M8

Článek 94

Výjimka pro malá obchodní portfolia

1.  

Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. b) mohou instituce vypočítat kapitálový požadavek pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, pokud objem jejich rozvahových a podrozvahových položek zahrnutých do obchodního portfolia je na základě posouzení prováděného měsíčně s použitím údajů k poslednímu dni měsíce nejvýše roven oběma těmto hodnotám:

a) 

5 % celkových aktiv instituce;

b) 

50 milionům EUR.

2.  

Pokud jsou podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) i b) splněny, může instituce vypočítat kapitálový požadavek pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia takto:

a) 

u kontraktů uvedených v příloze II bodě 1, kontraktů týkajících se akcií uvedených v příloze II bodě 3 a úvěrových derivátů mohou instituce vyjmout tyto pozice z kapitálového požadavku podle čl. 92 odst. 3 písm. b);

b) 

u pozic v obchodním portfoliu neuvedených v písmeni a) tohoto odstavce mohou instituce nahradit kapitálový požadavek podle čl. 92 odst. 3 písm. b) požadavkem vypočteným v souladu s čl. 92 odst. 3 písm. a).

3.  

Instituce vypočítají objem svých rozvahových a podrozvahových položek zahrnutých do obchodního portfolia pro účely odstavce 1 na základě údajů k poslednímu dni každého měsíce v souladu s těmito požadavky:

a) 

do výpočtu jsou zahrnuty všechny pozice zařazené do obchodního portfolia v souladu s článkem 104 s výjimkou těchto pozic:

i) 

pozic týkajících se cizích měn a komodit,

ii) 

pozic v úvěrových derivátech, které jsou uznány jako vnitřní zajištění vůči expozicím úvěrového rizika nebo rizika protistrany v investičním portfoliu, a transakcí s úvěrovými deriváty, jež dokonale kompenzují tržní riziko tohoto vnitřního zajištění, jak je uvedeno v čl. 106 odst. 3;

b) 

všechny pozice zahrnuté do výpočtu v souladu s písmenem a) jsou k danému dni oceněny v tržní hodnotě; pokud není tržní hodnota určité pozice k danému dni k dispozici, použijí instituce reálnou hodnotu této pozice k danému dni; pokud k danému dni není k dispozici reálná ani tržní hodnota, použijí instituce tu tržní nebo reálnou hodnotu dané pozice, která je nejaktuálnější;

c) 

absolutní hodnota dlouhé pozice se sčítá s absolutní hodnotou krátké pozice.

4.  
Pokud jsou podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) i b) tohoto článku splněny, a to bez ohledu na povinnosti stanovené v článcích 74 a 83 směrnice 2013/36/EU, čl. 102 odst. 3 a 4 a články 103 a 104b tohoto nařízení se nepoužijí.
5.  
Instituce oznámí příslušným orgánům, pokud vypočítávají nebo přestanou vypočítávat kapitálové požadavky pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia v souladu s odstavcem 2.
6.  
Instituce, která přestala splňovat jednu nebo více podmínek stanovených v odstavci 1, tuto skutečnost ihned oznámí příslušnému orgánu.
7.  

Instituce do tří měsíců přestane vypočítávat kapitálové požadavky pro transakce zahrnované do obchodního portfolia v souladu s odstavcem 2 v některém z těchto případů:

a) 

instituce nesplňuje podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) nebo b) po dobu tří po sobě jdoucích měsíců;

b) 

instituce nesplňuje podmínky stanovené v odst. 1 písm. a) nebo b) po dobu více než šesti z uplynulých dvanácti měsíců.

8.  
Pokud instituce přestala vypočítávat kapitálové požadavky pro transakce zahrnuté do obchodního portfolia v souladu s tímto článkem, může tyto požadavky pro své transakce zahrnuté do obchodního portfolia znovu vypočítávat v souladu s tímto článkem pouze tehdy, prokáže-li příslušnému orgánu, že všechny podmínky stanovené v odstavci 1 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.
9.  
Instituce neotevře, nekoupí ani neprodá pozici v obchodním portfoliu pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavce 1 během měsíčního posuzování.

▼M17

10.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění metody identifikace hlavního rizikového faktoru pozice a určení, zda transakce představuje dlouhou nebo krátkou pozici, jak je uvedeno v odstavci 3 tohoto článku, čl. 273a odst. 3 a čl. 325a odst. 2.

Při vypracovávání těchto návrhů regulačních technických norem EBA zohlední metodu vypracovanou pro regulační technické normy stanovené v souladu s čl. 279a odst. 3 písm. b).

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Oddíl 2

Kapitálové požadavky pro investiční podniky s omezeným povolením k poskytování investičních služeb

Článek 95

Kapitálové požadavky pro investiční podniky s omezeným povolením k poskytování investičních služeb

1.  
Investiční podniky, které nejsou oprávněny poskytovat investiční služby a činnosti uvedené v oddíle A bodech 3 a 6 přílohy I směrnice 2004/39/ES, postupují při výpočtu celkového objemu rizikové expozice pro účely čl. 92 odst. 3 podle odstavce 2.
2.  

Investiční podniky uvedené v odstavci 1 tohoto článku a podniky uvedené v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. c), které poskytují investiční služby ►C2  a činnosti uvedené v oddíle A bodech 2 a 4 ◄ přílohy I směrnice 2004/39/ES, vypočítají celkový objem rizikové expozice jako vyšší z následujících hodnot:

a) 

součet položek uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) až d) a f) po použití čl. 92 odst. 4;

b) 

hodnota určená v článku 97 vynásobená číslem 12,5.

Podniky uvedené v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. c), které poskytují investiční služby ►C2  a činnosti uvedené v oddíle A bodech 2 a 4 ◄ přílohy I směrnice 2004/39/ES, musí splňovat požadavky čl. 92 odst. 1 a 2 vycházející z celkového objemu rizikové expozice uvedeného v prvním pododstavci.

Příslušné orgány mohou stanovit kapitálové požadavky pro podniky uvedené v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. c), které poskytují investiční služby a činnosti uvedené na seznamu v oddíle A bodech 2 a 4 v přílohy I směrnice 2004/39/ES, jako kapitálové požadavky, které by pro tyto podniky byly závazné podle vnitrostátních prováděcích opatření ke směrnicím 2006/49/ES a 2006/48/ES, platných k 31. prosinci 2013.

▼C2

3.  
Na investiční podniky uvedené v odstavci 1 se vztahují všechna ostatní ustanovení týkající se operačního rizika stanovená v hlavě VII kapitole 2 oddílu II pododdílu 2 směrnice 2013/36/EU.

▼B

Článek 96

Kapitálové požadavky pro investiční podniky, které drží počáteční kapitál podle čl. 28 odst. 2 směrnice 2013/36/EU

1.  

Následující kategorie investičních podniků, které drží počáteční kapitál podle čl. 28 odst. 2 směrnice 2013/36/EU, postupují při výpočtu celkového objemu rizikové expozice pro účely čl. 92 odst. 3 podle odstavce 2 tohoto článku:

a) 

investiční podniky, které obchodují na vlastní účet výhradně za účelem splnění nebo provedení pokynu klienta nebo za účelem získání přístupu ke clearingovému a vypořádacímu systému nebo uznané burze, jestliže jednají v postavení zprostředkovatele nebo provádějí pokyn klienta;

b) 

investiční podniky, které splňují všechny tyto podmínky:

i) 

nedrží peníze nebo cenné papíry klienta;

ii) 

obchodují pouze na vlastní účet;

iii) 

nemají žádné vnější klienty;

iv) 

provedení a vypořádání se u jejich transakcí uskutečňuje na odpovědnost clearingové instituce a jsou uvedenou clearingovou institucí zaručeny.

2.  

Investiční podniky uvedené v odstavci 1 vypočítají celkový objem rizikové expozice jako součet následujících hodnot:

a) 

čl. 92 odst. 3 písm. a) až d) a f) po použití čl. 92 odst. 4;

b) 

hodnoty určené v článku 97 vynásobené číslem 12,5.

3.  
Na investiční podniky uvedené v odstavci 1 se vztahují všechna ostatní ustanovení týkající se operačního rizika stanovená v hlavě VII kapitole 3 oddílu II pododdílu 1 směrnice 2013/36/EU.

Článek 97

Kapitálový požadavek založený na fixních režijních nákladech

1.  
V souladu s články 95 a 96 drží investiční podnik a podniky uvedené v čl. 4 odst. 1 bodě 2 písm. c), které poskytují investiční služby a činnosti uvedené na seznamu v oddíle A bodech 2 a 4 v přílohy I směrnice 2004/39/ES, použitelný kapitál ve výši alespoň jedné čtvrtiny svých fixních režijních nákladů za předchozí rok.
2.  
Pokud oproti předchozímu roku dojde ke změně činnosti investičního podniku, kterou příslušný orgán považuje za podstatnou, může příslušný orgán požadavek stanovený v odstavci 1 upravit.
3.  
Investiční podnik, který dosud neprovozuje činnost po dobu jednoho roku, musí počínaje dnem zahájení činnosti držet použitelný kapitál ve výši alespoň jedné čtvrtiny fixních režijních nákladů odhadovaných v jeho podnikatelském plánu, s výjimkou případů, kdy příslušný orgán vyžaduje úpravu podnikatelského plánu.
4.  

EBA za konzultace s orgánem ESMA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž podrobněji upřesní:

a) 

výpočet požadavku na držení použitelného kapitálu ve výši alespoň jedné čtvrtiny fixních režijních nákladů za předchozí rok;

b) 

podmínky, podle nichž příslušný orgán upravuje požadavek na držení použitelného kapitálu ve výši alespoň jedné čtvrtiny fixních režijních nákladů za předchozí rok;

c) 

výpočet odhadovaných fixních režijních nákladů v případě investičního podniku, který dosud neprovozuje činnost po dobu jednoho roku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 1. března 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 98

Kapitálový požadavek pro investiční podniky na konsolidovaném základě

1.  

V případě investičních podniků uvedených v čl. 95 odst. 1, jež jsou ve skupině, která nezahrnuje úvěrové instituce, uplatní mateřský investiční podnik v členském státě článek 92 na konsolidovaném základě takto:

a) 

pomocí výpočtu celkového objemu rizikové expozice stanoveného v čl. 95 odst. 2;

b) 

vypočtením kapitálu na základě konsolidované situace mateřského investičního podniku nebo případně finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.

2.  

V případě investičních podniků uvedených v čl. 96 odst. 1, jež jsou ve skupině, která nezahrnuje úvěrové instituce, uplatní mateřský investiční podnik v členském státě a investiční podnik kontrolovaný finanční holdingovou společností nebo smíšenou finanční holdingovou společností článek 92 na konsolidovaném základě takto:

a) 

pomocí výpočtu celkového objemu rizikové expozice stanoveného v čl. 96 odst. 2;

b) 

vypočtením kapitálu na základě konsolidované situace mateřského investičního podniku nebo případně kapitálu finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti a v souladu s částí první hlavou II kapitolou 2.

▼M8 —————

▼B

KAPITOLA 3

Obchodní portfolio

Článek 102

Požadavky na obchodní portfolio

1.  
Pozice v obchodním portfoliu musí být prosty omezení, pokud jde o jejich obchodovatelnost, nebo je musí být možno zajistit.

▼M8

2.  
Záměr obchodovat je třeba prokázat pomocí strategií, zásad a postupů vytvořených institucí pro řízení pozice nebo portfolia v souladu s články 103, 104 a 104a.
3.  
Instituce vytvoří a udržují systémy a kontrolní mechanismy pro řízení svého obchodního portfolia v souladu s článkem 103.
4.  
Pro účely požadavků na podávání zpráv stanovených v čl. 430b odst. 3 se pozice v obchodním portfoliu přiřazují obchodním útvarům vytvořeným v souladu s článkem 104b.

▼M8

5.  
Pozice v obchodním portfoliu podléhají požadavkům na obezřetné oceňování uvedeným v článku 105.
6.  
Instituce zachází s vnitřním zajištěním v souladu s článkem 106.

▼M8

Článek 103

Řízení obchodního portfolia

1.  

Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro celkové řízení obchodního portfolia. Tyto zásady a postupy vymezují alespoň:

a) 

činnosti, které instituce považuje za obchodování a za součást obchodního portfolia pro účely kapitálových požadavků;

b) 

rozsah, v jakém lze pozici denně přeceňovat tržní hodnotou podle situace na aktivním a likvidním obousměrném trhu;

c) 

u pozic oceňovaných pomocí modelu rozsah, v jakém instituce může:

i) 

určit všechna podstatná rizika spojená s pozicí,

ii) 

zajistit se proti všem podstatným rizikům spojeným s pozicí pomocí nástrojů, pro které existuje aktivní a likvidní obousměrný trh,

iii) 

spolehlivě odhadnout klíčové předpoklady a parametry použité v modelu;

d) 

rozsah, v jakém instituce může a je povinna generovat ocenění pozice, které lze systematicky externě validovat;

e) 

rozsah, v jakém by právní omezení nebo jiné provozní požadavky ovlivnily schopnost instituce uzavřít nebo zajistit pozici v krátkém období;

f) 

rozsah, v jakém instituce může a je povinna aktivně řídit rizika spojená s pozicemi v rámci obchodních operací;

g) 

rozsah, v jakém instituce může reklasifikovat riziko nebo pozice mezi investičním a obchodním portfoliem, a požadavky na tuto reklasifikaci podle článku 104a.

2.  

Při řízení svých pozic či portfolií pozic v obchodním portfoliu musí instituce splňovat všechny tyto požadavky:

a) 

instituce musí mít zavedenu jednoznačně zdokumentovanou strategii obchodování pro pozice nebo portfolia v obchodním portfoliu, která je schválená vrcholným vedením a zahrnuje očekávané období držení;

b) 

instituce musí mít zavedeny jasně definované zásady a postupy pro aktivní řízení pozic nebo portfolií v obchodním portfoliu; tyto zásady a postupy zahrnují:

i) 

vymezení pozic nebo portfolií pozic, které může každý obchodní útvar nebo případně určený obchodník otevírat,

ii) 

stanovení limitů na pozice a sledování jejich přiměřenosti,

iii) 

zajištění toho, aby obchodníci byli oprávněni otevírat a řídit pozici v rámci schválených limitů a v souladu se schválenou strategií,

iv) 

zajištění toho, aby pozice byly hlášeny vrcholnému vedení jako nedílná součást procesu řízení rizik instituce,

v) 

zajištění toho, aby pozice byly aktivně sledovány s ohledem na zdroje informací o trhu a byla posouzena prodejnost či realizovatelnost zajištění pozice či rizik jejích složek, včetně posouzení, kvality a dostupnosti tržních vstupů pro proces oceňování, úrovně obratu a objemu pozic obchodovaných na trhu,

vi) 

aktivní postupy a kontroly pro boj proti podvodům;

c) 

instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro sledování pozic vzhledem ke své strategii obchodování, včetně sledování obratu a pozic, u nichž byla překročena původně zamýšlená doba držení.

▼B

Článek 104

Zařazení do obchodního portfolia

1.  
Instituce musí mít jasně definované zásady a postupy pro určování toho, které pozice se zařazují do obchodního portfolia pro účely výpočtu kapitálových požadavků v souladu s požadavky stanovenými v článku 102 a definicí obchodního portfolia podle čl. 4 odst. 1 bodu 86, přičemž zohlední své schopnosti a praxi v řízení rizik. Instituce v plném rozsahu dokumentuje dodržování těchto zásad a postupů a podrobuje je pravidelnému vnitřnímu auditu.

▼M8 —————

▼M17

9.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro další upřesnění postupu, který mají instituce použít pro výpočet a sledování čistých krátkých úvěrových nebo čistých krátkých akciových pozic v investičním portfoliu podle odst. 2 písm. b).

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2027.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 104a

Reklasifikace pozice

1.  
Instituce mají zavedeny jasně definované zásady pro určení výjimečných okolností, které odůvodňují reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu na pozici v investičním portfoliu nebo naopak reklasifikaci pozice v investičním portfoliu na pozici v obchodním portfoliu za účelem stanovení kapitálových požadavků ke spokojenosti příslušných orgánů. Instituce tyto zásady alespoň jednou ročně přezkoumají.

▼M17

EBA sleduje spektrum postupů v oblasti dohledu a do 10. července 2027 vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny o pojetí výjimečných okolností pro účely prvního pododstavce tohoto odstavce a odstavce 5 tohoto článku. Dokud EBA tyto obecné pokyny nevydá, oznámí příslušné orgány orgánu EBA své rozhodnutí o tom, zda instituci povolí reklasifikovat pozici podle odstavce 2 tohoto článku či nikoli, a uvedou důvody pro toto rozhodnutí.

▼M8

2.  
Příslušné orgány udělí svolení k reklasifikaci pozice v obchodním portfoliu na pozici v investičním portfoliu nebo naopak pozice v investičním portfoliu na pozici v obchodním portfoliu pro účely stanovení kapitálových požadavků pouze tehdy, pokud instituce poskytla příslušným orgánům písemné důkazy, že její rozhodnutí reklasifikovat tuto pozici je výsledkem výjimečné okolnosti, která je v souladu se zásadami, jež má instituce zavedeny v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. K tomuto účelu instituce poskytne dostatečné důkazy o tom, že pozice již nesplňuje podmínku, aby byla zařazena jako pozice v obchodním portfoliu nebo investičním portfoliu podle článku 104.

Rozhodnutí uvedené v prvním pododstavci schválí vedoucí orgán.

3.  

V případech, kdy příslušný orgán udělil svolení k reklasifikaci pozice v souladu s odstavcem 2, instituce, která toto svolení obdržela:

a) 

neprodleně veřejně zpřístupní:

i) 

informaci, že její pozice byla reklasifikována, a

ii) 

má-li tato reklasifikace za účinek snížení kapitálových požadavků instituce, objem tohoto snížení, a

b) 

má-li tato reklasifikace za účinek snížení kapitálových požadavků instituce, neuzná tento účinek, dokud daná pozice nedosáhne splatnosti, ledaže jí příslušný orgán povolí tento účinek uznat k dřívějšímu dni.

4.  
Instituce vypočítá čistou změnu výše svých kapitálových požadavků vyplývající z reklasifikace pozice jako rozdíl mezi kapitálovými požadavky bezprostředně po reklasifikaci a kapitálovými požadavky bezprostředně před reklasifikací, přičemž každé vypočítá v souladu s článkem 92. Při výpočtu se nezohledňují účinky žádných jiných faktorů než reklasifikace.
5.  
Reklasifikace pozice v souladu s tímto článkem je neodvolatelná.

Článek 104b

Požadavky na obchodní útvar

1.  
Pro účely požadavků na podávání zpráv stanovených v čl. 430b odst. 3 instituce vytvoří obchodní útvary a přiřadí každou ze svých pozic v obchodním portfoliu jednomu z těchto obchodních útvarů. Pozice v obchodním portfoliu se přiřadí stejnému obchodnímu útvaru pouze tehdy, pokud splňují dohodnutou obchodní strategii pro obchodní útvar a jsou důsledně řízeny a sledovány v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.
2.  

Obchodní útvary instituce vždy splňují všechny tyto požadavky:

a) 

každý obchodní útvar má jasnou a specifickou obchodní strategii a strukturu řízení rizik, která je přiměřená jeho obchodní strategii;

b) 

každý obchodní útvar má jasnou organizační strukturu; pozice v daném obchodním útvaru jsou řízeny určenými obchodníky v rámci instituce; každý obchodník má v rámci obchodního útvaru zvláštní funkce; každý obchodník je přidělen pouze jednomu obchodnímu útvaru;

c) 

limity pozice jsou v každém obchodním útvaru stanoveny v souladu s obchodní strategií tohoto obchodního útvaru;

d) 

zprávy o činnosti, ziskovosti, řízení rizik a regulatorních požadavcích na úrovni obchodního útvaru se vypracovávají alespoň jednou týdně a pravidelně se sdělují vedoucímu orgánu;

e) 

každý obchodní útvar má jasný roční obchodní plán včetně řádně vymezených zásad odměňování na základě spolehlivých kritérií používaných k měření výkonnosti;

f) 

jednou měsíčně se za každý obchodní útvar vypracovávají zprávy o splatných pozicích, případech porušení vnitrodenních a denních limitů obchodování, jakož i opatřeních, jež instituce přijala k řešení těchto porušení, a posouzení likvidity trhu, které jsou poskytovány příslušným orgánům.

3.  
Odchylně od odst. 2 písm. b) může instituce přidělit obchodníka více než jednomu obchodnímu útvaru, pokud ke spokojenosti příslušného orgánu prokáže, že přidělení bylo provedeno v důsledku úvah souvisejících s obchodováním nebo zdroji a jsou při něm dodrženy ostatní kvalitativní požadavky, které tento článek stanoví pro obchodníky a obchodní útvary.
4.  
Instituce oznámí příslušným orgánům způsob, jakým zajišťují soulad s odstavcem 2. Příslušné orgány mohou požadovat, aby instituce změnila strukturu nebo organizaci svých obchodních útvarů za účelem zajištění souladu s tímto článkem.

▼M17

Článek 104c

Zacházení se zajištěním měnového rizika u kapitálových poměrů

4.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

rizikové pozice, které instituce může záměrně převzít, aby se alespoň částečně zajistila vůči nepříznivým pohybům směnných kurzů u kteréhokoli ze svých kapitálových poměrů uvedených v odstavci 1;

b) 

jak stanovit maximální částku uvedenou v odst. 1 písm. a) tohoto článku a způsob, jakým má instituce uvedenou částku vyloučit u jednotlivých přístupů uvedených v čl. 325 odst. 1;

c) 

kritéria, která má splňovat rámec instituce pro řízení rizik uvedený v odst. 1 písm. c), aby mohl být považován za vhodný pro účely tohoto článku.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 105

Požadavky obezřetného oceňování

▼M8

1.  
Veškeré pozice v obchodním portfoliu a pozice v investičním portfoliu oceňované reálnou hodnotou se řídí zásadami obezřetného oceňování uvedenými v tomto článku. Instituce zejména zajistí, aby obezřetné oceňování pozic v obchodním portfoliu bylo prováděno s odpovídajícím stupněm jistoty s ohledem na dynamickou povahu pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, požadavky obezřetnosti a přiměřenosti a způsob fungování a účel kapitálových požadavků týkajících se pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou.

▼B

2.  

Instituce vytvoří a udržují dostatečné systémy a kontrolní mechanismy k poskytování obezřetných a spolehlivých odhadů ocenění. Systémy a kontrolní mechanismy obsahují alespoň tyto prvky:

a) 

zdokumentované zásady a postupy pro proces oceňování, včetně jednoznačně vymezených odpovědností za jednotlivé oblasti související s oceňováním, včetně zdrojů informací o trhu a přezkoumávání jejich vhodnosti, pokynů pro používání nezjistitelných vstupů odrážejících předpoklady instituce ohledně prvků, které by účastníci trhu použili při oceňování pozice, četnosti nezávislého oceňování, načasování uzavíracích cen, postupů pro úpravy ocenění a postupů pro měsíční a ad hoc ověřování;

▼C2

b) 

jasné vymezení podřízenosti útvaru odpovědného za oceňování, který je nezávislý na útvaru sjednávání obchodů (front office), který je v konečném důsledku podřízen vedoucímu orgánu.

▼M8

3.  
Instituce přeceňují pozice v obchodním portfoliu reálnou hodnotou alespoň jednou denně. Změny hodnoty těchto pozic se vykazují ve výsledovce instituce.
4.  
Instituce provádějí tržní přecenění pozic v obchodním portfoliu a pozic v investičním portfoliu oceňovaných reálnou hodnotou, kdykoli je to možné, a to rovněž při uplatnění příslušného kapitálového zacházení na tyto pozice.

▼B

5.  
Při tržním ocenění instituce používá obezřetnější z cen poptávky a nabídky, ledaže je schopna uzavírat za cenu střed. Jestliže instituce využívají této odchylky, informují jednou za šest měsíců své příslušné orgány o dotyčných pozicích a doloží, že jsou schopny uzavírat za cenu střed.

▼M8

6.  
Kde tržní ocenění není možné, používají instituce konzervativní ocenění pozic a portfolií pomocí modelu, a to rovněž při výpočtu kapitálových požadavků pro pozice v obchodním portfoliu a pozice v investičním portfoliu oceňované reálnou hodnotou.

▼B

7.  

Při ocenění pomocí modelu dodržují instituce tyto požadavky:

a) 

vrcholnému vedení musí být známo, které prvky obchodního portfolia nebo jiné pozice oceňované reálnou hodnotou jsou oceňovány pomocí modelu, i jak podstatná je z toho plynoucí nejistota při vykazování výkonnosti obchodní činnosti a souvisejících rizik;

b) 

instituce získávají tržní vstupy do modelu pokud možno v souladu s tržními cenami a pravidelně posuzují vhodnost těchto vstupů pro ocenění příslušné pozice, jakož i parametry modelu;

c) 

instituce používají metodiky oceňování, které jsou na trhu akceptovanou praxí pro konkrétní finanční nástroje nebo komodity, jsou-li takové metodiky k dispozici;

d) 

pokud se jedná o model vyvinutý institucí, musí být založen na adekvátních předpokladech, které byly posouzeny a kriticky přezkoumány náležitě kvalifikovanými stranami nezávislými na procesu vývoje modelu;

e) 

instituce mají zavedeny formální postupy pro kontrolu změn a udržují záložní kopii modelu, která je pravidelně používána ke kontrole ocenění;

f) 

útvaru řízení rizik musí být známy slabé stránky používaných modelů a musí znát způsob, jak je nejvhodněji zohlednit ve výstupech z oceňování; a

g) 

modely používané institucí se pravidelně přezkoumávají za účelem stanovení míry přesnosti jejich výsledků, což zahrnuje posouzení trvalé adekvátnosti předpokladů, analýzu zisků a ztrát ve vztahu k rizikovým faktorům a porovnání skutečných uzavíracích hodnot s výstupy modelu.

▼M8

Pro účely prvního pododstavce písm. d) musí být model vyvinut nebo schválen nezávisle na obchodních útvarech a nezávisle testován, včetně validace matematické stránky, předpokladů a softwarového provedení.

▼B

8.  
Kromě každodenního tržního ocenění nebo ocenění pomocí modelu provádějí instituce nezávislé ověřování cen. Ověřování tržních cen a vstupů modelu provádí osoba nebo útvar nezávislé na osobách nebo útvarech, které využívají obchodní portfolio, nejméně jedenkrát za měsíc nebo v závislosti na povaze trhu nebo obchodní činnosti častěji. Pokud nejsou k dispozici nezávislé zdroje ocenění nebo jsou subjektivní, je vhodné uplatnit obezřetnostní opatření, například úpravy ocenění.
9.  
Instituce vytvoří a udržují postupy pro rozhodování o úpravách ocenění.
10.  
Instituce pro účely úprav ocenění zohledňuje: nepodchycená úvěrová rozpětí, náklady na uzavření pozice, operační rizika, nejistotu tržních cen, předčasné ukončení, investiční náklady a náklady na financování, budoucí administrativní náklady, a pokud je to relevantní, rizika modelů.
11.  

Instituce vytvoří a udržují postupy pro výpočet úpravy aktuálního ocenění méně likvidních pozic, které mohou vznikat zejména vlivem událostí na trhu nebo situací souvisejících s institucí, například koncentrované pozice nebo pozice, u nichž byla překročena původně zamýšlená doba držení. Instituce v případě potřeby provede tyto úpravy navíc vedle změny hodnoty pozice vyžadované pro účely finančního výkaznictví a v úpravách zohlední nelikvidnost pozice. V rámci těchto postupů instituce při rozhodování, zda je pro méně likvidní pozice úprava ocenění nezbytná, zváží několik faktorů. Mezi tyto faktory patří:

▼M8

a) 

dodatečný čas, který by byl zapotřebí k zajištění pozice nebo rizik v rámci pozice za horizonty likvidity, které byly přiřazeny rizikovým faktorům pozice v souladu s článkem 325bd;

▼B

b) 

volatilita a průměrné rozpětí nákup/prodej;

c) 

dostupnost tržních kotací (počet a identita tvůrců trhu) a volatilita a průměrný objem transakcí, včetně objemů transakcí během období krizových podmínek na trhu;

d) 

tržní koncentrace;

e) 

stárnutí pozic;

f) 

míra, v jaké ocenění vychází z oceňování pomocí modelu;

g) 

dopad jiných rizik modelů.

12.  
Při použití ocenění třetí stranou nebo ocenění pomocí modelu musí instituce zvážit, zda použijí úpravu ocenění. Kromě toho instituce zvažují potřebu úprav pro méně likvidní pozice a průběžně přezkoumávají jejich trvající adekvátnost. Instituce rovněž explicitně posoudí potřebu provedení úprav ocenění vzhledem k nejistotě vstupních parametrů používaných v rámci modelů.
13.  
Pokud jde o složité produkty, včetně sekuritizovaných expozic a úvěrových derivátů n-tého selhání, instituce explicitně posoudí, zda je nutné provést úpravy ocenění, které by odrážely rizika modelů spojená s použitím potenciálně nesprávné metodiky oceňování a rizika modelů spojená s použitím nezjistitelných (a potenciálně nesprávných) kalibračních parametrů v oceňovacím modelu.
14.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž se pro účely odstavce 1 tohoto článku uplatňují požadavky uvedené v článku 105.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 106

Vnitřní zajištění

1.  

Vnitřní zajištění musí zejména splňovat tyto požadavky:

a) 

jeho účelem není vyhnout se kapitálovým požadavkům nebo je snížit;

b) 

je řádně zdokumentováno a podléhá zvláštním vnitřním postupům schvalování a auditu;

c) 

je uskutečňováno za tržních podmínek;

d) 

tržní riziko, které je vyvoláno vnitřním zajištěním, je dynamicky řízeno v obchodním portfoliu v rámci přípustných limitů;

▼C2

e) 

je pečlivě sledováno v souladu s náležitými postupy.

▼M8

2.  
Požadavky stanovené v odstavci 1 se uplatňují, aniž jsou dotčeny požadavky vztahující se na zajištěnou pozici v investičním portfoliu nebo případně v obchodním portfoliu.
3.  
Pokud instituce zajišťuje expozici úvěrového rizika nebo rizika protistrany v investičním portfoliu pomocí úvěrového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato pozice v úvěrovém derivátu pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice úvěrového rizika nebo rizika protistrany v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné transakce s úvěrovým derivátem se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i úvěrový derivát uzavřený s třetí stranou jsou za účelem výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku zahrnuty do obchodního portfolia.

▼M8

4.  
Pokud instituce zajišťuje expozici akciového rizika v investičním portfoliu pomocí akciového derivátu zařazeného do jejího obchodního portfolia, považuje se tato akciová derivátová pozice pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic uvedených v čl. 92 odst. 3 písm. a) za vnitřní zajištění expozice akciového rizika v investičním portfoliu, jestliže instituce vstoupí do jiné akciové derivátové transakce se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění, která splňuje požadavky na osobní zajištění úvěrového rizika v investičním portfoliu a dokonale kompenzuje tržní riziko vnitřního zajištění.

Vnitřní zajištění uznané v souladu s prvním pododstavcem i akciový derivát uzavřený se způsobilou třetí stranou poskytující zajištění jsou pro účely výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku zahrnuty do obchodního portfolia.

5.  

Pokud instituce zajišťuje expozice úrokového rizika v investičním portfoliu pomocí pozice v úrokovém riziku zařazené do jejího obchodního portfolia, považuje se tato pozice v úrokovém riziku pro účely posouzení úrokového rizika plynoucího z investičních pozic v souladu s články 84 a 98 směrnice 2013/36/EU za vnitřní zajištění, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

pozice byla zařazena do samostatného portfolia odděleného od ostatních pozic v obchodním portfoliu, jehož obchodní strategie je určena pouze k řízení a zmírnění tržního rizika vnitřního zajištění expozice úrokového rizika; za tímto účelem může instituce do tohoto portfolia zařadit i jiné pozice v úrokovém riziku otevřené s třetími stranami nebo se svým vlastním obchodním portfoliem, pokud může tržní riziko těchto pozic v úrokovém riziku otevřených s vlastním obchodním portfoliem dokonale kompenzovat otevřením opačných pozic v úrokovém riziku s třetími stranami;

b) 

pro účely požadavků na podávání zpráv stanovených v čl. 430b odst. 3 byla pozice přiřazena obchodnímu útvaru vytvořenému v souladu s článkem 104b, jehož obchodní strategie je určena pouze k řízení a zmírnění tržního rizika vnitřního zajištění expozice úrokového rizika; za tímto účelem může obchodní útvar otevřít jiné pozice v úrokovém riziku s třetími stranami nebo jinými obchodními útvary instituce, pokud tyto jiné obchodní útvary dokonale kompenzují tržní riziko těchto jiných pozic v úrokovém riziku otevřením opačných pozic v úrokovém riziku s třetími stranami;

c) 

instituce plně zdokumentovala, jak pozice zmírňuje úrokové riziko vyplývající z pozic v investičním portfoliu pro účely požadavků stanovených v článcích 84 a 98 směrnice 2013/36/EU.

6.  
Kapitálové požadavky k tržnímu riziku všech pozic zařazených do samostatného portfolia podle odst. 5 písm. a) se vypočítají samostatně a doplňují kapitálové požadavky pro ostatní pozice v obchodním portfoliu.
7.  
Pro účely požadavků na podávání zpráv stanovených v článku 430b se kapitálové požadavky k tržnímu riziku všech pozic zařazených do samostatného portfolia podle odst. 5 písm. a) tohoto článku nebo případně přiřazených obchodnímu útvaru nebo otevřených tímto útvarem podle odst. 5 písm. b) tohoto článku vypočítají samostatně jako samostatné portfolio a doplňují výpočet kapitálových požadavků pro ostatní pozice v obchodním portfoliu.

▼B

HLAVA II

KAPITÁLOVÉ POŽADAVKY K ÚVĚROVÉMU RIZIKU

KAPITOLA 1

Obecné zásady

Článek 107

Přístupy k úvěrovému riziku

1.  
Pro výpočet objemů svých rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a) a f) použijí instituce buď standardizovaný přístup uvedený v kapitole 2, nebo, je-li to povoleno příslušnými orgány v souladu s článkem 143, přístup IRB uvedený v kapitole 3.
2.  

V případě obchodních expozic vůči ústřední protistraně a v případě příspěvků do fondu pro riziko selhání ústřední protistrany použijí instituce pro výpočet objemů svých rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a) a f) postup stanovený v kapitole 6 oddíle 9. V případě všech ostatních druhů expozic vůči ústřední protistraně zachází instituce s těmito expozicemi takto:

a) 

v případě všech ostatních druhů expozic vůči způsobilé ústřední protistraně jako s expozicemi vůči institucím;

b) 

v případě všech ostatních druhů expozic vůči nezpůsobilé ústřední protistraně jako s expozicemi vůči podnikům.

▼M8

3.  
Pro účely tohoto nařízení se s expozicemi vůči investičnímu podniku ze třetí země, úvěrové instituci ze třetí země a burze ze třetí země zachází jako s expozicemi vůči instituci pouze v případě, že třetí země uplatňuje na uvedený subjekt požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii.

▼B

4.  
Pro účely odstavce 3 může Komise formou prováděcích aktů a s výhradou přezkumného postupu uvedeného v čl. 464 odst. 2 přijmout rozhodnutí o tom, zda třetí země uplatňuje požadavky v oblasti obezřetnostního dohledu a regulace, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům uplatňovaným v Unii. V případě, že takové rozhodnutí neexistuje, mohou instituce do 1. ledna 2015 i nadále zacházet s expozicemi vůči subjektům uvedeným v odstavci 3 jako s expozicemi vůči institucím, pokud dotčené příslušné orgány schválily třetí zemi jako způsobilou pro takové zacházení před 1. lednem 2014.

Článek 108

Použití techniky snižování úvěrového rizika v rámci standardizovaného přístupu a přístupu IRB

1.  
Pro expozici, na niž instituce použije standardizovaný přístup uvedený v kapitole 2, nebo přístup IRB uvedený v kapitole 3, avšak bez použití svých vlastních odhadů ztrátovosti ze selhání (LGD) a konverzních faktorů v souladu s článkem 151, může instituce při výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a) a f) nebo případně výše očekávaných ztrát pro účely výpočtu stanoveného v čl. 36 odst. 1 písm. d) a čl. 62 písm. c) uplatnit techniku snižování úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4.
2.  
Pro expozici, na niž instituce použije přístup IRB s použitím svých vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů podle článku 151, může instituce uplatnit techniku snižování úvěrového rizika v souladu s kapitolou 3.

▼M5

Článek 109

Zacházení se sekuritizovanými pozicemi

Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro pozici, kterou drží v sekuritizaci, v souladu s kapitolou 5.

▼B

Článek 110

Postup úpravy o úvěrové riziko

1.  
Instituce, které používají standardizovaný přístup, postupují při obecných úpravách o úvěrové riziko v souladu s čl. 62 písm. c).
2.  
Instituce, které používají přístup IRB, postupují při obecných úpravách o úvěrové riziko v souladu s článkem 159, čl. 62 písm. d) a čl. 36 odst. 1 písm. d).

Pro účely tohoto článku a kapitol 2 a 3 nezahrnují obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko rezervy na všeobecná bankovní rizika.

3.  

Instituce používající přístup IRB, které uplatňují standardizovaný přístup na část svých expozic na konsolidovaném nebo individuálním základě v souladu s článkem 148 a 150, určí část obecné úpravy o úvěrové riziko, která bude přidělena v rámci postupu obecné úpravy o úvěrové riziko podle standardizovaného přístupu a v rámci postupu obecné úpravy o úvěrové riziko podle IRB, takto:

a) 

pokud instituce zahrnutá do konsolidace používá výhradně přístup IRB, obecné úpravy o úvěrové riziko této instituce jsou vázány na postup uvedený v odstavci 2, je-li to možné;

b) 

pokud instituce zahrnutá do konsolidace používá výhradně standardizovaný přístup, obecná úprava o úvěrové riziko této instituce je vázána na postup uvedený v odstavci 1, je-li to možné;

c) 

zbývající úprava o úvěrové riziko se přiřadí poměrně podle podílu objemů rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu a podle přístupu IRB.

4.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění výpočtu specifických a obecných úprav o úvěrové riziko podle použitelného účetního rámce pro:

a) 

hodnotu expozice podle standardizovaného přístupu podle článku 111;

b) 

hodnotu expozice podle přístupu IRB podle článků 166 až 168;

c) 

zacházení s výší očekávaných ztrát podle článku 159;

d) 

hodnotu expozice pro výpočet objemů rizikově vážených expozic pro sekuritizovanou pozici podle článku 246 a 266;

e) 

určení selhání podle článku 178.

▼C1

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. července 2013.

▼B

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

KAPITOLA 2

Standardizovaný přístup

Oddíl 1

Obecné zásady

Článek 111

Hodnota expozice

▼M7

1.  

Hodnotou expozice položky aktiv se rozumí její účetní hodnota po specifických úpravách o úvěrové riziko v souladu s článkem 110, dodatečných úpravách ocenění v souladu s články 34 a 105, odečtení částek v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. m) a dalším snížení kapitálu souvisejícím s danou položkou aktiv. Hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I je tato procentní část její nominální hodnoty po odečtení specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m):

▼B

a) 

100 % u položek s vysokým rizikem;

b) 

50 % u položek se středním rizikem;

c) 

20 % u položek se středně nízkým rizikem a

d) 

0 % u položek s nízkým rizikem.

Podrozvahové položky podle druhé věty prvního pododstavce se přiřadí ke kategoriím rizika, jak je uvedeno v příloze I.

Pokud instituce používá komplexní metodu finančního kolaterálu podle článku 223, hodnota expozice cenných papírů nebo komodit prodaných, složených nebo zapůjčených v rámci repo obchodů nebo na základě půjček nebo výpůjček cenných papírů nebo komodit a maržových obchodů se zvýší o koeficient volatility příslušný pro takové cenné papíry nebo komodity, jak je stanoveno v článcích 223 až 225.

2.  
Hodnota expozice derivátového nástroje uvedeného v příloze II se určí podle kapitoly 6 se zohledněním dopadů smluv o novaci a ostatních dohod o započtení, které se berou v úvahu pro účely těchto metod v souladu s kapitolou 6. Hodnota expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se může určit buď v souladu s kapitolou 6, nebo kapitolou 4.
3.  
Pokud se k expozici vztahuje majetkové zajištění úvěrového rizika, může být hodnota expozice této položky pozměněna v souladu s kapitolou 4.

▼M17

8.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

kritéria, která mají instituce použít k zařazování podrozvahových položek, s výjimkou položek již zahrnutých v příloze I, do košů 1 až 5 uvedených v příloze I;

b) 

faktory, které by mohly omezit schopnost institucí zrušit bezpodmínečně odvolatelné přísliby uvedené v příloze I;

c) 

postup pro informování orgánu EBA o klasifikaci používané institucí na jiné podrozvahové položky s podobnými riziky, jako jsou položky uvedené v příloze I.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 112

Kategorie expozic

Každá expozice se zařadí do jedné z těchto kategorií expozic:

a) 

expozice vůči ústředním vládám nebo centrálním bankám;

b) 

expozice vůči regionálním vládám nebo místním orgánům;

c) 

expozice vůči subjektům veřejného sektoru;

d) 

expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám;

e) 

expozice vůči mezinárodním organizacím;

f) 

expozice vůči institucím;

g) 

expozice vůči podnikům;

h) 

retailové expozice;

i) 

expozice zajištěné nemovitostmi;

j) 

expozice v selhání;

k) 

expozice spojené s obzvláště vysokým rizikem;

l) 

expozice v krytých dluhopisech;

m) 

položky představující sekuritizované pozice;

n) 

expozice vůči institucím a podnikům s krátkodobým úvěrovým hodnocením;

o) 

expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování;

p) 

akciové expozice;

q) 

ostatní položky.

Článek 113

Výpočet objemů rizikově vážených expozic

▼M15

1.  
Pro výpočet objemů rizikově vážených expozic se na všechny expozice použijí rizikové váhy v souladu s ustanoveními oddílu 2, pokud nejsou tyto expozice odečteny od kapitálu nebo se na ně nevztahuje zacházení stanovené v čl. 72e odst. 5 prvním pododstavci. Použití rizikových vah vychází z kategorie expozice, do níž je expozice zařazena, a v míře, která je stanovena v oddíle 2, z její úvěrové kvality. Úvěrovou kvalitu lze vymezit odkazem na úvěrová hodnocení vypracovaná externími ratingovými agenturami nebo úvěrová hodnocení vypracovaná exportními úvěrovými agenturami podle oddílu 3.

▼B

2.  
Pro účely použití rizikové váhy podle odstavce 1 se hodnota expozice vynásobí rizikovou vahou specifikovanou nebo stanovenou podle oddílu 2.
3.  
Pokud se k expozici vztahuje zajištění úvěrového rizika, může být riziková váha použitelná na tuto položku pozměněna podle kapitoly 4.
4.  
Objemy rizikově vážených expozic pro sekuritizované expozice se vypočítají podle kapitoly 5.
5.  
Expozicím, pro něž není výpočet v oddíle 2 uveden, se přidělí riziková váha 100 %.
6.  

S výjimkou expozic, které vedou ke vzniku položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 nebo kapitálu tier 2, se může instituce s předchozím souhlasem příslušných orgánů rozhodnout, že nebude uplatňovat požadavky odstavce 1 tohoto článku na své expozice vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem, dceřiným podnikem jejího mateřského podniku nebo podnikem ve vzájemném vztahu podle čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS. Příslušné orgány jsou oprávněny udělit souhlas, pokud jsou splněny následující podmínky:

▼C2

a) 

protistranou je instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky;

▼B

b) 

protistrana je zahrnuta do stejné konsolidace jako instituce v plném rozsahu;

c) 

protistrana podléhá stejnému hodnocení rizik, měření rizik a stejným kontrolním postupům jako instituce;

d) 

protistrana je usazena ve stejném členském státě jako instituce;

e) 

v současné době neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků protistrany instituci.

Pokud je instituci v souladu s tímto odstavcem povoleno nepoužít požadavky odstavce 1, může přidělit rizikovou váhu 0 %.

7.  

S výjimkou expozic, které vedou ke vzniku položek kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2, mohou instituce s předchozím svolením příslušných orgánů nepoužít požadavky odstavce 1 tohoto článku na expozice vůči protistranám, se kterými instituce uzavřela institucionální systém ochrany, jenž je smluvní nebo právními předpisy stanovenou dohodou o závazku, která instituce chrání, a zejména zajišťuje jejich likviditu a ►C2  solventnost ◄ k odvrácení úpadku, je-li to nezbytné. Příslušné orgány jsou oprávněny udělit svolení, pokud jsou splněny následující podmínky:

a) 

jsou splněny požadavky stanovené v odst. 6 písm. a), d) a e);

b) 

dohody zajišťují, že institucionální systém ochrany je schopen poskytnout nutnou podporu v rámci svého závazku z finančních prostředků, které má okamžitě k dispozici;

c) 

institucionální systém ochrany má k dispozici vhodné a jednotně stanovené systémy sledování a klasifikace rizik, které poskytují dokonalý přehled o rizicích jednotlivých členů a o institucionálním systému ochrany jako celku, včetně odpovídajících možností, jak je ovlivnit; tyto systémy vhodně sledují expozice, u nichž došlo k selhání, v souladu s čl. 178 odst. 1;

d) 

institucionální systém ochrany provádí svůj vlastní přezkum rizik a oznamuje jeho výsledky jednotlivým členům;

e) 

za institucionální systém ochrany se každoročně sestavuje a zveřejňuje konsolidovaná zpráva obsahující rozvahu, výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik za institucionální systém ochrany jako celek nebo zpráva obsahující souhrnnou rozvahu, souhrnnou výsledovku, situační zprávu a hodnocení rizik za institucionální systém ochrany jako celek;

f) 

účastníci institucionálního systému ochrany jsou povinni oznámit nejméně 24 měsíců předem, pokud si přejí z něj vystoupit;

g) 

je nutno vyloučit vícenásobné použití prvků způsobilých pro výpočet kapitálu (dále jen „vícenásobné použití“) a jakoukoli nevhodnou tvorbu kapitálu mezi členy institucionálního systému ochrany;

h) 

institucionální systém ochrany je založen na široké účasti úvěrových institucí, které mají převážně homogenní obchodní profil;

i) 

přiměřenost systémů uvedených v písmenech c) a d) je schválena a v pravidelných odstupech sledována příslušnými pověřenými orgány.

Pokud se instituce v souladu s tímto odstavcem rozhodne nepoužít požadavky odstavce 1, může přidělit rizikovou váhu 0 %.

Oddíl 2

Rizikové váhy

Článek 114

Expozice vůči ústředním vládám nebo centrálním bankám

1.  
Expozicím vůči ústředním vládám a centrálním bankám se přiděluje riziková váha 100 %, pokud se na ně nevztahují postupy uvedené v odstavcích 2 až 7.
2.  

Expozicím vůči ústředním vládám a centrálním bankám, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 1, jež odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 1

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

0  %

20  %

50  %

100  %

100  %

150  %

3.  
Expozicím vůči ECB se přidělí riziková váha 0 %.
4.  
Expozicím vůči ústředním vládám a centrálním bankám členských států, pokud jsou denominovány a financovány v národní měně dané ústřední vlády a centrální banky, se přidělí riziková váha 0 %.

▼C2

▼M11 —————

▼B

7.  
Pokud příslušné orgány třetí země, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii, přidělí expozicím vůči vlastní ústřední vládě a centrální bance, jež jsou denominovány a financovány v národní měně, rizikovou váhu nižší, než jak je uvedeno v odstavcích 1 a 2, mohou instituce odpovídajícím expozicím přidělit rizikovou váhu stejným způsobem.

Pro účely tohoto odstavce může Komise formou prováděcích aktů a s výhradou přezkumného postupu uvedeného v čl. 464 odst. 2 přijmout rozhodnutí o tom, zda třetí země uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii. V případě, že takové rozhodnutí neexistuje, mohou instituce do 1. ledna 2015 i nadále uplatňovat na expozice vůči ústřední vládě nebo centrální bance třetí země postup stanovený v tomto odstavci, pokud dotyčné příslušné orgány schválily třetí zemi jako způsobilou pro uvedený postup před 1. lednem 2014.

Článek 115

Expozice vůči regionálním vládám nebo místním orgánům

1.  
Expozicím vůči regionálním vládám nebo místním orgánům se přidělí stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím, pokud nejsou posuzovány jako expozice vůči ústředním vládám podle odstavce 2 nebo 4 nebo jim nebyla přidělena riziková váha podle odstavce 5. Pro krátkodobé expozice popsané v čl. 119 odst. 2 a čl. 120 odst. 2 se nepoužije preferenční zacházení.
2.  
S expozicemi vůči regionálním vládám nebo místním orgánům se zachází jako s expozicemi vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci regionální vlády nebo místní orgány spadají, pokud neexistuje rozdíl v riziku mezi těmito expozicemi vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionálních vlád nebo místních orgánů a vzhledem k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání.

EBA povede veřejně přístupnou databázi všech těchto regionálních vlád a místních orgánů v Unii, s nimiž příslušné orgány zacházejí jako s expozicemi vůči jejich ústředním vládám.

3.  
S expozicemi vůči církvím nebo náboženským společnostem zřízeným jako právnické osoby podle veřejného práva, pokud vybírají příspěvky v souladu s právními předpisy, které je k tomu opravňují, se zachází stejně jako s expozicemi vůči regionálním vládám nebo místním orgánům. V tomto případě se odstavec 2 nepoužije a pro účely čl. 150 odst. 1 písm. a) se nevylučuje svolení používat standardizovaný přístup.
4.  
Pokud příslušné orgány třetí země, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii, zacházejí s expozicemi vůči regionálním vládám nebo místním orgánům jako s expozicemi vůči své ústřední vládě a neexistuje rozdíl v riziku mezi těmito expozicemi vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionálních vlád nebo místních orgánů a vzhledem k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání, mohou instituce expozicím vůči regionálním vládám nebo místním orgánům přidělit rizikovou váhu stejným způsobem.

Pro účely tohoto odstavce může Komise formou prováděcích aktů a s výhradou přezkumného postupu uvedeného v čl. 464 odst. 2 přijmout rozhodnutí o tom, zda třetí země uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii. V případě, že takové rozhodnutí neexistuje, mohou instituce do 1. ledna 2015 i nadále uplatňovat vůči dané třetí zemi postup stanovený v tomto odstavci, pokud dotyčné příslušné orgány schválily třetí zemi jako způsobilou pro uvedený postup před 1. lednem 2014.

5.  
Expozicím vůči regionálním vládám nebo místním orgánům členských států, které nejsou uvedeny v odstavcích 2 až 4 a jsou denominovány a financovány v národní měně dané regionální vlády nebo místního orgánu, se přidělí riziková váha 20 %.

Článek 116

Expozice vůči subjektům veřejného sektoru

1.  

Expozicím vůči subjektům veřejného sektoru, pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle stupně úvěrové kvality, který je přiřazen expozicím vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci subjekty veřejného sektoru spadají, v souladu s touto tabulkou č. 2:



Tabulka č. 2

Stupeň úvěrové kvality, který je přiřazen ústřední vládě

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

20  %

50  %

100  %

100  %

100  %

150  %

Expozicím vůči subjektům veřejného sektoru, které spadají do pravomocí zemí, jejichž ústřední vláda nemá rating, se přidělí riziková váha 100 %.

2.  
S expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se zachází podle článku 120. Pro krátkodobé expozice popsané v čl. 119 odst. 2 a čl. 120 odst. 2 se nepoužije preferenční zacházení.
3.  
Expozicím vůči subjektům veřejného sektoru s původní splatností tři měsíce nebo kratší se přidělí riziková váha 20 %.
4.  
Ve výjimečných případech lze expozice vůči subjektům veřejného sektoru posuzovat jako expozice vůči ústřední vládě, regionální vládě nebo místnímu orgánu, do jejichž pravomoci spadají, pokud podle příslušných orgánů této jurisdikce neexistuje mezi takovými expozicemi rozdíl v riziku z důvodu existence vhodné záruky ústřední vlády, regionální vlády nebo místního orgánu.
5.  
Pokud příslušné orgány třetí země, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii, zacházejí s expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru podle odstavce 1 nebo 2, mohou instituce expozicím vůči takovým subjektům veřejného sektoru přidělit rizikovou váhu stejným způsobem. Instituce v opačném případě použijí rizikovou váhu 100 %.

Pro účely tohoto odstavce může Komise formou prováděcích aktů a s výhradou přezkumného postupu uvedeného v čl. 464 odst. 2 přijmout rozhodnutí o tom, zda třetí země uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii. V případě, že takové rozhodnutí neexistuje, mohou instituce do 1. ledna 2015 i nadále uplatňovat vůči dané třetí zemi postup stanovený v tomto odstavci, pokud dotyčné příslušné orgány schválily třetí zemi jako způsobilou pro uvedený postup před 1. lednem 2014.

Článek 117

Expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám

1.  
S expozicemi vůči mezinárodním rozvojovým bankám, které nejsou uvedeny v odstavci 2, se zachází stejným způsobem jako s expozicemi vůči institucím. Pro krátkodobé expozice popsané v čl. 119 odst. 2, čl. 120 odst. 2 a čl. 121 odst. 3 se nepoužije preferenční zacházení.

Korporace pro meziamerické investice (Inter-American Investment Corporation), Černomořská banka pro obchod a rozvoj (Black Sea Trade and Development Bank), Středoamerická banka pro ekonomickou integraci (Central American Bank for Economic Integration) a Latinskoamerická rozvojová banka (CAF-Development Bank of Latin America) se považují za mezinárodní rozvojové banky.

2.  

Expozicím vůči těmto mezinárodním rozvojovým bankám se přiděluje riziková váha 0 %:

a) 

Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (International Bank for Reconstruction and Development);

b) 

Mezinárodní finanční korporace (International Finance Corporation);

c) 

Meziamerická rozvojová banka (Inter-American Development Bank);

d) 

Asijská rozvojová banka (Asian Development Bank);

e) 

Africká rozvojová banka (African Development Bank);

f) 

Rozvojová banka Rady Evropy (Council of Europe Development Bank);

g) 

Severská investiční banka (Nordic Investment Bank);

h) 

Karibská rozvojová banka (Caribbean Development Bank);

i) 

Evropská banka pro obnovu a rozvoj (European Bank for Reconstruction and Development);

j) 

Evropská investiční banka (European Investment Bank);

k) 

Evropský investiční fond (European Investment Fund);

l) 

Multilaterální agentura pro investiční záruky (Multilateral Investment Guarantee Agency);

m) 

Mezinárodní finanční nástroj na imunizaci (International Finance Facility for Immunisation);

n) 

Islámská rozvojová banka (Islamic Development Bank);

▼M8

o) 

Mezinárodní asociace pro rozvoj (International Development Association);

p) 

Asijská banka pro investice do infrastruktury (Asian Infrastructure Investment Bank).

Komise je zmocněna změnit toto nařízení přijetím aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 462 s cílem pozměnit v souladu s mezinárodními standardy seznam mezinárodních rozvojových bank uvedený v prvním pododstavci.

▼B

3.  
Nesplacené části upsaného kapitálu Evropského investičního fondu se přidělí riziková váha 20 %.

Článek 118

Expozice vůči mezinárodním organizacím

Expozicím vůči těmto mezinárodním organizacím se přidělí riziková váha 0 %:

▼M8

a) 

Evropská unie a Evropské společenství pro atomovou energii;

▼B

b) 

Mezinárodní měnový fond;

c) 

Banka pro mezinárodní platby;

d) 

Evropský nástroj finanční stability;

e) 

Evropský mechanismus stability;

f) 

mezinárodní finanční instituce založená dvěma nebo více členskými státy, jejímž úkolem je získávat finanční prostředky a poskytovat finanční pomoc ve prospěch svých členů, kteří zažívají vážné problémy s financováním nebo jsou jimi ohroženi.

Článek 119

Expozice vůči institucím

1.  
Expozicím vůči institucím, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha v souladu s článkem 120. Expozicím vůči institucím, pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha v souladu s článkem 121.
2.  
Expozicím vůči institucím, které mají zbytkovou splatnost tři měsíce nebo kratší a jsou denominovány a financovány v národní měně dlužníka, se přidělí riziková váha o jednu kategorii horší, než je preferenční riziková váha uvedená v čl. 114 odst. 4 až 7, jež se přiděluje expozicím vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci daná instituce patří.
3.  
Žádné expozici se zbytkovou splatností tři měsíce nebo kratší denominované a financované v národní měně dlužníka nelze přidělit rizikovou váhu nižší než 20 %.
4.  

Expozici vůči instituci ve formě minimálních rezerv vyžadovaných ECB nebo centrální bankou členského státu, které má mít instituce v držení, může být přidělena riziková váha jako expozicím vůči centrální bance daného členského státu, pokud:

a) 

jsou rezervy udržovány v souladu s nařízením Evropské centrální banky (ES) č. 1745/2003 ze dne 12. září 2003 o uplatňování minimálních rezerv ( 27 ) nebo v souladu s vnitrostátními požadavky, které jsou uvedenému nařízení ve všech podstatných aspektech rovnocenné;

b) 

v případě úpadku nebo platební neschopnosti instituce, u které jsou rezervy udržovány, jsou tyto rezervy včas v plném rozsahu vráceny instituci a nepoužijí se ke krytí jiných závazků dané instituce.

▼M9

5.  

S expozicemi vůči finančním institucím, které jsou povoleny příslušnými orgány, podléhají jejich dohledu a řídí se obezřetnostními požadavky, které jsou co do důslednosti srovnatelné s požadavky uplatňovanými vůči institucím, se zachází jako s expozicemi vůči institucím.

Pro účely tohoto odstavce se obezřetnostní požadavky stanovené v nařízení (EU) 2019/2033 považují co do důslednosti za srovnatelné s požadavky uplatňovanými vůči institucím.

▼B

Článek 120

Expozice vůči institucím s úvěrovým hodnocením

1.  

Expozicím vůči institucím se zbytkovou splatností delší než tři měsíce, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 3, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 3

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

20  %

50  %

50  %

100  %

100  %

150  %

2.  

Expozicím vůči institucím se zbytkovou splatností maximálně tři měsíce, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 4, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 4

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

20  %

20  %

20  %

50  %

50  %

150  %

3.  

Interakce mezi zacházením s krátkodobým úvěrovým hodnocením podle článku 131 a všeobecným preferenčním zacházením pro krátkodobé expozice uvedeným v odstavci 2 jsou tyto:

a) 

pokud není krátkodobé úvěrové hodnocení expozice k dispozici, na všechny expozice vůči institucím se zbytkovou splatností maximálně tři měsíce se použije všeobecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice uvedené v odstavci 2;

b) 

pokud je krátkodobé úvěrové hodnocení k dispozici a v souladu s ním by se měla použít příznivější nebo stejná riziková váha jako v případě všeobecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice uvedeného v odstavci 2, pak se toto krátkodobé úvěrové hodnocení použije pouze pro tuto konkrétní expozici. V případě ostatních krátkodobých expozic se použije všeobecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice popsané v odstavci 2;

c) 

pokud je krátkodobé úvěrové hodnocení k dispozici a v souladu s ním by se měla použít méně příznivá riziková váha než v případě všeobecného preferenčního zacházení pro krátkodobé expozice uvedeného v odstavci 2, potom se všeobecné preferenční zacházení pro krátkodobé expozice nepoužije a všem krátkodobým pohledávkám bez úvěrového hodnocení se přidělí stejná riziková váha, jako je riziková váha použitá v případě tohoto specifického krátkodobého úvěrového hodnocení.

Článek 121

Expozice vůči institucím bez úvěrového hodnocení

1.  

Expozicím vůči institucím, pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle stupně úvěrové kvality, který je přiřazen expozicím vůči ústřední vládě státu, ve kterém má instituce sídlo, v souladu s tabulkou č. 5.



Tabulka č. 5

Stupeň úvěrové kvality, který je přiřazen ústřední vládě

1

2

3

4

5

6

Riziková váha expozice

20  %

50  %

100  %

100  %

100  %

150  %

2.  
Expozicím vůči institucím bez úvěrového hodnocení, které mají sídlo v zemích, jejichž ústřední vláda nemá úvěrové hodnocení, se přidělí riziková váha 100 %.
3.  
Expozicím vůči institucím bez úvěrového hodnocení s původní efektivní splatností 3 měsíce nebo kratší se přidělí riziková váha 20 %.
4.  
Bez ohledu na odstavce 2 a 3 se expozicím vůči institucím bez úvěrového hodnocení v oblasti financování obchodu, na něž odkazuje čl. 162 odst. 3 druhý pododstavec písm. b), přiděluje riziková váha 50 %, a pokud je zbytková splatnost těchto expozic vůči institucím bez úvěrového hodnocení v oblasti financování obchodu tři měsíce nebo méně, přiděluje se jim riziková váha 20 %.

Článek 122

Expozice vůči podnikům

1.  

Expozicím, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 6, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 6

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

20  %

50  %

100  %

100  %

150  %

150  %

2.  
Expozicím, pro které není takové úvěrové hodnocení k dispozici, se přidělí riziková váha 100 % nebo riziková váha expozic vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci daný podnik patří, podle toho, která z nich je vyšší.

▼M17

Článek 122a

Specializované úvěrové expozice

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem za účelem dalšího upřesnění podmínek, za nichž jsou splněna kritéria stanovená v odst. 3 písm. c) bodě ii).

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 123

Retailové expozice

1.  

Expozicím, které splňují tato kritéria, se přidělí riziková váha 75 %:

a) 

jedná se o expozici vůči fyzické osobě nebo osobám nebo vůči malému či střednímu podniku;

b) 

expozice je jednou z velkého počtu expozic s takovými podobnými vlastnostmi, že se podstatně sníží rizika spojená s takovým půjčováním;

c) 

celková částka, kterou dlužící klient nebo ekonomicky spjatá skupina klientů dluží instituci a mateřským podnikům a jejich dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice v selhání, ale s výjimkou expozic plně a zcela zajištěných obytnými nemovitostmi, které byly zařazeny do kategorie expozic stanovené v čl. 112 písm. i), nepřekročí, podle informací, které má instituce k dispozici, 1 milion EUR. Instituce podnikne patřičné kroky k získání takových informací.

▼M8

Expozicím plynoucím z půjček poskytnutých úvěrovou institucí důchodcům nebo zaměstnancům se smlouvou na dobu neurčitou proti bezpodmínečnému převodu části důchodu nebo platu dlužníka se přidělí riziková váha 35 %, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

za účelem splacení půjčky udělí dlužník penzijnímu fondu nebo zaměstnavateli bezpodmínečný souhlas s tím, aby prováděl přímé platby dané úvěrové instituci a tyto měsíční platby týkající se půjčky odečítal od dlužníkova měsíčního důchodu nebo platu;

b) 

rizika úmrtí, pracovní neschopnosti, ztráty zaměstnání nebo snížení čistého měsíčního důchodu nebo platu dlužníka jsou řádně kryta pojištěním, které dlužník uzavřel ve prospěch úvěrové instituce;

c) 

měsíční platby, které má dlužník provádět v souvislosti se všemi půjčkami splňujícími podmínky stanovené v písmenech a) a b) nepřekračují ve svém úhrnu 20 % jeho čistého měsíčního důchodu nebo platu;

d) 

maximální původní doba splatnosti půjčky nepřesahuje 10 let.

▼M17

Do 10. července 2025 vydá EBA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny k upřesnění přiměřených diverzifikačních metod, podle nichž má být expozice považována za jednu z velkého počtu podobných expozic, jak je uvedeno v prvním pododstavci písm. c) tohoto odstavce .

▼M8

Článek 124

Expozice zajištěné nemovitostmi

1.  
Pokud nejsou splněny podmínky stanovené v článcích 125 nebo 126, přidělí se expozici nebo jakékoli její části plně zajištěné nemovitostmi riziková váha 100 %, s výjimkou jakékoli části expozice, která je zařazena do jiné kategorie expozic. Části expozice převyšující hodnotu zástavního práva nemovitosti se přidělí riziková váha použitelná pro nezajištěné expozice zapojené protistrany.

Část expozice, která je považována za plně zajištěnou nemovitostmi, nesmí být vyšší než zastavená výše tržní hodnoty daných nemovitostí nebo v těch členských státech, které stanovily přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti v zákonných nebo regulačních ustanoveních, zástavní hodnota daných nemovitostí.

1a.  
Členské státy určí orgán odpovědný za uplatňování odstavce 2. Tímto orgánem je příslušný orgán, nebo pověřený orgán.

Je-li orgánem určeným členským státem pro uplatňování tohoto článku příslušný orgán, zajistí, aby byly relevantní vnitrostátní subjekty a orgány s makroobezřetnostním mandátem řádně informovány o jeho záměru uplatnit tento článek a byly náležitě zapojeny do posuzování souvisejícího s obavami ohledně finanční stability v jeho členském státě v souladu s odstavcem 2.

Není-li orgán určený tímto členským státem pro uplatňování tohoto článku totožný s příslušným orgánem, přijme členský stát nezbytné právní předpisy k zajištění náležité koordinace a výměny informací mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem pro účely řádného uplatňování tohoto článku. Od orgánů se zejména vyžaduje úzká spolupráce a sdílení veškerých informací, které mohou být nezbytné pro náležité plnění úkolů, jež určenému orgánu ukládá tento článek. Uvedená spolupráce usiluje o zajištění toho, aby mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem nedocházelo k žádné formě duplicitních nebo nesourodých opatření a aby bylo patřičně zohledněno vzájemné působení s dalšími opatřeními, zejména opatřeními přijatými podle článku 458 tohoto nařízení a článku 133 směrnice 2013/36/EU.

2.  
Na základě údajů shromážděných podle článku 430a a všech ostat-ních relevantních ukazatelů posuzuje orgán určený v souladu s odstavcem 1a tohoto článku pravidelně a nejméně jednou ročně, zda riziková váha 35 % uvedená v článku 125 v případě nemovitostí, které se nacházejí na jedné nebo více částech území členského státu relevant-ního orgánu, pro expozice vůči jednomu nebo více segmentům nemo-vitostí zajištěné obytnými nemovitostmi, a riziková váha 50 % uvedená v článku 126 v případě nemovitostí, které se nacházejí na jedné nebo více částech území členského státu relevantního orgánu, pro expozice zajištěné obchodními nemovitostmi jsou odpovídajícím způsobem založeny na:
a) 

realizovaných ztrátách z expozic zajištěných nemovitostmi;

b) 

budoucím vývoji trhů s nemovitostmi.

Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 1a tohoto článku dojde na základě posouzení podle prvního pododstavce tohoto odstavce k závěru, že rizikové váhy stanovené v čl. 125 odst. 2 nebo čl. 126 odst. 2 neodrážejí přiměřeně skutečná rizika spojená s jedním nebo více segmenty nemovitostí tvořícími součást těchto expozic plně zajištěných obytnými nemovitostmi nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí na jedné nebo více částech území členského státu relevantního orgánu, a má-li za to, že by tato nepřiměřenost rizikových vah mohla nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu v jeho členském státě, může zvýšit rizikové váhy použitelné na dané expozice v rozpětích stanovených ve čtvrtém pododstavci tohoto odstavce nebo stanovit přísnější kritéria než ta, jež jsou stanovena v čl. 125 odst. 2 nebo čl. 126 odst. 2.

Orgán určený v souladu s odstavcem 1a tohoto článku vyrozumí EBA a ESRB o veškerých úpravách rizikových vah a uplatňovaných kritérií provedených podle tohoto odstavce. Do jednoho měsíce od obdržení tohoto vyrozumění poskytnou EBA a ESRB dotyčnému členskému státu své stanovisko. EBA a ESRB zveřejní rizikové váhy a kritéria pro expozice uvedené v článcích 125 a 126 a v čl. 199 odst. 1 písm. a), jak byly zavedeny relevantním orgánem.

Pro účely druhého pododstavce tohoto odstavce může orgán určený v souladu s odstavcem 1a stanovit rizikové váhy v těchto rozpětích:

a) 

35 až 150 % pro expozice zajištěné obytnými nemovitostmi;

b) 

50 % až 150 % pro expozice zajištěné obchodními nemovitostmi.

3.  
Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 1a stanoví vyšší rizikové váhy nebo přísnější kritéria podle odst. 2 druhého pododstavce, mají instituce před jejich uplatněním k dispozici šestiměsíční přechodné období.
4.  
EBA vypracuje v úzké spolupráci s ESRB návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti podle odstavce 1 a druhy faktorů, které je třeba zohlednit při posuzování vhodnosti rizikových vah uvedeném v odst. 2 prvním pododstavci.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  

ESRB může prostřednictvím doporučení v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 a v úzké spolupráci s EBA poskytnout orgánům určeným v souladu s odstavcem 1a tohoto článku vodítka, pokud jde o:

a) 

faktory, které by mohly „nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu“, jak je uvedeno v odst. 2 druhém pododstavci,

b) 

orientační hodnoty, k nimž má orgán určený v souladu s odstavcem 1a při stanovování vyšších rizikových vah přihlédnout.

6.  
Instituce jednoho členského státu použijí rizikové váhy a kritéria, které byly určeny orgány jiného členského státu v souladu s odstavcem 2, na veškeré své odpovídající expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí na jedné nebo více částech daného jiného členského státu.

▼M17

11.  
EBA vypracuje v úzké spolupráci s ESRB návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní druhy faktorů, které je třeba zohlednit při posuzování vhodnosti rizikových vah uvedeném v odstavci 9.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. ledna 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

12.  

ESRB může prostřednictvím doporučení v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 a v úzké spolupráci s EBA poskytnout orgánům určeným v souladu s odstavcem 8 tohoto článku pokyny, pokud jde o oba tyto prvky:

a) 

faktory, které by mohly ‚nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu‘, jak je uvedeno v odst. 9 druhém pododstavci;

b) 

orientační hodnoty, k nimž má orgán určený v souladu s odstavcem 8 při stanovování vyšších rizikových vah přihlédnout.

14.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění pojmu rovnocenný právní mechanismus zajišťující, že nemovitost ve výstavbě bude v přiměřené lhůtě dokončena, v souladu s odst. 3 písm. a) bodem iii) bodem 2).

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2025.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 125

Expozice plně a zcela zajištěné obytnými nemovitostmi

1.  

Pokud příslušné orgány nerozhodnou v souladu s čl. 124 odst. 2 jinak, zachází se s expozicemi plně a zcela zajištěnými obytnými nemovitostmi takto:

▼C8

a) 

expozicím nebo jakýmkoli jejím částem plně a zcela zajištěným obytnými nemovitostmi, které obývá nebo bude obývat nebo pronajímá nebo bude pronajímat vlastník nebo skutečný majitel v případě soukromých investičních společností, se přidělí riziková váha 35 %;

▼B

b) 

expozicím vůči nájemci v rámci pronájmu obytných nemovitostí, kdy je instituce pronajímatel a nájemce má předkupní právo, se přidělí riziková váha 35 % za předpokladu, že expozice instituce je plně a zcela zajištěna jejím vlastnictvím nemovitosti.

2.  

Instituce považuje expozici nebo jakoukoli její část pro účely odstavce 1 za plně a zcela zajištěnou pouze v případě, že jsou splněny tyto podmínky:

a) 

hodnota nemovitostí nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka. Instituce mohou při určování, zda je taková závislost významná, vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory;

b) 

riziko dlužníka nezávisí významně na výnosech z daných nemovitostí či projektu, ale na schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů, a tudíž splacení nástroje nezávisí významně na jakémkoliv peněžním toku vytvořeném danými nemovitostmi, které slouží jako kolaterál. Pokud jde o jiné zdroje, instituce musí v rámci své úvěrové politiky určit maximální poměry úvěru k příjmu a při poskytnutí úvěru získat vhodné důkazy o příslušných příjmech;

c) 

jsou splněny požadavky stanovené v článku 208 a pravidla oceňování stanovená v čl. 229 odst. 1;

d) 

není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, části úvěru, kterým je přidělena riziková váha 35 %, nepřesahují 80 % tržní hodnoty daných nemovitostí, nebo 80 % zástavní hodnoty daných nemovitostí v těch členských státech, které stanovily přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti v zákonných nebo regulačních ustanoveních, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak.

3.  

Instituce se mohou odchýlit od odst. 2 písm. b) v případě expozic plně a zcela zajištěných obytnými nemovitostmi, které se nacházejí na území členského státu, pokud příslušný orgán dotyčného členského státu zveřejnil důkazy o tom, že na daném území existuje rozvinutý a zavedený trh s obytnými nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje tyto limity:

a) 

ztráty z úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi až do výše 80 % tržní hodnoty nebo 80 % zástavní hodnoty nemovitosti, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi v každém daném roce;

b) 

celkové ztráty z úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi nepřesahují 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnými nemovitostmi v daném roce.

4.  
Pokud je některý z limitů uvedených v odstavci 3 v daném roce překročen, nelze již odstavec 3 použít; až do doby, kdy budou splněny podmínky odstavce 3 v následujícím roce, se použije podmínka uvedená v odst. 2 písm. b).

Článek 126

Expozice plně a zcela zajištěné obchodními nemovitostmi

1.  

Pokud příslušné orgány nerozhodnou v souladu s čl. 124 odst. 2 jinak, zachází se s expozicemi plně a zcela zajištěnými obchodními nemovitostmi takto:

a) 

expozicím nebo jakýmkoli jejím částem plně a zcela zajištěným kancelářemi nebo jinými obchodními prostory může být přidělena riziková váha 50 %;

b) 

expozicím souvisejícím s pronájmy kanceláří nebo jiných obchodních prostor, kde je instituce pronajímatelem a nájemce má předkupní právo, může být přidělena riziková váha 50 % za předpokladu, že expozice instituce je plně a zcela zajištěna jejím vlastnictvím nemovitosti.

2.  

Instituce považuje expozici nebo jakoukoli její část pro účely odstavce 1 za plně a zcela zajištěnou pouze v případě, že jsou splněny tyto podmínky:

a) 

hodnota nemovitostí nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka. Instituce mohou při určování, zda je taková závislost významná, vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory;

b) 

riziko dlužníka nezávisí významně na výnosech z daných nemovitostí či projektu, ale na schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů, a tudíž splacení nástroje nezávisí významně na jakémkoliv peněžním toku vytvořeném danými nemovitostmi, které slouží jako kolaterál.

c) 

jsou splněny požadavky stanovené v článku 208 a pravidla oceňování stanovená v čl. 229 odst. 1;

d) 

riziková váha ve výši 50 %, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, se přidělí té části úvěru, která nepřesahuje 50 % tržní hodnoty nemovitostí nebo 60 % zástavní hodnoty daných nemovitostí, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, v těch členských státech, které stanovily přísná kritéria pro stanovení zástavní hodnoty nemovitosti v zákonném nebo regulačním ustanovení.

3.  

Instituce se mohou odchýlit od písmene b) v odstavci 2 v případě expozic plně a zcela zajištěných obchodními nemovitostmi, které se nacházejí na území členského státu, pokud příslušný orgán dotyčného členského státu zveřejnil důkazy o tom, že na daném území existuje rozvinutý a zavedený trh s obchodními nemovitostmi, který nevykazuje ztráty vyšší než tyto limity:

a) 

ztráty z úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi až do výše 50 % tržní hodnoty nebo 60 % zástavní hodnoty nemovitosti, není-li podle čl. 124 odst. 2 stanoveno jinak, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi;

b) 

celkové ztráty z úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi nepřesahují 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi.

4.  
Pokud je některý z limitů uvedených v odstavci 3 v daném roce překročen, nelze již odstavec 3 použít; až do doby, kdy budou splněny podmínky odstavce 3 v následujícím roce, se použije podmínka uvedená v odst. 2 písm. b).

▼M17

Článek 126a

Expozice z pořízení pozemku, přípravy a výstavby

3.  
Do 10. července 2025 vydá EBA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny, v nichž upřesní pojmy podstatná záloha v hotovosti, ‚financování zajištěné rovnocenným způsobem‘, ‚významná část celkového počtu smluv‘ a ‚odpovídající výše vlastního kapitálu poskytnutého dlužníkem‘, v nichž zohlední specifika poskytování úvěrů institucemi subjektům veřejného bydlení nebo neziskovým subjektům v celé Unii, které jsou upraveny právními předpisy a existují s cílem sloužit sociálním účelům a nabízet nájemníkům dlouhodobé bydlení.

▼B

Článek 127

Expozice v selhání

▼M7

1.  

Nezajištěné části jakékoli položky, u níž je dlužník v selhání podle článku 178, nebo – v případě retailových expozic – nezajištěné části jakéhokoli úvěrového příslibu, u něhož došlo k selhání podle článku 178, se přidělí riziková váha ve výši:

a) 

150 %, pokud je součet specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m) nižší než 20 % nezajištěné části hodnoty expozice bez těchto úprav a odpočtů;

b) 

100 %, pokud součet specifických úprav o úvěrové riziko a částek odečtených podle čl. 36 odst. 1 písm. m) není nižší než 20 % nezajištěné části hodnoty expozice bez těchto úprav a odpočtů.

▼M17

Pro účely výpočtu specifických úprav o úvěrové riziko uvedených v prvním pododstavci v případě expozice, která je v okamžiku koupě již v selhání, instituce do výpočtu zahrnou jakýkoli kladný rozdíl mezi částkou, kterou dlužník dluží z titulu dané expozice, a součtem dalšího snížení kapitálu, pokud by byla daná expozice v plném rozsahu odepsána, a jakýchkoli již existujících snížení kapitálu souvisejících s danou expozicí.

▼M17

2.  
Pro účely definování zajištěné části expozice, u níž došlo k selhání, jsou kolaterál a záruky způsobilé pro účely snižování úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4.
3.  
U expozic jiných než IPRE zajištěných obytnými nebo obchodními nemovitostmi v souladu s články 125 a 126 se hodnotě expozice zbývající po specifické úpravě o úvěrové riziko přidělí riziková váha 100 %, pokud došlo k selhání podle článku 178.

▼M17 —————

▼B

Článek 128

Položky spojené s obzvlášť vysokým rizikem

▼M8

1.  
Instituce přidělí rizikovou váhu 150 % expozicím, které jsou spojeny s obzvláště vysokým rizikem.
2.  

Pro účely tohoto článku zachází instituce s kteroukoli z níže uvedených expozic jako s expozicemi spojenými s obzvláště vysokým rizikem:

a) 

investice do podniků rizikového kapitálu s výjimkou případů, kdy se s těmito investicemi zachází v souladu s článkem 132;

b) 

investice do soukromého kapitálu s výjimkou případů, kdy se s těmito investicemi zachází v souladu s článkem 132;

c) 

spekulativní financování nemovitostí.

▼B

3.  

Při posuzování, zda expozice jiná než expozice uvedené v odstavci 2 je spojena s obzvláště vysokým rizikem, vezme instituce v úvahu tyto charakteristiky rizika:

a) 

existuje vysoké riziko ztráty v důsledku selhání dlužníka;

b) 

není možné řádně posoudit, zda expozice spadá pod písmeno a).

EBA vydá pokyny, které upřesní, jaké druhy expozic jsou spojeny s obzvláště vysokým rizikem a za jakých okolností.

Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 129

Expozice v krytých dluhopisech

1.  

►M10  Aby byly způsobilé pro preferenční zacházení uvedené v odstavcích 4 a 5 tohoto článku, musí kryté dluhopisy ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2019/2162 ( 28 ) splňovat požadavky stanovené v odstavcích 3, 3a a 3b tohoto článku a být zajištěny některými z těchto způsobilých aktiv: ◄

a) 

expozicemi vůči ústředním vládám, centrálním bankám ESCB, subjektům veřejného sektoru, regionálním vládám nebo místním orgánům v Unii nebo jimi zaručenými;

b) 

expozicemi vůči ústředním vládám třetích zemí, centrálním bankám třetích zemí, multilaterálním rozvojovým bankám, mezinárodním organizacím, které splňují stupeň úvěrové kvality 1, jak je stanoveno v této kapitole, nebo jimi zaručenými a expozicemi vůči subjektům veřejného sektoru třetích zemí, regionálním vládám nebo místním orgánům třetích zemí nebo jimi zaručenými expozicemi, jimž je přidělena stejná riziková váha jako expozicím vůči institucím nebo ústředním vládám a centrálním bankám v souladu s čl. 115 odst. 1 nebo 2, čl. 116 odst. 1, 2 nebo 4 a které patří do stupně úvěrové kvality 1, jak je stanoveno v této kapitole, a expozicemi ve smyslu tohoto odstavce, které splňují minimálně stupeň úvěrové kvality 2, jak je stanoveno v této kapitole, za předpokladu, že nepřesahují 20 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitujících institucí;

▼M10

c) 

expozicemi vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 1 nebo do stupně úvěrové kvality 2, anebo expozicemi vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3 a mají formu:

i) 

krátkodobých vkladů s původní splatností kratší než 100 dnů, pokud jsou tyto vklady používány ke splnění požadavku rezervy v oblasti likvidity uvedeného v článku 16 směrnice (EU) 2019/2162, nebo

ii) 

derivátových smluv, které splňují požadavky čl. 11 odst. 1 uvedené směrnice, pokud to příslušné orgány povolí;

d) 

úvěry zajištěnými obytnými nemovitostmi až do výše hodnoty zástavních práv kombinovaných s veškerými prioritními zástavními právy nebo do výše 80 % hodnoty zastavených nemovitostí, podle toho, která z částek je nižší;

▼B

e) 

►C2  úvěry na obytné nemovitosti plně zajištěné způsobilým poskytovatelem zajištění uvedeným v článku ◄ 201, který je klasifikován ve stupni úvěrové kvality 2 nebo výše, jak je uvedeno v této kapitole, jestliže podíl každého z těchto úvěrů, který je použit ke splnění požadavku na úroveň zajištění krytých dluhopisů podle tohoto odstavce, nepředstavuje více než 80 % hodnoty příslušné obytné nemovitosti nacházející se ve Francii a jestliže poměr úvěru k příjmu je v době poskytnutí úvěru nanejvýš 33 %. Obytná nemovitost nesmí být v době poskytnutí úvěru zatížena zástavními právy a u úvěrů poskytnutých od 1. ledna 2014 se dlužník musí smluvně zavázat, že bez souhlasu úvěrové instituce, která poskytla daný úvěr, žádné takové právo nezřídí. Poměr úvěru k příjmu představuje část hrubého příjmu dlužníka, která kryje splácení úvěru včetně úroků. Poskytovatelem zajištění je finanční instituce, jež byla povolena příslušnými orgány a jež podléhá jejich dohledu a na kterou se vztahují obezřetnostní požadavky srovnatelné z hlediska robustnosti s požadavky uplatňovanými na instituce, nebo instituce nebo pojišťovna. Poskytovatel zajištění zřídí vzájemný záruční fond nebo odpovídající ochranu, aby mohly pojišťovny vstřebat ztráty z úvěrového rizika, jejichž nastavení příslušné orgány pravidelně přezkoumávají. Úvěrová instituce i poskytovatel zajištění provedou posouzení úvěruschopnosti dlužníka;

▼M10

f) 

úvěry zajištěnými obchodními nemovitostmi až do výše hodnoty zástavních práv kombinovaných s veškerými prioritními zástavními právy nebo do výše 60 % hodnoty zastavených nemovitostí, podle toho, která z částek je nižší. Úvěry zajištěné obchodními nemovitostmi jsou způsobilé, pokud je poměr úvěru k hodnotě nemovitostí, stanovený na 60 %, překročen maximálně do výše 70 %, přesahuje-li hodnota celkových aktiv, která jsou zastavena jako kolaterál pro kryté dluhopisy, nesplacenou nominální hodnotu krytého dluhopisu o nejméně 10 % a pohledávka držitele dluhopisu splňuje požadavky právní jistoty stanovené v kapitole 4. Pohledávka držitele dluhopisu má přednost před všemi ostatními pohledávkami týkajícími se daného kolaterálu;

▼B

g) 

úvěry zajištěnými námořním zástavním právem na lodě do výše rozdílu mezi 60 % hodnoty zastavené lodě a hodnotou jakéhokoli předchozího námořního zástavního práva.

▼M10

Pro účely odstavce 1a se expozice vyplývající z převodu a správy plateb dlužníků majících úvěry zajištěné nemovitostmi držitelů krytých dluhopisů nebo expozice vyplývající z převodu a správy výnosů z likvidace těchto úvěrů do limitů stanovených v uvedeném odstavci nezapočítávají.

▼M10 —————

▼M10

1a.  

Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. c) platí:

a) 

u expozic vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 1, nesmí expozice přesáhnout 15 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce;

b) 

u expozic vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 2, nesmí expozice přesáhnout 10 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce;

c) 

u expozic vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3 a mají formu krátkodobých vkladů, jak je uvedeno v odst. 1 prvním pododstavci písm. c) bodě i) tohoto článku, nebo formu derivátových smluv, jak je uvedeno v odst. 1 prvním pododstavci písm. c) bodě ii) tohoto článku, nesmí celková expozice přesáhnout 8 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce; příslušné orgány určené podle čl. 18 odst. 2 směrnice (EU) 2019/2162 mohou po konzultaci s orgánem EBA povolit expozice vůči úvěrovým institucím, které patří do stupně úvěrové kvality 3, ve formě derivátových smluv v případě, že v dotčených členských státech lze doložit významné potenciální problémy koncentrace v důsledku uplatnění požadavků na stupně úvěrové kvality 1 a 2 uvedených v tomto odstavci;

d) 

celková expozice vůči úvěrovým institucím, která patří do stupně úvěrové kvality 1, 2 nebo 3, nesmí přesáhnout 15 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce a celková expozice vůči úvěrovým institucím, která patří do stupně úvěrové kvality 2 nebo 3, nesmí přesáhnout 10 % nominální hodnoty nesplacených krytých dluhopisů emitující úvěrové instituce.

1b.  
Odstavec 1a tohoto článku se nevztahuje na použití krytých dluhopisů jako způsobilého kolaterálu podle článku 8 směrnice (EU) 2019/2162.
1c.  
Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. d) se 80% limit uplatňuje na každou půjčku zvlášť, určuje část půjčky, která se podílí na krytí závazků spojených s krytým dluhopisem, a platí po celou dobu splatnosti půjčky.
1d.  
Pro účely odst. 1 prvního pododstavce písm. f) a g) se 60% nebo 70% limity uplatňují na každou půjčku zvlášť, určují část půjčky, která se podílí na krytí závazků spojených s krytým dluhopisem, a platí po celou dobu splatnosti půjčky.

▼B

2.  
Situace uvedené v odst. 1 písm. a) až f) zahrnují rovněž kolaterál, který je právními předpisy určen výhradně na ochranu držitelů dluhopisů před ztrátami.

▼M10

3.  
V případě krytých dluhopisů zajištěných nemovitostmi a loděmi splňujících požadavky tohoto nařízení musí být splněny požadavky stanovené v článku 208. Hodnoty majetku se sledují v souladu s čl. 208 odst. 3 písm. a) často a nejméně jednou ročně u všech nemovitostí a lodí.

▼M10

3a.  

Kromě zajištění některým ze způsobilých aktiv uvedených v odstavci 1 tohoto článku musí kryté dluhopisy dosahovat minimálně 5% úrovně přezajištění ve smyslu čl. 3 bodu 14 směrnice (EU) 2019/2162.

Pro účely prvního pododstavce musí být celková nominální hodnota všech aktiv v krycím portfoliu ve smyslu čl. 3 bodu 4 uvedené směrnice nejméně rovna celkové nominální hodnotě nesplacených krytých dluhopisů (zásada nominální hodnoty) a sestávat ze způsobilých aktiv podle odstavce 1 tohoto článku.

Členské státy mohou pro kryté dluhopisy stanovit nižší minimální míru přezajištění, nebo mohou povolit, aby tuto míru stanovily jejich příslušné orgány, pokud:

a) 

buď výpočet přezajištění vychází z formálního přístupu, při kterém se zohledňuje podkladové riziko aktiv, nebo ocenění aktiv zohledňuje zástavní hodnotu nemovitosti, a

b) 

minimální míra přezajištění není nižší než 2 % podle zásady nominální hodnoty uvedené v čl. 15 odst. 6 a 7 směrnice (EU) 2019/2162.

Na aktiva podílející se na minimální míře přezajištění se nevztahují limity velikosti expozice stanovené v odstavci 1a a tato aktiva se do těchto limitů nezapočítávají.

3b.  
Způsobilá aktiva uvedená v odstavci 1 tohoto článku mohou být zahrnuta v krycím portfoliu jako náhradní aktiva ve smyslu čl. 3 bodu 13 směrnice (EU) 2019/2162, v mezích limitů úvěrové kvality a velikosti expozice stanovených v odstavcích 1 a 1a tohoto článku.

▼B

4.  

Krytým dluhopisům, pro které je k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 6a, která odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 6a

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

10  %

20  %

20  %

50  %

50  %

100  %

5.  

Krytým dluhopisům, pro které není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha na základě rizikové váhy přidělené přednostním nezajištěným expozicím vůči instituci, která je vydává. Pro rizikové váhy se použijí tyto vztahy:

a) 

pokud je expozicím vůči dané instituci přidělena riziková váha 20 %, krytému dluhopisu se přidělí riziková váha 10 %;

b) 

pokud je expozicím vůči dané instituci přidělena riziková váha 50 %, krytému dluhopisu se přidělí riziková váha 20 %;

c) 

pokud je expozicím vůči dané instituci přidělena riziková váha 100 %, krytému dluhopisu se přidělí riziková váha 50 %;

d) 

pokud je expozicím vůči dané instituci přidělena riziková váha 150 %, krytému dluhopisu se přidělí riziková váha 100 %.

▼M10

6.  
Kryté dluhopisy vydané před 31. prosincem 2007 nepodléhají požadavkům stanoveným v odstavcích 1, 1a, 3, 3a a 3b. Jsou způsobilé pro preferenční zacházení podle odstavců 4 a 5 až do doby své splatnosti.
7.  
Kryté dluhopisy vydané před 8. července 2022, které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení ve znění platném ke dni jejich vydání, nepodléhají požadavkům stanoveným v odstavcích 3a a 3b. Jsou způsobilé pro preferenční zacházení podle odstavců 4 a 5 až do doby své splatnosti.

▼B

Článek 130

Položky představující sekuritizované pozice

Objemy rizikově vážených expozic pro sekuritizované pozice se určí v souladu s ustanoveními kapitoly 5.

Článek 131

Expozice vůči institucím a podnikům s krátkodobým úvěrovým hodnocením

Expozicím vůči institucím a expozicím vůči podnikům, pro které je k dispozici krátkodobé úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 7, jež odpovídá úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury v souladu s článkem 136.



Tabulka č. 7

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

4

5

6

Riziková váha

20  %

50  %

100  %

150  %

150  %

150  %

▼M8

Článek 132

Kapitálové požadavky pro expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.  
Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování, vypočtený v souladu s přístupy uvedenými v odst. 2 prvním pododstavci, vynásobí procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.
2.  
Jsou-li splněny podmínky stanovené v odstavci 3 tohoto článku, mohou instituce uplatnit průhledový přístup v souladu s čl. 132a odst. 1 nebo přístup založený na pověření v souladu s čl. 132a odst. 2.

S výhradou čl. 132b odst. 2 přidělí instituce, které neuplatňují průhledový přístup ani přístup založený na pověření, svým expozicím ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování rizikovou váhu 1 250  % („záložní přístup“).

Instituce mohou vypočítat objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování pomocí kombinace přístupů uvedených v tomto odstavci za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro použití těchto přístupů.

3.  

Instituce mohou určit objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

subjekt kolektivního investování je jedním z těchto subjektů:

i) 

subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), který se řídí směrnicí 2009/65/ES,

ii) 

alternativním investičním fondem spravovaným unijním správcem alternativních investičních fondů registrovaným podle čl. 3 odst. 3 směrnice 2011/61/EU,

iii) 

alternativním investičním fondem spravovaným unijním správcem alternativních investičních fondů, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 6 směrnice 2011/61/EU,

iv) 

alternativním investičním fondem spravovaným mimounijním správcem alternativních investičních fondů, jemuž bylo uděleno povolení podle článku 37 směrnice 2011/61/EU,

v) 

mimounijním alternativním investičním fondem spravovaným mimounijním správcem alternativních investičních fondů a nabízeným podle článku 42 směrnice 2011/61/EU,

vi) 

mimounijním alternativním investičním fondem nenabízeným v Unii a spravovaným mimounijním správcem alternativních investičních fondů usazeným ve třetí zemi, na niž se vztahuje akt v přenesené pravomoci uvedený v čl. 67 odst. 6 směrnice 2011/61/EU;

b) 

prospekt subjektu kolektivního investování nebo jiný rovnocenný dokument zahrnuje:

i) 

kategorie aktiv, do kterých je danému subjektu kolektivního investování povoleno investovat,

ii) 

pokud pro jeho investice platí určité limity, pak tyto relativní limity a způsoby jejich výpočtu;

c) 

podávání zpráv instituci ze strany subjektu kolektivního investování nebo jeho správcovské společnosti splňuje tyto požadavky:

i) 

o expozicích subjektu kolektivního investování jsou podávány zprávy alespoň stejně často jako o expozicích instituce,

ii) 

členění finančních informací je dostatečné k tomu, aby instituci umožnilo vypočítat objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s přístupem, který zvolila,

iii) 

pokud instituce použije průhledový přístup, informace o podkladových expozicích jsou ověřeny nezávislou třetí stranou.

Odchylně od prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce mohou mnohostranné a dvoustranné rozvojové banky a jiné instituce, které do subjektu kolektivního investování investují společně s mnohostrannými nebo dvoustrannými rozvojovými bankami, určit objem rizikově vážené expozice expozic daného subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, jestliže jsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. b) a c) tohoto odstavce a investiční pověření subjektu kolektivního investování omezuje druhy aktiv, do nichž může subjekt kolektivního investování investovat, na aktiva podporující udržitelný rozvoj v rozvojových zemích.

Instituce oznámí svému příslušnému orgánu subjekty kolektivního investování, u kterých uplatňují zacházení uvedené v druhém pododstavci.

Odchylně od prvního pododstavce písm. c) bodu i), určuje-li instituce objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupem založeným na pověření, může být podávání zpráv instituci ze strany subjektu kolektivního investování nebo jeho správcovské společnosti omezeno na investiční pověření subjektu kolektivního investování a jakékoli jeho změny a pouze na okamžiky, kdy instituce expozici vůči subjektu kolektivního investování nabude poprvé a kdy dochází ke změně investičního pověření subjektu kolektivního investování.

4.  

Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet objemu rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v článku 132a, mohou spoléhat na výpočty třetí strany za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

i) 

depozitář nebo finanční instituce ve funkci depozitáře subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u tohoto depozitáře nebo této finanční instituce,

ii) 

v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i) tohoto písmene, společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, za předpokladu, že tato společnost splňuje podmínku stanovenou v odst. 3 písm. a);

b) 

třetí strana provádí v závislosti na daném případě výpočet v souladu s přístupy uvedenými v čl. 132a odst. 1, 2 nebo 3;

c) 

správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2.

Odchylně od druhého pododstavce se koeficient 1,2 neuplatní, má-li instituce neomezený přístup k podrobným výpočtům provedeným třetí stranou. Instituce poskytne na vyžádání tyto výpočty svému příslušnému orgánu.

5.  
Pokud instituce použije pro účely výpočtu objemu rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování („subjekt kolektivního investování úrovně 1“) přístupy uvedené v článku 132a a kterákoli z podkladových expozic subjektu kolektivního investování úrovně 1 je expozicí ve formě podílových jednotek nebo akcií v jiném subjektu kolektivního investování („subjekt kolektivního investování úrovně 2“), lze objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování úrovně 2 vypočítat pomocí kteréhokoli ze tří přístupů popsaných v odstavci 2 tohoto článku. K výpočtu objemů rizikově vážené expozice expozic subjektů kolektivního investování úrovně 3 a jakékoli následné úrovně může instituce použít průhledový přístup pouze tehdy, pokud tento přístup použila pro výpočet na předchozí úrovni. Ve všech ostatních případech použije záložní přístup.
6.  
Objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu s průhledovým přístupem a přístupem založeným na pověření stanoveným v čl. 132a odst. 1 a 2 nepřesáhne objem rizikově vážené expozice expozic tohoto subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu se záložním přístupem.
7.  
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce uplatňující průhledový přístup v souladu s čl. 132a odst. 1 vypočítat objem rizikově vážené expozice svých expozic ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že hodnoty těchto expozic vypočtené v souladu s článkem 111 vynásobí rizikovou váhou (

image

) vypočtenou v souladu se vzorcem stanoveným v článku 132c, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:
a) 

instituce oceňují podílové jednotky nebo akcie držené v subjektu kolektivního investování v historických cenách, avšak při uplatňování průhledového přístupu oceňují podkladová aktiva tohoto subjektu kolektivního investování reálnou hodnotou;

b) 

změna tržní hodnoty podílových jednotek nebo akcií, jejichž hodnotu instituce oceňují v historických cenách, nemění ani objem kapitálu těchto institucí, ani hodnotu expozice spojené s takto drženými podílovými jednotkami nebo akciemi.

▼B

Článek 132a

▼M8

Přístupy k výpočtu objemů rizikově vážené expozice subjektů kolektivního investování

1.  
Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 132 odst. 3, zohlední instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, při výpočtu jeho objemu rizikově vážené expozice průhledem přímo tyto expozice, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy těmito institucemi.
2.  
Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování k uplatnění průhledového přístupu, vypočítat objem rizikově vážené expozice těchto expozic v souladu s limity stanovenými v pověření subjektu kolektivního investování a příslušném právu.

Výpočty uvedené v prvním pododstavci provedou instituce za uplatnění předpokladu, že subjektu kolektivního investování nejprve vzniknou expozice v maximální míře povolené na základě jeho pověření nebo příslušného práva v expozicích, k nimž se váže nejvyšší kapitálový požadavek, a poté mu vznikají expozice v sestupném pořadí, dokud není dosaženo limitu maximální celkové expozice, a že subjekt kolektivního investování v příslušných případech uplatňuje páku v maximální míře povolené na základě jeho pověření nebo příslušného práva.

Instituce provedou výpočty uvedené v prvním pododstavci v souladu s metodami stanovenými v této kapitole, v kapitole 5 a v oddílech 3, 4 nebo 5 kapitoly 6 této hlavy.

3.  
Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají objem rizikově vážené expozice expozic subjektu kolektivního investování v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, vypočítat kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění derivátových expozic tohoto subjektu jako částku, která se rovná 50 % kapitálového požadavku pro tyto derivátové expozice vypočteného v souladu s oddíly 3, 4 nebo 5 kapitoly 6 této hlavy, v závislosti na daném případu.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty derivátové expozice, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní způsob, jakým instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice podle odstavce 2, pokud jeden nebo několik vstupů potřebných pro tento výpočet není k dispozici.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. března 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 132b

Vynětí z přístupů k výpočtu objemů rizikově vážené expozice subjektů kolektivního investování

1.  
Instituce mohou z výpočtů uvedených v článku 132 vyjmout nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, vedlejšího kapitálu tier 1 a kapitálu tier 2 a nástroje způsobilých závazků držené subjektem kolektivního investování, které odečítají v souladu s čl. 36 odst. 1 a články 56, 66 a 72e.
2.  
Instituce mohou z výpočtů uvedených v článku 132 vyjmout expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování uvedených v čl. 150 odst. 1 písm. g) a h) a namísto toho u těchto expozic použít zacházení podle článku 133.

Článek 132c

Zacházení s podrozvahovými expozicemi vůči subjektům kolektivního investování

1.  

Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro své podrozvahové položky s potenciálem konverze na expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že hodnoty expozice těchto expozic vypočtené v souladu s článkem 111 vynásobí touto rizikovou váhou:

a) 

v případě všech expozic, u nichž instituce uplatňují jeden z přístupů uvedených v článku 132a:

image

kde:

image

=

riziková váha;

i

=

index označující subjekt kolektivního investování;

RWAEi

=

objem vypočtený v souladu s článkem 132a pro subjekt kolektivního investování i;

image

=

hodnota expozice expozic subjektu kolektivního investováníi;

Ai

=

účetní hodnota aktiv subjektu kolektivního investováníi; a

EQi

=

účetní hodnota vlastního kapitálu subjektu kolektivního investováníi;

b) 
v případě všech ostatních expozic

image

.
2.  
Instituce vypočítají hodnotu expozice příslibu minimální hodnoty, který splňuje podmínky podle odstavce 3 tohoto článku, jako diskontovanou současnou hodnotu zaručené částky za použití bezrizikového diskontního faktoru. Hodnotu expozice příslibu minimální hodnoty mohou snížit o jakékoli ztráty uznané ve vztahu k tomuto příslibu podle příslušného mezinárodního účetního standardu.

Instituce vypočítají objem rizikově vážené expozice pro své podrozvahové expozice vyplývající z příslibů minimální hodnoty, které splňují všechny podmínky stanovené v odstavci 3 tohoto článku, tak, že hodnotu expozice těchto expozic vynásobí konverzním faktorem ve výši 20 % a rizikovou váhou odvozenou podle článku 132 nebo 152.

3.  

Instituce určí objem rizikově vážené expozice pro podrozvahové expozice vyplývající z příslibů minimální hodnoty v souladu s odstavcem 2, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

podrozvahová expozice instituce je příslibem minimální hodnoty pro investice do podílových jednotek nebo akcií jednoho nebo více subjektů kolektivního investování, kterou je instituce povinna v rámci příslibu minimální hodnoty vyplatit, pokud je v jednom nebo více okamžicích v čase tržní hodnota podkladových expozic subjektu nebo subjektů kolektivního investování nižší než předem určený limit, jak je stanoveno ve smlouvě;

b) 

subjekt kolektivního investování je kterýmkoli z těchto subjektů:

i) 

subjektem kolektivního investování do převoditelných cenných papírů ve smyslu směrnice 2009/65/ES nebo

ii) 

alternativním investičním fondem ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2011/61/EU, který investuje výhradně do převoditelných cenných papírů nebo jiných likvidních finančních aktiv uvedených v čl. 50 odst. 1 směrnice 2009/65/ES, jestliže pověření alternativního investičního fondu neumožňuje využít páky, která by převyšovala páku povolenou podle čl. 51 odst. 3 směrnice 2009/65/ES;

c) 

současná tržní hodnota podkladových expozic subjektu kolektivního investování, které jsou podkladem příslibu minimální hodnoty, bez zohlednění účinku podrozvahových příslibů minimální hodnoty pokrývá současnou hodnotu limitu uvedeného v tomto příslibu nebo ji převyšuje;

d) 

jestliže se rozdíl, o který tržní hodnota podkladových expozic subjektu nebo subjektů kolektivního investování převyšuje současnou hodnotu příslibu minimální hodnoty, sníží, může instituce nebo jiný podnik, podléhá-li témuž dohledu na konsolidovaném základě jako sama instituce v souladu s tímto nařízením, směrnicí 2013/36/EU nebo směrnicí 2002/87/ES, ovlivnit složení podkladových expozic subjektu nebo subjektů kolektivního investování nebo jinak omezit potenciál dalšího snižování tohoto rozdílu;

e) 

koncovým přímým nebo nepřímým beneficientem příslibu minimální hodnoty je obvykle neprofesionální zákazník ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 11 směrnice 2014/65/EU.

▼B

Článek 133

Akciové expozice

1.  

Tyto expozice se považují za akciové expozice:

a) 

expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují podřízený podíl na zbývajících aktivech nebo na příjmech emitenta;

b) 

dluhové expozice a jiné cenné papíry, podíly společníků, deriváty nebo jiné nástroje, jejichž ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmenu a).

2.  
Akciovým expozicím se přidělí riziková váha 100 %, pokud se nevyžaduje, aby byly odečteny v souladu s druhou částí, v souladu s čl. 48 odst. 4 se jim přidělí riziková váha 250 %, v souladu s čl. 89 odst. 3 se jim přidělí riziková váha 1 250  % nebo se s nimi zachází jako s vysoce rizikovými položkami v souladu s článkem 128.
3.  
Investice do nástrojů vlastního nebo regulatorního kapitálu emitovaných institucemi se klasifikují jako akciové pohledávky, pokud nejsou odečteny z kapitálu, nebo se jim přidělí riziková váha 250 % podle čl. 48 odst. 4 nebo se s nimi zachází jako s vysoce rizikovými položkami v souladu s článkem 128.

Článek 134

Ostatní položky

▼C2

1.  
Hmotným aktivům ve smyslu položky 10 části „Aktiva“ v článku 4 směrnice 86/635/EHS se přidělí riziková váha 100 %.

▼B

2.  
Nákladům a příjmům příštích období v souladu se směrnicí 86/635/EHS, u nichž nedokáže instituce určit protistranu, se přidělí riziková váha 100 %.
3.  
Hotovostním položkám v procesu inkasa se přidělí riziková váha 20 %. Pokladní hotovosti a obdobným hotovostním položkám se přidělí riziková váha 0 %.
4.  
Zlatým rezervám drženým ve vlastních trezorech nebo ve společné správě do výše, do jaké jsou kryty závazky ve zlatě, se přidělí riziková váha 0 %.
5.  
Dohodám o prodeji a zpětném odkupu aktiv (repo) a přímým forwardům na koupi se přidělí riziková váha náležející daným aktivům, a nikoliv riziková váha protistran těchto operací.

▼M5

6.  
Pokud instituce poskytne koši expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že n-té selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, rizikové váhy expozic v daném koši se sečtou, s výjimkou expozic n-1, do maximální výše 1 250  % a vynásobí se nominální hodnotou zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem, čímž se získá hodnota rizikově vážené expozice. Expozice n-1, které mají být z agregace vyloučeny, se určí tak, aby zahrnovaly ty expozice, z nichž každá vykazuje nižší objem rizikově vážené expozice než kterákoli z expozic zahrnutých do agregace.

▼B

7.  
Hodnota expozice u pronájmů odpovídá diskontovaným minimálním platbám pronájmu. Minimální platby pronájmu jsou platby v době pronájmu, k nimž nájemce je nebo může být zavázán, a každé výhodné předkupní právo, které se velmi pravděpodobně realizuje. Po jiné smluvní straně, než je nájemce, lze vyžadovat platbu v souvislosti se zbytkovou hodnotou pronajaté nemovitosti a tato platební povinnost splňuje soubor podmínek stanovených v článku 201 týkajících se způsobilosti poskytovatelů zajištění a požadavky na uznání jiných typů záruk uvedené v článcích 213 až 215, takže lze tuto platební povinnost považovat za osobní zajištění úvěrového rizika podle kapitoly 4. Tyto expozice se zařadí do příslušné kategorie expozic v souladu s článkem 112. Je-li expozice zbytkovou hodnotou pronajatých aktiv, objemy rizikově vážených expozic se vypočítají takto: 1/t * 100 % * zbytková hodnota, kde t je větší z následujících dvou hodnot: 1 nebo nejbližší počet celých zbývajících let pronájmu.

Oddíl 3

Uznávání a přiřazování hodnocení úvěrového rizika

Poddíl 1

Uznávání externích ratingových agentur

Článek 135

Využití úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami

1.  
Externí úvěrové hodnocení lze použít pro určení rizikové váhy expozice podle této kapitoly pouze tehdy, pokud bylo vydáno externí ratingovou agenturou nebo bylo schváleno externí ratingovou agenturou v souladu s nařízením (ES) č. 1060/2009.
2.  
EBA na svých internetových stránkách zveřejní seznam externích ratingových agentur v souladu s čl. 2 odst. 4 a čl. 18 odst. 3 nařízení (ES) č. 1060/2009.

▼M17

3.  
Do 10. července 2025 vypracuje ESMA zprávu o tom, zda jsou v metodikách ratingu úvěrového rizika od externích ratingových agentur náležitě zohledněna rizika ESG, a tuto zprávu předloží Komisi.

Komise na základě uvedené zprávy případně do 10. ledna 2026 předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh.

▼B

Pododdíl 2

Přiřazování úvěrových hodnocení poskytnutých externími ratingovými agenturami

Článek 136

Přiřazování úvěrových hodnocení poskytnutých externími ratingovými agenturami

1.  
EBA, EIOPA a ESMA prostřednictvím společného výboru vypracují návrhy prováděcích technických norem, kterými pro všechny externí ratingové agentury upřesní, jaké stupně úvěrové kvality stanovené v oddílu 2 odpovídají příslušným úvěrovým hodnocením externí ratingové agentury („přiřazování“). Toto určení musí být objektivní a konzistentní.

EBA, EIOPA a ESMA tyto návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 1. července 2014 a v případě potřeby předloží revidované návrhy prováděcích technických norem.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.

2.  

Při určení přiřazování úvěrových hodnocení splní EBA, EIOPA a ESMA tyto požadavky:

a) 

aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými úvěrovými hodnoceními, musí vzít EBA, EIOPA a ESMA v úvahu kvantitativní faktory, jako například dlouhodobý poměr selhání spojený se všemi položkami, jimž bylo přiděleno stejné úvěrové hodnocení. V případě ratingových agentur, které vznikly teprve nedávno nebo dosud neshromáždily dlouhodobé záznamy o selhání, musí EBA, EIOPA a ESMA takovou agenturu požádat, aby jim sdělila, jaký je podle ní dlouhodobý poměr selhání spojený se všemi položkami, jimž bylo přiděleno stejné úvěrové hodnocení;

b) 

aby bylo možné rozlišovat mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými úvěrovými hodnoceními, musí vzít EBA, EIOPA a ESMA v úvahu kvalitativní faktory, jako například skupinu emitentů, které daná externí ratingová agentura hodnotí, rozsah úvěrových hodnocení, jež externí ratingová agentura přiděluje, význam jednotlivých úvěrových hodnocení a jak daná agentura definuje pojem „selhání“;

c) 

EBA, EIOPA a ESMA porovnají poměry selhání v případě každého úvěrového hodnocení určité externí ratingové agentury a srovnají je s referenční hodnotou vytvořenou na základě poměrů selhání zjištěných ostatními ratingovými agenturami u skupiny emitentů, kteří představují stejné úvěrové riziko;

d) 

tam, kde jsou poměry selhání v případě úvěrového hodnocení určité externí ratingové agentury systematicky podstatně vyšší než referenční hodnota, přidělí EBA, EIOPA a ESMA úvěrovému hodnocení externí ratingové agentury vyšší stupeň úvěrové kvality na stupnici úvěrového hodnocení externí ratingové agentury;

e) 

pokud EBA, EIOPA a ESMA zvýšily související rizikovou váhu pro konkrétní úvěrové hodnocení určité externí ratingové agentury a poměry selhání v případě úvěrových hodnocení určité ratingové agentury již nejsou systematicky podstatně vyšší než referenční hodnota, může EBA, EIOPA a ESMA obnovit původní stupeň úvěrové kvality na stupnici úvěrového hodnocení pro úvěrové hodnocení externí ratingové agentury.

3.  
EBA, EIOPA a ESMA vypracují návrh prováděcích technických norem pro upřesnění kvantitativních faktorů uvedených v odst. 2 písm. a), kvalitativních faktorů uvedených v odst. 2 písm. b) a referenční hodnoty uvedené v odst. 2 písm. c).

EBA, EIOPA a ESMA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 1. července 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.

Pododdíl 3

Použití úvěrových hodnocení vypracovaných exportními úvěrovými agenturami

Článek 137

Použití úvěrových hodnocení vypracovaných exportními úvěrovými agenturami

1.  

Pro účely článku 114 mohou instituce využívat úvěrová hodnocení vypracovaná exportní úvěrovou agenturou, kterou instituce určila, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

a) 

jde o vyhodnocení rizika, na kterém se shodly exportní úvěrové agentury účastnící se „Ujednání o pravidlech pro státem podporované vývozní úvěry“ v rámci OECD;

b) 

exportní úvěrová agentura zveřejňuje svá úvěrová hodnocení a dodržuje dohodnutou metodiku OECD a úvěrové hodnocení je vázáno na jednu z osmi minimálních exportních pojišťovacích prémií (MEPP), které stanoví dohodnutá metodika OECD. Instituce může zrušit své určení exportní úvěrové agentury. Toto zrušení určení musí instituce doložit, pokud existují konkrétní náznaky, že záměrem pro uvedené zrušení je snížení požadavků na kapitálovou přiměřenost.

2.  

Expozicím, pro něž je pro účely vážení rizika uznáno úvěrové hodnocení vypracované exportní úvěrovou agenturou, se přidělí riziková váha podle tabulky č. 9.



Tabulka č. 9

MEPP

0

1

2

3

4

5

6

7

Riziková váha

0  %

0  %

20  %

50  %

100  %

100  %

100  %

150  %

Oddíl 4

Použití úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami pro stanovení rizikových vah

Článek 138

Obecné požadavky

Instituce si může určit jednu nebo několik externích ratingových agentur, které bude využívat pro určení rizikových vah pro svá aktiva a podrozvahové položky. Instituce může zrušit své určení externí ratingové agentury. Toto zrušení určení musí instituce doložit, pokud existují konkrétní náznaky, že záměrem pro uvedené zrušení je snížení požadavků na kapitálovou přiměřenost. Úvěrová hodnocení se nepoužívají selektivně. Instituce využívají vyžádaná úvěrová hodnocení. Mohou však využít i nevyžádaná úvěrová hodnocení v případě, že EBA potvrdil, že kvalita nevyžádaných úvěrových hodnocení externí ratingové agentury se neliší od vyžádaných úvěrových hodnocení této externí ratingové agentury. EBA odmítne udělit nebo zruší toto potvrzení zejména, pokud daná externí ratingová agentura využila nevyžádaná úvěrová hodnocení k vyvinutí tlaku na hodnocený subjekt k tomu, aby si objednal úvěrové hodnocení nebo jiné služby. Při využívání úvěrových hodnocení splňuje instituce tyto požadavky:

a) 

instituce, která se rozhodne použít pro některou kategorii položek úvěrová hodnocení vypracovaná externí ratingovou agenturou, použije tato úvěrová hodnocení soustavně pro všechny expozice patřící do dané kategorie;

b) 

instituce, která se rozhodne používat úvěrová hodnocení vypracovaná externí ratingovou agenturou, je používá průběžně a soustavně po celou dobu;

c) 

instituce používá pouze ta úvěrová hodnocení externích ratingových agentur, které berou v úvahu všechny dlužné částky, tj. jistinu i úroky;

d) 

pokud je pro hodnocenou položku k dispozici pouze jedno úvěrové hodnocení od určené externí ratingové agentury, použije se pro určení rizikové váhy dané položky toto úvěrové hodnocení;

e) 

pokud jsou k dispozici dvě úvěrová hodnocení od určených externích ratingových agentur a každé z nich odpovídá v případě hodnocené položky jiné rizikové váze, přidělí se vyšší riziková váha;

f) 

pokud jsou pro hodnocenou položku k dispozici více než dvě úvěrová hodnocení od určených externích ratingových agentur, vychází se ze dvou úvěrových hodnocení s nejnižšími rizikovými váhami. Pokud se tyto dvě nejnižší rizikové váhy liší, přidělí se vyšší z nich. Pokud jsou tyto dvě nejnižší rizikové váhy stejné, přidělí se tato riziková váha.

Článek 139

Úvěrové hodnocení emitenta a emise

1.  
Pokud je k dispozici úvěrové hodnocení konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici patří, použije se toto úvěrové hodnocení ke stanovení rizikové váhy pro tuto položku.
2.  

Pokud neexistuje přímo použitelné úvěrové hodnocení pro určitou položku, ale existuje úvěrové hodnocení konkrétního emisního programu nebo facility, k nimž položka představující expozici nepatří, nebo obecné úvěrové hodnocení emitenta, potom se toto úvěrové hodnocení použije v jednom z těchto případů:

a) 

v případě, že znamená vyšší rizikovou váhu, než by tomu bylo jinak, a daná expozice je ve všech ohledech rovnocenná nebo podřízená zvláštnímu emisnímu programu nebo facilitě nebo přednostním nezajištěným expozicím daného emitenta;

b) 

v případě, že znamená nižší rizikovou váhu a daná expozice je ve všech ohledech rovnocenná nebo nadřazená zvláštnímu emisnímu programu nebo facilitě nebo přednostním nezajištěným expozicím tohoto emitenta.

Ve všech ostatních případech se s expozicí zachází jako s expozicí bez ratingu.

3.  
Odstavce 1 a 2 nevylučují použití článku 129.
4.  
Úvěrová hodnocení emitentů v rámci skupiny společností nelze použít jako úvěrové hodnocení jiného emitenta v rámci stejné skupiny společností.

Článek 140

Dlouhodobá a krátkodobá úvěrová hodnocení

1.  
Krátkodobá úvěrová hodnocení lze použít pouze pro krátkodobá aktiva a podrozvahové položky představující expozice vůči institucím a podnikům.
2.  

Jakékoli krátkodobé úvěrové hodnocení se použije pouze na položku, k níž se toto krátkodobé úvěrové hodnocení vztahuje, a nepoužije se k určování rizikových vah pro žádnou jinou položku, s výjimkou těchto případů:

a) 

pokud se krátkodobé facilitě s ratingem přidělí riziková váha 150 %, pak se všem nezajištěným expozicím bez ratingu vůči danému dlužníkovi, ať už krátkodobým nebo dlouhodobým, přidělí rovněž riziková váha 150 %;

b) 

pokud se krátkodobé facilitě s ratingem přidělí riziková váha 50 %, pak se žádné krátkodobé expozici bez ratingu nepřidělí riziková váha nižší než 100 %.

Článek 141

Položky v národní a zahraniční měně

Úvěrové hodnocení, které se týká položky v národní měně dlužníka, nelze použít ke stanovení rizikové váhy jiné expozice vůči stejnému dlužníkovi v zahraniční měně.

Pokud expozice vznikne prostřednictvím účasti instituce na úvěru od mezinárodní rozvojové banky, jejíž statut preferovaného věřitele je na trhu uznávaný, úvěrové hodnocení položky dlužníka v národní měně lze použít pro účely vážení rizika.

KAPITOLA 3

Přístup založený na interním ratingu (IRB)

Oddíl 1

Svolení příslušných orgánů k použití přístupu IRB

Článek 142

Definice

1.  

Pro účely této kapitoly se rozumí:

1) 

„ratingovým systémem“ veškeré metody, postupy, kontroly, sběr údajů a informační systémy, které podporují hodnocení úvěrového rizika, zařazování expozic do ratingových stupňů nebo seskupení a kvantifikaci odhadů ohledně selhání a ztráty, které byly vypracovány u konkrétních druhů expozic;

2) 

„druhem expozic“ skupina homogenně řízených expozic, které jsou tvořeny určitým typem transakcí a které mohou být omezeny na jediný subjekt nebo jedinou podskupinu subjektů v rámci skupiny za předpokladu, že stejný druh expozic je v jiných subjektech skupiny řízen odlišně;

3) 

„obchodní jednotkou“ jakékoli oddělené organizační nebo právní subjekty, linie podnikání a zeměpisné oblasti;

▼C2

4) 

„velkým subjektem finančního sektoru“ jakýkoli subjekt finančního sektoru splňující tyto podmínky:

▼B

a) 

jeho celková aktiva vypočítaná na individuálním nebo konsolidovaném základě jsou vyšší než nebo rovna 70 miliardám EUR, pokud se ke stanovení výše aktiv použije nejnovější auditovaná účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka; a

b) 

subjekt samotný nebo alespoň jeden z jeho dceřiných podniků podléhá obezřetnostní regulaci v Unii nebo právním předpisům třetí země, která uplatňuje požadavky na dohled a regulaci, jež jsou přinejmenším rovnocenné požadavkům na dohled a regulaci uplatňovanými v Unii;

►C2  5) 

„neregulovaným subjektem finančního sektoru“ jakýkoli jiný subjekt, který není regulovaným subjektem finančního sektoru ◄ , ale vykonává jako svou hlavní podnikatelskou činnost jednu nebo více činností uvedených v příloze I směrnice 2013/36/EU nebo uvedených v příloze I směrnice 2004/39/ES;

6) 

„stupněm dlužníka“ kategorie rizika na ratingové stupnici dlužníků v rámci ratingového systému, do níž jsou dlužníci zařazováni na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž se odvozují odhady pravděpodobnosti selhání (PD);

7) 

„stupněm transakce“ kategorie rizika na ratingové stupnici transakcí v rámci ratingového systému, do níž jsou expozice zařazovány na základě konkrétních a zřejmých ratingových kritérií, z nichž se odvozují vlastní odhady LGD.

▼M5 —————

▼B

2.  
Pro účely odst. 1 bodu 4 písm. b) tohoto článku může Komise formou prováděcích aktů a s výhradou přezkumného postupu uvedeného v čl. 464 odst. 2 přijmout rozhodnutí o tom, zda třetí země uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii. V případě, že takové rozhodnutí neexistuje, mohou instituce do 1. ledna 2015 i nadále uplatňovat vůči dané třetí zemi postup stanovený v tomto odstavci, pokud dotyčné příslušné orgány schválily třetí zemi jako způsobilou pro tento postup před 1. lednem 2014.

Článek 143

Svolení používat přístup IRB

1.  
V případě, že jsou splněny podmínky stanovené v této kapitole, svolí příslušný orgán, aby instituce vypočítaly objemy svých rizikově vážených expozic s použitím přístupu IRB.
2.  
Předchozí svolení používat přístup IRB včetně vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů se požaduje pro každou kategorii expozic a pro každý ratingový systém a všechny přístupy k akciovým expozicím založené na interních modelech a pro každý přístup použitý k odhadování LGD a konverzních faktorů.
3.  

Instituce musí získat předchozí svolení příslušných orgánů v těchto případech:

a) 

podstatné změny rozsahu použití ratingového systému nebo přístupu k akciovým expozicím založeného na interních modelech, ke kterým instituce obdržela svolení k použití;

b) 

podstatné změny ratingového systému nebo přístupu k akciovým expozicím založeného na interních modelech, ke kterým instituce obdržela svolení k použití.

Rozsah použití ratingového systému zahrnuje všechny expozice příslušného druhu, pro které byl ratingový systém vypracován.

4.  
Instituce uvědomí příslušné orgány o všech změnách ratingových systémů a přístupů k akciovým expozicím založených na interních modelech.

▼M17

5.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek pro posouzení významnosti použití stávajícího ratingového systému pro jiné dodatečné expozice, na něž se daný ratingový systém dosud nevztahuje, a změn ratingových systémů v rámci přístupu IRB.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. ledna 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 144

Posouzení žádosti používat přístup IRB provedené příslušnými orgány

1.  

Příslušný orgán udělí instituci svolení podle článku 143 k použití přístupu IRB, včetně použití vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů, pouze tehdy, pokud se příslušný orgán přesvědčí, že požadavky uvedené v této kapitole jsou splněny, zejména požadavky stanovené v oddíle 6, a že systémy, které instituce zavedla pro řízení a rating expozic úvěrového rizika, jsou spolehlivé a jsou uplatňovány jednotně, a zejména že instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že jsou splněny tyto standardy:

a) 

ratingové systémy instituce poskytují smysluplné hodnocení charakteristik dlužníka a transakce, smysluplné rozlišení rizika a přesné a konzistentní kvantitativní odhady rizika;

b) 

interní ratingy a odhady ztráty a selhání použité při výpočtu kapitálových požadavků a přidružené systémy a postupy hrají zásadní úlohu při řízení rizik a v rozhodovacím procesu a při schvalování úvěru, při rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a ve správě a řízení instituce;

c) 

instituce má útvar řízení úvěrového rizika a který je odpovědný za její ratingové systémy, přičemž je přiměřeně nezávislý a nepodléhá nepatřičným vlivům;

d) 

instituce shromažďuje a ukládá všechny relevantní údaje, aby účinně podpořila svůj postup měření a řízení úvěrového rizika;

e) 

instituce uchovává doklady o svých ratingových systémech a o důvodech, které ji vedly k výběru dané podoby systému, a provádí ověřování svých ratingových systémů;

f) 

instituce ověřila všechny ratingové systémy a všechny přístupy k akciovým expozicím založené na interních modelech v přiměřeném časovém období, které předcházelo svolení používat daný ratingový systém nebo přístup k akciovým expozicím založený na interních modelech, posoudila během tohoto období, zda tento ratingový systém nebo přístup k akciovým expozicím založený na interních modelech odpovídá rozsahu použití ratingového systému nebo přístupu k akciovým expozicím založeného na interních modelech, a učinila nezbytné změny těchto ratingových systémů nebo přístupů k akciovým expozicím založených na interních modelech, jež vyplynuly z jejího posouzení;

▼M8

g) 

instituce vypočítala kapitálové požadavky vyplývající z jejích odhadů rizikových parametrů podle přístupu IRB a je schopna předkládat zprávy, jak vyžaduje článek 430;

▼B

h) 

instituce zařadila a nadále zařazuje každou expozici, která spadá do rozsahu použití ratingového systému, do ratingového stupně nebo seskupení v rámci tohoto ratingového systému; instituce zařadila a nadále zařazuje každou expozici, která spadá do rozsahu použití přístupu k akciovým expozicím, do tohoto přístupu založeného na interních modelech.

Požadavky na použití přístupu IRB, včetně vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů, se rovněž uplatní, pokud instituce zavedla ratingový systém nebo model použitý v rámci ratingového systému, který zakoupila od třetí strany.

▼M17

2.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění metodiky posuzování, podle které mají příslušné orgány posuzovat, zda instituce dodržuje požadavky na použití přístupu IRB.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 145

Předchozí zkušenosti s použitím přístupu IRB

1.  
Instituce, která žádá o použití přístupu IRB, používá pro dotčené kategorie expozic, na něž se vztahuje přístup IRB, ratingové systémy, které jsou obecně v souladu s požadavky pro účely měření a řízení interního rizika stanovenými v oddíle 6 po dobu nejméně tří let před tím, než bude způsobilá používat přístup IRB.
2.  
Instituce, která žádá o použití vlastních odhadů LGD a konverzních faktorů, příslušným orgánům uspokojivě prokáže, že odhaduje a využívá vlastní odhady LGD a konverzních faktorů způsobem, který je obecně v souladu s požadavky na použití vlastních odhadů těchto parametrů stanovenými v oddíle 6 po dobu nejméně tří let tím, než bude způsobilá používat vlastní odhady LGD a konverzních faktorů.
3.  
Pokud instituce rozšiřuje použití přístupu IRB poté, co již získala počáteční svolení, zkušenosti instituce postačují, aby vyhověly požadavkům uvedeným v odstavcích 1 a 2, které se vztahují na dodatečné expozice. Pokud se použití ratingových systémů rozšiřuje na expozice, které se výrazně liší od rozsahu stávajícího pokrytí a to tak, že stávající zkušenosti nelze vzhledem k dodatečným expozicím reálně považovat za dostatečné ke splnění požadavků těchto ustanovení, potom se požadavky odstavců 1 a 2 použijí na dodatečné expozice samostatně.

Článek 146

Opatření, která mají být přijata v případě nesplnění požadavků této kapitoly

Pokud instituce přestane plnit požadavky stanovené v této kapitole, vyrozumí příslušný orgán a učiní jeden z těchto kroků:

a) 

příslušnému orgánu předloží uspokojivý plán včasného návratu k plnění těchto požadavků a tento plán uskuteční ve lhůtě dohodnuté s příslušným orgánem;

b) 

příslušným orgánům uspokojivě prokáže, že dopad neplnění je nepodstatný.

Článek 147

Metodika zařazování expozic do kategorií expozic

1.  
Metodika, kterou instituce používá pro zařazování expozic do různých kategorií, je vhodná a používá se soustavně.
2.  

Každá expozice se zařadí do jedné z těchto kategorií expozic:

a) 

expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám;

b) 

expozice vůči institucím;

c) 

expozice vůči podnikům;

d) 

retailové expozice;

e) 

akciové expozice;

f) 

položky představující sekuritizované pozice;

g) 

jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku.

3.  

Tyto expozice se zařadí do kategorie uvedené v odst. 2 písm. a):

a) 

expozice vůči regionálním vládám nebo místním orgánům nebo subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle článků 115 a 116 zachází jako s expozicemi vůči ústředním vládám;

b) 

expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám uvedeným v čl. 117 odst. 2;

c) 

expozice vůči mezinárodním organizacím, kterým se v souladu s článkem 118 přiřazuje riziková váha 0 %.

▼M17

3a.  
Odchylně od odstavce 2 tohoto článku se expozice vůči regionálním vládám, místním orgánům a vůči subjektům veřejného sektoru zařadí do kategorie expozic uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto článku, pokud se s uvedenými expozicemi zachází jako s expozicemi vůči ústředním vládám v souladu s článkem 115 nebo 116.

▼B

4.  

Tyto expozice se zařadí do kategorie uvedené v odst. 2 písm. b):

a) 

expozice vůči regionálním vládám nebo místním orgánům, s nimiž se podle čl. 115 odst. 2 a 4 nezachází jako s expozicemi vůči ústředním vládám;

b) 

expozice vůči subjektům veřejného sektoru, s nimiž se podle čl. 116 odst. 4 nezachází jako s expozicemi vůči ústředním vládám;

c) 

expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám, kterým není podle článku 117 přidělena riziková váha 0 %; a

d) 

expozice vůči finančním institucím, s nimiž se podle čl. 119 odst. 5 zachází jako s expozicemi vůči institucím.

5.  

Expozice jsou způsobilé k zařazení do kategorie retailových expozic uvedené v odst. 2 písm. d), jestliže splňují tato kritéria:

a) 

jedná se o jeden z těchto případů:

i) 

expozice vůči jedné či více fyzickým osobám;

ii) 

expozice vůči malému nebo střednímu podniku, pokud v tomto případě celková částka, kterou dlužící klient nebo ekonomicky spjatá skupina klientů dluží instituci a mateřským podnikům a jejich dceřiným podnikům, včetně jakékoli expozice po splatnosti, ale s výjimkou expozic zajištěných obytnými nemovitostmi, nepřevýší, podle vědomí instituce, která musí učinit přiměřené kroky s cílem potvrdit situaci, částku 1 milion EUR,

b) 

instituce s nimi při řízení svého úvěrového rizika zachází v průběhu času konzistentně a podobným způsobem;

c) 

nejsou řízeny individuálně do té míry jako expozice v kategorii expozic vůči podnikům;

d) 

každá představuje jednu z velkého počtu podobně řízených expozic.

Kromě expozic uvedených v prvním pododstavci se do kategorie retailových expozic zahrne současná hodnota retailových minimálních splátek pronájmu.

6.  

Tyto expozice se zařadí do kategorie uvedené v odst. 2 písm. e):

a) 

expozice, které nemají povahu dluhu a které vyjadřují podřízený podíl na zbývajících aktivech nebo na příjmech emitenta;

b) 

dluhové expozice a jiné cenné papíry, podíly společníků, deriváty nebo jiné nástroje, jejichž ekonomická podstata je podobná jako u expozic uvedených v písmenu a).

7.  
Jakýkoli úvěrový závazek, který není zařazen do kategorií expozic uvedených v odst. 2 písm. a), b), d), e) a f), se zařadí do kategorie expozic vůči podnikům uvedené v písmenu c) daného odstavce.
8.  

V rámci kategorie expozic vůči podnikům uvedené v odst. 2 písm. c) instituce odděleně rozlišují jako specializované úvěrové expozice takové expozice, které mají tyto vlastnosti:

a) 

jedná se o expozici vůči subjektu, který byl speciálně vytvořen za účelem financování nebo řízení hmotných aktiv nebo se jedná o z hospodářského hlediska srovnatelnou expozici;

b) 

smluvní ujednání poskytují věřiteli značný stupeň kontroly nad aktivy a příjmy, která tato aktiva vytvářejí;

c) 

primárním zdrojem splácení závazku je příjem vytvářený aktivy, která jsou financována, nikoliv nezávislá schopnost samostatného podnikání.

9.  
Zbytková hodnota pronajatých nemovitostí se zařadí do kategorie expozic uvedené v odst. 2 písm. g), kromě části zbytkové hodnoty, která je již zahrnuta v expozici z pronájmu uvedené v čl. 166 odst. 4.
10.  
Expozice vyplývající z poskytnutí zajištění na základě úvěrového derivátu n-tého selhání v koši se zařadí do téže kategorie podle odstavce 2, do které by byly zařazeny expozice obsažené v koši; pokud by jednotlivé expozice obsažené v koši byly zařazeny do různých kategorií expozic, zařadí se daná expozice do kategorie expozic vůči podnikům stanovené v odst. 2 písm. c).

Článek 148

Podmínky zavádění přístupu IRB v různých kategoriích expozic a obchodních jednotkách

1.  
Instituce a jakýkoli mateřský podnik a jeho dceřiné podniky zavedou přístup IRB pro všechny expozice, pokud neobdržely svolení příslušných orgánů trvale používat standardizovaný přístup v souladu s článkem 150.

S předchozím svolením příslušných orgánů může zavádění probíhat postupně napříč různými kategoriemi expozic uvedenými v článku 147 uvnitř téže obchodní jednotky, napříč různými obchodními jednotkami uvnitř stejné skupiny nebo pro využití vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů pro výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám.

V případě kategorie retailových expozic uvedené v čl. 147 odst. 5 může zavádění probíhat postupně napříč kategoriemi expozic, jimž odpovídají různé korelace podle článku 154.

2.  
Příslušné orgány stanoví lhůtu, během níž se po institucích a jakémkoli mateřském podniku a jeho dceřiných podnicích vyžaduje, aby zavedly přístup IRB pro všechny expozice. Stanovenou lhůtu musí příslušné orgány považovat za odpovídající vzhledem k povaze a rozsahu aktivit institucí nebo jakéhokoli mateřského podniku a jeho dceřiných podniků a počtu a povaze ratingových systémů, které mají být zavedeny.
3.  
Instituce zavedou přístup IRB v souladu s podmínkami stanovenými příslušnými orgány. Příslušný orgán navrhne uvedené podmínky tak, aby zajistily, že se flexibilita uvedená v odstavci 1 nepoužívá selektivně za účelem snížení kapitálových požadavků u těch kategorií expozic nebo obchodních jednotek, které teprve mají být zahrnuty do přístupu IRB nebo do použití vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů.
4.  
Institucím, které začnou používat přístup IRB až po 1. lednu 2013 nebo od nich příslušné orgány do tohoto data vyžadovaly, aby k výpočtu svých kapitálových požadavků byly schopny používat standardizovaný přístup, zůstává během lhůty pro zavedení možnost vypočítat kapitálové požadavky pro všechny své expozice podle standardizovaného přístupu, dokud jim příslušné orgány neoznámí, že jsou přesvědčeny, že zavedení přístupu IRB bude dokončeno s přiměřenou jistotou.
5.  
Instituce, která má povoleno používat přístup IRB pro jakoukoli kategorii expozic, používá přístup IRB pro kategorii akciových expozic stanovenou v čl. 147 odst. 2 písm. e), s výjimkou případů, kdy má instituce povoleno používat standardizovaný přístup podle článku 150 pro akciové expozice a pro kategorii expozic ostatních aktiv nemajících povahu úvěrového závazku stanovenou v čl. 147 odst. 2 písm. g).
6.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž příslušné orgány stanoví odpovídající povahu a časový harmonogram postupného zavádění přístupu IRB na kategorie expozic uvedené v odstavci 3.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 149

Podmínky opětovného použití méně propracovaných přístupů

1.  

Instituce, která používá přístup IRB pro konkrétní kategorii expozic nebo druh expozic, nepřestane tento přístup používat a nezačne místo něho pro výpočet objemů rizikově vážených expozic používat standardizovaný přístup, pokud nejsou splněny tyto podmínky:

a) 

instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že použití standardizovaného přístupu se nenavrhuje proto, aby se snížily kapitálové požadavky instituce, ale že je nezbytné na základě povahy a složitosti jejích celkových expozic tohoto druhu a nebude mít podstatný nepříznivý dopad na solventnost instituce nebo její schopnost účinně řídit riziko;

b) 

instituce již obdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

2.  

Instituce, které získaly svolení podle čl. 151 odst. 9 používat vlastní odhady LGD a konverzních faktorů, opětovně nepoužijí hodnoty LGD a konverzních faktorů uvedené v čl. 151 odst. 8, pokud nejsou splněny tyto podmínky:

a) 

instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že použití hodnot LGD a konverzních faktorů uvedených v čl. 151 odst. 8 pro určitou kategorii expozic nebo druh expozic se nenavrhuje proto, aby se snížily kapitálové požadavky instituce, ale že je nezbytné na základě povahy a složitosti jejích celkových expozic tohoto druhu a nebude mít podstatný nepříznivý dopad na solventnost instituce nebo její schopnost účinně řídit riziko;

b) 

instituce již obdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

3.  
Na použití odstavců 1 a 2 se vztahují podmínky pro zavedení přístupu IRB stanovené příslušnými orgány v souladu s článkem 148 a svolení pro trvalé částečné použití podle článku 150.

Článek 150

Podmínky pro trvalé částečné použití

1.  

S předchozím svolením příslušných orgánů mohou instituce, které mají povoleno používat přístup IRB pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro jednu nebo více kategorií expozic, použít standardizovaný přístup pro tyto expozice:

a) 

kategorii expozic uvedenou v čl. 147 odst. 2 písm. a), kde je počet podstatných protistran omezen a pro instituci by uplatnění ratingového systému na tyto protistrany bylo nepřiměřeně zatěžující;

b) 

kategorii expozic uvedenou v čl. 147 odst. 2 písm. b), kde je počet podstatných protistran omezen a pro instituci by uplatnění ratingového systému na tyto protistrany bylo nepřiměřeně zatěžující;

c) 

expozice v nevýznamných obchodních jednotkách a kategorie expozic nebo druhy expozic, které jsou nepodstatné z hlediska velikosti a předpokládaného rizikového profilu;

d) 

expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám členských států a vůči jejich regionálním vládám a místním orgánům a správním orgánům a subjektům veřejného sektoru za předpokladu, že:

i) 

neexistuje rozdíl v riziku expozic vůči této ústřední vládě a centrální bance a ostatních obdobných expozic v důsledku zvláštních veřejnoprávních ustanovení a

▼M11

ii) 

expozicím vůči ústředním vládám a centrálním bankám je podle čl. 114 odst. 2 nebo 4 přidělena riziková váha 0 %;

▼B

e) 

expozice instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku, za předpokladu, že tato protistrana je institucí nebo finanční holdingovou společností, smíšenou finanční holdingovou společností, finanční institucí, společností spravující aktiva nebo podnikem pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky, nebo podnikem propojeným vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

f) 

expozice mezi institucemi, které splňují požadavky uvedené v čl. 113 odst. 7;

g) 

akciové expozice vůči subjektům, jejichž úvěrovým závazkům je přidělena riziková váha 0 % podle kapitoly 2, včetně těch subjektů veřejného sektoru, u kterých může být použita riziková váha 0 %;

h) 

akciové expozice nabyté v rámci legislativních programů na podporu přesně vymezených hospodářských odvětví, které poskytují instituci významné dotace na tuto investici a zahrnují určitou formu státního dohledu a omezení kapitálových investic, přičemž tyto expozice mohou být v souhrnu vyloučeny z přístupu IRB pouze do výše 10 % kapitálu;

i) 

expozice vymezené v čl. 119 odst. 4, které splňují podmínky tam uvedené;

j) 

státní a státem zajištěné záruky uvedené v čl. 215 odst. 2.

Příslušné orgány povolí použití standardizovaného přístupu pro akciové expozice uvedené v prvním pododstavci písm. g) a h), u nichž toto zacházení již bylo povoleno v ostatních členských státech. EBA na svých internetových stránkách zveřejňuje a pravidelně aktualizuje seznam expozic stanovených v uvedených ustanoveních, pro které se má použít standardizovaný přístup.

▼M17

1a.  

Kromě expozic uvedených v odst. 1 druhém pododstavci může instituce s předchozím svolením příslušného orgánu použít standardizovaný přístup pro následující expozice, pokud se přístup IRB v rámci téže kategorie expozic uplatňuje na jiné druhy expozic:

a) 

expozice vůči ústředním vládám a centrálním bankám členských států a vůči jejich regionálním vládám a místním orgánům a subjektům veřejného sektoru za předpokladu, že:

i) 

neexistuje rozdíl v riziku expozic vůči této ústřední vládě a centrální bance a uvedených jiných expozic v důsledku zvláštních veřejnoprávních ustanovení a

ii) 

expozicím vůči ústředním vládám a centrálním bankám je podle čl. 114 odst. 2 nebo 4 přidělena riziková váha 0 %;

b) 

expozice instituce vůči protistraně, která je jejím mateřským podnikem, jejím dceřiným podnikem nebo dceřiným podnikem jejího mateřského podniku, za předpokladu, že tato protistrana je institucí nebo finanční holdingovou společností, smíšenou finanční holdingovou společností, finanční institucí, společností spravující aktiva nebo podnikem pomocných služeb, na něž se vztahují odpovídající obezřetnostní požadavky, nebo podnikem propojeným vztahem ve smyslu čl. 22 odst. 7 směrnice 2013/34/EU;

c) 

expozice mezi institucemi, které splňují požadavky stanovené v čl. 113 odst. 7.

Instituce, které je povoleno používat přístup IRB pro výpočet objemů rizikově vážených expozic pouze u některých druhů expozic v rámci určité kategorie expozic, použije standardizovaný přístup i na zbývající druhy expozic v rámci této kategorie expozic.

Kromě expozic uvedených v odst. 1 druhém pododstavci tohoto článku a v tomto odstavci může instituce použít standardizovaný přístup pro expozice vůči církvím a náboženským společenstvím, které splňují požadavky stanovené v čl. 115 odst. 3.

▼B

2.  
Pro účely odstavce 1 se kategorie akciových expozic instituce považuje za podstatnou, ►C2  pokud jejich souhrnná hodnota snížená o akciové expozice nabyté v rámci legislativních programů, jak je uvedeno v odst. 1 písm. h), převýší v průměru ◄ za předchozí rok 10 % kapitálu instituce. Je-li počet těchto akciových expozic nižší než 10 jednotlivých účastí, činí tento limit 5 % kapitálu instituce.
3.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro stanovení podmínek uplatňování odst. 1 písm. a), b) a c).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

4.  
EBA vydá pokyny k uplatňování odst. 1 písm. d) v roce 2018, v nichž doporučí limity procentního podílu celkové rozvahy nebo rizikově vážených aktiv, pro jejichž výpočet má být použit standardizovaný přístup.

Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Oddíl 2

Výpočet objemů rizikově vážených expozic

Poddíl 1

Zacházení podle kategorie expozice

Článek 151

Zacházení podle kategorie expozice

▼M15

1.  
Objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko u expozic, které náleží do jedné z kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a) až e) a písm. g), se vypočítají v souladu s pododdílem 2, pokud nejsou tyto expozice odečteny od kapitálu nebo se na ně nevztahuje zacházení stanovené v čl. 72e odst. 5 prvním pododstavci.

▼B

2.  
Objemy rizikově vážených expozic u pohledávek nabytých ►C2  za úplatu se pro riziko rozmělnění vypočítají ◄ podle článku 157. Pokud má instituce vůči prodejci pohledávek nabytých za úplatu právo plného postihu za riziko selhání nebo za riziko rozmělnění, ustanovení tohoto článku, článku 152 a čl. 158 odst. 1 až 4 se ve vztahu k pohledávkám nabytým za úplatu nepoužijí a s expozicí se zachází jako se zajištěnou expozicí.
3.  
Výpočet objemů rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění se zakládá na relevantních parametrech, které se vztahují k dané expozici. Tyto parametry zahrnují PD, LGD, splatnost (dále jen „M“) a hodnotu expozice. PD a LGD mohou být zohledněny odděleně nebo společně v souladu s oddílem 4.
4.  
Instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko u všech expozic, které náleží do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e) v souladu s článkem 155. Instituce mohou využít přístupy podle čl. 155 odst. 3 a 4, pokud obdržely předchozí svolení příslušných orgánů. Příslušné orgány instituci povolí používat přístup založený na interních modelech podle čl. 155 odst. 4 za předpokladu, že instituce splňuje požadavky stanovené v oddílu 6 pododdílu 4.
5.  
Objemy rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko pro specializované úvěrové expozice se vypočítají v souladu s čl. 153 odst. 5.
6.  
Pro expozice, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a) až d), stanoví instituce své vlastní odhady PD v souladu s článkem 143 a oddílem 6.
7.  
Pro expozice, které náleží do kategorie expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. d), stanoví instituce své vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s článkem 143 a oddílem 6.
8.  
Pro expozice, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a) až c), použije instituce hodnoty LGD stanovené v čl. 161 odst. 1 a hodnoty konverzních faktorů stanovené v čl. 166 odst. 8 písm. a) až d), pokud nebylo u těchto kategorií expozic povoleno používat vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s odstavcem 9.
9.  
Pro všechny expozice, které náleží do kategorií expozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. a) až c), příslušný orgán institucím povolí, aby používaly vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s článkem 143 a oddílem 6.
10.  
Objemy rizikově vážených expozic pro sekuritizované expozice a pro expozice, které náleží do kategorie expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. f), se vypočítají v souladu s kapitolou 5.

▼M8

Článek 152

Zacházení s expozicemi ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektech kolektivního investování

1.  
Instituce vypočítají objemy rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování tak, že objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování vypočtený v souladu s přístupy stanovenými v odstavcích 2 a 5 vynásobí procentem podílových jednotek nebo akcií držených těmito institucemi.
2.  
Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 132 odst. 3, zohlední instituce, které mají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, při výpočtu jeho objemu rizikově vážené expozice průhledem přímo tyto podkladové expozice, přičemž rizikově váží všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování, jako by byly přímo drženy institucemi.
3.  
Odchylně od čl. 92 odst. 3 písm. d) mohou instituce, které vypočítávají objem rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s odstavcem 1 nebo 2 tohoto článku, vypočítat kapitálový požadavek k riziku úvěrové úpravy v ocenění derivátových expozic tohoto subjektu jako částku, která se rovná 50 % kapitálového požadavku pro tyto derivátové expozice vypočteného v souladu s oddíly 3, 4 nebo 5 kapitoly 6 této hlavy, v závislosti na daném případu.

Odchylně od prvního pododstavce může instituce vyloučit z výpočtu kapitálového požadavku k riziku úvěrové úpravy v ocenění ty derivátové expozice, které by tomuto požadavku nepodléhaly, pokud by vznikly přímo instituci.

4.  

Instituce, které uplatňují průhledový přístup v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku a které splňují podmínky pro trvalé částečné použití v souladu s článkem 150 nebo které nesplňují podmínky pro používání metod stanovených v této kapitole nebo jedné či více metod stanovených v kapitole 5 pro všechny podkladové expozice subjektu kolektivního investování či pro jejich části, vypočítají objemy rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v souladu s těmito zásadami:

a) 

pro expozice, které jsou zařazeny do kategorie akciových expozic uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. e), použijí instituce metodu zjednodušené rizikové váhy stanovenou v čl. 155 odst. 2;

b) 

pro expozice, které jsou zařazeny do položek představujících kategorii sekuritizovaných pozic uvedených v čl. 147 odst. 2 písm. f), použijí instituce zacházení stanovené v článku 254, jako by tyto expozice držely přímo uvedené instituce;

c) 

pro všechny ostatní podkladové expozice použijí instituce standardizovaný přístup stanovený v kapitole 2 této hlavy.

Pokud není instituce pro účely prvního pododstavce písm. a) schopna rozlišit mezi akciovými expozicemi neobchodovanými a obchodovanými na regulovaných trzích a ostatními akciovými expozicemi, zachází s těmito expozicemi jako s ostatními akciovými expozicemi.

5.  
Jsou-li splněny podmínky stanovené v čl. 132 odst. 3, mohou instituce, které nemají dostatečné informace o jednotlivých podkladových expozicích subjektu kolektivního investování, vypočítat objem rizikově vážené expozice pro tyto expozice v souladu s přístupem založeným na pověření stanoveným v čl. 132a odst. 2. Nicméně pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) tohoto článku použijí instituce přístupy stanovené v příslušném písmenu.
6.  
S výhradou čl. 132b odst. 2 použijí instituce, které neuplatňují průhledový přístup v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku ani přístup založený na pověření v souladu s odstavcem 5 tohoto článku, záložní přístup uvedený v čl. 132 odst. 2.
7.  
Instituce mohou vypočítat objem rizikově vážené expozice pro své expozice ve formě podílových jednotek nebo akcií v subjektu kolektivního investování pomocí kombinace přístupů uvedených v tomto článku za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro použití těchto přístupů.
8.  

Instituce, které nemají dostatečné údaje nebo informace pro výpočet objemu rizikově vážené expozice subjektu kolektivního investování v souladu s přístupy stanovenými v odstavcích 2, 3, 4 a 5, mohou spoléhat na výpočty třetí strany, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

třetí stranou je jeden z těchto subjektů:

i) 

depozitář nebo finanční instituce ve funkci depozitáře subjektu kolektivního investování za předpokladu, že subjekt kolektivního investování investuje výhradně do cenných papírů a ukládá všechny cenné papíry u tohoto depozitáře nebo této finanční instituce,

ii) 

v případě subjektů kolektivního investování, na které se nevztahuje bod i) tohoto písmene, společnost, která subjekt kolektivního investování spravuje, za předpokladu, že tato společnost splňuje kritéria stanovená v čl. 132 odst. 3 písm. a);

b) 

pro jiné expozice než ty, které jsou uvedeny v odst. 4 písm. a), b) a c) tohoto článku, třetí strana provádí výpočet v souladu s průhledovým přístupem stanoveným v čl. 132a odst. 1;

c) 

pro expozice uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) třetí strana provádí výpočet v souladu s přístupy stanovenými v příslušném písmenu;

d) 

správnost výpočtu třetí strany potvrdil externí auditor.

Instituce, které spoléhají na výpočty třetích stran, vynásobí objemy rizikově vážených expozic u expozic subjektu kolektivního investování vyplývající z těchto výpočtů koeficientem 1,2.

Odchylně od druhého pododstavce se koeficient 1,2 neuplatní, má-li instituce neomezený přístup k podrobným výpočtům provedeným třetí stranou. Instituce poskytne na vyžádání tyto výpočty svému příslušnému orgánu.

9.  
Pro účely tohoto článku se použijí čl. 132 odst. 5 a 6 a článek 132b. Pro účely tohoto článku se použije článek 132c a uplatní se rizikové váhy vypočtené v souladu s kapitolou 3 této hlavy.

▼B

Pododdíl 2

Výpočet objemů rizikově vážených expozic pro úvěrové riziko

Článek 153

Objemy rizikově vážených expozic pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám

1.  

S výhradou použití zvláštního zacházení stanoveného v odstavcích 2, 3 a 4 se objemy rizikově vážených expozic pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám vypočítají podle těchto vzorců:

image

kde riziková váha RW je definována takto:

i) 

jestliže PD = 0, RW je 0;

ii) 

jestliže PD = 1, tj. pro expozice, u nichž došlo k selhání:

— 
pokud instituce používají hodnoty LGD stanovené v čl. 161 odst. 1, RW je 0,
— 
pokud instituce používají vlastní odhady LGD, RW je;

image

;

kde nejlepší odhad očekávané ztráty (dále jen „ELBE “) je nejlepším odhadem očekávané ztrátovosti pro expozici, u níž došlo k selhání, ve smyslu čl. 181 odst. 1 písm. h);

iii) 

jestliže 0 < PD < 1

image

kde:

N(x)

=

kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné x),

G (Z)

=

inverzní funkce k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že N(x) = (z),

R

=

koeficient korelace, který je definován jako

image

b

=

faktor splatnosti, který je definován jako.

image

.
2.  
►C2  Pro všechny expozice vůči neregulovaným subjektům finančního sektoru se koeficienty korelace stanovené v odst. 1 bodě iii) a případně v odstavci 4 násobí hodnotou 1,25. ◄ Pro všechny expozice vůči neregulovaným finančním subjektům se koeficienty korelace stanovené v odst. 1 bodě iii) a případně v odst. 4 násobí hodnotou 1,25.
3.  

Objem rizikově vážené expozice pro každou expozici, která splňuje požadavky stanovené v článcích 202 a 217, může být upraven podle následujícího vzorce:

image

kde:

PDpp

=

PD poskytovatele zajištění.

RW se vypočítá podle příslušného vzorce rizikové váhy uvedeného v bodě 1 pro expozici, PD dlužníka a LGD srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění. Faktor splatnosti b se vypočítá pomocí nižší z těchto hodnot: PD poskytovatele zajištění a PD dlužníka.

4.  

V případě expozic vůči společnostem, kdy celkový roční obrat konsolidované skupiny, k níž daný podnik patří, činí méně než 50 milionů EUR, mohou instituce pro výpočet rizikových vah expozic vůči podnikům použít následující vzorec korelace podle odst. 1 bodu iii). V tomto vzorci S vyjadřuje celkový roční obrat v milionech EUR, přičemž 5 milionů EUR ≤ S ≤ 50 milionů EUR. V případě vykázaného obratu nižšího než 5 milionů EUR se postupuje tak, jako kdyby obrat dosahoval 5 milionů EUR. V případě pohledávek nabytých za úplatu odpovídá celkový roční obrat váženému průměru jednotlivých expozic daného seskupení.

image

Pokud celkový roční obrat není smysluplným ukazatelem velikosti daného podniku a výstižnějším ukazatelem jsou celková aktiva, nahradí instituce celkový roční obrat bilanční sumou konsolidované skupiny.

5.  

V případě specializovaných úvěrových expozic, pro které instituce ►C2  není schopna odhadnout PD, nebo odhady PD instituce ◄ nesplňují požadavky stanovené v oddíle 6, přidělí instituce těmto expozicím rizikové váhy podle tabulky č. 1 takto:



Tabulka č. 1

Zbývající doba splatnosti

Kategorie 1

Kategorie 2

Kategorie 3

Kategorie 4

Kategorie 5

Méně než 2,5 roku

50  %

70  %

115  %

250  %

0  %

2,5 roku a více

70  %

90  %

115  %

250  %

0  %

Při přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím musí instituce vzít v úvahu tyto faktory: finanční sílu, politické a právní prostředí, charakteristiku transakce nebo aktiva, postavení sponzora a developera, včetně všech příjmů vyplývajících z partnerství veřejného a soukromého sektoru, bezpečnostní opatření.

6.  
V případě pohledávek nabytých za úplatu za podniky dodržují instituce požadavky stanovené v článku 184. V případě pohledávek nabytých za úplatu za podniky, které navíc splňují i podmínky stanovené v čl. 154 odst. 5, pokud by pro instituci bylo zbytečně náročné použít pravidla pro výpočet rizika platná pro expozice vůči podnikům stanovená v oddíle 6, lze použít pravidla pro výpočet rizika platná pro retailové expozice stanovená v oddíle 6.

▼M5

7.  
Kupující pohledávek za podniky nabytých za úplatu nebo příjemce kolaterálu nebo částečné záruky může s vratnými slevami z kupní ceny, kolaterály nebo částečnými zárukami, které poskytují ochranu před první ztrátou pro ztráty ze selhání, ztráty z rozmělnění nebo oba druhy ztrát, zacházet jako s ochranou před první ztrátou podle kapitoly 5 oddílu 3 pododdílů 2 a 3. Prodejce poskytující vratnou slevu z kupní ceny a poskytovatel kolaterálu nebo částečné záruky s nimi zachází jako s expozicí vůči pozici první ztráty v souladu s kapitolou 5 oddílem 3 pododdíly 2 a 3.
8.  
Pokud instituce poskytne koši expozic zajištění úvěrového rizika za podmínky, že n-té selhání u expozic povede k použití zajištění a ukončení smlouvy, rizikové váhy expozic v daném koši se sečtou, s výjimkou expozic n-1, přičemž součet výše očekávané ztráty vynásobené hodnotou 12,5 a objemu rizikově vážené expozice nesmí přesáhnout nominální hodnotu zajištění poskytnutého úvěrovým derivátem vynásobenou hodnotou 12,5. Expozice n-1, které mají být z agregace vyloučeny, se určí tak, aby zahrnovaly ty expozice, z nichž každá vykazuje nižší objem rizikově vážené expozice než kterákoli z expozic zahrnutých do agregace. Na pozice v koši se použije riziková váha 1 250  %, pro které instituce nemůže určit rizikovou váhu v rámci přístupu IRB.

▼M17

9.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění způsobu, jakým mají instituce zohlednit faktory uvedené v odst. 5 druhém pododstavci při přidělování rizikových vah specializovaným úvěrovým expozicím.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 154

Objemy rizikově vážených expozic pro retailové expozice

1.  

Objemy rizikově vážených expozic pro retailové expozice se vypočítají podle těchto vzorců:

image

kde riziková váha RW je definována takto:

i) 

jestliže PD = 1, tj. pro expozice, u nichž došlo k selhání, RW je;

image

;

kde ELBE je co nejlepší odhad očekávané ztrátovosti pro expozici, u níž došlo k selhání podle čl. 181 odst. 1 písm. h);

ii) 

jestliže 0 < PD < 1, tj. pro každou jinou možnou hodnotu pro PD, než je uvedena v bodě i)

image

kde:

N(x)

=

kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné x),

G(Z)

=

inverzní funkce k distribuční funkci normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny (tj. hodnota x je taková, že N(x) = (z),

R

=

koeficient korelace, který je definován jako

image

2.  
Objem rizikově vážené expozice pro každou expozici vůči malému a střednímu podniku uvedenou v čl. 147 odst. 5, která splňuje požadavky stanovené v článcích 202 a 217, lze vypočítat podle čl. 153 odst. 3.
3.  
V případě retailových expozic zajištěných nemovitostmi se číselný údaj, který vyplynul ze vzorce korelace v odstavci 1, nahradí koeficientem korelace R s hodnotou 0,15.
4.  
V případě kvalifikovaných revolvingových retailových expozic podle písmen a) až e) se číselný údaj ze vzorce korelace v odstavci 1 nahradí koeficientem korelace R s hodnotou 0,04.

Za kvalifikované revolvingové retailové expozice se považují expozice, které splňují tyto podmínky:

a) 

jedná se o expozice vůči fyzickým osobám;

b) 

jedná se o nezajištěné revolvingové expozice, které, pokud nejsou čerpány okamžitě a bezpodmínečně, může instituce zrušit. V tomto smyslu jsou revolvingové expozice definovány jako expozice, u nichž mohou zůstatky na účtech klientů kolísat na základě jejich rozhodnutí půjčit si nebo splatit dluh, a to až do určitého limitu stanoveného institucí. Nevyčerpané přísliby lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, pokud podmínky, které se k nim vztahují, instituci umožňují, aby je zrušila v rozsahu povoleném právními předpisy na ochranu spotřebitele a souvisejícími právními předpisy;

c) 

maximální expozice vůči jedné fyzické osobě v dílčím portfoliu činí 100 000  EUR nebo méně;

d) 

použití hodnoty korelace podle tohoto odstavce je omezeno na portfolia, která vykazují relativně nízkou volatilitu ztrátovosti ve srovnání s průměrnou ztrátovostí, zejména v nižších pásmech PD;

e) 

zacházení jako s kvalifikovanou revolvingovou retailovou expozicí je v souladu s charakteristikami podkladového rizika dílčího portfolia.

U zajištěných úvěrových příslibů spojených s účtem, na který se převádí plat, se odchylně od písmene b) nepoužije podmínka, aby byl úvěr nezajištěný. V takovém případě se při odhadu LGD nepřihlíží k výnosům z tohoto kolaterálu.

Příslušné orgány posuzují relativní volatilitu ztrátovosti dílčích portfolií kvalifikovaných revolvingových retailových expozic i souhrnného portfolia kvalifikovaných revolvingových retailových expozic a informace o typických charakteristikách této ztrátovosti poskytují členským státům.

5.  

Aby pohledávky nabyté za úplatu byly způsobilé pro stejné zacházení jako retailové expozice, musí splnit požadavky stanovené v článku 184 a tyto podmínky:

a) 

instituce pohledávky nakoupila od třetí strany, s níž není nijak spojená, a její expozice vůči dlužníkovi dané pohledávky nezahrnuje žádné expozice, jejichž přímým či nepřímým původcem je sama instituce;

b) 

pohledávky nabyté za úplatu vznikly na základě nezávislého vztahu mezi prodejcem a dlužníkem; jako takové nejsou přípustné vzájemné pohledávky a závazky podniků, které mezi sebou prodávají a nakupují;

c) 

nakupující instituce má nárok na veškeré výnosy z pohledávek nabytých za úplatu nebo na poměrný úrok z výnosů; a

d) 

portfolio pohledávek nabytých za úplatu je dostatečně diverzifikované.

▼M5

6.  
Kupující retailových pohledávek nabytých za úplatu nebo příjemce kolaterálu nebo částečné záruky může s vratnými slevami z kupní ceny, kolaterály nebo částečnými zárukami, které poskytují ochranu před první ztrátou pro ztráty ze selhání, ztráty z rozmělnění nebo oba druhy ztrát, zacházet jako s ochranou před první ztrátou podle kapitoly 5 oddílu 3 pododdílů 2 a 3. Prodejce poskytující vratnou slevu z kupní ceny a poskytovatel kolaterálu nebo částečné záruky s nimi zachází jako s expozicí vůči pozici první ztráty v souladu s kapitolou 5 oddílem 3 pododdíly 2 a 3.

▼B

7.  
V případě hybridních seskupení retailových pohledávek nabytých za úplatu, kdy nakupující instituce nedokáží oddělit expozice zajištěné nemovitostmi a kvalifikované revolvingové retailové expozice od ostatních retailových expozic, se použije funkce rizikové váhy, která dává pro tyto expozice nejvyšší kapitálový požadavek.

Článek 155

Objemy rizikově vážených expozic pro akciové expozice

1.  
Instituce určí objemy svých rizikově vážených expozic pro akciové expozice, kromě těch, které byly odečteny v souladu s částí druhou nebo jimž byla přiřazena riziková váha 250 % podle článku 48, v souladu s přístupy stanovenými v odstavcích 2, 3 a 4 tohoto článku. Instituce může použít různé přístupy k různým akciovým portfoliím, pokud sama používá různé přístupy pro účely interního řízení rizik. Pokud instituce používá různé přístupy, výběr metody PD/LGD nebo přístupu založeného na interních modelech musí být konzistentní, a to dlouhodobě a včetně přístupu použitého pro interní řízení rizik příslušné akciové expozice, a nesmí vycházet ze snahy o regulatorní arbitráž.

Instituce mohou zacházet s akciovými expozicemi vůči podnikům pomocných služeb stejně jako s jinými aktivy, která nemají povahu úvěrového závazku.

2.  

V souladu s metodou zjednodušené rizikové váhy se objem rizikově vážených expozic vypočítá podle těchto vzorců:

image

kde:

Riziková váha (RW) = 190 % v případě akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích.

Riziková váha (RW) = 290 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze.

Riziková váha (RW) = 370 % v případě veškerých ostatních akciových expozic.

Je povoleno, aby krátké hotovostní pozice a derivátové nástroje držené v investičním portfoliu kompenzovaly dlouhé pozice ve stejných nástrojích za předpokladu, že tyto nástroje byly výslovně určeny k zajištění konkrétních akciových expozic a toto zajištění budou poskytovat ještě nejméně rok. S ostatními krátkými pozicemi se zachází jako s dlouhými pozicemi, přičemž absolutní hodnotě každé pozice se přidělí příslušná riziková váha. V případě nesouladu splatností se použije stejná metoda jako u expozic vůči podnikům stanovená v čl. 162 odst. 5.

Instituce mohou uznat osobní zajištění úvěrového rizika v případě akciové expozice v souladu s metodami stanovenými v kapitole 4.

3.  
V rámci metody PD/LGD se objemy rizikově vážených expozic vypočítají podle vzorců v čl. 153 odst. 1. Pokud nemají instituce dostatek informací, aby mohly použít definici selhání stanovenou v článku 178, rizikové váhy se upraví o faktor navýšení 1,5.

Na úrovni jednotlivých expozic nesmí součet výše očekávaných ztrát vynásobené 12,5 a objemu rizikově vážené expozice přesáhnout hodnotu expozice vynásobenou 12,5.

Instituce mohou uznat osobní zajištění úvěrového rizika v případě akciové expozice v souladu s metodami stanovenými v kapitole 4. Pro expozici vůči poskytovateli zajištění přitom platí LGD ve výši 90 %. Pro akciové expozice neobchodované na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze použít LGD ve výši 65 %. Pro tyto účely je splatnost M pět let.

4.  

Podle přístupu založeného na interních modelech je objemem rizikově vážených expozic potenciální ztráta z akciových expozic instituce odvozená za použití interních modelů hodnoty v riziku s tím, že je použit jednostranný interval spolehlivosti s hladinou spolehlivosti 99 % pro rozdíl mezi čtvrtletními výnosy a odpovídající bezrizikovou úrokovou mírou, přičemž výpočet je prováděn za delší období a percentil je vynásoben hodnotou 12,5. Objemy rizikově vážených expozic na úrovni akciového portfolia nesmí být menší než součet těchto celkových částek:

a) 

objemů rizikově vážených expozic, které jsou požadovány v rámci metody PD/LGD; a

b) 

odpovídající výše očekávaných ztrát vynásobené hodnotou 12,5.

Hodnoty uvedené v písm. a) a b) se vypočítají na základě hodnot PD stanovených v čl. 165 odst. 1 a odpovídajících hodnot LGD stanovených v čl. 165 odst. 2.

Instituce mohou v případě akciové pozice uznat osobní zajištění úvěrového rizika.

Článek 156

Objemy rizikově vážených expozic pro jiná aktiva, která nemají povahu úvěrového závazku

Objemy rizikově vážených expozic pro jiná aktiva, která nemají povahu úvěrového závazku, se vypočítají podle tohoto vzorce:,

image

,

s výjimkou:

a) 

pokladní hotovosti a obdobných hotovostních položek, jakož i zlatých rezerv držených ve vlastním trezoru nebo ve společné správě do výše, do jaké jsou kryty závazky ve zlatě, jimž se přidělí riziková váha 0 %;

b) 

případů, kdy expozicí je zbytková hodnota pronajatých aktiv – v tomto případě by měla být vypočítána takto:

image

kde t je počet celých zbývajících let pronájmu, nejméně však 1.

Pododdíl 3

Výpočet objemů rizikově vážených expozic pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu

Článek 157

Objemy rizikově vážených expozic pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu

1.  
Instituce vypočítají objemy rizikově vážených expozic pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu za podniky a retailových pohledávek podle vzorce stanoveného v čl. 153 odst. 1.
2.  
Instituce určuje vstupní parametry PD a LGD v souladu s oddílem 4.
3.  
Instituce stanovuje hodnotu expozice v souladu s oddílem 5.
4.  
Pro účely tohoto článku činí hodnota M 1 rok.
5.  
Příslušné orgány osvobodí instituci od výpočtu a uznávání objemů rizikově vážených expozic pro riziko rozmělnění u druhu expozic vyplývajících z pohledávek nabytých za úplatu za podniky nebo z retailových pohledávek, pokud instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že riziko rozmělnění je v případě tohoto druhu expozic pro danou instituci nepodstatné.

▼M17

6.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

metodiku výpočtu objemu rizikově vážené expozice pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu, včetně uznání snížení úvěrového rizika v souladu s čl. 160 odst. 4, a podmínky pro použití vlastních odhadů a parametrů záložního přístupu;

b) 

posouzení kritéria nepodstatnosti pro daný druh expozic, jak je uvedeno v odstavci 5.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2027.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Oddíl 3

Výše očekávaých ztrát

Článek 158

Zacházení podle druhu expozice

1.  
Výpočet výše očekávaných ztrát se zakládá na týchž vstupních údajích PD, LGD a hodnotě expozice pro každou expozici, jako jsou ty, které se používají pro výpočet objemů rizikově vážených expozic v souladu s článkem 151.
2.  
Výše očekávaných ztrát pro sekuritizované expozice se vypočítá podle kapitoly 5.
3.  
Výše očekávaných ztrát pro expozice, které náleží do kategorie expozic „jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku“ uvedené v čl. 147 odst. 2 písm. g), je nulová.
4.  
Výše očekávaných ztrát pro expozice ve formě akcií nebo podílových jednotek v subjektu kolektivního investování uvedené v článku 152 se vypočítají v souladu s metodami stanovenými v tomto článku.
5.  

Očekávaná ztráta (EL) a výše očekávaných ztrát pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a pro retailové expozice se vypočítá podle následujících vzorců:

image

Výše očekávaných ztrát

=

EL znásobená hodnotou expozice.

U expozic, u nichž došlo k selhání, (PD = 100 %) a pro které instituce používají vlastní odhady LGD, se EL rovná ELBE, tj. co nejlepšímu vlastnímu odhadu očekávané ztráty u expozice v selhání podle čl. 181 odst. 1 písm. h).

V případě expozic, pro něž platí zacházení uvedené v čl. 153 odst. 3, se EL rovná 0 %.

6.  

Hodnoty EL pro specializované úvěrové expozice, u nichž instituce používají metody pro přidělování rizikových vah stanovené v čl. 153 odst. 5, se přidělí podle tabulky č. 2.



Tabulka č. 2

Zbývající doba splatnosti

Kategorie 1

Kategorie 2

Kategorie 3

Kategorie 4

Kategorie 5

Méně než 2,5 roku

0  %

0,4  %

2,8  %

8  %

50  %

2,5 roku a více

0,4  %

0,8  %

2,8  %

8  %

50  %

7.  

Výše očekávaných ztrát pro akciové expozice, u nichž se objemy rizikově vážených expozic počítají podle zjednodušené metody rizikové váhy, se vypočítá podle tohoto vzorce:

image

Hodnoty EL jsou tyto:

Očekávaná ztráta (EL) = 0,8 % v případě akciových expozic neobchodovaných na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích

Očekávaná ztráta (EL) = 0,8 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze.

Očekávaná ztráta (EL) = 2,4 % v případě všech ostatních akciových expozic.

8.  

Očekávaná ztráta a výše očekávaných ztrát pro akciové expozice, u nichž se objemy rizikově vážených expozic počítají podle metody PD/LGD, se vypočítá podle tohoto vzorce:

image

image

9.  
Výše očekávaných ztrát pro akciové expozice, u nichž se objemy rizikově vážených expozic počítají podle metody interního modelu, je nula.

▼M8

9a.  
Výše očekávaných ztrát pro příslib minimální hodnoty splňující všechny požadavky stanovené v čl. 132c odst. 3 je nula.

▼B

10.  

Výše očekávaných ztrát pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu se vypočítá podle tohoto vzorce:

image

image

▼M7

Článek 159

Zacházení s výší očekávané ztráty

Instituce odečítá výši očekávaných ztrát vypočítanou v souladu s čl. 158 odst. 5, 6 a 10 od obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko v souladu s článkem 110 a dodatečných úprav ocenění v souladu s články 34 a 105 a dalších snížení kapitálu vztahujících se k těmto expozicím s výjimkou odpočtů provedených podle čl. 36 odst. 1 písm. m). S diskonty rozvahových expozic nabytých v selhání podle čl. 166 odst. 1 se zachází stejně jako se specifickými úpravami o úvěrové riziko. Specifické úpravy o úvěrové riziko pro expozice v selhání se nepoužijí na pokrytí výše očekávaných ztrát u jiných expozic. Do tohoto výpočtu se nezahrnuje výše očekávaných ztrát pro sekuritizované expozice a obecné a specifické úpravy o úvěrové riziko související s těmito expozicemi.

▼B

Oddíl 4

PD, LGD a splatnost

Pododdíl 1

Expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám

Článek 160

Pravděpodobnost selhání (PD)

1.  
PD expozice vůči podniku nebo instituci činí alespoň 0,03 %.
2.  

V případě pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu, u nichž instituce ►C2  není schopna PD odhadnout, nebo odhady PD instituce ◄ nesplňují požadavky stanovené v oddíle 6, se PD pro tyto expozice určí pomocí těchto metod:

a) 

pro přednostní pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu odpovídá PD vlastnímu odhadu EL vydělenému hodnotou LGD pro tyto pohledávky;

b) 

pro podřízené pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu odpovídá PD vlastnímu odhadu EL;

c) 

instituce, která obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům podle článku 143 a která je schopna své odhady EL u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu rozkládat na hodnoty PD a LGD způsobem, jenž příslušný orgán považuje za spolehlivý, může používat odhad PD vyplývající z tohoto rozkladu.

3.  
PD dlužníků v selhání je 100 %.
4.  

Instituce mohou v hodnotě PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s ustanoveními kapitoly 4. Pro účely rizika rozmělnění, kromě poskytovatelů zajištění uvedených v čl. 201 odst. 1 písm. g), je prodávající pohledávek nabytých za úplatu způsobilý, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

podnik má úvěrové hodnocení vypracované některou externí ratingovou agenturou, které podle vymezení EBA odpovídá stupni úvěrové kvality 3 nebo vyššímu podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle kapitoly 2;

b) 

v případě institucí, které vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB, podnik nemá úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou a podle interního ratingu je jeho PD stejná jako u úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami, kterým podle vymezení EBA odpovídá stupeň úvěrové kvality 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle kapitoly 2.

5.  
Instituce, které používají vlastní odhady LGD, mohou zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika úpravou PD za podmínek čl. 161 odst. 3.
6.  
Pro účely rizika rozmělnění u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu se PD rovná vlastnímu odhadu EL pro riziko rozmělnění. Instituce, která obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům podle článku 143 a je schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu rozkládat na hodnoty PD a LGD způsobem, jenž příslušný orgán považuje za spolehlivý, může používat odhad PD vyplývající z tohoto rozkladu. Instituce mohou v hodnotě PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s ustanoveními kapitoly 4. Pro účely rizika rozmělnění, kromě poskytovatelů zajištění uvedených v čl. 201 odst. 1 písm. g), je prodávající pohledávek nabytých za úplatu způsobilý za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 4.
7.  
Odchylně od čl. 201 odst. 1 písm. g) jsou podniky, které splňují podmínky stanovené v odstavci 4, způsobilé.

Instituce, která obdržela svolení příslušného orgánu podle článku 143 používat vlastní odhady LGD pro riziko rozmělnění u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu, může zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika úpravou PD za podmínek čl. 161 odst. 3.

Článek 161

Ztrátovost ze selhání (LGD)

1.  

Instituce použijí tyto hodnoty LGD:

a) 

pro přednostní expozice bez způsobilého kolaterálu: 45 %;

b) 

pro podřízené expozice bez způsobilého kolaterálu: 75 %;

c) 

instituce mohou v hodnotě LGD zohlednit majetkové a osobní zajištění úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4;

d) 

krytým dluhopisům způsobilým pro postup stanovený v čl. 129 odst. 4 nebo 5 lze přidělit hodnotu LGD ve výši 11,25 %;

e) 

pro přednostní pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu, pokud instituce není schopna odhadnout hodnoty PD nebo vlastní odhady PD nesplňují požadavky stanovené v oddíle 6: 45 %;

f) 

pro podřízené pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu, pokud instituce není schopna odhadnout hodnoty PD nebo vlastní odhady PD nesplňují požadavky stanovené v oddíle 6: 100 %;

g) 

pro riziko rozmělnění u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu: 75 %.

2.  
Pro účely rizika rozmělnění a rizika selhání, pokud instituce obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům podle článku 143 a je schopna své odhady EL u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu rozkládat na hodnoty PD a LGD způsobem, jenž příslušný orgán považuje za spolehlivý, může pro pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu používat odhad LGD.
3.  
Pokud instituce obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám v souladu s článkem 143, může zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika úpravou PD nebo LGD za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené v oddíle 6 a ve svolení příslušných orgánů. Instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.
4.  
Pro účely podniků uvedených v čl. 153 odst. 3 je LGD srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění buď LGD související s nezajištěnou transakcí vůči ručiteli, nebo s nezajištěnou transakcí dlužníka podle toho, zda z dostupné dokumentace a ze struktury záruky vyplývá, že navrácená částka by závisela na finanční situaci ručitele či dlužníka, pokud se ručitel i dlužník dopustí během zajištěné transakce platebního selhání.

Článek 162

Splatnost

1.  
Instituce, které neobdržely svolení používat vlastní LGD a vlastní konverzní faktory pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám, přidělí expozicím vzniklým v důsledku repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit splatnost (M) 0,5 roku a veškerým ostatním expozicím splatnost (M) 2,5 roku.

Obdobně v rámci svolení uvedeného v článku 143 rozhodnou příslušné orgány o tom, zda instituce použije splatnost (M) pro každou expozici, jak je stanoveno v odstavci 2.

2.  

Instituce, které obdržely svolení příslušného orgánu používat vlastní LGD a vlastní konverzní faktory pro expozice vůči podnikům, institucím nebo ústředním vládám a centrálním bankám podle článku 143, vypočítají M pro každou z těchto expozic v souladu s písmeny a) až e) tohoto odstavce a s výhradou odstavců 3 až 5 tohoto článku. M není delší než pět let kromě případů uvedených v čl. 384 odst. 1, kde M vymezená podle tohoto článku se použije:

a) 

pro nástroje, které podléhají plánu peněžních toků, se M vypočítá podle tohoto vzorce:

image

kde CFt označuje peněžní toky v čase t (jistina, úroky a poplatky) smluvně dohodnuté s dlužníkem;

b) 

pro deriváty, které podléhají rámcové dohodě o započtení, odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti expozice, přičemž nesmí být kratší než 1 rok, a pro vážení splatnosti se použije pomyslná hodnota každé expozice;

c) 

pro expozice vzniklé v důsledku derivátových nástrojů plně či téměř plně zajištěných kolaterálem uvedených v příloze II a maržových obchodů plně či téměř plně zajištěných kolaterálem, které podléhají rámcové dohodě o započtení, odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti těchto transakcí, přičemž nesmí být kratší než 10 dní;

d) 

v případě repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, které podléhají rámcové dohodě o započtení, odpovídá M váženému průměru zbytkové splatnosti transakcí, přičemž M nesmí být kratší než 5 dnů. Pro vážení splatnosti se použije pomyslná hodnota každé transakce;

e) 

v případě institucí, které obdržely svolení příslušného orgánu podle článku 143 používat vlastní odhady PD pro pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu, odpovídá M pro vyčerpané částky váženému průměru splatnosti těchto pohledávek, přičemž nesmí být kratší než 90 dnů. Stejná hodnota M se použije i pro nevyčerpanou část poskytnutého příslibu odkoupit pohledávky za předpokladu, že tento příslib obsahuje účinné omezovací doložky, doložky o předčasném umoření nebo jiné prvky, které nabývající instituci chrání před výrazným zhoršením kvality budoucích pohledávek, které musí v průběhu platnosti příslibu nakoupit. Pokud takové účinné ochranné prvky neexistují, vypočítá se M pro nevyčerpané částky jako součet nejzazšího data splatnosti možné pohledávky v rámci kupní smlouvy a zbytkové splatnosti příslibu, přičemž nesmí být kratší než 90 dnů;

f) 

v případě jiných nástrojů než uvedených v tomto odstavci nebo pokud instituce není schopna vypočítat M v souladu s pokyny v písmenu a), odpovídá M maximální zbytkové době (v letech), která je dlužníkovi povolena pro splnění jeho smluvních závazků, přičemž nesmí být kratší než 1 rok;

g) 

v případě institucí, které používají k výpočtu hodnot expozic metodu interního modelu uvedenou v kapitole 6 oddíle 6, se M vypočítá pro expozice, na něž instituce tuto metodu uplatňují a u nichž je splatnost smlouvy s nejzazším datem zahrnuté do skupiny transakcí se započtením delší než rok, podle tohoto vzorce:

image

kde:

image

=

formální proměnná, jejíž hodnota v budoucím období tk se rovná 0, je-li tk > 1 rok, a 1, jestliže tk ≤ 1;

image

=

očekávaná expozice v budoucím období tk;

image

=

efektivní očekávaná expozice v budoucím období tk;

image

=

bezrizikový diskontní faktor pro budoucí časové období tk;

image

;
h) 

instituce, která k výpočtu jednostranné úvěrové úpravy v ocenění používá interní model, může se svolením příslušných orgánů používat efektivní duraci úvěru odhadnutou na základě interního modelu stejně jako v případě M.

S výhradou odstavce 2 platí pro skupiny transakcí se započtením, u nichž je původní splatnost všech smluv kratší než rok, vzorec uvedený v písmenu a);

i) 

v případě institucí, které používají k výpočtu hodnot expozic metodu interního modelu uvedenou v kapitole 6 oddíle 6 a mají svolení použít interní model pro specifické riziko spojené s obchodovanými dluhovými pozicemi v souladu s částí třetí hlavou IV kapitolou 5, odpovídá M ve vzorci stanoveném v čl. 153 odst. 1 hodnotě 1 za předpokladu, že instituce je schopna příslušným orgánům prokázat, že její interní model pro specifické riziko spojené s obchodovanými dluhovými pozicemi použitý v článku 383 obsahuje dopady migrace mezi ratingy;

j) 

pro účely čl. 153 odst. 3 odpovídá M efektivní splatnosti úvěrového zajištění, ale činí minimálně jeden rok.

3.  

Pokud je dle dokumentace nutné každodenní dozajištění a přecenění a v dokumentaci jsou ustanovení, která umožňují rychlé zpeněžení nebo započtení kolaterálu v případě selhání nebo neprovedená dozajištění, nesmí být M kratší než jeden den v případě:

a) 

derivátových nástrojů plně či téměř plně zajištěných kolaterálem, které jsou uvedeny v příloze II;

b) 

maržových obchodů plně či téměř plně zajištěných kolaterálem;

c) 

repo obchodů a transakcí půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit.

Kromě toho pro kvalifikované krátkodobé expozice, které nejsou součástí probíhajícího financování dlužníka ze strany instituce, činí M nejméně jeden den. Kvalifikované krátkodobé expozice zahrnují:

▼M9

a) 

expozice vůči institucím nebo investičním podnikům vyplývající z vypořádání měnových závazků;

▼B

b) 

samolikvidující se krátkodobé transakce financování obchodu spojené s výměnou zboží nebo služeb se zbytkovou splatností do jednoho roku, jak je uvedeno v čl. 4 odst. 1 bodě 80;

c) 

expozice vyplývající z vypořádání nákupu a prodeje cenných papírů během obvyklé dodací lhůty nebo dvou obchodních dnů;

d) 

expozice vyplývající z hotovostních vypořádání převodem a z vypořádání elektronických platebních transakcí a předplacených nákladů, včetně přečerpání vyplývajících z neúspěšných transakcí, které nepřekračují nízký, pevně dohodnutý počet obchodních dnů.

4.  
V případě expozic vůči podnikům v rámci Unie s konsolidovaným obratem a bilanční sumou nižší než 500 milionů EUR se může instituce rozhodnout soustavně stanovovat M tak, jak je uvedeno v odstavci 1, namísto použití odstavce 2. V případě podniků, které především vlastní a pronajímají nespekulativní obytné nemovitosti, mohou instituce místo limitu pro bilanční sumu ve výši 500 milionů EUR použít limit 1 000 milionů EUR.
5.  
V případě nesouladu splatností se postupuje tak, jak je uvedeno v kapitole 4.

Pododdíl 2

Retailové expozice

Článek 163

Pravděpodobnost selhání (PD)

1.  
PD expozice činí alespoň 0,03 %.
2.  
PD dlužníků nebo, v případě použití metody založené na závazcích dlužníků, PD expozic v selhání je 100 %.
3.  
Pro účely rizika rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu se PD rovná odhadu EL pro riziko rozmělnění. Pokud je instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu rozkládat na hodnoty PD a LGD způsobem, jenž příslušné orgány považují za spolehlivý, lze použít odhad PD.
4.  
S výhradou čl. 164 odst. 2 lze úpravou hodnot PD zohlednit osobní zajištění úvěrového rizika. Pro účely rizika rozmělnění, kromě poskytovatelů zajištění uvedených v čl. 201 odst. 1 písm. g), je prodávající pohledávek nabytých za úplatu způsobilý za předpokladu, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 160 odst. 4.

▼M8

Článek 164

Ztrátovost ze selhání (LGD)

1.  
Instituce stanovují vlastní odhady LGD s přihlédnutím k požadavkům uvedeným v oddíle 6 této kapitoly a svolení příslušných orgánů vydanému podle článku 143. Pro účely rizika rozmělnění se u pohledávek nabytých za úplatu použije hodnota LGD ve výši 75 %. Pokud je instituce schopna své odhady EL pro riziko rozmělnění u pohledávek nabytých za úplatu spolehlivě rozkládat na hodnoty PD a LGD, může použít vlastní odhad LGD.
2.  
Osobní zajištění úvěrového rizika lze uznat za způsobilé úpravou odhadů hodnot PD nebo LGD s přihlédnutím k požadavkům uvedeným v čl. 183 odst. 1, 2 a 3 a svolení příslušných orgánů, a to pro jednotlivou expozici nebo seskupení expozic. Instituce nesmí zaručeným expozicím přidělit upravené hodnoty PD nebo LGD tak, že by upravená riziková váha byla nižší než riziková váha srovnatelné přímé expozice vůči danému ručiteli.
3.  
Pro účely čl. 154 odst. 2 je LGD srovnatelné přímé expozice vůči poskytovateli zajištění podle čl. 153 odst. 3 buď LGD související s nezajištěnou transakcí vůči ručiteli, nebo s nezajištěnou transakcí dlužníka podle toho, zda z dostupné dokumentace a ze struktury záruky vyplývá, že navrácená částka by závisela na finanční situaci ručitele, případně dlužníka, pokud se ručitel či dlužník dopustí během zajištěné transakce platebního selhání.
4.  
Průměrná vážená hodnota LGD, kde vahou jsou expozice, nesmí být pro žádnou retailovou expozici, která je zajištěna obytnými nemovitostmi a na kterou se nevztahují záruky ústředních vlád, nižší než 10 %.

Průměrná vážená hodnota LGD, kde vahou jsou expozice, nesmí být pro žádnou retailovou expozici, která je zajištěna obchodními nemovitostmi a na kterou se nevztahují záruky ústředních vlád, nižší než 15 %.

5.  
Členské státy určí orgán odpovědný za uplatňování odstavce 6. Tímto orgánem je příslušný orgán, nebo pověřený orgán.

Je-li orgánem určeným členským státem pro uplatňování tohoto článku příslušný orgán, zajistí, aby byly relevantní vnitrostátní subjekty a orgány s makroobezřetnostním mandátem řádně informovány o jeho záměru uplatnit tento článek a byly náležitě zapojeny do posuzování souvisejícího s obavami ohledně finanční stability v jeho členském státě v souladu s odstavcem 6.

Není-li orgán určený tímto členským státem pro uplatňování tohoto článku totožný s příslušným orgánem, přijme členský stát nezbytné právní předpisy k zajištění náležité koordinace a výměny informací mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem pro účely řádného uplatňování tohoto článku. Od orgánů se zejména vyžaduje úzká spolupráce a sdílení veškerých informací, které mohou být nezbytné pro náležité plnění úkolů, jež určenému orgánu ukládá tento článek. Uvedená spolupráce usiluje o zajištění toho, aby mezi příslušným orgánem a pověřeným orgánem nedocházelo k žádné formě duplicitních nebo nesourodých opatření a aby bylo patřičně zohledněno vzájemné působení s dalšími opatřeními, zejména opatřeními přijatými podle článku 458 tohoto nařízení a článku 133 směrnice 2013/36/EU.

6.  
Na základě údajů shromážděných podle článku 430a a veškerých dalších relevantních ukazatelů a s přihlédnutím k budoucímu vývoji trhu s nemovitostmi posuzuje orgán určený v souladu s odstavcem 5 tohoto článku pravidelně, alespoň jednou ročně, zda jsou minimální hodnoty LGD uvedené v odstavci 4 tohoto článku vhodné pro expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi nacházejícími se na jedné nebo více částech území členského státu relevantního orgánu.

Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 5 dojde na základě posouzení podle prvního pododstavce tohoto odstavce k závěru, že minimální hodnoty LGD uvedené v odstavci 4 nejsou přiměřené, a má-li za to, že by tato nepřiměřenost hodnot LGD mohla nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu v jeho členském státě, může pro tyto expozice nacházející se na jedné nebo více částech území členského státu relevantního orgánu stanovit vyšší minimální hodnoty LGD. Tyto vyšší minimální hodnoty mohou být rovněž uplatňovány na úrovni jednoho nebo více segmentů nemovitostí tvořících součást těchto expozic.

Orgán určený v souladu s odstavcem 5 vyrozumí EBA a ESRB předtím, než učiní jakékoli rozhodnutí podle tohoto odstavce. Do jednoho měsíce od obdržení tohoto vyrozumění poskytnou EBA a ESRB dotyčnému členskému státu své stanovisko. EBA a ESRB tyto hodnoty LGD zveřejní.

7.  
Pokud orgán určený v souladu s odstavcem 5 stanoví vyšší minimální hodnoty LGD podle odstavce 6, mají instituce před jejich uplatněním k dispozici šestiměsíční přechodné období.

▼M8

8.  
EBA vypracuje ve spolupráci s ESRB návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, k nimž musí orgán určený v souladu s odstavcem 5 přihlédnout při posuzování přiměřenosti hodnot LGD v rámci posuzování podle odstavce 6.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

9.  

ESRB může prostřednictvím doporučení v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1092/2010 a v úzké spolupráci s EBA poskytnout orgánům určeným v souladu s odstavcem 5 tohoto článku vodítka, pokud jde o:

a) 

faktory, které by mohly „nepříznivě ovlivnit současnou nebo budoucí finanční stabilitu“, jak je uvedeno v odstavci 6, a

b) 

orientační hodnoty, k nimž orgán určený v souladu s odstavcem 5 při stanovování vyšších minimálních hodnot LGD přihlíží.

▼M8

10.  
Instituce jednoho členského státu použijí vyšší minimální hodnoty LGD, které byly určeny orgány jiného členského státu v souladu s odstavcem 6, na veškeré své odpovídající expozice zajištěné obytnými nebo obchodními nemovitostmi, které se nacházejí v jedné nebo více částech daného jiného členského státu.

▼B

Pododdíl 3

Akciové expozice, na které se vztahuje metoda PD/LGD

Článek 165

Akciové expozice, na které se vztahuje metoda PD/LGD

1.  
Hodnoty PD se určí pomocí metod používaných pro expozice vůči podnikům.

Použijí se tyto minimální hodnoty PD:

a) 

0,09 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze, pokud je tato investice součástí dlouhodobého vztahu se zákazníkem;

b) 

0,09 % v případě akciových expozic neobchodovaných na burze, u nichž je návratnost investice založena na pravidelně se opakujících hotovostních tocích, které nejsou odvozeny z kapitálových výnosů;

c) 

0,40 % v případě akciových expozic obchodovaných na burze, včetně ostatních krátkých pozic uvedených v čl. 155 odst. 2;

d) 

1,25 % v případě všech ostatních akciových expozic, včetně ostatních krátkých pozic uvedených v čl. 155 odst. 2.

2.  
Akciovým expozicím neobchodovaným na regulovaných trzích v dostatečně diverzifikovaných portfoliích lze přidělit LGD ve výši 65 %. Všem ostatním takovým expozicím se přidělí LGD ve výši 90 %.
3.  
Všem expozicím se přidělí M v délce pěti let.

Oddíl 5

Hodnota expozice

Článek 166

Expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a retailové expozice

1.  
Pokud není uvedeno jinak, hodnotou expozice u rozvahových expozic je účetní hodnota měřená bez ohledu na veškeré provedené úpravy o úvěrové riziko.

Toto pravidlo platí i v případě aktiv nakoupených za cenu, která se liší od dlužné částky.

V případě nakoupených aktiv je rozdíl mezi dlužnou částkou a účetní hodnotou po uplatnění specifické úpravy o úvěrové riziko, která byla institucí zaznamenána v rozvaze při nákupu aktiva, označen jako diskont, pokud je dlužná částka vyšší, nebo jako prémie, pokud je dlužná částka nižší.

2.  
Pokud instituce používají v případě repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit rámcové dohody o započtení, vypočítá se hodnota expozice podle kapitoly 4 nebo 6.
3.  
Pro výpočet hodnoty expozice pro rozvahové započtení úvěrů a vkladů použijí instituce metody stanovené v kapitole 4.
4.  
Hodnota expozice u pronájmů odpovídá diskontovaným minimálním platbám pronájmu. Minimální platby pronájmu zahrnují platby v době pronájmu, k nimž je nebo může být nájemce zavázán, a jakékoli výhodné předkupní právo (tj. právo, které se velmi pravděpodobně realizuje). Pokud lze vyžadovat platbu v souvislosti se zbytkovou hodnotou pronajaté nemovitosti po jiné smluvní straně, než je nájemce, a platební povinnost splňuje řadu podmínek stanovených v článku 201 týkajících se způsobilosti poskytovatelů zajištění a požadavků na uznání jiných typů záruk uvedených v článku 213, platební povinnost může být zohledněna jako osobní zajištění úvěrového rizika podle kapitoly 4.
5.  
U veškerých kontraktů uvedených v příloze II se hodnota expozice určí metodami stanovenými v kapitole 6 a nezohlední se žádné provedené úpravy o úvěrové riziko.
6.  
Hodnota expozice pro výpočet objemů rizikově vážených expozic u pohledávek nabytých za úplatu odpovídá hodnotě určené podle odstavce 1 minus kapitálové požadavky k riziku rozmělnění před snižováním úvěrového rizika.
7.  
Pokud expozici tvoří cenné papíry nebo komodity prodané, složené či zapůjčené v rámci repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržového obchodu, odpovídá hodnota expozice hodnotě daných cenných papírů nebo komodit určené podle článku 24. Pokud se použije komplexní metoda finančního kolaterálu uvedená v článku 223, navýší se hodnota expozice vynásobením koeficientem volatility příslušným pro takové cenné papíry nebo komodity, jak je stanoveno v daném článku. Hodnota expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se může určit buď podle kapitoly 6, nebo čl. 220 odst. 2.
8.  

Hodnota expozice u následujících položek se vypočítá tak, že se přislíbená, ale nevyčerpaná částka vynásobí konverzním faktorem. Instituce použijí tyto konverzní faktory v souladu s čl. 151 odst. 8 na expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám:

a) 

na úvěrové linky, které může instituce kdykoli a bez předchozího oznámení bezpodmínečně zrušit, nebo které umožňují automatické zrušení v důsledku zhoršení úvěruschopnosti dlužníka, se použije konverzní faktor 0 %. Aby mohly instituce uplatnit konverzní faktor 0 %, musí aktivně sledovat finanční situaci dlužníka a jejich systémy interní kontroly jim musí umožnit okamžitě zjistit zhoršení úvěruschopnosti dlužníka. Nevyčerpané úvěrové linky lze považovat za bezpodmínečně zrušitelné, pokud podmínky, které se k nim vztahují, umožňují instituci zrušit je v plném rozsahu, jak to povolují právní předpisy na ochranu spotřebitele a související právní předpisy;

b) 

na krátkodobé akreditivy vzniklé v důsledku pohybu zboží se použije konverzní faktor 20 % jak u emitující instituce, tak u potvrzující instituce;

c) 

na nevyčerpané přísliby nákupu revolvingových pohledávek nabývaných za úplatu, jež mohou být bezpodmínečně zrušeny nebo které umožňují kdykoli a bez předchozího oznámení automatické zrušení ze strany instituce, se použije konverzní faktor 0 %. Aby mohly instituce uplatnit konverzní faktor 0 %, musí aktivně sledovat finanční situaci dlužníka a jejich systémy interní kontroly jim musí umožnit okamžitě zjistit zhoršení úvěrové kvality dlužníka;

▼C2

d) 

na ostatní úvěrové linky, přísliby nakoupit dluhové cenné papíry (NIF) a přísliby revolvingových úvěrů (RUF) se použije konverzní faktor 75 %.

Instituce, které splňují požadavky pro používání vlastních odhadů konverzních faktorů uvedené v oddíle 6, mohou používat vlastní odhady konverzních faktorů pro různé typy produktů, jak je stanoveno v písmenech a) až d), se svolením příslušných orgánů.

▼B

9.  
Pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby.
10.  

V případě jiných podrozvahových položek, než které jsou uvedeny v odstavcích 1 až 8, se hodnota expozice vypočítá jako tato procentuální část její hodnoty:

a) 

100 % u položek s vysokým rizikem;

b) 

50 % u položek se středním rizikem;

c) 

20 % u položek se středně nízkým rizikem a

d) 

0 % u položek s nízkým rizikem.

Pro účely tohoto odstavce se podrozvahové položky zařazují do kategorií rizika podle přílohy I.

Článek 167

Akciové expozice

1.  
Hodnota expozice u akciových expozic odpovídá účetní hodnotě poté, co byla uplatněna specifická úprava o úvěrové riziko.
2.  
Hodnotou expozice podrozvahových akciových expozic je jejich nominální hodnota poté, co byly od nominální hodnoty odečteny specifické úpravy o úvěrové riziko pro tuto expozici.

Článek 168

Jiná aktiva nemající povahu úvěrového závazku

Hodnota expozic u jiných aktiv nemajících povahu úvěrového závazku odpovídá účetní hodnotě poté, co byla uplatněna specifická úprava o úvěrové riziko.

Oddíl 6

Požadavky týkající se přístupu IRB

Pododdíl 1

Ratingové systémy

Článek 169

Obecné zásady

1.  
Používá-li instituce několik ratingových systémů, rozhodnutí o volbě ratingového systému pro daného dlužníka či transakci musí být doloženo a použito způsobem, který přiměřeně odráží úroveň rizika.
2.  
Kritéria a postupy pro volbu ratingového systému se pravidelně vyhodnocují, přičemž se posuzuje, zda zůstávají vhodné pro aktuální portfolio a vnější podmínky.
3.  
Pokud instituce používá přímé odhady rizikových parametrů u jednotlivých dlužníků nebo expozic, lze na ně pohlížet jako na odhady přiřazené stupňům na spojité ratingové stupnici.

Článek 170

Struktura ratingových systémů

1.  

Struktura ratingových systémů pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám splňuje tyto požadavky:

a) 

ratingový systém zohledňuje rizikové charakteristiky dlužníka a transakce;

b) 

ratingový systém má ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání dlužníků. Ratingová stupnice dlužníků musí mít minimálně 7 stupňů pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání;

c) 

instituce dokladuje vztah mezi stupni dlužníků jak ve smyslu úrovně rizika selhání, které jednotlivé stupně předpokládají, tak kritérií užívaných k rozlišení jednotlivých úrovní tohoto rizika;

d) 

instituce s portfolii soustředěnými do určitého tržního segmentu a v určitém rozpětí rizika selhání musí mít v tomto rozpětí dostatek stupňů dlužníka, aby se zamezilo nadměrné koncentraci dlužníků v jednom stupni. Výrazné koncentrace v rámci jednoho stupně musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň dlužníka pokrývá přiměřeně úzké pásmo PD a riziko selhání představované všemi dlužníky v daném stupni spadá do tohoto pásma;

e) 

aby příslušný orgán povolil používat vlastní odhady LGD pro výpočet kapitálového požadavku, musí ratingový systém obsahovat jasně odlišenou ratingovou stupnici transakcí, která odráží výlučně charakteristiky transakcí související s LGD. Vymezení jednotlivých stupňů transakce zahrnuje jak popis zařazování expozic do stupňů, tak kritérií používaných k rozlišení úrovně rizika mezi jednotlivými stupni;

f) 

významné koncentrace v rámci jednoho stupně transakce musí být podpořeny přesvědčivými empirickými důkazy, že stupeň transakce pokrývá přiměřeně úzké pásmo LGD a riziko představované všemi expozicemi v daném stupni spadá do tohoto pásma.

2.  
Instituce používající k určení rizikových vah pro specializované úvěrové expozice metody stanovené v čl. 153 odst. 5 jsou osvobozeny od požadavku mít ratingovou stupnici dlužníků, která odráží výlučně kvantifikaci rizika selhání dlužníků u těchto expozic. Tyto instituce musí mít pro výše zmíněné expozice alespoň 4 stupně pro dlužníky, kteří nejsou v selhání, a alespoň jeden pro dlužníky, kteří jsou v selhání.
3.  

Struktura ratingových systémů pro retailové expozice splňuje tyto požadavky:

a) 

ratingové systémy odráží riziko dlužníka i riziko transakce a zachycují všechny odpovídající charakteristiky dlužníka a transakce;

b) 

úroveň diferenciace rizik zajišťuje, že počet expozic v daném stupni nebo seskupení je dostatečný, aby umožnil věrohodnou kvantifikaci a validaci charakteristik ztráty na úrovni stupně nebo seskupení. Rozdělení expozic a dlužníků napříč stupni nebo seskupeními zamezuje nadměrným koncentracím;

c) 

proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení zajišťuje věrohodnou diferenciaci rizika, sdružení dostatečně homogenních expozic a umožňuje přesný a soustavný odhad charakteristik ztráty v rámci stupně či seskupení. U pohledávek nabytých za úplatu odráží seskupení postupy upisování prodávajícího a různorodost jeho klientů.

4.  

Při zařazování expozic do stupňů nebo seskupení vezmou instituce v úvahu tyto rizikové faktory:

a) 

rizikové charakteristiky dlužníka;

b) 

rizikové charakteristiky transakce, včetně typu produktu či kolaterálu, případně obojího. Instituce explicitně řeší případy, kdy je pro několik expozic použit stejný kolaterál;

c) 

nesplácení, kromě případů, kdy instituce svému příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že nesplácení není podstatným faktorem ovlivňujícím riziko expozice.

Článek 171

Zařazení do jednotlivých stupňů nebo seskupení

1.  

Pro zařazování expozic do stupňů a seskupení v rámci ratingového systému musí mít instituce specifické definice, postupy a kritéria, které splňují tyto požadavky:

a) 

definice a kritéria pro stupně a seskupení jsou dostatečně podrobné, aby umožnily osobám odpovědným za přiřazování ratingu soustavně zařazovat dlužníky či transakce představující obdobné riziko do stejného ratingového stupně nebo seskupení. Tato soustavnost se musí týkat všech linií podnikání a všech útvarů a zeměpisných oblastí;

b) 

podklady týkající se ratingového postupu umožňují třetím stranám pochopit způsob zařazování expozic do stupňů a seskupení, reprodukovat proces zařazování do stupňů či seskupení a hodnotit patřičnost zařazení do stupně či seskupení;

c) 

kritéria jsou také v souladu s interními zásadami úvěrování dané instituce a s jejími postupy při nakládání s problémovými dlužníky a transakcemi.

2.  
Instituce zohledňuje při zařazování dlužníků a transakcí do ratingových stupňů nebo seskupení veškeré relevantní informace. Tyto informace musí být aktuální a musí instituci umožnit předpovídat budoucí vývoj expozice. Čím méně informací instituce má, tím je proces zařazování dlužníků a transakcí do stupňů nebo seskupení konzervativnější. Používá-li instituce externí rating jako primární faktor určující přiřazení interního ratingu, ujistí se, že bere v úvahu i ostatní relevantní informace.

Článek 172

Zařazování expozic

1.  

U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a u akciových expozic, u nichž instituce využívá přístup PD/LGD podle čl. 155 odst. 3, se zařazování expozic provádí v souladu s těmito kritérii:

a) 

v rámci procesu schvalování úvěrů je každý dlužník zařazen do stupně dlužníka;

b) 

u expozic, pro něž instituce obdržela svolení příslušného orgánu používat vlastní odhady LGD a konverzních faktorů v souladu s článkem 143, se v rámci procesu schvalování úvěrů každá expozice rovněž zařadí do stupně transakce;

c) 

instituce, které používají metody stanovené v čl. 153 odst. 5 pro přiřazování rizikových vah pro specializované úvěrové expozice, zařadí jednotlivé expozice do stupňů v souladu s čl. 170 odst. 2;

d) 

každý samostatný právní subjekt, vůči němuž má instituce expozici, musí být hodnocen samostatně. Instituce mají patřičné postupy pro nakládání s jednotlivými dlužícími klienty a skupinami spjatých klientů;

e) 

různé expozice vůči stejnému dlužníkovi se zařadí do stejného stupně dlužníka bez ohledu na jakékoli rozdíly v povaze jednotlivých transakcí. Avšak pokud je povoleno zařazovat jednotlivé expozice vůči témuž dlužníkovi do různých ratingových stupňů, použije se toto:

i) 

riziko země v závislosti na tom, zda jsou expozice denominovány v národní nebo zahraniční měně;

ii) 

stupeň dlužníka lze upravit vzhledem k zárukám přidruženým k expozici;

iii) 

právní předpisy o ochraně spotřebitele, zachování bankovního tajemství nebo jiné právní předpisy zakazují poskytovat údaje o klientovi.

2.  
U retailových expozic musí být v rámci procesu schvalování úvěrů každá expozice zařazena do stupně nebo seskupení.
3.  
Pro účely zařazování do stupňů a seskupení instituce zaznamenávají, v jakých situacích může osobní posouzení převážit nad vstupními parametry nebo výsledky procesu zařazování a kteří pracovníci jsou odpovědni za schvalování takovýchto odchýlení. Instituce zaznamenává tato odchýlení a odpovědné pracovníky. Instituce analyzují vývoj expozic, u nichž při zařazování do stupňů došlo k odchýlení. Tato analýza obsahuje posouzení vývoje expozic, u kterých byl rating pozměněn určitou osobou a uvádí všechny odpovědné pracovníky.

Článek 173

Spolehlivost procesu zařazování

1.  

U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a u akciových expozic, u nichž instituce využívá přístup PD/LGD podle čl. 155 odst. 3, splňuje proces zařazování tyto požadavky spolehlivosti:

a) 

zařazení do ratingových stupňů a jeho pravidelný přezkum provádí nebo schvaluje nezávislá strana, která nemá přímý prospěch z rozhodování o poskytování úvěrů;

b) 

instituce provádí přezkum zařazení do ratingových stupňů minimálně jednou ročně a zařazení upraví, pokud výsledek přezkumu ukáže, že ponechání stávajícího zařazení není odůvodněné. Vysoce rizikoví dlužníci a problémové expozice jsou podrobováni častějšímu přezkumu. Pokud instituce získají podstatné informace o dlužníkovi či expozici, provedou nové zařazení;

c) 

instituce mají účinný postup získávání a aktualizace příslušných informací o charakteristikách dlužníka, které ovlivňují PD, a o charakteristikách transakce, které ovlivňují LGD a konverzní faktory.

2.  
U retailových expozic provádí instituce alespoň jednou ročně přezkum zařazení dlužníka a transakce a zařazení upraví, pokud výsledek přezkumu ukáže, že ponechání stávajícího zařazení není odůvodněné, nebo provádí přezkum charakteristik ztráty a stavu nesplácení každého identifikovaného rizikového seskupení. Instituce provádí rovněž alespoň jednou ročně na reprezentativním vzorku přezkum stavu jednotlivých expozic v rámci každého seskupení, aby se ujistila, že expozice jsou i nadále zařazovány do správného seskupení, a zařazení upraví, pokud výsledek přezkumu ukáže, že ponechání stávajícího zařazení není odůvodněné.

▼M17

3.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které stanoví metodiky příslušných orgánů pro posuzování integrity procesu zařazování a pravidelného a nezávislého hodnocení rizik.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 174

Použití modelů

Pokud instituce používá k zařazování expozic do stupňů či seskupení dlužníků nebo transakcí statistické modely a jiné technické metody, musí být splněny tyto požadavky:

a) 

model má dobrou schopnost předpovědi a v důsledku jeho použití nejsou zkresleny kapitálové požadavky. Vstupní veličiny tvoří adekvátní a účinný základ pro výsledné předpovědi. Model nesmí vykazovat podstatná zkreslení;

b) 

instituce má k dispozici postup prověřování údajů vstupujících do daného modelu, který zahrnuje posouzení přesnosti, úplnosti a vhodnosti údajů;

c) 

údaje použité pro vytvoření daného modelu jsou reprezentativní pro soubor aktuálních dlužníků či expozic instituce;

d) 

instituce má pravidelný cyklus validace modelu, který se skládá ze sledování výkonu a stability modelu, přezkumu specifikace modelu a testování výstupů modelu proti skutečnosti;

e) 

instituce doplňuje statistický model osobním posouzením a dohledem, aby bylo možno přezkoumávat zařazení do ratingových stupňů provedená na základě modelu a zajistit správné užívání modelů. Proces přezkoumávání se zaměřuje na nalezení a omezení chyb spojených se slabinami modelu. Osobní posouzení bere v úvahu všechny relevantní informace, které model nezohledňuje. Instituce zaznamenává, jakým způsobem je osobní posouzení kombinováno s výsledky modelu.

Článek 175

Záznamy týkající se ratingových systémů

1.  
Instituce zaznamenává koncepci a provozní detaily svých ratingových systémů. Tyto podklady poskytují důkazy o dodržování požadavků uvedených v tomto oddíle a zahrnují oblast diferenciace portfolií, ratingová kritéria, povinnosti osob hodnotících dlužníky a expozice, četnost přezkumů zařazování a dohled nad ratingovým procesem ze strany vedení.
2.  
Instituce zaznamenává důvody výběru svých ratingových kritérií a analýzu podporující tento výběr. Instituce zaznamenává veškeré významné změny ve svém ratingovém procesu a tyto podklady umožňují zjistit změny, které byly v ratingovém procesu provedeny po posledním přezkumu ze strany příslušných orgánů. Organizace přiřazování ratingu, včetně procesu přiřazení ratingu a struktury interní kontroly, musí být rovněž zaznamenány.
3.  
Instituce zaznamenává specifické definice selhání a ztráty, které interně používá, a zajistí jejich soulad s definicemi uvedenými v tomto nařízení.
4.  

Pokud instituce v ratingovém procesu využívá statistické modely, zaznamená jejich metodiky. Tyto materiály:

a) 

poskytují podrobný popis teorie, předpokladů a matematického a empirického základu pro přiřazování odhadů ke stupňům, jednotlivým dlužníkům, expozicím nebo seskupením a také zdroj(e) údajů užívaných k odhadování modelu;

b) 

zakládají přesný statistický postup pro validaci modelu, včetně testování výkonnosti modelu na vzorku údajů z jiného časového období a na jiném vzorku údajů, než je vzorek použitý ke specifikaci modelu;

c) 

poukazují na všechny okolnosti, za kterých model nefunguje účinně.

5.  
Instituce uspokojivě prokáže příslušnému orgánu, že požadavky tohoto článku jsou splněny, pokud získala ratingový systém nebo model používaný v rámci ratingového systému od třetí strany a daný prodejce odmítá nebo omezuje přístup instituce k informacím týkajícím se metodiky ratingového systému nebo modelu nebo podkladových údajů použitých k vývoji této metodiky nebo modelu na základě skutečnosti, že k takovým informacím má vlastnická práva.

Článek 176

Správa údajů

1.  
Instituce shromažďuje a ukládá údaje týkající se jejích interních ratingů v souladu s požadavky uvedenými v části osmé.
2.  

U expozic vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a u akciových expozic, u nichž instituce využívá přístup PD/LGD podle čl. 155 odst. 3, instituce shromažďují a ukládají toto:

a) 

úplnou historii všech ratingů přidělených dlužníkům a uznaným ručitelům;

b) 

data, kdy byly ratingy přiděleny;

c) 

základní údaje a metodiku použitou k odvození ratingu;

d) 

údaje o osobě odpovědné za přidělení ratingu;

e) 

identitu dlužníků a expozic, u nichž došlo k selhání;

f) 

datum a okolnosti těchto selhání;

g) 

údaje týkající se PD a skutečných poměrů selhání spojených s ratingovými stupni a migrací mezi ratingy.

3.  
Instituce, které nepoužívají vlastní odhady LGD a konverzních faktorů, shromažďují a ukládají údaje o srovnání skutečných hodnot LGD s hodnotami uvedenými v čl. 161 odst. 1 a skutečných konverzních faktorů s hodnotami uvedenými v čl. 166 odst. 8.
4.  

Instituce, které používají vlastní odhady LGD a konverzních faktorů, shromažďují a ukládají:

a) 

úplnou historii všech údajů týkajících se ratingů transakcí a odhadů LGD a konverzních faktorů spojených s jednotlivými ratingovými stupnicemi;

b) 

data, kdy byly přiděleny ratingy a provedeny odhady;

c) 

základní údaje a metodiku použitou k odvození ratingů transakcí a odhadů LGD a konverzních faktorů;

d) 

údaje o osobě, která přiřadila transakci rating, a osobě, která provedla odhady LGD a konverzních faktorů;

e) 

odhadnuté a skutečné hodnoty LGD a konverzních faktorů spojených s jednotlivými expozicemi, u nichž došlo k selhání;

f) 

hodnoty LGD u dané expozice před a po vyhodnocení vlivu záruky či úvěrového derivátu v případě institucí, u nichž se v hodnotě LGD projevují účinky snižování úvěrového rizika prostřednictvím záruk nebo úvěrových derivátů;

g) 

údaje týkající se složek ztráty pro každou expozici, u níž došlo k selhání.

5.  

U retailových expozic instituce shromažďují a ukládají:

a) 

údaje použité při procesu zařazování expozic do stupňů či seskupení;

b) 

odhady PD, LGD a konverzních faktorů spojených se stupni nebo seskupeními expozic;

c) 

identitu dlužníků a expozic, u nichž došlo k selhání;

d) 

v případě expozic, u nichž došlo k selhání, stupně nebo seskupení, do nichž byla daná expozice zařazena v roce předcházejícím selhání, a skutečné hodnoty LGD a konverzního faktoru;

e) 

údaje o ztrátovosti v případě kvalifikovaných revolvingových retailových expozic.

Článek 177

Zátěžové testy používané při hodnocení kapitálové přiměřenosti

1.  
Instituce má zavedeny spolehlivé postupy zátěžového testování, které používá při hodnocení své kapitálové přiměřenosti. Zátěžové testování zahrnuje vymezení možných událostí nebo budoucích změn ekonomických podmínek, které by mohly nepříznivě ovlivnit úvěrové expozice dané instituce, a dále posouzení schopnosti dané instituce těmto změnám čelit.
2.  
Instituce pravidelně provádí zátěžové testování úvěrového rizika, aby mohla vyhodnotit vliv určitých specifických podmínek na celkové kapitálové požadavky k úvěrovému riziku. Test si vybere instituce, avšak podléhá přezkumu v rámci dohledu. Používaný test má být vypovídající a zohledňovat dopady vážných, ale možných scénářů pro případ recese. Instituce v rámci zátěžového testování hodnotí rovněž migraci mezi ratingy. Portfolia podrobená zátěžovému testování zahrnují převážnou většinu celkových expozic instituce.
3.  
Instituce, které používají postup stanovený v čl. 153 odst. 3, vezmou v úvahu – jako součást svého zátěžového testování – dopad případného zhoršení úvěrové kvality poskytovatelů zajištění, zejména v případě, kdy poskytovatelé zajištění nesplní kritéria způsobilosti.

Pododdíl 2

Kvantifikace rizika

Článek 178

Selhání dlužníka

1.  

Má se za to, že u konkrétního dlužníka došlo k selhání, pokud nastane jedna nebo obě tyto situace:

a) 

instituce má za to, že dlužník pravděpodobně v plném rozsahu nesplatí své úvěrové závazky vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků, aniž by instituce přistoupila ke krokům, jako je realizace zajištění;

▼M7

b) 

některý podstatný úvěrový závazek dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků je více než 90 dní po splatnosti. Příslušné orgány mohou nahradit lhůtu 90 dní lhůtou 180 dnů u expozic zajištěných obytnými nemovitostmi nebo obchodními nemovitostmi malých nebo středních podniků v kategorii retailových expozic i u expozic vůči subjektům veřejného sektoru. Lhůta 180 dní se pro účely čl. 36 odst. 1 písm. m) nebo článku 127 nepoužije.

▼B

V případě retailových expozic mohou instituce uplatnit definici selhání stanovenou v prvním pododstavci písm. a) a b) spíše na úrovni jednotlivých úvěrových příslibů než v souvislosti s celkovými závazky dlužníka.

2.  

Pro účely odst. 1 písm. b) platí toto:

a) 

při přečerpání se dny po splatnosti začínají počítat od okamžiku, kdy dlužník překročí doporučený limit, je mu doporučen limit nižší než aktuální čerpání nebo čerpal úvěr neoprávněně a jedná se o podstatnou částku;

b) 

pro účely písmene a) doporučený limit zahrnuje jakýkoli úvěrový limit stanovený institucí, o kterém instituce dlužníka informovala;

c) 

dny po splatnosti pro úvěrové karty se začínají počítat dnem splatnosti minimální splátky;

d) 

podstatnost úvěrového závazku po splatnosti se posuzuje podle limitu stanoveného příslušnými orgány. Tento limit odráží úroveň rizika, kterou příslušný orgán považuje za přiměřenou;

e) 

instituce zaznamenala zásady, pokud jde o počítání dnů po splatnosti, zejména pokud jde o opětovné porovnání data uskutečnění transakcí a data jejich splatnosti a udělení prodloužení, změn nebo odkladů, obnovení a započtení stávajících účtů. Tyto zásady se uplatňují soustavně a jsou v souladu s interním řízením rizika a rozhodovacími procesy instituce.

3.  

Pro účely odst. 1 písm. a) situace, které naznačují pravděpodobnost nesplácení, zahrnují tyto případy:

a) 

instituce přestane úvěrový závazek úročit;

b) 

instituce uznává specifickou úpravu úvěru, která vyplývá z významného zhoršení úvěrové kvality zaznamenaného až po převzetí expozice institucí;

c) 

instituce prodává úvěrový závazek s podstatnou ekonomickou ztrátou spojenou s úvěrem;

d) 

instituce souhlasí s nucenou restrukturalizací úvěrového závazku, ►C2  která pravděpodobně povede k úlevě finančního závazku způsobené podstatným prominutím ◄ nebo odkladem splátek jistiny, úroků nebo (případně) poplatků. V případě akciových expozic hodnocených metodou PD/LGD to zahrnuje nucenou restrukturalizaci samotných těchto akcií;

e) 

instituce podala návrh na vyhlášení úpadku dlužníka nebo podobný požadavek týkající se úvěrového závazku dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků;

f) 

dlužník požádal o vyhlášení úpadku nebo bylo vydáno rozhodnutí o jeho úpadku nebo podobné ochraně, aby se tím vyhnul splacení úvěrového závazku vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků, anebo ho odložil.

4.  
Instituce používající externí údaje, které nejsou v souladu s definicí selhání uvedenou v odstavci 1, učiní příslušné úpravy, aby bylo dosaženo obecné shody s danou definicí selhání.
5.  
Má-li instituce za to, že na expozici, u které dříve došlo k selhání, již nepůsobí okolnosti vedoucí k selhání, může stanovit rating dlužníka nebo transakce způsobem, který by uplatňovala u expozice, která není ve stavu selhání. Pokud je následně třeba uplatnit definici selhání, má se za to, že došlo k dalšímu selhání.
6.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění podmínek, podle nichž příslušný orgán stanovuje limit uvedený v odst. 2 písm. d).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  
EBA vydává pokyny o použití tohoto článku. Tyto pokyny se přijímají v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M17

Do 10. července 2025 vydá EBA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny pro aktualizaci obecných pokynů uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce. Tato aktualizace zejména náležitě zohlední nutnost motivovat instituce, aby se zapojily do proaktivní, preventivní a smysluplné restrukturalizace dluhu s cílem podpořit dlužníky.

Při vypracování uvedených obecných pokynů EBA náležitě zohlední potřebu poskytnout institucím dostatečnou flexibilitu při upřesnění toho, co představuje snížený finanční závazek pro účely odst. 3 písm. d).

▼B

Článek 179

Obecné požadavky týkající se odhadu

1.  

Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními instituce uplatňují tyto požadavky:

a) 

vlastní odhady rizikových parametrů PD, LGD, konverzních faktorů a EL provedené institucí zahrnují veškeré relevantní údaje, informace a metody. Odhady se odvozují s využitím zkušeností z minulosti a empirických důkazů, nikoliv pouze na základě osobního posouzení. Odhady jsou realistické a věrohodné a vycházejí z faktorů, které podstatně ovlivňují příslušné rizikové parametry. Čím méně má instituce k dispozici údajů, tím konzervativnější je její odhad;

b) 

instituce je schopna provádět rozklad realizované ztráty na četnost selhání, LGD a konverzní faktor, nebo používá-li odhady EL, na faktory, jež považuje za určující pro vývoj příslušných rizikových parametrů. Odhady instituce vycházejí z dlouhodobých zkušeností;

c) 

zohlední se veškeré změny v úvěrovacích postupech nebo v postupu vymáhání pohledávek za sledovaná období uvedená v čl. 180 odst. 1 písm. h) a odst. 2 písm. e), čl. 181 odst. 1 písm. j) a odst. 2 a čl. 182 odst. 2 a 3. Odhady instituce odrážejí vliv technického pokroku, nových údajů a dalších informací, jakmile jsou k dispozici. Instituce revidují své odhady, kdykoli se objeví nové informace, vždy však alespoň jednou ročně;

d) 

soubor expozic, z něhož pochází údaje používané k odhadům, úvěrové standardy používané v době vzniku údajů a další odpovídající charakteristiky jsou srovnatelné s charakteristikami expozic a standardy instituce. Ekonomické nebo tržní podmínky, jež slouží jako podklad pro údaje, jsou relevantní vzhledem k aktuálním a předvídatelným podmínkám. Počet expozic ve vzorku a časové období používané ke kvantifikaci jsou dostatečné na to, aby se mohla instituce spolehnout, že její odhady jsou přesné a spolehlivé;

e) 

u pohledávek nabytých za úplatu odhady odrážejí veškeré relevantní informace, které jsou nabývající instituci k dispozici ohledně kvality podkladových pohledávek, včetně údajů o obdobných seskupeních poskytnutých prodávajícím, nabývající institucí nebo externími zdroji. Nabývající instituce vyhodnocuje veškeré údaje, ze kterých vychází a které poskytl prodávající;

f) 

instituce je ve svých odhadech ohledně očekávaného rozpětí chyb přiměřeně konzervativní. Pokud jsou metody a údaje považovány za méně uspokojivé a očekávané rozpětí chyb je větší, potom je i odhad konzervativnější.

Pokud instituce používají rozdílné odhady pro výpočet rizikových vah a pro interní účely, zaznamenají tuto skutečnost a odůvodní ji. Pokud instituce mohou prokázat svým příslušným orgánům, že údaje získané před 1. lednem 2007 byly upraveny odpovídajícím způsobem tak, aby bylo dosaženo obecné shody s definicemi selhání podle článku 178 nebo ztráty, mohou příslušné orgány institucím povolit určitou flexibilitu při uplatňování požadovaných standardů ohledně údajů.

2.  

Pokud instituce používá údaje, které jsou sdíleny mezi institucemi, musí splňovat tyto požadavky:

a) 

ratingové systémy a kritéria ostatních institucí v daném seskupení jsou podobná jejím vlastním;

b) 

seskupení reprezentuje portfolio, pro něž jsou sdílené údaje použity;

c) 

sdílené údaje používá instituce pro své odhadování soustavně;

d) 

instituce je i nadále odpovědná za spolehlivost svých ratingových systémů;

e) 

instituce dostatečně rozumí svým ratingovým systémům, včetně toho, že je schopna efektivně sledovat a kontrolovat ratingový proces.

Článek 180

Specifické požadavky týkající se odhadu PD

1.  

Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními použijí instituce tyto specifické požadavky týkající se odhadu PD pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám a pro akciové expozice v případech, kdy instituce používá metodu PD/LGD uvedenou v čl. 155 odst. 3:

a) 

instituce odhadují hodnoty PD pro stupně dlužníků z dlouhodobých průměrů jednoletých poměrů selhání. Odhady PD pro dlužníky, kteří jsou vysoce zadluženi, nebo pro dlužníky, jejichž aktiva jsou tvořena převážně obchodními aktivy, odrážejí výkonnost podkladových aktiv na základě časových období krizové volatilility;

b) 

u pohledávek vůči podnikům nabytých za úplatu mohou instituce odhadnout EL pro stupně dlužníků z dlouhodobých průměrů skutečných jednoletých poměrů selhání;

c) 

pokud instituce odvozuje dlouhodobé průměrné odhady PD a LGD pro pohledávky vůči podnikům nabyté za úplatu z odhadu EL a příslušného odhadu PD nebo LGD, pak postup odhadu celkové ztráty splňuje obecné standardy pro odhad PD a LGD stanovené v této části a výsledek musí být v souladu s konceptem LGD uvedeným v čl. 181 odst. 1 písm. a);

d) 

instituce používají metody odhadu PD pouze společně s podpůrnou analýzou. Instituce si je vědoma významu osobního posouzení při kombinování výsledků různých metod a při úpravách v důsledku omezenosti daných metod a informací;

e) 

používá-li instituce k odhadování PD vlastní historické údaje o selháních, potom tyto odhady odrážejí standardy pro upisování a veškeré rozdíly mezi ratingovým systémem, který tyto údaje poskytl, a aktuálně používaným ratingovým systémem. Pokud byly standardy pro upisování či ratingové systémy změněny, instituce je ve svém odhadování PD konzervativnější;

f) 

pokud instituce spojuje své interní ratingové stupně se stupnicí užívanou externí ratingovou agenturou či podobnými organizacemi, nebo je k takové stupnici přiřazuje, a poté přiděluje poměr selhání zaznamenaný u ratingových stupňů externí organizace svým vlastním stupňům, musí být toto přiřazování založeno na porovnání interních ratingových kritérií a kritérií používaných danou externí organizací a na porovnání interních a externích ratingů jakýchkoli společných dlužníků. Přitom se instituce vyvaruje zkreslení či rozporů v metodě přiřazování nebo v podkladových údajích. Kritéria externí organizace, z nichž vycházejí údaje používané ke kvantifikaci, se zaměřují pouze na riziko selhání a neodrážejí charakteristiky transakcí. Analýzy provedené institucí obsahují srovnání používaných definic selhání s přihlédnutím k požadavkům uvedeným v článku 178. Instituce zásady přiřazování zaznamená;

g) 

používá-li instituce statistické modely pro prognózu selhání, smí odhadovat hodnoty PD jako prostý průměr odhadů pravděpodobnosti selhání u jednotlivých dlužníků v daném ratingovém stupni. Používá-li instituce modely pravděpodobnosti selhání pro tento účel, splňuje standardy uvedené v článku 174;

h) 

bez ohledu na to, zda instituce pro účely odhadování PD používá externí, interní nebo sdílené zdroje údajů nebo jejich kombinaci, je délka příslušné historické časové řady alespoň pro jeden z těchto zdrojů minimálně pět let. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tyto údaje relevantní, použije se toto delší období. Toto písmeno se vztahuje rovněž na metodu PD/LGD u akcií. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které neobdržely svolení příslušného orgánu podle článku 143 k použití vlastních odhadů LGD nebo konverzních faktorů, použít při uplatňování přístupu IRB odpovídající údaje za období dvou let. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let.

2.  

V případě retailových expozic se použijí tyto požadavky:

a) 

instituce odhadují hodnoty PD pro stupně nebo seskupení dlužníků z dlouhodobých průměrů jednoletých poměrů selhání;

b) 

odhady PD mohou být rovněž odvozeny z odhadu celkové ztráty a z příslušných odhadů LGD;

c) 

převažujícím zdrojem informací instituce pro odhadování charakteristik ztráty jsou interní údaje pro zařazování expozic do stupňů nebo seskupení. Instituce mohou pro kvantifikaci použít externí údaje (včetně sdílených údajů) nebo statistické modely, za předpokladu, že existují obě tyto silné vazby:

i) 

mezi procesem zařazování expozic do stupňů nebo seskupení v instituci a procesem, který používá daný externí zdroj údajů; a

ii) 

mezi interním rizikovým profilem instituce a složením externích údajů;

d) 

pokud instituce odvozuje dlouhodobé průměrné odhady PD a LGD pro retailové expozice z odhadu celkové ztráty a příslušného odhadu PD nebo LGD, pak postup odhadu celkové ztráty splňuje obecné standardy pro odhad PD a LGD stanovené v této části a výsledek je v souladu s konceptem LGD uvedeným v čl. 181 odst. 1 písm. a);

e) 

bez ohledu na to, zda instituce pro účely odhadování charakteristik ztráty používá externí, interní nebo sdílené zdroje údajů nebo jejich kombinaci, délka podkladové historické časové řady činí minimálně pět let alespoň pro jeden z těchto zdrojů. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tyto údaje relevantní, použije se toto delší období. Instituce nemusí přikládat historickým údajům stejný význam, pokud novější údaje předpovídají ztrátovost lépe. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které uplatňují přístup IRB, použít relevantní údaje za dvouleté období. Období, které je zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let;

f) 

instituce rozpoznávají a analyzují očekávané změny rizikových parametrů v průběhu trvání úvěrových expozic (sezónní vlivy).

V případě retailových pohledávek nabytých za úplatu mohou instituce používat externí i interní referenční údaje. Instituce pro porovnání použijí veškeré relevantní zdroje údajů.

▼M17

3.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění metodik, podle nichž příslušné orgány posoudí metodiku instituce používanou k odhadům PD podle článku 143.

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2026.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 181

Specifické požadavky týkající se vlastních odhadů LGD

1.  

Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními použijí instituce tyto specifické požadavky týkající se vlastních odhadů LGD:

a) 

instituce odhadují LGD pro stupně nebo seskupení transakcí na základě průměru skutečných hodnot LGD v jednotlivých stupních nebo seskupeních transakcí za použití všech selhání zjištěných ze zdrojů údajů (průměr vážený počty selhání);

b) 

instituce použijí odhady LGD pro případ hospodářského poklesu, jsou-li konzervativnější než dlouhodobá průměrná úroveň. Pokud se očekává, že výstupem ratingového systému budou dlouhodobě konstantní skutečné hodnoty LGD pro jednotlivé stupně nebo seskupení, provedou instituce úpravy svých odhadů rizikových parametrů pro jednotlivé stupně nebo seskupení, aby omezily dopad hospodářského poklesu na kapitál;

c) 

instituce zohlední stupeň jakékoli závislosti mezi rizikem dlužníka a rizikem kolaterálu nebo poskytovatele kolaterálu. K případům, u kterých je zjevný vysoký stupeň závislosti, se přistupuje konzervativně;

d) 

při svém posuzování LGD přistupuje instituce k nesouladu měn mezi podkladovým závazkem a kolaterálem konzervativně;

e) 

pokud odhady LGD zohledňují existenci kolaterálu, nejsou tyto odhady založeny výlučně na odhadované tržní hodnotě kolaterálu. Odhady LGD zohledňují dopad potenciální neschopnosti institucí získat okamžitou kontrolu nad svým kolaterálem a realizovat jej;

f) 

pokud odhady LGD berou v úvahu existenci kolaterálu, stanoví instituce interní požadavky na řízení kolaterálu, právní jistotu a řízení rizika, které se obecně shodují s těmi, které jsou uvedeny v kapitole 4 oddílu 3;

g) 

pokud instituce zohledňuje kolaterál při určování hodnoty expozice pro účely úvěrového rizika protistrany podle kapitoly 6 oddílu 5 nebo 6, žádnou částku, u níž očekává, že bude z kolaterálu získána, nezohlední při odhadech LGD;

h) 

ve specifickém případě expozic, u nichž již došlo k selhání, použije instituce součet svého nejlepšího odhadu očekávané ztráty pro každou expozici vzhledem k daným ekonomickým podmínkám a stavu expozice a svého odhadu zvýšení ztrátovosti způsobeného možnými dalšími neočekávanými ztrátami v průběhu vymáhání dlužných částek, tj. v období mezi datem selhání a konečnou likvidací expozice;

i) 

nesplacené zpožděné poplatky, které se promítly do výkazu zisků a ztrát instituce, se ve stejném rozsahu zahrnou do expozice a výše ztráty dané instituce;

j) 

pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám vycházejí odhady LGD z údajů za minimálně pětileté období, přičemž po zavedení se období každoročně prodluží o jeden další rok, dokud není dosaženo období minimálně sedmi let v případě alespoň jednoho ze zdrojů údajů. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tyto údaje relevantní, použije se toto delší období.

▼M17

Pro účely prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce instituce náležitě zohlední částky, které byly získány v průběhu příslušných procesů vymáhání dlužných částek z jakéhokoli druhu majetkového zajištění úvěrového rizika, jakož i osobního zajištění úvěrového rizika, které nespadá do definice v čl. 142 odst. 1 bodě 10.

Pro účely prvního pododstavce písm. c) se přistupuje konzervativně k případům, u kterých je zjevný vysoký stupeň závislosti.

Pro účely prvního pododstavce písm. e) zohledňují odhady LGD dopad potenciální neschopnosti institucí získat okamžitou kontrolu nad kolaterálem a realizovat jej.

▼B

2.  

V případě retailových expozic mohou instituce učinit následující:

a) 

odvodit odhady LGD ze skutečné ztráty a z příslušných odhadů PD;

b) 

zohlednit budoucí čerpání buď ve svých odhadech konverzních faktorů, nebo ve svých odhadech LGD;

c) 

u retailových pohledávek nabytých za úplatu používat pro odhady LGD externí i interní referenční údaje.

U retailových expozic vycházejí odhady LGD z údajů za období minimálně pěti let. Instituce nemusí přikládat historickým údajům stejný význam, pokud novější údaje předpovídají ztrátovost lépe. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které uplatňují přístup IRB, použít relevantní údaje za dvouleté období. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let.

3.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a) 

povaha, závažnost a trvání hospodářského poklesu uvedeného v odstavci 1;

►C2  b) 

podmínky, za nichž příslušný orgán může povolit, aby instituce podle odstavce 2 používala příslušné údaje ◄ za dvouleté období v případě, že uplatňuje přístup IRB.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 182

Specifické požadavky týkající se vlastních odhadů konverzních faktorů

1.  

Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními použijí instituce tyto specifické požadavky týkající se vlastních odhadů konverzních faktorů:

a) 

instituce odhadují konverzní faktory pro jednotlivé stupně nebo seskupení transakcí na základě průměru skutečných konverzních faktorů v jednotlivých stupních nebo seskupeních transakcí za použití průměru váženého počty selhání podle všech selhání zjištěných ze zdrojů údajů;

b) 

instituce použijí odhady konverzních faktorů pro případ hospodářského poklesu, jsou-li konzervativnější než dlouhodobá průměrná úroveň. Pokud se očekává, že výstupem ratingového systému budou dlouhodobě konstantní skutečné konverzní faktory pro jednotlivé ratingové stupně nebo seskupení, provedou instituce úpravy svých odhadů rizikových parametrů pro jednotlivé stupně nebo seskupení, aby omezily dopad hospodářského poklesu na kapitál;

c) 

odhady konverzních faktorů provedené institucemi odrážejí možnost dodatečných čerpání dlužníkem až do okamžiku, kdy dojde k selhání, a také po tomto okamžiku. Pokud lze reálně předpokládat silnou pozitivní korelaci mezi četností selhání a rozpětím konverzního faktoru, odhad konverzního faktoru musí být konzervativnější;

d) 

při odhadování konverzních faktorů instituce zohlední vlastní specifické zásady a strategie používané v souvislosti se sledováním účtů a zpracováváním plateb. Instituce vezmou také v úvahu svou schopnost a ochotu zabránit dalšímu čerpání prostředků v situaci krátce před selháním, jako je porušení smluvních podmínek nebo jiné technicky podmíněné případy selhání;

e) 

instituce mají odpovídající systémy a postupy pro sledování objemů transakcí, aktuálních dlužných částek v porovnání s přislíbenými nástroji a změnami dlužné částky u jednotlivých dlužníků a stupňů. Instituce je schopna každodenně sledovat aktuální stav zůstatků;

f) 

pokud instituce používají rozdílné odhady konverzních faktorů pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a pro interní účely, zaznamenají tuto skutečnost a odůvodní ji.

▼M17

1a.  

Pro účely odst. 1 písm. h) nevychází IRB-CCF uplatněné na konkrétní expozice z údajů, které kombinují účinky rozdílných charakteristik, nebo z údajů získaných z expozic, které vykazují podstatně odlišné rizikové charakteristiky. IRB-CCF jsou založeny na dostatečně homogenních segmentech. Za tímto účelem jsou následující postupy povoleny pouze na základě podrobného přezkumu a odůvodnění ze strany instituce:

a) 

uplatnění podkladových údajů týkajících se středního trhu / malých a středních podniků na velké podnikové dlužníky;

b) 

uplatnění údajů vyplývajících z příslibů s malou nevyužitou omezenou dostupností na facility s velkou nevyužitou omezenou dostupností;

c) 

uplatnění údajů získaných od dlužníků, kteří k referenčnímu datu nesplácejí nebo mají zablokováno další čerpání, na dlužníky, u kterých není žádné nesplácení nebo relevantní omezení známo;

d) 

údaje, které byly ovlivněny změnami ve skladbě výpůjček a jiných úvěrových produktů dlužníků během období sledování, pokud tyto údaje nebyly účinně upraveny odstraněním účinků změn ve skladbě produktů.

▼B

2.  
Pro expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám vycházejí odhady konverzních faktorů z údajů za minimálně pětileté období, přičemž po zavedení se období každoročně prodlouží o jeden další rok, dokud není dosaženo období minimálně sedmi let v případě alespoň jednoho ze zdrojů údajů. Zahrnuje-li časová řada pro některý ze zdrojů delší období a jsou-li tyto údaje relevantní, použije se toto delší období.
3.  
Pro retailové expozice mohou instituce zohlednit budoucí čerpání buď ve svých odhadech konverzních faktorů, nebo ve svých odhadech LGD.

Odhady konverzních faktorů pro retailové expozice vycházejí z údajů za minimálně pětileté období. Odchylně od odst. 1 písm. a) nemusí instituce přikládat historickým údajům stejný význam, pokud lze pomocí novějších údajů čerpání předpovědět lépe. Se svolením příslušných orgánů mohou instituce, které uplatňují přístup IRB, použít relevantní údaje za období dvou let. Období, jež musí být zahrnuto, se každoročně prodlouží o jeden rok do doby, než odpovídající údaje zahrnou období pěti let.

4.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a) 

povaha, závažnost a trvání hospodářského poklesu uvedeného v odstavci 1;

b) 

podmínky, za nichž příslušný orgán může povolit a instituce použít odpovídající údaje za období dvou let v době, kdy instituce poprvé uplatní přístup IRB.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M17

5.  
Do 31. prosince 2026 vydá EBA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny pro upřesnění metodiky, kterou uvedené instituce mají uplatnit při odhadování IRB-CCF.

▼B

Článek 183

Požadavky týkající se hodnocení vlivu záruk a úvěrových derivátů na expozice vůči podnikům, institucím, ústředním vládám a centrálním bankám, u nichž se používají vlastní odhady LGD, a pro retailové expozice

1.  

V souvislosti se způsobilými ručiteli a zárukami se použijí tyto požadavky:

a) 

instituce mají jasně stanovená kritéria pro typy ručitelů, které uznávají pro výpočet objemů rizikově vážených expozic;

b) 

pro uznané ručitele se použijí stejná pravidla jako pro dlužníky, jak je uvedeno v článcích 171, 172 a 173;

c) 

záruka je zaznamenaná písemně, není vypověditelná ze strany ručitele, je platná, dokud není závazek plně splacen (v závislosti na výši a době platnosti záruky) a je na ručiteli právně vymahatelná v jurisdikci, kde ručitel disponuje aktivy, jež by mohla být z rozhodnutí soudu zadržena a realizována. Podmíněné záruky, podle jejichž podmínek nemusí být ručitel povinen dostát svým závazkům, mohou být uznány s výhradou svolení příslušných orgánů. Kritéria přiřazování ke stupňům odpovídajícím způsobem zohlední jakékoli možné omezení vlivu snižování rizika.

2.  
Instituce má jasně stanovená kritéria pro úpravy stupňů, seskupení nebo odhadů LGD a v případě retailových expozic a způsobilých pohledávek nabytých za úplatu také pro proces zařazování expozic do stupňů nebo seskupení, aby byl zohledněn vliv záruk na výpočet objemů rizikově vážených expozic. Tato kritéria jsou v souladu s požadavky stanovenými v článcích 171, 172 a 173.

Daná kritéria jsou realistická a věrohodná. Berou v úvahu schopnost a ochotu ručitele dostát svým závazkům, pravděpodobné načasování plateb od ručitele, míru korelace mezi schopností ručitele dostát svým závazkům a schopností dlužníka splácet a rozsah, v němž přetrvává zbytkové riziko dlužníka.

3.  
Požadavky týkající se záruk uvedené v tomto článku se použijí rovněž na úvěrové deriváty s jedním dlužníkem. V případě nesouladu mezi podkladovým závazkem a referenčním závazkem úvěrového derivátu nebo závazkem používaným pro určení, zda nastala úvěrová událost, se použijí požadavky stanovené v čl. 216 odst. 2. V případě retailových expozic a způsobilých pohledávek nabytých za úplatu se tento odstavec použije pro proces zařazování expozic do stupňů či seskupení.

Kritéria zohledňují strukturu vyplácení úvěrového derivátu a konzervativně hodnotí vliv, který má tato struktura na úroveň a časový rozvrh splátek. Instituce zohlední rozsah, v němž přetrvávají další formy zbytkového rizika.

4.  
Požadavky stanovené v odstavcích 1 až 3 se nepoužijí pro záruky poskytnuté institucemi, ústředními vládami a centrálními bankami a podniky, které splňují požadavky stanovené v čl. 201 odst. 1 písm. g), pokud instituce obdržela svolení používat standardizovaný přístup pro expozice vůči těmto subjektům podle článků 148 a 150. V tomto případě se použijí požadavky kapitoly 4.
5.  
V případě retailových záruk se požadavky stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 rovněž použijí na zařazování expozic do stupňů nebo seskupení a při odhadování PD.
6.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k upřesnění podmínek, podle nichž příslušné orgány mohou povolit, aby byly uznány podmíněné záruky.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 184

Požadavky týkající se pohledávek nabytých za úplatu

1.  
Při kvantifikaci rizikových parametrů spojených s ratingovými stupni nebo seskupeními u pohledávek nabytých za úplatu instituce zajistí splnění podmínek stanovených v odstavcích 2 až 6.
2.  
Struktura transakce zajišťuje, že instituce má za všech předvídatelných okolností skutečné právo vlastnit a kontrolovat veškeré peněžní plnění z těchto pohledávek. Pokud dlužník provádí přímé platby vůči prodávajícímu nebo obsluhovateli, instituce pravidelně prověřuje, že platby jsou vypořádávány úplně a v rámci smluvně dohodnutých podmínek. Instituce má postupy zajišťující, že vlastnické právo k pohledávkám a peněžní plnění jsou chráněny před vyhlášením úpadku nebo právním napadením, které by mohlo podstatně zpozdit schopnost věřitele zpeněžit nebo postoupit pohledávky, případně udržet si kontrolu nad peněžním plněním.
3.  

Instituce sleduje kvalitu pohledávek nabytých za úplatu i finanční situaci prodávajícího a obsluhovatele. Přitom platí, že:

a) 

instituce vyhodnocuje korelaci mezi kvalitou pohledávek nabytých za úplatu a finanční situací prodejce i obsluhovatele a má interní zásady a postupy, které zajistí odpovídající ochranu před všemi nepředvídatelnými událostmi a zahrnují přidělení interního ratingu každému prodávajícímu a obsluhovateli;

b) 

instituce má jasné a účinné zásady a postupy pro určení způsobilosti prodávajícího a obsluhovatele. Instituce nebo její zmocněnec provádí pravidelné přezkumy prodávajících a obsluhovatelů s cílem prověřit přesnost zpráv vydávaných prodávajícím nebo obsluhovatelem, odhalit podvody nebo provozní slabiny a prověřit kvalitu úvěrových zásad prodávajícího a inkasních zásad a postupů obsluhovatele. Výsledky těchto přezkumů se zaznamenají;

c) 

instituce vyhodnocuje charakteristiky seskupení pohledávek nabytých za úplatu, včetně přečerpání záloh; historii nedoplatků, ohrožených pohledávek a opravných položek na ohrožené pohledávky prodejce; podmínky plateb a potenciální protiúčty;

d) 

instituce má účinné zásady a postupy pro souhrnné sledování koncentrací jednoho dlužníka v rámci jednoho seskupení pohledávek nabytých za úplatu i mezi jednotlivými seskupeními pohledávek nabytých za úplatu;

e) 

instituce si zajistí ze strany obsluhovatele přísun včasných a dostatečně podrobných zpráv o stárnutí a rozmělnění pohledávek, aby mohla zajistit splnění svých kritérií způsobilosti a procesů postoupení pohledávek nabytých za úplatu a účinně sledovat a potvrdit podmínky prodeje a rozmělnění pro prodávajícího.

4.  
Instituce má systémy a postupy pro včasné odhalení zhoršování finanční situace prodávajícího a kvality pohledávek nabytých za úplatu a pro aktivní vypořádání se s nově vznikajícími problémy. Instituce má zejména jasné a účinné zásady, postupy a informační systémy ke sledování porušování smluvních podmínek a jasné a účinné zásady a postupy pro podniknutí právních kroků a zacházení s problémovými pohledávkami nabytými za úplatu.
5.  
Instituce má jasné a účinné zásady a postupy týkající se kontroly pohledávek nabytých za úplatu, úvěrů a plateb v hotovosti. Písemné interní zásady upřesní zejména všechny podstatné prvky programu nabývání pohledávek za úplatu, včetně výše záloh, způsobilého kolaterálu, nezbytných záznamů, omezení koncentrací a způsobu zacházení s peněžním plněním. Tyto prvky odpovídajícím způsobem zohledňují veškeré relevantní a podstatné faktory, včetně finanční situace prodávajícího a obsluhovatele, koncentrace rizika a trendů v kvalitě pohledávek nabytých za úplatu a v portfoliu klientů daného prodejce, přičemž interní systémy zajišťují, že finanční prostředky jsou poskytovány pouze proti přesně stanovenému doprovodnému kolaterálu a záznamům.
6.  
Instituce má účinný interní proces hodnocení toho, jak jsou dodržovány všechny interní strategie a postupy. Tento proces zahrnuje pravidelné kontroly všech kritických fází programu nabývání pohledávek za úplatu, ověření oddělení funkcí hodnocení prodávajícího a obsluhovatele a hodnocení dlužníka a hodnocení prodávajícího a obsluhovatele a auditu prodávajícího a obsluhovatele, jakož i hodnocení činnosti provozních útvarů se zvláštním důrazem na kvalifikaci, zkušenosti a počet pracovníků a hodnocení podpůrných automatických systémů.

Pododdíl 3

Validace vlastních odhadů

Článek 185

Validace vlastních odhadů

Instituce validují své vlastní odhady v souladu s těmito požadavky:

a) 

instituce mají spolehlivé systémy sloužící k vyhodnocení přesnosti a konzistentnosti ratingových systémů, procesů a odhadů všech relevantních rizikových parametrů. Interní proces validace instituci umožňuje, aby posuzovala fungování systémů interního ratingu a odhadování rizika soustavně a účelně;

b) 

instituce pravidelně porovnávají skutečné poměry selhání s odhadovanými hodnotami PD pro každý stupeň, a jsou-li skutečné poměry selhání mimo očekávané rozmezí pro daný stupeň, analyzují konkrétní důvody této odchylky. Instituce, které používají vlastní odhady LGD a konverzních faktorů, provádějí také analogickou analýzu těchto odhadů. Tato srovnání vycházejí z historických údajů, které se vztahují k co nejdelšímu časovému úseku. Instituce zaznamenávají metody a údaje použité pro tato srovnání. Analýza a záznamy se aktualizují minimálně jednou ročně;

c) 

instituce používají rovněž další kvantitativní nástroje validace a srovnání s relevantními externími zdroji údajů. Analýza vychází z údajů vhodných pro dané portfolio, pravidelně aktualizovaných a pokrývajících odpovídající období sledování. Interní posouzení výkonnosti ratingových systémů vychází z co nejdelšího časového úseku;

d) 

metody a údaje používané pro kvantitativní validaci se používají soustavně. Změny v údajích (týkající se jak zdrojů údajů, tak období) a metodách odhadování a validace se zaznamenávají;

e) 

instituce mají řádné interní standardy pro případy, kdy odchylky skutečných hodnot PD, LGD, konverzních faktorů a celkové ztráty (při použití EL) od očekávaných hodnot jsou natolik výrazné, že zpochybňují platnost odhadů. Tyto standardy berou v úvahu hospodářské cykly a podobnou systematickou proměnlivost v historii selhání. Jsou-li skutečné hodnoty stále vyšší než očekávané hodnoty, instituce upraví odhady směrem nahoru, aby odrážely historii selhání a ztráty.

Pododdíl 4

Požadavky na akciové expozice v rámci metody interních modelů

Článek 186

Kapitálové požadavky a kvantifikace rizika

Pro účely výpočtu kapitálových požadavků instituce splňují tyto standardy:

a) 

odhad potenciální ztráty je dostatečně odolný vůči nepříznivým pohybům trhu souvisejícím s dlouhodobým rizikovým profilem specifických podílů držených institucí. Údaje, jež zachycují rozdělení výnosů, pokrývají nejdelší časový úsek, pro nějž jsou údaje k dispozici a věrohodně zobrazují rizikový profil specifických akciových expozic instituce. Používané údaje jsou dostačující na to, aby poskytovaly konzervativní, statisticky spolehlivé a stabilní odhady ztráty, které nejsou založeny pouze na subjektivní úvaze nebo osobním rozhodnutí. Předpoklad šoku dává konzervativní odhad potenciální ztráty pro příslušný dlouhodobý tržní nebo hospodářský cyklus. Instituce spojí empirickou analýzu dostupných údajů s úpravami, které vycházejí z celé řady faktorů, aby tak získala přiměřeně realistické a konzervativní výstupy modelu. Při vytváření modelů hodnot v riziku (VaR) pro odhad potenciálních čtvrtletních ztrát mohou instituce použít čtvrtletní údaje nebo převést údaje z kratšího období na čtvrtletní ekvivalent za použití analyticky vhodné metody podpořené empirickými důkazy a pomocí myšlenkového postupu a analýzy, které jsou dobře rozvinuty a zaznamenány. Tento přístup se používá konzervativně a soustavně. Je-li k dispozici jen omezený objem relevantních údajů, počíná si instituce přiměřeně konzervativně;

b) 

používané modely jsou schopny odpovídajícím způsobem zachytit všechna podstatná rizika spojená s výnosy akcií, včetně obecného tržního rizika a specifického rizika akciového portfolia instituce. Interní modely adekvátně objasňují cenové změny v průběhu času, zachycují rozsah a změny ve složení potenciálních koncentrací a jsou odolné vůči nepříznivému tržnímu prostředí. Soubor rizikových expozic, z něhož pochází vzorek údajů použitý k vypracování odhadů, vystihuje soubory akciových expozic instituce nebo je s nimi alespoň srovnatelný;

c) 

interní model odpovídá rizikovému profilu a složitosti akciového portfolia instituce. Vlastní-li instituce podstatné podíly, jejichž hodnoty jsou ze své podstaty vysoce nelineární, interní modely jsou navrženy tak, aby přiměřeně zachycovaly rizika spojená s takovými nástroji;

d) 

přiřazování jednotlivých pozic k odhadům, tržním indexům a rizikovým faktorům je realistické, věrohodné a koncepčně správné;

e) 

instituce pomocí empirických analýz prokáží vhodnost rizikových faktorů, včetně jejich schopnosti odrážet obecné i specifické riziko;

f) 

odhady volatility výnosu akciových expozic zahrnují relevantní a dostupné údaje, informace a metody. Použijí se jak interní údaje podrobené nezávislému přezkumu, tak údaje z externích zdrojů, včetně sdílených údajů;

g) 

instituce má k dispozici propracovaný a komplexní program zátěžového testování.

Článek 187

Proces řízení rizika a kontrolní mechanismy

Vzhledem k vývoji a použití interních modelů pro účely kapitálových požadavků zavádějí instituce zásady, postupy a kontrolní mechanismy, aby zajistily integritu modelu a procesu modelování. Tyto zásady, postupy a kontrolní mechanismy zahrnují:

a) 

plnou integraci interního modelu do celkového řídicího informačního systému instituce a do řízení investičního akciového portfolia. Interní modely musí být plně integrovány do infrastruktury řízení rizik instituce, zejména jsou-li používány pro měření a hodnocení výkonnosti akciového portfolia, včetně rizikově upravené výkonnosti, alokaci ekonomického kapitálu do akciových expozic a hodnocení celkové kapitálové přiměřenosti a procesu řízení investic;

b) 

zavedené systémy řízení, postupy a kontrolní funkce pro zajištění pravidelného a nezávislého přezkumu všech prvků interního procesu modelování, včetně schvalování revizí modelu, prověřování vstupů modelu a přezkumu výstupů modelu, jako například přímého ověření výpočtů rizika. Tyto přezkumy hodnotí přesnost, úplnost a vhodnost vstupů a výsledků modelu a zaměřují se na nalezení a omezení potenciálních chyb spojených se známými slabinami modelu a na odhalení jeho neznámých slabých stránek. Tyto přezkumy může provádět nezávislý interní útvar nebo nezávislá externí třetí strana;

c) 

odpovídající systémy a postupy sledování investičních limitů a rizika u akciových expozic;

d) 

útvary odpovědné za tvorbu a použití modelu jsou funkčně nezávislé na útvarech odpovědných za řízení jednotlivých investic;

e) 

osoby odpovědné za některou součást procesu modelování mají odpovídající kvalifikaci. Vedení přidělí útvaru odpovědnému za modelování dostatečně schopné a kvalifikované pracovníky.

Článek 188

Validace a záznamy

Instituce mají spolehlivé systémy pro validaci přesnosti a konzistentnosti svých interních modelů a procesů modelování. Veškeré podstatné prvky interních modelů, procesů modelování a validace se zaznamenávají.

Validace a záznamy institucí týkající se interních modelů a procesů modelování splňují tyto požadavky:

a) 

k posouzení výkonnosti svých interních modelů a procesů používá instituce interní proces validace soustavně a věrohodným způsobem;

b) 

metody a údaje používané pro kvantitativní validaci se používají soustavně. Změny týkající se metod odhadování a validace a změny týkající se údajů (jak jejich zdrojů, tak období) se zaznamenávají;

c) 

instituce pravidelně porovnávají skutečné výnosy akcií, které se vypočítají pomocí realizovaných a nerealizovaných zisků a ztrát, s modelovými odhady. Tato srovnání vycházejí z historických údajů, které se vztahují k co nejdelšímu časovému úseku. Instituce zaznamenávají metody a údaje použité pro tato srovnání. Analýza a záznamy se aktualizují minimálně jednou ročně;

d) 

instituce využívají ostatní kvantitativní nástroje validace a srovnání s externími zdroji údajů. Analýza vychází z údajů vhodných pro dané portfolio, pravidelně aktualizovaných a pokrývajících odpovídající období sledování. Interní posouzení výkonnosti modelů prováděné institucemi je založeno na co nejdelším časovém úseku;

e) 

instituce mají řádné interní standardy pro řešení situací, kdy srovnání skutečných výnosů akcií s odhady modelů zpochybňuje platnost odhadů nebo modelů. Tyto standardy berou v úvahu hospodářské cykly a podobnou systematickou proměnlivost ve výnosech akcií. Veškeré úpravy interních modelů provedené na základě revizí modelů se zaznamenají a musí být konzistentní se standardy pro revizi modelů dané instituce;

f) 

interní model a proces modelování se zaznamená, a to včetně povinností osob účastnících se modelování a procesů schvalování a revize modelů.

Pododdíl 5

Interní správa a řízení a dohled

Článek 189

Správa a řízení společnosti

1.  
Všechny podstatné aspekty ratingových procesů a procesů odhadu schvaluje vedoucí orgán instituce nebo jím jmenovaný výbor a vrcholné vedení. Tyto osoby mají obecné vědomosti o ratingových systémech instituce a plně chápou informace obsažené ve zprávách pro vedení, které se systémy zabývají.
2.  

Vrcholné vedení plní tyto požadavky:

a) 

upozorňuje vedoucí orgán nebo jím jmenovaný výbor na podstatné změny nebo výjimky v zavedených zásadách, které podstatným způsobem ovlivní fungování ratingových systémů instituce;

b) 

dobře rozumí koncepci a fungování ratingových systémů;

c) 

trvale zajišťuje řádné fungování ratingových systémů.

Útvary řízení úvěrového rizika pravidelně informují vrcholné vedení o fungování ratingového procesu, oblastech vyžadujících zlepšení a krocích směřujících k nápravě dříve zjištěných nedostatků.

3.  
Analýza profilu úvěrového rizika dané instituce, která vychází z interních ratingů, je důležitou součástí zpráv pro vedení. Zprávy obsahují alespoň rizikové profily jednotlivých stupňů, přechody mezi stupni, odhad příslušných parametrů pro jednotlivé stupně a srovnání očekávaných a skutečných poměrů selhání a případně, používají-li se vlastní odhady, očekávaných a skutečných LGD a očekávaných a skutečných konverzních faktorů, a výsledky zátěžových testů. Četnost zpráv závisí na významu a typu informací a na postavení příjemce.

Článek 190

Řízení úvěrového rizika

1.  
Útvar řízení úvěrového rizika je nezávislý na pracovnících a členech vedení odpovědných za vznik a obnovu expozic a podléhá přímo vrcholnému vedení. Útvar je odpovědný za koncepci nebo výběr, realizaci, dohled a fungování ratingových systémů. Pravidelně vydává a analyzuje zprávy o výstupech ratingových systémů.
2.  

Útvar řízení úvěrového rizika je odpovědný za:

a) 

testování a sledování stupňů a seskupení;

▼C2

b) 

vypracování a analýzu souhrnných zpráv ratingovými systémy instituce;

▼B

c) 

prováděcí postupy sloužící k ověření, zda definice stupňů a seskupení jsou soustavně používány všemi útvary a pro všechny zeměpisné oblasti;

d) 

přezkum a záznamy všech změn týkajících se ratingového procesu, včetně důvodů, které k těmto změnám vedly;

e) 

přezkum ratingových kritérií s cílem zjistit, zda zůstávají vhodná pro předpověď rizika. Změny v ratingovém procesu, kritériích nebo jednotlivých ratingových parametrech se zaznamenávají a uchovávají;

f) 

aktivní účast na tvorbě či výběru, realizaci a validaci modelů používaných v ratingovém procesu;

g) 

dohled nad modely používanými v ratingovém procesu;

h) 

průběžnou kontrolu a úpravy modelů používaných v ratingovém procesu.

3.  

Instituce, které používají sdílené údaje podle čl. 179 odst. 2, mohou zadat externím subjektům tyto úkoly:

a) 

zpracování informací týkajících se testování a sledování stupňů a seskupení;

▼C2

b) 

vypracování souhrnných zpráv ratingovými systémy instituce;

▼B

c) 

zpracování informací týkajících se přezkumu ratingových kritérií za účelem zjištění, zda zůstávají vhodná pro předpověď rizika;

d) 

záznamy změn ratingového procesu, kritérií či jednotlivých ratingových parametrů;

e) 

zpracování informací týkajících se průběžné kontroly a úpravy modelů používaných v ratingovém procesu.

4.  
Instituce, které využijí odstavce 3, zajistí, aby příslušné orgány měly přístup ke všem relevantním informacím třetí strany, které jsou nezbytné ke kontrole splnění požadavků, a aby příslušné orgány mohly provádět kontroly na místě ve stejném rozsahu jako v instituci.

Článek 191

Interní audit

Interní audit nebo jiná srovnatelná nezávislá auditorská jednotka prověří alespoň jednou ročně ratingové systémy instituce a jejich fungování, včetně provádění úvěrových obchodů a odhadů PD, LGD, EL a konverzních faktorů. Oblasti prověřování zahrnují i dodržování všech příslušných požadavků.

KAPITOLA 4

Snižování úvěrového rizika

Oddíl 1

Definice a všeobecné požadavky

Článek 192

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

1) 

„institucí poskytující úvěr“ instituce, která má danou expozici;

▼C8

2) 

„zajištěnou úvěrovou transakcí“ jakákoliv transakce, na jejímž základě vzniká expozice zajištěná kolaterálem, aniž má instituce právo na doplnění zajištění alespoň jednou denně;

3) 

„transakcí na kapitálovém trhu“ jakákoliv transakce, na jejímž základě vzniká expozice zajištěná kolaterálem s tím, že instituce má právo na doplnění zajištění alespoň jednou denně;

▼B

4) 

„podkladovým subjektem kolektivního investování“ subjekt kolektivního investování, do jehož akcií nebo podílových jednotek investoval jiný subjekt kolektivního investování.

Článek 193

Zásady pro uznávání účinku technik snižování úvěrového rizika

1.  
Žádné expozici, u které instituce získá snížení úvěrového rizika, nesmí být přiřazen vyšší objem rizikově vážené expozice nebo výše očekávané ztráty, než u jinak totožné expozice, u níž instituce nemá žádné snížení úvěrového rizika.
2.  
Jestliže objem rizikově vážené expozice již bere v úvahu zajištění úvěrového rizika buď podle kapitoly 2, nebo případně kapitoly 3, instituce ve výpočtech podle této kapitoly nevezme zajištění úvěrového rizika v úvahu.
3.  
Pokud jsou požadavky ustanovení oddílů 2 a 3 splněny, instituce mohou pozměnit výpočet objemů rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu a výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle přístupu IRB v souladu s ustanoveními oddílů 4, 5 a 6.
4.  
Instituce zacházejí s hotovostí, cennými papíry či komoditami nakoupenými, vypůjčenými nebo obdrženými v rámci repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit jako s kolaterálem.
5.  

Instituce, která počítá objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu a má více než jednu formu snižování úvěrového rizika, které se týkají jedné expozice, provede oba tyto postupy:

a) 

rozdělí expozici do částí, na něž se vztahuje příslušný typ nástroje snižování úvěrového rizika;

b) 

vypočítá objem rizikově vážené expozice zvlášť pro každou část získanou v písmenu a) podle ustanovení kapitoly 2 a této kapitoly.

6.  

Pokud instituce, která počítá objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu, pokrývá jednu expozici zajištěním úvěrového rizika poskytnutým jedním poskytovatelem zajištění a s různými dobami splatnosti, provede oba tyto postupy:

a) 

rozdělí expozici na části kryté příslušným nástrojem snižování úvěrového rizika;

b) 

vypočítá objem rizikově vážené expozice zvlášť pro každou část získanou v písmenu a) podle ustanovení kapitoly 2 a této kapitoly.

Článek 194

Zásady, jimiž se řídí způsobilost technik snižování úvěrového rizika

1.  
Technika používaná pro zajištění úvěrového rizika spolu s provedenými akcemi a kroky, jakož i postupy a zásadami realizovanými institucí poskytující úvěr musí vést k vytvoření takových ujednání o zajištění úvěrového rizika, která jsou právně účinná a vymahatelná podle všech příslušných právních řádů.

Instituce poskytující úvěr poskytne na žádost příslušného orgánu nejaktuálnější verzi nezávislého, písemného a odůvodněného právního stanoviska či stanovisek, jichž použila k určení toho, zda její ujednání o zajištění úvěrového rizika splňuje či splňují podmínky stanovené v prvním pododstavci.

2.  
Instituce poskytující úvěr učiní všechny náležité kroky, aby zajistila účinnost ujednání o zajištění úvěrového rizika a aby pokryla rizika, jichž se ujednání týká.
3.  

Instituce případně mohou zohlednit majetkové zajištění úvěrového rizika při výpočtu účinku snižování úvěrového rizika, pouze pokud aktiva pro zajištění splňují obě tyto podmínky;

a) 

jsou zařazena na seznam způsobilých aktiv stanovených v článcích 197 až 200; a

b) 

jsou dostatečně likvidní a jejich hodnota v průběhu času dostatečně stabilní tak, aby poskytovala vhodnou úroveň jistoty ohledně dosaženého zajištění úvěrového rizika s přihlédnutím k přístupu, který se používá k výpočtu objemů rizikově vážených expozic, a k povolené míře uznatelnosti.

▼C8

4.  
Instituce mohou zohlednit majetkové zajištění úvěrového rizika při výpočtu účinku snižování úvěrového rizika, pouze pokud má instituce poskytující úvěr právo v případě selhání, platební neschopnosti nebo konkursu nebo v případě jiné smluvně stanovené úvěrové události dlužníka, případně správce kolaterálu, aktiva, která byla poskytnuta jako zajištění, v přiměřené době realizovat nebo zadržet. Stupeň korelace mezi hodnotou aktiva, které poskytuje zajištění úvěru, a úvěrovou kvalitou dlužníka nesmí být nepřiměřeně vysoký.

▼B

5.  
V případě osobního zajištění úvěrového rizika bude poskytovatel zajištění považován za způsobilého poskytovatele zajištění pouze v případě, že poskytovatel zajištění je uveden na seznamu způsobilých poskytovatelů stanovených v článcích 201 nebo případně 202.
6.  

V případě osobního zajištění úvěrového rizika se dohoda o zajištění považuje za způsobilou dohodu o zajištění, pouze pokud splňuje obě tyto podmínky:

a) 

je uvedena na seznamu způsobilých dohod o zajištění stanovených v článku 203 a čl. 204 odst. 1;

b) 

je právně účinná a vymahatelná podle příslušných právních řádů, aby poskytovala vhodnou úroveň jistoty ohledně dosaženého zajištění úvěrového rizika s přihlédnutím k přístupu, který se používá k výpočtu objemů rizikově vážených expozic, a k povolené míře uznatelnosti;

c) 

poskytovatel zajištění splňuje kritéria stanovená v odstavci 5.

7.  
Zajištění úvěrového rizika musí být v souladu s příslušnými požadavky uvedenými v oddíle 3.
8.  
Instituce musí být příslušným orgánům schopna prokázat, že zavedla přiměřené postupy pro řízení rizik, aby byla schopna kontrolovat ta rizika, jimž může být vystavena v důsledku uplatňování postupů pro snižování úvěrového rizika.
9.  
Bez ohledu na skutečnost, že snižování úvěrového rizika bylo vzato v úvahu pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a případně výpočtu výše očekávaných ztrát, musí instituce nadále provádět plné hodnocení úvěrového rizika podkladové expozice a musí být schopny prokázat příslušným orgánům, že tento požadavek splňují. V případě repo obchodů a půjček cenných papírů nebo půjček či výpůjček komodit bude za podkladovou expozici, pouze pro účely tohoto odstavce, považována čistá hodnota expozice.
10.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění toho, co představuje dostatečně likvidní aktiva a kdy mohou být hodnoty aktiv považovány za dostatečně stabilní pro účely odstavce 3.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 30. září 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Oddíl 2

Způsobilé formy snižování úvěrového rizika

Pododdíl 1

Majetkové zajištění úvěrového rizika

Článek 195

Rozvahové započtení

Instituce může používat rozvahové započtení vzájemných pohledávek mezi ní a její protistranou jakožto způsobilou formu snižování úvěrového rizika.

Aniž je dotčen článek 196, lze uznat pouze do výše vzájemného hotovostního krytí mezi institucí a protistranou. Instituce mohou pozměnit objemy rizikově vážených expozic, a případně výši očekávaných ztrát pouze u úvěrů a vkladů, které samy obdržely a které jsou předmětem dohody o rozvahovém započtení.

Článek 196

Rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu

Instituce používající komplexní metodu finančního kolaterálu stanovenou v článku 223 mohou zohlednit dopady dvoustranných dohod o započtení týkajících se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu s protistranou. Aniž je dotčen článek 299, kolaterál a cenné papíry nebo komodity vypůjčené v rámci takovýchto dohod nebo transakcí musí splňovat požadavky ohledně způsobilosti kolaterálu uvedené v článcích 197 a 198.

Článek 197

Způsobilost kolaterálu pro účely všech přístupů a metod

1.  

Instituce mohou využívat následující položky jako způsobilý kolaterál pro účely všech přístupů a metod:

a) 

složená hotovost nebo hotovostní nástroje v držení instituce poskytující úvěr;

b) 

dluhové cenné papíry vydané ústředními vládami nebo centrálními bankami, pokud tyto cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou nebo exportní úvěrovou agenturou uznanou pro účely kapitoly 2, kterému byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 4 nebo lepší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči ústředním vládám a centrálním bankám podle kapitoly 2;

▼M9

c) 

dluhové cenné papíry vydané institucemi nebo investičními podniky, pokud tyto cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, kterému EBA přiřadil stupeň úvěrové kvality 3 nebo lepší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči institucím podle kapitoly 2;

▼B

d) 

dluhové cenné papíry vydané jinými subjekty, pokud tyto cenné papíry mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, kterému byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 3 nebo lepší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům podle kapitoly 2;

e) 

dluhové cenné papíry s krátkodobým úvěrovým hodnocením vypracovaným externí ratingovou agenturou, kterému byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 3 nebo lepší podle pravidel pro stanovení rizikových vah krátkodobých expozic podle kapitoly 2;

f) 

akcie nebo konvertibilní dluhopisy zahrnované do hlavního indexu;

g) 

zlato;

▼M5

h) 

sekuritizované pozice, které nejsou resekuritizovanými pozicemi a které v souladu s články 261 až 264 podléhají 100 % nebo nižší rizikové váze.

▼B

2.  

Pro účely odst. 1 písm. b) se do položky „dluhové cenné papíry vydané ústředními vládami nebo centrálními bankami“ zahrnují následující:

a) 

dluhové cenné papíry vydané regionální vládou nebo místními orgány, pokud se s expozicemi vůči těmto orgánům zachází jako s expozicemi vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci spadají, podle čl. 115 odst. 2;

b) 

dluhové cenné papíry vydané subjekty veřejného sektoru, které jsou posuzovány jako expozice vůči ústředním vládám podle čl. 116 odst. 4;

c) 

dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle čl. 117 odst. 2;

d) 

dluhové cenné papíry vydané mezinárodními organizacemi, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článku 118;

3.  

Pro účely odst. 1 písm. c) se do položky „dluhové cenné papíry vydané institucemi“ zahrnují následující:

a) 

dluhové cenné papíry vydané regionální vládou nebo místními orgány jiné než dluhové cenné papíry uvedené v odst. 2 písm. a);

b) 

dluhové cenné papíry vydané subjekty veřejného sektoru, pokud se s expozicemi vůči těmto subjektům zachází podle čl. 116 odst. 1 a 2;

c) 

dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami jinými než těmi, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle čl. 117 odst. 2.

▼M9

4.  

Instituce může používat dluhové cenné papíry, které jsou vydané jinými institucemi nebo investičními podniky a které nemají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, jako způsobilý kolaterál, pokud tyto dluhové cenné papíry splňují všechna tato kritéria:

▼B

a) 

jsou kotovány na uznané burze;

b) 

jsou přednostním dluhem;

c) 

všechny ostatní emise emitující instituce s ratingem, jež mají stejnou úroveň (přednosti), mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou, kterému byl orgánem EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 3 nebo lepší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči institucím nebo krátkodobých expozic podle kapitoly 2;

d) 

instituce poskytující úvěr nemá k dispozici žádné informace, podle nichž by emise měla obdržet úvěrové hodnocení nižší, než je uvedeno v písmenu c);

e) 

tržní likvidita daného nástroje je pro tyto účely dostatečná.

5.  

Instituce mohou používat podílové jednotky nebo akcie subjektů kolektivního investování jako způsobilý kolaterál, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

podílové jednotky nebo akcie jsou denně kótovány na kapitálovém trhu;

▼C2

b) 

subjekty kolektivního investování se omezují na investice do nástrojů, které jsou uznatelné podle odstavců 1 a 4;

▼B

c) 

subjekty kolektivního financování splňují podmínky stanovené v čl. 132 odst. 3.

Pokud subjekt kolektivního investování investuje do akcií nebo podílových jednotek jiného subjektu kolektivního investování, podmínky stanovené v písmenech a) až c) prvního pododstavce se použijí obdobně na každý podkladový subjekt kolektivního investování.

Použití derivátových nástrojů k zajištění povolených investic subjektem kolektivního investování není na újmu uznání podílových jednotek nebo akcií takového subjektu jakožto kolaterálu.

6.  
Pro účely odstavce 5, pokud subjekt kolektivního investování (dále jen „původní subjekt kolektivního investování“) nebo jeho podkladové subjekty kolektivního investování nejsou omezeny na investice do nástrojů, které jsou způsobilé podle odstavců 1 a 4, mohou instituce použít podílové jednotky nebo akcie tohoto subjektu kolektivního investování jako kolaterál na částku rovnající se hodnotě způsobilých aktiv, které tento subjekt kolektivního investování drží, za předpokladu, že subjekt kolektivního investování nebo kterýkoliv z jeho podkladových subjektů kolektivního investování investoval do neuznatelných aktiv v maximální míře povolené v rámci svého oprávnění.

Pokud jakýkoliv podkladový subjekt kolektivního investování má svoje vlastní podkladové subjekty kolektivního investování, mohou instituce použít podílové jednotky nebo akcie původního subjektu kolektivního investování jako způsobilý kolaterál za předpokladu, že používají metodiku stanovenou v prvním pododstavci.

Pokud mohou mít neuznatelná aktiva zápornou hodnotu v důsledku závazků nebo podmíněných závazků vyplývajících z vlastnictví, instituce učiní oba tyto kroky:

a) 

vypočtou celkovou hodnotu neuznatelných aktiv;

b) 

pokud částka získaná podle písmene a) je negativní, odečtou absolutní hodnotu částky od celkové hodnoty způsobilých aktiv.

7.  
Pokud jde o odst. 1 písm. b) až e), tak v případě, že cenný papír má dvě úvěrová hodnocení vypracovaná externími ratingovými agenturami, použijí instituce méně příznivé hodnocení. Pokud má cenný papír více než dvě úvěrová hodnocení vypracovaná externími ratingovými agenturami, instituce použijí dvě nejpříznivější úvěrová hodnocení. Pokud se tato dvě nejpříznivější úvěrová hodnocení liší, instituce použijí úvěrové hodnocení méně příznivé.
8.  

ESMA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a) 

hlavní indexy uvedené v odst. 1 písm. f) tohoto článku, čl. 198 odst. 1 písm. a), čl. 224 odst. 1 a 4 a čl.299 odst. 2 písm. e);

b) 

uznané burzy uvedené v odst. 4 písm. a) tohoto článku a v čl. 198 odst. 1 písm. a), čl. 224 odst. 1 a 4, čl. 299 odst. 2 písm. e), čl. 400 odst. 2 písm. k), čl. 416 odst. 3 písm. e), čl. 428 odst. 1 písm. c) a v příloze III bodu 12 podle podmínek stanovených v čl. 4 odst. 1 bodu 72.

ESMA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 31. prosince 2014.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 15 nařízení (EU) č. 1095/2010.

Článek 198

Další možnosti uznání kolaterálu pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

1.  

Kromě kolaterálu stanoveného v článku 197 může instituce, která používá komplexní metodu finančního kolaterálu stanovenou v článku 223, používat jako způsobilý kolaterál níže uvedené položky:

a) 

akcie nebo konvertibilní dluhopisy nezahrnuté do hlavního indexu, ale obchodované na uznané burze;

b) 

podílové jednotky nebo akcie subjektů kolektivního investování, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

i) 

podílové jednotky nebo akcie jsou denně kótovány na kapitálovém trhu;

ii) 

subjekty kolektivního investování jsou omezeny na investice do nástrojů, které jsou uznatelné podle čl. 197 odst. 1 a 4 a na položky uvedené v písm. a) tohoto pododstavce.

V případě, kdy subjekt kolektivního investování investuje do podílových jednotek nebo akcií jiného subjektu kolektivního investování, se podmínky písm. a) a b) tohoto odstavce použijí na takové podkladové subjekty kolektivního investování obdobně.

Použití derivátových nástrojů k zajištění povolených investic subjektem kolektivního investování není na újmu uznání podílových jednotek nebo akcií takového subjektu jakožto kolaterálu.

2.  
Pokud subjekt kolektivního investování nebo jakýkoliv podkladový subjekt kolektivního investování není omezen na investice do nástrojů, které jsou uznatelné podle čl. 197 odst. 1 a 4 a na položky uvedené v odst. 1 písm. a), mohou instituce používat podílové jednotky nebo akcie takového subjektu kolektivního investování jako kolaterál na částku rovnající se hodnotě způsobilých aktiv, která drží tento subjekt kolektivního investování, za předpokladu, že tento subjekt kolektivního investování nebo kterýkoliv z jeho podkladových subjektů kolektivního investování investoval do neuznatelných aktiv v maximální míře povolené v rámci svého oprávnění.

Pokud mohou mít neuznatelná aktiva zápornou hodnotu v důsledku závazků nebo podmíněných závazků vyplývajících z vlastnictví, instituce učiní oba tyto kroky:

a) 

vypočtou celkovou hodnotu neuznatelných aktiv;

b) 

pokud částka získaná podle písmene a) je negativní, odečtou absolutní hodnotu uvedené částky od celkové hodnoty způsobilých aktiv.

Článek 199

Další možnosti uznání kolaterálu pro účely přístupu IRB

1.  

Kromě kolaterálu uvedeného v článcích 197 a 198 mohou instituce, které vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB, použít také tyto formy kolaterálu:

a) 

kolaterál ve formě nemovitého majetku podle odstavců 2, 3 a 4;

b) 

pohledávky podle odstavce 5;

c) 

další hmotný kolaterál podle odstavců 6 a 8;

d) 

pronájem podle odstavce 7.

▼C8

2.  

Není-li stanoveno jinak podle čl. 124 odst. 2, instituce mohou použít jako způsobilý kolaterál obytné nemovitosti, které obývá nebo bude obývat, nebo které pronajímá nebo bude pronajímat vlastník nebo skutečný majitel v případě osobních investičních společností, a obchodní nemovitosti, včetně kanceláří nebo jiných obchodních prostor, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

▼B

a) 

hodnota nemovitosti nezávisí významně na úvěrové kvalitě dlužníka. Instituce mohou při určování, zda je taková závislost významná, vyloučit situace, kdy hodnotu nemovitostí i plnění ze strany dlužníka ovlivňují čistě makroekonomické faktory;

b) 

riziko dlužníka nezávisí významně na výnosech z dané nemovitosti či projektu, ale na základní schopnosti dlužníka splatit dluh z jiných zdrojů, a tudíž splacení dluhu významně nezávisí na jakémkoliv peněžním toku vytvářeném danou nemovitostí, která slouží jako kolaterál.

3.  

Instituce se mohou odchýlit od odst. 2 písm. b) v případě expozic zajištěných obytnými nemovitostmi, které se nacházejí na území členského státu, pokud příslušný orgán dotyčného členského státu zveřejnil důkazy o tom, že na daném území existuje rozvinutý a zavedený trh s obytnými nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje tyto limity:

a) 

ztráty z úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí až do výše 80 % tržní hodnoty nebo 80 % zástavní hodnoty nemovitosti, není-li stanoveno jinak podle čl. 124 odst. 2, nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí v každém daném roce;

b) 

celkové ztráty z úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí nepřesahují 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných obytnou nemovitostí v daném roce.

Jestliže jedna z podmínek uvedených v písmenech a) a b) prvního pododstavce není v daném roce splněna, instituce nesmí použít postup stanovený v uvedeném pododstavci, dokud obě podmínky nebudou v následujícím roce opět splněny.

4.  

Instituce se mohou odchýlit od odst. 2 písm. b) pro obchodní nemovitosti nacházející se na území členského státu, pokud příslušný orgán dotyčného členského státu zveřejnil důkazy o tom, že na daném území existuje rozvinutý a zavedený trh s obchodními nemovitostmi se ztrátovostí, která nepřekračuje žádný z těchto limitů:

a) 

ztráty z úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi až do 50 % tržní hodnoty nebo 60 % zástavní hodnoty nemovitosti nepřekračují 0,3 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi v každém daném roce;

b) 

celkové ztráty z úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi nepřesahují 0,5 % nesplacených úvěrů zajištěných obchodními nemovitostmi v každém daném roce.

Jestliže jedna z podmínek uvedených v písmenech a) a b) prvního pododstavce není v daném roce splněna, instituce nesmí použít postup stanovený v uvedeném pododstavci, dokud obě podmínky nebudou v následujícím roce opět splněny.

5.  
Instituce mohou využít jako způsobilý kolaterál pohledávku spojenou s obchodní transakcí nebo s transakcemi s původní splatností maximálně jeden rok. Uznatelné pohledávky nezahrnují pohledávky spojené se sekuritizací, subparticipací nebo s úvěrovými deriváty, nebo pohledávky za ekonomicky spjatými osobami.
6.  

Příslušné orgány povolí, aby instituce použila jako způsobilý kolaterál jiné druhy hmotného kolaterálu než ty, které jsou uvedeny v odstavcích 2, 3 a 4, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

►C8  existují likvidní trhy, doložené četnými transakcemi s ohledem na druh aktiva, pro realizaci kolaterálu rychlým a ekonomicky účinným způsobem. ◄ Instituce posuzují tuto podmínku pravidelně a rovněž v případech, kdy z informací plyne, že nastávají podstatné změny na trhu;

b) 

existují zavedené, veřejně dostupné tržní ceny daného kolaterálu. Instituce mohou považovat tržní ceny za zavedené, pokud plynou ze spolehlivých zdrojů informací, jako jsou veřejné indexy, a odrážejí cenu transakcí za obvyklých podmínek. Instituce mohou považovat tržní ceny za veřejně dostupné, pokud jsou tyto ceny zveřejňovány, snadno přístupné, a je možné je získávat pravidelně, aniž by to představovalo nepatřičnou administrativní nebo finanční zátěž;

c) 

instituce analyzuje tržní ceny, čas a náklady potřebné ke zpeněžení kolaterálu a realizované výnosy z kolaterálu;

d) 

instituce prokáže, že realizované výnosy z kolaterálu nejsou nižší než 70 % hodnoty kolaterálu ve více než 10 % všech likvidací pro daný typ kolaterálu. Pokud existuje podstatné kolísání tržních cen, instituce prokáže ke spokojenosti příslušných orgánů, že její ocenění kolaterálu je dostatečně konzervativní.

Instituce dokumentují splnění podmínek uvedených v prvním pododstavci písm. a) až d) a těch, které jsou uvedeny v článku 210.

7.  
S výhradou ustanovení čl. 230 odst. 2, pokud jsou požadavky uvedené v článku 211 splněny, může být s expozicemi, které vznikly z pronájmu majetku instituce třetí osobě, nakládáno stejným způsobem jako s úvěry zajištěnými stejným druhem nemovitosti.
8.  
EBA zveřejní seznam druhů hmotného kolaterálu, u nichž mohou instituce předpokládat, že splňují podmínky uvedené v odst. 6 písm. a) a b).

Článek 200

Ostatní majetkové zajištění úvěrového rizika

Instituce mohou jako způsobilý kolaterál použít tato ostatní majetková zajištění úvěrového rizika:

a) 

hotovost nebo hotovostní nástroje v držení třetí strany, která je institucí, jestliže tato hotovost nebo hotovostní nástroje nejsou ve správě třetí strany a jsou zastavené ve prospěch instituce poskytující úvěr;

b) 

životní pojistky zastavené ve prospěch instituce poskytující úvěr;

▼M9

c) 

nástroje vydané třetí stranou, která je institucí, nebo investičním podnikem, jež budou na požádání touto institucí nebo tímto investičním podnikem zpětně odkoupeny.

▼B

Pododdíl 2

Osobní zajištění úvěrového rizika

Článek 201

Způsobilost poskytovatelů zajištění pro účely všech přístupů

1.  

Instituce mohou jako způsobilé poskytovatele osobního zajištění úvěrového rizika použít tyto strany:

a) 

ústřední vlády a centrální banky;

b) 

orgány regionální nebo místní správy;

c) 

mezinárodní rozvojové banky;

d) 

mezinárodní organizace, pokud expozicím vůči nim je podle článku 117 přidělena riziková váha 0 %;

e) 

subjekty veřejného sektoru, pokud se s pohledávkami vůči nim zachází podle článku 116;

f) 

instituce a finanční instituce, u nichž se s expozicemi vůči nim zachází jako s expozicemi vůči institucím podle čl. 119 odst. 5;

g) 

další podniky, včetně mateřských, dceřiných a přidružených podniků instituce, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

i) 

tyto další podniky mají úvěrové hodnocení vypracované externí ratingovou agenturou;

ii) 

v případě institucí, které vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB, tyto další podniky nemají úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou a jsou interně ohodnoceny danou institucí;

▼M8

h) 

způsobilé ústřední protistrany.

▼B

2.  
V případě, že instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB, musí být ručitel, aby byl způsobilý jako poskytovatel osobního zajištění úvěrového rizika, institucí interně ohodnocen v souladu s ustanoveními kapitoly 3 oddílu 6.

Příslušné orgány zveřejní a budou udržovat seznam těchto finančních institucí, které jsou způsobilými poskytovateli osobního zajištění úvěrového rizika podle odst. 1 písm. f), nebo hlavních kritérií pro určování těchto způsobilých poskytovatelů osobního zajištění úvěrového rizika, spolu s popisem použitelných obezřetnostních požadavků, a svůj seznam budou sdílet s dalšími příslušnými orgány v souladu s článkem 117 směrnice 2013/36/EU.

Článek 202

Způsobilost poskytovatelů zajištění pro účely přístupu IRB, kteří splňují podmínky pro uplatnění postupu stanoveného v čl. 153 odst. 3

▼M9

Instituce může využívat instituce, investiční podniky, pojišťovny a zajišťovny a exportní úvěrové agentury jako způsobilé poskytovatele osobního zajištění úvěrového rizika, kteří splňují podmínky pro uplatnění postupu stanoveného v čl. 153 odst. 3, v případě, že splňují všechny tyto podmínky:

▼B

a) 

mají dostatečné odborné znalosti pro poskytování osobního zajištění úvěrového rizika;

b) 

jsou regulovány způsobem rovnocenným pravidlům stanoveným v tomto nařízení, nebo měly v době, kdy bylo poskytnuto zajištění úvěru, úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou, kterému byl agenturou EBA přiřazen stupeň úvěrové kvality 3 nebo vyšší podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům uvedených v kapitole 2;

▼C8

c) 

v době, kdy bylo poskytnuto zajištění úvěru nebo v jakémkoli období poté, měly interní rating s PD stejnou nebo nižší než je pravděpodobnost selhání u stupně úvěrové kvality 2 nebo vyššího podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům uvedených v kapitole 2;

d) 

mají interní rating s PD stejnou nebo nižší než je pravděpodobnost selhání u stupně úvěrové kvality 3 nebo vyššího podle pravidel pro stanovení rizikových vah expozic vůči podnikům uvedených v kapitole 2.

▼B

Pro účely tohoto článku nepožívá zajištění úvěru poskytnuté exportní úvěrovou agenturou výhod výslovné protizáruky ze strany ústřední vlády.

Článek 203

Způsobilost záruk jako osobního zajištění úvěrového rizika

Instituce mohou jako způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika využívat záruky.

Pododdíl 3

Druhy derivátů

Článek 204

Způsobilé druhy úvěrových derivátů

1.  

Instituce mohou jako způsobilé zajištění úvěrového rizika využívat následující druhy úvěrových derivátů a nástrojů, které mohou být z těchto úvěrových derivátů složeny, nebo nástrojů s obdobnou ekonomickou podstatou:

a) 

swapy úvěrového selhání („credit default swaps“);

b) 

swapy veškerých výnosů („total return swaps“);

c) 

úvěrové dluhové cenné papíry do výše, v jaké jsou podloženy hotovostí.

Zajištění úvěrového rizika nelze uznat v případě, kdy instituce toto zajištění koupí prostřednictvím swapu veškerých výnosů a čisté platby obdržené ze swapu eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje odpovídající snížení hodnoty zajištěných aktiv (snížením reálné hodnoty, nebo tvorbou opravných položek).

2.  
Pokud instituce provádí vnitřní zajištění pomocí úvěrového derivátu tak, aby toto zajištění úvěrového rizika bylo způsobilé jakožto zajištění úvěrového rizika pro účely této kapitoly, úvěrové riziko, které je převedeno do obchodního portfolia, musí být převedeno na třetí stranu nebo strany.

Pokud bylo vnitřní zajištění provedeno v souladu s prvním pododstavcem a požadavky uvedené v této kapitole byly splněny, instituce použijí pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě pořizování osobního zajištění úvěrového rizika pravidla stanovená v oddílech 4 až 6.

▼M8

Článek 204a

Způsobilé druhy akciových derivátů

1.  
Instituce mohou používat akciové deriváty, které jsou swapy veškerých výnosů nebo mají obdobnou ekonomickou podstatu jako způsobilé zajištění úvěrového rizika pouze za účelem provádění vnitřního zajištění.

Zajištění úvěrového rizika se nepovažuje za způsobilé zajištění úvěrového rizika v případě, kdy instituce toto zajištění koupí prostřednictvím swapu veškerých výnosů a čisté platby obdržené ze swapu eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje odpovídající snížení hodnoty zajištěných aktiv ani snížením reálné hodnoty, ani tvorbou opravných položek.

2.  
Pokud instituce provádí vnitřní zajištění pomocí akciového derivátu, aby toto vnitřní zajištění bylo považováno za způsobilé zajištění úvěrového rizika pro účely této kapitoly, musí být úvěrové riziko, které je převedeno do obchodního portfolia, převedeno na třetí stranu nebo strany.

Pokud bylo vnitřní zajištění provedeno v souladu s prvním pododstavcem a požadavky uvedené v této kapitole byly splněny, instituce použijí pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě pořizování osobního zajištění úvěrového rizika pravidla stanovená v oddílech 4 až 6 této kapitoly.

▼B

Oddíl 3

Požadavky

Pododdíl 1

Majetkové zajištění úvěrového rizika

Článek 205

Požadavky na dohody o rozvahovém započtení jiné než rámcové dohody o započtení podle článku 206

Dohody o rozvahovém započtení jiné než rámcové dohody podle článku 206 se považují za způsobilou formu snižování úvěrového rizika, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

musí být právně účinné a vymahatelné podle všech relevantních právních řádů, a to i v případě insolvence nebo úpadku protistrany;

b) 

instituce jsou schopny kdykoli určit aktiva a závazky, které jsou předmětem uvedených dohod;

c) 

instituce průběžně sledují a kontrolují rizika spojená s ukončením zajištění úvěrového rizika;

d) 

instituce průběžně sledují a kontrolují příslušné expozice jako čisté pozice.

Článek 206

Požadavky na rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu

Rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu se považují za způsobilé formy snižování úvěrového rizika, pokud kolaterál poskytnutý podle těchto dohod splňuje všechny požadavky stanovené v čl. 207 odst. 2 až 4 a pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

jsou právně účinné a vymahatelné podle všech relevantních právních řádů, a to i v případě insolvence nebo úpadku protistrany;

b) 

dávají protistraně, která není v selhání, právo ukončit a uzavřít včas všechny transakce, na které se vztahuje tato dohoda, v případě selhání druhé protistrany, a to i v případě konkursu nebo insolvence této protistrany;

c) 

umožňují započtení zisků a ztrát z transakcí uzavřených podle této rámcové dohody tak, aby byla stanovena jen jediná čistá částka, kterou dluží jedna strana druhé.

Článek 207

Požadavky na finanční kolaterál

1.  
Finanční kolaterál a zlato se považují za způsobilý kolaterál pro účely všech přístupů a metod, jsou-li splněny všechny požadavky stanovené v odstavcích 2 až 4.
2.  
Mezi úvěrovou kvalitou dlužníka a hodnotou kolaterálu nesmí být podstatná pozitivní korelace. Dojde-li k výraznému snížení hodnoty kolaterálu, tato skutečnost nesmí být sama o sobě důvodem k výraznému zhoršení úvěrové kvality dlužníka. Stane-li se úvěrová kvalita dlužníka kritickou, tato skutečnost nesmí být sama o sobě důvodem k výraznému snížení hodnoty kolaterálu.

Cenné papíry vydané dlužníkem nebo členem ekonomicky spjaté skupiny osob, nejsou uznatelné jako způsobilý kolaterál. Aniž je dotčeno toto pravidlo, jsou kryté dluhopisy dlužníka, které splňují podmínky článku 129, uznatelné jako způsobilý kolaterál, pokud jsou poskytnuty jako kolaterál pro repo obchod, za předpokladu, že splňují podmínky stanovené v prvním pododstavci.

3.  
Instituce musí splňovat všechny smluvní a zákonné požadavky ohledně vymahatelnosti dohod o kolaterálu podle právního řádu, kterému jejich nárok na daný kolaterál podléhá, a uskutečnit všechny kroky nezbytné k tomu, aby tato vymahatelnost byla zajištěna.

Instituce musí provést dostatečnou právní analýzu, jež potvrdí vymahatelnost dohod o kolaterálu ve všech relevantních právních řádech. Dle potřeby musí takovou právní analýzu opakovat, aby byla vymahatelnost zajištěna trvale.

4.  

Instituce musí splňovat všechny následující provozní požadavky:

a) 

řádně zdokumentují dohody o kolaterálu a mají jasný a spolehlivý postup pro včasnou realizaci kolaterálu;

b) 

využívají spolehlivé procesy a postupy pro řízení rizik spojených s využitím kolaterálu - včetně rizik spojených se ztrátou nebo snížením zajištění úvěrového rizika, rizik nesprávného ocenění, rizik spojených s ukončením zajištění úvěrového rizika, rizika koncentrace vyplývajícího z využití kolaterálu a vazby na celkový rizikový profil instituce;

c) 

mají zdokumentovány zásady a postupy týkající se přijímaných druhů a výše kolaterálu;

d) 

vypočítávají tržní hodnotu kolaterálu a odpovídajícím způsobem ji přeceňují alespoň jednou za šest měsíců a vždy, když mají důvod se domnívat, že došlo k značnému poklesu tržní hodnoty kolaterálu;

e) 

v případech, kdy je kolaterál v držení třetí strany, podniknou instituce přiměřené kroky, aby zajistily, že tato třetí strana bude kolaterál držet odděleně od svých vlastních aktiv;

f) 

zajistí vyčlenění dostatečných zdrojů pro řádné plnění maržových dohod s protistranami financujícími OTC deriváty a cenné papíry, měřeno včasností a přesností jejich odchozích výzev k dodatkové úhradě marže a dobou odezvy na příchozí výzvy;

g) 

mají zavedeny zásady řízení kolaterálu za účelem kontroly, sledování a vykazování následujících údajů:

i) 

rizika, jimž je maržové dohody vystavují;

▼C8

ii) 

rizika koncentrace pro určité druhy aktiv použitých jako kolaterál;

iii) 

opětovného použití kolaterálu včetně možných deficitů likvidity vyplývajících z opětovného použití kolaterálu přijatého od protistran;

▼B

iv) 

vzdání se práv na kolaterál poskytnutý protistranám.

5.  
Kromě splnění všech požadavků stanovených v odstavcích 2 až 4, aby finanční kolaterál byl uznatelný jako způsobilý kolaterál pro účely jednoduché metody finančního kolaterálu, musí být zbytková splatnost zajištění nejméně stejně dlouhá jako zbytková splatnost expozice.

Článek 208

Požadavky na nemovitou zástavu

1.  
Nemovitý majetek lze považovat za způsobilý kolaterál pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny požadavky stanovené v odstavcích 2 až 5.
2.  

Je třeba splňovat tyto požadavky na právní jistotu:

a) 

zástavní právo nebo obdobná jistota jsou vymahatelné ve všech právních řádech relevantních k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a musí být řádně a včas zapsány;

b) 

veškeré právní požadavky na vznik zástavy byly splněny;

c) 

dohoda o zajištění a s ní související právní postupy umožňují instituci realizovat hodnotu zajištění v přiměřené lhůtě.

3.  

Je třeba, aby byly splněny tyto požadavky na sledování hodnoty nemovitostí a na oceňování nemovitostí:

a) 

instituce sledují hodnotu nemovitosti často a nejméně jednou ročně u obchodních nemovitostí a nejméně jednou za tři roky v případě obytných nemovitostí. Instituce provádějí sledování častěji v případě, že na trhu dochází k výrazným změnám podmínek;

b) 

►C8  ocenění nemovitosti se přezkoumá, pokud z údajů, které má instituce k dispozici, vyplývá, že hodnota nemovitosti se mohla v porovnání se všeobecnými tržními cenami podstatně snížit, tento přezkum je prováděn znalcem, který má potřebnou kvalifikaci, schopnosti a zkušenosti, aby mohl provést ocenění, a který je nezávislý na procesu rozhodování o poskytnutí úvěru. ◄ U půjček, které přesahují 3 milióny EUR nebo 5 % kapitálu instituce, musí tento znalec přezkoumat ocenění nemovitosti nejméně jednou za tři roky.

Pro sledování hodnoty nemovitosti a identifikaci nemovitosti, u níž je nutné přecenění, mohou instituce využívat statistické metody.

4.  
Instituce jasně zdokumentují druhy obytných a obchodních nemovitostí, které přijímají, a své zásady pro poskytování úvěrů v této oblasti.
5.  
Instituce mají zavedeny postupy pro sledování, zda je nemovitost přijatá jako zajištění úvěrového rizika dostatečně pojištěna proti nebezpečí poškození.

Článek 209

Požadavky na pohledávky

1.  
Pohledávky se považují za způsobilý kolaterál, pokud jsou splněny všechny požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3.
2.  

Je třeba splňovat tyto požadavky na právní jistotu:

a) 

právní mechanismus, na jehož základě je tento kolaterál instituci poskytující úvěr poskytnut, musí být důkladně propracovaný, účinný a musí zajistit, že tato instituce má ke kolaterálu jasná práva včetně práva na výnosy z prodeje kolaterálu;

b) 

instituce učiní všechny kroky nezbytné ke splnění místních požadavků na vymahatelnost svých nároků z tohoto zajištění. Instituce poskytující úvěr musí mít prvořadý nárok na tento kolaterál, ačkoli tyto nároky mohou být podřízené nárokům přednostních věřitelů, jejichž postavení plyne z právních předpisů;

c) 

instituce provedou dostatečnou právní analýzu, jež potvrdí vymahatelnost dohod o kolaterálu ve všech relevantních právních řádech;

d) 

řádně zdokumentují dohodu o kolaterálu a mají jasný a spolehlivý postup pro včasnou realizaci kolaterálu;

e) 

instituce mají zavedeny postupy, které zajistí, že všechny právní podmínky nezbytné pro prohlášení selhání dlužníka a včasnou realizaci kolaterálu jsou splněny;

f) 

v případě finančních potíží dlužníka nebo selhání z jeho strany musí být instituce ze zákona oprávněna prodat nebo postoupit pohledávky třetím stranám bez souhlasu osob z těchto pohledávek zavázaných.

3.  

Jsou splněny tyto požadavky na řízení rizik:

a) 

instituce má řádné postupy pro stanovení úvěrového rizika spojeného s pohledávkami. Tyto postupy zahrnují analýzy dlužníkova podnikání a odvětví a druhů zákazníků, s nimiž dlužník obchoduje. Pokud instituce spoléhá na své dlužníky u hodnocení úvěrového rizika jejich zákazníků, musí ověřit postupy úvěrování uplatňované dlužníky, aby se ujistila o jejich spolehlivosti a důvěryhodnosti;

b) 

rozdíl mezi objemem expozice a hodnotou pohledávek odráží všechny příslušné faktory, včetně nákladů realizace, koncentrace uvnitř seskupení pohledávek zastavených jedním dlužníkem a možného rizika koncentrace v rámci celkových expozic instituce mimo těch, které jsou řízeny v rámci obecné metodiky instituce. Instituce udržují průběžný a vhodný postup sledování pohledávek. Rovněž pravidelně přezkoumávají dodržování úvěrových podmínek, omezení souvisejících s ochranou životního prostředí a jiných zákonných požadavků;

c) 

pohledávky zastavené dlužníkem musí být diverzifikovány a nesmí být v přílišné korelaci s tímto dlužníkem. V případech podstatné pozitivní korelace instituce zohlední ve stanovení marže pro celé seskupení kolaterálu doprovodná rizika vyplývající z této korelace;

d) 

instituce nepoužije jako způsobilé zajištění úvěrů pohledávky vůči osobám spojeným s dlužníkem, včetně dceřiných podniků a zaměstnanců;

e) 

instituce mají zavedený zdokumentovaný postup inkasa pohledávek v případech finančních těžkostí dlužníka. Instituce mají odpovídající postupy inkasa i v případě, že u inkasa běžně spoléhají na své dlužníky.

Článek 210

Požadavky pro ostatní hmotný kolaterál

Fyzický kolaterál jiný než kolaterál ve formě nemovitosti se považuje za způsobilý kolaterál pro účely přístupu založeného na interním ratingu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

dohoda o kolaterálu, podle níž je hmotný kolaterál instituci poskytnut, musí být účinná a vymahatelná ve všech relevantních právních řádech a musí instituci umožňovat, aby hodnotu kolaterálu realizovala v přiměřené lhůtě;

b) 

s jedinou výjimkou povolených prvořadých nároků uvedených v čl. 209 odst. 2 písm. b), jsou jako způsobilý kolaterál uznatelná pouze první zástavní práva nebo věcná břemena vázaná na kolaterál a instituce musí mít přednostní právo před všemi ostatními věřiteli na uspokojení z realizovaných výnosů z kolaterálu;

c) 

instituce pravidelně sledují hodnotu kolaterálu, a to alespoň jednou ročně. Instituce provádějí sledování častěji v případě, že na trhu dochází k výrazným změnám podmínek;

d) 

dohoda o úvěru musí obsahovat podrobný popis kolaterálu, jakož i podrobné údaje o způsobu a četnosti přeceňování;

e) 

instituce v interních úvěrových strategiích a postupech, které jsou dostupné k přezkumu, jasně zdokumentují, které druhy hmotného kolaterálu přijímají a které zásady a postupy zavedly s ohledem na přiměřenou hodnotu jednotlivých druhů hmotného kolaterálu ve vztahu k objemu příslušné expozice;

f) 

s ohledem na strukturu transakcí se instituce ve své úvěrové politice zaměří na tyto aspekty:

i) 

odpovídající požadavky na kolaterál ve vztahu k objemu expozice;

ii) 

schopnost snadno kolaterál realizovat;

iii) 

schopnost objektivně stanovit cenu nebo tržní hodnotu;

iv) 

četnost, s jakou je možno tuto hodnotu zjistit (včetně odborných odhadů nebo ocenění);

v) 

volatilitu nebo substitut volatility hodnoty kolaterálu.

g) 

při oceňování a přeceňování berou instituce plně v úvahu každé fyzické nebo morální opotřebení kolaterálu, přičemž věnují zvláštní pozornost účinkům zastarávání u kolaterálu citlivého na módnost a aktuálnost;

h) 

instituce mají právo na kontrolu kolaterálu na místě. Mají rovněž zavedeny zásady a postupy, které upravují výkon tohoto práva kontroly na místě;

i) 

kolaterál přijatý jako zajištění musí být řádně pojištěn proti riziku poškození a instituce mají zavedeny postupy pro kontrolu této povinnosti.

Článek 211

Požadavky pro zacházení s expozicemi z pronájmu jako se zajištěnými expozicemi

Instituce nakládají s expozicemi z nájemních transakcí jako s expozicemi zajištěnými tím druhem majetku, jenž je předmětem nájmu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

jsou splněny podmínky uvedené v článku 208 nebo případně 210, aby tento druh věci, která je předmětem nájmu, mohl být uznán jako způsobilý kolaterál;

b) 

pronajímatel má robustní řízení rizik s ohledem na způsob využití předmětu nájmu, jeho umístění, jeho stáří a plánovanou dobu používání, včetně přiměřeného sledování hodnoty zajištění;

c) 

pronajímatel je vlastníkem aktiva a je schopen uplatnit svá vlastnická práva včas;

d) 

pokud to není potvrzeno již při výpočtu hodnoty LGD, rozdíl mezi hodnotou neumořené částky a tržní hodnotou zajištění není natolik velký, aby přesáhl účinek snižování úvěrového rizika, který má mít předmět nájmu.

Článek 212

Požadavky na ostatní majetkové zajištění úvěrového rizika

1.  

Hotovostní vklad nebo hotovostní nástroje v držení třetí strany, která je institucí, jsou způsobilé pro postup upravený v čl. 232 odst. 1, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

pohledávka dlužníka za třetí stranou, která je institucí, je veřejně zastavena nebo postoupena na instituci poskytující úvěr a tato zástava nebo postoupení jsou právně účinné a vymahatelné ve všech relevantních právních řádech a jsou bezpodmínečné a neodvolatelné;

b) 

daná zástava nebo postoupení musí být třetí straně, která je institucí, oznámeno;

c) 

v důsledku tohoto oznámení může tato třetí strana, která je institucí, provádět platby výlučně ve prospěch instituce poskytující úvěr nebo ve prospěch jiných stran, avšak pouze se souhlasem instituce poskytující úvěr.

2.  

Životní pojištění zastavené ve prospěch instituce poskytující úvěr lze považovat za způsobilý kolaterál, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

životní pojištění je veřejně zastaveno nebo postoupeno instituci poskytující úvěr;

b) 

společnost poskytující životní pojištění je o této zástavě nebo postoupení informována a v důsledku tohoto oznámení nesmí vyplácet částky splatné podle této smlouvy bez předchozího souhlasu instituce poskytující úvěr;

c) 

instituce poskytující úvěr má právo v případě selhání dlužníka zrušit pojistnou smlouvu a obdržet odbytné;

d) 

instituce poskytující úvěr je informována o jakémkoli nezaplacení pojistného pojistníkem;

e) 

zajištění úvěrového rizika se poskytuje na celou dobu úvěru do jeho splatnosti. Pokud to není možné, protože pojistný vztah končí před uplynutím úvěrového vztahu, instituce zajistí, aby částka, která vyplývá z pojistné smlouvy, sloužila instituci jako zajištění až do konce durace úvěrové smlouvy;

f) 

zástava nebo postoupení jsou právně účinné a vymahatelné ve všech právních řádech relevantních v době uzavření úvěrové smlouvy;

g) 

částka odbytného je potvrzena společností poskytující životní pojištění a je neredukovatelná;

h) 

částka odbytného je splatná na výzvu společností poskytující životní pojištění bez zbytečného odkladu;

i) 

o částku odbytného nelze požádat bez předchozího souhlasu instituce;

j) 

společnost poskytující životní pojištění spadá do oblasti působnosti směrnice 2009/138/ES nebo podléhá dohledu příslušného orgánu třetí země, která uplatňuje režimy dohledu a regulace přinejmenším rovnocenné režimům uplatňovaným v Unii.

Pododdíl 2

Osobní zajištění úvěrového rizika a úvěrové dluhové cenné papíry

Článek 213

Společné požadavky pro záruky a úvěrové deriváty

1.  

S výhradou čl. 214 odst. 1 zajištění úvěrového rizika, které je odvozeno od záruky nebo úvěrového derivátu, se považuje za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

zajištění úvěrového rizika je přímé;

b) 

rozsah zajištění úvěrového rizika je jasně definovaný a nesporný;

c) 

smlouva o zajištění úvěrového rizika neobsahuje žádné ustanovení, jehož splnění by bylo mimo přímou kontrolu věřitele a které:

i) 

by poskytovateli zajištění umožňovalo toto zajištění jednostranně zrušit;

ii) 

by zvyšovalo skutečné náklady zajištění v případě zhoršení úvěrové kvality zajištěné expozice;

iii) 

by poskytovateli zajištění umožňovalo neplnit včas v případě, že původní dlužník nezaplatil jakoukoli splatnou částku, nebo v případě, že nájemní smlouva skončila z důvodu uznání zaručené zbytkové hodnoty podle čl. 134 odst. 7 a čl. 166 odst. 4;

iv) 

by poskytovateli zajištění umožňovalo zkrátit dobu splatnosti tohoto zajištění;

d) 

smlouva o zajištění úvěrového rizika je právně účinná a vymahatelná ve všech právních řádech relevantních v době uzavření úvěrové smlouvy.

2.  
Instituce příslušným orgánům prokáže, že má k dispozici systémy k řízení případné koncentrace rizika vyplývající z jejího využívání záruk a úvěrových derivátů. Instituce je schopna prokázat ke spokojenosti příslušných orgánů, jak je její strategie pro využívání úvěrových derivátů a záruk propojena s řízením jejího celkového rizikového profilu.
3.  
Instituce splňuje všechny smluvní a zákonné požadavky týkající se vymahatelnosti smluv o osobním zajištění úvěrového rizika podle právního řádu, kterému dané zajištění podléhá, a uskuteční všechny kroky nezbytné k tomu, aby tato vymahatelnost byla zajištěna.

Instituce provedou dostatečnou právní analýzu, jež potvrdí vymahatelnost osobního zajištění úvěrového rizika ve všech relevantních právních řádech. Tento přezkum opakují podle potřeby, aby byla vymahatelnost zajištěna trvale.

Článek 214

Protizáruky vystavené státem a jinými subjekty veřejného sektoru

1.  

Instituce mohou nakládat s expozicemi podle odstavce 2 jako s expozicemi zajištěnými zárukami poskytovanými subjekty uvedenými v daném odstavci, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

protizáruka pokrývá všechny prvky úvěrového rizika spojeného s danou pohledávkou;

b) 

jak původní záruka, tak protizáruka splňují požadavky pro záruky uvedené v článku 213 a čl. 215 odst. 1 s výjimkou toho, že protizáruka nemusí být přímá;

c) 

krytí je spolehlivé a z historické zkušenosti neplyne, že krytí protizárukou by bylo méně účinné než krytí přímou zárukou vystavenou daným subjektem.

2.  

Postup stanovený v odstavci 1 se použije na expozice zajištěné zárukou, na níž je poskytnuta protizáruka kterýmkoliv z těchto subjektů:

a) 

ústřední vládou nebo centrální bankou;

b) 

regionální vládou nebo orgánem místní správy;

c) 

subjektem veřejného sektoru, pokud se s pohledávkami za ním zachází jako s pohledávkami za ústřední vládou podle čl. 116 odst. 4;

d) 

mezinárodní rozvojovou bankou nebo mezinárodní organizací, které je přidělena riziková váha 0 % podle čl. 117 odst. 2 nebo článku 118;

e) 

subjektem veřejného sektoru, pokud se s pohledávkami za ním zachází podle čl. 116 odst. 1 a 2.

3.  
Instituce použijí postup uvedený v odstavci 1 i na expozici, na niž nebyla poskytnuta protizáruka subjektem uvedeným v odstavci 2, v případě, že protizáruka této expozice je přímo zaručena jedním z těchto subjektů a podmínky uvedené v odstavci 1 jsou splněny.

Článek 215

Dodatečné požadavky na záruky

1.  

Záruky se považují za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, pokud jsou splněny všechny podmínky článku 213 a všechny následující podmínky:

a) 

v případě kvalifikovaného selhání nebo neplnění protistranou má instituce poskytující úvěr právo v přiměřené době požadovat po ručiteli jakoukoli splatnou částku související s pohledávkou, u níž je poskytnuto zajištění, a platba ručitelem nesmí být podmíněna tím, aby instituce poskytující úvěr platbu nejprve vymáhala po dlužníkovi;

V případě osobního zajištění úvěrového rizika u hypoték na obytné nemovitosti je třeba požadavky uvedené v čl. 213 odst. 1 písm. c) bodu iii) a v prvním pododstavci tohoto písmena splňovat pouze během 24 měsíců;

b) 

záruka je výslovně zdokumentovaný závazek převzatý ručitelem;

c) 

je splněna jedna z následujících podmínek:

i) 

záruka pokrývá všechny druhy plateb, které má dlužník provést v souvislosti se svým závazkem;

ii) 

pokud jsou některé druhy plateb ze záruky vyloučeny, musí instituce poskytující úvěr upravit hodnotu záruky, aby zohlednila toto omezené krytí.

2.  

V případě záruk poskytnutých v rámci vzájemných záručních režimů nebo poskytnutých jako záruky nebo protizáruky subjekty uvedenými v čl. 214 odst. 2, se požadavky uvedené v odst. 1 písm. a) tohoto článku považují za splněné, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

a) 

instituce poskytující úvěr má právo obdržet včas předběžnou platbu ručitelem, která splňuje obě následující podmínky:

i) 

představuje spolehlivý odhad výše ztráty, včetně ztrát vyplývajících z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán, kterou instituce poskytující úvěr pravděpodobně utrpí;

ii) 

je přiměřená vůči výši krytí poskytnutého zárukou;

b) 

instituce poskytující úvěr je ke spokojenosti příslušných orgánů schopna prokázat, že účinky záruky, která kryje rovněž ztráty vyplývající z neplacení úroků a jiných druhů plateb, ke kterým je dlužník zavázán, opravňuje k takovému postupu.

Článek 216

Dodatečné požadavky pro úvěrové deriváty

1.  

Úvěrové deriváty se považují za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, pokud jsou splněny všechny podmínky článku 213 a všechny tyto podmínky:

a) 

úvěrové události uvedené ve smlouvě o úvěrovém derivátu zahrnují:

i) 

nezaplacení částek splatných podle podmínek podkladového závazku, které jsou platné v době tohoto nezaplacení, s dobou odkladu, která je stejná jako doba odkladu podkladového závazku nebo kratší;

ii) 

úpadek, insolvenci či neschopnost dlužníka splatit své dluhy, jeho neschopnost nebo písemné přiznání neschopnosti obecně platit své dluhy v termínu jejich splatnosti, a podobné skutečnosti;

iii) 

restrukturalizaci podkladového závazku vyžadující prominutí nebo odložení splátek jistiny, úroků nebo poplatků, která vede k úvěrové ztrátě;

b) 

v případě, že úvěrové deriváty umožňují hotovostní vypořádání:

i) 

instituce mají k dispozici spolehlivé oceňovací postupy, které umožňují spolehlivý odhad ztráty;

ii) 

musí být jasně stanovena lhůta, v níž je provedeno přecenění podkladového závazku v závislosti na úvěrové události;

c) 

v případě, že je pro účely vypořádání vyžadováno právo a schopnost příjemce zajištění převést podkladový závazek na poskytovatele zajištění, podmínky podkladového závazku musí stanovit, že jakýkoliv požadovaný souhlas s takovýmto převodem nesmí být bezdůvodně odepírán;

d) 

jsou jasně definovány strany odpovědné za určení, zda nastala úvěrová událost;

e) 

určení úvěrové události není výlučnou odpovědností poskytovatele zajištění;

f) 

příjemce zajištění má právo nebo možnost informovat poskytovatele zajištění o tom, že nastala úvěrová událost.

Pokud úvěrové události nezahrnují restrukturalizaci podkladového závazku podle písm. a) bodu iii), může být zajištění úvěrového rizika přesto způsobilé za předpokladu snížení hodnoty podle čl. 233 odst. 2;

2.  

Nesoulad mezi podkladovým závazkem a referenčním závazkem v rámci úvěrového derivátu nebo mezi podkladovým závazkem a závazkem použitým pro účely určení, zda nastala úvěrová událost, je přípustný, pouze pokud jsou splněny obě následující podmínky:

a) 

referenční závazek nebo závazek použitý za účelem určení, zda nastala úvěrová událost, je postaven naroveň podkladovému závazku nebo je mu podřízen;

b) 

podkladový závazek a referenční závazek nebo závazek použitý za účelem určení, zda nastala úvěrová událost, jsou vydány stejným dlužníkem a obsahují právně vymahatelné doložky křížového selhání a křížového urychlení.

Článek 217

Požadavky ke splnění podmínek pro uplatnění postupu stanoveného v článku 153 odst. 3

1.  

Aby zajištění úvěrového rizika odvozené od záruky nebo úvěrového derivátu bylo způsobilé pro postup stanovený v čl. 153 odst. 3, musí splňovat následující podmínky:

a) 

podkladový závazek se týká jedné z těchto expozic:

i) 

expozice vůči podnikům uvedené v článku 147, kromě pojišťoven a zajišťoven;

ii) 

expozice vůči regionální vládě, orgánu místní správy nebo subjektu veřejného sektoru, která není posuzována jako expozice vůči ústřední vládě nebo centrální bance podle článku 147;

iii) 

expozice vůči malému nebo střednímu podniku, klasifikované jako retailová expozice podle čl. 147 odst. 5;

b) 

dlužníci podkladového závazku nejsou členy stejné skupiny, jako je poskytovatel zajištění;

c) 

expozice je zajištěna jedním z těchto nástrojů:

i) 

krátkodobými úvěrovými deriváty na jedno jméno nebo zárukami znějící na jedno jméno;

ii) 

produkty v koši prvního selhání;

iii) 

produkty v koši n-tého selhání;

d) 

zajištění úvěru splňuje příslušné požadavky stanovené v článcích 213, 215 a 216;

e) 

riziková váha spojená s expozicí před uplatněním postupu stanoveného v čl. 153 odst. 3 není ještě zahrnuta po žádné stránce do zajištění úvěru;

f) 

úvěrová instituce má právo na obdržení platby od poskytovatele zajištění a očekává ji, aniž by musela podniknout právní kroky s cílem získat platbu od protistrany. Instituce podnikne v rámci možností kroky, aby se přesvědčila, zda je poskytovatel zajištění ochoten okamžitě provést platbu, nastane-li úvěrová událost;

g) 

nabyté zajištění úvěru pokryje veškeré úvěrové ztráty, které vznikly ze zajištěné části expozice v důsledku výskytu úvěrových událostí uvedených ve smlouvě;

h) 

pokud struktura výplaty úvěrového zajištění stanoví vypořádání ve fyzické podobě, musí existovat právní jistota, pokud jde o postupitelnost půjčky, dluhopisu nebo podmíněného závazku;

i) 

pokud má instituce v úmyslu postoupit jiný závazek než podkladovou expozici, musí zaručit, že postupitelný závazek je dostatečně likvidní, aby jej instituce byla schopna nakoupit pro postoupení v souladu se smlouvou;

j) 

podmínky ujednání o zajištění úvěrového rizika jsou právně potvrzeny v písemné formě jak poskytovatelem zajištění, tak i institucí;

k) 

instituce zavedou postupy k zjištění nadměrné korelace mezi úvěruschopností poskytovatele zajištění a dlužníka podkladové expozice v důsledku toho, že jejich ekonomická výkonnost závisí na společných faktorech, které se nacházejí mimo rámec faktoru systémového rizika;

l) 

v případě zajištění proti riziku rozmělnění nemůže být prodejce pohledávek nabytých za úplatu členem stejné skupiny, jako je poskytovatel zajištění.

2.  
Pro účely odst. 1 písm. c) bodu ii), instituce použije postup uvedený v čl. 153 odst. 3 na to aktivum v koši, které má nejnižší objem rizikově vážené expozice.
3.  
Pro účely odst. 1 písm. c) bodu iii) je získané zajištění v tomto rámci způsobilé, pouze pokud bylo rovněž získáno způsobilé zajištění pro (n-1) selhání nebo kdy již došlo k selhání u (n-1) aktiv v koši. Pokud tomu tak je, instituce použijí zacházení uvedené v čl. 153 odst. 3 na to aktivum v koši, které má nejnižší objem rizikově vážené expozice.

Oddíl 4

Výpočet účinků snižování úvěrového rizika

Pododdíl 1

Majetkové zajištění úvěrového rizika

Článek 218

Úvěrové dluhové cenné papíry

S investicemi do úvěrových dluhových cenných papírů vydaných institucí poskytující úvěr lze za účelem výpočtu účinku majetkového zajištění úvěrového rizika v souladu s ustanoveními tohoto pododdílu zacházet jako s hotovostním kolaterálem za předpokladu, že swap úvěrového selhání začleněný do úvěrového dluhového cenného papíru lze považovat za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika. Pro účely určení, zda lze swap úvěrového selhání začleněný do úvěrového dluhového cenného papíru považovat za způsobilé osobní zajištění úvěrového rizika, může instituce považovat podmínku uvedenou v čl. 194 odst. 6 písm. c) za splněnou.

Článek 219

Rozvahové započtení

S úvěry a vklady u instituce poskytující úvěr, jež jsou předmětem rozvahového započtení, tato instituce za účelem výpočtu účinku majetkového zajištění úvěrového rizika u úvěrů a vkladů instituce poskytující úvěr, jež jsou předmětem rozvahového započtení, které jsou denominovány ve stejné měně, zachází jako s hotovostním kolaterálem.

Článek 220

Použití metody využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility pro rámcové dohody o započtení

1.  
Pokud instituce vypočítávají „plně upravenou hodnotu expozice“ (E*) u expozic zahrnutých do způsobilé rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit nebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, vypočítají koeficienty volatility, které potřebují, buď pomocí metody využívající regulatorní koeficienty volatility, nebo metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility („metoda vlastních odhadů“), jak jsou stanoveny v článcích 223 až 226 pro komplexní metodu finančního kolaterálu.

Pro použití metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility platí stejné podmínky a požadavky jako v případě komplexní metody finančního kolaterálu.

2.  

Pro účely výpočtu E* instituce:

a) 

vypočítají čisté pozice v každé skupině cenných papírů nebo u každého druhu komodity odečtením částky v bodě ii) od částky v bodě i):

i) 

celková hodnota skupiny cenných papírů nebo komodit stejného druhu půjčených, prodaných nebo poskytnutých podle rámcové dohody o započtení;

ii) 

celková hodnota skupiny cenných papírů nebo komodit daného druhu vypůjčených, nakoupených nebo obdržených podle rámcové dohody o započtení;

b) 

vypočítají čisté pozice v každé měně, jiné než měně, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody o započtení, odečtením částky v bodě ii) od částky v bodě i):

i) 

součet celkové hodnoty cenných papírů denominovaných v této měně zapůjčených, prodaných nebo poskytnutých podle rámcové dohody o započtení a částky hotovosti v této měně vypůjčené nebo převedené podle této dohody;

ii) 

součet celkové hodnoty cenných papírů denominovaných v této měně vypůjčených, nakoupených nebo obdržených podle rámcové dohody o započtení a částky hotovosti v této měně vypůjčené nebo obdržené v rámci této dohody;

c) 

použijí koeficient volatility pro danou skupinu cenných papírů nebo hotovostní pozici na absolutní hodnotu kladné nebo záporné čisté pozice v cenných papírech v této skupině;

d) 

použijí koeficient volatility pro devizové riziko (fx) pro kladnou nebo zápornou čistou pozici v každé měně s výjimkou měny, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody o započtení.

3.  

Instituce vypočítají E * podle následujícího vzorce:

image

kde:

Ei

=

hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici (i) zahrnutou do dohody, která by se použila v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika, pokud instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu, nebo pokud instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu založeného na interním ratingu;

Ci

=

hodnota cenných papírů v každé skupině nebo komodit stejného druhu vypůjčených, nakoupených nebo obdržených nebo vypůjčené či obdržené hotovosti s ohledem na každou expozici (i);

image

=

čistá pozice (kladná či záporná) v určité skupině cenných papírů (j);

image

=

čistá pozice (kladná či záporná) v určité měně (k) jiné než měně, v níž probíhá vypořádání rámcové dohody, vypočtená podle odst. 2 písm. b);

image

=

koeficient volatility pro určitou skupinu cenných papírů (j);

image

=

koeficient volatility pro devizové riziko pro měnu (k).

4.  
Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu zahrnutých do rámcových dohod o započtení použijí instituce E* vypočítané podle odstavce 3 jako hodnotu expozice vůči protistraně vyplývající z transakcí zahrnutých do rámcové dohody o započtení pro účely článku 113 podle standardizovaného přístupu nebo kapitoly 3 podle přístupu IRB.
5.  
Pro účely odstavců 2 a 3 se „skupinou cenných papírů“ rozumí cenné papíry vydané stejným subjektem, se stejným datem emise, stejnou splatností, na které se vztahují stejné podmínky a platí pro ně stejné doby do realizace, jak je uvedeno v článcích 224 a 225.

Článek 221

Použití metody interních modelů pro rámcové dohody o započtení

1.  
Se svolením příslušných orgánů mohou instituce používat jako alternativu k metodě využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodě využívající vlastní odhady koeficientu volatility pro výpočet plně upravené hodnoty expozice (E*) vyplývající z použití uznané rámcové dohody o započtení týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu, s výjimkou transakcí s deriváty, metodu interních modelů, která zohledňuje vliv korelace mezi pozicemi v cenných papírech, které jsou předmětem dané rámcové dohody o započtení, i likviditu dotčených nástrojů.
2.  
Instituce rovněž mohou, se svolením příslušných orgánů, použít své interní modely pro maržové obchody za předpokladu, že transakce jsou zajištěny v rámci dvoustranné rámcové dohody o započtení, která splňuje požadavky stanovené v kapitole 6 oddílu 7.
3.  
Instituce může použít metodu interních modelů nezávisle na své předchozím volbě mezi standardizovaným přístupem a přístupem IRB pro výpočet objemů rizikově vážených expozic. Pokud se však instituce rozhodne používat metodu interních modelů, učiní tak u všech protistran a cenných papírů, s výjimkou nepodstatných portfolií, v jejichž případě může použít metodu využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, jak je stanoveno v článku 220.

►C2  Instituce, které obdržely svolení pro interní model měření rizika podle hlavy IV kapitoly 5, mohou ◄ použít metodu interních modelů. Pokud instituce takové svolení neobdržela, může u příslušných orgánů požádat o svolení používat metodu interních modelů pro účely tohoto článku.

4.  

Příslušné orgány povolí, aby instituce používala metodu interních modelů, pouze pokud jsou přesvědčeny, že systém instituce pro řízení rizik vyplývajících z transakcí podle rámcové dohody o započtení je koncepčně správný a řádně aplikovaný, a pokud jsou splněny následující kvalitativní standardy:

a) 

interní model měření rizika používaný pro výpočet možné cenové volatility u transakcí je úzce propojen s každodenním procesem řízení rizika instituce a slouží jako základ pro hlášení rizikových expozic vrcholnému vedení instituce;

b) 

instituce má útvar řízení rizika, který splňuje všechny tyto požadavky:

i) 

je nezávislý na obchodních útvarech a podléhá přímo vrcholnému vedení instituce;

ii) 

je odpovědný za tvorbu a používání systému řízení rizika instituce;

iii) 

denně vypracovává a analyzuje zprávy o výstupech modelu měření rizika a o vhodných opatřeních, která mají být přijata ve vztahu k limitům pozic;

c) 

každodenní zprávy vypracované útvarem řízení rizika přezkoumávají řídící pracovníci, které mají dostatečné pravomoci, aby mohly prosadit snížení přijatých pozic a celkové rizikové expozice;

d) 

instituce má v útvaru řízení rizika dostatek pracovníků se zkušenostmi v používání složitých modelů;

e) 

instituce zavedla postupy, jimiž monitoruje a zajišťuje dodržování zdokumentovaného souboru interních strategií a kontrolních mechanismů týkajících se celkové funkčnosti systému měření rizik;

f) 

modely používané institucí prokazatelně vykazují dostatečnou přesnost v měření rizik potvrzenou zpětným testováním výstupů s využitím alespoň jednoletých údajů;

g) 

instituce pravidelně provádí přísný program zátěžového testování, jehož výsledky jsou vrcholným vedením instituce přezkoumávány a reflektovány při stanovování strategií a limitů;

h) 

instituce jako součást svého běžného výkonu vnitřního auditu provádí nezávislý přezkum svého systému měření rizik. Tento přezkum se vztahuje jak na činnosti obchodních útvarů, tak i na činnosti nezávislého útvaru řízení rizika;

i) 

nejméně jednou ročně instituce provádí přezkum svého systému řízení rizika;

j) 

interní model splňuje požadavky stanovené v čl. 292 odst. 8 a 9 a v článku 294.

5.  
Interní model měření rizika používaný institucí zachycuje dostatečný počet rizikových faktorů tak, aby byla zachycena všechna podstatná cenová rizika.

Instituce může používat empirické korelace v rámci jednotlivých kategorií rizika a mezi nimi, jestliže její systém pro měření korelací je správný a řádně používaný.

6.  

Instituce, které používají metodu interních modelů, vypočítají E* podle následujícího vzorce:

image

kde:

Ei

=

hodnota expozice pro každou jednotlivou expozici (i) v rámci dohody, která by se použila v případě, že by neexistovalo zajištění úvěrového rizika, pokud instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu, nebo pokud instituce vypočítávají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB;

Ci

=

hodnota vypůjčených, nakoupených nebo obdržených cenných papírů nebo vypůjčené či obdržené hotovosti v případě každé expozice (i).

Při výpočtu objemů rizikově vážených expozic za použití interních modelů instituce použijí výstup modelu z předchozího obchodního dne.

7.  

Na výpočet možné změny hodnoty uvedené v odstavci 6 se vztahují všechny tyto požadavky:

a) 

je prováděn alespoň jednou denně;

b) 

je založen na 99 % jednostranném intervalu spolehlivosti;

c) 

je založen na době do realizace v délce 5 dnů, nebo 10 dnů v případě jiných transakcí než repo obchodů s cennými papíry nebo půjček či výpůjček cenných papírů;

d) 

je založen na skutečném období sledování nejméně jednoho roku, kromě případů, kdy je kratší období sledování ospravedlněno významným nárůstem cenové volatility;

e) 

soubor údajů použitých při výpočtu se aktualizuje každé tři měsíce.

Pokud instituce provádí repo obchod, půjčku nebo výpůjčku cenných papírů nebo komodit a maržové nebo podobné transakce nebo skupiny transakcí se započtením, které splňují kritéria stanovená v čl. 285 odst. 2, 3 a 4, minimální doba držby se uvede v soulad s dobou krytí rizika marží, která by se použila podle uvedených odstavců ve spojení s čl. 285 odst. 5.

8.  
Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát u repo obchodů anebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit anebo ostatních transakcí na kapitálovém trhu zahrnutých do rámcových dohod o započtení použijí instituce E* vypočítané podle odstavce 6 jako hodnotu expozice vůči protistraně vyplývající z transakcí zahrnutých do rámcové dohody o započtení pro účely článku 113 podle standardizovaného přístupu nebo kapitoly 3 podle přístupu IRB.
9.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění těchto otázek:

a) 

co představuje nevýznamné portfolio pro účely odstavce 3;

▼C8

b) 

kritéria pro určení, zda je interní model správný a řádně používaný pro účely odstavců 4 a 5 a rámcových dohod o započtení.

▼B

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 31. prosince 2015.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 222

Jednoduchá metoda finančního kolaterálu

1.  
Instituce mohou používat jednoduchou metodu finančního kolaterálu, pouze pokud vypočítávají objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu. Instituce nepoužijí zároveň jednoduchou metodu finančního kolaterálu i komplexní metodu finančního kolaterálu, pokud tak nečiní pro účely čl. 148 odst. 1 a čl. 150 odst. 1. Instituce nepoužijí tuto výjimku selektivně za účelem snížení kapitálových požadavků nebo za účelem provádění regulační arbitráže.
2.  
Podle jednoduché metody finančního kolaterálu instituce přidělí způsobilému finančnímu kolaterálu hodnotu rovnou jeho tržní hodnotě určené v souladu s čl. 207 odst. 4 písm. d).
3.  
Instituce přidělí těm částem hodnot expozice, které jsou zajištěny tržní hodnotou způsobilého kolaterálu, rizikovou váhu, kterou by přidělily podle kapitoly 2, pokud má instituce poskytující úvěr vůči nástroji použitému jako kolaterál přímou expozici. Pro tento účel musí být hodnota expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I rovna 100 % hodnoty položky, a nikoli hodnotě expozice uvedené v čl. 111 odst. 1.

Riziková váha zajištěné části musí být přinejmenším 20 %, s výjimkou případů uvedených v odstavcích 4 až 6. Instituce použijí na zbývající části hodnoty expozice rizikovou váhu, kterou by přidělily nezajištěné expozici vůči dané protistraně podle kapitoly 2.

4.  
Instituce přidělí rizikovou váhu 0 % zajištěným částem expozice plynoucí z repo obchodu nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů, které splňují kritéria uvedená v článku 227. Pokud protistrana takové transakce není hlavním účastníkem trhu, instituce přidělí rizikovou váhu 10 %.
5.  
V případě derivátových nástrojů uvedených v příloze II, které jsou denně tržně přeceňovány, jsou zajištěny hotovostí nebo hotovostními nástroji a neexistuje u nich nesoulad měn, instituce přidělí hodnotám jejich expozice určené podle kapitoly 6 rizikovou váhu 0 % do výše jejich zajištění.

Hodnotám expozice uvedených transakcí, jsou-li zajištěny dluhovými cennými papíry vydanými ústředními vládami nebo centrálními bankami, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle kapitoly 2, přidělí instituce rizikovou váhu 10 % do výše jejich zajištění.

6.  

Jiným transakcím než transakcím uvedeným v odstavcích 4 a 5 mohou instituce přidělit rizikovou váhu 0 %, pokud jsou expozice i kolaterál denominovány ve stejné měně a je splněna jedna z následujících podmínek:

a) 

kolaterál je ve formě hotovosti nebo hotovostního nástroje;

b) 

kolaterál je ve formě dluhových cenných papírů vydaných ústředními vládami nebo centrálními bankami, jimž by se podle článku 114 přidělila riziková váha 0 %, a jeho tržní hodnota byla snížena o 20 %.

7.  

Pro účely odstavců 5 a 6 dluhové cenné papíry vydané ústředními vládami nebo centrálními bankami zahrnují:

a) 

dluhové cenné papíry vydané regionálními vládami nebo místními orgány, pokud se s expozicemi vůči těmto orgánům podle článku 115 zachází jako s expozicemi vůči ústřední vládě, do jejíž pravomoci spadají;

b) 

dluhové cenné papíry vydané mezinárodními rozvojovými bankami, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle čl. 117 odst. 2;

c) 

dluhové cenné papíry vydané mezinárodními organizacemi, kterým je přidělena riziková váha 0 % podle článku 118;

d) 

dluhové cenné papíry vydané subjekty veřejného sektoru, pokud se s nimi zachází jako s expozicemi vůči ústředním vládám podle čl. 116 odst. 4.

Článek 223

Komplexní metoda finančního kolaterálu

1.  
Aby byla zohledněna cenová volatilita, použijí instituce při oceňování finančního kolaterálu pro účely komplexní metody finančního kolaterálu na tržní hodnotu kolaterálu koeficienty volatility, jak stanoví články 224 až 227.

V případě, že je kolaterál denominován v měně, která se liší od měny, ve které je denominována podkladová expozice, doplní instituce úpravu odrážející volatilitu měn k volatilitě kolaterálu, jak je stanoveno v článcích 224 až 227.

V případě transakcí s OTC deriváty podle dohod o započtení uznaných příslušnými orgány podle kapitoly 6 použijí instituce koeficient volatility odrážející volatilitu měn, pokud existuje nesoulad mezi měnou kolaterálu a měnou vypořádání. I v případech, kdy je v transakcích podle dohody o započtení použito více měn, použijí instituce jednotný koeficient volatility.

2.  

Instituce vypočítají hodnotu kolaterálu upravenou o volatilitu (CVA) takto:

image

kde:

C

=

hodnota kolaterálu;

HC

=

koeficient volatility pro daný kolaterál vypočtený podle článků 224 a 227;

Hfx

=

koeficient volatility pro nesoulad měn vypočtený podle článků 224 a 227.

Instituce použijí vzorec v tomto odstavci při výpočtu hodnoty kolaterálu upravené o volatilitu u všech transakcí s výjimkou transakcí podle uznaných rámcových dohod o započtení, na něž se použijí ustanovení článků 220 a 221.

3.  

Instituce vypočítají hodnotu expozice upravenou o volatilitu (EVA) takto:

image

kde:

E

=

hodnota expozice tak, jak by byla příslušně určena podle kapitoly 2, případně 3, pokud tato expozice nebyla zajištěna;

HE

=

koeficient volatility pro danou expozici vypočtený podle článků 224 a 227.

▼M8

V případě transakcí s OTC deriváty vypočítají instituce, které používají metodu stanovenou v kapitole 6 oddílu 6, hodnotu EVA takto:

EVA = E.

▼B

4.  

Pro účely výpočtu E v odstavci 3 se použijí tato ustanovení:

a) 

u institucí, které vypočítávají objemy rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu, je hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I 100 % hodnoty této položky, a nikoli hodnota expozice uvedená v čl. 111 odst. 1;

b) 

u institucí, které vypočítávají objemy rizikově vážených expozic podle přístupu IRB, vypočítají hodnotu expozice položek uvedených v čl. 166 odst. 8 až 10 s použitím konverzního faktoru 100 % namísto konverzních faktorů či procent uvedených v daných odstavcích.

5.  

Instituce vypočítají plně upravenou hodnotu expozice (E*), zohledňující jak volatilitu, tak i účinky kolaterálu snižující riziko takto:

image

kde:

EVA

=

hodnota expozice upravená o volatilitu vypočítaná podle odstavce 3;

CVAM

=

CVA dále upravená o jakýkoliv nesoulad splatností podle ustanovení oddílu 5.

▼M8

V případě transakcí s OTC deriváty vezmou instituce, které používají metody stanovené v oddílech 3, 4 a 5 kapitoly 6, v úvahu účinky kolaterálu snižující riziko v souladu s ustanoveními v příslušných oddílech 3, 4 a 5 kapitoly 6.

▼B

6.  
Instituce mohou vypočítat koeficienty volatility buď pomocí metody využívající regulatorní koeficienty volatility ►C2  uvedené v článku 224, nebo metody využívající ◄ vlastní odhady koeficientu volatility uvedené v článku 225.

Instituce se může rozhodnout, zda použije metodu využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, nezávisle na svém předchozím výběru mezi standardizovaným přístupem a přístupem IRB pro výpočet objemů rizikově vážených expozic.

Pokud však instituce používá vlastní odhady koeficientu volatility, použije tuto metodu na všechny druhy nástrojů s výjimkou nepodstatných portfolií, v jejichž případě může použít metodu využívající regulatorní koeficienty volatility.

7.  

Pokud se kolaterál skládá z několika způsobilých položek, instituce vypočítá koeficient volatility (H) takto:

image

kde:

ai

=

podíl hodnoty způsobilé položky (i) na celkové hodnotě kolaterálu;

Hi

=

koeficient volatility pro způsobilou položku (i).

Článek 224

Regulatorní koeficient volatility pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

1.  

Koeficienty volatility, které instituce použijí podle metody využívající regulatorní koeficienty volatility, za předpokladu každodenního přeceňování, jsou uvedeny v tabulkách č. 1 až č. 4 tohoto odstavce.

KOEFICIENTY VOLATILITY



Tabulka č. 1

Stupeň úvěrové kvality, s nímž je spojeno úvěrové hodnocení daného dluhového cenného papíru

Zbytková splatnost

Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v čl. 197 odst. 1 písm. b)

Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v čl. 197 odst. 1 písm. c) a d)

Koeficienty volatility pro sekuritizované pozice, které splňují kritéria v čl. 197 odst. 1 písm. h)

 

 

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

1

≤ 1 rok

0,707

0,5

0,354

1,414

1

0,707

2,829

2

1,414

 

1 ≤ 5 let

2,828

2

1,414

5,657

4

2,828

11,314

8

5,657

 

> 5 let

5,657

4

2,828

11,314

8

5,657

22,628

16

11,313

2-3

≤ 1 rok

1,414

1

0,707

2,828

2

1,414

5,657

4

2,828

 

1 ≤ 5 let

4,243

3

2,121

8,485

6

4,243

16,971

12

8,485

 

> 5 let

8,485

6

4,243

16,971

12

8,485

33,942

24

16,970

4

≤ 1 rok

21,213

15

10,607

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

 

1 ≤ 5 let

21,213

15

10,607

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

 

> 5 let

21,213

15

10,607

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se

nepoužije se



Tabulka č. 2

Stupeň úvěrové kvality, s nímž je spojeno úvěrové hodnocení krátkodobého dluhového cenného papíru spojen

Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v čl. 197 odst. 1 písm. b) s krátkodobými úvěrovými hodnoceními

Koeficienty volatility pro dluhové cenné papíry vydané subjekty popsanými v čl. 197 odst. 1 písm. c) a d) s krátkodobými úvěrovými hodnoceními

Koeficienty volatility pro sekuritizované pozice, které splňují kritéria v čl. 197 odst. 1 písm. h)

 

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

1

0,707

0,5

0,354

1,414

1

0,707

2,829

2

1,414

2-3

1,414

1

0,707

2,828

2

1,414

5,657

4

2,828



Tabulka č. 3

Jiné druhy kolaterálu nebo expozic

 

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

Akcie a konvertibilní dluhopisy zahrnuté do hlavního indexu

21,213

15

10,607

Ostatní akcie nebo konvertibilní dluhopisy kótované na uznané burze

35,355

25

17,678

Hotovost

0

0

0

Zlato

21,213

15

10,607



Tabulka č. 4

Koeficient volatility v případě nesouladu měn

20denní doba do realizace (%)

10denní doba do realizace (%)

5denní doba do realizace (%)

11,314

8

5,657

2.  

Při výpočtu koeficientů volatility podle odstavce 1 musí být splněny tyto podmínky:

a) 

v případě zajištěných úvěrových transakcí je doba do realizace 20 obchodních dnů;

b) 

v případě repo obchodů, pokud se netýkají převodu komodit nebo zaručených nároků na komodity, a půjček či výpůjček cenných papírů je doba do realizace 5 obchodních dnů;

c) 

v případě ostatních transakcí na kapitálovém trhu je doba do realizace 10 obchodních dnů.

Pokud instituce provádí transakci nebo skupinu transakcí se započtením, která splňuje kritéria stanovená v čl. 285 odst. 2, 3 a 4, minimální období držení je uvedeno v soulad s dobou krytí rizika marží, která by se použila podle uvedených odstavců.

3.  
V tabulkách č. 1 až 4 odstavce 1 a v odstavcích 4 až 6 se stupněm úvěrové kvality, ke kterému je přiřazeno úvěrové hodnocení dluhového cenného papíru, rozumí stupeň úvěrové kvality, jemuž má být úvěrové hodnocení přiřazeno podle vymezení EBA podle kapitoly 2.

Pro účely stanovení stupně úvěrové kvality, k němuž je přiřazeno úvěrové hodnocení dluhového cenného papíru podle prvního pododstavce, se rovněž použije čl. 197 odst. 7.

4.  
V případě neuznaných cenných papírů nebo komodit vypůjčených nebo prodaných v rámci repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit je koeficient volatility stejný jako v případě akcií kótovaných na uznané burze nezahrnutých do hlavního indexu.
5.  
V případě uznaných podílů v subjektech kolektivního investování se koeficientem volatility rozumí vážený průměr koeficientů volatility, které by se použily na aktiva, do nichž fond investoval podle doby do realizace transakce uvedené v odstavci 2.

Pokud instituce aktiva, do nichž fond investoval, nezná, je koeficientem volatility nejvyšší koeficient volatility, jenž by byl použit na kterékoliv z aktiv, do kterých má daný fond právo investovat.

▼M9

6.  
V případě dluhových cenných papírů bez ratingu vydaných institucemi nebo investičními podniky a splňujících kritéria uznatelnosti uvedená v čl. 197 odst. 4 jsou koeficienty volatility stejné jako v případě cenných papírů vydaných institucemi nebo podniky s externím úvěrovým hodnocením přiřazeným ke stupňům úvěrové kvality 2 nebo 3.

▼B

Článek 225

Vlastní odhady koeficientů volatility pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

1.  
Příslušné orgány svolí, aby instituce používaly vlastní odhady volatility pro výpočet koeficientů volatility, které se použijí na kolaterál a expozice, pokud tyto instituce splňují požadavky stanovené v odstavcích 2 a 3. Instituce, které získaly svolení k používání vlastních odhadů volatility, se nevrátí k používání jiných metod, kromě případů, kdy prokáží opodstatněné důvody a se svolením příslušných orgánů.

V případě dluhových cenných papírů, které mají úvěrové hodnocení od externí ratingové agentury na úrovni investičního stupně nebo lepší, mohou instituce vypočítat odhad volatility pro každou kategorii cenného papíru.

V případě dluhových cenných papírů, které mají úvěrové hodnocení od externí ratingové agentury horší než investiční stupeň, a v případě ostatního způsobilého kolaterálu, musí instituce koeficienty volatility vypočítat pro každou jednotlivou položku.

Instituce, které používají metodu využívající vlastní odhady koeficientu volatility, nesmí při odhadování volatility kolaterálu nebo nesouladu měn zohledňovat jakékoliv korelace mezi nezajištěnou expozicí, kolaterálem anebo směnnými kurzy.

Při určování příslušných kategorií instituce zohlední druh emitenta cenného papíru, externí úvěrové hodnocení cenných papírů, jejich zbytkovou splatnost a jejich pozměněnou duraci. Odhady volatility musí být pro cenné papíry zahrnuté institucí do dané kategorie reprezentativní.

2.  

Výpočet koeficientů volatility splňuje všechna tato kritéria:

a) 

instituce založí výpočet na 99 % jednostranném intervalu spolehlivosti;

b) 

instituce založí výpočet na následujících dobách do realizace:

i) 

v případě zajištěných úvěrových transakcí do 20 obchodních dnů;

ii) 

v případě repo obchodů, pokud se netýkají převodu komodit nebo garantovaných nároků na komodity, a půjček či výpůjček cenných papírů je doba do realizace 5 obchodních dnů;

iii) 

v případě ostatních transakcí na kapitálovém trhu je tato doba 10 obchodních dnů.

c) 

pokud je doba do realizace kratší či delší než doba do realizace stanovená pro daný druh transakce v písmenu b), mohou instituce upravit hodnotu koeficientu volatility pomocí vzorce druhé odmocniny času:

image

kde:

TM

=

příslušná doba do realizace;

HM

=

koeficient volatility odvozený z doby do realizace TM;

HN

=

koeficient volatility odvozený z doby do realizace TN.

d) 

instituce zohlední nelikvidnost méně kvalitních aktiv. Upraví dobu do realizace směrem nahoru, pokud existují pochybnosti ohledně likvidnosti kolaterálu. Instituce také určí případy, kdy by mohlo na základě historických údajů dojít k podcenění možné volatility. Tyto případy se řeší pomocí zátěžového scénáře;

e) 

délka historického období pozorování, které instituce používají pro výpočet koeficientů volatility, je přinejmenším jeden rok. U institucí, které používají systém vážení nebo jiné metody pro historické období sledování, je skutečné období sledování alespoň jeden rok. Příslušné orgány mohou také po instituci požadovat, aby koeficienty volatility počítala s využitím kratšího období sledování, pokud je to podle názoru příslušných orgánů odůvodněno vzhledem k výraznému nárůstu cenové volatility;

f) 

instituce aktualizují své datové soubory a vypočítávají koeficienty volatility alespoň jednou za tři měsíce. Rovněž znovu posoudí svoje soubory údajů, kdykoliv se tržní ceny podstatně změní.

3.  

Odhadování koeficientů volatility musí splňovat všechna tato kvalitativní kritéria:

a) 

instituce používá odhady volatility v každodenním procesu řízení rizik, včetně zohlednění v interních limitech na expozice;

b) 

pokud je doba do realizace používaná institucí v každodenním procesu řízení rizik pro daný druh transakce delší než doba stanovená v tomto oddíle, tato instituce zvýší svoje koeficienty volatility v souladu s vzorcem druhé odmocniny času stanoveným v odst. 2 písm. c);

c) 

instituce má zavedené postupy, kterými sleduje a zajišťuje dodržování zdokumentovaných strategií a kontrolních mechanismů týkajících se provozu svého systému pro odhadování koeficientů volatility a začleňování těchto odhadů do svého procesu řízení rizik;

d) 

v rámci procesu vnitřního auditu instituce je pravidelně prováděn nezávislý přezkum jejího systému odhadování koeficientů volatility. Přezkum celkového systému pro odhadování koeficientů volatility a pro začleňování těchto odhadů do procesu řízení rizika instituce se uskuteční nejméně jednou za rok. Předmětem tohoto přezkumu jsou alespoň následující skutečnosti:

i) 

začleňování odhadnutých koeficientů volatility do každodenního řízení rizik;

ii) 

validace veškerých zásadních změn v procesu odhadování koeficientů volatility;

iii) 

ověření konzistentnosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojů údajů používaných při provozu systému pro odhadování koeficientů volatility, a to včetně nezávislosti těchto zdrojů údajů;

iv) 

přesnost a vhodnost předpokladů používaných při stanovení koeficientů volatility.

Článek 226

Zvyšování koeficientů volatility pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

Koeficienty volatility uvedené v článku 224 jsou koeficienty volatility, které instituce používají v případě každodenního přeceňování. Obdobně v případě, že instituce používá vlastní odhady koeficientů volatility podle článku 225, vypočítá je v prvé řadě na základě každodenního přeceňování. Pokud dochází k přeceňování méně často než jednou denně, instituce použijí vyšší koeficienty volatility. Instituce vypočítají zvýšení koeficientů volatility stanovených pro každodenní přeceňování za použití následujícího vzorce druhé odmocniny času:

image

kde:

H

=

koeficient volatility, který má být použit;

HM

=

koeficient volatility v případě každodenního přeceňování;

NR

=

skutečný počet obchodních dnů mezi přeceněními;

TM

=

doba do realizace u daného druhu transakce.

Článek 227

Podmínky pro použití koeficientu volatility 0 % pro účely komplexní metody finančního kolaterálu

1.  
V případě repo obchodů a půjček či výpůjček cenných papírů, kde instituce využívá regulatorní koeficienty volatility podle článku 224 nebo vlastní odhady koeficientu volatility podle článku 225, a v případě, že podmínky uvedené v odst. 2 písm. a) až h) jsou splněny, mohou instituce namísto volatility vypočítané podle článků 224 až 226 použít koeficient volatility 0 %. Instituce, které používají metodu interních modelů stanovenou v článku 221, nesmějí postup stanovený v tomto článku použít.
2.  

Instituce mohou použít koeficient volatility 0 %, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

jak expozice, tak kolaterál jsou ve formě hotovosti nebo dluhových cenných papírů vydaných ústředními vládami nebo centrálními bankami ve smyslu čl. 197 odst. 1 písm. b) a jsou způsobilé pro rizikovou váhu 0 % podle kapitoly 2;

b) 

jak expozice, tak kolaterál jsou denominovány ve stejné měně;

c) 

splatnost dané transakce není delší než jeden den, nebo se expozice i kolaterál denně přeceňují na tržní ceny či podléhají každodennímu dozajištění;

d) 

doba mezi posledním tržním přeceněním předtím, než protistrana neprovede dozajištění a kolaterál je realizován, nečiní víc než čtyři obchodní dny;

e) 

transakce je vypořádána v rámci vypořádacího systému, který se pro tento druh transakce osvědčil;

f) 

dohoda je založena na dokumentech, které jsou v případě daných cenných papírů standardní tržní dokumentací pro repo obchody nebo půjčky či výpůjčky cenných papírů;

g) 

transakce se řídí dokumentací stanovující, že pokud protistrana nesplní povinnost dodat hotovost či cenné papíry nebo doplnit marži, či u ní jinak dojde k selhání, je transakce okamžitě splatná;

h) 

příslušné orgány považují protistranu za hlavního účastníka trhu.

3.  

Pojem hlavní účastníci trhu uvedený v odst. 2 písm. h) zahrnuje tyto subjekty:

a) 

subjekty uvedené v čl. 197 odst. 1 písm. b), přičemž expozicím vůči nim je přidělena riziková váha 0 % podle kapitoly 2;

b) 

vůči institucím;

▼M9

ba) 

investiční podniky;

▼B

c) 

jiné finanční podniky ve smyslu čl. 13 bodu 25 písm. b) a d) směrnice 2009/138/ES, přičemž expozicím vůči nim je přidělena riziková váha 20 % podle standardizovaného přístupu, nebo institucí, které počítají objemy rizikově vážených expozic a výši očekávaných ztrát podle přístupu IRB a nemají úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou a jsou interně ohodnoceny danou institucí;

d) 

regulované subjekty kolektivního investování, které musí splňovat kapitálové požadavky nebo omezení ohledně páky;

e) 

regulované penzijní fondy;

f) 

uznané clearingové organizace.

Článek 228

Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát podle komplexní metody finančního kolaterálu

1.  
Podle standardizovaného přístupu instituce použijí E* vypočítané podle čl. 223 odst. 5 jako hodnotu expozice pro účely článku 113. V případě podrozvahových položek uvedených v příloze I instituce použijí E* jako hodnotu, na níž se použije procentuální podíl uvedený v čl. 111 odst. 1, čímž se získá hodnota expozice.
2.  

Podle přístupu IRB instituce použijí efektivní LGD (LGD*) jako LGD pro účely kapitoly 3. Instituce vypočítají LGD* takto:

image

kde:

LGD

=

LGD, která by se použila na expozici podle kapitoly 3, pokud by tato expozice nebyla zajištěná;

E

=

hodnota expozice podle čl. 223 odst. 3;

E*

=

plně upravená hodnota expozice podle čl. 223 odst. 5.

Člověk 229

Zásady oceňování jiného způsobilého kolaterálu pro účely přístupu IRB

1.  
U nemovitého kolaterálu, musí být kolaterál oceněn nezávislým odhadcem tržní nebo nižší hodnotou. Instituce vyžadují, aby nezávislý odhadce odůvodnil tržní hodnotu transparentním a jasným způsobem.

V těch členských státech, jejichž právní předpisy stanoví přísná kritéria pro určení zástavní hodnoty nemovitosti, může být místo toho nemovitost oceněna nezávislým znalcem zástavní nebo nižší hodnotou. Instituce vyžadují, aby nezávislý odhadce nebral při určení zástavní hodnoty nemovitosti v úvahu spekulativní prvky a tuto hodnotu doložil transparentním a jasným způsobem.

Hodnota kolaterálu se rovná tržní hodnotě nebo zástavní hodnotě nemovitosti snížené příslušným způsobem tak, aby odrážela výsledky sledování požadovaného v čl. 208 odst. 3 a aby byly zohledněny veškeré dřívější právní nároky na danou nemovitost.

2.  
U pohledávek se jejich hodnota rovná výši pohledávky.
3.  
Instituce ocení hmotný kolaterál jiný než nemovitý majetek jeho tržní hodnotou. Pro účely tohoto článku se za tržní hodnotu považuje odhadovaná částka, za kterou by byl majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery.

▼M17

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem pro upřesnění kritérií a faktorů, které je třeba vzít v úvahu při posuzování pojmu ‚srovnatelná nemovitost‘, jak je uvedeno v odst. 1 písm. e).

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2027.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 230

Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát pro jiný způsobilý kolaterál pro účely přístupu IRB

1.  
Instituce použijí LGD* vypočtenou podle tohoto odstavce a odstavce 2 jako LGD pro účely kapitoly 3.

Pokud je poměr mezi hodnotou kolaterálu (C) a hodnotou expozice (E) nižší než požadovaná minimální úroveň zajištění expozice (C*) uvedená v tabulce č. 5, pak se LGD* rovná hodnotě LGD stanovené v kapitole 3 pro nezajištěnou expozici vůči protistraně. Pro tento účel instituce vypočítají hodnotu expozice položek uvedených v čl. 166 odst. 8 až 10 za použití konverzního faktoru nebo procentuální části ve výši 100 % namísto konverzních faktorů či procentuálních částí stanovených v uvedených odstavcích.

Pokud je poměr mezi hodnotou kolaterálu a hodnotou expozice vyšší než horní mezní úroveň C** uvedená v tabulce č. 5, pak se LGD* rovná hodnotě stanovené v tabulce č. 5.

Pokud u expozice jako celku není dosaženo požadované úrovně zajištění C**, instituce musí expozici považovat za dvě expozice – jedna odpovídá části, u níž bylo požadované úrovně zajištění C** dosaženo, a jedna odpovídá části zbývající.

2.  

Příslušné hodnoty LGD* a požadované úrovně zajištění pro zajištěné části expozic jsou uvedeny v tabulce č. 5 tohoto odstavce.



Tabulka č. 5

Minimální hodnoty LGD pro zajištěné části expozic

 

LGD* pro přednostní expozice

LGD* pro podřízené expozice

Požadovaná minimální úroveň zajištění expozice (C*)

Požadovaná minimální úroveň zajištění expozice (C**)

Pohledávky

35  %

65  %

0  %

125  %

Obytné nemovitosti/obchodní nemovitosti

35  %

65  %

30  %

140  %

Ostatní kolaterál

40  %

70  %

30  %

140  %

3.  
Jako alternativu k postupu stanovenému v odstavcích 1 a 2 a s výhradou čl. 124 odst. 2 mohou instituce té části expozice, která je v rámci limitů stanovených v čl. 125 odst. 2 písm. d) a čl. 126 odst. 2 písm. d) ►C2  plně zajištěná obytnou nemovitostí nebo obchodní nemovitostí, která se nachází na území členského státu, přidělit rizikovou váhu 50 %, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 199 odst. 3 nebo 4. ◄

Článek 231

Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě smíšených seskupení kolaterálu

1.  

Instituce vypočítá hodnotu LGD*, kterou použije jako LGD pro účely kapitoly 3, podle odstavců 2 a 3, pokud jsou splněny obě následující podmínky:

a) 

instituce pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát používá přístup IRB;

b) 

expozice je zajištěna jak finančním kolaterálem, tak i jiným způsobilým kolaterálem.

2.  
Instituce musí rozdělit hodnotu expozice upravenou o volatilitu, získanou použitím koeficientu volatility na hodnotu expozice podle čl. 223 odst. 5, do částí tak, aby získaly část krytou uznatelným finančním kolaterálem, část krytou pohledávkami, část krytou kolaterálem ve formě obchodních nemovitostí nebo obytných nemovitostí, část krytou jiným způsobilým kolaterálem a případnou nezajištěnou část.
3.  
Instituce vypočítají LGD* zvlášť pro každou část expozice získanou podle odstavce 2 v souladu s příslušnými ustanoveními této kapitoly.

Článek 232

Ostatní majetkové zajištění úvěrového rizika

1.  
V případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 212 odst. 1, lze s vklady u třetích stran, které jsou institucemi, zacházet jako se zárukou třetí strany, která je institucí.
2.  

V případě, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 212 odst. 2, instituce zacházejí s částí expozice zajištěnou současnou hodnotou odbytného ze životní pojištění zastaveného ve prospěch instituce poskytující úvěr následujícím způsobem:

a) 

pokud se na expozici vztahuje standardizovaný přístup, je rizikově vážena rizikovými vahami stanovenými v odstavci 3;

b) 

pokud se na expozici vztahuje přístup IRB, ale nepoužijí se na ni vlastní odhady LGD dané instituce, přiřadí se jí LGD ve výši 40 %.

V případě nesouladu měn, instituce sníží současnou hodnotu odbytného podle čl. 233 odst. 3, přičemž hodnotou úvěrového zajištění je současná hodnota odbytného z daného životního pojištění.

3.  

Pro účely odst. 2 písm. a) instituce přiřadí následující rizikové váhy na základě rizikové váhy přidělené přednostní nezajištěné expozici vůči podniku poskytujícímu životní pojištění následovně:

a) 

rizikovou váhu ve výši 20 % v případě, že přednostní nezajištěné expozici vůči podniku poskytujícímu životní pojištění je přidělena riziková váha ve výši 20 %;

b) 

rizikovou váhu ve výši 35 % v případě, že přednostní nezajištěné expozici vůči podniku poskytujícímu životní pojištění je přidělena riziková váha ve výši 50 %;

c) 

rizikovou váhu ve výši 70 % v případě, že přednostní nezajištěné expozici vůči podniku poskytujícímu životní pojištění je přidělena riziková váha ve výši 100 %;

d) 

rizikovou váhu ve výši 150 % v případě, že přednostní nezajištěné expozici vůči podniku poskytujícímu životní pojištění je přidělena riziková váha ve výši 150 %.

4.  

Instituce mohou nakládat s nástroji, které budou na požádání zpětně odkoupeny a které jsou způsobilé podle čl. 200 písm. c), jako se zárukou emitující instituce. Hodnota uznatelného zajištění úvěrového rizika je tato:

a) 

pokud bude nástroj odkoupen za nominální hodnotu, pak se hodnota zajištění rovná této nominální hodnotě;

b) 

pokud bude nástroj odkoupen za tržní cenu, pak se hodnota zajištění rovná hodnotě nástroje oceněného stejným způsobem jako dluhové cenné papíry splňující podmínky stanovené v čl. 197 odst. 4.

Pododdíl 2

Osobní zajištění úvěrového rizika

Článek 233

Oceňování

1.  
Pro účely výpočtu účinků osobního zajištění úvěrového rizika v souladu s ustanoveními tohoto pododdílu se hodnota osobního zajištění úvěrového rizika (G) rovná částce, kterou se poskytovatel zajištění zavázal zaplatit v případě, že dlužník bude v selhání nebo nezaplatí či dojde k jiným blíže specifikovaným úvěrovým událostem.
2.  

V případě úvěrových derivátů, které jako úvěrovou událost nezahrnují restrukturalizaci podkladového závazku spojenou s prominutím nebo odložením splátek jistiny, úroků nebo poplatků, které vede k úvěrové ztrátě, platí následující:

a) 

pokud částka, kterou se poskytovatel zajištění zavázal zaplatit, není vyšší než hodnota expozice, instituce sníží hodnotu zajištění úvěrového rizika vypočítanou podle odstavce 1 o 40 %;

b) 

pokud částka, kterou se poskytovatel zajištění zavázal zaplatit, je vyšší než hodnota expozice, nebude hodnota zajištění úvěrového rizika vyšší než 60 % hodnoty expozice.

3.  

Pokud je osobní zajištění úvěrového rizika denominováno v jiné měně, než ve které je denominována expozice, instituce sníží hodnotu zajištění úvěrového rizika prostřednictvím koeficientu volatility takto:

image

kde:

G*

=

hodnota zajištění úvěrového rizika upravená o měnové riziko;

G

=

nominální hodnota zajištění úvěrového rizika;

Hfx

=

koeficient volatility pro případný nesoulad měn mezi zajištěním úvěrového rizika a podkladovým závazkem stanovený podle odstavce 4.

Pokud neexistuje nesoulad měn, pak Hfx je roven nule.

4.  
Instituce založí výpočet koeficientů volatility pro jakýkoliv nesoulad měn na době 10 denního držení, za předpokladu každodenního přeceňování, a mohou je vypočítat pomocí metody využívající regulatorní koeficienty volatility nebo metody využívající vlastní odhady koeficientu volatility, jak je uvedeno v článcích 224 a 225. Instituce zvýší koeficienty volatility podle článku 226.

Článek 234

Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v případě částečného zajištění a rozdělení do tranší

Pokud instituce převede část rizika plynoucího z některé expozice v jedné nebo více tranších, použijí se pravidla stanovená v kapitole 5. Instituce mohou stanovit hranice důležitosti plateb, pod jejichž úrovní nebude v případě ztráty provedena platba, které odpovídají nepřevedeným pozicím první ztráty a způsobují převod rizika v tranších.

Článek 235

Výpočet objemů rizikově vážených expozic v rámci standardizovaného přístupu

1.  

Pro účely čl. 113 odst. 3 instituce vypočítá objemy rizikově vážených expozic podle tohoto vzorce:

image

kde:

E

=

hodnota expozice podle článku 111; pro tento účel se hodnotou expozice podrozvahové položky uvedené v příloze I rozumí 100 % její hodnoty, a nikoli hodnota expozice uvedená v čl. 111 odst. 1;

GA

=

hodnota zajištění úvěrového rizika vypočítaná podle čl. 233 odst. 3 (G*) a dále upravená o nesoulad splatností, jak je uvedeno v oddíle 5;

r

=

riziková váha expozic vůči dlužníkovi, jak je stanoveno v kapitole 2;

g

=

riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je stanoveno v kapitole 2.

2.  
Pokud je hodnota zajištění (GA) nižší než expozice (E), mohou instituce uplatnit vzorec uvedený v odstavci 1, pouze pokud zajištěná i nezajištěná část expozice mají stejné pořadí pro uspokojení pohledávek.
3.  
Instituce mohou uplatnit postup stanovený v čl. 114 odst. 4 a 7 na expozice nebo části expozic zaručené ústřední vládou nebo centrální bankou, pokud je záruka denominována v domácí měně dlužníka a expozice je financována ve stejné měně.

Článek 236

Výpočet objemů rizikově vážených expozic a výše očekávaných ztrát v rámci přístupu založeného na interním ratingu

1.  
U zajištěné části hodnoty expozice (E), stanovené na základě upravené hodnoty zajištění úvěrového rizika GA, může být hodnota PD pro účely kapitoly 3 oddílu 4 rovna hodnotě PD poskytovatele zajištění, nebo, pokud se úplná substituce nezdá být opodstatněná, hodnotě vyšší než PD dlužníka a nižší než PD ručitele. V případě podřízených expozic a nepodřízeného zajištění třetí stranou může být hodnota LGD, kterou instituce použijí pro účely kapitoly 3 oddílu 4, rovna hodnotě LGD pro přednostní expozice.
2.  
U nezajištěné části hodnoty expozice (E) se jako PD použije PD dlužníka a jako LGD se použije LGD podkladové expozice.
3.  
Pro účely tohoto článku je GA hodnota G* vypočítaná podle čl. 233 odst. 3 a dále upravená o nesoulad splatností, jak je uvedeno v oddílu 5. E je hodnota expozice určená podle kapitoly 3 oddílu 5. Pro tento účel instituce vypočítají hodnotu expozice položek uvedených v čl. 166 odst. 8 až 10 za použití konverzního faktoru nebo procentuální části ve výši 100 % namísto konverzních faktorů či procentuálních částí uvedených v daných odstavcích.

Oddíl 5

Nesoulad splatností

Článek 237

Nesoulad splatností

1.  
K nesouladu splatností pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic dochází, pokud je zbytková splatnost zajištění úvěrového rizika kratší než zbytková splatnost zajištěné expozice. Pokud má zajištění zbytkovou splatnost kratší než tři měsíce a doba splatnosti zajištění je kratší než splatnost podkladové expozice, není zajištění způsobilé jako zajištění úvěrového rizika.
2.  

Dojde-li k nesouladu splatností, nepovažuje se zajištění úvěrového rizika za způsobilé, pokud je splněna jedna z následujících podmínek:

a) 

původní doba splatnosti zajištění je kratší než 1 rok;

b) 

jedná se o krátkodobou expozici, o které příslušné orgány rozhodly, že podléhá jednodennímu limitu namísto jednoletého limitu splatnosti (M) podle čl. 162 odst. 3.

Článek 238

Splatnost zajištění úvěrového rizika

1.  
Efektivní splatnost podkladového nástroje je nejdelší možná doba zbývající do okamžiku, kdy má dlužník splnit své závazky, maximálně však pět let. S výhradou odstavce 2 se doba splatnosti zajištění úvěrového rizika rovná době zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy může zajištění skončit či být ukončeno.
2.  
Pokud existuje možnost ukončení zajištění a její využití záleží na rozhodnutí poskytovatele zajištění, instituce považují za splatnost zajištění dobu zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy lze tuto možnost využít. Pokud existuje možnost ukončení zajištění, jejíž využití záleží na rozhodnutí příjemce zajištění, a podmínky dohody o zajištění obsahují pozitivní pobídku pro instituci, aby ukončila transakci před smluvní splatností, instituce považuje za splatnost zajištění dobu zbývající do nejbližšího okamžiku, kdy lze tuto možnost využít; jinak může instituce vycházet ze skutečnosti, že tato možnost neovlivňuje splatnost zajištění.
3.  
Pokud není úvěrový derivát zajištěn proti vypovězení před uplynutím doby odkladu požadované pro případ selhání u daného podkladového závazku vzniklého v důsledku neschopnosti splatit závazek, instituce zkrátí dobu splatnosti zajištění o tuto dobu odkladu.

Článek 239

Oceňování zajištění

1.  
Dojde-li u transakcí s majetkovým zajištěním úvěrového rizika podle jednoduché metody finančního kolaterálu k nesouladu mezi splatností expozice a splatností zajištění, není kolaterál způsobilý jako uznatelné majetkové zajištění úvěrového rizika.
2.  

U transakcí s majetkovým zajištěním úvěrového rizika podle komplexní metody finančního kolaterálu instituce musí zohledňovat splatnost zajištění úvěrového rizika a expozice v upravené hodnotě kolaterálu podle následujícího vzorce:

image

kde:

CVA

=

hodnota kolaterálu upravená o volatilitu podle čl. 223 odst. 2, nebo objem expozice, podle toho, co je nižší;

t

=

počet let zbývajících do data splatnosti zajištění úvěrového rizika stanovený podle článku 238, nebo hodnota T, podle toho, která hodnota je nižší;

T

=

počet let zbývajících do data splatnosti expozice stanovený podle článku 238, nebo pět let, podle toho, která hodnota je nižší;

t*

=

0,25.

Instituce použijí hodnotu CVAM jako hodnotu CVA dále upravenou o nesoulad splatností ve vzorci pro výpočet plně upravené hodnoty expozice (E*) stanovené v čl. 223 odst. 5.

3.  

U transakcí s osobním zajištěním úvěrového rizika instituce zohlední splatnost zajištění úvěrového rizika a expozice v upravené hodnotě zajištění úvěrového rizika podle následujícího vzorce:

image

kde:

GA

=

hodnota G* upravená o nesoulad splatností;

G*

=

hodnota zajištění upravená o nesoulad měn;

t

=

počet let zbývajících do data splatnosti zajištění úvěrového rizika stanovený podle článku 238, nebo hodnota T, podle toho, která hodnota je nižší;

T

=

počet let zbývajících do data splatnosti expozice stanovený podle článku 238, nebo pět let, podle toho, která hodnota je nižší;

t*

=

0,25.

Instituce použijí hodnotu GA jako hodnotu zajištění pro účely článků 233 až 236.

Oddíl 6

Techniky snižování úvěrového rizika s využitím koše nástrojů

Článek 240

Úvěrové deriváty prvního selhání

Pokud instituce získá zajištění úvěrového rizika pro určitý počet expozic za podmínky, že první selhání u expozic povede k plnění ze zajištění a že tato úvěrová událost bude mít za následek ukončení smlouvy, může instituce pozměnit výpočet objemu rizikově vážené expozice, a případně výše očekávaných ztrát, u té expozice, která by při absenci zajištění úvěrového rizika vedla k nejnižšímu objemu rizikově vážené expozice podle této kapitoly:.

a) 

v případě institucí používajících standardizovaný přístup je objemem rizikově vážené expozice objem vypočítaný podle standardizovaného přístupu;

b) 

v případě institucí používajících přístup IRB je objemem rizikově vážené expozice součet objemu rizikově vážené expozice vypočítaného podle přístupu IRB a 12,5 násobku výše očekávané ztráty.

Postup stanovený v tomto článku se použije pouze v případech, kdy je hodnota expozice stejná nebo nižší než hodnota zajištění úvěrového rizika.

Článek 241

Úvěrové deriváty n-tého selhání

►C8  Pokud důvodem plnění ze zajištění úvěrového rizika je n-té selhání kterékoliv z expozic, může instituce kupující dané zajištění toto zajištění uznat pro výpočet objemů rizikově vážených expozic a případné výše očekávaných ztrát, pouze pokud bylo zajištění poskytnuto také pro selhání 1 až (n-1) nebo pokud již nastalo (n-1) selhání. ◄ V takových případech může instituce pozměnit výpočet objemu rizikově vážených expozic, a případně výše očekávaných ztrát u expozice, která by mohla při absenci zajištění úvěrového rizika mít za následek n-tý nejnižší objem rizikově vážené expozice podle této kapitoly. Instituce vypočítají n-tý nejnižší objem podle čl. 240 písm. a) a b).

Postup stanovený v tomto článku se použije pouze v případech, kdy je hodnota expozice stejná nebo nižší než hodnota zajištění úvěrového rizika.

Všechny expozice v koši splňují požadavky stanovené v čl. 204 odst. 2 a čl. 216 odst. 1 písm. d).

▼M5

KAPITOLA 5

Sekuritizace

Oddíl 1

Definice a kritéria pro jednoduché, transparentní a standardizované sekuritizace

Článek 242

Definice

Pro účely této kapitoly se rozumí:

1) 

„opcí na zpětný odkup“ smluvní opce, která původce opravňuje odkoupit sekuritizované pozice před splacením všech sekuritizovaných expozic, buď formou zpětného odkupu podkladových expozic zbývajících v seskupení v případě tradičních sekuritizací, nebo ukončením zajištění úvěrového rizika v případě syntetických sekuritizací, v obou případech pouze pokud zůstatek nesplacených podkladových expozic klesl na nebo pod předem stanovenou hodnotu;

2) 

„úrokovým stripem posilujícím úvěr“ rozvahové aktivum, které představuje ocenění peněžních toků souvisejících s budoucím maržovým příjmem a v sekuritizaci představuje podřízenou tranši;

3) 

„likviditním příslibem“ likviditní příslib ve smyslu čl. 2 bodu 14 nařízení (EU) 2017/2402;

4) 

„pozicí bez ratingu“ sekuritizovaná pozice, která nemá uznatelný rating v souladu s oddílem 4;

5) 

„pozicí s ratingem“ sekuritizovaná pozice, která má uznatelný rating v souladu s oddílem 4;

6) 

„sekuritizovanou pozicí s vyšší předností“ pozice krytá nebo zajištěná prvním nárokem na celkovou podkladovou expozici, přičemž se pro tyto účely nezohledňují splatné částky vyplývající z úrokových či měnových derivátů, poplatky či jiné obdobné platby, a bez ohledu na případné rozdíly ve splatnosti u jedné nebo více dalších tranší s vyšší předností, se kterými tato pozice sdílí ztráty na poměrném základě;

7) 

„seskupením pro přístup IRB“ seskupení podkladových expozic takového druhu, pro který má instituce povoleno využívat přístup IRB a je schopna pro všechny tyto expozice vypočítat objemy rizikově vážených expozic v souladu s kapitolou 3;

8) 

„smíšeným seskupením“ seskupení podkladových expozic takového druhu, pro který má instituce povoleno využívat přístup IRB a je schopna pro některé tyto expozice vypočítat objemy rizikově vážených expozic v souladu s kapitolou 3, nikoli však pro všechny;

9) 

„nadměrnou kolateralizací“ jakákoli forma úvěrového posílení, na jehož základě mají složené podkladové expozice hodnotu vyšší, než je hodnota sekuritizovaných pozic;

10) 

„jednoduchou, transparentní a standardizovanou sekuritizací“ nebo „STS sekuritizací“ sekuritizace, jež splňuje požadavky stanovené v článku 18 nařízení (EU) 2017/2402;

11) 

„programem komerčních papírů zajištěných aktivy“ nebo „programem ABCP“ program komerčních papírů zajištěných aktivy nebo program ABCP ve smyslu čl. 2 bodu 7 nařízení (EU) 2017/2402;

12) 

„transakcí komerčních papírů zajištěných aktivy“ nebo „transakcí ABCP“ transakce komerčních papírů zajištěných aktivy nebo transakce ABCP ve smyslu čl. 2 bodu 8 nařízení (EU) 2017/2402;

13) 

„tradiční sekuritizací“ tradiční sekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 9 nařízení (EU) 2017/2402;

14) 

„syntetickou sekuritizací“ syntetická sekuritizace ve smyslu čl. 2 bodu 10 nařízení (EU) 2017/2402;

15) 

„revolvingovou expozicí“ revolvingová expozice ve smyslu čl. 2 bodu 15 nařízení (EU) 2017/2402;

16) 

„doložkou o předčasném umoření“ doložka o předčasném umoření ve smyslu čl. 2 bodu 17 nařízení (EU) 2017/2402;

17) 

„tranší první ztráty“ tranše první ztráty ve smyslu čl. 2 bodu 18 nařízení (EU) 2017/2402;

18) 

„mezaninovou sekuritizovanou pozicí“ sekuritizovaná pozice, která je podřízena sekuritizované pozici s vyšší předností, má vyšší přednost než tranše první ztráty a podléhá rizikové váze nižší než 1 250  % a vyšší než 25 % v souladu s oddílem 3 pododdíly 2 a 3;

19) 

„podpůrným subjektem“ jakýkoli podnik nebo subjekt zřízený ústředním, regionálním nebo místním orgánem veřejné správy členského státu, který poskytuje podpůrné půjčky nebo podpůrné záruky a jehož hlavním cílem není dosahování zisku nebo maximalizace tržního podílu, nýbrž prosazování cílů veřejné politiky tohoto orgánu, za předpokladu, že – s výhradou pravidel pro státní podporu – má tento orgán povinnost chránit hospodářskou základnu tohoto podniku nebo subjektu a zachovávat jeho životaschopnost po celou dobu jeho existence, nebo za předpokladu, že nejméně 90 % původního kapitálu nebo finančních prostředků nebo podpůrných půjček, které poskytuje, je přímo nebo nepřímo zaručeno ústředním, regionálním nebo místním orgánem veřejné správy daného členského státu;

▼M13

20) 

„syntetickým nadměrným rozpětím“ syntetické nadměrné rozpětí ve smyslu čl. 2 bodu 29 nařízení (EU) 2017/2402.

▼M5

Článek 243

Kritéria pro STS sekuritizace způsobilé pro diferencované kapitálové zacházení

1.  

Pozice v programu ABCP nebo transakci ABCP, které se kvalifikují jako pozice v STS sekuritizaci, jsou způsobilé pro zacházení podle článků 260, 262 a 264, jsou-li splněny tyto požadavky:

a) 

podkladové expozice v době svého zahrnutí do programu ABCP splňují podle nejlepšího vědomí původce nebo původního věřitele podmínky, aby jim na základě standardizovaného přístupu a s ohledem na jakékoli způsobilé snížení úvěrového rizika byla přiřazena riziková váha ne větší než 75 % pro jednotlivé expozice, jedná-li se o retailové expozice, nebo 100 % pro jakékoli jiné expozice, a

b) 

celková hodnota všech expozic vůči jednomu dlužníkovi na úrovni programu ABCP nepřekračuje v době, kdy jsou tyto expozice zahrnuty do programu ABCP, 2 % celkové hodnoty všech expozic v programu ABCP. Pro účely tohoto výpočtu se půjčky či leasingy ekonomicky spjaté skupině klientů podle nejlepšího vědomí sponzora považují za expozice vůči jedinému dlužníkovi.

▼M9

V případě obchodních pohledávek se první pododstavec písm. b) nepoužije tam, kde je úvěrové riziko takových obchodních pohledávek plně zajištěno způsobilým zajištěním úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4, je-li poskytovatelem zajištění úvěrového rizika instituce, investiční podnik, pojišťovna nebo zajišťovna.

▼M5

Ustanovení prvního pododstavce písm. b) se nepoužije v případě sekuritizovaných zbytkových hodnot pronájmu, nejsou-li vystaveny riziku refinancování nebo odprodeje v důsledku právně vymahatelného závazku třetí strany způsobilé podle čl. 201 odst. 1, že odkoupí nebo refinancuje expozici za určitou předem určenou částku.

Odchylně od prvního pododstavce písm. a), uplatňuje-li instituce čl. 248 odst. 3 nebo má-li svolení uplatňovat metodu interního hodnocení podle článku 265, činí riziková váha, kterou by instituce přidělila likviditnímu příslibu plně zajišťujícímu komerční papír zajištěný aktivy vydaný v rámci programu ABCP, 100 % nebo méně.

2.  

Pozice v sekuritizace jiné než program ABCP nebo transakce ABCP, které se kvalifikují jako pozice v STS sekuritizaci, jsou způsobilé pro zacházení podle článků 260, 262 a 264, jsou-li splněny tyto požadavky:

a) 

celková hodnota všech expozic vůči jedinému dlužníkovi v seskupení nepřekračuje v době zahrnutí do sekuritizace 2 % hodnot expozic celkových hodnot nesplacených expozic v seskupení podkladových expozic. Pro účely tohoto výpočtu se půjčky či leasingy ekonomicky spjaté skupině klientů považují za expozice vůči jedinému dlužníkovi.

Ustanovení prvního pododstavce tohoto písmene se nepoužije v případě sekuritizovaných zbytkových hodnot pronájmu, nejsou-li vystaveny riziku refinancování nebo odprodeje v důsledku právně vymahatelného závazku třetí strany způsobilé podle čl. 201 odst. 1, že odkoupí nebo refinancuje expozici za určitou předem určenou částku;

b) 

v době svého zahrnutí do sekuritizace splňují podkladové expozice podmínky, aby jim na základě standardizovaného přístupu a s ohledem na jakékoli způsobilé snížení úvěrového rizika byla přiřazena riziková váha ne větší než:

i) 

40 % na základě průměru váženého podle hodnoty expozice pro portfolio, kde expozicemi jsou půjčky zajištěné zástavním právem k obytné nemovitosti nebo plně zajištěné úvěry na obytné nemovitosti, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. e);

ii) 

50 % na základě jednotlivých expozic, kde expozicí je půjčka zajištěná zástavním právem k obchodní nemovitosti;

iii) 

75 % na základě jednotlivých expozic, kde expozicí je retailová expozice;

iv) 

100 % u jakýchkoli jiných expozic na základě jednotlivých expozic;

c) 

použije-li se písm. b) body i) a ii), půjčky zajištěné zajišťovacími právy s nižší předností k určitému aktivu se do sekuritizace zahrnou pouze v případech, kdy byly do sekuritizace zahrnuty i všechny půjčky zajištěné zajišťovacími právy k tomuto aktivu s vyšší předností;

d) 

použije-li se písm. b) bod i) tohoto odstavce, nesmí mít žádná půjčka v seskupení podkladových expozic v době zahrnutí do sekuritizace poměr úvěru k hodnotě nemovitosti vyšší než 100 %, měřeno v souladu s čl. 129 odst. 1 písm. d) bodem i) a čl. 229 odst. 1.

Oddíl 2

Uznání převodu významného rizika

Článek 244

Tradiční sekuritizace

1.  

Instituce, která je původcem tradiční sekuritizace, může podkladové expozice vyjmout ze svého výpočtu objemů rizikově vážených expozic a, pokud je to vhodné, výše očekávaných ztrát, je-li splněna jedna z těchto podmínek:

a) 

významné úvěrové riziko spojené s podkladovými expozicemi bylo převedeno na třetí strany;

b) 

instituce, která je původcem, uplatní rizikovou váhu 1 250  % na všechny sekuritizované pozice, které si v dané sekuritizaci ponechává, nebo tyto sekuritizované pozice odečte z kmenového kapitálu tier 1 podle čl. 36 odst. 1 písm. k).

2.  

Má se za to, že významné úvěrové riziko bylo převedeno v kterémkoli z těchto případů:

a) 

objemy rizikově vážených expozic mezaninových sekuritizovaných pozic držených institucí, která je původcem, v dané sekuritizaci nepřekračují 50 % objemů rizikově vážených expozic všech mezaninových sekuritizovaných pozic existujících v dané sekuritizaci;

b) 

instituce, která je původcem, nedrží více než 20 % hodnoty expozic tranše první ztráty v sekuritizaci, za předpokladu, že jsou splněny obě tyto podmínky:

i) 

původce může prokázat, že hodnota expozice tranše první ztráty výraznou měrou překračuje odůvodněný odhad očekávané ztráty z podkladových expozic;

ii) 

neexistují žádné mezaninové sekuritizované pozice.

Pokud případné snížení objemů rizikově vážených expozic, jehož by instituce, která je původcem, dosáhla sekuritizací podle písmen a) a b), není odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany, mohou příslušné orgány v jednotlivých případech rozhodnout, že se významné úvěrové riziko nepovažuje za převedené na třetí strany.

3.  

Odchylně od odstavce 2 mohou příslušné orgány povolit instituci, která je původcem, uznat převod významného úvěrového rizika ve vztahu k určité sekuritizaci, jestliže tato instituce v každém případě prokáže, že snížení kapitálových požadavků, jehož původce dosáhne touto sekuritizací, je odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany. Svolení lze udělit pouze v případě, že instituce splňuje obě tyto podmínky:

a) 

má adekvátní zásady a metodiky interního řízení rizik pro posouzení převodu úvěrového rizika;

b) 

v každém případě zohlednila převod úvěrového rizika na třetí strany rovněž pro účely interního řízení rizik a rozložení vnitřně stanoveného kapitálu.

4.  

Vedle požadavků stanovených v odstavcích 1, 2 a 3 musí být splněny všechny tyto podmínky:

a) 

dokumentace týkající se transakce odráží ekonomickou podstatu sekuritizace;

b) 

sekuritizované pozice nepředstavují platební povinnost instituce, která je původcem;

c) 

podkladové expozice jsou umístěny mimo dosah instituce, která je původcem, a jejích věřitelů způsobem, který splňuje požadavky stanovené v čl. 20 odst. 1 nařízení (EU) 2017/2402;

d) 

instituce, která je původcem, si neponechává kontrolu nad podkladovými expozicemi. Má se za to, že si původce ponechal kontrolu nad podkladovými expozicemi, pokud má právo odkoupit zpět od nabyvatele dříve převedené expozice za účelem realizace výnosů či pokud má jinak povinnost znovu převzít již převedené riziko. Pokud si instituce, která je původcem, podrží práva nebo povinnosti související se správou podkladových expozic, není to samo o sobě považováno za kontrolu těchto expozic;

e) 

dokumentace sekuritizace neobsahuje podmínky, které:

i) 

vyžadují, aby instituce, která je původcem, změnila podkladové expozice tak, aby vylepšila průměrnou kvalitu seskupení, nebo

ii) 

zvyšují výnos splatný držitelům pozic nebo jinak posilují pozice v sekuritizaci v reakci na zhoršení úvěrové kvality podkladových expozic;

f) 

transakční dokumentace v příslušných případech jasně uvádí, že původce či sponzor mohou nakoupit či zpětně odkoupit sekuritizované pozice nebo zpětně odkoupit, restrukturalizovat nebo nahradit podkladové expozice nad rámec svých smluvních závazků, pouze pokud se taková ujednání provádějí v souladu s převládajícími tržními podmínkami a jejich účastníci jednají ve vlastním zájmu jako svobodné nezávislé strany (nezávislý vztah);

g) 

pokud existuje opce na zpětný odkup, splňuje také všechny tyto podmínky:

i) 

je uplatnitelná podle uvážení instituce, která je původcem;

ii) 

je uplatnitelná pouze v případě, kdy neumořená část podkladových expozic činí nejvýše 10 % původní hodnoty;

iii) 

není strukturovaná způsobem, který by zabránil alokaci ztrát na pozice úvěrového posílení nebo jiné pozice, jež drží investoři v sekuritizaci, ani jiným způsobem poskytujícím úvěrové posílení;

h) 

instituce, která je původcem, obdržela posudek kvalifikovaného právního poradce, který potvrzuje, že daná sekuritizace splňuje podmínky stanovené v písmeni c) tohoto odstavce.

5.  
Příslušné orgány informují EBA o případech, kdy rozhodly, že případné snížení objemů rizikově vážených expozic není odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavcem 2, a o případech, kdy se instituce rozhodly uplatnit odstavec 3.
6.  

EBA sleduje spektrum postupů dohledu ve vztahu k uznávání převodu významného rizika u tradičních sekuritizací v souladu s tímto článkem. EBA přezkoumá zejména:

a) 

podmínky převodu významného úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavci 2, 3 a 4;

b) 

výklad pojmu „souměřitelný převod úvěrového rizika na třetí strany“ pro účely posouzení příslušnými orgány podle odst. 2 druhého pododstavce a odstavce 3;

c) 

požadavky na posouzení sekuritizačních transakcí příslušnými orgány, ve vztahu k nimž původce žádá o uznání převodu významného úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavcem 2 nebo 3.

EBA předloží zprávu o svých zjištěních Komisi do 2. ledna 2021. Komise může s ohledem na zprávu EBA přijmout podle článku 462 akt v přenesené pravomoci, kterým doplní toto nařízení upřesněním prvků uvedených v písm. a), b) a c) tohoto odstavce.

Článek 245

Syntetické sekuritizace

1.  

Instituce, která je původcem syntetické sekuritizace, může vypočítat objemy rizikově vážených expozic a případně výši očekávaných ztrát pro podkladové expozice v souladu s články 251 a 252, je-li splněna jedna z těchto podmínek:

a) 

významné úvěrové riziko bylo převedeno na třetí strany prostřednictvím majetkového nebo osobního zajištění úvěrového rizika;

b) 

instituce, která je původcem, uplatní rizikovou váhu 1 250  % na všechny sekuritizované pozice, které si v dané sekuritizaci ponechává, nebo tyto sekuritizované pozice odečte z kmenového kapitálu tier 1 podle čl. 36 odst. 1 písm. k).

2.  

Má se za to, že významné úvěrové riziko bylo převedeno v kterémkoli z těchto případů:

a) 

objemy rizikově vážených expozic mezaninových sekuritizovaných pozic držených institucí, která je původcem, v dané sekuritizaci nepřekračují 50 % objemů rizikově vážených expozic všech mezaninových sekuritizovaných pozic existujících v dané sekuritizaci;

b) 

instituce, která je původcem, nedrží více než 20 % hodnoty expozic tranše první ztráty v sekuritizaci, za předpokladu, že jsou splněny obě tyto podmínky:

i) 

původce může prokázat, že hodnota expozice tranše první ztráty výraznou měrou překračuje odůvodněný odhad očekávané ztráty z podkladových expozic;

ii) 

v sekuritizaci neexistují žádné mezaninové sekuritizované pozice.

Pokud případné snížení objemů rizikově vážených expozic, jehož by instituce, která je původcem, danou sekuritizací dosáhla, není odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany, mohou příslušné orgány v jednotlivých případech rozhodnout, že se významné úvěrové riziko nepovažuje za převedené.

3.  

Odchylně od odstavce 2 mohou příslušné orgány povolit instituci, která je původcem, uznat převod významného úvěrového rizika ve vztahu k určité sekuritizaci, jestliže tato instituce v každém případě prokáže, že snížení kapitálových požadavků, jehož původce dosáhne touto sekuritizací, je odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí osoby. Svolení lze udělit pouze v případě, že instituce splňuje obě tyto podmínky:

a) 

má adekvátní zásady a metodiky interního řízení rizik pro posouzení převodu rizika;

b) 

v každém případě zohlednila převod úvěrového rizika na třetí strany rovněž pro účely interního řízení rizik a rozložení vnitřně stanoveného kapitálu.

4.  

Vedle požadavků stanovených v odstavcích 1, 2 a 3 musí být splněny všechny tyto podmínky:

a) 

dokumentace týkající se transakce odráží ekonomickou podstatu sekuritizace;

b) 

zajištění úvěrového rizika, pomocí něhož je úvěrové riziko převedeno, je v souladu s článkem 249;

c) 

dokumentace sekuritizace neobsahuje podmínky, které:

i) 

stanovují významné hranice důležitosti („materiality thresholds“), pod jejichž hodnotou nebude zajištění úvěrového rizika poskytnuto, přestože došlo k úvěrové události;

ii) 

umožňují ukončení zajištění v případě zhoršení úvěrové kvality podkladových expozic;

iii) 

vyžadují, aby instituce, která je původcem, změnila složení podkladových expozic tak, aby vylepšila průměrnou kvalitu seskupení, nebo

iv) 

zvyšují cenu placenou institucí za zajištění úvěrového rizika nebo výnos vyplácený držitelům pozic v sekuritizaci v případě zhoršení úvěrové kvality podkladového seskupení;

d) 

zajištění úvěrového rizika je vymahatelné ve všech relevantních právních řádech;

e) 

transakční dokumentace v příslušných případech jasně uvádí, že původce či sponzor mohou nakoupit či zpětně odkoupit sekuritizované pozice nebo zpětně odkoupit, restrukturalizovat nebo nahradit podkladové expozice nad rámec svých smluvních závazků, pouze pokud se taková ujednání provádějí v souladu s převládajícími tržními podmínkami a jejich účastníci jednají ve vlastním zájmu jako svobodné nezávislé strany (nezávislý vztah);

f) 

pokud existuje opce na zpětný odkup, splňuje všechny tyto podmínky:

i) 

je uplatnitelná podle uvážení instituce, která je původcem;

ii) 

je uplatnitelná pouze v případě, kdy neumořená část podkladových expozic činí nejvýše 10 % původní hodnoty;

iii) 

není strukturovaná tak, aby se zabránilo alokaci ztrát na pozice úvěrového posílení nebo jiné pozice, které drží investoři v sekuritizaci, ani jiným způsobem poskytujícím úvěrové posílení;

g) 

instituce, která je původcem, obdržela posudek kvalifikovaného právního poradce, který potvrzuje, že daná sekuritizace splňuje podmínky stanovené v písmeni d) tohoto odstavce.

5.  
Příslušné orgány informují EBA o případech, kdy rozhodly, že případné snížení objemu rizikově vážených expozic není odůvodněno souměřitelným převodem úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavcem 2, a o případech, kdy se instituce rozhodly uplatnit odstavec 3.
6.  

EBA sleduje spektrum postupů dohledu ve vztahu k uznávání převodu významného rizika u syntetických sekuritizací v souladu s tímto článkem. EBA přezkoumá zejména:

a) 

podmínky převodu významného úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavci 2, 3 a 4;

b) 

výklad pojmu „souměřitelný převod úvěrového rizika na třetí strany“ pro účely posouzení příslušnými orgány podle odst. 2 druhého pododstavce a odstavce 3 a

c) 

požadavky na posouzení sekuritizačních transakcí příslušnými orgány, ve vztahu k nimž původce žádá o uznání převodu významného úvěrového rizika na třetí strany v souladu s odstavcem 2 nebo 3.

EBA předloží zprávu o svých zjištěních Komisi do 2. ledna 2021. Komise může s ohledem na zprávu EBA přijmout podle článku 462 akt v přenesené pravomoci, kterým doplní toto nařízení upřesněním prvků uvedených v písm. a), b) a c) tohoto odstavce.

Článek 246

Provozní požadavky na doložku o předčasném umoření

Pokud sekuritizace zahrnuje revolvingové expozice a doložku o předčasném umoření či obdobná ustanovení, platí předpoklad, že instituce, která je původcem, převedla významné úvěrové riziko, pouze tehdy, pokud jsou splněny požadavky stanovené v článcích 244 a 245 a doložka o předčasném umoření, je-li aktivována:

a) 

nepovede k podřízenosti pohledávky instituce o vyšší či stejné přednosti týkající se podkladových expozic vůči pohledávkám ostatních investorů;

b) 

nepovede k větší podřízenosti pohledávky instituce týkající se podkladových expozic ve srovnání s pohledávkami jiných stran ani

c) 

jinak nepovede ke zvýšení expozice instituce vůči ztrátám spojeným s podkladovými revolvingovými expozicemi.

Oddíl 3

Výpočet objemů rizikově vážených expozic

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 247

Výpočet objemů rizikově vážených expozic

1.  

Pokud instituce, která je původcem, převedla významné úvěrové riziko spojené s podkladovými expozicemi sekuritizace v souladu s oddílem 2, může:

a) 

v případě tradiční sekuritizace vyjmout podkladové expozice z výpočtu objemů rizikově vážených expozic, případně výše očekávaných ztrát;

b) 

v případě syntetické sekuritizace vypočítat objemy rizikově vážených expozic a případně výše očekávaných ztrát pro tyto podkladové expozice podle článků 251 a 252.

2.  
Jestliže se instituce, která je původcem, rozhodla použít odstavec 1, vypočítá objemy rizikově vážených expozic stanovené v této kapitole pro pozice, které v dané sekuritizaci případně drží.

Jestliže instituce, která je původcem, nepřevedla významné úvěrové riziko nebo se rozhodla nepoužít odstavec 1, není povinna provádět výpočet objemů rizikově vážených expozic pro žádnou pozici, kterou v dané sekuritizaci případně drží, ale musí pokračovat v zahrnování podkladových expozic do výpočtu objemů rizikově vážených expozic a případně výše očekávaných ztrát, jako kdyby nebyly sekuritizovány.

3.  
Jestliže se expozice vztahuje na pozice v různých tranších v sekuritizaci, považuje se expozice spojená s každou tranší za samostatnou sekuritizovanou pozici. Má se za to, že poskytovatelé úvěrového zajištění pro sekuritizované pozice drží pozice v sekuritizaci. Sekuritizované pozice zahrnují expozice vůči sekuritizaci vyplývající z úrokových nebo měnových derivátových smluv, které instituce v rámci transakce uzavřela.
4.  
Pokud se sekuritizovaná pozice neodečítá od položek kmenového kapitálu tier 1 podle čl. 36 odst. 1 písm. k), zahrne se objem rizikově vážené expozice pro účely čl. 92 odst. 3 do celkového objemu rizikově vážených expozic dané instituce.
5.  
Objem rizikově vážené expozice sekuritizované pozice se vypočítá tak, že se hodnota expozice vypočtená podle článku 248 vynásobí příslušnou celkovou rizikovou váhou.
6.  
Celková riziková váha se stanoví jako součet rizikové váhy stanovené v této kapitole a případné dodatečné rizikové váhy podle článku 270a.

Článek 248

Hodnota expozice

1.  

Hodnota expozice sekuritizované pozice se vypočte takto:

a) 

hodnota expozice rozvahové sekuritizované pozice se rovná účetní hodnotě zbývající po provedení případných příslušných specifických úprav o úvěrové riziko u sekuritizované pozice podle článku 110;

b) 

hodnota expozice podrozvahové sekuritizované pozice se rovná její nominální hodnotě snížené o případnou příslušnou specifickou úpravu o úvěrové riziko u sekuritizované pozice podle článku 110 a vynásobené příslušným konverzním faktorem stanoveným v tomto písmeni. Konverzní faktor činí 100 %, ledaže se jedná o zálohový příslib. Pro účely stanovení hodnoty expozice nevyčerpané části zálohových příslibů lze použít konverzní faktor 0 % na nominální hodnotu likviditního příslibu, který lze bezpodmínečně zrušit, za předpokladu, že splátky daného příslibu nejsou podřízeny žádným dalším pohledávkám na peněžní toky vyplývající z podkladových expozic a že instituce příslušnému orgánu uspokojivě prokázala, že pro měření objemu nevyčerpané části uplatňuje přiměřeně konzervativní metodu;

c) 

hodnota expozice pro úvěrové riziko protistrany u sekuritizované pozice vyplývající z derivátových nástrojů uvedených v příloze II se stanoví podle kapitoly 6;

d) 

instituce, která je původcem, může od hodnoty expozice sekuritizované pozice, které je v souladu s pododdílem 3 přidělena riziková váha 1 250  % nebo která je v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. k) odečtena z kmenového kapitálu tier 1, odečíst objem specifických úprav o úvěrové riziko u podkladových expozic podle článku 110 a veškeré nevratné slevy z kupní ceny související s těmito podkladovými expozicemi v rozsahu, v jakém tyto slevy způsobily snížení kapitálu;

▼M13

e) 

hodnota expozice syntetického nadměrného rozpětí zahrnuje příslušně tyto položky:

i) 

jakékoli příjmy ze sekuritizovaných expozic již zaúčtované institucí, která je původcem, ve výkazu příjmů podle použitelného účetního rámce, jež instituce, která je původcem, smluvně určila pro transakci jako syntetické nadměrné rozpětí, a které je stále k dispozici pro absorpci ztrát;

ii) 

jakékoli syntetické nadměrné rozpětí smluvně určené institucí, která je původcem, v jakémkoli předchozím období a jež je stále k dispozici pro absorpci ztrát;

iii) 

jakékoli syntetické nadměrné rozpětí smluvně určené institucí, která je původcem, pro stávající období a jež je stále k dispozici pro absorpci ztrát;

iv) 

jakékoli syntetické nadměrné rozpětí smluvně určené institucí, která je původcem, pro budoucí období.

Pro účely tohoto písmene nelze do hodnoty expozice zahrnout žádnou částku, která je poskytnuta jako kolaterál nebo úvěrové posílení v souvislosti se syntetickou sekuritizací a která již podléhá kapitálovým požadavkům v souladu s touto kapitolou.

▼M5

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem s cílem specifikovat, co představuje přiměřeně konzervativní metodu pro měření objemu nevyčerpané části uvedenou v prvním pododstavci písm. b).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 18. ledna 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených ve třetím pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

2.  
Pokud má instituce v sekuritizaci dvě či více vzájemně se překrývajících pozic, zahrne do výpočtu objemů rizikově vážených expozic pouze jednu z nich.

V případě částečného překryvu pozic může instituce rozdělit pozici na dvě části a uznat překryv pouze ve vztahu k jedné části, v souladu s prvním pododstavcem. Alternativní možností je, že zachází s pozicemi, jako kdyby se překrývaly plně, tak, že rozšíří pro účely výpočtu kapitálových požadavků tu pozici, která se vyznačuje vyššími objemy rizikově vážených expozic.

Instituce může rovněž uznat překrývání mezi kapitálovými požadavky ke specifickému riziku u pozic v obchodním portfoliu a kapitálovými požadavky u sekuritizovaných pozic v investičním portfoliu, za předpokladu, že je schopna tyto kapitálové požadavky u příslušných pozic vypočítat a porovnat.

Pro účely tohoto odstavce se dvě pozice považují za překrývající se, když se vzájemně kompenzují tak, že je instituce schopna zamezit ztrátám plynoucím z jedné pozice tím, že splní povinnosti požadované na základě druhé pozice.

3.  
Pokud se na pozice v komerčních papírech zajištěných aktivy vztahuje čl. 270c písm. d), může instituce používat rizikové váhy stanovené pro likviditní příslib za účelem výpočtu objemu rizikově vážených expozic pro komerční papíry zajištěné aktivy, pokud je 100 % takových cenných papírů vydaných v programu ABCP kryto tímto likviditním příslibem a tento likviditní příslib je řazen na stejnou úroveň jako komerční papíry zajištěné aktivy tak, že tvoří vzájemně se překrývající pozice. Případy, kdy uplatní tento odstavec, instituce oznámí příslušným orgánům. Pro účely určení 100 % krytí stanoveného v tomto odstavci může instituce brát v úvahu jiné likviditní přísliby v programu ABCP za podmínky, že tvoří překrývající se pozici s komerčními papíry zajištěnými aktivy.

▼M13

4.  
EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem s cílem upřesnit způsob, jakým má instituce, která je původcem, určovat hodnotu expozice, jak je uvedeno v odst. 1 písm. e), přičemž zohlední příslušné očekávané ztráty, které mají být pokryty syntetickým nadměrným rozpětím.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 10. října 2021.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M5

Článek 249

Uznání nástrojů pro snižování úvěrového rizika u sekuritizovaných pozic

1.  
Instituce může uznat majetkové nebo osobní zajištění úvěrového rizika ve vztahu k sekuritizované pozici, pokud jsou splněny požadavky na snižování úvěrového rizika stanovené v této kapitole a v kapitole 4.
2.  
Způsobilým majetkovým zajištěním úvěrového rizika může být pouze finanční kolaterál, který je uznatelný pro výpočet objemů rizikově vážených expozic podle kapitoly 2, jak je stanoveno v kapitole 4, a uznání snížení úvěrového rizika je podmíněno splněním příslušných požadavků stanovených v kapitole 4.

Způsobilým osobním zajištěním úvěrového rizika a jeho poskytovateli mohou být pouze ta zajištění a ti poskytovatelé, kteří jsou způsobilí podle kapitoly 4, a uznání snížení úvěrového rizika je podmíněno splněním příslušných požadavků stanovených v kapitole 4.

▼M13

3.  
Odchylně od odstavce 2 tohoto článku musí mít způsobilí poskytovatelé osobního zajištění úvěrového rizika uvedení v čl. 201 odst. 1 písm. g) úvěrové hodnocení vypracované uznanou externí ratingovou agenturou, které bylo na stupni úvěrové kvality 2 nebo vyšším v době, kdy bylo zajištění úvěrového rizika poprvé uznáno, a v současné době je na stupni úvěrové kvality 3 nebo vyšším.

▼M5

Instituce, které smějí používat na přímé expozice vůči poskytovateli zajištění přístup IRB, mohou posoudit způsobilost podle prvního pododstavce na základě rovnocennosti PD poskytovatele zajištění a PD spojené se stupni úvěrové kvality uvedenými v článku 136.

4.  

Odchylně od odstavce 2 je sekuritizační jednotka pro speciální účel způsobilým poskytovatelem zajištění, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

sekuritizační jednotka pro speciální účel vlastní aktiva, která se kvalifikují jako způsobilý finanční kolaterál v souladu s kapitolou 4;

b) 

aktiva uvedená v písmeni a) nepodléhají pohledávkám ani podmíněným pohledávkám o přednosti vyšší nebo stejné jako pohledávky či podmíněné pohledávky instituce, která přijímá osobní zajištění úvěrového rizika, a

c) 

všechny požadavky pro uznání finančního kolaterálu uvedené v kapitole 4 jsou splněny.

5.  
Pro účely odstavce 4 je výše zajištění po zohlednění nesouladu měn a nesouladu splatností (GA) podle kapitoly 4 omezena na tržní hodnotu těchto aktiv upravenou o volatilitu a riziková váha expozic vůči poskytovateli zajištění, jak je uvedeno v rámci standardizovaného přístupu (g), se vypočítá jako vážená průměrná riziková váha, která by se použila na tato aktiva jakožto finanční kolaterál podle standardizovaného přístupu.
6.  

Pokud se na sekuritizovanou pozici vztahuje plné zajištění úvěrového rizika nebo částečné zajištění úvěrového rizika na poměrném základě, platí tyto požadavky:

a) 

instituce, která poskytuje zajištění úvěrového rizika, vypočítá objemy rizikově vážených expozic pro tu část sekuritizované pozice, která je zajištěna proti úvěrovému riziku, v souladu s pododdílem 3, jako kdyby příslušnou část dané pozice držela přímo;

b) 

instituce, která kupuje zajištění úvěrového rizika, vypočítá objemy rizikově vážených expozic pro zajištěnou část v souladu s kapitolou 4.

7.  

Ve všech případech, na které se nevztahuje odstavec 6, platí tyto požadavky:

a) 

instituce, která poskytuje zajištění úvěrového rizika, zachází s částí pozice, která je zajištěna proti úvěrovému riziku, jako se sekuritizovanou pozicí a vypočítá objemy rizikově vážených expozic v souladu s pododdílem 3, jako kdyby danou pozici držela přímo, s výhradou odstavců 8, 9 a 10;

b) 

instituce, která kupuje zajištění úvěrového rizika, vypočítá objemy rizikově vážených expozic pro zajišťovanou část pozice uvedenou v písmeni a) v souladu s kapitolou 4. Instituce zachází s částí sekuritizované pozice, která není zajištěna proti úvěrovému riziku, jako se samostatnou sekuritizovanou pozicí a vypočítá objemy rizikově vážených expozic v souladu s pododdílem 3, s výhradou odstavců 8, 9 a 10.

8.  
Instituce, které využívají přístup k sekuritizaci založený na interním ratingu (dále jen „přístup SEC-IRBA“) nebo standardizovaný přístup k sekuritizaci (dále jen „přístup SEC-SA“) podle pododdílu 3, určí záchytný bod (A) a uvolňující bod (D) pro každou z pozic odvozených v souladu s odstavcem 7 samostatně, jako kdyby byly v době vzniku transakce vydány jako samostatné sekuritizované pozice. Hodnota KIRB či KSA se vypočítá s ohledem na původní seskupení podkladových expozic sekuritizace.
9.  

Instituce, které pro původní sekuritizovanou pozici využívají přístup k sekuritizaci založený na externím ratingu (dále jen „přístup SEC-ERBA“) podle pododdílu 3, vypočítají objemy rizikově vážených expozic pro pozice odvozené v souladu s odstavcem 7 takto:

a) 

pokud má odvozená pozice vyšší přednost, je jí přiřazena riziková váha původní sekuritizované pozice;

b) 

pokud má odvozená pozice nižší přednost, může jí být přiřazen odvozený rating v souladu s čl. 263 odst. 7. Vstupní parametr poměrné velikosti („thickness“) T se v tomto případě vypočítá pouze na základě odvozené pozice. Nelze-li rating odvodit, použije instituce vyšší z hodnot rizikové váhy plynoucích z:

i) 

použití přístupu SEC-SA v souladu s odstavcem 8 a pododdílem 3, nebo

ii) 

rizikové váhy původní sekuritizované pozice podle přístupu SEC-ERBA.

10.  
S odvozenou pozicí s nižší předností se zachází jako se sekuritizovanou pozicí bez vyšší přednosti i v případě, že původní sekuritizovaná pozice před zajištěním vyšší přednost měla.

Článek 250

Skrytá podpora

1.  
Instituce, která je sponzorem nebo původcem a v sekuritizaci využila při výpočtu objemů rizikově vážených expozic čl. 247 odst. 1 a 2 nebo prodala nástroje ze svého obchodního portfolia tak, že již není povinna držet kapitál pro rizika vyplývající z těchto nástrojů, neposkytne sekuritizaci nad rámec svých smluvních závazků přímo ani nepřímo žádnou podporu s cílem snížit potenciální nebo skutečné ztráty investorů.
2.  

Transakce není považována za podporu pro účely odstavce 1, pokud je řádně zohledněna při posuzování převodu významného úvěrového rizika a obě strany při jejím provádění jednají ve vlastním zájmu jako svobodné a nezávislé strany (nezávislý vztah). Pro tyto účely provede instituce plné úvěrové přezkoumání transakce, přinejmenším s ohledem na všechny tyto aspekty:

a) 

cenu zpětného odkupu;

b) 

kapitál a likviditu instituce před zpětným odkupem a po něm;

c) 

výkonnost podkladových expozic;

d) 

výkonnost sekuritizovaných pozic;

e) 

dopad podpory na očekávané ztráty původce oproti investorovi.

3.  
Instituce, která je původcem nebo sponzorem, oznámí příslušnému orgánu jakékoli transakce uzavřené ve vztahu k sekuritizaci v souladu s odstavcem 2.
4.  
EBA vydá v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 obecné pokyny k tomu, co se pro účely tohoto článku rozumí nezávislým vztahem a za jakých podmínek není transakce strukturována k poskytování podpory.
5.  

Nesplní-li instituce, která je původcem nebo sponzorem, ve vztahu k sekuritizaci požadavky odstavce 1, zahrne všechny podkladové expozice dané sekuritizace do svého výpočtu objemů rizikově vážených expozic, jako kdyby nebyly sekuritizovány, a zveřejní:

a) 

že poskytla podporu sekuritizaci v rozporu s odstavcem 1, a

b) 

dopad poskytnuté podpory z hlediska kapitálových požadavků.

Článek 251

Výpočet objemů rizikově vážených expozic instituce, která je původcem, sekuritizovaných syntetickou sekuritizací

1.  
Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic u podkladových expozic použije instituce, která je původcem syntetické sekuritizace, v příslušných případech metody výpočtu stanovené v tomto oddíle namísto těch, které jsou stanoveny v kapitole 2. V případě institucí, které počítají objemy rizikově vážených expozic a případně výši očekávaných ztrát u podkladových expozic podle kapitoly 3, se výše očekávané ztráty u takovýchto expozic rovná nule.
2.  
Požadavky stanovené v odstavci 1 tohoto článku se použijí na celé seskupení expozic kryjící danou sekuritizaci. S výhradou článku 252 instituce, která je původcem, vypočítá objemy rizikově vážených expozic u všech tranší v sekuritizaci v souladu s tímto oddílem, včetně pozic, u kterých může uznat snížení úvěrového rizika podle článku 249. Rizikovou váhu, jež má být použita na pozice, na které se vztahuje snížení úvěrového rizika, je možné změnit v souladu s kapitolou 4.

Článek 252

Postup v případě nesouladu splatností u syntetické sekuritizace

Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic v souladu s článkem 251 se nesoulad splatností mezi zajištěním úvěrového rizika, pomocí něhož dochází k převodu rizika, a podkladovými expozicemi počítá takto:

a) 

za splatnost podkladových expozic se považuje splatnost té z daných expozic, jejíž splatnost je nejdelší, maximálně však pět let. Splatnost zajištění úvěrového rizika se stanoví v souladu s kapitolou 4;

b) 

instituce, která je původcem, pomine nesoulad splatností při výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro sekuritizované pozice, kterým je podle tohoto oddílu přiřazena riziková váha 1 250  %. U všech ostatních pozic se použije zacházení pro případ nesouladu splatností stanovené v kapitole 4 v souladu s tímto vzorcem:

image

kde:

RW*

=

objemy rizikově vážených expozic pro účely čl. 92 odst. 3 písm. a);

RWAss

=

objemy rizikově vážených expozic pro podkladové expozice, jako kdyby nebyly sekuritizovány, vypočítané úměrně;

RWSP

=

objemy rizikově vážených expozic vypočítané podle článku 251, jako kdyby neexistoval nesoulad splatností;

T

=

splatnost podkladových expozic v letech;

t

=

splatnost zajištění úvěrového rizika v letech;

t*

=

0,25.

Článek 253

Snížení objemů rizikově vážených expozic

1.  
Je-li sekuritizované pozici podle tohoto oddílu přidělena riziková váha 1 250  %, mohou instituce v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. k) namísto zahrnutí této pozice do výpočtu objemů rizikově vážených expozic odečíst hodnotu expozice u této pozice z kmenového kapitálu tier 1. Za tímto účelem může výpočet hodnoty expozice zohledňovat způsobilé majetkové zajištění úvěrového rizika v souladu s článkem 249.
2.  
Pokud instituce využije alternativu stanovenou v odstavci 1, může částku odečtenou podle čl. 36 odst. 1 písm. k) odečíst z hodnoty stanovené v článku 268 coby maximálního kapitálového požadavku, který by byl vypočítán s ohledem na podkladové expozice, jako kdyby nebyly sekuritizovány.

Pododdíl 2

Pořadí metod a společné parametry

Článek 254

Pořadí metod

1.  

Instituce použijí pro výpočet objemů rizikově vážených expozic jednu z metod stanovených v pododdíle 3 podle tohoto pořadí:

a) 

jsou-li splněny podmínky podle článku 258, použije přístup SEC-IRBA v souladu s články 259 a 260;

b) 

nelze-li použít přístup SEC-IRBA, použije přístup SEC-SA v souladu s články 261 a 262;

c) 

nelze-li použít přístup SEC-SA, použije přístup SEC-ERBA v souladu s články 263 a 264 pro pozice s ratingem nebo pozice, pro které lze použít odvozený rating.

2.  

Pro pozice s ratingem nebo pozice, pro které lze použít odvozený rating, použije instituce přístup SEC-ERBA namísto SEC-SA v každém z těchto případů:

a) 

pokud by použití přístupu SEC-SA mělo za následek rizikovou váhu vyšší než 25 % pro pozice, které se kvalifikují jako pozice v STS sekuritizaci;

b) 

pokud by použití přístupu SEC-SA mělo za následek rizikovou váhu vyšší než 25 % nebo pokud by použití přístupu SEC-ERBA mělo za následek rizikovou váhu vyšší než 75 % pro pozice, které se nekvalifikují jako pozice v STS sekuritizaci;

c) 

v případě sekuritizačních transakcí zajištěných prostřednictvím seskupení půjček a leasingů na automobily a leasingů na zařízení.

3.  
V případech, na které se nevztahuje odstavec 2, se může instituce odchylně od odst. 1 písm. b) rozhodnout uplatnit přístup SEC-ERBA namísto SEC-SA na všechny své sekuritizované pozice s ratingem nebo sekuritizované pozice, pro které lze použít odvozený rating.

Pro účely prvního pododstavce oznámí instituce své rozhodnutí příslušnému orgánu do 17. listopadu 2018.

Veškerá následná rozhodnutí o další změně přístupu uplatňovaného na všechny své sekuritizované pozice s ratingem oznámí instituce svému příslušnému orgánu před 15. listopadem neprodleně po jejich přijetí.

Nevznese-li příslušný orgán žádné námitky do 15. prosince bezprostředně po lhůtě uvedené ve druhém nebo případně třetím pododstavci, nabývá rozhodnutí oznámené institucí účinku 1. ledna následujícího roku a platí, dokud nenabude účinku následně oznámené rozhodnutí. Instituce nepoužije rozdílné přístupy v průběhu téhož roku.

4.  
Odchylně od odstavce 1 mohou příslušné orgány v jednotlivých případech zakázat institucím používat přístup SEC-SA, pokud objem rizikově vážené expozice vyplývající z použití přístupu SEC-SA není úměrný rizikům pro danou instituci nebo pro finanční stabilitu, včetně mimo jiné úvěrového rizika zakotveného v podkladových expozicích příslušné sekuritizace. V případě expozic, které se nekvalifikují jako pozice v STS sekuritizaci, se zvláštní pozornost věnuje sekuritizacím s velmi složitými a vysoce rizikovými vlastnostmi.
5.  
Aniž je dotčen odstavec 1 tohoto článku, může instituce použít metodu interního hodnocení k výpočtu objemů rizikově vážených expozic ve vztahu k pozici bez ratingu v programu ABCP nebo transakci ABCP podle článku 266, jsou-li splněny podmínky stanovené v článku 265. Pokud instituce obdržela svolení použít metodu interního hodnocení v souladu s čl. 265 odst. 2 a určitá pozice v programu ABCP nebo transakci ABCP spadá do oblasti, na niž se toto svolení vztahuje, uplatní k výpočtu objemu rizikově vážené expozice u této pozice tuto metodu.
6.  
V případě pozice v resekuritizaci použije instituce přístup SEC-SA v souladu s článkem 261, s úpravami uvedenými v článku 269.
7.  
Ve všech ostatních případech je sekuritizovaným pozicím přiřazena riziková váha 1 250  %.
8.  
Příslušné orgány informují EBA o veškerých oznámeních učiněných podle odstavce 3 tohoto článku. EBA sleduje dopad tohoto článku na kapitálové požadavky a na celé spektrum postupů dohledu ve spojitosti s odstavcem 4 tohoto článku, o svých zjištěních podává každoročně zprávu Komisi a vydává obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 255

Určení KIRB a KSA

1.  
Pokud instituce používá podle pododdílu 3 přístup SEC-IRBA, vypočítá KIRB v souladu s odstavci 2 až 5.
2.  
Instituce určí KIRB tak, že objemy rizikově vážených expozic, které by se vypočítaly podle kapitoly 3 ve vztahu k podkladovým expozicím, jako kdyby nebyly sekuritizovány, vynásobí 8 % a vydělí hodnotou expozice podkladových expozic. KIRB se vyjadřuje ve formě desetinného čísla od nuly do jedničky.
3.  

Pro účely výpočtu KIRB zahrnují objemy rizikově vážených expozic, které by se počítaly podle kapitoly 3 ve vztahu k podkladovým expozicím:

a) 

výši očekávaných ztrát spojených se všemi podkladovými expozicemi sekuritizace, včetně podkladových expozic, u kterých došlo k selhání a které jsou stále součástí seskupení v souladu s kapitolou 3, a

b) 

výši neočekávaných ztrát spojených se všemi podkladovými expozicemi, včetně podkladových expozic v seskupení, u nichž došlo k selhání, v souladu s kapitolou 3.

4.  
Instituce mohou vypočítat KIRB ve vztahu k podkladovým expozicím sekuritizace v souladu s ustanoveními kapitoly 3 o výpočtu kapitálových požadavků pro pohledávky nabyté za úplatu. Pro tyto účely se s retailovými expozicemi zachází jako s retailovými pohledávkami nabytými za úplatu, s neretailovými expozicemi pak jako s pohledávkami za podniky nabytými za úplatu.
5.  
Instituce vypočítají KIRB odděleně pro riziko rozmělnění, pokud jde o podkladové expozice sekuritizace, je-li riziko rozmělnění ve vztahu k takovým expozicím podstatné.

V případech, kdy jsou ztráty z rizika rozmělnění a úvěrového rizika při sekuritizaci agregovány, zkombinují instituce pro účely pododdílu 3 příslušné KIRB pro riziko rozmělnění a úvěrové riziko do jediného KIRB. Přítomnost jediného rezervního fondu nebo nadměrné kolateralizace dostupné pro krytí ztrát z úvěrového rizika či rizika rozmělnění lze považovat za náznak, že jsou tato rizika agregována.

Pokud nejsou riziko rozmělnění a úvěrové riziko v rámci sekuritizace agregovány, upraví instituce zacházení stanovené ve druhém pododstavci tak, aby kombinovalo příslušné KIRB pro riziko rozmělnění a úvěrové riziko obezřetným způsobem.

6.  
Pokud instituce používá podle pododdílu 3 přístup SEC-SA, vypočítá KSA tak, že objemy rizikově vážených expozic, které by se vypočítaly podle kapitoly 2 ve vztahu k podkladovým expozicím, jako kdyby nebyly sekuritizovány, vynásobí 8 % a vydělí hodnotou podkladových expozic. KSA se vyjadřuje ve formě desetinného čísla od nuly do jedničky.

Pro účely tohoto odstavce vypočítají instituce hodnotu expozice podkladových expozic bez započtení specifických úprav o úvěrové riziko a dodatečných úprav ocenění v souladu s články 34 a 110 a bez dalšího snižování kapitálu.

7.  
Pro účely odstavců 1 až 6, využívá-li struktura sekuritizace sekuritizační jednotku pro speciální účel, je třeba se všemi expozicemi této jednotky souvisejícími se sekuritizací zacházet jako s podkladovými expozicemi. Instituce však může vyloučit expozice sekuritizační jednotky pro speciální účel ze seskupení podkladových expozic pro výpočet KIRB nebo KSA, pokud je riziko z expozic této jednotky nepodstatné nebo pokud nemá dopad na sekuritizovanou pozici instituce.

V případě syntetických sekuritizací s majetkovým zajištěním se jakékoli podstatné výnosy z emise úvěrových dluhových cenných papírů nebo jiných majetkových závazků sekuritizační jednotky pro speciální účel, které slouží jako kolaterál pro splacení sekuritizovaných pozic, zahrnou do výpočtu KIRB nebo KSA, pokud úvěrové riziko kolaterálu podléhá alokaci ztrát mezi tranše.

8.  
Pro účely odst. 5 třetího pododstavce tohoto článku vydá EBA obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 o vhodných postupech kombinace KIRB pro riziko rozmělnění a úvěrové riziko, nejsou-li tato rizika v sekuritizaci agregována.
9.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní podmínky, za nichž mohou instituce vypočítat KIRB pro seskupení podkladových expozic v souladu s odstavcem 4, zejména pokud jde o:

a) 

interní úvěrové strategie a modely pro výpočet KIRB u sekuritizací;

b) 

použití různých rizikových faktorů týkajících se seskupení podkladových expozic, a pokud nejsou k dispozici dostatečně přesné nebo spolehlivé údaje o podkladovém seskupení, náhradní údaje pro odhad PD a LGD a

c) 

požadavky týkající se náležité péče za účelem sledování kroků a strategií prodávajících pohledávek nebo jiných původců.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 18. listopadu 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v druhém pododstavci tohoto odstavce postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 256

Určení záchytného bodu (A) a uvolňujícího bodu (D)

1.  
Pro účely pododdílu 3 stanoví instituce záchytný bod (A) na úrovni, na níž by ztráty v seskupení podkladových expozic začaly být přiřazovány k příslušné sekuritizované pozici.

Záchytný bod (A) se vyjadřuje jako desetinné číslo mezi nulou a jedničkou a rovná se vyšší z těchto hodnot: nula, nebo poměr nesplaceného zůstatku seskupení podkladových expozic v sekuritizaci sníženého o nesplacený zůstatek všech tranší, které mají vyšší nebo stejnou přednost jako tranše obsahující příslušnou sekuritizovanou pozici, včetně expozice samotné, k nesplacenému zůstatku všech podkladových expozic v sekuritizaci.

2.  
Pro účely pododdílu 3 stanoví instituce uvolňující bod (D) na úrovni, na níž by ztráty v rámci seskupení podkladových expozic vedly v úplnou ztrátu jistiny pro tranši obsahující příslušnou sekuritizovanou pozici.

Uvolňující bod (D) se vyjadřuje jako desetinné číslo mezi nulou a jedničkou a rovná se vyšší z těchto hodnot: nula, nebo poměr nesplaceného zůstatku seskupení podkladových expozic v sekuritizaci sníženého o nesplacený zůstatek všech tranší, které mají vyšší přednost než tranše obsahující příslušnou sekuritizovanou pozici, k nesplacenému zůstatku všech podkladových expozic v sekuritizaci.

3.  
Pro účely odstavců 1 a 2 zacházejí instituce s nadměrnou kolateralizací a financovanými fondovými účty jako s tranšemi a s aktivy sestávajícími z takových fondových účtů jako s podkladovými expozicemi.
4.  
Pro účely odstavců 1 a 2 neberou instituce v úvahu nefinancované fondové účty a aktiva, jež neposkytují úvěrové posílení, například z důvodu, že poskytují pouze podporu likvidity, ani měnové swapy nebo swapy úrokových sazeb, ani účty hotovostního kolaterálu týkající se daných pozic v sekuritizaci. Pro účely financovaných fondových účtů a aktiv poskytujících úvěrové posílení nakládá instituce jako se sekuritizovanými pozicemi pouze s těmi částmi těchto účtů či aktiv, které absorbují ztrátu.
5.  
Mají-li dvě nebo více pozic v rámci téže transakce různou splatnost, ale společnou poměrnou alokaci ztrát, zakládá se výpočet záchytných bodů (A) a uvolňujících bodů (D) na souhrnném nesplaceném zůstatku těchto pozic a výsledné záchytné body (A) i uvolňující body (D) musí být shodné.

▼M13

6.  
Pro účely výpočtu záchytných bodů (A) a uvolňujících bodů (D) syntetické sekuritizace zachází instituce, která je původcem sekuritizace, s hodnotou expozice sekuritizované pozice odpovídající syntetickému nadměrnému rozpětí uvedenému v čl. 248 odst. 1 písm. e) jako s tranší a upraví záchytné body (A) a uvolňující body (D) ostatních tranší, které si ponechává, tím, že se tato hodnota expozice připočítá k nesplacenému zůstatku seskupení podkladových expozic v sekuritizaci. Tuto úpravu provádí pouze instituce, která je původcem.

▼M5

Článek 257

Určení splatnosti tranše (MT)

1.  

Pro účely pododdílu 3 a s výhradou odstavce 2 mohou instituce měřit splatnost tranše (MT) těmito metodami:

a) 

váženou průměrnou splatností smluvních plateb splatných v rámci tranše podle tohoto vzorce:

image

kde CFt označuje všechny smluvní platby (jistina, úroky a poplatky) splatné dlužníkem během období t, nebo

b) 

konečnou splatností tranše podle tohoto vzorce:

image

kde ML označuje konečnou splatnost tranše.

2.  
Pro účely odstavce 1 platí pro určení splatnosti tranše (MT) ve všech případech minimální úroveň jednoho roku a maximální úroveň pěti let.
3.  
Pokud může být instituce vystavena potenciálním ztrátám z podkladových expozic na základě smlouvy, určí splatnost sekuritizované pozice s ohledem na splatnost příslušné smlouvy a nejdelší dobu splatnosti takových podkladových expozic. V případě revolvingových expozic se použije nejdelší smluvně možná zbývající doba splatnosti expozice, kterou lze během revolvingového období přidat.
4.  
EBA sleduje spektrum postupů v této oblasti, zejména s ohledem na uplatňování odst. 1 písm. a) tohoto článku, a v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 vydá obecné pokyny do 31. prosince 2019.

Pododdíl 3

Způsoby výpočtu objemů rizikově vážených expozic

Článek 258

Podmínky použití přístupu založeného na interním ratingu (SEC-IRBA)

1.  

Instituce použijí k výpočtu objemů rizikově vážených expozic ve vztahu k sekuritizované pozici přístup SEC-IRBA, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

pozice je kryta seskupením IRB nebo smíšeným seskupením za podmínky, že ve druhém z uvedených případů je instituce schopna vypočítat KIRB v souladu s oddílem 3 u minimálně 95 % objemu podkladových expozic;

b) 

je k dispozici dostatek informací o podkladových expozicích sekuritizace, aby mohla instituce vypočítat KIRB, a

c) 

použít přístup SEC-IRBA ve vztahu ke konkrétní sekuritizované pozici není pro instituci vyloučeno podle odstavce 2.

2.  

Příslušné orgány mohou v jednotlivých případech vyloučit použití přístupu SEC-IRBA, pokud mají sekuritizace velmi složité nebo vysoce rizikové vlastnosti. Pro tyto účely lze za velmi složité nebo vysoce rizikové považovat tyto vlastnosti:

a) 

úvěrové posílení, které může erodovat z důvodů jiných než portfoliových ztrát;

b) 

seskupení podkladových expozic s vysokou mírou interní korelace v důsledku koncentrovaných expozic vůči jedinému sektoru nebo zeměpisné oblasti;

c) 

transakce, při níž splácení sekuritizovaných pozic do vysoké míry závisí na rizikových faktorech, které KIRB neodráží, nebo

d) 

vysoce složitá alokace ztrát mezi tranše.

Článek 259

Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle přístupu SEC-IRBA

1.  

Podle přístupu SEC-IRBA se objem rizikově vážené expozice pro sekuritizovanou pozici vypočítá vynásobením hodnoty expozice pozice, jež se počítá podle článku 248, příslušnou rizikovou váhou určenou následujícím způsobem; ve všech případech pak platí, že minimální úroveň činí 15 %:



RW = 1 250  %

když D ≤ KIRB

image

když A ≥ KIRB

image

když A < KIRB < D

kde:

KIRB

je kapitálový požadavek seskupení podkladových expozic ve smyslu článku 255;

D

je uvolňující bod určený v souladu s článkem 256;

A

je záchytný bod určený v souladu s článkem 256;

image

kde:

a

=

– (1/(p * KIRB)),

u

=

D – KIRB,

l

=

max (A – KIRB; 0),

kde:

image

kde:

N

je efektivní počet expozic v seskupení podkladových expozic vypočítaný v souladu s odstavcem 4;

LGD

je expozičně vážená průměrná hodnota ztrátovosti ze selhání seskupení podkladových expozic vypočítaná v souladu s odstavcem 5;

MT

je splatnost tranše určená v souladu s článkem 257.

Parametry A, B, C, D a E se určují v souladu s touto tabulkou:



 

A

B

C

D

E

Neretailové

Vyšší přednost, vyšší členění (N ≥ 25)

0

3,56

-1,85

0,55

0,07

Vyšší přednost, nižší členění (N < 25)

0,11

2,61

-2,91

0,68

0,07

Nižší přednost, vyšší členění (N ≥ 25)

0,16

2,87

-1,03

0,21

0,07

Nižší přednost, nižší členění (N < 25)

0,22

2,35

-2,46

0,48

0,07

Retailové

Vyšší přednost

0

0

-7,48

0,71

0,24

Nižší přednost

0

0

-5,78

0,55

0,27

2.  
Pokud podkladové seskupení IRB sestává z retailových i neretailových expozic, rozdělí se na retailové a neretailové podseskupení a pro každé podseskupení se odhadem určí samostatný parametr p (a odpovídající vstupní parametry N, KIRB a LGD). Následně se vypočítá vážený průměr parametru p pro transakci, a to na základě parametrů p každého podseskupení a nominální velikosti expozic v každém podseskupení.
3.  
Pokud instituce používá přístup SEC-IRBA ve vztahu ke smíšenému seskupení, vychází výpočet parametru p pouze z podkladových expozic podléhajících přístupu IRB. Na podkladové expozice podléhající standardizovanému přístupu se pro tyto účely nebere zřetel.
4.  

Efektivní počet expozic (N) se vypočítá takto:

image

kde EADi představuje hodnotu expozice související s i-tou expozicí v seskupení.

Vícenásobné expozice vůči stejnému dlužníkovi se konsolidují a zachází se s nimi jako s jednou expozicí.

5.  

Expozičně vážená průměrná hodnota LGD se vypočítá takto:

image

kde LGDi představuje průměrnou hodnotu LGD související se všemi expozicemi vůči i-tému dlužníkovi.

Je-li úvěrové riziko a riziko rozmělnění pro pohledávky nabyté za úplatu v rámci sekuritizace agregováno, stanoví se vstupní hodnota LGD jako vážený průměr LGD pro úvěrové riziko a 100 % LGD pro riziko rozmělnění. Váhami jsou samostatné kapitálové požadavky v rámci přístupu IRB pro úvěrové riziko a riziko rozmělnění. Pro tyto účely lze přítomnost jediného rezervního fondu nebo nadměrné kolateralizace dostupné pro krytí ztrát z úvěrového rizika či rizika rozmělnění považovat za náznak, že jsou tato rizika agregována.

6.  

Pokud podíl největší podkladové expozice v seskupení (C1) nepřesahuje 3 %, mohou instituce pro výpočet hodnoty N a expozičně vážených průměrných hodnot LGD použít tuto zjednodušenou metodu

image

LGD = 0,50,

kde

Cm

označuje příslušný podíl seskupení odpovídající součtu m největších expozic a

m

stanoví instituce.

Je-li k dispozici pouze C1 a tato hodnota není vyšší než 0,03, může instituce stanovit LGD ve výši 0,50 a N jako 1/C1.

7.  

Je-li pozice kryta smíšeným seskupením a instituce je schopna vypočítat KIRB pro nejméně 95 % objemu podkladových expozic v souladu s čl. 258 odst. 1 písm. a), vypočítá instituce kapitálové požadavky pro seskupení podkladových expozic takto:

image

kde

d je podíl objemu expozic podkladových expozic, pro které dokáže instituce spočítat KIRB, v poměru k objemu expozic všech podkladových expozic.

8.  
Pokud má instituce sekuritizovanou pozici ve formě derivátu za účelem zajištění tržních rizik, včetně úrokových nebo měnových rizik, může tomuto derivátu přiřadit odvozenou rizikovou váhu ekvivalentní rizikové váze referenční pozice vypočítané v souladu s tímto článkem.

Pro účely prvního pododstavce je referenční pozicí pozice, která má ve všech ohledech stejnou úroveň jako derivát, nebo pokud taková pozice na stejné úrovni není k dispozici, pozice, která je derivátu bezprostředně podřízena.

Článek 260

Zacházení se STS sekuritizacemi podle přístupu SEC-IRBA

Podle přístupu SEC-IRBA se riziková váha pro pozici v STS sekuritizaci vypočítá v souladu s článkem 259, s těmito úpravami:

minimální úroveň rizikové váhy pro sekuritizované pozice s vyšší předností = 10 %;

image

Článek 261

Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle standardizovaného přístupu (SEC-SA)

1.  

Podle přístupu SEC-SA se objem rizikově vážené expozice pro pozici v sekuritizaci vypočítá vynásobením hodnoty expozice pozice vypočtené podle článku 248 příslušnou rizikovou váhou určenou následujícím způsobem; ve všech případech pak platí, že minimální úroveň činí 15 %:



RW = 1 250  %

když D ≤ KIRB

image

když A ≥ KA

image

když A < KA < D

kde:

D

je uvolňující bod určený v souladu s článkem 256;

A

je záchytný bod určený v souladu s článkem 256;

KA

je parametr vypočítaný v souladu s odstavcem 2;

image

kde:

a

=

– (1/(p · KA)),

u

=

D – KA,

l

=

max (A – KA; 0),

p

=

1 pro sekuritizovanou expozici, která není resekuritizovanou expozicí.

2.  

Pro účely odstavce 1 se KA vypočítá takto:

image

kde:

KSA je kapitálový požadavek podkladového seskupení ve smyslu článku 255;

W = poměr:

a) 

součtu nominálního objemu podkladových expozic v selhání k

b) 

součtu nominálního objemu všech podkladových expozic.

Pro tyto účely se expozicí v selhání rozumí podkladová expozice, která buď i) je 90 či více dnů po splatnosti; ii) podléhá insolvenčnímu řízení; iii) podléhá řízení za účelem realizace zajištění nebo podobnému řízení, nebo iv) je v selhání v souladu se sekuritizační dokumentací.

Nezná-li instituce stav nesplácení u nejvýše 5 % podkladových expozic v seskupení, může použít přístup SEC-SA, s touto úpravou při výpočtu parametru KA:

image

Nezná-li instituce stav nesplácení u více než 5 % podkladových expozic v seskupení, musí být dané pozici v sekuritizaci přiřazena riziková váha 1 250  %.

3.  
Pokud má instituce sekuritizovanou pozici ve formě derivátu za účelem zajištění tržních rizik, včetně úrokových nebo měnových rizik, může tomuto derivátu přiřadit odvozenou rizikovou váhu ekvivalentní rizikové váze referenční pozice vypočítané v souladu s tímto článkem.

Pro účely tohoto odstavce je referenční pozicí pozice, která má ve všech ohledech stejnou úroveň jako derivát, nebo pokud taková pozice na stejné úrovni není k dispozici, pozice, která je derivátu bezprostředně podřízena.

Článek 262

Zacházení se STS sekuritizacemi podle přístupu SEC-SA

Podle přístupu SEC-SA se riziková váha pro pozici v STS sekuritizaci vypočítá v souladu s článkem 261, s těmito úpravami:

minimální úroveň rizikové váhy pro sekuritizované pozice s vyšší předností = 10 %;
p = 0,5.

Článek 263

Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle přístupu založeného na externím ratingu (SEC-ERBA)

1.  
Podle přístupu SEC-ERBA se objem rizikově vážené expozice pro sekuritizovanou pozici vypočítá vynásobením hodnoty expozice pozice vypočítané v souladu s článkem 248 příslušnou rizikovou váhou v souladu s tímto článkem.
2.  

Pro expozice s krátkodobým úvěrovým hodnocením nebo v případech, kdy lze rating odvodit z krátkodobého úvěrového hodnocení v souladu s odstavcem 7, se použijí tyto rizikové váhy:



Tabulka 1

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

Všechny ostatní ratingy

Riziková váha

15  %

50  %

100  %

1 250  %

3.  

Pro expozice s dlouhodobým úvěrovým hodnocením nebo v případech, kdy lze rating odvodit z dlouhodobého úvěrového hodnocení v souladu s odstavcem 7 tohoto článku, se použijí rizikové váhy uvedené v tabulce č. 2, upravené podle příslušné splatnosti tranše (MT) v souladu s článkem 257 a odstavcem 4 tohoto článku a podle poměrné velikosti („thickness“) tranše u tranší, jež nemají vyšší přednost, v souladu s odstavcem 5 tohoto článku:



Tabulka 2

Stupeň úvěrové kvality

Tranše s vyšší předností

Tranše, jež nemá vyšší přednost („thin“)

Splatnost tranše (MT)

Splatnost tranše (MT)

1 rok

5 let

1 rok

5 let

1

15  %

20  %

15  %

70  %

2

15  %

30  %

15  %

90  %

3

25  %

40  %

30  %

120  %

4

30  %

45  %

40  %

140  %

5

40  %

50  %

60  %

160  %

6

50  %

65  %

80  %

180  %

7

60  %

70  %

120  %

210  %

8

75  %

90  %

170  %

260  %

9

90  %

105  %

220  %

310  %

10

120  %

140  %

330  %

420  %

11

140  %

160  %

470  %

580  %

12

160  %

180  %

620  %

760  %

13

200  %

225  %

750  %

860  %

14

250  %

280  %

900  %

950  %

15

310  %

340  %

1 050  %

1 050  %

16

380  %

420  %

1 130  %

1 130  %

17

460  %

505  %

1 250  %

1 250  %

Všechny ostatní

1 250  %

1 250  %

1 250  %

1 250  %

4.  
V zájmu určení rizikové váhy pro tranše se splatností mezi jedním rokem a pěti lety využijí instituce lineární interpolaci mezi rizikovými váhami platnými pro jednoletou a pětiletou splatnost v souladu s tabulkou č. 2.
5.  

V zájmu zohlednění poměrné velikosti tranše vypočítají instituce rizikovou váhu tranší, jež nemají vyšší přednost, takto:

image

kde

T = poměrná velikost tranše měřená jako D – A,

kde

D

je uvolňující bod určený v souladu s článkem 256;

A

je záchytný bod určený v souladu s článkem 256.

6.  
Rizikové váhy pro tranše, jež nemají vyšší přednost, plynoucí z odstavců 3, 4 a 5 mají stanovenou minimální hodnotu 15 %. Kromě toho výsledné rizikové váhy nesmějí být nižší než riziková váha odpovídající hypotetické tranši s vyšší předností ze stejné sekuritizace se stejným úvěrovým hodnocením a stejnou splatností.
7.  

Pro účely použití odvozených ratingů přiřadí instituce pozici bez ratingu odvozený rating rovnocenný úvěrovému hodnocení referenční pozice s ratingem splňující všechny následující podmínky:

a) 

referenční pozice má ve všech ohledech stejnou úroveň jako sekuritizovaná pozice bez ratingu, nebo pokud taková pozice na stejné úrovni není k dispozici, je referenční pozice bezprostředně podřízena pozici bez ratingu;

b) 

referenční pozice není zajištěna zárukami třetí strany ani jiným úvěrovým posílením, jež nejsou k dispozici u pozice bez ratingu;

c) 

splatnost referenční pozice je stejná jako splatnost dané pozice bez ratingu nebo delší;

d) 

odvozený rating je průběžně aktualizován, aby odrážel veškeré změny v úvěrovém hodnocení referenční pozice.

8.  
Pokud má instituce sekuritizovanou pozici ve formě derivátu za účelem zajištění tržních rizik, včetně úrokových nebo měnových rizik, může tomuto derivátu přiřadit odvozenou rizikovou váhu ekvivalentní rizikové váze referenční pozice vypočítané v souladu s tímto článkem.

Pro účely prvního pododstavce je referenční pozicí pozice, která má ve všech ohledech stejnou úroveň jako derivát, nebo pokud taková pozice na stejné úrovni není k dispozici, pozice, která je derivátu bezprostředně podřízena.

Článek 264

Zacházení se STS sekuritizacemi podle přístupu SEC-ERBA

1.  
Podle přístupu SEC-ERBA se riziková váha pro pozici v STS sekuritizaci vypočítá v souladu s článkem 263, s úpravami stanovenými v tomto článku.
2.  

Pro expozice s krátkodobým úvěrovým hodnocením nebo v případech, kdy lze rating odvodit z krátkodobého úvěrového hodnocení v souladu s čl. 263 odst. 7, se použijí tyto rizikové váhy:



Tabulka 3

Stupeň úvěrové kvality

1

2

3

Všechny ostatní ratingy

Riziková váha

10  %

30  %

60  %

1 250  %

3.  

Pro expozice s dlouhodobým úvěrovým hodnocením nebo v případech, kdy lze rating odvodit z dlouhodobého úvěrového hodnocení v souladu s čl. 263 odst. 7, se rizikové váhy určí podle tabulky č. 4, upravené podle příslušné splatnosti tranše (MT) v souladu s článkem 257 a čl. 263 odst. 4 a podle poměrné velikosti („thickness“) tranše u tranší, jež nemají vyšší přednost, v souladu s čl. 263 odst. 5:



Tabulka 4

Stupeň úvěrové kvality

Tranše s vyšší předností

Tranše, jež nemá vyšší přednost („thin“)

Splatnost tranše (MT)

Splatnost tranše (MT)

1 rok

5 let

1 rok

5 let

1

10  %

10  %

15  %

40  %

2

10  %

15  %

15  %

55  %

3

15  %

20  %

15  %

70  %

4

15  %

25  %

25  %

80  %

5

20  %

30  %

35  %

95  %

6

30  %

40  %

60  %

135  %

7

35  %

40  %

95  %

170  %

8

45  %

55  %

150  %

225  %

9

55  %

65  %

180  %

255  %

10

70  %

85  %

270  %

345  %

11

120  %

135  %

405  %

500  %

12

135  %

155  %

535  %

655  %

13

170  %

195  %

645  %

740  %

14

225  %

250  %

810  %

855  %

15

280  %

305  %

945  %

945  %

16

340  %

380  %

1 015  %

1 015  %

17

415  %

455  %

1 250  %

1 250  %

Všechny ostatní

1 250  %

1 250  %

1 250  %

1 250  %

Článek 265

Působnost a provozní požadavky pro metodu interního hodnocení

1.  
Instituce mohou vypočítat objemy rizikově vážených expozic pro pozice bez ratingu v programech ABCP nebo transakcích ABCP podle metody interního hodnocení v souladu s článkem 266, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2 tohoto článku.

Pokud instituce obdržela svolení použít metodu interního hodnocení v souladu s odstavcem 2 tohoto článku a určitá pozice v programu ABCP nebo transakci ABCP spadá do oblasti, na niž se toto svolení vztahuje, uplatní k výpočtu objemu rizikově vážené expozice u této pozice tuto metodu.

2.  

Příslušné orgány udělí institucím svolení k použití metody interního hodnocení v rámci jasně definované oblasti uplatňování, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

všechny pozice v komerčním papíru vydaném v rámci programu ABCP jsou pozice s ratingem;

b) 

interní hodnocení úvěrové kvality pozice zohledňuje veřejně dostupnou metodiku hodnocení jedné nebo více externích ratingových agentur pro rating sekuritizovaných pozic krytých podkladovými expozicemi stejného druhu, jako jsou sekuritizované expozice;

c) 

komerční papír vydaný v rámci programu ABCP je vydáván převážně pro investory, kteří jsou třetími stranami;

d) 

proces interního hodnocení v instituci je přinejmenším tak konzervativní jako veřejně dostupná hodnocení těch externích ratingových agentur, které poskytly externí rating pro komerční papír vydaný v rámci programu ABCP, zejména s ohledem na zátěžové faktory a další relevantní kvantitativní prvky;

e) 

metodika interního hodnocení instituce bere v úvahu všechny relevantní veřejně dostupné ratingové metodiky externích ratingových agentur, které hodnotí komerční papír programu ABCP, a zahrnuje ratingové stupně odpovídající úvěrovému hodnocení externích ratingových agentur. Instituce ve svých interních záznamech zdokumentuje a popíše, jak jsou požadavky stanovené v tomto písmeni splněny, a tyto informace pravidelně aktualizuje;

f) 

instituce využívá metodiku interního hodnocení pro účely interního řízení rizik, včetně procesů rozhodování, informování řízení a rozložení vnitřně stanoveného kapitálu;

g) 

interní nebo externí auditoři, externí ratingová agentura nebo interní útvar instituce pro přezkoumávání úvěrů nebo řízení rizika pravidelně přezkoumávají proces interního hodnocení a kvalitu interních hodnocení úvěrové kvality expozic instituce vůči programu ABCP nebo transakci ABCP;

h) 

instituce průběžně sleduje výsledky svých interních ratingů, aby mohla ohodnotit svou metodiku interního hodnocení, a v případě potřeby provede změny této metodiky, pokud se vývoj expozic pravidelně odchyluje od vývoje očekávaného na základě interních ratingů;

i) 

program ABCP obsahuje standardy pro upisování a pro řízení závazků ve formě pokynů pro správce programu, alespoň pokud jde o:

i) 

kritéria pro uznatelnost aktiv, s výhradou písmene j);

ii) 

druhy a peněžní hodnotu expozic vznikajících z poskytování likviditních příslibů a úvěrových posílení;

iii) 

rozložení ztrát mezi sekuritizované pozice v programu ABCP nebo transakci ABCP;

iv) 

právní a ekonomické oddělení převedených aktiv od subjektu prodávajícího tato aktiva;

j) 

kritéria pro uznatelnost aktiv v programu ABCP přinejmenším určují:

i) 

vyloučení nákupu aktiv, která jsou delší dobu po splatnosti nebo u kterých došlo k selhání;

ii) 

omezení nadměrné koncentrace vůči individuálnímu dlužníkovi nebo zeměpisné oblasti a

iii) 

omezení doby splatnosti nakupovaných aktiv;

k) 

provádí se analýza úvěrového rizika a obchodního profilu subjektu prodávajícího aktiva, která u prodávajícího zahrnuje přinejmenším posouzení:

i) 

minulých i očekávaných budoucích finančních výsledků;

ii) 

aktuální pozice na trhu a očekávané budoucí konkurenceschopnosti;

iii) 

páky, peněžního toku, ukazatele úrokového krytí a dluhového ratingu a

iv) 

standardů pro upisování, kapacity pro provádění činnosti obsluhovatele a postupů inkasa;

l) 

součástí programu ABCP jsou zásady a postupy inkasa, které zohledňují provozní kapacitu a úvěrovou kvalitu obsluhovatele a zahrnují rysy, které snižují rizika související s činností prodávajícího a obsluhovatele. Pro účely tohoto písmene mohou být rizika související s činností snižována prostřednictvím spouštěcích mechanismů založených na aktuální úvěrové kvalitě prodávajícího či obsluhovatele, které zamezí směšování peněžních prostředků v případě selhání prodávajícího či obsluhovatele;

m) 

souhrnný odhad ztráty ze seskupení aktiv, jehož koupě je v rámci programu ABCP možná, zohledňuje veškeré zdroje potenciálního rizika, jako například úvěrové riziko a riziko rozmělnění;

n) 

v případech, kdy je úvěrové posílení poskytnuté prodávajícím založeno pouze na ztrátách vztahujících se k úvěrovým událostem a riziko rozmělnění je pro dané seskupení aktiv podstatné, program ABCP zahrnuje pro riziko rozmělnění samostatný fond;

o) 

velikost požadované úrovně posílení v programu ABCP se vypočítává s ohledem na historické informace pokrývající několik let, včetně ztrát, nesplácení, rozmělnění a míry obratu pohledávek;

p) 

program ABCP obsahuje při nákupu expozic strukturální rysy ke snížení možného zhoršení úvěrové kvality podkladového portfolia. Takové rysy mohou zahrnovat tzv. „wind-down triggers“ specifické pro seskupení expozic;

q) 

instituce vyhodnotí vlastnosti seskupení podkladových aktiv, například vážený průměr úvěrového ohodnocení, a určí koncentrace vůči individuálním dlužníkům či zeměpisným oblastem a členění seskupení aktiv.

3.  
Provádějí-li přezkum stanovený v odst. 2 písm. g) v instituci útvary interního auditu, přezkumu úvěrů nebo řízení rizik, musí být nezávislé na interních funkcích instituce zabývajících se obchodními aspekty programu ABCP a vztahy se zákazníky.
4.  

Instituce, které obdržely svolení k použití metody interního hodnocení, se pro pozice, které spadají do oblasti uplatňování této metody, nesmějí vrátit k používání jiných metod, pokud nejsou splněny obě tyto podmínky:

a) 

instituce prokázala ke spokojenosti příslušného orgánu, že má vážné důvody, aby tak učinila;

b) 

instituce již obdržela předchozí svolení příslušného orgánu.

Článek 266

Výpočet objemů rizikově vážených expozic podle metody interního hodnocení

1.  
V rámci metody interního hodnocení instituce přiřadí na základě interního hodnocení pozici bez ratingu v programu ABCP nebo transakci ABCP některý z ratingových stupňů stanovených v čl. 265 odst. 2 písm. e). Pozici se přiřadí odvozený rating, který je stejný jako úvěrové hodnocení odpovídající danému ratingovému stupni, jak je stanoveno v čl. 265 odst. 2 písm. e).
2.  
Rating odvozený v souladu s odstavcem 1 musí být v době, kdy je poprvé přiřazen, přinejmenším na úrovni investičního stupně nebo lepší a je považován za uznatelné úvěrové hodnocení externí ratingovou agenturou pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic v souladu s článkem 263 nebo 264, podle případu.

Pododdíl 4

Stropy pro sekuritizované pozice

Článek 267

Maximální riziková váha pro sekuritizované pozice s vyšší předností: „přístup se zohledněním“

1.  
Instituce, která vždy zná složení podkladových expozic, může sekuritizované pozici s vyšší předností přiřadit maximální rizikovou váhu rovnou expozicí váženému průměru rizikové váhy, která by byla použitelná pro podkladové expozice, jako kdyby tyto podkladové expozice nebyly sekuritizovány.
2.  
V případě seskupení podkladových expozic, kde instituce využívá výhradně standardizovaný přístup nebo přístup IRB, se maximální riziková váha sekuritizované pozice s vyšší předností rovná expozicí vážené průměrné rizikové váze, která by byla použitelná na podkladové expozice podle kapitoly 2 nebo 3, jako kdyby tyto podkladové expozice nebyly sekuritizovány.

V případě smíšených seskupení se maximální riziková váha vypočítá takto:

a) 

pokud instituce využívá přístup SEC-IRBA, části podkladového seskupení, na niž se uplatňuje standardizovaný přístup, se přiřadí odpovídající riziková váha podle standardizovaného přístupu a části, na niž se uplatňuje přístup IRB, se přiřadí riziková váha podle přístupu IRB;

b) 

pokud instituce využívá přístup SEC-SA nebo SEC-ERBA, maximální riziková váha pro sekuritizované pozice s vyšší předností se rovná váženému průměru rizikové váhy podkladových expozic podle standardizovaného přístupu.

3.  

Pro účely tohoto článku zahrnuje riziková váha, která by byla použitelná u přístupu IRB v souladu s kapitolou 3, poměr:

a) 

očekávaných ztrát vynásobených 12,5 k

b) 

hodnotě expozice podkladových expozic.

4.  
Pokud je maximální riziková váha vypočítaná v souladu s odstavcem 1 nižší než příslušné minimální úrovně rizikové váhy stanovené v článcích 259 až 264, použije se místo nich vypočtená maximální riziková váha.

Článek 268

Maximální kapitálové požadavky

1.  
Instituce, která je původcem, sponzorem či jinou institucí a která využívá přístup SEC-IRBA, nebo instituce, která je původcem nebo sponzorem a která využívá přístup SEC-SA nebo SEC-ERBA, může použít maximální kapitálový požadavek pro sekuritizovanou pozici, kterou drží, rovnající se kapitálovým požadavkům, které by se počítaly podle kapitoly 2 nebo 3 ve vztahu k daným podkladovým expozicím, jako kdyby nebyly sekuritizovány. Pro účely tohoto článku zahrnuje kapitálový požadavek přístupu IRB výši očekávaných ztrát spojenou s danými expozicemi vypočítanou podle kapitoly 3 a výši neočekávaných ztrát.
2.  
V případě smíšených seskupení se maximální kapitálový požadavek určí výpočtem expozicí váženého průměru kapitálových požadavků k části podkladových expozic spadající pod přístup IRB a části spadající pod standardizovaný přístup, v souladu s odstavcem 1.
3.  

Maximální kapitálový požadavek je výsledkem vynásobení částky vypočítané v souladu s odstavci 1 nebo 2 nejvyšším podílem účasti, který daná instituce v příslušných tranších drží (V) a který se vyjádří jako procentní podíl a vypočítá se takto:

a) 

v případě instituce, která má jednu či více sekuritizovaných pozic v jediné tranši, se V rovná poměru nominální hodnoty sekuritizovaných pozic, které daná instituce drží v dané tranši, k nominální hodnotě dané tranše;

b) 

v případě instituce, která má sekuritizované pozice v různých tranších, se V rovná maximálnímu podílu účasti v rámci všech tranší. Pro tyto účely se podíl účasti pro každou jednotlivou tranši vypočítává způsobem stanoveným v písmeni a).

4.  
Při výpočtu maximálního kapitálového požadavku pro sekuritizovanou pozici v souladu s tímto článkem se od položek kmenového kapitálu tier 1 v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. k) odečtou jakékoli zisky z prodeje a úrokové stripy posilující úvěr vyplývající ze sekuritizační transakce.

Pododdíl 5

Různá ustanovení

Článek 269

Resekuritizace

1.  

V případě pozice v resekuritizaci použijí instituce přístup SEC-SA v souladu s článkem 261, s těmito úpravami:

a) 

W = 0 pro jakoukoli expozici vůči sekuritizované tranši v rámci seskupení podkladových expozic;

b) 

p = 1,5;

c) 

výsledná riziková váha nesmí být nižší než 100 %.

2.  
Parametr KSA pro podkladové sekuritizované expozice se vypočítá v souladu s pododdílem 2.
3.  
Maximální kapitálové požadavky stanovené v pododdílu 4 se na resekuritizované pozice nepoužijí.
4.  
Pokud seskupení podkladových expozic sestává ze směsi sekuritizovaných tranší a dalších druhů aktiv, parametr KA se určí jako nominální expozicí vážený průměr parametrů KA vypočítaných jednotlivě pro každý podsoubor expozic.

▼M13

Článek 269a

Zacházení se sekuritizacemi nevýkonných expozic

1.  

Pro účely tohoto článku se rozumí:

a) 

„sekuritizací nevýkonných expozic“ sekuritizace nevýkonných expozic (NPE) ve smyslu čl. 2 bodu 25 nařízení (EU) 2017/2402;

b) 

„kvalifikovanou tradiční sekuritizací nevýkonných expozic“ tradiční sekuritizace nevýkonných expozic, pokud nevratná sleva z kupní ceny představuje alespoň 50 % nesplacené částky podkladových expozic v době, kdy byly převedeny na sekuritizační jednotku pro speciální účel.

2.  
Riziková váha pro pozici v sekuritizaci nevýkonných expozic se vypočítá v souladu s článkem 254 nebo 267. Riziková váha nesmí být nižší než 100 %, kromě případů, kdy se použije článek 263.
3.  
Odchylně od odstavce 2 tohoto článku přidělí instituce sekuritizované pozici s vyšší předností v kvalifikované tradiční sekuritizaci nevýkonných expozic rizikovou váhu ve výši 100 %, kromě případů, kdy se použije článek 263.
4.  
Instituce, které uplatňují přístup IRB u jakýchkoli expozic v seskupení podkladových expozic v souladu s kapitolou 3 a které nesmějí používat vlastní odhady ztrátovosti ze selhání a konverzních faktorů u těchto expozic, nepoužívají u pozice v sekuritizaci nevýkonných expozic pro výpočet rizikově vážených expozic přístup SEC-IRBA ani neuplatňují odstavec 5 či 6.
5.  
Pro účely čl. 268 odst. 1 se očekávané ztráty spojené s podkladovými expozicemi kvalifikované tradiční sekuritizace nevýkonných expozic zahrnují po odečtení nevratné slevy z kupní ceny a případně jakýchkoli dodatečných specifických úprav o úvěrové riziko.

Instituce provedou výpočet podle následujícího vzorce:

image

kde:

CRmax

=

maximální kapitálový požadavek v případě kvalifikované tradiční sekuritizace nevýkonných expozic;

RWEAIRB

=

součet objemů rizikově vážených expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající přístupu IRB;

ELIRB

=

součet očekávaných ztrát podkladových expozic podléhajících přístupu IRB;

NRPPD

=

nevratná sleva z kupní ceny;

EVIRB

=

součet hodnot expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající přístupu IRB;

EVPool

=

součet hodnot expozic všech podkladových expozic v seskupení;

SCRAIRB

=

u institucí, které jsou původcem, specifické úpravy o úvěrové riziko provedené institucí v souvislosti s podkladovými expozicemi podléhajícími přístupu IRB pouze tehdy, jestliže jsou tyto úpravy vyšší než NRPPD, a pouze v rozsahu, v jakém převyšují NRPPD; u institucí, které jsou investorem, se tato částka rovná nule;

RWEASA

=

součet objemů rizikově vážených expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající standardizovanému přístupu.

6.  
Odchylně od odstavce 3 tohoto článku mohou instituce, je-li expozicí vážená průměrná riziková váha vypočtená v souladu s průhledovým přístupem uvedeným v článku 267 nižší než 100 %, uplatňovat nižší rizikovou váhu, přičemž minimální úroveň rizikové váhy činí 50 %.

Pro účely prvního pododstavce odečtou instituce, které jsou původcem a které na pozici uplatňují přístup SEC-IRBA a smějí používat vlastní odhady ztrátovosti ze selhání a konverzních faktorů pro všechny podkladové expozice podléhající přístupu IRB v souladu s kapitolou 3, nevratnou slevu z kupní ceny a příslušně jakékoli dodatečné specifické úpravy o úvěrové riziko od očekávaných ztrát a hodnot expozic, které tvoří podkladové expozice spojené s pozicí s vyšší předností v kvalifikované tradiční sekuritizaci nevýkonných expozic, a to podle následujícího vzorce:

image

kde:

RWmax

=

riziková váha před uplatněním minimální váhy, která je použitelná na pozici s vyšší předností v kvalifikované tradiční sekuritizaci nevýkonných expozic, jestliže se použije průhledový přístup;

RWEAIRB

=

součet objemů rizikově vážených expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající přístupu IRB;

RWEASA

=

součet objemů rizikově vážených expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající standardizovanému přístupu;

ELIRB

=

součet očekávaných ztrát podkladových expozic podléhajících přístupu IRB;

NRPPD

=

nevratná sleva z kupní ceny;

EVIRB

=

součet hodnot expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající přístupu IRB;

EVpool

=

součet hodnot expozic všech podkladových expozic v seskupení;

EVSA

=

součet hodnot expozic, které tvoří podkladové expozice podléhající standardizovanému přístupu;

SCRAIRB

=

specifické úpravy o úvěrové riziko provedené institucí, která je původcem, v souvislosti s podkladovými expozicemi podléhajícími přístupu IRB pouze tehdy, jestliže jsou tyto úpravy vyšší než NRPPD, a pouze v rozsahu, v jakém převyšují NRPPD.

7.  

Pro účely tohoto článku se nevratná sleva z kupní ceny vypočítá odečtením částky uvedené v písmenu b) od částky uvedené v písmenu a):

a) 

nesplacená částka podkladových expozic sekuritizace nevýkonných expozic v době, kdy tyto expozice byly převedeny na sekuritizační jednotku pro speciální účel;

b) 

součet těchto hodnot:

i) 

původní prodejní ceny tranší, nebo případně částí tranší, sekuritizace nevýkonných expozic prodaných investorům, kteří jsou třetími stranami, a

ii) 

nesplacené výše tranší, nebo případně částí tranší, dané sekuritizace držené původcem v okamžiku, kdy podkladové expozice byly převedeny na sekuritizační jednotku pro speciální účel.

Pro účely odstavců 5 a 6 je výpočet nevratné slevy z kupní ceny po dobu trvání transakce snížen tak, aby byly zohledněny skutečné ztráty. Každým snížením nesplacené částky podkladových expozic vyplývajícím ze skutečných ztrát se snižuje nevratná sleva z kupní ceny, přičemž platí minimální hodnota rovnající se nule.

Je-li sleva strukturována tak, aby mohla být zcela nebo částečně vrácena původci, nepovažuje se pro účely tohoto článku za nevratnou slevu z kupní ceny.

▼M13

Článek 270

Pozice s vyšší předností v STS rozvahové sekuritizaci

1.  

Instituce, která je původcem, může vypočítat objemy rizikově vážených expozic sekuritizované pozice u STS rozvahové sekuritizace uvedené v čl. 26a odst. 1 nařízení (EU) 2017/2402 příslušně podle článku 260, 262 nebo 264 tohoto nařízení, pokud tato pozice splňuje obě tyto podmínky:

a) 

sekuritizace splňuje požadavky stanovené v čl. 243 odst. 2;

b) 

pozice se kvalifikuje jako sekuritizovaná pozice s vyšší předností.

2.  

EBA sleduje uplatňování odstavce 1 zejména s ohledem na:

a) 

tržní objem a tržní podíl STS rozvahových sekuritizací, v souvislosti s nimiž uplatňuje instituce, která je původcem, odstavec 1, a to v různých kategoriích aktiv;

b) 

pozorovanou alokaci ztrát na přednostní tranši a na další tranše v rámci STS rozvahových sekuritizací, pokud instituce, která je původcem, uplatňuje odstavec 1 v souvislosti s pozicí s vyšší předností drženou v takových sekuritizacích;

c) 

dopad uplatňování odstavce 1 na finanční páku institucí;

d) 

dopad použití STS rozvahových sekuritizací, v souvislosti s nimiž instituce, která je původcem, uplatňuje odstavec 1, na emise kapitálových nástrojů příslušných institucí, které jsou původcem.

3.  
EBA předloží zprávu o svých zjištěních Komisi do 10. dubna 2023.
4.  
Do 10. října 2023 předloží Komise na základě zprávy podle odstavce 3 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku se zvláštním zřetelem na riziko nadměrné finanční páky vyplývající z použití STS rozvahových sekuritizací, s nimiž lze zacházet v souladu s odstavcem 1, a na případné nahrazení emise kapitálových nástrojů institucí, které jsou původcem, tímto použitím. K této zprávě Komise případně připojí legislativní návrh.

▼M5

Článek 270a

Dodatečná riziková váha

1.  
Pokud instituce nesplňuje požadavky podle kapitoly 2 nařízení (EU) 2017/2402 v jakémkoli podstatném ohledu z důvodu své nedbalosti nebo opomenutí, uplatní příslušné orgány přiměřenou dodatečnou rizikovou váhu ve výši nejméně 250 % a nejvýše 1 250  % té rizikové váhy, která se použije na příslušné sekuritizované pozice způsobem stanoveným v čl. 247 odst. 6 nebo v čl. 337 odst. 3 tohoto nařízení. Dodatečná riziková váha postupně narůstá s každým dalším porušením ustanovení o náležité péči a řízení rizik. Příslušné orgány zohlední výjimky pro určité sekuritizace stanovené v čl. 6 odst. 5 nařízení (EU) 2017/2402 snížením rizikové váhy, kterou by jinak uplatnily podle tohoto článku ve vztahu k sekuritizaci, na niž se použije čl. 6 odst. 5 nařízení (EU) 2017/2402.
2.  
EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro usnadnění sbližování postupů dohledu s ohledem na provádění odstavce 1, včetně opatření, která mají být přijata v případě porušení povinností náležité péče a řízení rizik. EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 1. ledna 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Oddíl 4

Externí úvěrová hodnocení

Článek 270b

Využití úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami

Instituce mohou využívat úvěrových hodnocení pro určení rizikové váhy sekuritizované pozice v souladu s touto kapitolou, pouze pokud úvěrové hodnocení vydala nebo přejala externí ratingová agentura v souladu s nařízením (ES) č. 1060/2009.

Článek 270c

Požadavky, které musí splňovat úvěrová hodnocení vypracovaná externími ratingovými agenturami

Pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic podle oddílu 3 používají instituce úvěrová hodnocení vypracovaná externí ratingovou agenturou, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

mezi druhy plateb zohledněnými v úvěrovém hodnocení a druhy plateb, které instituci smluvně přísluší z dané sekuritizované pozice, není nesoulad;

b) 

externí ratingová agentura zveřejní úvěrová hodnocení a informace o analýze ztrát a peněžních toků, citlivosti ratingu na změny předpokladů, na nichž je rating založen, včetně výkonnosti podkladových expozic, a o postupech, metodikách, předpokladech a klíčových prvcích, na nichž jsou úvěrová hodnocení založena, v souladu s nařízením (ES) č. 1060/2009. Pro účely tohoto písmene se informace považují za veřejně dostupné, jestliže jsou zveřejněny v dostupném formátu. Informace, které jsou zpřístupněny pouze omezenému počtu subjektů, nelze považovat za veřejně dostupné;

c) 

úvěrová hodnocení jsou zahrnuta do migrační matice externí ratingové agentury;

d) 

úvěrová hodnocení nejsou plně ani částečně založena na osobním zajištění poskytnutém samotnou institucí. Je-li pozice plně nebo částečně založena na osobním zajištění, instituce s ní pro účely výpočtu objemů rizikově vážených expozic pro tuto pozici v souladu s oddílem 3 zachází, jako kdyby rating neměla;

e) 

externí ratingová agentura se zavázala zveřejňovat vysvětlení, jak výkonnost podkladových expozic ovlivňuje úvěrové hodnocení.

Článek 270d

Použití úvěrových hodnocení

1.  
Instituce se může rozhodnout určit jednu nebo více externích ratingových agentur, jejíž úvěrová hodnocení se použijí při výpočtu objemů rizikově vážených expozic podle této kapitoly („určená externí ratingová agentura“).
2.  

Instituce využívá úvěrová hodnocení svých sekuritizovaných pozic důsledně, a nikoliv výběrově, a pro tyto účely musí splňovat následující požadavky:

a) 

instituce nesmí v rámci stejné sekuritizace použít pro pozice v některých tranších úvěrová hodnocení jedné externí ratingové agentury a pro pozice v jiných tranších úvěrová hodnocení jiné externí ratingové agentury, bez ohledu na to, zda jsou tyto pozice první externí ratingovou agenturou hodnoceny, či nikoliv;

b) 

pokud pro pozici existují úvěrová hodnocení od dvou určených externích ratingových agentur, použije instituce z obou úvěrových hodnocení to méně příznivé;

c) 

pokud pro pozici existují úvěrová hodnocení od tří nebo více určených externích ratingových agentur, použijí se z nich dvě nejpříznivější. Pokud se tato dvě hodnocení liší, použije se to, které je méně příznivé;

d) 

instituce nesmí aktivně vyžadovat stažení méně příznivých ratingů.

3.  
Pokud jsou podkladové expozice sekuritizace chráněny plným nebo částečným způsobilým zajištěním úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4 a účinek takového zajištění se odráží v úvěrovém hodnocení sekuritizované pozice určené externí ratingové agentury, použije instituce rizikovou váhu spojenou s tímto úvěrovým hodnocením. Pokud zajištění úvěrového rizika uvedené v tomto odstavci není podle kapitoly 4 způsobilé, úvěrové hodnocení se neuzná a se sekuritizovanou pozicí se zachází, jako kdyby rating neměla.
4.  
Má-li sekuritizovaná pozice způsobilé zajištění úvěrového rizika v souladu s kapitolou 4 a účinek takového zajištění se odráží v úvěrovém hodnocení určené externí ratingové agentury, instituce s touto sekuritizovanou pozicí zachází, jako kdyby rating neměla, a objemy rizikově vážených expozic vypočítá v souladu s kapitolou 4.

Článek 270e

Přiřazení sekuritizace

EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, aby stupně úvěrové kvality stanovené v této kapitole objektivně a důsledně přiřadil příslušným úvěrovým hodnocením všech externích ratingových agentur. Pro účely tohoto článku EBA zejména:

a) 

rozlišuje mezi relativními stupni rizika vyjádřenými jednotlivými hodnoceními;

b) 

vezme v úvahu kvantitativní faktory, jako například poměr selhání nebo ztrátovost, a historickou výkonnost úvěrových hodnocení jednotlivých externích ratingových agentur v různých kategoriích aktiv;

c) 

vezme v úvahu kvalitativní faktory, jako například rozsah transakcí posuzovaných externí ratingovou agenturou, její metodiku a smysl jejích úvěrových hodnocení, zejména zdali jsou založena na očekávané ztrátě nebo ztrátě prvního eura a zda zohledňují včasnou výplatu úroků nebo konečnou výplatu úroků;

d) 

se snaží zajistit, aby sekuritizované pozice, na které je na základě úvěrových hodnocení vypracovaných externími ratingovými agenturami použita stejná riziková váha, patřily ke stejným stupňům úvěrového rizika.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 1. července 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

KAPITOLA 6

Úvěrové riziko protistrany

Oddíl 1

Definice

Článek 271

Určování hodnoty expozice

1.  
Instituce určí hodnotu expozice derivátových nástrojů uvedených v příloze II v souladu s touto kapitolou.
2.  
Instituce může určit hodnotu expozice repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů v souladu s touto kapitolou místo kapitoly 4.

Článek 272

Definice

Pro účely této kapitoly a hlavy VI této části se rozumí:

Obecné termíny
1) 

„úvěrovým rizikem protistrany“ (dále jen „CCR“) riziko, že u protistrany transakce by mohlo dojít k selhání před konečným vypořádáním peněžních toků transakce;

Typy transakcí
2) 

„transakcemi s delší dobou vypořádání“ (Long Settlement Transactions) transakce, při kterých se protistrana zaváže dodat cenný papír, komoditu nebo částku v cizí měně proti hotovosti, jiným finančním nástrojům či komoditám nebo naopak, a to ke dni vypořádání či dodání, který je smluvně stanoven jako pozdější, nežli je termín daný pro tento konkrétní typ transakce tržní normou nebo termín pěti obchodních dnů po datu, k němuž instituce vstupuje do dané transakce, podle toho, co nastane dříve;

3) 

„maržovými obchody“ (Margin Lending Transactions) transakce, při nichž instituce poskytne úvěr související s nákupem, prodejem, převodem cenných papírů či v souvislosti s obchodováním s nimi. Maržové obchody nezahrnují ostatní půjčky, které jsou zajištěny kolaterálem ve formě cenných papírů;

Skupiny transakcí se započtením (netting sets), skupiny zajistitelných transakcí (hedging sets) a příbuzné pojmy
4) 

„skupinou transakcí se započtením“ (netting set) skupina transakcí mezi institucí a jedinou protistranou, které podléhají právně vymahatelnému dvoustrannému ujednání o započtení, jež se podle oddílu 7 a kapitoly 4 připouští.

Všechny transakce nepodléhající právně vymahatelnému dvoustrannému ujednání o započtení, které se podle oddílu 7 připouští, by měly být pro účely této kapitoly považovány za skupinu transakcí se započtením samu o sobě.

Podle metody interního modelu stanovené v oddílu 6 lze se všemi skupinami transakcí se započtením s jedinou protistranou zacházet jako s jedinou skupinu transakcí se započtením, pokud jsou záporné simulované tržní hodnoty jednotlivých skupin transakcí se započtením v odhadu očekávané expozice (dále jen „EE“) nastaveny na 0;

5) 

„rizikovou pozicí“ riziková hodnota přidělená transakci podle standardizované metody uvedené v oddílu 5, která využívá předem určený algoritmus;

▼M8

6) 

„skupinou zajistitelných transakcí“ (hedging set) skupina transakcí v rámci jedné skupiny transakcí se započtením, u které je povoleno úplné nebo částečné započtení pro stanovení potenciální budoucí expozice podle metod uvedených v oddíle 3 nebo 4 této kapitoly;

▼B

7) 

„maržovou dohodou“ (margin agreement) dohoda nebo ustanovení dohody, podle nichž jedna protistrana musí druhé protistraně poskytnout kolaterál, pokud expozice této druhé protistrany vůči první protistraně překročí určitou úroveň;

▼M8

7a) 

„dohodou o jednosměrné marži“ maržová dohoda, podle níž musí instituce variační marže protistraně poskytnout, ale nemá nárok variační marži od této protistrany obdržet, nebo naopak;

▼B

8) 

„maržovým prahem“ (margin threshold) maximální výše expozice, která zůstává nevypořádána, dokud jedna ze stran nemá právo zažádat o kolaterál;

9) 

„obdobím krytí rizika marží“ (margin period of risk) časové období trvající od poslední výměny kolaterálu, jež pokrývá skupinu transakcí se započtením s protistranou, u níž došlo k selhání, do okamžiku, kdy se transakce uzavřou a provede se opětovné zajištění (re-hedging) výsledného tržní rizika;

10) 

▼C2

„efektivní splatností“ podle metody interního modelu u skupiny transakcí se započtením se splatností delší než jeden rok poměr součtu očekávaných expozic v průběhu trvání transakcí ze skupiny transakcí se započtením diskontovaného bezrizikovou úrokovou mírou návratnosti a součtu očekávaných expozic v průběhu jednoho roku v rámci skupiny transakcí se započtením diskontovaného bezrizikovou úrokovou mírou návratnosti.

▼B

Tuto efektivní splatnost lze upravovat tak, aby odrážela rolovací riziko, a to nahrazením očekávané expozice efektivní očekávanou expozicí v prognózách s horizontem kratším než jeden rok;

11) 

„křížovým započtením“ (cross-product netting) zahrnutí transakcí z různých produktových kategorií do stejné skupiny transakcí se započtením podle pravidel křížového započtení uvedených v této kapitole;

▼M8

12) 

„současnou tržní hodnotou“ (dále jen „CMV“) čistá tržní hodnota všech transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením bez zohlednění drženého nebo poskytnutého kolaterálu;

▼M8

12a) 

„částkou čistého nezávislého kolaterálu“ (dále jen „NICA“) úhrn o volatilitu upravené hodnoty čistého přijatého nebo případně poskytnutého kolaterálu v souvislosti se skupinou transakcí se započtením, s výjimkou variační marže;

▼B

Rozložení
13) 

„rozložením tržních hodnot“ prognóza rozdělení pravděpodobnosti čistých tržních hodnot transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením k určitému datu v budoucnosti (horizont prognózy), s ohledem na tržní hodnoty daných transakcí realizované ke dni prognózy;

14) 

„rozložením expozic“ prognóza rozdělení pravděpodobnosti tržních hodnot vytvářená tak, že se prognózovaným příkladům záporných čistých tržních hodnot přiřadí nula;

15) 

„rizikově neutrálním rozdělením“ rozdělení tržních hodnot nebo expozic v budoucnu, kdy se rozdělení vypočítává za použití hodnot implikovaných trhem, například implikovaných hodnot volatility;

16) 

„skutečným rozdělením“ rozdělení tržních hodnot nebo expozic v budoucnu, kdy se rozdělení vypočítává za použití historických či realizovaných hodnot, například hodnot volatility, vypočítávaných pomocí změn zaznamenaných v minulosti v cenách či sazbách;

Opatření a úpravy týkající se expozice
17) 

„stávající expozicí“ vyšší z těchto hodnot: nula nebo tržní hodnota transakce nebo portfolia transakcí v rámci skupiny transakcí se započtením prováděných s protistranou, jež by při selhání protistrany zanikla za předpokladu, že nelze zpětně získat ani část hodnoty těchto transakcí v případě platební neschopnosti či likvidace;

18) 

„maximální expozicí“ (peak exposure) vysoký percentil rozdělení expozic ke konkrétnímu datu v budoucnosti před termínem splatnosti transakce s nejdelší splatností ve skupině transakcí se započtením;

19) 

„očekávanou expozicí“ (expected exposure, dále jen „EE“) průměr rozdělení expozic ke konkrétnímu datu v budoucnosti před tím, než bude splatná transakce s nejdelší splatností ve skupině transakcí se započtením;

20) 

„efektivní očekávanou expozicí k určitému datu“ (dále jen „efektivní EE“) maximální očekávaná expozice, k níž dochází k tomuto datu nebo k jakémukoliv předchozímu datu. Popřípadě může být definována i pro určité datum jako větší z očekávaných expozic k danému datu nebo efektivní očekávaná expozice k jakémukoli předchozímu datu;

21) 

„očekávanou pozitivní expozicí“ (dále jen „EPE“) vážený průměr efektivních očekávaných expozic za časové období, kdy váhami jsou proporce, které jednotlivé očekávané expozice představují v celém časovém období.

Při výpočtu kapitálového požadavku berou instituce v úvahu průměr za první rok, nebo – v případě, že jsou všechny kontrakty v rámci skupiny transakcí se započtením splatné dříve než za rok – za období do uplynutí doby splatnosti kontraktu s nejdelší splatností z celé skupiny transakcí se započtením;

22) 

„efektivní očekávanou pozitivní expozicí“ (dále jen „efektivní EPE“) vážený průměr efektivní očekávané expozice v rámci skupiny transakcí se započtením v průběhu prvního roku, nebo – v případě, že jsou všechny kontrakty v rámci skupiny transakcí se započtením splatné dříve než za rok – za dobu trvání kontraktu s nejdelší splatností z celé skupiny transakcí se započtením, kdy váhami jsou proporce, které jednotlivé očekávané expozice představují v celém časovém období;

Rizika týkající se CCR
23) 

„rolovacím rizikem“ (rollover risk) částka, o niž je očekávaná pozitivní expozice podhodnocena, pokud se předpokládá, že budoucí transakce s protistranou budou probíhat nepřerušovaně.

Dodatečná expozice, jež vznikla v důsledku těchto budoucích transakcí, se do vyčíslení EPE nezahrnuje;

24) 

„protistranou“ se pro účely oddílu 7 jakákoli právnická či fyzická osoba, která uzavírá dohodu o započtení a je způsobilá k uzavření takové smluvní dohody;

25) 

„dohodou o křížovém započtení“ dvoustranná smluvní dohoda mezi institucí a protistranou, která dává vzniknout souhrnnému právnímu závazku (na základě započtení zahrnutých transakcí), který pokrývá všechny dvoustranné rámcové dohody a transakce, které patří k různým kategoriím produktů a jsou zahrnuty v dohodě;

pro účely této definice se „různými kategoriemi produktů“ rozumí:

a) 

repo obchody, půjčky a výpůjčky cenných papírů a komodit;

b) 

maržové obchody;

c) 

kontrakty uvedené v příloze II;

26) 

„platební komponentou“ platba schválená v rámci transakce s OTC deriváty s lineárním profilem rizika, která stanoví výměnu finančního nástroje za platbu.

V případě transakcí, které stanoví výměnu platby za platbu, jsou tyto dvě platební komponenty tvořeny smluvními hrubými platbami, včetně pomyslné částky transakce.

Oddíl 2

Metody pro výpočet hodnoty expozice

Článek 273

Metody pro výpočet hodnoty expozice

▼M8

1.  
Instituce vypočítají hodnotu expozice pro kontrakty uvedené na seznamu v příloze II na základě jedné z metod uvedených v oddílech 3 až 6 v souladu s tímto článkem.

Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 1, nesmí použít metodu uvedenou v oddíle 4. Instituce, která nesplňuje podmínky stanovené v čl. 273a odst. 2, nesmí použít metodu uvedenou v oddíle 5.

Instituce mohou v rámci skupiny trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6. Jednotlivá instituce nesmí trvale používat kombinaci metod uvedených v oddílech 3 až 6.

▼B

2.  

Tam, kde to umožňují příslušné orgány v souladu s čl. 283 odst. 1 a 2, může instituce hodnotu expozice určovat metodou interního modelu uvedenou v oddílu 6 u těchto položek:

a) 

kontraktů uvedených v příloze II;

b) 

repo obchodů;

c) 

transakcí půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit;

d) 

maržových obchodů;

e) 

transakcí s delší dobou vypořádání.

3.  

Jestliže instituce zakoupí zajištění prostřednictvím úvěrového derivátu vůči expozici v investičním portfoliu nebo vůči expozici riziku protistrany, může své kapitálové požadavky na zajištěnou expozici vypočítat podle některého z těchto ustanovení:

a) 

článků 233 až 236;

b) 

podle čl. 153 odst. 3, nebo článku 183, bylo-li uděleno svolení v souladu s článkem 143.

Hodnota expozice s CCR pro tyto úvěrové deriváty je rovna nule, pokud instituce nepoužije postup ii) uvedený v čl. 299 odst. 2 písm. h).

4.  
Aniž je dotčen odstavec, 3 instituce se pro účely výpočtu kapitálových požadavků k úvěrovému riziku protistrany může rozhodnout pro konsistentní zařazování všech úvěrových derivátů nezahrnutých do obchodního portfolia a nakupovaných jako zajištění vůči expozici v investičním portfoliu nebo vůči expozici úvěrového rizika protistrany, pokud toto nařízení takové úvěrové zajištění připouští.
5.  
Pokud instituce se swapy úvěrového selhání prodanými institucí zachází jako s úvěrovým zajištěním poskytnutým touto institucí a podléhajícím kapitálovým požadavkům k úvěrovému riziku podkladového nástroje pro plnou pomyslnou částku, bude jejich hodnota expozice pro účely CCR v investičním portfoliu nulová.

▼M8

6.  
Podle metod uvedených v oddílech 3 až 6 se hodnota expozice u dané protistrany rovná součtu hodnot expozic počítaných pro každou skupinu transakcí se započtením prováděných s touto protistranou.

Odchylně od prvního pododstavce se hodnota expozice v případech, kde se jedna maržová dohoda vztahuje na více skupin transakcí se započtením prováděných s touto protistranou a instituce používá k výpočtu hodnoty expozice těchto skupin transakcí se započtením jednu z metod stanovených v oddílech 3 až 6, vypočítá v souladu s příslušným oddílem.

Pro danou protistranu je hodnotou expozice u dané skupiny transakcí se započtením nástrojů OTC derivátů uvedených v příloze II vypočítanou podle této kapitoly větší z těchto hodnot: 0 a rozdíl mezi celkovou hodnotou expozice napříč všemi skupinami transakcí se započtením s touto protistranou a celkovou výší CVA u této protistrany zaúčtovanou institucí jako již nastalý odpis. Při výpočtu úvěrových úprav v ocenění se nezohlední žádné vyrovnávací úpravy debetní hodnoty přiřazené vlastnímu úvěrovému riziku podniku, která již byla odečtena od kapitálu v souladu s čl. 33 odst. 1 písm. c).

7.  
Při výpočtu hodnoty expozice v souladu s metodami stanovenými v oddílech 3, 4 a 5 mohou instituce zacházet se dvěma OTC derivátovými smlouvami zahrnutými v téže dohodě o započtení, které si dokonale odpovídají, jako s jediným kontraktem, jehož pomyslná jistina se rovná nule.

Pro účely prvního pododstavce si dvě OTC derivátové smlouvy dokonale odpovídají, pokud splňují všechny tyto podmínky:

a) 

jejich rizikové pozice jsou opačné;

b) 

jejich vlastnosti, s výjimkou dne uzavření obchodu, jsou totožné;

c) 

jejich peněžní toky se v plném rozsahu vzájemně kompenzují.

8.  
U expozic vyplývajících z transakcí s delší dobou vypořádání určí instituce hodnotu expozice za použití kterékoli z metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly bez ohledu na metodu zvolenou pro zacházení s OTC deriváty a s repo obchody, půjčkami či výpůjčkami cenných papírů nebo komodit a s maržovými obchody. Při výpočtu kapitálových požadavků pro transakce s delší dobou vypořádání může instituce, která uplatňuje přístup uvedený v kapitole 3, trvale a bez ohledu na důležitost takových pozic přidělit rizikové váhy podle přístupu uvedeného v kapitole 2.

▼M8

9.  
Pro účely metod uvedených v oddílech 3 až 6 této kapitoly zacházejí instituce s transakcemi, u nichž bylo zjištěno specifické riziko pozitivní korelace, v souladu s čl. 291 odst. 2, 4, 5 a 6.

Článek 273a

Podmínky pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice

1.  

Instituce může hodnotu expozice svých derivátových pozic vypočítat v souladu s metodou uvedenou v oddíle 4 za předpokladu, že objem jejích rozvahových a podrozvahových derivátových obchodů je na základě posouzení prováděného měsíčně s použitím údajů k poslednímu dni v měsíci nejvýše roven oběma těmto hraničním hodnotám:

a) 

10 % celkových aktiv instituce;

b) 

300 milionům EUR.

2.  

Instituce může hodnotu expozice svých derivátových pozic vypočítat v souladu s metodou uvedenou v oddíle 5 za předpokladu, že objem jejích rozvahových a podrozvahových derivátových obchodů je na základě posouzení prováděného měsíčně s použitím údajů k poslednímu dni v měsíci nejvýše roven oběma těmto hraničním hodnotám:

a) 

5 % celkových aktiv instituce;

b) 

100 milionům EUR.

3.  

Pro účely odstavců 1 a 2 vypočítají instituce objem svých rozvahových a podrozvahových derivátových obchodů na základě údajů k poslednímu dni každého měsíce v souladu s těmito požadavky:

a) 

derivátové pozice jsou oceněny tržními hodnotami k danému dni; pokud není tržní hodnota určité pozice k danému dni k dispozici, použijí instituce reálnou hodnotu této pozice k danému dni; pokud k danému dni není k dispozici reálná ani tržní hodnota, použijí instituce tu tržní nebo reálnou hodnotu dané pozice, která je nejaktuálnější;

b) 

absolutní hodnota dlouhé derivátové pozice se sčítá s absolutní hodnotou krátké derivátové pozice;

c) 

musí být zahrnuty všechny derivátové pozice kromě úvěrových derivátů, které jsou uznány jako vnitřní zajištění vůči expozicím úvěrového rizika v investičním portfoliu.

4.  
Odchylně od odstavce 1 nebo případně odstavce 2 platí, že pokud derivátové obchody na konsolidovaném základě nepřekračují hraniční hodnoty uvedené v odstavci 1nebo případně 2, může se instituce, která je do dané konsolidace zahrnuta a která by jinak z důvodu toho, že dané hraniční hodnoty překračuje na individuálním základě, musela uplatnit metodu stanovenou v oddíle 3 nebo 4, s výhradou souhlasu příslušných orgánů namísto toho rozhodnout, že bude uplatňovat metodu, jež by se použila na konsolidovaném základě.
5.  
Instituce oznámí příslušným orgánům metody stanovené v oddílech 4 nebo 5, které používají nebo případně přestanou používat k výpočtu hodnoty expozice svých derivátových pozic.
6.  
Instituce neotevře derivátovou transakci, ani nekoupí či neprodá derivátový nástroj pouze za účelem splnění některé z podmínek odstavců 1 a 2 během měsíčního posuzování.

Článek 273b

Nedodržení podmínek pro použití zjednodušených metod výpočtu hodnoty expozice derivátů

1.  
Instituce, která přestala splňovat jednu nebo více podmínek uvedených v čl. 273a odst. 1 nebo 2, tuto skutečnost ihned oznámí příslušnému orgánu.
2.  

Instituce přestane vypočítávat hodnoty expozice svých derivátových pozic v souladu s oddílem 4 nebo případně 5 do tří měsíců poté, co nastane jedna z těchto situací:

a) 

instituce nesplňuje podmínky uvedené v čl. 273a odst. 1 písm. a) nebo případně v čl. 273a odst. 2 písm. a) nebo podmínky uvedené v čl. 273a odst. 1 písm. b) nebo případně v čl. 273a odst. 2 písm. b) po dobu tří po sobě jdoucích měsíců;

b) 

instituce nesplňuje podmínky uvedené v čl. 273a odst. 1 písm. a) nebo případně v čl. 273a odst. 2 písm. a) nebo podmínky uvedené v čl. 273a odst. 1 písm. b) nebo případně v čl. 273a odst. 2 písm. b) déle než šest měsíců během předchozích 12 měsíců.

3.  
V případě, že instituce přestane vypočítávat hodnoty expozice svých derivátových pozic v souladu s oddílem 4 nebo případně 5, může hodnoty expozice svých derivátových pozic pomocí metod stanovených v oddíle 4 nebo 5 znovu vypočítávat pouze tehdy, prokáže-li příslušnému orgánu, že všechny podmínky stanovené v čl. 273a odst. 1 nebo 2 byly splněny nepřetržitě po dobu jednoho roku.

▼M8

Oddíl 3

Standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany

Článek 274

Hodnota expozice

1.  

Instituce mohou vypočítat jedinou hodnotu expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením pro všechny transakce spadající pod dohodu o započtení, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

dohoda o započtení patří k jednomu z druhů dohod o započtení uvedených v článku 295;

b) 

dohoda o započtení byla uznána příslušnými orgány v souladu s článkem 296;

c) 

v souvislosti s dohodou o započtení splnila instituce povinnosti stanovené v článku 297.

Pokud některá z podmínek stanovených v prvním pododstavci není splněna, musí instituce zacházet s každou transakcí, jako by to byla skupina transakcí se započtením sama o sobě.

2.  

Instituce vypočítají hodnotu expozice skupiny transakcí se započtením podle standardizovaného přístupu k úvěrovému riziku protistrany takto:

Hodnota expozice = α (RC + PFE)
kde:

RC

=

reprodukční náklady vypočítané v souladu s článkem 275; a

PFE

=

potenciální budoucí expozice vypočítaná v souladu s článkem 278;

α

=

1,4.

3.  
Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením podléhající dohodě o smluvní marži je omezena na hodnotu expozice stejné skupiny transakcí se započtením nepodléhající žádné formě maržové dohody.
4.  
Pokud se ke stejné skupině transakcí se započtením vztahuje více maržových dohod, přidělí instituce každou maržovou dohodu skupině transakcí ve skupině transakcí se započtením, ke které se tato maržová dohoda smluvně vztahuje, a vypočítá hodnotu expozice zvlášť pro každou z těchto seskupených transakcí.
5.  

Instituce mohou nastavit na nulu hodnotu expozice skupiny transakcí se započtením, která splňuje všechny následující podmínky:

a) 

skupina transakcí se započtením je složena výhradně z prodaných opcí;

b) 

současná tržní hodnota skupiny transakcí se započtením je vždy negativní;

c) 

prémie všech opcí zahrnutých do skupiny transakcí se započtením obdržela instituce předem k zajištění plnění smluv;

d) 

skupina transakcí se započtením nepodléhá žádné maržové dohodě.

6.  
Pro účely výpočtu hodnoty expozice skupiny transakcí se započtením v souladu s tímto oddílem instituce ve skupině transakcí se započtením nahradí transakci, která je konečnou lineární kombinací nakoupených nebo prodaných kupních nebo prodejních opcí, všemi jednotlivými opcemi, které tvoří danou lineární kombinaci, branými jako jednotlivá transakce. S každou takovou kombinací opcí se zachází jako s jednotlivou transakcí ve skupině transakcí se započtením, v níž je kombinace pro účely výpočtu hodnoty expozice zahrnuta.
7.  
Hodnota expozice transakce s úvěrovými deriváty, která představuje dlouhou pozici v podkladovém nástroji, může být omezena na výši nevypořádané neuhrazené prémie, pokud se s ní zachází jako se skupinou transakcí se započtením samou o sobě, která nepodléhá maržové dohodě.

Článek 275

Reprodukční náklady

1.  

Instituce vypočítají reprodukční náklady (RC) pro skupiny transakcí se započtením, které nepodléhají maržové dohodě, v souladu s tímto vzorcem:

RC = max{CMV – NICA, 0}
2.  

Instituce vypočítají reprodukční náklady pro jednotlivé skupiny transakcí se započtením, které podléhají maržové dohodě, v souladu s tímto vzorcem:

RC = max{CMV – VM – NICA, TH + MTA – NICA, 0}
kde:

RC

=

reprodukční náklady;

VM

=

hodnota čisté variační marže ke skupině transakcí se započtením, která je pravidelně přijímána nebo poskytována ke zmírnění změn v CMV skupiny transakcí se započtením, upravená o volatilitu;

TH

=

maržový práh vztahující se na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody, pod jehož úrovní instituce nemůže zažádat o kolaterál; a

MTA

=

minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody.

3.  

Instituce vypočítají reprodukční náklady pro více skupin transakcí se započtením, které podléhají téže maržové dohodě, v souladu s tímto vzorcem:

image

kde:

RC

=

reprodukční náklady;

i

=

index označující skupiny transakcí se započtením, které podléhají jediné maržové dohodě;

CMVi

=

CMV skupiny transakcí se započtením „i“;

VMMA

=

celková hodnota kolaterálu, který je pravidelně přijímán nebo případně poskytován ke zmírnění změn v CMV více skupin transakcí se započtením, upravená o volatilitu; a

NICAMA

=

celková hodnota kolaterálu, který je pravidelně přijímán nebo případně poskytován k více skupinám transakcí se započtením jiným než VMMA, upravená o volatilitu.

Pro účely prvního pododstavce může být NICAMA vypočítávána na úrovni obchodu, na úrovni skupiny transakcí se započtením nebo na úrovni všech skupin transakcí se započtením, na něž se maržová dohoda vztahuje, v závislosti na úrovni, na níž se maržová dohoda uplatňuje.

Článek 276

Uznání kolaterálu a zacházení s kolaterálem

1.  

Pro účely tohoto oddílu vypočítají instituce výše kolaterálu VM, VMMA, NICA a NICAMA uplatněním všech těchto požadavků:

a) 

pokud všechny transakce zahrnuté do skupiny transakcí se započtením patří do obchodního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článků 197 a 299;

b) 

pokud skupina transakcí se započtením obsahuje alespoň jednu transakci patřící do investičního portfolia, je uznán pouze kolaterál způsobilý podle článku 197;

c) 

kolaterál přijatý od protistrany je uznán s kladným znaménkem a kolaterál poskytnutý protistraně je uznán se záporným znaménkem;

d) 

o volatilitu upravená hodnota jakéhokoli druhu přijatého nebo poskytnutého kolaterálu se vypočítá v souladu s článkem 223; pro účely tohoto výpočtu instituce nepoužívají metodu stanovenou v článku 225;

e) 

stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout zároveň do VM i NICA;

f) 

stejnou položku kolaterálu nelze zahrnout zároveň do VMMA i NICAMA;

g) 

jakýkoli kolaterál poskytnutý protistraně, který je oddělen od aktiv dané protistrany, a v důsledku tohoto oddělení je odolný vůči úpadku v případě selhání nebo platební neschopnosti této protistrany, není při výpočtu NICA a NICAMA uznán.

2.  

Pro výpočet o volatilitu upravené hodnoty poskytnutého kolaterálu podle odst. 1 písm. d) tohoto článku instituce nahradí vzorec stanovený v čl. 223 odst. 2 tímto vzorcem:

CVA = C · (1 + HC + Hfx)
kde:
CVA = volatilita upravené hodnoty poskytnutého kolaterálu; a
C = kolaterál;
Hc a Hfx jsou vymezeny v souladu s čl. 223 odst. 2.
3.  

Pro účely odst. 1 písm. d) instituce stanoví dobu do realizace relevantní pro výpočet o volatilitu upravené hodnoty jakéhokoli přijatého či poskytnutého kolaterálu v souladu s jedním z těchto časových horizontů:

a) 

jeden rok pro skupiny transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1;

b) 

období krytí rizika marží určené v souladu s čl. 279c odst. 1 písm. b) pro skupiny transakcí se započtením uvedené v čl. 275 odst. 2 a 3.

Článek 277

Přiřazování transakcí ke kategoriím rizika

1.  

K určení potenciální budoucí expozice souboru transakcí se započtením podle článku 278 musí instituce přiřadit každou transakci ze skupiny transakcí se započtením k jedné z těchto kategorií rizika:

a) 

úrokové riziko;

b) 

měnové riziko;

c) 

úvěrové riziko;

d) 

akciové riziko;

e) 

komoditní riziko;

f) 

ostatní rizika.

2.  
Instituce musí provést přiřazení uvedené v odstavci 1 na základě primárního rizikového faktoru derivátové transakce. Primární rizikový faktor je jediným významným rizikovým faktorem derivátové transakce.
3.  
Odchylně od odstavce 2 přiřadí instituce derivátové transakce, které mají více než jeden podstatný rizikový faktor, k více než jedné kategorii rizika. Pokud všechny podstatné rizikové faktory jedné z těchto transakcí patří do stejné kategorie rizika, mají instituce povinnost přiřadit danou transakci k této kategorii rizika pouze jednou na základě nejvýznamnějšího rizikového faktoru. V případě, že významné rizikové faktory jedné z těchto transakcí patří do různých kategorií rizika, přiřadí instituce tuto transakci jednou do každé kategorie rizika, pro kterou má transakce alespoň jeden významný rizikový faktor, na základě nejvýznamnějšího rizikového faktoru v dané kategorii rizik.
4.  

Bez ohledu na odstavce 1, 2 a 3 instituce při přiřazování transakcí ke kategoriím rizika uvedeným v odstavci 1 použijí tyto požadavky:

a) 

pokud primárním rizikovým faktorem transakce, nebo pro transakce uvedené v odstavci 3 nejvýznamnějším rizikovým faktorem dané kategorie rizika, je inflační proměnná, přiřadí instituce transakci ke kategorii úrokového rizika;

b) 

pokud primárním rizikovým faktorem transakce, nebo pro transakce uvedené v odstavci 3 nejvýznamnějším rizikovým faktorem dané kategorie rizika, je proměnná klimatických podmínek, přiřadí instituce transakci ke kategorii komoditního rizika.

▼M8

5.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

metodu pro identifikaci transakcí s pouze jedním významným rizikovým faktorem;

b) 

metodu pro identifikaci transakcí s více než jedním významným rizikovým faktorem a pro identifikaci nejvýznamnějšího z těchto rizikových faktorů pro účely odstavce 3.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 277a

Skupiny zajistitelných transakcí

1.  

Instituce vytvoří příslušné skupiny zajistitelných transakcí pro každou kategorii rizika skupiny transakcí se započtením a zařadí každou transakci do těchto skupin zajistitelných transakcí takto:

a) 

transakce přiřazené ke kategorii úrokového rizika se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, je-li jejich primární rizikový faktor, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnější rizikový faktor dané kategorie rizika, denominován ve stejné měně;

b) 

transakce přiřazené ke kategorii měnového rizika se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, je-li jejich primární rizikový faktor, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnější rizikový faktor dané kategorie rizika, založen na stejném měnovém páru;

c) 

všechny transakce přiřazené ke kategorii úvěrového rizika se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí;

d) 

všechny transakce přiřazené ke kategorii akciového rizika se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí;

e) 

transakce přiřazené ke kategorii komoditního rizika se zařadí do jedné z těchto pěti skupin zajistitelných transakcí na základě povahy jejich primárního rizikového faktoru nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 jejich nejvýznamnějšího rizikového faktoru dané kategorie rizika:

i) 

energie,

ii) 

kovy,

iii) 

zemědělské produkty,

iv) 

další komodity,

v) 

klimatické podmínky;

f) 

transakce přiřazené ke kategorii ostatních rizik se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, pokud je jejich primární rizikový faktor, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnější rizikový faktor dané kategorie rizika, totožný.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce se transakce přiřazené ke kategorii úrokového rizika, které mají jako primární rizikový faktor inflační proměnnou, zařadí do samostatných skupin zajistitelných transakcí jiných, než jsou skupiny zajistitelných transakcí vytvořené pro transakce přiřazené ke kategorii úrokového rizika, které inflační proměnnou jako primární rizikový faktor nemají. Tyto transakce se zařadí do stejné skupiny zajistitelných transakcí pouze tehdy, je-li jejich primární rizikový faktor, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnější rizikový faktor dané kategorie rizika, denominován ve stejné měně.

2.  

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku instituce vytvoří samostatné individuální skupiny zajistitelných transakcí v každé kategorii rizika pro tyto transakce:

a) 

transakce, pro které je primárním rizikovým faktorem, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnějším rizikovým faktorem dané kategorie rizika, buď tržně implikovaná volatilita, nebo realizovaná volatilita rizikového faktoru nebo korelace mezi dvěma rizikovými faktory;

b) 

transakce, pro které je primárním rizikovým faktorem, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnějším rizikovým faktorem dané kategorie rizika, rozdíl mezi dvěma rizikovými faktory přiřazenými ke stejné kategorii rizika, nebo transakce, které se skládají ze dvou platebních komponent denominovaných v téže měně a pro které je rizikový faktor ze stejné kategorie rizika primárního rizikového faktoru obsažen ve druhé platební komponentě, než je ta, která obsahuje primární rizikový faktor.

Pro účely prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce zařadí instituce transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, je-li jejich primární rizikový faktor, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnější rizikový faktor dané kategorie rizika, totožný.

Pro účely prvního pododstavce písm. b) zařadí instituce transakce do téže skupiny zajistitelných transakcí příslušné kategorie rizika pouze tehdy, je-li pár rizikových faktorů v těchto transakcích podle písmene b) totožný a oba rizikové faktory obsažené v tomto páru jsou pozitivně korelovány. V opačném případě instituce zařadí transakce uvedené v prvním pododstavci písm. b) do jedné ze skupin zajistitelných transakcí vytvořených v souladu s odstavcem 1 na základě pouze jednoho z obou rizikových faktorů uvedených v prvním pododstavci písm. b).

3.  
Instituce zpřístupní na žádost příslušných orgánů počet skupin zajistitelných transakcí vytvořených v souladu s odstavcem 2 tohoto článku pro každou kategorii rizika, spolu s primárním rizikovým faktorem, nebo pro transakce uvedené v čl. 277 odst. 3 nejvýznamnějším rizikovým faktorem dané kategorie rizika, nebo párem rizikových faktorů každé z těchto skupin zajistitelných transakcí a s počtem transakcí v každé z těchto skupin zajistitelných transakcí.

Článek 278

Potenciální budoucí expozice

1.  

Instituce vypočítají potenciální budoucí expozici skupiny transakcí se započtením takto:

image

kde:

PFE

=

potenciální budoucí expozice;

a

=

index označující kategorie rizika zahrnuté do výpočtu potenciální budoucí expozice skupiny transakcí se započtením;

Navýšení(a)

=

navýšení pro kategorii rizika „a“ vypočtené v příslušných případech v souladu s články 280a až 280f; a

multiplikátor

=

násobící koeficient vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v odstavci 3.

Pro účely tohoto výpočtu instituce zahrnou navýšení pro danou kategorii rizika do výpočtu potenciální budoucí expozice skupiny transakcí se započtením, pokud k této kategorii rizika byla přiřazena alespoň jedna transakce ze skupiny transakcí se započtením.

2.  
Potenciální budoucí expozice více skupin transakcí se zajištěním podléhajících jedné maržové dohodě, jak je uvedeno v čl. 275 odst. 3, se vypočte jako součet potenciálních budoucích expozic všech jednotlivých skupin transakcí se započtením, jako by nepodléhaly žádné formě maržové dohody.
3.  

Pro účely odstavce 1 se multiplikátor vypočítá takto:



multiplikátor =

left accolade

1 pokud z ≥ 0

image

pokud

image

kde:

DolníMezm = 5 %;
y = 2 · (1 – DolníMez ) · ΣaNavýšení(a)



z =

left accolade

CMV – NICA u skupin transakcí se započtením podle čl.275 odst.1

CMV – VM – NICA u skupin transakcí se započtením podle čl.275 odst.2

CMVi – NICAi u skupin transakcí se započtením podle čl.275 odst.3

NICAi

=

částka čistého nezávislého kolaterálu vypočtená pouze pro transakce, které jsou zahrnuty do skupiny transakcí se započtením „i“. NICAi se vypočítá na úrovni obchodu nebo na úrovni skupiny transakcí se započtením v závislosti na maržové dohodě.

Článek 279

Výpočet rizikové pozice

Pro účely výpočtu navýšení pro kategorie rizika podle článků 280a až 280f instituce vypočítají rizikovou pozici každé transakce ze skupiny transakcí se započtením takto:

riziková pozice = δ · AdjNot · MF
kde:

δ

=

dohledová delta transakce vypočtená v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279a;

AdjNot

=

upravená pomyslná částka transakce vypočtená v souladu s článkem 279b; a

MF

=

faktor splatnosti transakce vypočtený v souladu se vzorcem uvedeným v článku 279c.

Článek 279a

Dohledová delta

1.  

Instituce vypočítají dohledovou deltu takto:

a) 

pro kupní a prodejní opce, které opravňují kupujícího opce k nákupu nebo prodeji podkladového nástroje za kladnou cenu k jednomu nebo více než jednomu budoucímu dni vyjma případů, kdy jsou tyto opce přiřazeny ke kategorii úrokového rizika, použijí instituce tento vzorec:

image

kde:

δ

=

dohledová delta;

znaménko

=

– 1, pokud je transakce prodanou kupní opcí nebo koupenou prodejní opcí;

znaménko

=

+ 1, pokud je transakce koupenou kupní opcí nebo prodanou prodejní opcí;

druh

=

– 1, pokud je transakce prodejní opcí;

druh

=

+ 1, pokud je transakce kupní opcí;

N(x)

=

kumulativní distribuční funkce normovaného normálního rozdělení náhodné veličiny, tj. pravděpodobnost, že náhodná veličina se střední hodnotou 0 a rozptylem 1 nabývá hodnoty menší nebo rovné „x“;

P

=

spotová nebo forwardová cena podkladového nástroje opce. U opcí, jejichž peněžní toky závisejí na průměrné hodnotě ceny podkladového nástroje, se P rovná této průměrné hodnotě ke dni výpočtu;

K

=

realizační cena opce;

▼C7

T

=

doba mezi datem skončení platnosti opce (Texp) a datem vykázání. U opcí, které lze uplatnit pouze k jednomu budoucímu dni, je Texp tento budoucí den. U opcí, které lze uplatnit k více než jednomu budoucímu dni, je Texp nejpozdější z těchto dní. T musí být vyjádřeno v letech pomocí příslušné konvence obchodních dní; a

▼M8

σ

=

regulatorní volatilita opce stanovená v souladu s tabulkou 1 na základě kategorie rizika transakce a povahy podkladového nástroje opce.



Tabulka 1

Kategorie rizika

Podkladový nástroj

Regulatorní volatilita

Měnové riziko

Všechny

15 %

Úvěrové riziko

Nástroj na jedno jméno

100 %

Nástroj na více jmen

80 %

Akciové riziko

Nástroj na jedno jméno

120 %

Nástroj na více jmen

75 %

Komoditní riziko

Elektřina

150 %

Ostatní komodity (kromě elektřiny)

70 %

Ostatní rizika

Všechny

150 %

Instituce používající forwardovou cenu podkladového nástroje opce zajistí, že:

i) 

forwardová cena je v souladu s charakteristikami opce,

ii) 

forwardová cena se vypočte pomocí příslušné úrokové míry platné k datu vykázání,

iii) 

forwardová cena integruje očekávané peněžní toky podkladového nástroje před skončením platnosti opce;

b) 

pro tranše syntetické sekuritizace a úvěrového derivátu n-tého selhání použijí instituce tento vzorec:

image

kde:



znaménko =

left accolade

+ 1 pokud bylo transakcí získáno zajištění úvěrového rizika

– 1 pokud bylo transakcí poskytnuto zajištění úvěrového rizika

A

=

záchytný bod tranše; u transakce s úvěrovým derivátem n-tého selhání založené na „k“ referenčních jednotkách A = (n – 1)/k; a

D

=

uvolňující bod tranše; u transakce s úvěrovým derivátem n-tého selhání založené na „k“ referenčních jednotkách D = n/k;

c) 

pro transakce, které nejsou uvedeny v písmenech a) nebo b), používají instituce tuto dohledovou deltu:



δ =

left accolade

+ 1 pokud je transakce dlouhou pozicí v primárním rizikovém faktoru nebo v nejvýznamnějším rizikovém faktoru dané kategorie rizika

– 1 pokud je transakce krátkou pozicí v primárním rizikovém faktoru nebo v nejvýznamnějším rizikovém faktoru dané kategorie rizika

2.  
Pro účely tohoto oddílu se dlouhou pozicí v primárním rizikovém faktoru nebo v nejvýznamnějším rizikovém faktoru dané kategorie rizika uvedeným v čl. 277 odst. 3 rozumí to, že se tržní hodnota transakce s rostoucí hodnotou tohoto rizikového faktoru zvyšuje, a krátkou pozicí v primárním rizikovém faktoru nebo v nejvýznamnějším rizikovém faktoru dané kategorie rizika uvedeným v čl. 277 odst. 3 se rozumí to, že se tržní hodnota transakce s rostoucí hodnotou tohoto rizikového faktoru snižuje.

▼M8

3.  

EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž upřesní:

a) 

vzorec, který instituce použijí pro výpočet dohledové delty kupních a prodejních opcí přiřazených ke kategorii úrokového rizika kompatibilní s tržními podmínkami, za nichž mohou být úrokové míry negativní, jakož i regulatorní volatilitu, která je vhodná pro tento vzorec, v souladu s vývojem v oblasti mezinárodní regulace;

b) 

způsob určení toho, zda je transakce dlouhou nebo krátkou pozicí v primárním rizikovém faktoru nebo v nejvýznamnějším rizikovém faktoru dané kategorie rizika uvedeným v čl. 277 odst. 3.

▼M17

Tyto návrhy regulačních technických norem předloží EBA Komisi do 10. července 2025.

▼M8

Na Komisi je přenesena pravomoc doplnit toto nařízení přijetím regulačních technických norem uvedených v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M8

Článek 279b

Upravená pomyslná částka

1.  

Instituce vypočítají upravenou pomyslnou částku takto:

a) 

pro transakce přiřazené ke kategorii úrokového rizika nebo kategorii úvěrového rizika vypočítají instituce upravenou pomyslnou částku jako součin pomyslné částky derivátové smlouvy a dohledového duračního faktoru, který se vypočte takto:

▼C7

image

kde:

R

=

dohledová diskontní sazba; R = 5 %;

S

=

doba mezi dnem zahájení transakce a dnem vykázání, která je vyjádřena v letech pomocí příslušné konvence obchodních dní;

E

=

doba mezi dnem ukončení transakce a dnem vykázání, která je vyjádřena v letech pomocí příslušné konvence obchodních dní; a

JedenObchodníRok

=

období jednoho roku vyjádřené v obchodních dnech pomocí příslušné konvence obchodních dní.

▼M8

Dnem zahájení transakce je nejbližší možný den, k němuž je stanovena nebo realizována alespoň jedna smluvní platba v rámci dané transakce ve prospěch instituce nebo ze strany instituce, jiná než platby související s výměnou kolaterálu v maržové dohodě. V případě, že ke dni vykázání již transakce platby stanovila nebo realizovala, se den zahájení transakce rovná 0.

Zahrnuje-li transakce jeden nebo více smluvně stanovených budoucích dní, ke kterým se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout ukončit transakci před uplynutím její smluvní splatnosti, rovná se den zahájení transakce nejbližšímu z těchto dní:

i) 

den nebo nejbližší z více budoucích dní, ke kterým se instituce nebo protistrana mohou rozhodnout ukončit transakci před uplynutím její smluvní splatnosti,

ii) 

den, kdy v rámci transakce začíná stanovování nebo realizace plateb jiných než plateb souvisejících s výměnou kolaterálu v maržové dohodě.

Pokud má transakce jako podkladový nástroj finanční nástroj, který může zakládat další smluvní závazky vedle těch, které vyplývají z vlastní transakce, určí se den zahájení transakce na základě nejbližšího dne, k němuž tento podkladový nástroj začíná stanovovat nebo realizovat platby.

Dnem ukončení transakce je nejzazší možný den, k němuž smluvní platba v rámci transakce ve prospěch instituce nebo ze strany instituce je nebo může být realizována.

Pokud má transakce jako podkladový nástroj finanční nástroj, který může zakládat další smluvní závazky vedle těch, které vyplývají z vlastní transakce, určí se den ukončení transakce na základě poslední smluvní platby v rámci podkladového nástroje transakce.

Pokud je transakce strukturována tak, aby k vypořádání nesplacené expozice docházelo po určitých dnech plateb, a v případech, kdy jsou termíny znovu stanoveny tak, aby tržní hodnota transakce k těmto specifickým datům byla nulová, se vypořádání nesplacené expozice k těmto specifickým datům považuje za smluvní platbu v rámci též transakce;

b) 

pro transakce přiřazené ke kategorii měnového rizika vypočte instituce upravenou pomyslnou částku takto:

i) 

pokud je transakce tvořena jedinou platební komponentou, je upravenou pomyslnou částkou pomyslná částka derivátové smlouvy,

ii) 

pokud je transakce tvořena dvěma platebními komponentami a pomyslná částka jedné platební komponenty je denominována ve vykazovací měně instituce, je upravenou pomyslnou částkou pomyslná částka druhé z obou platebních komponent,

iii) 

pokud je transakce tvořena dvěma platebními komponentami a pomyslná částka každé z nich je denominována v jiné měně než vykazovací měně instituce, je upravenou pomyslnou částkou nejvyšší z pomyslných částek obou platebních komponent poté, co byly tyto částky převedeny na vykazovací měnu instituce podle platného spotového směnného kurzu;

c) 

pro transakce přiřazené ke kategorii akciového nebo komoditního rizika vypočtou instituce upravenou pomyslnou částku jako součin tržní ceny jednotky podkladového nástroje transakce a počtu jednotek v podkladovém nástroji, k němuž transakce odkazuje;

je-li transakce přiřazená ke kategorii akciového nebo komoditního rizika smluvně vyjádřena jako pomyslná částka, použijí instituce tuto pomyslnou částku transakce jako upravenou pomyslnou částku namísto počtu jednotek v podkladovém nástroji;

d) 

pro transakce přiřazené ke kategorii ostatních rizik vypočítají instituce upravenou pomyslnou částku na základě nejvhodnější z metod uvedených v písmenech a), b) a c) v závislosti na povaze a vlastnostech podkladového nástroje transakce.

2.  

Instituce určí pomyslnou částku nebo počet jednotek podkladového nástroje pro účely výpočtu upravené pomyslné částky transakce podle odstavce 1 takto:

a) 

pokud pomyslná částka nebo počet jednotek podkladového nástroje transakce nejsou stanoveny až do smluvního termínu splatnosti:

i) 

pro deterministické pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslnou částkou vážený průměr všech deterministických hodnot pomyslných částek nebo případně počtů jednotek podkladového nástroje až do smluvního data splatnosti transakce, přičemž váhou je poměrný podíl doby, po kterou příslušná hodnota pomyslné částky platí,

ii) 

pro stochastické pomyslné částky a počty jednotek podkladového nástroje je pomyslnou částkou částka určená stanovením současných tržních hodnot v rámci vzorce pro výpočet budoucích tržních hodnot;

b) 

pro kontrakty s vícenásobnými výměnami pomyslné částky se pomyslná částka vynásobí počtem zbývajících plateb, které mají být podle kontraktů ještě provedeny;

c) 

pro kontrakty stanovící multiplikaci peněžních toků nebo multiplikaci podkladového nástroje derivátové smlouvy je pomyslná částka institucí upravena, aby byly vzaty v úvahu účinky multiplikace na strukturu rizik těchto kontraktů.

3.  
Instituce převedou upravenou pomyslnou částku transakce na svou vykazovací měnu podle platného spotového směnného kurzu, přičemž tato upravená pomyslná částka se vypočítá podle tohoto článku ze smluvní pomyslné částky nebo tržní ceny počtu jednotek podkladového nástroje denominovaného v jiné měně.

Článek 279c

Faktor splatnosti

1.  

Instituce vypočítají faktor splatnosti takto:

a) 

pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 použijí instituce tento vzorec:

image

kde:

MF

=

faktor splatnosti;

M

=

zbývající doba splatnosti transakce, která se rovná době potřebné k ukončení všech smluvních závazků vyplývajících z transakce. Za tímto účelem se opční prvek derivátové smlouvy považuje za smluvní závazek. Zbývající doba splatnosti musí být vyjádřena v letech pomocí příslušné konvence obchodních dní;

pokud má transakce jako podkladový nástroj jinou derivátovou smlouvu, která může zakládat další smluvní závazky vedle smluvních závazků transakce, je zbývající doba splatnosti rovna době potřebné k ukončení všech smluvních závazků vyplývajících z daného podkladového nástroje;

pokud je transakce strukturována tak, aby k vypořádání nesplacených expozic docházelo po určitých dnech plateb, a v případech, kdy jsou termíny znovu stanoveny tak, aby tržní hodnota transakce k těmto specifickým datům byla nulová, se zbytková splatnost transakce rovná době do následujícího data stanovení termínu; a

JedenObchodníRok

=

období jednoho roku vyjádřené v obchodních dnech pomocí příslušné konvence obchodních dní;

b) 

pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 2 a 3 je faktor splatnosti definován jako:

image

kde:

MF

=

faktor splatnosti; a

MPOR

=

období krytí rizika marží u skupiny transakcí se započtením v souladu s čl. 285 odst. 2 až 5; a

JedenObchodníRok

=

období jednoho roku vyjádřené v obchodních dnech pomocí příslušné konvence obchodních dní.

Při určování období krytí rizika marží pro transakce mezi klientem a členem clearingového systému nahradí instituce jednající jako klient či jako člen clearingového systému minimální období stanovené v čl. 285 odst. 2 písm. b) obdobím pěti obchodních dní.

2.  
Pro účely odstavce 1 se pro transakce strukturované tak, aby k vypořádání nesplacených expozic docházelo po určitých dnech plateb, a v případech, kdy jsou termíny znovu stanoveny tak, aby tržní hodnota kontraktu byla k těmto specifickým platebním datům nulová, se zbývající doba splatnosti rovná době do následujícího data stanovení termínu transakce.

Článek 280

Koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí

Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí podle článků 280a až 280f je koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí „є“ určen takto:



є =

left accolade

1 u skupin zajistitelných transakcí podle čl.277a odst.1

5 u skupin zajistitelných transakcí podle čl.277a odst.2 písm.a)

0,5 u skupin zajistitelných transakcí podle čl.277a odst.2 písm.b)

Článek 280a

Navýšení pro kategorii úrokového rizika

1.  

Pro účely článku 278 vypočítají instituce navýšení pro kategorii úrokového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

NavýšeníÚrokové

=

navýšení pro kategorii úrokového rizika;

j

=

index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úrokového rizika vytvořené v souladu s čl. 277a odst. 1 písm. a) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika vypočtené podle odstavce 2.

2.  

Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika vypočítají instituce takto:

image

kde:

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s příslušnou hodnotou stanovenou v článku 280;

SFÚrokové

=

dohledový faktor pro kategorii úrokového rizika o hodnotě rovnající se 0,5 %; a

image

=

efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená v souladu s odstavcem 3.

3.  

Pro účely výpočtu efektivní pomyslné částky skupiny zajistitelných transakcí „j“ instituce nejprve přiřadí každou transakci skupiny zajistitelných transakcí příslušnému koši v tabulce 2. Učiní tak na základě dne ukončení každé transakce určeného podle čl. 279b odst. 1 písm. a):



Tabulka 2

Koš

Den ukončení

(v letech)

1

> 0 a <= 1

2

> 1 a <=5

3

> 5

Instituce pak vypočítají efektivní pomyslnou částku skupiny zajistitelných transakcí „j“ podle tohoto vzorce:

image

kde:

image

=

pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“; a

Dj,k

=

efektivní pomyslná částka koše „k“ skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici.

Článek 280b

Navýšení pro kategorii měnového rizika

1.  

Pro účely článku 278 vypočítají instituce navýšení pro kategorii měnového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

NavýšeníMěnové

=

navýšení pro kategorii měnového rizika;

j

=

index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí měnového rizika vytvořené v souladu s čl. 277a odst. 1 písm. b) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úrokového rizika vypočtené podle odstavce 2.

2.  

Navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii měnového rizika vypočítají instituce takto:

image

kde:

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s článkem 280;

SFMěnové

=

dohledový faktor pro kategorii měnového rizika o hodnotě rovnající se 4 %;

image

=

efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici.

Článek 280c

Navýšení pro kategorii úvěrového rizika

1.  

Pro účely odstavce 2 stanoví instituce příslušné úvěrové referenční jednotky skupiny transakcí se započtením takto:

a) 

je stanovena jedna úvěrová referenční jednotka pro každého emitenta referenčního dluhového nástroje, který je podkladem transakce na jedno jméno přidělené ke kategorii úvěrového rizika;. transakce na jedno jméno se přiřadí stejné úvěrové referenční jednotce pouze v případě, že podkladový referenční dluhový nástroj těchto transakcí vydal stejný emitent;

b) 

je stanovena jedna úvěrová referenční jednotka pro každou skupinu referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno, které jsou podkladem transakce na více jmen přidělené ke kategorii úvěrového rizika;. transakce na více jmen se přiřadí stejné úvěrové referenční jednotce pouze v případě, že skupina podkladových referenčních dluhových nástrojů nebo úvěrových derivátů na jedno jméno těchto transakcí má stejné složky.

2.  

Pro účely článku 278 vypočítá instituce navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

NavýšeníÚvěrové

=

navýšení pro kategorii úvěrového rizika;

j

=

index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí úvěrového rizika vytvořené v souladu s čl. 277a odst. 1 písm. c) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii úvěrového rizika vypočtené v souladu s odstavcem 3.

3.  

Instituce vypočítají navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s článkem 280;

k

=

index označující úvěrové referenční jednotky skupiny transakcí se započtením stanovené v souladu s odstavcem 1;

image

=

korelační faktor úvěrové referenční jednotky „k“; pokud byla úvěrová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. a),

image

. Pokud byla úvěrová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. b),

image

potom

Navýšení(Jednotkak)

=

navýšení pro úvěrovou referenční jednotku „k“ určené v souladu s odstavcem 4; a

4.  

Instituce vypočítají navýšení pro úvěrovou referenční jednotku „k“ takto:

image

kde:

image

=

efektivní pomyslná částka úvěrové referenční jednotky „k“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici; a

image

=

dohledový faktor použitelný na úvěrovou referenční jednotku „k“ vypočtený v souladu s odstavcem 5.

5.  

Instituce vypočítají dohledový faktor pro úvěrovou referenční jednotku „k“ takto:

a) 
pro úvěrovou referenční jednotku „k“ stanovenou v souladu s odst. 1 písm. a) se

image

přiřadí k jednomu z šesti dohledových faktorů podle tabulky 3 v tomto odstavci na základě externího úvěrového hodnocení vypracovaného určenou externí ratingovou agenturou příslušného individuálního emitenta; u individuálního emitenta, pro nějž není k dispozici úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou:
i) 

instituce používající přístup podle kapitoly 3 přiřadí interní rating individuálního emitenta k jednomu z externích úvěrových hodnocení,

ii) 
instituce používající přístup podle kapitoly 2 přidělí této úvěrové referenční jednotce hodnotu

image

pokud však instituce použije na rizikovou váhu expozice úvěrového rizika protistrany vůči tomuto individuálnímu emitentovi článek 128,

image

přidělí se této úvěrové referenční jednotce
b) 

pro úvěrovou referenční jednotku „k“ stanovenou v souladu s odst. 1 písm. b):

i) 
pokud je pozice „l“ přiřazená úvěrové referenční jednotce „k“ úvěrovým indexem kotovaným na uznané burze,

image

se přiřadí k jednomu ze dvou dohledových faktorů podle tabulky 4 v tomto článku na základě úvěrové kvality většiny jeho jednotlivých složek,
ii) 
pokud není riziková pozice „l“ přiřazená úvěrové referenční jednotce „k“ uvedena v bodě i) tohoto písmene, je hodnotou

image

vážený průměr dohledových faktorů přiřazených ke každé složce v souladu s metodou stanovenou v písmeni a), přičemž váhy jsou stanoveny poměrným podílem pomyslné částky složek v dané pozici.



Tabulka 3

Stupeň úvěrové kvality

Dohledový faktor pro transakce na jedno jméno

1

0,38 %

2

0,42 %

3

0,54 %

4

1,06 %

5

1,6 %

6

6,0 %



Tabulka 4

Dominantní úvěrová kvalita

Dohledový faktor pro kotované indexy

Investiční stupeň

0,38 %

Neinvestiční stupeň

1,06 %

Článek 280d

Navýšení pro kategorii akciového rizika

1.  

Pro účely odstavce 2 stanoví instituce příslušné akciové referenční jednotky pro skupinu transakcí se započtením takto:

a) 

je stanovena jedna akciová referenční jednotka pro každého emitenta referenčního akciového nástroje, který je podkladem transakce na jedno jméno přidělené ke kategorii akciového rizika; transakce na jedno jméno se přiřadí stejné akciové referenční jednotce pouze v případě, že podkladový referenční akciový nástroj těchto transakcí vydal stejný emitent;

b) 

je stanovena jedna akciová referenční jednotka pro každou skupinu referenčních akciových nástrojů nebo akciových derivátů na jedno jméno, jež jsou podkladem transakce na více jmen přidělené ke kategorii akciového rizika; transakce na více jmen se přiřadí stejné akciové referenční jednotce pouze v případě, že skupina podkladových referenčních akciových nástrojů nebo případně úvěrových derivátů na jedno jméno těchto transakcí má stejné složky.

2.  

Pro účely článku 278 vypočítají instituce navýšení pro kategorii akciového rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

NavýšeníAkciové

=

navýšení pro kategorii akciového rizika;

j

=

index označující všechny skupiny zajistitelných transakcí akciového rizika vytvořené v souladu s čl. 277a odst. 1 písm. d) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii akciového rizika vypočtené v souladu s odstavcem 3.

3.  

Instituce vypočítají navýšení pro kategorii akciového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii akciového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s článkem 280;

k

=

index označující akciové referenční jednotky skupiny transakcí se započtením stanovené v souladu s odstavcem 1;

image

=

korelační faktor akciové referenční jednotky „k“; pokud byla akciová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. a), potom

image

Pokud byla akciová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. b), potom

image

; a

Navýšení(Jednotkak)

=

navýšení pro akciovou referenční jednotku „k“ určené v souladu s odstavcem 4.

4.  

Instituce vypočítají navýšení pro akciovou referenční jednotku „k“ takto:

image

kde:

Navýšení(Jednotkak)

=

navýšení pro akciovou referenční jednotku „k“;

image

=

dohledový faktor použitelný na akciovou referenční jednotku „k“; pokud byla akciová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. a), potom

image

pokud byla akciová referenční jednotka „k“ stanovena v souladu s odst. 1 písm. b), potom

image

; a

image

=

efektivní pomyslná částka akciové referenční jednotky „k“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici.

Článek 280e

Navýšení pro kategorii komoditního rizika

1.  

Pro účely článku 278 vypočítají instituce navýšení pro kategorii komoditního rizika pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

NavýšeníKomoditní

=

navýšení pro kategorii komoditního rizika;

j

=

index označující skupiny zajistitelných transakcí komoditního rizika vytvořené v souladu s čl. 277a odst. 1 písm. e) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii komoditního rizika vypočtené v souladu s odstavcem 4.

2.  
Pro účely výpočtu navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí pro komoditní riziko dané skupiny transakcí se započtením v souladu s odstavcem 4 stanoví instituce pro každou skupinu zajistitelných transakcí příslušné referenční typy komodity. Komoditní derivátové transakce se přiřadí stejnému referenčnímu typu komodity pouze v případě, že podkladový komoditní nástroj příslušných transakcí má stejnou povahu, bez ohledu na místo a kvalitu dodání komoditního nástroje.
3.  
Odchylně od odstavce 2 mohou příslušné orgány požadovat, aby instituce, která je významným způsobem vystavena bazickému riziku různých pozic stejné povahy, jak je uvedeno v odstavci 2, stanovila referenční typy komodity pro tyto pozice s pomocí většího počtu vlastností než pouze povahy podkladového komoditního nástroje. V takové situaci se komoditní derivátové transakce přiřadí stejnému referenčnímu typu komodity pouze v případě, že mají tyto vlastnosti společné.
4.  

Instituce vypočítají navýšení pro kategorii komoditního rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii komoditního rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s článkem 280;

ρKomoditní

=

korelační faktor kategorie komoditního rizika o hodnotě 40 %.

k

=

index označující referenční typy komodity skupiny transakcí se započtením stanovené v souladu s odstavcem 2; a

image

=

navýšení pro referenční typ komodity „k“ vypočtené podle odstavce 5.

5.  

Instituce vypočítají navýšení pro referenční typ komodity „k“ takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro referenční typ komodity „k“;

▼C7

image

=

dohledový faktor použitelný na referenční typ komodity „k“; pokud referenční typ komodity „k“ odpovídá transakcím přiděleným ke skupině zajistitelných transakcí podle čl. 277a odst. 1 písm. e) kromě transakcí týkajících se elektřiny, potomimage; pro transakce týkající se elektřiny image; a

▼M8

image

=

efektivní pomyslná částka referenčního typu komodity „k“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici.

Článek 280f

Navýšení pro kategorii ostatních rizik

1.  

Pro účely článku 278 vypočítají instituce navýšení pro kategorii ostatních rizik pro danou skupinu transakcí se započtením takto:

image

kde:

Navýšeníj Ostatní

=

navýšení pro kategorii ostatních rizik;

j

=

index označující skupiny zajistitelných transakcí ostatních rizik vytvořené podle čl. 277a odst. 1 písm. f) a čl. 277a odst. 2 pro skupinu transakcí se započtením; a

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik vypočtené podle odstavce 2.

2.  

Instituce vypočítají navýšení pro kategorii ostatních rizik pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ pro kategorii ostatních rizik;

єj

=

koeficient dohledového faktoru skupiny zajistitelných transakcí pro skupinu zajistitelných transakcí „j“ určený v souladu s článkem 280; a

SFOstatní

=

dohledový faktor pro kategorii ostatních rizik o hodnotě rovnající se 8 %;

image

=

efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ vypočtená takto:

image

kde:

l

=

index označující rizikovou pozici.

Oddíl 4

Zjednodušený standardizovaný přístup k úvěrovému riziku protistrany

Článek 281

Výpočet hodnoty expozice

1.  
Instituce vypočtou jedinou hodnotu expozice na úrovni skupiny transakcí se započtením podle oddílu 3 s výhradou odstavce 2 tohoto článku.
2.  

Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením se vypočítá v souladu s těmito požadavky:

a) 

instituce neuplatní zacházení uvedené v čl. 274 odst. 6;

b) 

odchylně od čl. 275 odst. 1 pro skupiny transakcí se započtením neuvedené v čl. 275 odst. 2 vypočtou instituce reprodukční náklady v souladu s tímto vzorcem:

RC = max{CMV,0}

kde:

RC

=

reprodukční náklady; a

CMV

=

současná tržní hodnota.

c) 

odchylně od čl. 275 odst. 2 tohoto nařízení pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznané burze, jejichž centrální clearing provádí ústřední protistrana povolená v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo uznaná v souladu s článkem 25 uvedeného nařízení nebo pro něž je s danou protistranou dvoustranně vyměňován kolaterál v souladu s článkem 11 nařízení (EU) č. 648/2012, vypočtou instituce reprodukční náklady v souladu s tímto vzorcem:

RC = TH + MTA

kde:

RC

=

reprodukční náklady;

TH

=

maržový práh vztahující se na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody, pod jehož úrovní instituce nemůže zažádat o kolaterál; a

MTA

=

minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody;

d) 

odchylně od čl. 275 odst. 3, pro více skupin transakcí se započtením podléhajících maržové dohodě vypočítají instituce reprodukční náklady jako součet reprodukčních nákladů každé jednotlivé skupiny transakcí se započtením vypočtených v souladu s odstavcem 1, jako by nebyly zajištěny marží;

e) 

všechny skupiny zajistitelných transakcí se stanoví v souladu s čl. 277a odst. 1;

f) 

instituce nastaví na hodnotu 1 multiplikátor ve vzorci, který je používán pro výpočet potenciální budoucí expozice v čl. 278 odst. 1, takto:

image

kde:

PFE

=

potenciální budoucí expozice;

Navýšení(a)

=

navýšení pro kategorii rizika „a“;

g) 

odchylně od čl. 279a odst. 1 vypočítají instituce pro všechny transakce dohledovou deltu takto:



δ =

left accolade

+ 1 „pokud je transakce dlouhou pozicí v primárním rizikovém faktoru“

– 1 „pokud je transakce krátkou pozicí v primárním rizikovém faktoru“

kde:

δ

=

dohledová delta;

h) 

vzorec uvedeného v čl. 279b odst. 1 písm. a), který se používá k výpočtu dohledového duračního faktoru, zní takto:

dohledový durační faktor = E – S

kde:

E

=

doba mezi koncovým datem transakce a datem hlášení;

S

=

doba mezi počátečním dnem transakce a datem hlášení;

i) 

faktor splatnosti („MF“) uvedený v čl. 279c odst. 1 se vypočte takto:

i) 

pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 1 platí, že MF = 1;

ii) 

pro transakce zahrnuté ve skupinách transakcí se započtením podle čl. 275 odst. 2 a 3 platí, že MF = 0,42;

j) 

vzorec uvedený v čl. 280a odst. 3, který se používá k výpočtu efektivní pomyslné částky skupiny zajistitelných transakcí „j“, zní takto:

image

kde:

image

=

efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“; a

Dj

=

efektivní pomyslná částka skupiny zajistitelných transakcí „j“ pro koš k;

k) 

vzorec uvedený v čl. 280c odst. 3, který se používá k výpočtu navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“, zní takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

Navýšení(Jednotkak)

=

navýšení pro úvěrovou referenční jednotku „k“;

l) 

vzorec uvedený v čl. 280d odst. 3, který se používá k výpočtu navýšení pro kategorii akciového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“, zní takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii akciového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

Navýšení(Jednotkak)

=

navýšení pro akciovou referenční jednotku „k“;

m) 

vzorec uvedený v čl. 280e odst. 4, který se používá k výpočtu navýšení pro kategorii komoditního rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“, zní takto:

image

kde:

image

=

navýšení pro kategorii úvěrového rizika pro skupinu zajistitelných transakcí „j“;

image

=

navýšení pro úvěrovou referenční jednotku „k“;

Oddíl 5

Metoda původní expozice

Článek 282

Výpočet hodnoty expozice

1.  
Instituce mohou vypočítat jedinou hodnotu expozice pro všechny transakce v rámci jedné dohody o započtení, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 274 odst. 1. V opačném případě vypočítají instituce hodnotu expozice zvlášť pro každou transakci, která je považována za skupinu transakcí se započtením sama o sobě.
2.  
Hodnota expozice skupiny transakcí se započtením nebo transakce je součinem 1,4násobku součtu současných reprodukčních nákladů a potenciální budoucí expozice.
3.  

Současné reprodukční náklady uvedené v odstavci 2 se vypočítají takto:

a) 

pro skupiny transakcí se započtením, které jsou obchodovány na uznané burze, jejichž centrální clearing provádí ústřední protistrana povolená v souladu s článkem 14 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo uznaná v souladu s článkem 25 uvedeného nařízení nebo pro něž je s danou protistranou dvoustranně vyměňován kolaterál v souladu s článkem 11 nařízení (EU) č. 648/2012, použijí instituce tento vzorec:

RC = TH + MTA

kde:

RC

=

reprodukční náklady;

TH

=

maržový práh vztahující se na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody, pod jehož úrovní instituce nemůže zažádat o kolaterál; a

MTA

=

minimální hodnota převodu použitelná na skupinu transakcí se započtením podle maržové dohody;

b) 

pro všechny ostatní skupiny transakcí se započtením nebo jednotlivé transakce použijí instituce tento vzorec:

RC = max{CMV,0}

kde:

RC

=

reprodukční náklady;

CMV

=

současná tržní hodnota;

Pro výpočet současných reprodukčních nákladů aktualizují instituce současné tržní hodnoty minimálně jednou měsíčně.

4.  

Instituce vypočítají potenciální budoucí expozici uvedenou v odstavci 2 takto:

a) 

potenciální budoucí expozice pro skupinu transakcí se započtením je součet potenciální budoucí expozice všech transakcí skupiny transakcí se započtením podle výpočtu v písmenu b);

b) 

potenciální budoucí expozice jednotlivé transakce je její pomyslná částka vynásobená:

i) 

součinem 0,5 % a zbytkové splatnosti transakce vyjádřené v letech v případě úrokových derivátových smluv,

ii) 

součinem 6 % a zbytkové splatnosti transakce vyjádřené v letech v případě úvěrových derivátových smluv,

iii) 

4 % v případě měnových derivátů,

iv) 

18 % v případě derivátů zlata a komoditních derivátů, které nejsou deriváty na elektřinu,

v) 

40 % v případě derivátů na elektřinu,

vi) 

32 % v případě akciových derivátů;

c) 

pomyslná částka uvedená v písmeni b) tohoto odstavce se určí v souladu s čl. 279b odst. 2 a 3 v případě všech derivátů uvedených v daném písmeni; kromě toho se pomyslná částka derivátů uvedených v písm. b) bodech iii) až vi) tohoto odstavce určí v souladu s čl. 279b odst. 1 písm. b) a c);

d) 

potenciální budoucí expozice skupin transakcí se započtením podle odst. 3 písm. a) se vynásobí koeficientem 0,42.

Pro výpočet potenciální expozice úrokových derivátů a úvěrových derivátů v souladu s písm. b) body i) a ii) se může instituce rozhodnout použít namísto zbytkové splatnosti smluv původní splatnost.

▼B

Oddíl 6

Metoda interního modelu

Článek 283

Svolení použít metodu interního modelu

1.  

Pokud jsou příslušné orgány přesvědčeny, že instituce splnila požadavek uvedený v odstavci 2, udělí instituci svolení k použití metody interního modelu (IMM) pro účely výpočtu hodnoty expozice u kterékoli z těchto transakcí:

a) 

transakce uvedené v čl. 273 odst. 2 písm. a);

b) 

transakce uvedené v čl. 273 odst. 2 písm. b), c) a d);

c) 

transakce uvedené v čl. 273 odst. 2 písm. a) až d).

Pokud je instituci povoleno použít metodu interního modelu pro výpočet hodnoty expozice kterékoli z transakcí uvedených v písm. a) až c) prvního pododstavce, může tuto metodu použít rovněž pro transakce uvedené v čl. 273 odst. 2 písm. e).

Odchylně od čl. 273 odst. 1 třetího pododstavce se instituce mohou rozhodnout nepoužít tuto metodu u expozic, jejichž velikost a riziko jsou nepodstatné. V takovém případě instituce u těchto expozic použije některou z metod stanovených v oddílech 3 až 5, pokud jsou splněny příslušné požadavky pro jednotlivé přístupy.

2.  
Příslušné orgány povolí institucím použít metodu interního modelu pro výpočty uvedené v odstavci 1 pouze za předpokladu, že instituce prokázala, že splnila požadavky stanovené v tomto oddílu, a příslušné orgány ověřily, že systémy řízení CCR spravované institucí jsou spolehlivé a jsou řádně uplatňovány.
3.  
Příslušné orgány mohou institucím povolit, aby po omezenou dobu zaváděly metodu interního modelu postupně u různých druhů transakcí. Během tohoto období postupného zavádění mohou instituce pro typ transakce, pro který nepoužívají metodu interního modelu, používat metody uvedené v oddílu 3 nebo v oddílu 5.

▼M8

4.  
U všech transakcí s OTC deriváty a u transakcí s delší dobou vypořádání, ke kterým instituce neobdržela svolení pro použití metody interního modelu podle odstavce 1, použije instituce metody stanovené v oddílu 3. Kombinované použití těchto metod v rámci skupiny je trvale povoleno.

▼B

5.  
Instituce, která získala povolení k použití metody interního modelu podle odstavce 1, nebude pak znovu používat metody stanovené v oddílu 3 nebo oddílu 5, pokud nezíská svolení příslušného orgánu. Příslušné orgány takové svolení udělí, pokud instituce v této věci prokáže opodstatněné důvody.
6.  

Pokud instituce přestane splňovat požadavky stanovené v tomto oddílu, vyrozumí o tom příslušný orgán a učiní jeden z těchto kroků:

a) 

příslušnému orgánu předloží plán včasného návratu k plnění těchto požadavků;

b) 

příslušnému orgánu uspokojivě prokáže, že dopad neplnění je nepodstatný.

Článek 284

Hodnota expozice

1.  
Pokud je instituci v souladu s čl. 283 odst. 1 povoleno použít metodu interního modelu pro výpočet hodnoty expozice některé nebo všech z transakcí v uvedeném odstavci, bude tato instituce měřit hodnotu expozice těchto transakcí na úrovni skupiny transakcí se započtením.

Model použitý institucí za tímto účelem musí:

a) 

upřesnit předpokládané rozložení pro změny v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením, jež lze připsat změnám tržních proměnných, jakými jsou úrokové sazby, směnné kurzy zahraničních měn;

b) 

vypočítat hodnotu expozice pro skupinu transakcí se započtením ke každému budoucímu datu na základě změn v tržních proměnných.

►C2  2.  
Aby byly u modelu zachyceny dopady zajištění, model hodnoty kolaterálu musí splňovat požadavky na kvantitu, kvalitu a údaje pro metodu interního modelu podle tohoto oddílu, ◄ a instituce může zahrnout do svých předpokládaných rozložení pro změny v tržní hodnotě skupiny transakcí se započtením pouze uznatelný finanční kolaterál uvedený v článku 197, článku 198 a čl. 299 odst. 2 písm. c) a d).
3.  

Kapitálovým požadavkem k úvěrovému riziku protistrany vzhledem k expozicím s CCR, u níž instituce používá metodu interního modelu, bude vyšší z těchto požadavků:

a) 

kapitálový požadavek k expozicím vypočítaný na základě efektivní EPE za použití stávajících tržních údajů;

b) 

kapitálový požadavek k expozicím vypočítaný na základě efektivní EPE za použití jednotné konzistentní zátěžové kalibrace pro všechny expozice s CCR, u nichž instituce používá metodu interního modelu.

4.  

S výjimkou protistran identifikovaných jako mající specifické riziko pozitivní korelace, které spadají do působnosti čl. 291 odst. 4 a 5, instituce vypočítají hodnotu expozice jako součin alfa (α) a efektivní EPE následujícím způsobem:

image

kde:

α

=

1,4, pokud příslušné orgány nepožadují vyšší α nebo pokud institucím nepovolí, aby použily svůj vlastní odhad v souladu s odstavcem 9;

efektivní EPE se vypočítá odhadem očekávané expozice (expected exposure, EEt) jako průměrné expozice k budoucímu datu t, kde průměr je počítán z možných budoucích hodnot příslušných faktorů tržního rizika.

Model odhaduje EE během řady budoucích dat t1, t2, t3 atd.

5.  

Efektivní EE se vypočte rekurzivně jako:

image

kde:

současné datum je označeno jako t0;
efektivní EEt0 se rovná současné expozici.
6.  

Efektivní EPE je průměrem efektivní EE během prvního roku budoucí expozice. Pokud všechny smlouvy ve skupině transakcí se započtením nabudou splatnosti dříve než za rok, EPE je průměrem EE, dokud všechny smlouvy ve skupině transakcí se započtením nenabudou splatnosti. Efektivní EPE je vypočítána jako vážený průměr efektivní EE:

▼C3

image

▼B

kde váhy

image

berou v úvahu případ, kdy je budoucí expozice vypočítána pro data, která nejsou rovnoměrně rozložena v čase.
7.  
Instituce vypočítají výši EE nebo maximální expozici na základě rozložení expozic, které zahrnuje možnou nenormálnost rozložení expozic.

▼C2

8.  
Instituce mohou použít míru rozložení vypočítanou na základě metody interního modelu, která je konzervativnější než α-krát efektivní EPE pro každou protistranu, která je vypočítána podle rovnice uvedené v odstavci 4.

▼B

9.  

Odchylně od odstavce 4 mohou příslušné orgány institucím povolit, aby použily svůj vlastní odhad hodnoty α, kde:

a) 

alfa odpovídá poměru vnitřně stanoveného kapitálu z plné simulace expozice s CCR pro všechny protistrany (čitatel) a vnitřně stanoveného kapitálu založeného na EPE (jmenovatel);

b) 

ve jmenovateli se EPE použije, jako by se jednalo o fixní nesplacenou částku.

Při provádění odhadu podle tohoto odstavce nesmí být alfa nižší než 1,2.

10.  
Pro účely odhadu hodnoty α podle odstavce 9 instituce zajistí, že čitatel a jmenovatel budou vypočítány konzistentně s ohledem na modelovou metodiku, specifikaci parametrů a složení portfolia. Přístup použitý k odhadu α bude založen na pojetí vnitřně stanoveného kapitálu instituce, bude důkladně zdokumentován a bude podléhat nezávislému ověření. Instituce navíc přezkoumá své odhady α alespoň jednou za čtvrt roku a častěji, pokud se složení portfolia v průběhu času mění. Instituce také vyhodnocuje rizika modelů.
11.  
Instituce prokáže ke spokojenosti příslušných orgánů, že její interní odhady hodnoty α zachycují v čitateli materiální zdroje závislosti rozložení tržních hodnot transakcí či portfolií transakcí napříč protistranami. Interní odhady α zohlední rozčlenění portfolií.
12.  
Při dohledu nad používáním odhadů podle odstavce 9 příslušné orgány přihlédnou k výraznému kolísání odhadů hodnoty α, které vyplývá z možnosti nesprávné specifikace v modelech použitých pro čitatele, zejména tam, kde je přítomná konvexita.
13.  
V případě potřeby budou volatilita a korelace faktorů tržního rizika použité ve společném modelování tržních a úvěrových rizik podmíněny faktorem úvěrového rizika, aby vyjadřovaly možný nárůst volatility či korelací při ekonomickém poklesu.

Článek 285

Hodnota expozice u skupiny transakcí se započtením podléhající maržové dohodě

▼C2

1.  

Pokud skupina transakcí se započtením podléhá maržové dohodě a dennímu oceňování tržní hodnotou, vypočítá instituce efektivní EPE podle tohoto odstavce. Pokud model zachycuje dopad zajištění při odhadu EE, může instituce se svolením příslušného orgánu použít míru EE modelu přímo v rovnici v čl. 284 odst. 5. Příslušné orgány takové svolení udělí pouze na základě ověření, že model řádně zachycuje dopad zajištění při odhadu EE. Instituce, která neobdržela takové svolení, může použít jeden z těchto způsobů stanovení EPE:

a) 

efektivní EPE vypočítané bez zohlednění kolaterálu drženého nebo uloženého ve formě marže a kolaterálu, který byl poskytnut protistraně nezávisle na denním ocenění a procesu zajištění či současné expozici;

b) 

efektivní EPE vypočítané jako možný nárůst expozice během období krytí rizika marží, plus vyšší z těchto expozic:

i) 

současná expozice včetně veškerého kolaterálu, který je v současné době v držení či v úschově, jiného než kolaterál, o který bylo zažádáno, nebo kolaterál, který je předmětem sporu;

ii) 

největší čistá expozice včetně kolaterálu, který je předmětem maržové dohody, která nevede k zažádání o kolaterál. Tato hodnota bude odrážet veškeré použitelné limity, minimální hodnoty převodu, nezávislé hodnoty a počáteční marže podle maržové dohody.

▼B

Pro účely písmene b) instituce vypočítají navýšení jako očekávanou kladnou změnu ocenění transakcí podle tržní hodnoty během období krytí rizika marží. Změny hodnoty kolaterálu budou zohledněny ►C2  za použití regulatorních koeficientů volatility v souladu s kapitolou 4 oddílem 4 nebo za použití ◄ vlastních odhadů koeficientů volatility v rámci komplexní metody finančního kolaterálu, avšak během období krytí rizika marží nebudou přijaty žádné platby kolaterálu. Na období krytí rizika marží se vztahují minimální období uvedená v odstavcích 2 až 5.

2.  

U transakcí, které jsou předmětem každodenního dozajišťování a oceňování tržní hodnotou, období krytí rizika marží použité pro modelování hodnoty expozice v rámci maržových dohod nebude kratší než:

a) 

5 obchodních dnů pro skupinu transakcí se započtením tvořenou pouze repo obchody, půjčkami či výpůjčkami cenných papírů nebo komodit a maržovými obchody;

b) 

10 obchodních dní pro všechny ostatní skupiny transakcí se započtením.

3.  

Na odst. 2 písm. a) a b) se vztahují tyto výjimky:

a) 

u všech skupin transakcí se započtením, u nichž počet obchodních transakcí přesahuje kdykoli během čtvrtletí 5 000 , nesmí být období krytí rizika marží pro následující čtvrtletí kratší než 20 obchodních dnů. Tato výjimka se nevztahuje na obchodní expozice instituce;

b) 

u skupin transakcí se započtením obsahujících jednu či více obchodních transakcí, zahrnujících buď nelikvidní kolaterál, nebo nástroje OTC derivátů, které nelze snadno nahradit, nebude období krytí rizika marží kratší než 20 obchodních dnů.

Instituce určí, zda je kolaterál nelikvidní nebo zda OTC deriváty nemohou být snadno nahrazeny v kontextu krizových podmínek na trhu charakterizovaných neexistencí nepřetržitě aktivních trhů, kde by protistrana během dvou dnů či kratší doby získala řadu cenových nabídek, které by nemohly způsobit pohyby trhu nebo představovat cenu odrážející tržní diskont (v případě kolaterálu) nebo prémii (v případě OTC derivátu).

Instituce posoudí, zda obchody či cenné papíry, které drží jako kolaterál, jsou soustředěny u konkrétní protistrany a zda by v případě, kdy by tato protistrana rychle opustila trh, byla schopna tyto obchodní transakce či cenné papíry nahradit.

4.  
Pokud byla instituce za dvě poslední bezprostředně předcházející čtvrtletí zapojena do více než dvou sporů týkajících se výzev k dodatkové úhradě u určité skupiny transakcí se započtením, které trvaly déle než po použitelné období krytí rizika marží uvedené v odstavcích 2 a 3, použije instituce pro tuto skupinu transakcí se započtením po následující dvě čtvrtletí období krytí rizika marží, které ►C2  je alespoň dvojnásobné oproti období podle odstavců 2 a 3. ◄
5.  

U dozajištění s periodicitou N dní bude období krytí rizika marží dlouhé alespoň tak jako období uvedené v odstavcích 2 a 3 (F) plus N dní minus jeden den. To znamená:

image

6.  
Pokud interní model zahrnuje dopad zajištění na změny tržní hodnoty skupiny transakcí se započtením, instituce ve svých výpočtech hodnoty expozice u OTC derivátů a transakcí s financováním cenných papírů vymodeluje společně s expozicí kolaterál, který je jiný než hotovost v téže měně, v jaké je sama expozice.
7.  
Pokud instituce není s to připravit model kolaterálu společně s expozicí, nezohlední ve svých výpočtech hodnoty expozice u OTC derivátů a transakcí s financováním cenných papírů vliv kolaterálu jiného než hotovosti v téže měně, v jaké je sama expozice, pokud nepoužívá buď koeficienty volatility, které splňují normy komplexní metody finančního kolaterálu s vlastními odhady koeficientu volatility, nebo standardní regulatorní koeficienty volatility podle kapitoly 4.
8.  
Instituce používající IMM nebude ve svých modelech zohledňovat vliv snížení hodnoty expozice v důsledku existence případného ustanovení v dohodě o kolaterálu, které vyžaduje přijetí kolaterálu, když se zhorší úvěrová kvalita protistrany.

Článek 286

Řízení CCR – Zásady, postupy a systémy

1.  

Instituce musí vytvořit a udržovat rámec řízení CCR, který sestává ze:

a) 

zásad, postupů a systémů pro účely zajištění identifikace, měření, řízení, schválení a interních zpráv o CCR;

b) 

postupů zajišťujících dodržování těchto zásad, postupů a systémů.

Tyto zásady, postupy a systémy musí být koncepčně správné, prováděné jednotně a musí být zdokumentovány. Dokumentace musí zahrnovat vysvětlení empirických postupů užívaných k měření CCR.

2.  

Rámec řízení CCR požadovaný odstavcem 1 musí zohlednit tržní, likviditní a právní a operační rizika, která jsou s CCR spojena. Rámec musí zejména zajistit, aby instituce dodržela následující zásady:

a) 

nesmí obchodovat s protistranou, aniž by posoudila její úvěruschopnost;

b) 

vezme plně v úvahu úvěrová rizika během vypořádání a před ním;

c) 

bude řídit taková rizika co možná nejvíce na úrovni protistrany sloučením expozic s CCR s ostatními úvěrovými expozicemi a na úrovni celého podniku.

3.  

Instituce používající IMM zajistí, aby její rámec řízení CCR ke spokojenosti příslušného orgánu zohledňoval rizika likvidity ve všech těchto případech:

a) 

u potenciálních příchozích výzev k dodatkové úhradě v kontextu výměny variační marže nebo dalších typů marží, jako jsou počáteční či nezávislé marže, při nepříznivých dopadech na trh;

b) 

u potenciálních příchozích výzev k navrácení přebytečného kolaterálu poskytnutého protistranami;

c) 

u výzev vyplývajících z potenciálního snížení vlastního externího ratingu.

Instituce zajistí, aby povaha a časový horizont opětovného použití kolaterálu byly v souladu s jejími potřebami likvidity a neohrozily její schopnost poskytnout či vrátit kolaterál včas.

4.  
Vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce musí být aktivně zapojeny do řízení CCR a zajistit přidělení adekvátních zdrojů pro účely řízení CCR. Vrcholné vedení si musí být vědomo omezení a předpokladů používaného modelu a dopadu, který mohou mít na hodnověrnost výsledku získaného prostřednictvím formálního postupu. Vrcholné vedení musí mít také na paměti nejistoty tržního prostředí a provozní otázky a vzít na vědomí, jaký mají dopad na daný model.
5.  
Denní zprávy o expozicích instituce vůči CCR, vypracované podle čl. 287 odst. 2 písm. b), musí být přezkoumány řídícími pracovníky s dostatečným postavením a pravomocí, aby prosadili jak snížení pozic provedených jednotlivými vedoucími úvěrových oddělení či obchodníky, tak snížení celkové expozice s CCR instituce.
6.  
Rámec řízení CCR instituce vytvořený podle odstavce 1 se používá spolu s interními úvěrovými limity a limity obchodování. Úvěrové limity a limity obchodování musí souviset s modelem měření rizik dané instituce způsobem, který je v průběhu času stálý a dobře srozumitelný vedoucím úvěrových oddělení, obchodníkům a vrcholnému vedení. Instituce musí mít zaveden formální postup oznamování porušení limitů rizik příslušné úrovni řízení.
7.  
Měření CCR instituce musí zahrnovat měření každodenního použití úvěrových linek a jejich použití v průběhu jednoho dne. Instituce musí měřit stávající expozice bez zohlednění a se zohledněním kolaterálu. Na úrovni portfolia a protistrany musí instituce vypočítávat a monitorovat maximální expozici nebo potenciální budoucí expozici v intervalech spolehlivosti zvolených institucí. Instituce zohlední rozsáhlé či koncentrované pozice, včetně pozic podle skupin spřízněných protistran, průmyslu a trhu.
8.  
Instituce musí zavést a udržovat pravidelný a přesný program zátěžového testování. Výsledek tohoto zátěžového testování musí být pravidelně – alespoň jednou za čtvrtletí – přezkoumáván vrcholným vedením a musí se odrazit v zásadách a omezeních CCR stanovených vedoucím orgánem nebo vrcholným vedením. V případech, kdy zátěžové testy odhalí obzvláštní zranitelnost vůči dané řadě okolností, musí instituce podniknout pohotové kroky, aby tato rizika byla zvládnuta.

Článek 287

Organizační struktury pro řízení CCR

1.  

Instituce používající IMM musí zřídit a udržovat:

a) 

útvar řízení rizika, který je v souladu s odstavcem 2;

b) 

útvar řízení kolaterálu, který je v souladu s odstavcem 3.

2.  

Útvar řízení rizika je odpovědný za navržení a realizaci jejího systému řízení CCR, včetně počáteční a průběžné validace modelu, a musí provádět tyto funkce a splňovat tyto požadavky:

a) 

je odpovědný za navržení a realizaci systému řízení CCR instituce;

b) 

vypracovává denní zprávy a analyzuje výsledek modelu měření rizik instituce. Tato analýza zahrnuje hodnocení vztahu mezi mírou hodnot expozice s CCR a limity obchodování;

c) 

kontroluje integritu vstupních údajů a vydává a analyzuje zprávy o výstupech modelu instituce pro měření rizika, včetně zhodnocení vztahu mezi mírou rizikové expozice a úvěrovými limity a limity obchodování;

d) 

je nezávislý na útvarech odpovědných za vznik a obnovu expozic či za obchodování s nimi a nesmí být nevhodně ovlivňován;

e) 

má dostatek pracovníků;

f) 

je podřízen přímo vrcholnému vedení instituce;

g) 

jeho práce je důkladně začleněna do každodenního procesu řízení úvěrového rizika instituce;

h) 

výsledek jeho činnosti je nedílnou součástí plánování, sledování a řízení úvěrového a celkového rizikového profilu instituce.

3.  

Útvar řízení kolaterálu plní tyto úkoly a funkce:

a) 

eviduje a činí výzvy k dodatkové úhradě marže, řeší spory týkající se výzev k dodatkové úhradě marže a každodenně hlásí úrovně nezávislých hodnot, počátečních a variačních marží;

b) 

ověřuje celistvost údajů použitých k podání výzev k dodatkové úhradě marže a zajišťuje, aby byly konzistentní a pravidelně slaďované se všemi relevantními zdroji údajů v instituci;

c) 

sleduje rozsah opětovného využití kolaterálu a případné změny práv instituce, pokud jde o kolaterál, který poskytuje;

d) 

hlásí příslušné úrovni řízení typy aktiv sloužících jako kolaterál, která jsou opětovně využívána, a podmínky takového využívání včetně nástroje, úvěrové kvality a splatnosti;

e) 

sleduje soustředění na jednotlivé typy aktiv sloužících jako kolaterál, přijatých institucí;

f) 

pravidelně, nejméně však jednou za čtvrt roku, hlásí informace o řízení kolaterálu vrcholnému vedení, včetně informací o typu získaného i poskytnutého kolaterálu, jeho výše, stárnutí a příčině sporů týkajících se výzev k dodatkové úhradě marže. Tyto interní zprávy musí rovněž odrážet vývoj těchto hodnot.

4.  
Vrcholné vedení musí útvaru řízení kolaterálu přidělit dostatečné zdroje podle odstavce 1 písm. b) s cílem zajistit, aby jeho systémy dosáhly příslušné úrovně provozního výkonu, který je měřen podle včasnosti a přesnosti výzev k dodatkové úhradě marže učiněných institucí a včasnosti reakce instituce na výzvy k dodatkové úhradě podané jejími protistranami. Vrcholné vedení zajistí, aby útvar disponoval dostatkem pracovníků, kteří včas zpracují výzvy a vyřeší spory, a to i v případě vážné krize na trhu, a kteří umožní instituci omezit počet významných sporů způsobených obchodovanými objemy.

Článek 288

Přezkum systému řízení CCR

Instituce musí pravidelně provádět nezávislý přezkum svého systému řízení CCR prostřednictvím vnitřního auditu. Tento přezkum bude zahrnovat jak činnosti útvaru řízení rizika, tak útvaru řízení kolaterálu vyžadované článkem 287, a bude se konkrétně soustředit minimálně na:

a) 

přiměřenost dokumentace systému a procesu řízení CCR podle článku 286;

b) 

organizaci útvaru řízení CCR podle čl. 287 odst. 1 písm. a);

c) 

organizaci útvaru řízení kolaterálu podle čl. 287 odst. 1 písm. b);

d) 

začlenění měření CCR do každodenního řízení rizik;

e) 

postup schvalování modelů oceňování rizika a systémů hodnocení, které používají pracovníci útvaru sjednávání obchodů (front office) a útvaru vypořádání obchodů (back office);

f) 

ověření jakékoli významné změny v procesu měření CCR;

g) 

rozsah CCR zachycených modelem měření rizik;

h) 

celistvost informačního systému pro vedení;

i) 

přesnost a úplnost údajů o CCR;

j) 

přesné zohlednění právních termínů uvedených v dohodách o kolaterálu a dohodách o započtení při měření hodnoty expozice;

k) 

ověření konzistentnosti, včasnosti a spolehlivosti zdrojů údajů používaných při provozu modelů, a to včetně nezávislosti těchto zdrojů údajů;

l) 

přesnost a vhodnost předpokladů používaných při stanovení koeficientů volatility a korelace;

m) 

přesnost ocenění a výpočtů transformace rizik;

n) 

ověření přesnosti modelu prostřednictvím častého zpětného testování, jak je uvedeno v čl. 293 odst. 1 písm. b) až e);

o) 

dodržování příslušných regulačních požadavků útvarem řízení CCR a útvarem řízení kolaterálu.

Článek 289

Kontrola používání

1.  
Instituce zajistí, aby rozložení expozic vytvořené modelem použitým k vypočítání efektivní EPE bylo důkladně začleněno do každodenního procesu řízení CCR instituce a aby byl výstup modelu zohledněn při schvalování úvěrů, řízení CCR, rozložení vnitřně stanoveného kapitálu a správě a řízení společnosti.
2.  
Instituce prokazuje ke spokojenosti příslušných orgánů, že používala model pro výpočet rozložení expozic, na němž je založen výpočet EPE, který v podstatě splňuje požadavky stanovené v tomto oddílu, alespoň rok před udělením svolením příslušnými orgány pro používání metody interního modelu podle článku 283.
3.  
Model použitý pro vytvoření rozložení expozic vůči CCR je součástí rámce řízení CCR požadovaného článkem 286. Součástí tohoto rámce je měření používání úvěrových linek sloučením expozic s CCR s ostatními úvěrovými expozicemi a rozložení vnitřně stanoveného kapitálu.
4.  
Kromě EPE musí instituce měřit a řídit stávající expozice. Ve vhodných případech musí instituce měřit stávající expozice bez zohlednění a se zohledněním kolaterálu. Kontrola používání je splněna, pokud instituce použije jiná měření CCR, například maximální expozici, založená na rozložení expozic vytvořeném stejným modelem jako pro výpočet EPE.
5.  
Instituce musí mít systém schopný odhadnout EE denně, pokud to bude nutné, pokud neprokáže ke spokojenosti svých příslušných orgánů, že její expozice vůči CCR vyžadují méně časté výpočty. Instituce odhaduje EE podle časového profilu horizontů prognózy, který přiměřeně odráží časovou strukturu budoucích peněžních toků a splatnosti smluv, a způsobem, jenž je v souladu s podstatností a složením expozic.
6.  
Expozice je měřena, monitorována a řízena v průběhu trvání všech smluv ve skupině transakcí se započtením, a ne pouze v horizontu jednoho roku. Instituce musí mít zavedené postupy k identifikaci a řízení rizik u protistran, pro něž expozice přesahuje horizont jednoho roku. Předpovídané zvýšení expozice je vstupní veličinou modelu vnitřně stanoveného kapitálu instituce.

Článek 290

Zátěžové testování

1.  
Instituce musí mít k dispozici komplexní program zátěžového testování pro CCR, včetně použití při posuzování kapitálových požadavků k CCR, který splňuje požadavky stanovené v odstavcích 2 až 10.
2.  
Zátěžové testování musí identifikovat možné události nebo budoucí změny ekonomických podmínek, které by mohly nepříznivě ovlivnit úvěrovou angažovanost dané instituce, a dále hodnotit schopnosti dané instituce těmto změnám čelit.
3.  
Zátěžová opatření v rámci programu jsou porovnávána s limity rizika a jsou institucí považována za součást procesu stanoveného v článku 81 směrnice 2013/36/EU.
4.  
Program musí souhrnně zachycovat obchody a úhrnné expozice napříč všemi formami úvěrového rizika protistrany na úrovni konkrétních protistran v dostatečném časovém rámci za účelem provádění pravidelného zátěžového testování.
5.  
Poskytne alespoň jednou měsíčně zátěžové testování expozice hlavních faktorů tržního rizika, jakými jsou úrokové sazby, FX (koeficient volatility pro devizové riziko), akcie, úvěrová rozpětí a ceny komodit u všech protistran instituce, s cílem identifikovat příliš velké koncentrace konkrétních směrových rizik a umožnit instituci v případě potřeby jejich omezení. Zátěžové testování expozice, včetně jednotlivého faktoru, multifaktoru a podstatného nesměrového rizika, a společné zdůraznění expozice a úvěruschopnosti bude provedeno na úrovni CCR konkrétní protistrany, seskupení protistran a napříč celou institucí.
6.  

Alespoň jednou za čtvrtletí instituce použije multifaktorové zátěžové testovací scénáře a posoudí podstatná nesměrová rizika, včetně expozice výnosové křivky a bazických rizik. Multifaktorové zátěžové testy musí být minimálně zaměřeny na následující scénáře, kdy:

a) 

došlo k závažným ekonomickým či tržním událostem;

b) 

došlo k výraznému poklesu likvidity na širším trhu;

c) 

významný finanční zprostředkovatel likviduje pozice.

7.  
Závažnost šoků podkladových faktorů rizika bude v souladu s účelem zátěžového testu. Při hodnocení ►C2  solventnosti ◄ v rámci zátěžových scénářů musí být šoky podkladových faktorů rizika dostatečně závažné, aby zachytily historicky mimořádná tržní prostředí a mimořádné, avšak věrohodné krizové podmínky na trhu. Zátěžové testy budou hodnotit dopad takových šoků na kapitál, kapitálové požadavky a zisky. Pro účely každodenního sledování portfolií, zajišťování a řízení koncentrací bude program testování rovněž zohledňovat méně závažné a pravděpodobnější scénáře.
8.  
Program bude zahrnovat možnost provádět v případě potřeby reverzní zátěžové testy za účelem identifikace mimořádných, avšak věrohodných scénářů, které by mohly vyústit ve výrazně nepříznivé výsledky. Reverzní zátěžové testování zohlední dopad podstatné nelinearity v portfoliu.
9.  
Výsledky zátěžového testování v rámci programu budou pravidelně – alespoň jednou za čtvrt roku – oznamovány vrcholnému vedení. Zprávy a analýzy týkající se výsledků budou pokrývat největší dopad v rámci portfolia na úrovni protistrany, podstatné koncentrace v rámci jednotlivých částí portfolia (v tomtéž odvětví či regionu) a relevantní tendence týkající se portfolia a protistrany.
10.  
Vrcholné vedení se ujme vedoucí úlohy při začlenění zátěžového testování do rámce řízení rizik a kultury rizik instituce a zajistí, aby výsledky byly smysluplné a aby byly vyžívány pro účely řízení CCR. Výsledky zátěžového testování pro významné expozice budou zhodnoceny na základě pokynů, které ukazují ochotu instituce riskovat, a budou nahlášeny vrcholnému vedení za účelem diskuse a příslušných kroků v případě, že byla identifikována nadměrná nebo koncentrovaná rizika.

Článek 291

Riziko pozitivní korelace

1.  

Pro účely tohoto článku:

a) 

„obecné riziko pozitivní korelace“ (General Wrong-Way Risk) vzniká, pokud pravděpodobnost selhání protistran je pozitivně korelovaná s obecnými faktory tržního rizika;

b) 

„specifické riziko pozitivní korelace“ (Specific Wrong-Way Risk) vzniká, pokud budoucí expozici vůči určité protistraně zvyšuje PD protistrany z důvodu charakteru transakcí s protistranou. Instituce se považuje za stranu vystavenou specifickému riziku pozitivní korelace v případě, že se předpokládá, že budoucí expozice vůči konkrétní protistraně bude vysoká, pokud pravděpodobnost selhání protistrany je rovněž vysoká.

2.  
Instituce musí řádně zvážit expozice, které způsobují značný stupeň specifických a obecných rizik pozitivní korelace.
3.  
Za účelem identifikace obecného rizika pozitivní korelace instituce navrhne zátěžové testování a analýzu scénáře pro zátěžové faktory rizika, které souvisejí s nepříznivou úvěruschopností protistrany. Takové testování bude zaměřeno na možnost závažných šoků, které se objeví v souvislosti se změnou vztahů mezi rizikovými faktory. Instituce bude sledovat obecné riziko pozitivní korelace podle produktu, regionu, průmyslového odvětví nebo dalších kategorií, které souvisí s činností instituce.
4.  
Instituce musí zachovávat postupy pro identifikaci, sledování a řízení případů specifického rizika pozitivní korelace pro každou právnickou osobu, počínající založením transakce a pokračující v průběhu trvání transakce.
5.  

Instituce vypočítají kapitálové požadavky k CCR ve vztahu k transakcím, u nichž bylo identifikováno specifické riziko pozitivní korelace a u nichž existuje právní souvislost mezi protistranou a transakcí s financováním cenných papírů nebo emitentem podkladového nástroje pro OTC derivát nebo podkladových nástrojů pro transakce uvedené v čl. 273 odst. 2 písm. b), c) a d), podle těchto zásad:

a) 

nástroje, u nichž existuje specifické riziko pozitivní korelace, nebudou zahrnuty do téže skupiny transakcí se započtením jako další transakce s protistranou a bude s nimi jednotlivě zacházeno jako se samostatnou skupinou transakcí se započtením;

b) 

v rámci každé takové samostatné skupiny transakcí se započtením se u swapů úvěrového selhání na jedno jméno hodnota expozice rovná plné výši očekávané ztráty hodnoty zbývající reálné hodnoty podkladových nástrojů, za předpokladu, že emitent podkladového nástroje je v likvidaci;

c) 

LGD u instituce používající postup uvedený v kapitole 3 bude pro takové swapové transakce činit 100 %;

d) 

u instituce používající postup stanovený v kapitole 2 bude použitelnou rizikovou váhou váha nezajištěné transakce;

e) 

u všech dalších transakcí odkazujících v jakékoli takové samostatné skupině transakcí se započtením na jedinou protistranu je výpočet hodnoty expozice v souladu s předpokladem tzv. rizika náhlého selhání v případě takových podkladových závazků, v rámci nichž je emitent právně propojen s příslušnou protistranou. U transakcí odkazujících na určitý koš obsahující názvy nebo index se v případě potřeby uplatní riziko náhlého selhání příslušných podkladových závazků, v rámci nichž je emitent právně propojen s příslušnou protistranou;

f) 

v rozsahu, v němž používá výpočty stávajícího tržního rizika pro kapitálové požadavky k dodatečným rizikům selhání a migrace stanovené v hlavě IV kapitole 5 oddílu 4, které již obsahují předpoklad LGD, bude LGD v použitém vzorci 100 %.

6.  
Instituce poskytují vrcholnému vedení a příslušnému výboru vedoucího orgánu pravidelné zprávy o specifických i obecných rizicích pozitivní korelace a opatřeních přijímaných k řízení těchto rizik.

Článek 292

Integrita modelového procesu

1.  

Instituce zajistí integritu modelového procesu, jak stanoví článek 284, přijetím alespoň těchto opatření:

a) 

model zobrazuje podmínky a specifikace transakcí včasně, kompletně a konzervativně;

b) 

tyto podmínky musí zahrnovat alespoň pomyslné objemy smlouvy, splatnost, referenční aktiva, ujednání o marži a ujednání o započtení;

c) 

tyto podmínky a upřesnění jsou vedeny v databázi podléhající řádnému a pravidelnému auditu;

d) 

postup pro uznávání jednání o započtení, který vyžaduje, aby právní oddělení potvrdilo právní vymahatelnost započtení v rámci těchto jednání;

e) 

potvrzení stanovené v písmenu d) bude zadáno do databáze uvedené v písmenu c) nezávislým útvarem;

f) 

převod podmínek transakcí a specifikace údajů do modelu EPE podléhá vnitřnímu auditu;

g) 

mezi modelem a systémy zdrojových údajů musí být zavedeny oficiální postupy sladění, aby trvale ověřovaly, že se podmínky a specifikace transakcí v EPE správně nebo alespoň konzervativně odráží.

2.  
Stávající tržní údaje budou použity ke stanovení stávajících expozic. Instituce může kalibrovat svůj model EPE za použití historických tržních údajů nebo údajů implikovaných trhem za účelem stanovení parametrů podkladových stochastických procesů, jako je posun, volatilita a korelace. Pokud instituce použije historické údaje, musí použít takové údaje za období alespoň tří let. Údaje musí být aktualizovány alespoň jednou za čtvrt roku, případně častěji, pokud je to nutné ke zohlednění tržních podmínek.

Pro výpočet efektivní EPE za použití zátěžové kalibrace musí instituce kalibrovat efektivní EPE buď za použití údajů za období tří let, které zahrnuje krizové období rozpětí úvěrového selhání jejích protistran, nebo za použití tržně implikovaných údajů za takové krizové období.

Za tímto účelem instituce použije ustanovení odstavců 3, 4 a 5.

3.  
Instituce alespoň jednou za čtvrt roku prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu, že krizové období použité pro výpočet podle tohoto odstavce se shoduje s obdobím zvýšené hodnoty rozpětí swapu úvěrového selhání nebo jiných úvěrů (např. půjčka nebo podnikový dluhopis) pro reprezentativní výběr protistran s obchodovanými úvěrovými rozpětími. V situacích, kdy instituce nedisponuje přiměřenými údaji o úvěrovém rozpětí pro protistranu, přiřadí tuto protistranu ke konkrétním údajům o úvěrovém rozpětí na základě regionu, interního ratingu a druhů činnosti.
4.  
Model EPE pro všechny protistrany bude používat údaje, buď historické, nebo implikované, které zahrnují údaje z krizového úvěrového období, a budou takové údaje používat způsobem, který je v souladu s metodou použitou pro kalibraci modelu EPE na stávající údaje.
5.  
Pro hodnocení efektivity své zátěžové kalibrace pro EEPE instituce vytvoří několik srovnávacích portfolií, které jsou citlivé vůči hlavním rizikovým faktorům, kterým je instituce vystavena. Expozici vůči těmto srovnávacím portfoliím lze vypočítat za použití a) zátěžové metodiky založené na stávajících tržních hodnotách a parametrech modelu kalibrovaných na krizové podmínky na trhu, a b) expozice vytvářené po dobu trvání krizového období, ale při uplatnění metody stanovené v tomto oddílu (konec tržní hodnoty krizového období, volatility a korelace za tříleté krizové období).

Příslušné orgány budou požadovat, aby instituce upravila zátěžovou kalibraci, pokud se expozice těchto srovnávacích portfolií navzájem výrazně liší.

6.  

Instituce podrobí model procesu validace, který je jasně stanoven v zásadách a postupech institucí. Tento proces validace musí:

a) 

upřesnit druh testování potřebný k zajištění integrity modelu a stanovit podmínky, za kterých jsou předpoklady, ze kterých model vychází, nevhodné, a mohou mít proto za následek podcenění EPE;

b) 

zahrnovat přezkoumání komplexnosti modelu.

7.  

Instituce dohlíží na příslušná rizika a musí mít zavedeny postupy pro upravení svých odhadů EEPE, pokud se tato rizika stanou významnými. Instituce v souladu s tímto odstavcem:

a) 

stanoví a řídí své expozice vůči specifickým rizikům pozitivní korelace, které vznikají způsobem uvedeným v čl. 291 odst. 1 písm. b), a expozice vůči obecným rizikům pozitivní korelace, které vznikají způsobem uvedeným v čl. 291 odst. 1 písm. a);

b) 

u expozic, jejichž rizikový profil se po jednom roce zvyšuje, pravidelně srovnává odhad příslušné výše expozice v průběhu jednoho roku se stejnou výší expozice v průběhu trvání expozice;

c) 

u expozic se zbytkovou splatností kratší než jeden rok pravidelně srovnává reprodukční náklady (stávající expozici) a uskutečněný profil expozice a uchovává údaje, které toto srovnání umožní.

8.  
Instituce musí používat interní postupy, kterými ještě před zahrnutím transakce do skupiny transakcí se započtením ověřuje, zda se na transakci vztahuje právoplatná smlouva o započtení splňující požadavky stanovené v oddílu 7.
9.  
Instituce, která využívá kolaterálu ke snižování CCR, musí mít interní postupy k ověření toho, že kolaterál vyhovuje standardům právní jistoty stanoveným v kapitole 4, před zohledněním jeho účinků ve svých výpočtech.
10.  
EBA sleduje řadu postupů v této oblasti a v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 vydává pokyny k použití tohoto článku.

Článek 293

Požadavky na systém řízení rizik

1.  

Instituce musí splňovat tyto požadavky:

a) 

musí splňovat kvalitativní požadavky uvedené v části třetí hlavě IV kapitole 5;

b) 

musí provádět pravidelný program zpětného testování za pomoci srovnání měření rizik na základě modelu s realizovaným měřením rizik a hypotetických změn založených na statických pozicích s realizovaným měřením;

c) 

musí provádět počáteční validaci a stálý pravidelný přezkum svého modelu expozice s CCR a měření rizik na základě tohoto modelu. Validace a přezkum jsou nezávislé na vývoji modelu;

d) 

vedoucí orgán a vrcholné vedení se musí účastnit procesu kontroly rizika a musí zajistit, aby na kontrolu úvěrového rizika a úvěrového rizika protistrany byly přiděleny adekvátní zdroje. V tomto ohledu musí být denní zprávy, připravené nezávislým útvarem řízení rizika zřízeným podle čl. 287 odst. 1 písm. a), přezkoumány řídícími pracovníky s dostatečným postavením a autoritou, aby prosadili jak snížení pozic provedených jednotlivými obchodníky, tak snížení celkové rizikové expozice instituce;

e) 

interní model měření rizika expozice musí být propojen s každodenním procesem řízení rizika instituce;

f) 

systém pro měření rizik se používá spolu s interními limity obchodování a limity expozice. V tomto ohledu limity expozice musí souviset s modelem měření rizik instituce způsobem, který je v průběhu času stálý a dobře srozumitelný, obchodníkům, vedoucím úvěrových oddělení a vrcholnému vedení;

g) 

instituce zajistí, aby byl její systém řízení rizik dobře dokumentován. Bude zejména uchovávat zdokumentovaný soubor interních strategií, kontrolních mechanismů a postupů, týkajících se provozu systému řízení rizik a nástrojů zajišťujících dodržování těchto zásad;

h) 

v rámci procesu vnitřního auditu instituce musí být pravidelně prováděn nezávislý přezkum systému měření rizika. Tento přezkum se musí vztahovat jak na činnosti obchodních útvarů, tak i na činnosti nezávislého útvaru řízení rizika. Přezkum celkového procesu řízení rizika se provádí v pravidelných intervalech (alespoň jednou ročně) a zaměřuje se přinejmenším na všechny položky uvedené v článku 288;

i) 

průběžná validace modelů úvěrového rizika protistrany, včetně zpětného testování, bude pravidelně přezkoumávána řídícími pracovníky, jež disponují dostatečnou pravomocí k přijetí rozhodnutí ohledně řešení slabých stránek modelů.

2.  
Příslušné orgány při stanovení úrovně hodnoty alfa podle čl. 284 odst. 4 zohlední rozsah, v němž instituce splňuje požadavky odstavce 1. Pouze instituce, které splňují tyto požadavky v plném rozsahu, jsou způsobilé pro použití minimálního násobícího koeficientu.
3.  
Instituce musí dokumentovat postup počáteční a průběžné validace svého modelu expozice s CCR a výpočet měření rizika na základě modelů s takovou mírou podrobnosti, která umožní třetí straně znovu vytvořit analýzu a provést měření rizik. V této dokumentaci bude uvedena frekvence provádění analýzy zpětného testování a jakékoli další průběžné validace, způsob, jakým je validace prováděna s ohledem na toky údajů a portfolia, a analýzy, které byly použity.
4.  
Instituce definuje kritéria, za jejichž pomoci hodnotí své modely expozice s CCR a modely, které vstupují do výpočtu expozice, a uchovává zásady v písemné formě, které popisují postup, kterým je identifikován nepřijatelný výkon a provedena náprava.
5.  
Instituce uvede, jakým způsobem jsou vytvořena reprezentativní portfolia protistran, pro účely validace modelu expozice s CCR a měření rizik za jeho pomoci.
6.  
Validace modelů expozice s CCR a měření rizik za jejich pomoci, která vytváří předvídaná rozložení, zohlední více než jeden statistický údaj předvídaného rozložení.

Článek 294

Validační požadavky

1.  

Instituce v rámci počáteční a průběžné validace svého modelu expozice s CCR a měření rizik za jeho pomoci zajistí, aby byly splněny následující požadavky:

a) 

aby instituce získala svolení příslušných orgánů podle čl. 283 odst. 1, musí nejprve provést zpětné testování za použití historických údajů, týkajících se pohybů faktorů tržního rizika. Toto zpětné testování zohlední řadu odlišných prognóz časových horizontů alespoň za období jednoho roku u řady různých inicializačních dat, které pokrývají širokou škálu tržních podmínek;

b) 

instituce používající postup uvedený v čl. 285 odst. 1 písm. b) pravidelně ověřují svůj model testováním, zda se uskutečněné stávající expozice shodují s prognózou v průběhu všech období krytí rizika marží v rámci jednoho roku. Pokud mají některé obchodní transakce ve skupině transakcí se započtením splatnost kratší než jeden rok a skupina transakcí se započtením má bez těchto transakcí vyšší faktor citlivosti vůči riz