(EU) č. 446/2011Nařízení Komise (EU) č. 446/2011 ze dne 10. května 2011 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz některých mastných alkoholů a jejich směsí pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie

(1)

Oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie ( 2 ) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) informovala Evropská komise (dále jen „Komise“) dne 13. srpna 2010 o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některých mastných alkoholů a jejich směsí (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“) pocházejících z Indie, Indonésie a Malajsie (dále jen „dotčené země“) do Unie.

(2)

Antidumpingové řízení bylo zahájeno na základě podnětu, který dne 30. června 2010 podali dva výrobci v Unii, Cognis GmbH a Sasol Olefins & Surfactants GmbH (dále jen „žadatelé“). Obě společnosti podléhají německému právu a mají výrobní závody v Německu, Francii a Itálii. Tyto dvě společnosti představují podstatnou část, v tomto případě více než 25 %, celkové výroby výrobku, který je předmětem šetření, v Unii. Podnět obsahoval zjevné důkazy o dumpingu uvedeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí a o podstatné újmě z něj vyplývající, což bylo považováno za dostačující pro zahájení řízení.

(3)

O zahájení řízení Komise oficiálně vyrozuměla žadatele, ostatní známé výrobce v Unii, dovozce/obchodníky a uživatele, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, známé vyvážející výrobce a zástupce dotčených vyvážejících zemí. Zúčastněné strany dostaly možnost se písemně vyjádřit a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení.

(4)

Všechny zúčastněné strany, které o to požádaly a prokázaly, že mají zvláštní důvody ke slyšení, byly vyslechnuty.

(5)

Vzhledem k vysokému počtu dovozců, kteří byli určeni na základě podnětu, se v oznámení o zahájení řízení v souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení u dovozců počítalo s výběrem vzorku. Požadované informace poskytli a se zařazením do vzorku ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení souhlasili čtyři dovozci. Vzhledem k tomuto nízkému počtu dovozců, kteří se přihlásili, bylo rozhodnuto, že se výběr vzorku nepoužije.

(6)

Komise rozeslala dotazníky vyvážejícím výrobcům, výrobcům v Unii, dovozcům a všem uživatelům a dodavatelům, o nichž bylo známo, že se jich řízení týká, a rovněž všem ostatním stranám, které o to požádaly ve lhůtách stanovených v oznámení o zahájení řízení.

(7)

Odpovědi na dotazník byly obdrženy od pěti výrobců v Unii, dvou dovozců, 21 uživatelů v Unii, dvou vyvážejících výrobců v Indii, dvou vyvážejících výrobců v Indonésii a obchodníků, kteří jsou s nimi ve spojení, a tří vyvážejících výrobců v Malajsii a obchodníků, kteří jsou s nimi ve spojení.

(8)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné k předběžnému stanovení dumpingu, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto společností:

(9)

Období šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2009 do 30. června 2010 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2007 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(10)

Dotčeným výrobkem jsou nasycené mastné alkoholy s uhlíkovým řetězcem C8, C10, C12, C14, C16 nebo C18 (nezahrnuje rozvětvené isomery) včetně jednotlivých nasycených mastných alkoholů (zvané rovněž „čisté frakce“) a směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C6-C8, C6-C10, C8-C10, C10-C12 (běžně zařazované jako C8-C10), směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C12-C14, C12-C16, C12-C18, C14-C16 (běžně zařazované jako C12-C14) a směsi převážně obsahující kombinaci uhlíkových řetězců C16-C18, pocházející z Indie, Indonésie a Malajsie (dále jen „dotčený výrobek“), v současnosti kódů KN ex290516 85, 2905 17 00, ex290519 00 a ex382370 00.

(11)

Výrobek, který je předmětem šetření, je polotovarem, který se vyrábí z přírodních (oleochemických) nebo syntetických (petrochemických) zdrojů, jako jsou přírodní tuky a oleje, ropa, zemní plyn, kapalný zemní plyn a uhlí. Používá se především jako vstupní materiál pro výrobu síranů mastných alkoholů, ethoxylátů mastných alkoholů a étersulfátů mastných alkoholů (tzv. povrchově aktivních látek). Povrchově aktivní látky se používají k výrobě detergentů, prostředků péče o domácnost, čisticích prostředků a výrobků pro osobní hygienu.

(12)

Bylo zjištěno, že výrobek, který je do Unie vyvážen z Indie, Indonésie a Malajsie, a výrobek vyráběný a prodávaný na domácím trhu v těchto zemích a rovněž výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobci v Unii mají stejné základní fyzické a technické vlastnosti a rovněž stejné užití. Předběžně se proto pokládají za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení.

(13)

V průběhu šetření určité strany uvedly, že jeden ze žadatelů vyrábí v jednom ze svých výrobních závodů výrobek, který zahrnuje rozvětvené isomery, na něž se definice výrobku nevztahuje, a tato výroba by se proto neměla pokládat za výrobu obdobného výrobku. Prozatímně bylo stanoveno, že toto tvrzení je opodstatněné, a údaje týkající se tohoto výrobce nebyly proto v analýze újmy použity. Je třeba zmínit, že z téhož důvodu byly z definice výrobního odvětví Unie vyloučeny další dvě společnosti, z nichž jedna spolupracovala při šetření.

(14)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. Bylo zjištěno, že u každého vyvážejícího výrobce byl celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(15)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(16)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(17)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(18)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(19)

Oba vyvážející výrobci v Indii vyváželi dotčený výrobek přímo nezávislým odběratelům v Unii. Vývozní ceny byly proto podle čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly těmito nezávislými odběrateli skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(20)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(21)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nepřímých daních, nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení, úvěry a provize.

(22)

Oba vyvážející výrobci tvrdili, že by se při výpočtu dumpingového rozpětí nemělo přihlížet k jejich prodeji, který se v období šetření uskutečnil pro jednoho ze žadatelů v Unii, jelikož se tento prodej uskutečnil ve značném množství a za smluvní ceny. Neexistuje však žádný právní důvod, proč by se při výpočtu dumpingu nemělo k tomuto vývozu dotčeného výrobku přihlížet. Tvrzení obou vyvážejících výrobců byla proto odmítnuta.

(23)

Oba vyvážející výrobci požádali o úpravu s ohledem na měnový přepočet a tvrdili, že od listopadu 2009 dochází k trvalému zhodnocování indické rupie (INR) oproti euru (EUR), což má rušivý účinek na výpočet dumpingu. Tvrzení se týkalo prodeje, který se uskutečnil v EUR v období od ledna 2010, a požadovalo se, aby se za účelem přepočtu hodnoty tohoto prodeje na INR nahradil směnný kurz platný v měsíci, v němž se uskutečnil prodej, směnným kurzem, který platil o dva měsíce dříve. V čl. 2 odst. 10 písm. j) je za určitých podmínek skutečně povolena úprava s ohledem na měnový přepočet. Podotýká se však, že k zhodnocení INR došlo teprve v druhé polovině období šetření. Dále se uvádí, že obě indické společnosti během tohoto období často zvyšovaly své ceny pro své hlavní odběratele v Unii, a to poměrně podobně, a že se v druhé polovině období šetření rovněž trvale zvyšovaly ceny, které žadatele účtovali v Unii. Neexistují proto jednoznačné důkazy, že se zhodnocení INR neprojevilo včas v cenách účtovaných indickými vyvážejícími výrobci jejich odběratelům v EU nebo že toto zhodnocení mělo ve výpočtech dumpingu nepatřičný penalizující účinek. Tvrzení obou společností byla proto odmítnuta.

(24)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující indické vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(25)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících indických vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Indii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Indii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(26)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(27)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. Bylo zjištěno, že u každého vyvážejícího výrobce byl celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu reprezentativní.

(28)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(29)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(30)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(31)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(32)

Pokud vyvážející výrobce neměl žádný domácí prodej konkrétního druhu výrobku, byla běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení určena početně.

(33)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které vyvážející výrobce skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(34)

Vyvážející výrobci uskutečňovali prodej na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Singapuru a v Unii.

(35)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii nebo prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Singapuru, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(36)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za něž byl dovezený výrobek poprvé těmito obchodníky ve spojení znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii.

(37)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(38)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nepřímých daních, nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení, úvěry a provize.

(39)

Jedna společnost požádala o úpravu s ohledem na rozdíly ve fyzických vlastnostech, a to na základě toho, že výrobek, který je předmětem šetření, vyváží do EU v kapalné i pevné formě, zatímco na domácím trhu jej prodává pouze v pevné formě a že ceny za kapalnou formu jsou nižší než ceny za výrobek, který je předmětem šetření, v pevné formě. Společnost však neposkytla žádné vyčíslení takovéto úpravy. Pouhé srovnání vývozních cen pevných a kapalných forem výrobku, který je předmětem šetření, nemůže představovat základ pro přiznání úpravy o rozdíly ve fyzických vlastnostech. Účetní systém společnosti mimoto neumožňuje náležité oddělení rozdílů v nákladech mezi výrobkem v pevné a kapalné formě. Neexistoval proto spolehlivý způsob výpočtu možné úpravy a tvrzení bylo nutno odmítnout.

(40)

Žadatelé uvedli, že v Indonésii jsou náklady na energie narušeny kvůli velmi levným a dotovaným cenám energií. Nepředložili však žádné doložené informace, jak toto narušení nákladů na energie použité při výrobě na domácí trh a na vývoz ovlivňuje výpočty dumpingu. Tvrzení bylo proto odmítnuto.

(41)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující indonéské vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(42)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících indonéských vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Indonésii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Indonésii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(43)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(44)

Za účelem stanovení běžné hodnoty bylo nejprve u každého vyvážejícího výrobce zjištěno, zda byl jeho celkový objem prodeje obdobného výrobku na domácím trhu nezávislým odběratelům reprezentativní v porovnání s jeho celkovým objemem vývozu do Unie. V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení se prodej na domácím trhu pokládá za reprezentativní, pokud celkový objem prodeje na domácím trhu činí nejméně 5 % celkového objemu prodeje dotčeného výrobku v Unii. U dvou spolupracujících vyvážejících výrobců bylo zjištěno, že celkový prodej obdobného výrobku na domácím trhu uskutečněný vyvážejícími výrobci byl reprezentativní. U zbývajícího spolupracujícího vyvážejícího výrobce nebyl v období šetření zjištěn žádný nezávislý prodej na domácím trhu.

(45)

U každého druhu výrobku, který vyvážející výrobce prodává na svém domácím trhu a u něhož byla zjištěna přímá srovnatelnost s druhem výrobku prodávaným na vývoz do Unie, bylo stanoveno, zda je pro účely čl. 2 odst. 2 základního nařízení prodej na domácím trhu dostatečně reprezentativní. Prodej konkrétního druhu výrobku na domácím trhu byl považován za dostatečně reprezentativní, pokud celkový objem tohoto druhu výrobku prodaného dotčeným vyvážejícím výrobcem na domácím trhu nezávislým odběratelům v období šetření představoval nejméně 5 % jeho celkového objemu prodeje srovnatelného druhu výrobku vyvezeného do Unie.

(46)

Zkoumalo se rovněž, zda lze domácí prodej každého druhu výrobku považovat za prodej uskutečněný v běžném obchodním styku v souladu s čl. 2 odst. 4 základního nařízení. Toto ověření se uskutečnilo na základě stanovení podílu ziskového prodeje každého vyváženého druhu výrobku prodaného v období šetření na domácím trhu nezávislým odběratelům.

(47)

U druhů výrobků, u nichž se více než 80 % objemu prodeje dotčeného druhu výrobku na domácím trhu uskutečnilo za cenu vyšší, než jsou výrobní náklady, a vážený průměr prodejní ceny dosahoval nejméně výše jednotkových výrobních nákladů, byla běžná hodnota podle druhu výrobku vypočítána jako vážený průměr skutečných cen veškerého prodeje dotčeného druhu na domácím trhu, bez ohledu na skutečnost, zda byl tento prodej ziskový, či nikoli.

(48)

Pokud objem ziskového prodeje určitého druhu výrobku představoval nejvýše 80 % celkového objemu prodeje daného druhu výrobku nebo pokud vážený průměr ceny daného druhu výrobku nedosahoval jednotkových výrobních nákladů, vycházela běžná hodnota ze skutečné ceny na domácím trhu, která byla vypočítána jako vážený průměr ceny pouze ziskového domácího prodeje daného druhu výrobku v období šetření.

(49)

Pokud vyvážející výrobce neměl žádný domácí prodej konkrétního druhu výrobku, byla běžná hodnota v souladu s čl. 2 odst. 3 základního nařízení určena početně.

(50)

Při určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 3 základního nařízení byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 základního nařízení na základě skutečných údajů, které vyvážející výrobce skutečně zaznamenal při výrobě a prodeji obdobného výrobku v běžném obchodním styku.

(51)

U vyvážejícího výrobce, který v období šetření neměl žádný domácí prodej, byly částky pro prodejní, režijní a správní náklady a pro zisk stanoveny podle čl. 2 odst. 6 písm. a) základního nařízení na základě váženého průměru skutečných částek, které byly zjištěny pro ostatní dva prošetřované vyvážející výrobce při výrobě a prodeji obdobného výrobku na malajsijském trhu.

(52)

Vyvážející výrobci uskutečňovali prodej na vývoz do Unie přímo nezávislým odběratelům, nebo prostřednictvím společností ve spojení se sídlem v Unii.

(53)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil přímo nezávislým odběratelům v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení stanoveny na základě cen, které byly skutečně zaplaceny za dotčený výrobek, nebo cen, které je třeba zaplatit.

(54)

Pokud se vývoz do Unie uskutečnil prostřednictvím obchodních společností ve spojení se sídlem v Unii, byly vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanoveny na základě cen, za něž byl dovezený výrobek poprvé těmito společnostmi ve spojení znovu prodán nezávislým odběratelům v Unii.

(55)

Běžná hodnota a vývozní cena vyvážejících výrobců byly srovnány na základě ceny ze závodu.

(56)

V zájmu zajištění spravedlivého srovnání běžné hodnoty a vývozní ceny byly podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení provedeny náležité úpravy o rozdíly ovlivňující ceny a srovnatelnost cen. Na tomto základě byly provedeny (v případě, že byly použitelné a odůvodněné) úpravy o rozdíly v nákladech na dopravu, pojištění, manipulaci, nakládku, vedlejších nákladech, nákladech na balení a úvěry.

(57)

Jeden malajsijský vyvážející výrobce uvedl, že jeho společnost ve spojení v Unii je ve skutečnosti vývozním oddělením výrobce. Na tomto základě společnost tvrdila, že by v případě úplné úpravy o prodejní, režijní a správní náklady a zisk podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení došlo při stanovení ceny ze závodu k nadměrnému odpočtu. V této souvislosti bylo zjištěno, že faktury odběratelům v Unii vystavovala společnost ve spojení a že tato společnost přijímala platby od odběratelů v Unii. Mimoto je třeba uvést, že prodej, který uskutečnila společnost ve spojení, zahrnoval přirážku. Rovněž finanční účetnictví obchodníka prokazovalo, že hradí běžné prodejní, režijní a správní náklady, které vznikly mezi dovozem a dalším prodejem. Zdálo se proto, že společnost ve spojení ve skutečnosti plní obvyklé funkce dovozce. Na tomto základě bylo tvrzení společnosti odmítnuto.

(58)

Žadatelé předložili s ohledem na Malajsii stejné tvrzení týkající se nákladů na energie, které bylo ve 40. bodě odůvodnění uvedeno v případě Indonésie. Toto tvrzení bylo ze stejných důvodů odmítnuto.

(59)

V souladu s čl. 2 odst. 11 a 12 základního nařízení byla dumpingová rozpětí pro spolupracující malajsijské vyvážející výrobce zjištěna na základě srovnání váženého průměru běžné hodnoty s váženým průměrem vývozní ceny.

(60)

Na základě informací, které byly k dispozici z podnětu a od spolupracujících malajsijských vyvážejících výrobců, a podle dostupných statistických údajů neexistují v Malajsii žádní jiní výrobci dotčeného výrobku. Celostátní dumpingové rozpětí zjištěné pro Malajsii bylo proto stanoveno ve stejné výši jako nejvyšší dumpingové rozpětí zjištěné u spolupracujícího vyvážejícího výrobce.

(61)

Na tomto základě jsou prozatímní dumpingová rozpětí vyjádřená jako procentní podíl z ceny CIF na hranice Unie před proclením následující:

(62)

V průběhu období šetření vyráběli obdobný výrobek v Unii dva známí výrobci a někteří další velmi malí výrobci. K zjištění celkové výroby v Unii byly použity veškeré dostupné informace týkající se výrobců v Unii, včetně informací uvedených v podnětu a údajů shromážděných od výrobců v Unii před zahájením šetření a posléze. Na tomto základě byla celková výroba v Unii v průběhu období šetření odhadnuta v rozmezí od 400 000 do 500 000 tun. Výrobci v Unii, na něž připadá celková výroba v Unii, představují výrobní odvětví Unie ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(63)

Některé zúčastněné strany uvedly, že by se jeden ze žadatelů neměl považovat za součást výrobního odvětví Unie, jelikož tato společnost během období šetření dovážela dotčený výrobek. Bylo však ověřeno, že procentní podíl výrobku, který tato společnost v období šetření dovezla z dotčených zemí, byl poměrně malý, a nebyl tudíž významný v porovnání s její výrobou obdobného výrobku. Tento dovoz byl mimoto většinou pouze dočasný. Lze proto potvrdit, že hlavní činností této společnosti je výroba a prodej výrobku, který je předmětem šetření, v EU a jejím hlavním zájmem je zájem výrobce v Unii. Předběžně bylo proto rozhodnuto, že toto tvrzení není opodstatněné.

(64)

Spotřeba byla stanovena na základě celkového prodeje výrobního odvětví Unie na trhu Unie, použití pro vlastní potřebu a celkového dovozu (odvozeného z údajů Eurostatu). Jelikož údaje Eurostatu zahrnují rovněž některé jiné výrobky než dotčený výrobek, byla provedena náležitá úprava. V zájmu zachování důvěrnosti údajů jsou informace poskytnuty v podobě indexu (2007 = 100).

(65)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii mírně zvýšila o 2 %. V období od roku 2007 do roku 2008 spotřeba nejprve vzrostla o 2,2 %, načež v období od roku 2008 do roku 2009 následoval pokles o 4,8 %. Od roku 2009 do konce období šetření se spotřeba opět zvýšila o 4,6 %.

(66)

K snižování spotřeby v období od roku 2008, během něhož výrobci dotčeného výroku zaznamenali pokles poptávky po jejich výrobcích, přispěl hospodářský pokles. Na počátku období šetření se začala situace na trhu mírně zlepšovat, což vedlo k zvýšení poptávky po dotčeném výrobku v porovnání s prvním pololetím roku 2009.

(67)

Komise zkoumala, zda mají být účinky dumpingového dovozu z dotčených zemí posuzovány souhrnně na základě kritérií uvedených čl. 3 odst. 4 základního nařízení. Podle tohoto článku se účinek dovozů ze dvou nebo více zemí, které jsou současně předmětem antidumpingového šetření, posuzuje souhrnně jen tehdy, je-li zjištěno, že a) dumpingové rozpětí zjištěné ve vztahu k dovozu z každé z daných zemí není nepatrné ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení a že objem dovozu z každé jednotlivé země není zanedbatelný a že b) souhrnné posouzení účinků dovozu je vhodné s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Unie.

(68)

Dumpingová rozpětí zjištěná u dovozu z každé z dotčených zemí nebyla nepatrná ve smyslu čl. 9 odst. 3 základního nařízení, tj. 2 % vývozních cen, a objem dovozu z každé dotčené země je vyšší než prahová hodnota ve výši 1 % podílu na trhu, jak je stanoveno v čl. 5 odst. 7 základního nařízení.

(69)

Při šetření bylo dále zjištěno, že podmínky hospodářské soutěže mezi dumpingovými dovozy i mezi dumpingovým dovozem a obdobným výrobkem jsou podobné. Bylo zjištěno, že průměrné ceny dovozu ze všech dotčených zemí se v posuzovaném období snížily a sledovaly stejnou tendenci. Výrobek, který je předmětem šetření, dovážený z dotčených zemí byl ve všech ohledech obdobný, je zaměnitelný a na trh v Unii je uváděn prostřednictvím srovnatelných prodejních kanálů a za podobných obchodních podmínek, soutěží proto navzájem a s výrobkem, který je předmětem šetření, vyráběným v Unii.

(70)

Na tomto základě se vyvozuje prozatímní závěr, že jsou splněny všechny podmínky pro souhrnné posouzení a že by v souladu s tím měly být pro účely analýzy újmy účinky dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí posouzeny společně.

(71)

Objem dovozu z dotčených zemí v posuzovaném období značně vzrostl o 57 %. K největšímu nárůstu došlo mezi rokem 2007 a 2008, kdy se dovoz zvýšil o 58 %. Dovoz poté v roce 2009 mírně klesl, načež v období šetření opět vzrostl na úroveň z roku 2008.

(72)

Průměrné ceny dovozu z dotčených zemí v průběhu posuzovaného období značně kolísaly a celkově zaznamenaly 6 % pokles. Během celého posuzovaného období byly průměrné ceny dovozu z dotčených zemí vždy nižší než ceny stanovené zbytkem světa a výrobním odvětví Unie, což vedlo k zvýšení podílu dotčených zemí na trhu.

(73)

Podíl dotčených zemí na trhu se v posuzovaném období značně zvýšil, a to o 54 %. K největšímu nárůstu došlo mezi rokem 2007 a 2008. Během hospodářské krize došlo k mírnému poklesu dovozu, což v období mezi roky 2008 a 2009 snížilo podíl dotčených zemí na trhu o 2 %, do konce posuzovaného období však tyto země získaly svůj podíl na trhu zpět.

(74)

Pro účely analýzy cenového podbízení byly porovnány vážené průměrné prodejní ceny podle druhu výrobku, účtované výrobním odvětvím Unie při prodeji nezávislým odběratelům na trhu Unie a upravené na úroveň cen ze závodu, s odpovídajícím váženým průměrem cen dovozu z dotčených zemí při prodeji prvnímu nezávislému odběrateli na trhu Unie, stanovenými na základě cen CIF, s příslušnou úpravou o stávající cla a náklady po dovozu. Toto cenové srovnání bylo provedeno pro obchody na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev z cen. Výsledky srovnání, vyjádřené jako procentní podíl prodejních cen výrobního odvětví Unie v období šetření, prokázaly značná rozpětí cenového podbízení (až 16 %). Tato rozpětí cenového podbízení naznačují tlak, který dovoz z dotčených zemí vyvíjel na ceny na trhu Unie.

(75)

Rozpětí cenového podbízení jsou pro jednotlivé dotčené země následující:

(76)

V souladu s čl. 3 odst. 5 základního zařízení zahrnovalo posouzení účinků dumpingového dovozu na výrobní odvětví Unie posouzení všech hospodářských ukazatelů pro posouzení stavu výrobního odvětví Unie od roku 2007 do konce období šetření.

(77)

Od roku 2007 do roku 2009 se výroba v Unii značně snížila o 23 %, poté se mezi rokem 2009 a koncem období šetření mírně zvýšila, což v posuzovaném období vedlo k celkovému poklesu o 17 %. Je třeba uvést, že ačkoliv se spotřeba v Unii mezi roky 2008 a 2009 snížila přibližně o 5 %, výroba výrobního odvětví Unie klesla mnohem více, o 15 %, a výrobnímu odvětví Unie se nepodařilo využít opětovného zvýšení spotřeby v Unii, k němuž došlo v období šetření.

(78)

Výrobní kapacita výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období snížila přibližně o 2 %. Po nárůstu přibližně o 9 % v roce 2008 se kapacita v následujících letech zmenšovala, což mělo za následek celkové 2 % snížení v posuzovaném období.

(79)

V souladu se snižujícími se objemy výroby se v posuzovaném období o 15 % snížilo i využití dostupné kapacity. K hlavnímu poklesu došlo v roce 2009 během celkové hospodářské krize, v období šetření se využití kapacity mírně zlepšilo.

(80)

Údaje o prodeji uvedené v následující tabulce souvisí s objemy a hodnotou prodeje prvnímu odběrateli na trhu Unie, který není ve spojení.

(81)

Objemy prodeje a podíl na trhu se mezi rokem 2007 a obdobím šetření snížily o 18 % respektive 12 %. Na počátku posuzovaného období, od roku 2007 do roku 2008, se navzdory vyšší spotřebě v Unii objem prodeje výrobního odvětví Unie snížil o 15 % a výrobní odvětví Unie přišlo o 12 % svého podílu na trhu. V roce 2009 se spotřeba v Unii snížila, což vedlo k dalšímu úbytku objemu prodeje výrobního odvětví Unie o 6,5 %. V období šetření se v souladu s rostoucí spotřebou v Unii prodej výrobního odvětví Unie mírně zvýšil. Podíl na trhu však byl od roku 2008 do konce období šetření stálý.

(82)

Ceny v období od roku 2007 do roku 2008 významně vzrostly, a to o 20 %. Je nutno uvést, že vyvážející výrobci v tomto období rovněž zvýšili své ceny, ačkoliv mnohem méně než výrobní odvětví Unie.

(83)

V roce 2009 muselo výrobní odvětví Unie své ceny snížit, aby reagovalo na tlak ze strany rostoucího dovozu z dotčených zemí. V roce 2008 vzrostl dovoz z těchto zemí o 57 % a jeho ceny byly podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie. Výrobnímu odvětví Unie se však nepodařilo snížit ceny na stejnou úroveň jako vyvážejícím výrobcům.

(84)

V průběhu období šetření udržovalo výrobní odvětví Unie úroveň cen z roku 2009, což vedlo k celkovému zvýšení cen v posuzovaném období o 7 %.

(85)

V průběhu posuzovaného období zásoby výrobního odvětví Unie klesly o 33 %. Zejména mezi rokem 2008 a obdobím šetření se stav zásob značně snížil o 51 %.

(86)

Kvůli zmenšující se činnosti výrobního odvětví Unie se v souladu s tím během posuzovaného období o 13 % snížil i počet zaměstnanců. V posuzovaném období se mírně zvýšily mzdové náklady na zaměstnance, a to o 6 %. To se pokládalo za přirozený růst, který byl nižší než míra inflace v posuzovaném období.

(87)

Ziskovost výrobního odvětví Unie byla stanovena tak, že čistý zisk (v tomto případě ztráta) z prodeje obdobného výrobku před zdaněním byl vyjádřen jako procentní podíl z obratu z tohoto prodeje. Bylo zjištěno, že ziskovost výrobního odvětví Unie byla od počátku dotčeného období v roce 2007 záporná a v průběhu posuzovaného období ztráty značně vzrostly. Po snížení ztrát v roce 2008 se tyto v roce 2009, v době celkové hospodářské krize, znovu významně zvýšily. Hospodářské oživení, k němuž došlo v období šetření, výrobnímu odvětví Unie umožnilo snížit ztráty s ohledem na obrat, výrobní odvětví však bylo dosud daleko od návratu ke kladným úrovním zisku.

(88)

Trend zaznamenaný u peněžního toku, což je schopnost výrobního odvětví samofinancovat své činnosti, odráží do velké míry trend ziskovosti. Peněžní tok byl v roce 2007 záporný a v posuzovaném období vykázal značné snížení. Stejné poznámky lze uvést ohledně návratnosti investic, která vykazovala podobný nepříznivý vývoj v souladu s negativními výsledky, jichž výrobní odvětví Unie dosáhlo v posuzovaném období.

(89)

Na základě výše uvedených skutečností byla schopnost výrobního odvětví Unie investovat omezená, jelikož se peněžní tok v průběhu posuzovaného období významně zhoršil. V důsledku toho poklesly během posuzovaného období investice o 35 %.

(90)

Spotřeba v Unii byla v průběhu posuzovaného období poměrně stálá. Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se však v tomto období snížil o 18 % respektive 12 %.

(91)

Vzhledem k objemu, podílu na trhu a cenám dumpingového dovozu z dotčených zemí nelze dopad skutečných dumpingových rozpětí na výrobní odvětví Unie pokládat za zanedbatelný.

(92)

Šetřením bylo prokázáno, že se většina ukazatelů újmy, jako je výroba (– 17 %), využití kapacity (– 13 %), objem prodeje (– 18 %), podíl na trhu (– 12 %) a zaměstnanost (– 14 %), v posuzovaném období zhoršila. Významně byly dotčeny i ukazatele újmy týkající se finanční situace výrobního odvětví Unie, jako je peněžní tok a ziskovost. To znamená, že schopnost výrobního odvětví Unie získat kapitál byla narušena, zejména v období šetření.

(93)

Na základě výše uvedených skutečností byl vyvozen závěr, že výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

(94)

V souladu s čl. 3 odst. 6 a 7 základního nařízení bylo přezkoumáno, zda dumpingový dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie újmu do té míry, že ji lze označit za podstatnou. Byly přezkoumány i jiné známé činitele, jež by mohly vedle dumpingového dovozu výrobnímu odvětví Unie současně způsobovat újmu, aby bylo zajištěno, že případná újma způsobená těmito jinými činiteli nebude připsána dumpingovému dovozu.

(95)

Při šetření bylo zjištěno, že spotřeba v Unii byla v průběhu posuzovaného období poměrně stálá, zatímco objem dumpingového dovozu z dotčených zemí významně vzrostl, tj. o 57 %.

(96)

Dumpingový dovoz z dotčených zemí vyvíjel tlak na výrobní odvětví Unie, zejména v roce 2008, kdy tento dovoz vzrostl o 58 %. V tomto roce byly ceny dotčených zemí (odvozené z údajů Eurostatu) mnohem nižší, než ceny výrobního odvětví Unie. To vedlo k úbytku podílu výrobního odvětví Unie na trhu přibližně o 12 %, zatímco dotčené země zvýšily svůj podíl na trhu o 54 %.

(97)

S cílem reagovat na tento tlak snížilo výrobní odvětví Unie v roce 2009 své ceny. Ačkoliv se objem dovozu z dotčených zemí v souladu s hospodářským poklesem a poklesem na trhu EU snížil (– 6,7 %), dovozní cena se snížila více než cena výrobního odvětví Unie a to výrobnímu odvětví Unie zabránilo v tom, aby znovu získalo podíl na trhu, o který přišlo.

(98)

V průběhu období šetření muselo výrobní odvětví Unie dále snižovat své ceny, přičemž ceny dotčených zemí byly podle ověřených údajů o vývozu nadále nižší o 3 %. Objem prodeje výrobního odvětví Unie (+ 4,3 %) a jeho hodnota (+ 3,9 %) se mírně zvýšily, avšak navzdory tomu, že se cenový rozdíl s ohledem na cenu dovozu z dotčených zemí snížil, nepodařilo se výrobnímu odvětví Unie využít růst spotřeby a jeho podíl na trhu se nezměnil. Dovoz z dotčených zemí v průběhu období šetření mezitím zaznamenal další nárůst, pokud jde o objem (6,6 %) a podíl na trhu (2 %).

(99)

K jiným činitelům, jež byly zkoumány v rámci příčinné souvislosti, patří dovoz z ostatních zemí, vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie a dopad hospodářské krize.

(100)

Podle údajů Eurostatu se v posuzovaném období objem dovozu výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího ze třetích zemí, jichž se netýkalo toto šetření, do Unie snížil o 7 %. Příslušný podíl těchto zemí na trhu se rovněž snížil o 9 %.

(101)

Průměrné ceny tohoto dovozu byly vyšší než ceny vyvážejících výrobců v dotčených zemích a ceny výrobního odvětví Unie.

(102)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že dovoz z těchto třetích zemí nepřispěl k podstatné újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie.

(103)

V průběhu posuzovaného období se objem vývozu výrobního odvětví Unie snížil o 55 %. Dopad tohoto poklesu byl však částečně vyrovnán skutečností, že průměrná jednotková prodejní cena v témže období vzrostla o 71 %, což omezilo snížení hodnoty vývozu na 24 %. To spolu se skutečností, že v průběhu období šetření na vývoz připadalo pouze 5 % celkového prodeje, vedlo k předběžnému závěru, že vývozní výkonnost není činitelem, který narušuje příčinnou souvislost mezi újmou, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie, a dovozem z dotčených zemí.

(104)

Hospodářská krize přispěla k poklesu spotřeby v Unii a k cenovému tlaku. Nižší úroveň poptávky po výrobku, který je předmětem šetření, vedla k snížení výroby výrobního odvětví Unie a přispěla částečně k stlačení prodejních cen.

(105)

Za běžných hospodářských podmínek a v případě neexistence silného cenového tlaku a vyšších úrovní dumpingového dovozu by se výrobní odvětví Unie mohlo mezi rokem 2007 a obdobím šetření potýkat s určitými problémy při vyrovnávání se s poklesem spotřeby a zvýšením fixních nákladů na jednotku kvůli nižšímu využití kapacity. Dumpingový dovoz však dopad hospodářského poklesu zesílil a znemožnil výrobnímu odvětví Unie prodávat za cenu vyšší, než je výrobní cena.

(106)

Na základě výše uvedených skutečností se zdá, že snížení poptávky v Unii spojené s hospodářskou krizí přispělo k újmě, která byla způsobena výrobnímu odvětví Unie. Dospělo se však k závěru, že to nenarušuje příčinnou souvislost zjištěnou s ohledem na levný dumpingový dovoz z dotčených zemí.

(107)

Výše uvedená analýza prokázala, že v posuzovaném období došlo k značnému zvýšení objemu a podílu levného dumpingového dovozu pocházejícího z dotčených zemí na trhu. Mimoto bylo zjištěno, že se tento dovoz uskutečňoval za dumpingové ceny, které byly nižší než ceny účtované výrobním odvětvím Unie na trhu Unie za obdobné druhy výrobku.

(108)

Toto zvýšení objemu a podílu levného dumpingového dovozu z dotčených zemí na trhu se časově shodovalo s celkovým a trvalým poklesem spotřeby v Unii v průběhu posuzovaného období, avšak rovněž s nepříznivým vývojem podílu výrobního odvětví Unie na trhu v témže období. Od roku 2008, kdy došlo k celkovému hospodářskému poklesu a snížení spotřeby v Unii, se vývozcům z dotčených zemí dařilo udržet svůj podíl na trhu, a to snížením cen, které byly nižší než cena výrobního odvětví Unie. Současně byl zaznamenán další nepříznivý vývoj u podílu výrobního odvětví Unie na trhu a u hlavních ukazatelů jeho hospodářské situace. V posuzovaném období vedl prudký nárůst levného dumpingového dovozu z Indie, Indonésie a Malajsie, jehož ceny byly trvale nižší než ceny výrobního odvětví Unie, k poklesu ziskovosti výrobního odvětví Unie, což mělo v období šetření za následek vysoké ztráty.

(109)

Při zkoumání jiných známých činitelů, které mohly výrobnímu odvětví Unie způsobit újmu, bylo zjištěno, že se nezdá, že by tyto činitele byly takové, aby narušily příčinnou souvislost, která byla zjištěna mezi dumpingovým dovozem z dotčených zemí a újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

(110)

Na základě výše uvedené analýzy, v jejímž rámci byly účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie náležitě rozlišeny a odděleny od účinků dumpingového dovozu působících újmu, se vyvozuje předběžný závěr, že dumpingový dovoz z Indie, Indonésie a Malajsie způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 6 základního nařízení.

(111)

V souladu s článkem 21 základního nařízení bylo ověřeno, zda navzdory předběžnému závěru o dumpingu způsobujícím újmu existují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že v tomto konkrétním případě není uložení prozatímních antidumpingových opatření v zájmu Unie. Analýza zájmu Unie vycházela z posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmů výrobního odvětví Unie, dovozců a uživatelů dotčeného výrobku.

(112)

Výrobnímu odvětví Unie byla způsobena podstatná újma v důsledku dumpingového dovozu z Indie, Indonésie a Malajsie. Připomíná se, že většina ukazatelů újmy vykazovala v posuzovaném období negativní tendenci. Významně dotčeny byly zejména ukazatele újmy týkající se finanční situace výrobního odvětví Unie, jako je peněžní tok, návratnost investic a ziskovost. Pokud by opatření nebyla uložena, jeví se další zhoršení hospodářské situace výrobního odvětví Unie jako velmi pravděpodobné.

(113)

Očekává se, že uložení prozatímních antidumpingových cel obnoví účinné obchodní podmínky na trhu Unie a výrobnímu odvětví Unie umožní přizpůsobit ceny výrobku, který je předmětem šetření, tak, aby zohledňovaly náklady různých složek a podmínky na trhu. Lze očekávat, že uložení prozatímních opatření umožní výrobnímu odvětví Unie získat zpět alespoň část podílu na trhu, o nějž přišlo v průběhu posuzovaného období, což bude mít další kladný dopad na jeho finanční situaci a ziskovost.

(114)

Byl proto vyvozen závěr, že uložení prozatímních antidumpingových opatření na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího z Indie, Indonésie a Malajsie je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(115)

Dotazníky byly rozeslány 21 dovozcům v Unii. Při šetření spolupracovali pouze dva dovozci, oba se sídlem ve Spojeném království, kteří společně představovali 0,3 % celkového dovozu z dotčených zemí během období šetření. Návštěva se uskutečnila pouze u většího z obou dovozců. Tento dovozce však při inspekci na místě odmítl umožnit přístup ke svému účetnictví, a příslušné informace nebylo proto možno ověřit. Bylo však zřejmé, že ačkoliv by uložení antidumpingových opatření znamenalo pro tuto společnost vyšší náklady, nepředstavovalo by to pro její činnost velmi závažné problémy, a to ani v případě stejných odběratelů či po změně oblasti podnikání, bude-li to zapotřebí.

(116)

Na základě dostupných informací byl vyvozen závěr, že ačkoliv uložení prozatímních antidumpingových opatření bude mít nepříznivý dopad na výše zmíněného dovozce, tento by měl být schopen přenést přinejmenším část vyšších nákladů na své odběratele a/nebo přejít na jiné zdroje dodávek. Uložení prozatímních opatření by proto nemělo mít na dovozce významný nepříznivý dopad.

(117)

Uživatelé výrobku, který je předmětem šetření, projevili o tento případ velký zájem. Z celkem 97 uživatelů, kteří byli kontaktováni, při šetření spolupracovalo 21 uživatelů. Tito spolupracující uživatelé představovali v období šetření přibližně 25 % dovozu dotčeného výrobku do Unie. Tyto společnosti se nacházejí v celé Unii a působí v odvětvích výrobků pro osobní hygienu, přípravků pro péči o domácnost a detergentů používaných v průmyslu.

(118)

Z celkem 21 společností bylo navštíveno 5 podniků, které představovaly 18 % celkového dovozu výrobku, který je předmětem šetření, z dotčených zemí do EU v období šetření. Na základě ověřených informací se zdá, že podíl výrobku, který je předmětem šetření, na výrobních nákladech těchto společností je značný a podle konečného výrobku činí od 10 % do 20 %.

(119)

U tří z pěti navštívených společností pracovalo přibližně 15 % z celkového počtu zaměstnanců v odvětvích, která používají dotčený výrobek, v jedné společnosti činí tento procentní podíl přibližně 70 %, zatímco u ostatních nebylo možné tuto informaci kvůli složité struktuře společnosti a široké škále výrobků získat.

(120)

V období šetření činil průměrný podíl činnosti, při níž se používá výrobek, který je předmětem šetření, na celkové činnosti navštívených společností 22 %, přičemž průměrné ziskové rozpětí u této činnosti činilo přibližně 6 %. Na tomto základě a vzhledem k poměrně nízké úrovni navrhovaných opatření se odhadovalo, že dopad prozatímních antidumpingových cel na dovoz z dotčených zemí je celkově poměrně omezený. Někteří uživatelé tvrdili, že uložení antidumpingových opatření povede k problémům v souvislosti s dostupností výrobku, který je předmětem šetření, v Unii, jelikož v Unii existují pouze dva velcí výrobci a poptávka po výrobku, který je předmětem šetření, se neustále zvyšuje. Je však třeba uvést, že by poměrně nízká úroveň navrhovaných opatření neměla vyloučit možnost dovážet výrobek, který je předmětem šetření, z dotčených zemí. Dva výrobci v Unii mimoto v posuzovaném období nevyužívali při výrobě celou kapacitu. Je rovněž možný dovoz z ostatních třetích zemí, jichž se opatření netýkají. Toto tvrzení bylo proto odmítnuto.

(121)

Při zohlednění výše uvedených skutečností lze mít za to, že i když opatření uložená na dovoz z dotčených zemí budou mít na většinu uživatelů pravděpodobně nepříznivý dopad, zdá se, že celkový dopad bude omezený. Byl tudíž vyvozen předběžný závěr, že na základě dostupných informací nebude mít účinek antidumpingových opatření uložených na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z dotčených zemí na uživatele dotčeného výrobku významný nepříznivý dopad.

(122)

Na základě výše uvedených skutečností se vyvozuje předběžný závěr, že celkově neexistují podle dostupných informací o zájmu Unie přesvědčivé důvody pro neuložení prozatímních opatření na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, z dotčených zemí.

(123)

Vzhledem k dosaženým závěrům ohledně dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Unie by měla být uložena prozatímní antidumpingová opatření, aby se předešlo vzniku další újmy, kterou výrobnímu odvětví Unie způsobuje dumpingový dovoz.

(124)

Pro účely stanovení úrovně těchto opatření byla vzata v úvahu zjištěná dumpingová rozpětí a výše cla nezbytného pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(125)

Při výpočtu výše cla nezbytného k odstranění účinků dumpingu působícího újmu se mělo za to, že by případná opatření měla výrobnímu odvětví Unie umožnit pokrýt výrobní náklady a dosáhnout zisku před zdaněním, kterého mohou přiměřeně dosáhnout výrobci ve výrobním odvětví tohoto typu za běžných podmínek hospodářské soutěže, tj. bez dumpingového dovozu, u prodeje obdobného výrobku v Unii.

(126)

Úroveň pro odstranění újmy byla proto vypočítána na základě srovnání průměrné ceny dumpingového dovozu a cílové ceny výrobního odvětví Unie. Cílová cena byla stanovena vypočtením prodejní ceny výrobního odvětví Unie, která nezpůsobuje ztrátu (jelikož výrobní odvětví Unie zaznamenalo v průběhu období šetření ztráty), a k této prodejní ceně bylo připočteno cílové ziskové rozpětí. Výrobní odvětví Unie tvrdilo, že odpovídající cílové ziskové rozpětí činí 15 %, nebylo však schopno toto doložit. Cílové ziskové rozpětí bylo proto předběžně stanoveno ve výši 7,7 %, což odpovídá poslednímu ziskovému rozpětí, jehož jeden ze žadatelů dosáhl v posledním ziskovém roce před posuzovaným obdobím.

(127)

Průměrné rozpětí cenového podbízení bylo pro Indii stanoveno ve výši 24,2 %, pro Indonésii ve výši 9,1 % a pro Malajsii ve výši 25,7 %.

(128)

Na základě výše uvedených skutečností se v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení dospělo k závěru, že by na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Indie, Indonésie a Malajsie mělo být uloženo prozatímní antidumpingové clo na úrovni nižší z hodnot odpovídajících dumpingovému rozpětí a úrovni pro odstranění újmy podle pravidla nižšího cla. S výjimkou jednoho případu jsou sazby prozatímního antidumpingového cla založeny na dumpingovém rozpětí.

(129)

Na základě výše uvedených skutečností jsou navrhované sazby antidumpingového cla vyjádřené jako cena CIF na hranice Unie před proclením následující:

(130)

Individuální sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Odrážejí tedy situaci těchto společností zjištěnou během tohoto šetření. Tyto celní sazby (oproti celostátnímu clu použitelnému na „všechny ostatní společnosti“) jsou proto výlučně použitelné na dovoz výrobků pocházejících z dotčených zemí a vyrobených uvedenými společnostmi, tedy konkrétně uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(131)

Každou žádost o použití těchto individuálních sazeb antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti (například po změně názvu subjektu nebo po vytvoření nových výrobních nebo obchodních subjektů) je třeba předložit Komisi ( 4 ) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména pokud jde o jakékoli změny v činnostech příslušné společnosti v souvislosti s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, například spojených s takovou změnou názvu nebo změnou týkající se výrobních a obchodních subjektů. Bude-li to vhodné, bude nařízení odpovídajícím způsobem změněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby.

(132)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingového cla, neměla by se zbytková celní sazba vztahovat jen na nespolupracující vyvážející výrobce, nýbrž rovněž na výrobce, kteří v období šetření neuskutečnili žádný vývoz do Unie.

(133)

V zájmu řádného úředního postupu je nutno stanovit období, během kterého mohou zúčastněné strany, které se přihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení řízení, písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Je třeba rovněž uvést, že zjištění týkající se uložení cel, k nimž se dospělo pro účely tohoto nařízení, jsou prozatímní a za účelem uložení konečného cla mohou být znovu uvážena,