2009/73/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Text s významem pro EHP)
| Publikováno: | Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 94-136 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 13. července 2009 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 3. března 2011 | Nabývá účinnosti: | 3. března 2011 |
| Platnost předpisu: | Zrušen předpisem (EU) 2024/1788 | Pozbývá platnosti: | 4. srpna 2024 |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. L 211 14.8.2009, s. 94) |
Ve znění:
|
|
|
Úřední věstník |
||
|
Č. |
Strana |
Datum |
||
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 |
L 328 |
1 |
21.12.2018 |
|
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/692 ze dne 17. dubna 2019, |
L 117 |
1 |
3.5.2019 |
|
|
NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2022/869 ze dne 30. května 2022, |
L 152 |
45 |
3.6.2022 |
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/73/ES
ze dne 13. července 2009
o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES
(Text s významem pro EHP)
KAPITOLA I
PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
„plynárenským podnikem“ fyzická nebo právnická osoba, která vykonává alespoň jednu z těchto funkcí: výroba, přeprava, distribuce, dodávky, nákup nebo skladování zemního plynu, včetně LNG, a která zajišťuje obchodní, technické nebo údržbářské úkoly související s těmito funkcemi, s výjimkou konečných spotřebitelů;
„těžební plynovodní sítí“ potrubí nebo potrubní síť provozovaná nebo zkonstruovaná jako součást projektu na výrobu (těžbu) ropy nebo plynu nebo používaná k přepravě zemního plynu z jednoho nebo více těžebních míst tohoto typu do zpracovatelského závodu nebo terminálu anebo konečného přístavního terminálu;
„přepravou“ přeprava zemního plynu sítí tvořenou zejména vysokotlakými plynovody, nikoli těžebními plynovody ani částmi vysokotlakých plynovodů používaných především v rámci místní distribuce zemního plynu pro jeho dopravu k zákazníkům, ale nikoli pro dodávku.
„provozovatelem přepravní soustavy“ fyzická nebo právnická osoba, která provádí přepravu a odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj přepravní soustavy v dané oblasti a případně za její propojení s jinými soustavami a za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po přepravě plynu;
„distribucí“ přeprava zemního plynu místními nebo oblastními potrubními sítěmi s cílem jeho dodávek zákazníkům, avšak s vyloučením dodávek samotných;
„provozovatelem distribuční soustavy“ fyzická nebo právnická osoba, která provádí distribuci a odpovídá za provoz, údržbu a v případě potřeby za rozvoj distribuční soustavy v dané oblasti, a případně za její propojení s jinými soustavami a za zabezpečení dlouhodobé schopnosti soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku po distribuci plynu;
„dodávkami“ prodej, včetně dalšího prodeje, zemního plynu, včetně LNG, zákazníkům;
„dodavatelským podnikem“ fyzická nebo právnická osoba, která provádí dodávky;
„skladovacím zařízením“ zařízení používané pro skladování zemního plynu, které patří plynárenskému podniku nebo jím je provozováno, včetně zařízení LNG používaného pro skladování, avšak s výjimkou části používané pro výrobní činnosti a s výjimkou zařízení vyhrazeného výhradně pro provozovatele přepravní soustavy při plnění jejich úkolů;
„provozovatelem skladovacího zařízení“ fyzická nebo právnická osoba, která provádí skladování a odpovídá za provoz skladovacího zařízení;
„zařízením LNG“ terminál, který se používá pro zkapalnění zemního plynu nebo dovoz, vyložení a znovuzplynování LNG a které zahrnuje pomocné služby a prozatímní skladování nezbytné k znovuzplynování a k následnému dodání do přepravní soustavy, avšak nezahrnuje žádnou část terminálů LNG používanou ke skladování;
„provozovatelem zařízení LNG“ jakákoli fyzická nebo právnická osoba, která provádí zkapalnění zemního plynu, nebo dovoz, vykládání a znovuzplynování LNG a odpovídá za provoz zařízení LNG;
„soustavou“ jakákoli přepravní nebo distribuční síť, zařízení LNG nebo skladovací zařízení, která patří plynárenskému podniku nebo je plynárenským podnikem provozována, včetně skladování v potrubí, a její zařízení poskytující pomocné služby, jakož i zařízení podniků ve skupině nezbytná pro zajištění přístupu k přepravě, distribuci a LNG;
„pomocnými službami“ všechny služby potřebné k přístupu k přepravní nebo distribuční síti nebo zařízení LNG, skladovacím zařízením nebo k jejich provozování, včetně zařízení pro vyrovnávání zatížení soustavy, smíchávání a vstřikování inertních plynů, s výjimkou zařízení vyhrazených výhradně pro provozovatele přepravní soustavy při plnění jejich úkolů;
„skladováním v potrubí“ skladování plynu stlačením v plynárenských přepravních a distribučních soustavách, s výjimkou zařízení vyhrazených výhradně pro provozovatele přepravní soustavy při plnění jejich úkolů;
„propojenou soustavou“ několik soustav, které jsou navzájem propojeny;
„propojovacím vedením“ dálkový přepravní plynovod, který překračuje nebo přesahuje hranice mezi členskými státy za účelem propojení vnitrostátní přepravní soustavy těchto členských států, nebo dálkový přepravní plynovod mezi členským státem a třetí zemí až po území členských států nebo teritoriální moře tohoto členského státu;
„přímým vedením“ potrubí pro přepravu zemního plynu doplňující propojenou soustavu;
„integrovaným plynárenským podnikem“ vertikálně nebo horizontálně integrovaný podnik;
„vertikálně integrovaným podnikem“ plynárenský podnik nebo skupina plynárenských podniků, v nichž je tatáž osoba oprávněna nebo jsou tytéž osoby oprávněny, a to přímo nebo nepřímo, vykonávat kontrolu, a v nichž podnik nebo skupina podniků vykonává alespoň jednu z funkcí přepravy, distribuce, LNG nebo skladování a alespoň jednu z funkcí výroby (těžby) nebo dodávek zemního plynu;
„horizontálně integrovaným podnikem“ podnik vykonávající alespoň jednu z funkcí výroby, přepravy, distribuce, dodávek nebo skladování zemního plynu a další funkci, která nesouvisí se zemním plynem;
„podnikem ve skupině“ podnik ve skupině ve smyslu článku 41 sedmé směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založené na čl. 44 odst. 2 písm. g) ( *1 ) Smlouvy, o konsolidovaných účetních závěrkách ( 1 ), nebo přidružený podnik ve smyslu čl. 33 odst. 1 uvedené směrnice nebo podnik patřící stejným podílníkům;
„uživatelem soustavy“ fyzická nebo právnická osoba dodávající do soustavy nebo odebírající ze soustavy;
„zákazníkem“ velkoodběratel a konečný spotřebitel zemního plynu a plynárenský podnik, který nakupuje zemní plyn;
„zákazníkem v domácnosti“ zákazník nakupující zemní plyn pro vlastní potřebu v domácnosti;
„zákazníkem mimo domácnost“ zákazník nakupující zemní plyn, který není určen pro vlastní potřebu v domácnosti;
„konečným spotřebitelem“ zákazník nakupující zemní plyn pro vlastní potřebu;
„oprávněným zákazníkem“ zákazník, který může volně nakupovat zemní plyn od dodavatele, jehož si zvolí, ve smyslu článku 37;
„velkoodběratelem“ fyzická nebo právnická osoba, jiná než provozovatel přepravní nebo distribuční soustavy, která nakupuje zemní plyn pro účely jeho dalšího prodeje v rámci nebo mimo rámec soustavy, na jejímž území je usazena;
„dlouhodobým plánováním“ plánování zásobovací a přepravní kapacity plynárenských podniků na dlouhodobém základě s cílem pokrýt poptávku po zemním plynu v soustavě, zajistit různorodost zdrojů a zabezpečit dodávky zákazníkům;
„vznikajícím trhem“ členský stát, ve kterém první obchodní dodávky na základě jeho první dlouhodobé smlouvy na dodávky zemního plynu byly provedeny nejdříve před deseti lety;
„bezpečností“ bezpečnost dodávek zemního plynu a technická bezpečnost.
„novou infrastrukturou“ infrastruktura, která není dokončena ke dni 4. srpna 2003;
„smlouvou na dodávky zemního plynu“ smlouva o dodávkách zemního plynu, která však nezahrnuje derivát na zemní plyn;
„derivátem na zemní plyn“ finanční nástroj uvedený v bodech 5, 6 nebo 7 oddílu C přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 2 ), pokud se daný nástroj týká zemního plynu;
„kontrolou“ jakákoli práva, smlouvy nebo jiné prostředky, které jednotlivě nebo společně a s ohledem na dané skutečnosti nebo právní předpisy poskytují možnost uplatnění rozhodujícího vlivu v určitém podniku, zejména na základě:
vlastnických práv nebo práv užívání všech aktiv podniku nebo jejich části;
práv nebo smluv, které poskytují rozhodující vliv na složení, hlasování nebo rozhodování orgánů podniku.
KAPITOLA II
OBECNÁ PRAVIDLA ORGANIZACE ODVĚTVÍ
Článek 3
Povinnosti veřejné služby a ochrana zákazníků
Členské státy zajistí, aby:
v případě, že si zákazník přeje změnit dodavatele, a dodrží přitom podmínky smlouvy, byla tato změna provedena dotčeným provozovatelem nebo dotčenými provozovateli ve lhůtě tří týdnů, a
zákazníci byli oprávněni obdržet veškeré příslušné údaje o spotřebě.
Členské státy zajistí, aby práva uvedená v bodech a) a b) prvního pododstavce byla přiznána všem zákazníkům, a to bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času.
Členské státy zajistí, aby byla zřízena jednotná kontaktní místa, na nichž budou spotřebitelům k dispozici veškeré potřebné informace o jejich právech, platných právních předpisech a prostředcích řešení sporů, které mají v případě sporu k dispozici. Tato kontaktní místa mohou být součástí kontaktních míst poskytujících spotřebitelům obecné informace.
Členské státy zajistí zavedení nezávislých mechanismů, jako je např. ombudsman pro energetiku nebo orgán sdružující spotřebitele, jež zajistí účinné projednání stížností a mimosoudní urovnávání sporů.
Článek 4
Udělování povolení
▼M1 —————
Článek 6
Regionální solidarita
Tato spolupráce se vztahuje na situace, které v krátkodobém horizontu vedou nebo mohou vést k vážnému narušení dodávek do členského státu. Tato spolupráce zahrnuje:
koordinaci vnitrostátních nouzových opatření uvedených v článku 8 směrnice Rady 2004/67/ES ze dne 26. dubna 2004 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu ( 3 );
stanovení a v případě potřeby rozvoj a modernizaci propojení elektroenergetických a plynárenských sítí; a
podmínky a praktické postupy vzájemné pomoci.
Článek 7
Podpora regionální spolupráce
Článek 8
Technické předpisy
Regulační orgány, stanoví-li tak členský stát, nebo členské státy zajistí, aby byly vypracovány a zveřejněny technické předpisy stanovující minimální technické konstrukční a provozní požadavky na připojení k systému zařízení LNG, skladovacím zařízením, ostatním přepravním nebo distribučním soustavám a přímý vedením. Tyto technické předpisy zabezpečí součinnost soustav a musí být objektivní a nediskriminační. Agentura může případně vydat vhodná doporučení týkající se dosažení souladu s těmito předpisy. Uvedené předpisy jsou sdělovány Komisi postupem podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti technických norem a předpisů a předpisů pro služby informační společnosti ( 4 ).
KAPITOLA III
PŘEPRAVA, SKLADOVÁNÍ A LNG
Článek 9
Oddělení přepravních soustav a provozovatelů přepravních soustav
Členské státy zajistí, aby ode dne 3. března 2012:
každý podnik, který vlastní přepravní soustavu, působil jako provozovatel přepravní soustavy;
tatáž osoba nebo tytéž osoby nebyly oprávněny:
přímo nebo nepřímo vykonávat kontrolu nad podnikem vykonávajícím funkci výroby nebo dodávek ani přímo nebo nepřímo vykonávat kontrolu nad provozovatelem přepravní soustavy nebo nad přepravní soustavou nebo uplatňovat ve vztahu k nim jakékoli právo, nebo
přímo nebo nepřímo vykonávat kontrolu nad provozovatelem přepravní soustavy nebo nad přepravní soustavou ani přímo nebo nepřímo vykonávat kontrolu nad podnikem vykonávajícím funkci výroby nebo dodávek nebo uplatňovat ve vztahu k němu jakékoli právo;
tatáž osoba nebo tytéž osoby nebyly oprávněny jmenovat členy dozorčí rady provozovatele přepravní soustavy nebo přepravní soustavy, jejich správní rady nebo orgánů, které podnik právně zastupují, ani přímo nebo nepřímo vykonávat kontrolu nad podnikem vykonávajícím funkci výroby nebo dodávek nebo uplatňovat ve vztahu k němu jakékoli právo; a
tatáž osoba nebyla oprávněna být členem dozorčí rady, správní rady nebo orgánů, které podnik právně zastupují, a to jak podniku vykonávajícího funkci výroby či dodávek, tak provozovatele přepravní soustavy či přepravní soustavy.
Práva podle odst. 1 písm. b) a c) zahrnují zejména:
pravomoc vykonávat hlasovací práva;
pravomoc jmenovat členy dozorčí rady, správní rady nebo orgánů, které podnik právně zastupují; nebo
právo držet většinový podíl.
Pokud ke dni 3. září 2009 patřila příslušná přepravní soustava vertikálně integrovanému podniku, může se členský stát rozhodnout nepoužít odstavec 1. V případě části přepravní soustavy propojující členský stát se třetí zemí mezi hranicemi tohoto členského státu a prvním připojovacím bodem k síti tohoto členského státu, pokud příslušná přepravní soustava patří ke dni 23. května 2019 vertikálně integrovanému podniku, může se členský stát rozhodnout nepoužít odstavec 1.
V takovém případě tyto členské státy buď:
určí nezávislého provozovatele soustavy v souladu s článkem 14, nebo
splní ustanovení kapitoly IV.
V případě části přepravní soustavy propojující členský stát se třetí zemí mezi hranicemi tohoto členského státu a prvním připojovacím bodem k síti tohoto členského státu, pokud příslušná přepravní soustava patří ke dni 23. května 2019 vertikálně integrovanému podniku a jsou zavedena opatření, která zaručují účinnější nezávislost provozovatele přepravní soustavy než ustanovení kapitoly IV, může se členský stát rozhodnout nepoužít odstavec 1 tohoto článku.
Článek 10
Určení a certifikace provozovatelů přepravních soustav
Regulační orgány sledují, zda provozovatelé přepravní soustavy trvale splňují požadavky článku 9. K zajištění souladu s těmito požadavky zahájí certifikační postup:
na základě oznámení podaného provozovatelem přepravní soustavy podle odstavce 3;
z vlastního podnětu, pokud je jim známo, že plánovaná změna práv nebo vlivu ve vztahu k vlastníkům přepravní soustavy nebo provozovatelům přepravní soustavy může vést k porušení článku 9, nebo pokud mají důvod se domnívat, že k tomuto porušení mohlo dojít; nebo
na odůvodněnou žádost Komise.
Článek 11
Certifikace ve vztahu ke třetím zemím
Žádá-li o certifikaci vlastník přepravní soustavy nebo provozovatel přepravní soustavy kontrolovaný osobou nebo osobami ze třetí země nebo třetích zemí, uvědomí o tom regulační orgán Komisi.
Regulační orgán rovněž Komisi neprodleně uvědomí o veškerých okolnostech, které by vedly k tomu, že osoba nebo osoby ze třetí země nebo třetích zemí získají nad přepravní soustavou nebo provozovatelem přepravní soustavy kontrolu.
Regulační orgán přijme návrh rozhodnutí o certifikaci provozovatele přepravní soustavy nejpozději čtyři měsíce ode dne, kdy obdržel od provozovatele přepravní soustavy příslušné informace. Regulační orgán odmítne certifikaci, pokud nebylo prokázáno:
že dotčený subjekt splňuje požadavky podle článku 9; a
u regulačního orgánu nebo jiného příslušného orgánu určeného členským státem, že udělení certifikace neohrozí bezpečnost dodávek energie v členském státě a Společenství. Při posuzování této otázky regulační orgán nebo jiný určený příslušný orgán zohlední:
práva a závazky Společenství ve vztahu k této třetí zemi, které vyplývají z mezinárodního práva, včetně jakékoli dohody uzavřené s jednou nebo několika třetími zeměmi, jíž je Společenství smluvní stranou a jež se zabývá otázkami bezpečnosti dodávek energie;
práva a závazky členského státu ve vztahu k této třetí zemi, které vyplývají z dohod uzavřených s touto třetí zemí, pokud jsou tyto dohody v souladu s právem Společenství; a
jiné konkrétní skutečnosti a okolnosti daného případu a dotčené třetí země.
Členské státy zajistí, že dříve než regulační orgán přijme rozhodnutí o certifikaci, regulační orgán nebo určený příslušný orgán uvedený v odst. 3 písm. b) požádá Komisi o stanovisko ohledně toho, zda:
dotčený subjekt splňuje požadavky podle článku 9; a
udělení certifikace neohrozí bezpečnost dodávek energie do Společenství.
Komise posoudí žádost podle odstavce 5 co nejdříve po obdržení. Do dvou měsíců po obdržení žádosti Komise poskytne stanovisko národnímu regulačnímu orgánu nebo, byla-li žádost předložena určeným příslušným orgánem, tomuto orgánu.
Při vypracovávání stanoviska může Komise požádat o vyjádření agenturu, dotčené členské státy nebo zainteresované strany. Pokud Komise o takové vyjádření požádá, dvouměsíční lhůta se prodlouží o další dva měsíce.
Pokud Komise ve lhůtách uvedených v prvním a druhém pododstavci stanovisko nevydá, má se za to, že nemá vůči rozhodnutí regulačního orgánu žádné námitky.
Při posuzování toho, zda kontrola ze strany osoby nebo osob ze třetí země nebo třetích zemí ohrozí bezpečnost dodávek energie do Společenství, Komise zohlední:
konkrétní skutečnosti daného případu a dotčené třetí země nebo třetích zemí; a
práva a závazky Společenství ve vztahu k této třetí zemi nebo třetím zemím, které vyplývají z mezinárodního práva, včetně dohody uzavřené s jednou nebo několika třetími zeměmi, jíž je Společenství smluvní stranou a jež se zabývá otázkami bezpečnosti dodávek.
Článek 12
Určení provozovatelů skladovacího zařízení a zařízení LNG
Členské státy určí nebo požádají plynárenské podniky, které vlastní skladovací zařízení nebo zařízení LNG, aby na dobu, která má být stanovena členskými státy, a s přihlédnutím k účinnosti a hospodářské rovnováze určily jednoho nebo více provozovatelů skladovacích zařízení a zařízení LNG.
Článek 13
Úkoly provozovatelů přepravních soustav, skladovacích zařízení nebo zařízení LNG
Každý provozovatel přepravní soustavy, skladovacího zařízení nebo zařízení LNG:
provozuje, udržuje a rozvíjí za přijatelných hospodářských podmínek bezpečnost, spolehlivost a účinnost přepravních soustav, skladovacích zařízení nebo zařízení LNG s cílem zajistit otevřenost trhu, s řádným ohledem na životní prostředí a při zajištění přiměřených prostředků ke splnění povinností týkajících se poskytování služeb;
zajišťuje nediskriminaci mezi uživateli soustavy nebo určitými kategoriemi uživatelů soustavy, zejména pokud jde o zvýhodňování podniků ve své skupině;
poskytuje všem jiným provozovatelům přepravní soustavy, skladovacího zařízení, zařízení LNG nebo distribuční soustavy dostatečné informace s cílem zajistit, aby přeprava a skladování zemního plynu probíhaly způsobem, který je slučitelný s bezpečným a účinným provozem propojené soustavy; a
poskytuje uživatelům soustavy informace, které potřebují pro účinný přístup k soustavě.
Článek 14
Nezávislí provozovatelé soustav
V případě části přepravní soustavy propojující členský stát se třetí zemí mezi hranicemi tohoto členského státu a prvním připojovacím bodem k síti tohoto členského státu, pokud příslušná přepravní soustava patří ke dni 23. května 2019 vertikálně integrovanému podniku, může se členský stát rozhodnout nepoužít čl. 9 odst. 1 a určit na návrh vlastníka přepravní soustavy nezávislého provozovatele soustavy.
Určení nezávislého provozovatele soustavy podléhá schválení Komisí.
Členský stát může nezávislého provozovatele soustavy schválit a určit, pouze tehdy pokud:
kandidát na provozovatele prokázal, že splňuje požadavky čl. 9 odst. 1 písm. b), c) a d);
kandidát na provozovatele prokázal, že má pro provádění úkolů podle článku 13 k dispozici potřebné finanční, technické, fyzické a lidské zdroje;
kandidát na provozovatele se zavázal dodržovat desetiletý plán rozvoje sítě monitorovaný regulačním orgánem;
vlastník přepravní soustavy prokázal schopnost dostát svým povinnostem podle odstavce 5. Za tím účelem poskytne všechny návrhy smluvních ujednání s ucházejícím se podnikem i s jakýmkoli dalším relevantním subjektem; a
kandidát na provozovatele prokázal schopnost dostát svým povinnostem podle nařízení (ES) č. 715/2009, včetně spolupráce provozovatelů přenosové soustavy na evropské i regionální úrovni.
Byl-li určen nezávislý provozovatel soustavy, pak vlastník přepravní soustavy:
poskytne nezávislému provozovateli soustavy veškerou náležitou součinnost a podporu pro účely plnění jeho úkolů, zejména včetně všech náležitých informací;
financuje investice, o nichž rozhodl nezávislý provozovatel soustavy a jež schválil regulační orgán, nebo poskytne souhlas s jejich financováním kteroukoli zúčastněnou stranou, včetně nezávislého provozovatele soustavy. Příslušná finanční ujednání podléhají schválení regulačním orgánem. Před tímto schválením provede regulační orgán konzultace s vlastníkem přepravní soustavy a ostatními zainteresovanými stranami;
přijme opatření pro krytí odpovědnosti ve vztahu k majetku tvořícímu síť, s výjimkou odpovědnosti vztahující se k úkolům nezávislého provozovatele soustavy; a
poskytne záruky za účelem usnadnění financování jakéhokoli rozšiřování sítě, s výjimkou investic, u nichž podle písmene b) poskytl souhlas s financováním kteroukoli zúčastněnou stranou, včetně nezávislého provozovatele soustavy.
Článek 15
Oddělení vlastníka přepravní soustavy a provozovatele skladovacího zařízení
Byl-li určen nezávislý provozovatel soustavy, musí být vlastník přepravní soustavy a provozovatel skladovacího zařízení, kteří jsou součástí vertikálně integrovaných podniků, nezávislí, přinejmenším pokud jde o jejich právní formu, organizaci a rozhodování, na ostatních činnostech, které nesouvisejí s přepravou, distribucí a skladováním.
Tento článek se použije pouze na skladovací zařízení, která jsou technicky nebo hospodářsky nezbytná k poskytování účinného přístupu k soustavě pro účely dodávek zákazníkům podle článku 33.
Pro zajištění nezávislosti vlastníka přepravní soustavy a provozovatele skladovacího zařízení podle odstavce 1 platí tato minimální kritéria:
osoby odpovědné za řízení vlastníka přepravní soustavy a provozovatele skladovacího zařízení nesmějí mít účast na těch podnikových strukturách integrovaného plynárenského podniku, které přímo či nepřímo odpovídají za každodenní provoz výroby (těžby) a dodávek zemního plynu;
je třeba přijmout vhodná opatření zajišťující, aby byly brány v úvahu odborné zájmy osob odpovědných za řízení vlastníka přepravní soustavy a provozovatele skladovacího zařízení, a to způsobem, jímž je zajištěno, že jsou schopny jednat nezávisle;
provozovatel skladovacího zařízení má účinná rozhodovací práva nezávislá na integrovaném plynárenském podniku, pokud jde o aktiva potřebná pro provoz, údržbu nebo rozvoj skladovacího zařízení. Tím není vyloučena existence vhodných koordinačních mechanismů zajišťujících ochranu práv mateřské společnosti na dohled nad řízením a hospodařením, pokud jde o návratnost aktiv v dceřiné společnosti, která jsou nepřímo regulována v souladu s čl. 41 odst. 6. To umožňuje mateřské společnosti zejména schvalovat roční finanční plán nebo jakýkoli rovnocenný nástroj provozovatele skladovacího zařízení a stanovovat paušální limity pro úroveň zadluženosti své dceřiné společnosti. Neumožňuje to mateřské společnosti vydávat pokyny týkající se běžného provozu, ani pokud jde o jednotlivá rozhodnutí týkající se výstavby nebo modernizace skladovacích zařízení, která nepřekračují podmínky schváleného finančního plánu nebo jakéhokoli rovnocenného nástroje; a
vlastník přepravní soustavy a provozovatel skladovacího zařízení vypracují program shody, který stanoví opatření přijímaná za účelem vyloučení diskriminačního chování, a zajistí dostatečné sledování plnění tohoto programu. Program shody stanoví konkrétní povinnosti zaměstnanců potřebné pro splnění těchto cílů. Osoba nebo subjekt pověřený sledováním programu shody předkládá regulačnímu orgánu výroční zprávu, která obsahuje popis přijatých opatření a která se zveřejňuje.
Článek 16
Zachování důvěrnosti z hlediska provozovatelů přepravní soustavy a vlastníků přepravní soustavy
KAPITOLA IV
NEZÁVISLÝ PROVOZOVATEL PŘEPRAVNÍ SOUSTAVY
Článek 17
Majetek, zařízení, zaměstnanci a identita
Provozovatelé přepravní soustavy musí být vybaveni veškerými lidskými, technickými, fyzickými a finančními zdroji potřebnými pro plnění svých povinností podle této směrnice a v rámci provádění přepravy zemního plynu, zejména:
aktiva nezbytná pro přepravu zemního plynu, včetně přepravní soustavy, vlastní provozovatel přepravní soustavy;
zaměstnanci nezbytní pro provádění přepravy zemného plynu, včetně plnění všech podnikových úkolů, jsou zaměstnáni provozovatelem přepravní soustavy;
zapůjčování zaměstnanců a poskytování služeb ze strany a ve prospěch jakýchkoli jiných částí vertikálně integrovaného podniku se zakazují. Provozovatel přenosové soustavy může poskytovat služby vertikálně integrovanému podniku, pokud:
poskytování těchto služeb nediskriminuje uživatele soustavy, je dostupné všem uživatelům soustavy za stejných podmínek a neomezuje či nenarušuje hospodářskou soutěž ve výrobě nebo dodávkách ani této hospodářské soutěži nebrání;
podmínky poskytování těchto služeb byly schváleny regulačním orgánem;
aniž jsou dotčena rozhodnutí dozorčího orgánu podle článku 20, musí mít provozovatel přepravní soustavy k dispozici v řádné době odpovídající finanční zdroje na budoucí investiční projekty nebo na nahrazení existujících aktiv poskytnuté vertikálně integrovaným podnikem po podání příslušné žádosti ze strany provozovatele přepravní soustavy.
Kromě činností uvedených v článku 13 zahrnuje provádění přepravy zemního plynu alespoň tyto činnosti:
zastupování provozovatele přepravní soustavy a kontakty s třetími osobami a regulačními orgány;
zastupování provozovatele přepravní soustavy v rámci Evropské sítě provozovatelů přepravních soustav pro zemní plyn (dále jen „síť ENTSO pro zemní plyn“);
udělování a správa přístupu pro třetí osoby, přičemž nesmí docházet k diskriminaci určitých uživatelů soustavy nebo určitých skupin uživatelů soustavy;
vybírání veškerých poplatků souvisejících s přepravní soustavou, včetně poplatků za přístup, vyrovnávacích poplatků za pomocné služby, jako například úpravu plynu, nákup služeb (náklady na vyrovnávání, energie na ztráty);
provoz, údržba a rozvoj bezpečné, efektivní a hospodárné přepravní soustavy;
investiční plánování zajišťující dlouhodobou schopnost soustavy uspokojovat přiměřenou poptávku a zaručovat bezpečnost dodávek;
zřizování vhodných společných podniků, včetně společných podniků za účasti jednoho nebo více provozovatelů přepravní soustavy, burz pro obchodování se zemním plynem a dalších důležitých subjektů, jejichž cílem je vytváření regionálních trhů nebo podpora liberalizačních procesů; a
všechny podnikové služby, včetně právních služeb, účetnictví a služeb informačních technologií.
Článek 18
Nezávislost provozovatele přepravní soustavy
Aniž jsou dotčena rozhodnutí dozorčího orgánu podle článku 20, musí mít provozovatel přepravní soustavy:
účinná rozhodovací práva, nezávislá na vertikálně integrovaném podniku, pokud jde o aktiva nutná k provozu, udržování nebo rozvoji přepravní soustavy; a
oprávnění získávat peníze na kapitálovém trhu, zejména půjčováním a navyšováním kapitálu.
Článek 19
Nezávislost pracovníků a vedení provozovatele přepravní soustavy
Regulačnímu orgánu se oznámí identita a podmínky funkčního období, doba trvání a ukončení funkčního období osob navržených dozorčím orgánem pro jmenování nebo obnovení jmenování jako osob odpovědných za výkonné řízení nebo jako členů správních orgánů provozovatele přepravní soustavy, jakož i důvody pro jakékoli navrhované rozhodnutí o ukončení tohoto funkčního období. Tyto podmínky a rozhodnutí, na které odkazuje odstavec 1, se stávají závaznými pouze v případě, že do tří týdnů od oznámení nevznesl regulační orgán proti nim námitku.
Regulační orgán může vznést námitku proti rozhodnutí podle odstavce 1:
objeví-li se pochybnosti ohledně odborné nezávislosti navržené osoby odpovědné za řízení nebo člena správních orgánů, nebo
v případě předčasného ukončení funkčního období, existují-li pochybnosti o jeho důvodnosti.
Ustanovení odstavce 3 se vztahují na většinu osob odpovědných za řízení nebo členů správních orgánů provozovatele přepravní soustavy.
Osoby odpovědné za řízení nebo členové správních orgánů provozovatele přepravní soustavy, na které se nevztahují ustanovení odstavce 3, nesmí ve vertikálně integrovaném podniku vykonávat žádnou řídící nebo jinou relevantní činnost po dobu alespoň šesti měsíců před svým jmenováním.
Ustanovení prvního pododstavce tohoto odstavce a odstavce 4 až 7 se vztahují na všechny osoby, jež patří k výkonnému řízení, a na osoby jim přímo podřízené v záležitostech týkajících se provozu, údržby a rozvoje sítě.
Článek 20
Dozorčí orgán
Ustanovení čl. 19 odst. 2 prvního pododstavce a čl. 19 odst. 3 až 7 se použijí alespoň na takový počet členů dozorčího orgánu, který je o jeden nižší než polovina všech jeho členů.
Ustanovení čl. 19 odst. 2 druhého pododstavce písm. b) se použije na všechny členy dozorčího orgánu.
Článek 21
Program shody a kontrolor shody
Kontrolor shody má na starosti:
sledování provádění programu shody;
vypracování výroční zprávy uvádějící opatření přijatá k provedení programu shody a její předložení regulačnímu orgánu;
podávání zpráv dozorčímu orgánu a podávání doporučení k programu shody a jeho provádění;
oznamování veškerých podstatných porušení předpisů v souvislosti s prováděním programu shody regulačnímu orgánu; a
podávání zpráv regulačnímu orgánu o jakýchkoli obchodních a finančních vztazích mezi vertikálně integrovaným podnikem a provozovatelem přepravní soustavy.
Kontrolor shody se může účastnit všech zasedání řídících nebo správních orgánů provozovatele přepravní soustavy a dozorčího orgánu a valného shromáždění. Kontrolor shody se účastní všech zasedání, která se zabývají těmito otázkami:
podmínkami přístupu k síti definovanými v nařízení (ES) č. 715/2009, zejména pokud jde o sazby, služby přístupu třetích stran, přidělování kapacit a řešení nedostatku kapacity, transparentnost, vyvažování a druhotné trhy;
projekty prováděnými s cílem provozovat, udržovat a rozvíjet přepravní soustavu, včetně investic do nových připojení k přepravní soustavě, rozšiřování kapacity a optimalizace stávající kapacity;
nákup nebo prodej energie nutné pro provoz přepravní soustavy.
Článek 22
Rozvoj sítě a pravomoci k přijímání investičních rozhodnutí
Desetiletý plán rozvoje sítě zejména:
pro potřeby účastníků trhu naznačuje, kterou hlavní přepravní infrastrukturu je třeba vybudovat nebo modernizovat v průběhu příštích deseti let;
zahrnuje veškeré investice, o nichž již bylo rozhodnuto, a určuje nové investice, které musí být provedeny v příštích třech letech; a
stanovuje časový rámec pro všechny investiční projekty.
V případech, kdy provozovatel přepravní soustavy, s výjimkou důvodů vyšší moci, neprovede investici, která měla být podle desetiletého plánu rozvoje sítě provedena v příštích třech letech, členské státy zajistí, aby se regulační orgán zavázal přijmout alespoň jedno z níže uvedených opatření, s cílem zajistit provedení dané investice, pokud je tato investice na základě nejnovějšího desetiletého plánu rozvoje sítě stále relevantní:
požádat provozovatele přepravní soustavy o provedení daných investic,
zorganizovat nabídkové řízení otevřené libovolným investorům týkající se dané investice, nebo
zavázat provozovatele přepravní soustavy, aby přijal navýšení kapitálu k financování nutných investic a umožnil nezávislým investorům účastnit se daného kapitálu.
Pokud regulační orgán využije svého oprávnění podle prvního pododstavce písm. b), může zavázat provozovatele přepravní soustavy, aby souhlasil s jedním nebo více z následujících opatření:
financování jakoukoli třetí osobou,
výstavbu jakoukoli třetí osobou,
budování nových vlastních aktiv,
provoz nových vlastních aktiv.
Provozovatel přepravní soustavy poskytne investorům veškeré informace nutné pro uskutečnění investice, připojí nová aktiva k přepravní síti a obecně vyvine co největší úsilí na podporu provádění investičního projektu.
Příslušná finanční ujednání podléhají schválení regulačním orgánem.
Článek 23
Pravomoci přijímat rozhodnutí ohledně připojení skladovacích zařízení, zařízení na znovuzplynování LNG a průmyslových zákazníků k přepravní soustavě
KAPITOLA V
DISTRIBUCE A DODÁVKY
Článek 24
Určení provozovatelů distribuční soustavy
Členské státy určí nebo požádají podniky, které vlastní distribuční soustavy nebo za ně odpovídají, aby na dobu, která má být stanovena členskými státy a s přihlédnutím k účinnosti a hospodářské rovnováze, určily jednoho nebo více provozovatelů distribuční soustavy, a zajistí, aby provozovatelé distribuční soustavy jednali v souladu s články 25, 26 a 27.
Článek 25
Úkoly provozovatelů distribuční soustavy
Článek 26
Oddělení provozovatelů distribuční soustavy
Kromě požadavků odstavce 1 musí být provozovatel distribuční soustavy, který je součástí vertikálně integrovaného podniku, nezávislý na ostatních činnostech, které nesouvisejí s distribucí, a to pokud jde o organizaci a rozhodování. Pro dosažení výše uvedených požadavků se použijí tato minimální kritéria:
osoby odpovědné za řízení provozovatele distribuční soustavy nesmí být zapojeny do těch podnikových struktur integrovaného plynárenského podniku, které přímo nebo nepřímo odpovídají za každodenní provoz výroby (těžby), přepravy a dodávek zemního plynu;
je třeba přijmout vhodná opatření zajišťující, aby byly brány v úvahu odborné zájmy osob odpovědných za řízení provozovatele distribuční soustavy, a to způsobem, jež zajistí, že jsou schopny jednat nezávisle;
provozovatel distribuční soustavy musí mít účinná rozhodovací práva nezávislá na integrovaném plynárenském podniku, pokud jde o majetek potřebný pro provoz, údržbu nebo rozvoj sítě. K plnění těchto úkolů musí mít provozovatel distribuční soustavy k dispozici potřebné zdroje, včetně lidských, technických, finančních a fyzických zdrojů. Nemělo by to bránit existenci náležitých koordinačních mechanismů zajišťujících ochranu práv mateřské společnosti na dohled nad řízením a hospodařením, pokud jde o návratnost aktiv v dceřiné společnosti, která jsou nepřímo regulována v souladu s čl. 41 odst. 6. To umožňuje mateřské společnosti zejména schvalovat roční finanční plán nebo jakýkoli rovnocenný nástroj provozovatele distribuční soustavy a stanovovat paušální limity pro úroveň zadluženosti své dceřiné společnosti. Neumožňuje to mateřské společnosti vydávat pokyny týkající se každodenního provozu, ani pokud jde o jednotlivá rozhodnutí týkající se výstavby nebo modernizace distribučního vedení, která nepřekračují podmínky schváleného finančního plánu nebo jakéhokoli rovnocenného nástroje; a
provozovatel distribuční soustavy musí vypracovat program shody, který stanoví opatření přijímaná za účelem vyloučení diskriminačního chování, a zajistí dostatečné sledování plnění tohoto programu. Program shody stanoví konkrétní povinnosti zaměstnanců potřebné pro splnění tohoto cíle. Osoba nebo subjekt pověřený sledováním programu shody, kontrolor shody provozovatele distribuční soustavy, předkládá regulačnímu orgánu uvedenému v čl. 39 odst. 1 výroční zprávu, která obsahuje popis přijatých opatření a která se zveřejňuje. Kontrolor shody provozovatele distribuční soustavy musí být v zájmu plnění svých úkolů plně nezávislý a musí mít přístup ke všem nezbytným informacím provozovatele distribuční soustavy i případných podniků ve skupině.
Článek 27
Povinnost provozovatelů distribuční soustavy zachovávat důvěrnost
Článek 28
Uzavřené distribuční soustavy
Členské státy mohou národním regulačním orgánům nebo jiným příslušným orgánům uložit, aby soustavu, která distribuuje plyn v rámci geograficky vymezené průmyslové či obchodní zóny nebo zóny sdílených služeb a která nezajišťuje, aniž je dotčen odstavec 4, dodávky pro zákazníky v domácnostech, klasifikovaly jako uzavřenou distribuční soustavu, pokud:
je provoz či výrobní proces uživatelů této soustavy ze zvláštních technických či bezpečnostních důvodů integrován; nebo
soustava distribuuje plyn především vlastníkovi nebo provozovateli soustavy nebo jejich podnikům ve skupině.
Článek 29
Kombinovaný provozovatel soustavy
Ustanovení čl. 26 odst. 1 nebrání činnosti kombinovaného provozovatele přepravní soustavy, zařízení LNG, skladovacího zařízení a distribuční soustavy, pokud tento provozovatel dodržuje ustanovení čl. 9 odst. 1, článků 14 a 15 nebo kapitoly IV nebo pokud se na něj vztahuje čl. 49 odst. 6.
KAPITOLA VI
ODDĚLENÍ ÚČETNICTVÍ A JEHO TRANSPARENTNOST
Článek 30
Právo na přístup k účetnictví
Článek 31
Oddělení účetnictví
Plynárenské podniky bez ohledu na režim vlastnictví nebo právní formu vypracují, předloží k auditu a zveřejní své roční účetní závěrky v souladu s ustanoveními vnitrostátních právních předpisů o ročních účetních závěrkách společností s ručením omezeným přijatých podle čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978, založené na čl. 44 odst. 2 písm. g) Smlouvy ( *2 ), o ročních účetních závěrkách některých forem společností ( 7 ).
Podniky, které nemají zákonnou povinnost zveřejňovat své roční účetní závěrky, uchovávají jedno vyhotovení účetní závěrky k dispozici pro veřejnost ve svém sídle.
KAPITOLA VII
ORGANIZACE PŘÍSTUPU K SOUSTAVĚ
Článek 32
Přístup třetích osob
Článek 33
Přístup ke skladování
Pro organizaci přístupu ke skladovacím zařízením a skladování v potrubí, je-li to technicky nebo hospodářsky nezbytné k poskytování účinného přístupu k soustavě pro účely dodávek zákazníkům, jakož i pro organizaci přístupu k pomocným službám mohou členské státy zvolit buď jeden z postupů uvedených v odstavcích 3 a 4, nebo oba. Tyto postupy se uplatňují v souladu s objektivními, transparentními a nediskriminačními kritérii.
Regulační orgány, stanoví-li tak členský stát, nebo členské státy vymezí a zveřejní kritéria, která umožní stanovit, jaký režim přístupu se použije pro skladovací zařízení a skladování v potrubí. Členské státy zveřejní nebo provozovatelům skladovacího zařízení a přepravní soustavy uloží povinnost, aby zveřejnili, která skladovací zařízení nebo které jejich části a které skladování v potrubí jsou nabízeny podle různých postupů uvedených v odstavcích 3 a 4.
Povinností uvedenou v druhé větě druhého pododstavce není dotčeno právo volby, jež členským státům přiznává první pododstavec.
V případě sjednaného přístupu přijmou členské státy nebo pokud tak členský stát stanovil jeho regulační orgány, nezbytná opatření, aby plynárenským podnikům a oprávněným zákazníkům z oblasti pokryté propojenou soustavou nebo mimo ni umožnily sjednat přístup ke skladovacím zařízením a skladování v potrubí, je-li to technicky nebo hospodářsky nezbytné k poskytování účinného přístupu k soustavě, jakož i pro organizaci přístupu k jiným pomocným službám. Strany jsou povinny sjednat svůj přístup ke skladování, skladování v potrubí a jiným pomocným službám v dobré víře.
Smlouvy o přístupu ke skladování, skladování v potrubí a jiným pomocným službám se sjednávají s odpovídajícím provozovatelem skladovacího zařízení nebo plynárenským podnikem. Regulační orgány, stanoví-li tak členský stát, nebo členské státy požadují, aby provozovatelé skladovacího zařízení a plynárenské podniky zveřejnili své hlavní obchodní podmínky pro využívání skladování, skladování v potrubí a jiných pomocných služeb do 1. ledna 2005 a poté každý rok.
Vypracovávání podmínek uvedených ve druhém pododstavci konzultují provozovatelé skladovacích zařízení a plynárenské podniky s uživateli soustavy.
Článek 34
Přístup k těžebním plynovodním sítím
Přístup uvedený v odstavci 1 je poskytován způsobem určeným členským státem v souladu s odpovídajícími právními nástroji. Členské státy uplatňují cíle spravedlivého a otevřeného přístupu, dosažení konkurenčního trhu se zemním plynem a ochrany před zneužíváním dominantního postavení, s přihlédnutím k bezpečnosti a pravidelnosti dodávek, objemu, který je nebo může být celkově dostupný, a k ochraně životního prostředí. V úvahu je možné vzít:
nezbytnost odmítnout přístup, pokud existuje neslučitelnost technických specifikací, kterou nelze přiměřeným způsobem překonat;
nezbytnost zabránit obtížím, které nelze přiměřeným způsobem překonat a které by mohly nepříznivě ovlivnit efektivitu současné a plánované budoucí výroby (těžby) uhlovodíků, včetně nalezišť s nízkou ekonomickou návratností;
nezbytnost respektovat řádně odůvodněné přiměřené potřeby vlastníka nebo provozovatele těžební plynovodní sítě ohledně dopravy a zpracování plynu a zájmy všech ostatních uživatelů těžební plynovodní sítě nebo souvisejících zpracovatelských nebo manipulačních zařízení, které by mohly být dotčeny; a
nezbytnost uplatňovat vnitrostátní právní a správní předpisy týkající se udělování povolení k výrobě (těžbě) nebo rozvoji těžební plynovodní sítě v souladu s právem Společenství.
Článek 35
Odmítnutí přístupu
Článek 36
Nová infrastruktura
Větším novým plynárenským infrastrukturám, například propojovacímu vedení, zařízením LNG a skladovacím zařízením mohou být na základě žádosti uděleny na vymezenou dobu výjimky z článků 9, 32, 33 a 34 a čl. 41 odst. 6, 8 a 10 za těchto podmínek:
investice musí zlepšit hospodářskou soutěž v dodávkách plynu a bezpečnost dodávek;
úroveň rizika spojeného s investicí musí být taková, že k investici by bez udělení výjimky nedošlo;
infrastruktura musí být vlastněna fyzickou nebo právnickou osobou, která je alespoň ve své právní formě oddělena od provozovatelů soustav, v jejichž soustavách bude infrastruktura vybudována;
od uživatelů dané infrastruktury budou vybírány poplatky; a
výjimka nesmí být na újmu hospodářské soutěži na relevantních trzích, u nichž se očekává, že budou investicí dotčeny, efektivnímu fungování unijního vnitřního trhu se zemním plynem, účinnému fungování dotčených regulovaných soustav nebo bezpečnosti dodávek zemního plynu v Unii.
Před přijetím rozhodnutí o výjimce konzultuje vnitrostátní regulační orgán nebo případně jiný příslušný orgán členského státu:
vnitrostátní regulační orgány členských států, u jejichž trhů se očekává, že budou novou infrastrukturou dotčeny; a
příslušné orgány třetích zemí, v nichž je příslušná infrastruktura připojena k síti Unie spadající do jurisdikce členského státu a začíná nebo končí ve třetí zemi nebo v několika třetích zemích.
Pokud konzultované orgány třetích zemí na konzultaci v přiměřené době nebo ve stanovené lhůtě nepřesahující tři měsíce nezareagují, může dotčený vnitrostátní regulační orgán přijmout nezbytné rozhodnutí.
Nachází-li se příslušná infrastruktura na území více než jednoho členského státu, může agentura, vydat poradní stanovisko pro regulační orgány dotčených členských států, které by mohlo být základem jejich rozhodnutí, a to do dvou měsíců od data, kdy byla u posledního regulačního orgánu podána žádost o udělení výjimky.
Pokud všechny dotčené regulační orgány dosáhnou shody ohledně žádosti o výjimku v průběhu šesti měsíců ode dne, kdy ji obdržel poslední z regulačních orgánů, informují o svém rozhodnutí agenturu. Jestliže je dotčená infrastruktura dálkovým přepravním plynovodem mezi členským státem a třetí zemí, může regulační orgán nebo případně jiný příslušný orgán členského státu, v němž se nachází první propojovací bod se sítí členských států, před přijetím rozhodnutí o výjimce konzultovat příslušný orgán této třetí země s cílem zajistit v případě dotčené infrastruktury jednotné uplatňování této směrnice na území tohoto členského státu a případně v teritoriálním moři tohoto členského státu. Pokud konzultovaný orgán třetí země na konzultaci v přiměřené době nebo ve stanovené lhůtě nepřesahující tři měsíce nezareaguje, může dotčený vnitrostátní regulační orgán přijmout nezbytné rozhodnutí.
Agentura vykonává úkoly svěřené tímto článkem regulačním orgánům dotčeného členského státu podle tohoto článku:
pokud všechny příslušné regulační orgány nedokázaly dosáhnout dohody do šesti měsíců ode dne, kdy žádost o výjimku obdržel poslední z těchto regulačních orgánů, nebo
pokud o to společně požádají dotčené regulační orgány.
Všechny příslušné regulační orgány mohou společně požádat, aby byla lhůta uvedená v třetím pododstavci písm. a) prodloužena nejvýše o tři měsíce.
Výjimka se může vztahovat k celé kapacitě nebo části kapacity nové infrastruktury nebo stávající infrastruktury s významně zvýšenou kapacitou.
Při rozhodování o udělení výjimky musí být v každém jednotlivém případě posouzena potřeba stanovit podmínky ohledně délky trvání výjimky a nediskriminačního přístupu k infrastruktuře. Při rozhodování o těchto podmínkách se zejména zohlední dodatečná kapacita, která má být vybudována, nebo změny stávající kapacity, časový horizont projektu a vnitrostátní podmínky.
Před poskytnutím výjimky stanoví regulační orgán pravidla a mechanismy pro správu a přidělování kapacity. Tato pravidla musí vyžadovat, aby všichni potenciální uživatelé infrastruktury byli vyzváni k tomu, aby projevili zájem na nasmlouvání kapacity před tím, než je kapacita v nové infrastruktuře přidělena, a to rovněž pro vlastní potřebu. Regulační orgán musí vyžadovat, aby pravidla pro řízení překročení kapacity zahrnovala povinnost nabídnout nevyužitou kapacitu na trhu, a aby uživatelé infrastruktury byli oprávněni k obchodování se svými smluvními kapacitami na sekundárním trhu. Při hodnocení kritérií uvedených v odst. 1 písm. a), b) a e) tohoto článku zohlední regulační orgán výsledky postupu přidělování kapacity.
Rozhodnutí o výjimce, včetně podmínek uvedených v druhém pododstavci tohoto odstavce, se řádně odůvodní a zveřejní.
Regulační orgán předá Komisi kopii každé žádosti o výjimku neprodleně po jejím obdržení. Příslušný orgán Komisi neprodleně oznámí rozhodnutí společně se všemi důležitými informacemi, které se k němu vztahují. Tyto informace mohou být Komisi předloženy v souhrnné podobě, aby mohla Komise přijmout podložené rozhodnutí. Tyto informace obsahují zejména
přesné důvody, na jejichž základě regulační orgán nebo členský stát udělil nebo zamítl výjimku, spolu s odkazem na přesný právní základ, na němž se toto rozhodnutí zakládá, včetně finančních údajů odůvodňujících potřebu výjimky;
vypracovanou analýzu dopadu udělení výjimky na hospodářskou soutěž a efektivní fungování vnitřního trhu se zemním plynem;
důvody pro délku trvání výjimky a podíl na celkové kapacitě dotyčné plynárenské infrastruktury, pro kterou je výjimka udělena;
výsledek konzultací s dotčenými regulačními orgány, pokud se výjimka vztahuje na propojovací vedení; a
přínos infrastruktury k diverzifikaci dodávek plynu.
Ve lhůtě dvou měsíců, ode dne obdržení oznámení, může Komise přijmout rozhodnutí ukládající regulačnímu orgánu, aby rozhodnutí o udělení výjimky změnil nebo zrušil. Pokud si Komise vyžádá doplňující informace, může být tato dvouměsíční lhůta prodloužena o další dva měsíce. Tato dodatečná lhůta začíná běžet prvním dnem po obdržení úplných informací. Původní dvouměsíční lhůta může být rovněž prodloužena se společným souhlasem Komise a regulačního orgánu.
Nejsou-li požadované informace poskytnuty ve lhůtě stanovené v žádosti, považuje se oznámení za vzaté zpět, ledaže před uplynutím uvedené lhůty je lhůta buď prodloužena se společným souhlasem Komise a regulačního orgánu, nebo regulační orgán v řádně odůvodněném prohlášení informuje Komisi, že považuje oznámení za úplné.
Regulační orgán do jednoho měsíce splní rozhodnutí Komise o změně nebo zrušení rozhodnutí o výjimce a uvědomí o tom Komisi.
Komise zachová důvěrnost citlivých obchodních informací.
Souhlas Komise s rozhodnutím o výjimce pozbývá účinku dva roky od jeho přijetí, pokud do té doby nezačala výstavba infrastruktury, a pět let po jeho přijetí, pokud v té době ještě infrastruktura nebyla uvedena do provozu, pokud Komise nerozhodne, že veškeré zpoždění je způsobeno závažnými překážkami mimo kontrolu osoby, jíž byla výjimka udělena.
Článek 37
Otevírání trhu a vzájemnost
Členské státy zajistí, aby za oprávněné zákazníky byli považováni:
do 1. července 2004 oprávnění zákazníci stanovení v čl. 18 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/30/ES ze dne 22. června 1998 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem ( 8 ). Členské státy zveřejní do 31. ledna každého roku kritéria pro definování těchto oprávněných zákazníků;
nejpozději od 1. července 2004 všichni zákazníci mimo domácnosti;
od 1. července 2007 všichni zákazníci.
Aby se předešlo nerovnováze při otevírání trhů se zemním plynem:
smlouvy na dodávky s oprávněným zákazníkem v soustavě jiného členského státu se nezakazují, je-li zákazník považován za oprávněného v obou daných soustavách; a
pokud jsou odmítnuty transakce popsané v písmenu a) kvůli tomu, že zákazník je oprávněný jen v jedné z obou soustav, může Komise s přihlédnutím k situaci na trhu a k obecnému zájmu nařídit odmítající straně provést požadované dodávky na žádost některého z členských států, v nichž se soustavy nacházejí.
Článek 38
Přímá vedení
Členské státy přijmou nezbytná opatření, která umožní
plynárenským podnikům usazeným na jejich území zásobovat oprávněné zákazníky prostřednictvím přímých vedení; a
každému oprávněnému zákazníkovi usazenému na jejich území, aby byl plynárenskými podniky zásobován prostřednictvím přímých vedení.
KAPITOLA VIII
NÁRODNÍ REGULAČNÍ ORGÁNY
Článek 39
Určení regulačních orgánů a jejich nezávislost
Členské státy zaručí nezávislost regulačního orgánu a zajistí, aby své pravomoci vykonával nestranně a transparentně. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby při plnění svých regulačních úkolů svěřených mu touto směrnicí a souvisejícími právními předpisy regulační orgán:
byl právně odlišný od jakéhokoli jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu a na něm funkčně nezávislý,
zajistil, aby jeho zaměstnanci a osoby odpovědné za jeho řízení
jednali nezávisle na jakémkoli tržním zájmu a
při plnění svých regulačních úkolů nevyhledávali ani nepřijímali přímé pokyny od vlády nebo jiného veřejnoprávního nebo soukromoprávního subjektu. Tímto požadavkem není dotčena případná úzká spolupráce s jinými příslušnými vnitrostátními orgány nebo všeobecné politické pokyny, které byly vydány příslušnou vládou a které se netýkají regulačních pravomocí a povinností podle článku 41.
Za účelem ochrany nezávislosti regulačního orgánu členské státy zejména zajistí, aby:
regulační orgány mohl přijímat samostatná rozhodnutí nezávisle na jakémkoli politickém subjektu a měl samostatné roční rozpočtové prostředky, autonomii při plnění přiděleného rozpočtu a odpovídající lidské i finanční zdroje pro výkon svých povinností; a
členové rady regulačního orgánu nebo – pokud regulační orgán radu nemá – nejvyššího vedení regulačního orgánu byli jmenováni na pevně stanovenou dobu v délce pěti až sedmi let, kterou lze jednou prodloužit.
S ohledem na písm. b) prvního pododstavce, členské státy zajistí vhodný rotační systém pro radu nebo nejvyšší vedení. Členy rady nebo nejvyššího vedení, pokud regulační orgán radu nemá, je během jejich funkčního období možné z funkce odvolat jen v případě, že již neplní podmínky stanovené v tomto článku nebo se dopustili pochybení podle vnitrostátního práva.
Článek 40
Obecné cíle regulačních orgánů
Při plnění regulačních úkolů stanovených v této směrnici přijme regulační orgán v rámci svých povinností a pravomocí stanovených v článku 41, a to případně v úzké konzultaci s dalšími příslušnými vnitrostátními orgány, včetně orgánů pro hospodářskou soutěž, a aniž jsou dotčeny jejich pravomoci, veškerá vhodná opatření k dosažení těchto cílů:
podpora – v úzké spolupráci s agenturou, regulačními orgány dalších členských států a s Komisí – konkurenceschopného, bezpečného a environmentálně udržitelného vnitřního trhu se zemním plynem v rámci Společenství, účinné otevření trhu pro všechny zákazníky a dodavatele ve Společenství a zajištění vhodných podmínek pro to, aby plynárenské sítě fungovaly účinně, spolehlivě a zohledňovaly dlouhodobé cíle;
rozvoj konkurenceschopných a řádně fungujících regionálních trhů v rámci Společenství za účelem dosažení cíle uvedeného v písmenu a);
odstranění překážek bránících obchodování se zemním plynem mezi členskými státy, včetně rozvoje vhodných přeshraničních přepravních kapacit k uspokojení poptávky a posilování integrace vnitrostátních trhů, což může usnadnit toky zemního plynu po celém Společenství;
pomoc v úsilí o rozvoj bezpečných, spolehlivých a efektivních nediskriminačních soustav orientovaných na spotřebitele při nejnižších možných nákladech, včetně podpory energetické účinnosti a přiměřenosti, a v souladu s cíli všeobecné energetické politiky podpora energetické účinnosti a integrace výroby (těžby) plynu z obnovitelných zdrojů energie s malou i velkou kapacitou a distribuovaná výroba jak v přepravních, tak distribučních sítích;
usnadnění přístupu nového výrobního zdroje do sítě, zejména odstranění překážek, které by mohly bránit přístupu nových subjektů vstupujících na trh a plynu z obnovitelných zdrojů energie;
zajištění toho, aby byly provozovatelům a uživatelům soustavy poskytovány vhodné podněty, jak krátkodobě, tak dlouhodobě, ke zvyšování účinnosti soustav a k podpoře integrace trhu;
zajištění toho, aby zákazníci měli prospěch z účinného fungování příslušného vnitrostátního trhu, podpora účinné hospodářské soutěže a zabezpečení ochrany spotřebitele;
pomoc při dosahování vysokých standardů veřejné služby v oblasti zemního plynu, přispívání k ochraně zranitelných zákazníků a ke slučitelnosti postupů při výměně údajů potřebných pro přechod zákazníka k novému dodavateli.
Článek 41
Povinnosti a pravomoci regulačních orgánů
Regulační orgán má tyto povinnosti:
stanovovat nebo schvalovat sazby za přepravu a distribuci nebo metody jejich výpočtu, a to při dodržování transparentních kritérií;
zajistit, aby provozovatelé přepravní a distribuční soustavy a případně vlastníci soustavy, jakož i jakékoli plynárenské podniky plnily své povinnosti vyplývající z této směrnice a z dalších příslušných právních předpisů Společenství, včetně těch, které se týkají přeshraničních otázek;
spolupracovat na přeshraničních otázkách s regulačním orgánem nebo orgány příslušných členských států a s agenturou. Pokud jde o infrastrukturu vedoucí do třetí země a z ní, regulační orgán členského státu, v němž se nachází první propojovací bod se sítí členských států, může po konzultaci s regulačními orgány dalších dotčených členských států spolupracovat s příslušnými orgány dané třetí země s cílem zajistit v případě této infrastruktury jednotné uplatňování této směrnice na území členských států;
dodržovat a provádět jakákoli relevantní právně závazná rozhodnutí agentury a Komise;
každoročně podávat příslušným orgánům členských států, agentuře a Komisi zprávu o činnosti a plnění svých povinností. Tato zpráva musí obsahovat přijatá opatření a dosažené výsledky ve vztahu k jednotlivým úkolům uvedeným v tomto článku;
zajistit, aby nedocházelo k žádným vzájemným subvencím mezi přepravními, distribučními, skladovacími, LNG a dodavatelskými činnostmi;
sledovat investiční plány provozovatelů přepravní soustavy a posuzovat ve své výroční zprávě investiční plány provozovatelů přepravní soustavy, pokud jde o jejich soulad s plánem rozvoje sítě pro celé Společenství uvedeným v čl. 8 odst. 3 písm. b) nařízení (ES) č. 715/2009; toto posouzení může obsahovat doporučení na úpravu těchto investičních plánů;
sledovat dodržování pravidel pro bezpečnost a spolehlivost sítě a přezkoumávat dosažené výsledky v této oblasti a dále stanovovat nebo schvalovat standardy a požadavky na kvalitu služeb a dodávek nebo přispívat k jejímu dosažení spolu s dalšími příslušnými orgány;
sledovat úroveň transparentnosti, včetně velkoobchodních cen, a zajistit, aby plynárenské podniky dodržovaly povinnost transparentnosti;
sledovat stupeň a účinnost otevřenosti trhu a stupeň hospodářské soutěže na velkoobchodní a maloobchodní úrovni, včetně burz pro obchodování se zemním plynem, cen pro zákazníky z domácností včetně systémů placení záloh, počtu případů přechodu k jinému dodavateli, počtu případů odpojení, poplatků za údržbu a její provádění a stížností zákazníků z domácností, jakož i jakákoli narušení nebo omezení hospodářské soutěže, včetně poskytování veškerých relevantních informací a předkládání veškerých relevantních případů příslušným orgánům pro hospodářskou soutěž;
sledovat výskyt omezujících smluvních podmínek, včetně doložek o výlučnosti, které by mohly bránit velkoodběratelům mimo domácnosti souběžně uzavírat smlouvy s více dodavateli nebo mohou tuto jejich možnost omezit. Národní regulační orgány o této praxi případně informují vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž;
respektovat smluvní svobodu, pokud jde o smlouvy na přerušitelné dodávky a o dlouhodobé smlouvy, pokud jsou slučitelné s právními předpisy a politikami Společenství;
sledovat čas, který provozovatelé přepravní a distribuční soustavy potřebují na připojení a provedení oprav;
sledovat a přezkoumávat podmínky přístupu ke skladování, skladování v potrubí a k jiným pomocným službám uvedeným v článku 33. Je-li režim přístupu ke skladování definován podle čl. 33 odst. 3, nezahrnuje tento úkol přezkum sazeb;
spolu s dalšími příslušnými orgány pomáhat zajišťovat účinnost a prosazování opatření na ochranu spotřebitele, včetně opatření stanovených v příloze I;
zveřejňovat alespoň jednou ročně doporučení o souladu dodavatelských cen s článkem 3 a předávat je případně orgánům pro hospodářskou soutěž;
zajišťovat přístup k údajům o spotřebě zákazníků, umožnění dobrovolného používání snadno srozumitelného harmonizovaného formátu na vnitrostátní úrovni pro údaje o spotřebě a rychlý přístup všech zákazníků k těmto údajům podle písm. h přílohy I);
sledovat provádění pravidel, která se týkají úlohy a povinností provozovatelů přepravní soustavy, provozovatelů distribuční soustavy, dodavatelů a zákazníků a dalších účastníků trhu podle nařízení (ES) č. 715/2009;
sledovat řádné uplatňování kritérií, která určují, zda se na skladovací zařízení vztahuje čl. 33 odst. 3, nebo čl. 33 odst. 4; a
sledovat provádění ochranných opatření uvedených v článku 46;
přispívat ke slučitelnosti postupů pro výměnu údajů týkajících se nejvýznamnějších tržních procesů na regionální úrovni; a
plnit povinnosti stanovené v článku 3, čl. 5 odst. 7 a článcích 14 až 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 ( 9 ).
Pokud je to v některém členském státě stanoveno, mohou být povinnosti sledování uvedené v odstavci 1 prováděny jinými orgány než regulačním orgánem. V takovém případě se informace, které jsou výsledkem takového sledování, zpřístupní co nejdříve regulačnímu orgánu.
Při zachování své nezávislosti, aniž jsou dotčeny konkrétní pravomoci regulačního orgánu, a v souladu se zásadou zlepšování právní úpravy, regulační orgán při výkonu povinností uvedených v odstavci 1, je-li to vhodné, konzultuje s provozovateli přepravní soustavy a případně úzce spolupracuje s jinými relevantními vnitrostátními orgány.
Žádné schválení ze strany regulačního orgánu nebo agentury podle této směrnice nebrání tomu, aby v budoucnu regulační orgány v řádně odůvodněných případech použily své pravomoci podle tohoto článku nebo aby jakýkoli jiný příslušný orgán nebo Komise uložily sankce.
Je-li podle článku 14 určen nezávislý provozovatel soustavy, musí regulační orgán vedle povinností, které má plnit podle odstavce 1 tohoto článku, rovněž:
sledovat dodržování povinností, které pro vlastníka přepravní soustavy a nezávislého provozovatele soustavy vyplývají z tohoto článku, a v souladu s odst. 4 písm. d) ukládat sankce za jejich nedodržení;
sledovat vztahy a komunikaci mezi nezávislým provozovatelem soustavy a vlastníkem přepravní soustavy s cílem zajistit, aby nezávislý provozovatel soustavy plnil své povinnosti, a zejména schvalovat smlouvy a jednat jako orgán pro řešení sporů mezi nezávislým provozovatelem soustavy a vlastníkem přepravní soustavy, pokud jde o případné stížnosti podané kteroukoli ze stran podle odstavce 11;
aniž je dotčen postup podle čl. 14 odst. 2 písm. c), ve vztahu k prvnímu desetiletému plánu rozvoje sítě schvalovat investiční plány a víceletý plán rozvoje sítě předkládaný každoročně nezávislým provozovatelem soustavy;
zajistit, aby sazby za přístup k síti vybírané nezávislými provozovateli soustavy zahrnovaly odměnu pro vlastníka nebo vlastníky sítě, která je přiměřená užívání majetku tvořícího danou síť a jakýmkoli novým investicím do tohoto majetku, pokud jsou vynaloženy hospodárně a efektivně; a
mít pravomoc provádět inspekce, včetně inspekcí neohlášených, v prostorách vlastníka přepravní soustavy a nezávislého provozovatele soustavy.
Členské státy zajistí, aby regulačním orgánům byly uděleny pravomoci, které jim umožní účinně a rychle plnit povinnosti uvedené v odstavcích 1, 3 a 6. Za tímto účelem má regulační orgán alespoň tyto pravomoci:
vydávat závazná rozhodnutí týkající se plynárenských podniků;
provádět šetření týkající se fungování trhů se zemním plynem a rozhodovat o jakýchkoli nutných a přiměřených opatřeních na podporu účinné hospodářské soutěže a zajištění řádného fungování trhu, a ukládat tato opatření. Pokud je to vhodné, má regulační orgán rovněž pravomoc spolupracovat při provádění šetření souvisejících správními předpisy o hospodářské soutěži s vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž a regulačními orgány pro finanční trhy nebo Komisí;
vyžadovat od plynárenských podniků jakékoli informace, jež jsou důležité pro plnění jeho úkolů, včetně odůvodnění odmítnutí povolit přístup třetím stranám, a jakékoli informace o opatřeních nezbytných pro posílení sítě;
ukládat účinné, přiměřené a odrazující sankce plynárenským podnikům, které neplní své povinnosti vyplývající z této směrnice nebo z jakýchkoli relevantních právně závazných rozhodnutí regulačního orgánu nebo agentury, nebo uložení takových sankcí navrhnout příslušnému soudu. To zahrnuje pravomoc ukládat nebo navrhovat uložení sankcí až do výše 10 % ročního obratu provozovatele přepravní soustavy nebo 10 % ročního obratu vertikálně integrovaného podniku vůči provozovateli přepravní soustavy nebo případně vertikálně integrovanému podniku za neplnění příslušných povinností podle této směrnice; a
mít odpovídající pravomoci k provádění šetření a vydávání pokynů při řešení sporů podle odstavců 11 a 12.
Pokud byl určen provozovatel přepravní soustavy v souladu s kapitolou IV, musí mít regulační orgán kromě povinností a pravomocí podle odstavců 1 a 4 tohoto článku alespoň tyto povinnosti a pravomoci:
ukládat sankce v souladu s odst. 4 písm. d) za diskriminační chování ve prospěch vertikálně integrovaného podniku;
sledovat komunikaci mezi provozovatelem přepravní soustavy a vertikálně integrovaným podnikem s cílem zajistit, aby provozovatel přepravní soustavy plnil své povinnosti;
vystupovat jako orgán pro řešení sporů mezi vertikálně integrovaným podnikem a provozovatelem přepravní soustavy, pokud jde o jakoukoli stížnost podle odstavce 11;
sledovat obchodní a finanční vztahy, včetně půjček mezi vertikálně integrovaným podnikem a provozovatelem přepravní soustavy;
schvalovat veškeré obchodní a finanční dohody mezi vertikálně integrovaným podnikem a provozovatelem přepravní soustavy za předpokladu, že tyto dohody jsou v souladu s tržními podmínkami;
požadovat odůvodnění ze strany vertikálně integrovaného podniku, pokud obdrží oznámení od kontrolora shody v souladu s čl. 21 odst. 4. Takové odůvodnění obsahuje zejména důkazní materiály o tom, že nenastalo žádné diskriminační chování zvýhodňující vertikálně integrovaný podnik;
provádět inspekce, včetně neohlášených inspekcí, v prostorách vertikálně integrovaného podniku a provozovatele přepravní soustavy; a
zadat všechny nebo konkrétní úkoly provozovatele přepravní soustavy nezávislému provozovateli soustavy jmenovanému v souladu s článkem 14 v případě trvalého neplnění povinností podle této směrnice ze strany provozovatele přepravní soustavy, zejména v případě opakovaného diskriminačního chování ve prospěch vertikálně integrovaného podniku.
Regulační orgány jsou odpovědné za stanovování nebo schvalování alespoň metod používaných pro výpočet nebo stanovení podmínek s dostatečným předstihem předtím, než vstoupí v platnost, pro
připojení a přístup k vnitrostátním sítím, včetně sazeb za přepravu a distribuci a podmínek přístupu k zařízením LNG a sazeb za tento přístup. Tyto sazby nebo metody musí umožňovat provádění nezbytných investic do sítí a zařízení LNG tak, aby díky těmto investicím bylo možné zabezpečit rentabilitu sítí a zařízení LNG;
poskytování vyrovnávacích služeb, které jsou realizovány co nejhospodárněji a poskytují vhodné podněty pro uživatele sítě, aby vyrovnávali úroveň dodávaného a odebíraného zemního plynu. Vyrovnávací služby musí být poskytovány spravedlivým a nediskriminačním způsobem a být založené na objektivních kritériích; a
přístup k přeshraničním infrastrukturám, včetně postupů pro přidělování kapacity a řízení přetížení.
Článek 42
Regulační režim pro přeshraniční otázky
Regulační orgány spolupracují přinejmenším na regionální úrovni s cílem:
podporovat tvorbu provozních ujednání vedoucích k umožnění optimálního řízení sítě, podpoře společných burz pro obchodování se zemním plynem a k přidělování přeshraničních kapacit a s cílem umožnit odpovídající úroveň propojovací kapacity, mimo jiné prostřednictvím nových propojení, v rámci regionu a mezi regiony, s cílem umožnit rozvoj účinné hospodářské soutěže a zlepšení bezpečnosti dodávek, aniž by docházelo k diskriminaci mezi dodavatelskými podniky z různých členských států;
koordinovat vypracování všech kodexů sítě pro příslušné provozovatele přepravních soustav a další účastníky na trhu; a
koordinovat vypracování pravidel pro řízení přetížení.
Článek 43
Dodržování rámcových pokynů
Pokud se Komise rozhodla danou věc dále projednat, nejpozději do čtyř měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí vydá konečné rozhodnutí:
nevznášet námitky proti rozhodnutí regulačního orgánu; nebo
vyžadující, aby dotčený regulační orgán zrušil své rozhodnutí, má-li za to, že rámcové pokyny nebyly dodrženy.
Článek 44
Vedení záznamů
KAPITOLA IX
MALOOBCHODNÍ TRHY
Článek 45
Maloobchodní trhy
V zájmu snadnějšího vzniku dobře fungujících a transparentních maloobchodních trhů ve Společenství zajistí členské státy, aby byly úloha a povinnosti provozovatelů přepravní soustavy, provozovatelů distribuční soustavy, dodavatelských podniků, zákazníků a případně dalších účastníků trhu vymezeny, pokud jde o smluvní ujednání, závazky vůči zákazníkům, pravidla pro předávání údajů a zúčtování, vlastnictví údajů a odpovědnost za měření.
Tato pravidla se zveřejní a vytvoří s cílem usnadnit přístup zákazníků a dodavatelů k sítím, přičemž podléhají přezkumu ze strany regulačních orgánů nebo jiných příslušných vnitrostátních orgánů.
KAPITOLA X
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 46
Ochranná opatření
Článek 47
Rovné podmínky
Článek 48
Výjimky z platebních závazků „ber nebo plať“
Pokud se plynárenský podnik dostal nebo se domnívá, že by se mohl dostat, do vážných hospodářských a finančních obtíží v důsledku platebních závazků „ber nebo plať“, převzatých na základě jedné nebo více smluv o nákupu plynu, může zaslat příslušnému členskému státu nebo určenému příslušnému orgánu žádost o udělení dočasné výjimky z článku 32. Podle volby členského státu jsou žádosti podávány podle jednotlivých případů buď před zamítnutím přístupu k soustavě, nebo po něm. Členské státy mohou nechat na plynárenském podniku, zda podá žádost před zamítnutím přístupu k soustavě nebo po něm. Pokud plynárenský podnik odmítne přístup, musí být žádost podána neprodleně. K žádosti musí být přiloženy veškeré potřebné informace o povaze a rozsahu obtíží a o snahách podniknutých plynárenským podnikem k jejich vyřešení.
Pokud se nenabízí žádné jiné přiměřené řešení, může členský stát nebo určený příslušný orgán s přihlédnutím k odstavci 3 rozhodnout o udělení výjimky.
Členský stát nebo určený příslušný orgán neprodleně oznámí Komisi své rozhodnutí o udělení výjimky spolu se všemi potřebnými informacemi. Tyto informace mohou být Komisi předloženy v souhrnné podobě, aby mohla Komise přijmout odůvodněné rozhodnutí. Do osmi týdnů po obdržení oznámení může Komise požádat členské státy nebo určené příslušné orgány, aby změnily nebo zrušily rozhodnutí o udělení výjimky.
Pokud dotyčný určený regulační orgán nebo členský stát uvedené žádosti ve lhůtě čtyř týdnů nevyhoví, přijme Komise konečné rozhodnutí neprodleně poradním postupem podle čl. 51 odst. 2.
Komise zachová důvěrnost citlivých obchodních informací.
Při rozhodování o výjimkách uvedených v odstavci 1 vezme členský stát nebo určený příslušný orgán a Komise v úvahu zejména tato kritéria:
cíl, spočívající v dosažení konkurenčního trhu s plynem;
potřebu plnit povinnosti veřejné služby a zajistit bezpečnost dodávek;
postavení plynárenského podniku na trhu s plynem a skutečný stav hospodářské soutěže na tomto trhu;
závažnost hospodářských a finančních obtíží, na které narážejí plynárenské podniky a podniky zabývající se přepravou nebo oprávnění zákazníci;
data podpisu a podmínky dané smlouvy nebo smluv, včetně toho, do jaké míry umožňují přihlížet k vývoji trhu;
úsilí vynaložené při řešení problému;
míru, v jaké podnik při převzetí dotyčných platebních závazků „ber nebo plať“ mohl, s ohledem na tuto směrnici, přiměřeným způsobem předvídat, že mohou vzniknout vážné obtíže;
úroveň propojení soustavy s ostatními soustavami a stupeň součinnosti těchto soustav; a
důsledky, jaké by mělo udělení výjimky na řádné uplatňování této směrnice, pokud jde o bezproblémové fungování vnitřního trhu se zemním plynem.
Rozhodnutí o žádosti o výjimku týkající se platebních smluv „ber nebo plať“ uzavřených před 4. srpnem 2003 by neměla vést k situaci, v níž je nemožné nalézt jiná rentabilní odbytiště. V každém případě se obtíže nepovažují za závažné, pokud prodej zemního plynu neklesne pod úroveň záruk minimálního odběru obsažených ve smlouvách o nákupu plynu „ber nebo plať“ anebo pokud daná smlouva o nákupu plynu „ber nebo plať“ může být změněna nebo plynárenský podnik je schopen nalézt jiná odbytiště.
Článek 48a
Technické dohody týkající se provozování dálkových přepravních plynovodů
Touto směrnicí není dotčena možnost, aby provozovatelé přepravní soustavy nebo jiné hospodářské subjekty ponechali v platnosti nebo uzavřeli technické dohody o otázkách týkajících se provozování dálkových přepravních plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, pokud jsou tyto dohody slučitelné s právem Unie a relevantními rozhodnutími vnitrostátních regulačních orgánů dotčených členských států. Tyto dohody se oznámí regulačním orgánům dotčených členských států.
Článek 49
Vznikající a izolované trhy
Členské státy, které nejsou přímo napojeny na propojenou soustavu jiného členského státu a které mají pouze jednoho hlavního vnějšího dodavatele, se mohou odchýlit od článků 4, 9, 37 nebo 38. Dodavatelský podnik, jehož podíl na trhu je vyšší než 75 %, se považuje za hlavního dodavatele. Každá taková výjimka pozbývá platnosti v okamžiku, kdy alespoň jedna z podmínek uvedených v tomto pododstavci není splněna. Každá taková výjimka se musí oznámit Komisi.
Kypr se může odchýlit od článků 4, 9, 37 nebo 38. Tato výjimka pozbývá platnosti v okamžiku, kdy Kypr přestane splňovat podmínky izolovaného trhu.
Články 4, 9, 37 nebo 38 se nevztahují na Estonsko, Lotyšsko a Finsko, dokud se kterýkoli z těchto států přímo nenapojí na propojenou soustavu jiného členského státu, než je Estonsko, Lotyšsko, Litva nebo Finsko. Tímto pododstavcem nejsou dotčeny výjimky podle prvního pododstavce.
Členský stát, který má právo na přiznání statutu vznikajícího trhu a který by se v důsledku provádění této směrnice dostal do vážných obtíží, se může odchýlit od článků 4 a 9, čl. 13 odst. 1 a 3, článků 14 a 24, čl. 25 odst. 5, článků 26, 31 a 32, čl. 37 odst. 1 nebo článku 38. Tato výjimka pozbývá platnosti v okamžiku, kdy členský stát již nemá právo na přiznání statutu vznikajícího trhu. Každá taková výjimka se musí oznámit Komisi.
Kypr se může odchýlit od článků 4 a 9, čl. 13 odst. 1 a 3, článků 14 a 24, čl. 25 odst. 5, článků 26, 31 a 32, čl. 37 odst. 1 nebo článku 38. Tato výjimka pozbývá platnosti v okamžiku, kdy Kypr přestane splňovat podmínky izolovaného trhu.
Komise může udělit výjimku uvedenou v odstavci 4 zejména s přihlédnutím k těmto kritériím:
Pokud jde o plynárenskou infrastrukturu jinou než distribuční, lze výjimku udělit, pouze pokud v této oblasti není vytvořena žádná plynárenská infrastruktura nebo byla vytvořena před méně než deseti lety. Dočasná výjimka nesmí překročit deset let od prvních dodávek plynu do této oblasti.
Pokud jde o distribuční infrastrukturu, lze výjimku udělit na období, které nesmí přesáhnout 20 let od prvních dodávek plynu prostřednictvím uvedené infrastruktury do této oblasti.
Článek 49a
Výjimky týkající se dálkových přepravních plynovodů vedoucích do třetích zemí a z nich
Výjimka je časově omezená na nejvýše 20 let na základě objektivního odůvodnění, přičemž ji lze v odůvodněných případech prodloužit, a může být vázána na podmínky přispívající ke splnění výše uvedených podmínek.
Tyto výjimky se nevztahují na dálkové přepravní plynovody mezi členským státem a třetí zemí, která má povinnost provést tuto směrnici ve svém právním řádu a která ji v něm účinně provádí na základě dohody uzavřené s Unií.
Na žádost dotčených členských států se může Komise rozhodnout, že bude jednat jako pozorovatel při konzultacích mezi členským státem, na jehož území se nachází první připojovací bod, a třetí zemí, týkajících se jednotného uplatňování této směrnice na území a v teritoriálním moři členského státu, v němž se nachází první propojovací bod, včetně udělení výjimek pro tyto dálkové přepravní plynovody.
Článek 49b
Zmocnění
Toto oznámení zahrnuje relevantní dokumentaci a údaje o tom, jakými ustanoveními se mají jednání zabývat nebo jaká ustanovení mají být opětovně předmětem jednání, jakož i cíle jednání a jakékoli další relevantní informace, a je předáno Komisi alespoň pět měsíců před zamýšleným zahájením jednání.
V návaznosti na oznámení podle odstavce 2 přijme Komise rozhodnutí, jímž členskému státu udělí oprávnění zahájit formální jednání se třetí zemí ohledně části dohody, která může mít dopad na společná pravidla Unie, ledaže se domnívá, že by zahájení těchto jednání:
bylo v rozporu s právem Unie, čímž se nemyslí nesrovnalosti vyplývající z rozdělení pravomocí mezi Unii a členské státy;
narušovalo fungování vnitřního trhu se zemním plynem, hospodářskou soutěž nebo bezpečnost dodávek v členském státě nebo v Unii;
ohrožovalo cíle probíhajících jednání o mezivládních dohodách vedených Unií se třetí zemí;
bylo diskriminační.
Článek 50
Přezkum
Pokud Komise ve zprávě uvedené v čl. 52 odst. 6 dospěje k závěru, že vzhledem k účinnému způsobu, jakým byl uskutečňován přístup k síti v členském státě, který dává prostor pro zcela účinný, nediskriminační a neztížený přístup k síti, nejsou určité povinnosti uložené touto směrnicí podnikům (včetně povinností týkajících se právního oddělení provozovatelů distribuční soustavy) úměrné sledovanému cíli, může dotyčný členský stát podat Komisi žádost o osvobození od daného požadavku.
Členský stát oznámí tuto žádost neprodleně Komisi spolu s veškerými významnými informacemi nezbytnými k prokázání, že závěr obsažený ve zprávě o zabezpečení účinného přístupu k síti bude dodržen.
Do tří měsíců po obdržení oznámení vydá Komise stanovisko k žádosti dotyčného členského státu a případně předloží Evropskému parlamentu a Radě návrhy na změnu odpovídajících ustanovení této směrnice. V návrzích na změnu směrnice může Komise navrhnout osvobození dotyčného členského státu od daných požadavků za podmínky, že členský stát případně provádí stejně účinná opatření.
Článek 51
Výbor
Článek 52
Podávání zpráv
Komise sleduje a posuzuje uplatňování této směrnice a předkládá zprávu o celkovém pokroku Evropskému parlamentu a Radě jako přílohu ke zprávě o pokroku energetické unie uvedené v článku 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ( 11 ).
Článek 53
Zrušovací ustanovení
Směrnice 2003/55/ES se zrušuje s účinkem ode dne 3. března 2011, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení a uplatňování uvedené směrnice. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze II.
Článek 54
Provedení
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do dne 3. března 2011. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Členské státy budou tyto předpisy používat ode dne 3. března 2011, s výjimkou článku 11, který budou používat ode dne 3. března 2013.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
Článek 55
Vstup v platnost
Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 56
Určení
Tato směrnice je určena členským státům.
PŘÍLOHA I
OPATŘENÍ NA OCHRANU SPOTŘEBITELE
|
1. |
Aniž jsou dotčeny předpisy Společenství o ochraně spotřebitele, zejména směrnice 97/7/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku ( 12 ) a směrnice Rady 93/13/ES ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách ( 13 ), měla by opatření uvedená v článku 3 zákazníkům zabezpečit, aby
a)
měli právo uzavřít se svým poskytovatelem služeb v plynárenství smlouvu, která obsahuje:
—
totožnost a adresu dodavatele;
—
poskytované služby, nabízenou úroveň kvality služeb, jakož i lhůtu pro počáteční připojení;
—
nabízené druhy služeb údržby;
—
prostředky, kterými je možné získávat aktuální informace o všech uplatňovaných sazbách a poplatcích za údržbu;
—
trvání smlouvy, podmínky, za nichž je možné služby nebo smlouvu obnovit nebo zrušit, a případnou možnost bezplatného odstoupení od smlouvy;
—
jakékoli náhrady a odškodnění, které se uplatňují na smluvní službu v případě, že není dodržena úroveň kvality, včetně nesprávného nebo zpožděného účtování;
—
metodu zahajovacích procedur pro řešení sporů v souladu s písmenem (f);a
—
informace o právech spotřebitele, včetně informací o vyřizování stížností a všech informací podle tohoto písmene sdělené jasnou formou prostřednictvím vyúčtování a internetových stránek plynárenských společností.
Podmínky musí být spravedlivé a dobře známé předem. V každém případě by se tyto informace měly poskytovat před uzavřením nebo potvrzením smlouvy. Pokud se smlouvy uzavírají prostřednictvím zprostředkovatelů, poskytují se uvedené informace taktéž před uzavřením smlouvy;
b)
dostávali přiměřené informace o každém úmyslu změnit smluvní podmínky a informace o svém právu na odstoupení v případě jejího vypovězení. Poskytovatelé služeb svým zákazníkům přímo a včas oznamují každé zvýšení poplatků ve vhodnou dobu, nejpozději jedno běžné zúčtovací období poté, co zvýšení nabude účinku, a to transparentním a srozumitelným způsobem. Členské státy zajistí, aby zákazníci mohli svobodně odstupovat od smluv, pokud nesouhlasí s novými podmínkami, které jim oznámil jejich poskytovatel služeb v plynárenství;
c)
dostávali transparentní informace o uplatňovaných cenách a sazbách a o standardních podmínkách týkajících se přístupu a používání služeb v plynárenství;
d)
jim byla poskytována široká nabídka způsobů plateb, která nebude nepřiměřeně diskriminovat žádné zákazníky a jakékoliv systémy placení záloh musí být spravedlivé a přiměřeně odrážet pravděpodobnou spotřebu. Jakýkoli rozdíl v podmínkách musí odrážet náklady dodavatele týkající se různých platebních režimů. Obecné podmínky musí být korektní a transparentní. Poskytují se v jasném a srozumitelném jazyce a neobsahují mimosmluvní překážky, jež by bránily uplatnění práv zákazníků, např. nadměrnou smluvní dokumentací. Zákazníci musí být chráněni před nepoctivými a zavádějícími způsoby prodeje;
e)
jim nebyl účtován poplatek při změně dodavatele;
f)
měli prospěch z transparentních, jednoduchých a levných postupů pro vyřizování stížností. Zejména musí mít všichni spotřebitelé právo na dobrou úroveň služeb a vyřízení stížností ze strany poskytovatele plynárenských služeb. Tyto postupy mimosoudního urovnávání sporů umožňují, aby spory byly vyřešeny spravedlivě a rychle, nejlépe ve lhůtě tří měsíců, a v odůvodněných případech zabezpečují systém odškodnění nebo náhrady. Tyto postupy by měly, kdykoli-je to možné, být v souladu se zásadami stanovenými v doporučení Komise 98/257/ES ze dne 30. března 1998 o zásadách pro orgány odpovědné za mimosoudní urovnání sporů spotřebitelů ( 14 );
g)
při připojení k plynárenské soustavě byli informováni o svých právech týkajících se dodávek zemního plynu specifikované kvality za přijatelné ceny podle platných vnitrostátních právních předpisů;
h)
měli k dispozici údaje o své spotřebě a mohli na základě výslovného souhlasu a zdarma poskytnout kterémukoli podniku s dodavatelskou licencí přístup ke svým měřeným údajům. Strana odpovídající za správu údajů je povinna tyto údaje podniku vydat. Členské státy určí formát těchto údajů a postup, jakým dodavatelé a spotřebitelé budou mít k těmto údajům přístup. Za tuto službu nesmějí být spotřebiteli účtovány žádné další náklady;
i)
byli řádně informováni o skutečné spotřebě plynu a nákladech na ni, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu plynu. Informace se podávají v dostatečném časovém rámci, který bere v úvahu možnosti měřicího zařízení spotřebitelů. Řádně se zohlední nákladová efektivita takových opatření. Za tuto službu nesmějí být spotřebiteli účtovány žádné další náklady;
j)
obdrželi závěrečné vyúčtování po jakékoli změně dodavatele plynu nejpozději šest týdnů poté, co změna dodavatele proběhla. |
|
2. |
Členské státy zajistí zavedení inteligentních měřicích systémů, které podpoří aktivní účast spotřebitelů na trhu s dodávkami plynu. Zavedení těchto měřicích systémů může být podmíněno ekonomickým posouzením všech dlouhodobých nákladů a přínosů pro trh a jednotlivého spotřebitele nebo posouzením toho, jaký způsob inteligentního měření je nejhospodárnější a nejpatřičnější z hospodářského hlediska a jaký harmonogram jejich distribuce je proveditelný. Toto posouzení se uskuteční do 3. září 2012. Na základě tohoto posouzení členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který členské státy určí, připraví rozvrh pro zavedení inteligentních měřicích systémů. Členské státy nebo jakýkoli příslušný orgán, který členské státy určí, zajistí součinnost těchto měřicích systémů, které mají být zavedeny na jejich území, a řádně zohlední příslušné normy a osvědčené postupy, jakož i význam rozvoje vnitřního trhu se zemním plynem. |
PŘÍLOHA II
SROVNÁVACÍ TABULKA
|
Směrnice 2003/55/ES |
Tato směrnice |
|
Článek 1 |
Článek 1 |
|
Článek 2 |
Článek 2 |
|
Článek 3 |
Článek 3 |
|
Článek 4 |
Článek 4 |
|
Článek 5 |
Článek 5 |
|
— |
Článek 6 |
|
— |
Článek 7 |
|
Článek 6 |
Článek 8 |
|
Článek 9 |
Článek 9 |
|
Článek 7 |
Článek 10 |
|
— |
Článek 11 |
|
Článek 7 |
Článek 12 |
|
Článek 8 |
Článek 13 |
|
— |
Článek 14 |
|
— |
Článek 15 |
|
Článek 10 |
Článek 16 |
|
— |
Článek 17 |
|
— |
Článek 18 |
|
— |
Článek 19 |
|
— |
Článek 20 |
|
— |
Článek 21 |
|
— |
Článek 22 |
|
— |
Článek 23 |
|
Článek 11 |
Článek 24 |
|
Článek 12 |
Článek 25 |
|
Článek 13 |
Článek 26 |
|
Článek 14 |
Článek 27 |
|
Článek 15 |
Článek 29 |
|
Článek 16 |
Článek 30 |
|
Článek 17 |
Článek 31 |
|
Článek 18 |
Článek 32 |
|
Článek 19 |
Článek 33 |
|
Článek 20 |
Článek 34 |
|
Článek 21 |
Článek 35 |
|
Článek 22 |
Článek 36 |
|
Článek 23 |
Článek 37 |
|
Článek 24 |
Článek 38 |
|
Čl. 25 odst. 1 první a druhá věta |
Článek 39 |
|
— |
Článek 40 |
|
Článek 25 (zbývající ustanovení) |
Článek 41 |
|
— |
Článek 42 |
|
— |
Článek 43 |
|
— |
Článek 44 |
|
— |
Článek 45 |
|
Článek 26 |
Článek 46 |
|
— |
Článek 47 |
|
Článek 27 |
Článek 48 |
|
Článek 28 |
Článek 49 |
|
Článek 29 |
Článek 50 |
|
Článek 30 |
Článek 51 |
|
Článek 31 |
Článek 52 |
|
Článek 32 |
Článek 53 |
|
Článek 33 |
Článek 54 |
|
Článek 34 |
Článek 55 |
|
Článek 35 |
Článek 56 |
|
Příloha A |
Příloha I |
( *1 ) Název směrnice 83/349/EHS byl upraven s ohledem na přečíslování článků Smlouvy o založení Evropského společenství v souladu s článkem 12 Amsterodamské smlouvy; původní odkaz byl na čl. 54 odst. 3 písm. g).
( 1 ) Úř. věst. L 193, 18.7.1983, s. 1.
( 2 ) Úř. věst. L 145, 30.4.2004, s. 1.
( 3 ) Úř. věst. L 127, 29.4.2004, s. 92.
( 4 ) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 37.
( 5 ) Viz strana 55 v tomto čísle Úředního věstníku.
( 6 ) První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření (Úř. věst. L 65, 14.3.1968, s. 8).
( *2 ) Název směrnice 78/660/EHS byl upraven, aby se zohlednilo přečíslování článků Smlouvy o založení Evropského společenství v souladu s článkem 12 Amsterodamské smlouvy; původní odkaz byl k čl. 54 odst. 3 písm. g).
( 7 ) Úř. věst. L 222, 14.8.1978, s. 11.
( 8 ) Úř. věst. L 204, 21.7.1998, s. 1.
( 9 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/869 ze dne 30. května 2022, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě, mění nařízení (ES) č. 715/2009, (EU) 2019/942 a (EU) 2019/943 a směrnice 2009/73/ES a (EU) 2019/944 a zrušuje nařízení (EU) č. 347/2013 (Úř. věst. L 152, 3.6.2022, s. 45).
( 10 ) Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/684 ze dne 5. dubna 2017, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012/EU (Úř. věst. L 99, 12.4.2017, s. 1).
( 11 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).
( 12 ) Úř. věst. L 144, 4.6.1997, s. 19.
( 13 ) Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.
( 14 ) Úř. věst. L 115, 17.4.1998, s. 31.