2008/6/ESSměrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/6/ES ze dne 20. února 2008 , kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství
| Publikováno: | Úř. věst. L 52, 27.2.2008, s. 3-20 | Druh předpisu: | Směrnice |
| Přijato: | 20. února 2008 | Autor předpisu: | Evropský parlament; Rada Evropské unie |
| Platnost od: | 27. února 2008 | Nabývá účinnosti: | 27. února 2008 |
| Platnost předpisu: | Ano | Pozbývá platnosti: | |
Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.
Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu
|
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/6/ES ze dne 20. února 2008, (Úř. věst. L 052 27.2.2008, s. 3) |
Opraveno:
SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/6/ES
ze dne 20. února 2008,
kterou se mění směrnice 97/67/ES s ohledem na úplné dotvoření vnitřního trhu poštovních služeb Společenství
Článek 1
Směrnice 97/67/ES se mění takto:
1) Článek 1 se nahrazuje tímto:
„Článek 1
Tato směrnice stanoví společná pravidla, pokud jde o:
— podmínky poskytování poštovních služeb,
— poskytování všeobecných poštovních služeb ve Společenství,
— financování všeobecných služeb za podmínek zajišťujících trvalé poskytování těchto služeb,
— zásady tvorby sazeb a transparentnosti účtů pro poskytování všeobecných služeb,
— stanovení norem kvality pro poskytování všeobecných služeb a zavedení systému k zajištění jejich dodržování,
— harmonizaci technických norem,
— vytvoření nezávislých národních regulačních orgánů.“
2) Článek 2 se mění takto:
a) bod 1 se nahrazuje tímto:
„1) poštovními službami se rozumí služby zahrnující výběr, třídění, přepravu a dodávání poštovních zásilek;“;
b) vkládá se nový bod 1a:
„1a) poskytovatelem poštovních služeb se rozumí podnik poskytující jednu nebo více poštovních služeb;“;
c) v bodu 2 se slova „veřejnou poštovní sítí“ nahrazují slovy „poštovní sítí“;
d) bod 3 se nahrazuje tímto:
„3) přístupovými místy se rozumí fyzická zařízení, včetně poštovních schránek pro veřejnost umístěných na veřejné komunikaci nebo v budově, na budově nebo na pozemku poskytovatele nebo poskytovatelů poštovních služeb, kde mohou odesílatelé odevzdávat poštovní zásilky do poštovní sítě;“;
e) bod 4 se nahrazuje tímto:
„4) výběrem se rozumí sběr poštovních zásilek poskytovatelem poštovních služeb;“;
f) bod 6 se nahrazuje tímto:
„6) poštovní zásilkou se rozumí zásilka s adresou v konečné podobě, ve které má být poskytovatelem poštovních služeb dodána. Kromě listovních zásilek jsou to rovněž například knihy, katalogy, noviny, časopisy a poštovní balíky obsahující zboží s obchodní hodnotou či bez obchodní hodnoty;“;
g) bod 8 se zrušuje;
h) bod 12 se zrušuje;
i) bod 13 se nahrazuje tímto;
„13) poskytovatelem všeobecných služeb se rozumí veřejný nebo soukromý poskytovatel poštovních služeb poskytující všeobecné poštovní služby nebo jejich část v členském státě, jehož totožnost byla sdělena Komisi v souladu s článkem 4;“;
j) bod 14 se nahrazuje tímto:
„14) oprávněními se rozumí každé povolení ve formě „všeobecného oprávnění“ nebo „individuální licence“ podle níže uvedených definic, které stanoví práva a povinnosti specifické pro poštovní odvětví a dovoluje podnikům poskytovat poštovní služby a případně vytvářet nebo provozovat své sítě pro poskytování těchto služeb:
— „všeobecným oprávněním“ se rozumí oprávnění, bez ohledu na to, zda je regulováno „hromadnou licencí“ nebo obecnými právními předpisy, a bez ohledu na to, zda tato regulace vyžaduje registrační nebo deklarační postupy, které neukládá danému poskytovateli poštovních služeb povinnost obdržet výslovné rozhodnutí národního regulačního orgánu před uplatněním práv z oprávnění plynoucích,
— „individuální licencí“ se rozumí oprávnění udělené národním regulačním orgánem, které dává poskytovateli poštovních služeb specifická práva nebo které podřizuje provoz tohoto podniku zvláštním povinnostem podle potřeby doplňujícím všeobecné oprávnění, pokud poskytovatel poštovních služeb nemá právo uplatňovat daná práva, dokud neobdrží rozhodnutí národního regulačního orgánu;“;
k) bod 17 se nahrazuje tímto:
„17) uživatelem se rozumí jakákoli fyzická nebo právnická osoba mající prospěch z poskytování poštovních služeb jako odesílatel nebo adresát;“;
l) bod 19 se nahrazuje tímto:
„19) základními požadavky se rozumí obecné neekonomické aspekty, které mohou členský stát přimět k zavedení podmínek pro poskytování poštovních služeb. Těmito aspekty jsou listovní tajemství, bezpečnost sítě s ohledem na přepravu nebezpečných předmětů, dodržování pracovních podmínek a podmínek zaměstnání, systémy sociálního zabezpečení stanovené právními či správními předpisy nebo kolektivními smlouvami uzavřenými mezi vnitrostátními sociálními partnery v souladu s právem Společenství a s vnitrostátním právem a v odůvodněných případech ochrana dat, ochrana životního prostředí a územní plánování. Ochrana dat může zahrnovat ochranu osobních údajů, utajení předávaných nebo uložených informací a ochranu soukromí;“;
m) doplňuje se nový bod, který zní:
„20) službami poskytovanými za jednotnou sazbu: poštovní služby, jejichž sazba je uvedena v obecných podmínkách poskytovatele nebo poskytovatelů všeobecných služeb, a to pro jednotlivé poštovní zásilky.“
3) Článek 3 se mění takto:
a) v odstavci 3 se první pododstavec nahrazuje tímto:
„3. Členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby všeobecné služby byly zaručeny nejméně pět pracovních dnů v týdnu, s výjimkou okolností nebo zeměpisných podmínek považovaných za mimořádné, a aby zahrnovaly alespoň
— jeden výběr,
— jedno dodání do domu každé fyzické nebo právnické osoby, nebo odchylně, za podmínek stanovených národním regulačním orgánem, jedno dodání do příslušných zařízení.“;
b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:
„5. Národní regulační orgány mohou zvýšit hmotnostní limit pro pokrytí všeobecnými službami u poštovních balíků až na hmotnost nepřesahující 20 kg a mohou stanovit zvláštní opatření pro dodávání těchto balíků do domu.
Bez ohledu na hmotnostní limit poštovních balíků stanovený v rámci všeobecných služeb daného členského státu zajistí členské státy dodávání poštovních balíků přijatých z jiných členských států o hmotnosti do 20 kg na vlastním území.“;
c) odstavec 6 se nahrazuje tímto:
„6. Minimální a maximální rozměry uvedených poštovních zásilek jsou shodné s rozměry stanovenými v příslušných ustanoveních přijatých Světovou poštovní unií.“
4) Článek 4 se nahrazuje tímto:
„Článek 4
1. Jednotlivé členské státy zajistí zaručení poskytování všeobecných služeb a oznámí Komisi opatření přijatá ke splnění této povinnosti. Výbor uvedený v článku 21 je informován o opatřeních přijatých členskými státy k zajištění poskytování všeobecných služeb.
2. Členské státy mohou určit jeden či více podniků jakožto poskytovatele všeobecných služeb, aby byly všeobecné služby poskytovány na celém území daného státu. Členské státy mohou určit různé podniky k poskytování různých prvků všeobecných služeb nebo k pokrytí různých částí území daného státu. Přitom stanoví povinnosti a práva poskytovatelů všeobecných služeb v souladu s právem Společenství a zveřejní je. Členské státy přijmou zejména opatření k zajištění toho, aby podmínky, za nichž jsou všeobecné služby svěřovány, byly založeny na zásadách transparentnosti, nediskriminace a přiměřenosti, čímž bude zajištěno nepřetržité poskytování všeobecných služeb s ohledem na důležitou úlohu, kterou zastávají v oblasti sociální a územní soudržnosti.
Členské státy oznámí Komisi totožnost poskytovatele nebo poskytovatelů všeobecných služeb, které určí. Určení poskytovatele všeobecných služeb podléhá pravidelnému přezkumu a posuzuje se na základě podmínek a zásad uvedených v tomto článku. Členské státy však zajistí, aby délka trvání tohoto určení poskytovala dostatečně dlouhou dobu pro návratnost investic.“
5) Článek 5 odst. 2 se nahrazuje tímto:
„2. Ustanovení odstavce 1 nevylučují opatření přijatá členskými státy v souladu s požadavky týkajícími se obecného zájmu uznanými Smlouvou, zvláště články 30 a 46 této smlouvy, mimo jiné o veřejné mravnosti, veřejné bezpečnosti včetně vyšetřování trestných činů a veřejného pořádku.“
6) Článek 6 se nahrazuje tímto:
„Článek 6
Členské státy přijmou opatření, aby uživatelé a poskytovatelé poštovních služeb pravidelně dostávali od poskytovatele nebo poskytovatelů všeobecných služeb dostatečně podrobné a aktuální informace o určitých parametrech nabízených všeobecných služeb, zejména pokud jde o všeobecné podmínky přístupu k těmto službám, o cenu a o úroveň norem kvality. Tyto informace jsou vhodným způsobem zveřejňovány.
Členské státy uvědomí Komisi, jakým způsobem jsou poskytovány informace určené ke zveřejnění v souladu s prvním pododstavcem.“
7) Nadpis kapitoly 3 se mění takto:
„Financování všeobecných služeb“.
8) Článek 7 se nahrazuje tímto:
„Článek 7
1. Členské státy neudělí ani neponechají v platnosti výlučná nebo zvláštní práva k zavedení a poskytování poštovních služeb. Členské státy mohou financovat poskytování všeobecných služeb v souladu s jedním nebo více způsoby uvedenými v odstavcích 2, 3 a 4 nebo jakýmkoli jiným způsobem, který je v souladu se Smlouvou o ES.
2. Členské státy mohou zajistit poskytování všeobecných služeb prostřednictvím zadání veřejné zakázky na tyto služby v souladu s platnými pravidly a předpisy pro zadávání veřejných zakázek, včetně soutěžního dialogu nebo vyjednávacího řízení se zveřejněním oznámení o zakázce i bez něho podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby ( *1 ).
3. Pokud členský stát rozhodne, že povinnosti všeobecných služeb stanovené v této směrnici představují pro poskytovatele všeobecných služeb čisté náklady vypočítané s ohledem na přílohu I a představují nerovnou finanční zátěž, může zavést:
a) mechanismus náhrad poskytovaných dotyčnému podniku či dotyčným podnikům z veřejných prostředků nebo
b) mechanismus pro rozdělení čistých nákladů spojených s povinnostmi všeobecných služeb mezi poskytovatele služeb nebo uživatele.
4. Jestliže jsou čisté náklady rozděleny podle odst. 3 písm. b), mohou členské státy zřídit vyrovnávací fond, který může být financován z poplatků hrazených poskytovateli nebo uživateli služeb a je spravován pro tento účel subjektem nezávislým na osobě nebo osobách jej využívajících. Členské státy mohou udělení oprávnění poskytovatelům služeb podle čl. 9 odst. 2 podmínit povinností přispívat do tohoto fondu nebo dodržovat povinnosti všeobecných služeb. ►C2 Tímto způsobem lze financovat povinnosti všeobecných služeb uložené poskytovateli nebo poskytovatelům všeobecných služeb uvedené v článku 3. ◄
5. Členské státy zajistí dodržování zásady transparentnosti, nediskriminace a přiměřenosti při zřizování vyrovnávacího fondu a při stanovení výše finančních příspěvků uvedených v odstavcích 3 a 4. Rozhodnutí přijatá v souladu s odstavci 3 a 4 jsou založena na objektivních a ověřitelných kritériích a zveřejňují se.
9) Nadpis kapitoly 4 se mění takto:
„Podmínky pro poskytování poštovních služeb a přístup do sítě“.
10) Článek 9 se nahrazuje tímto:
„Článek 9
1. Pro služby, které nespadají do oblasti všeobecných služeb, mohou členské státy zavést všeobecná oprávnění v rozsahu nezbytném pro zaručení souladu se základními požadavky.
2. Pro služby, které spadají do oblasti všeobecných služeb, mohou členské státy zavést schvalovací postupy včetně individuálních licencí v rozsahu nezbytném pro zaručení souladu se základními požadavky a k zajištění poskytování všeobecných služeb.
Udělení oprávnění může
— být podmíněno povinnostmi všeobecných služeb,
— pokud je to nezbytné a opodstatněné, uložit požadavky na kvalitu, dostupnost a výkon odpovídajících služeb,
— být ve vhodných případech vázáno na povinnost finančního příspěvku do mechanismu rozdělení nákladů uvedeného v článku 7, je-li poskytování všeobecných služeb spojeno s čistými náklady a představuje pro poskytovatele všeobecných služeb určeného či určené podle článku 4 nespravedlivou zátěž,
— být ve vhodných případech vázáno na povinnost finančního příspěvku na provozní náklady národního regulačního orgánu podle článku 22,
— ve vhodných případech podléhat povinnosti dodržovat pracovní podmínky stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo tuto povinnost uložit.
Povinnosti a požadavky uvedené v první odrážce a v článku 3 lze stanovit pouze určeným poskytovatelům všeobecných služeb.
S výjimkou podniků, jež byly určeny provozovateli všeobecných služeb v souladu s článkem 4, oprávnění nesmí:
— být omezena, pokud jde o počet,
— pro stejné prvky všeobecných služeb nebo části území daného státu ukládat povinnosti všeobecných služeb a současně finanční příspěvky do mechanismu rozdělení nákladů,
— zdvojovat podmínky uložené podnikům na základě jiných vnitrostátních předpisů, které neupravují zvlášť příslušné odvětví,
— ukládat jiné technické nebo provozní podmínky než ty, které jsou nezbytné pro splnění povinností podle této směrnice.
3. Postupy, povinnosti a požadavky uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou transparentní, přístupné, nediskriminační, přiměřené, přesné a jednoznačné, jsou předem zveřejňovány a založeny na objektivních kritériích. Členské státy zajistí, aby důvody pro odmítnutí vydání nebo odnětí oprávnění jako celku nebo jeho části byly sděleny žadateli, a zavedou opravné prostředky.“
11) V článku 10 se odstavec 1 nahrazuje tímto:
„1. Evropský parlament a Rada přijmou na návrh Komise a na základě čl. 47 odst. 2, článků 55 a 95 Smlouvy opatření nutná pro harmonizaci postupů podle článku 9, který upravuje obchodní poskytování poštovních služeb veřejnosti.“
12) Článek 11 se nahrazuje tímto:
„Článek 11
Evropský parlament a Rada přijmou na návrh Komise a na základě čl. 47 odst. 2, článků 55 a 95 Smlouvy harmonizační opatření nutná pro zajištění přístupu uživatelů a poskytovatele či poskytovatelů poštovních služeb do poštovní sítě za transparentních a nediskriminačních podmínek.“
13) Vkládá se článek 11a, který zní:
„Článek 11a
Je-li to nezbytné pro ochranu zájmu uživatelů nebo pro podporu účinné hospodářské soutěže a s ohledem na vnitrostátní podmínky a vnitrostátní právní předpisy, zajistí členské státy dostupnost transparentních, nediskriminačních podmínek přístupu pro prvky poštovní infrastruktury nebo pro služby poskytované v rámci všeobecných služeb, jako je například systém poštovních směrovacích čísel, databáze adres, poštovní přihrádky, dodávací schránky, informace o změně adresy, služba dosílky, služba vrácení odesílateli. Tímto ustanovením není dotčeno právo členských států přijmout opatření k zajištění přístupu do poštovní sítě za transparentních, přiměřených a nediskriminačních podmínek.“
14) Článek 12 se nahrazuje tímto:
„Článek 12
Členské státy přijmou opatření, kterými zajistí, že sazby pro každou ze služeb tvořících součást všeobecných služeb budou v souladu s těmito zásadami:
— ceny musí být přijatelné a musí být takové, aby nezávisle na zeměpisné poloze a s ohledem na specifické vnitrostátní podmínky měli k poskytovaným službám přístup všichni uživatelé. Členské státy mohou ponechat v platnosti nebo zavést poskytování bezplatné poštovní služby pro potřeby nevidomých a slabozrakých,
— ceny musí vycházet z nákladů a vytvářet pobídky pro účinné poskytování všeobecných služeb. Je-li to nutné z důvodů veřejného zájmu, mohou členské státy rozhodnout, že by u služeb s cenou stanovenou za kus a pro jiné poštovní zásilky měla být uplatňována jednotná sazba na celém jejich území nebo pro přeshraniční poskytování služby,
— uplatňování jednotných sazeb nevylučuje právo poskytovatele či poskytovatelů všeobecných služeb uzavírat s uživateli individuální dohody o cenách,
— sazby musí být transparentní a nediskriminační,
— pokud poskytovatelé všeobecných služeb uplatňují zvláštní sazby, například u služeb pro podniky, odesílatele hromadných zásilek nebo subjekty sjednocující zásilky pocházející od různých uživatelů, uplatní zásady transparentnosti a nediskriminace jak u sazeb, tak i u souvisejících podmínek. Tyto sazby se spolu se souvisejícími podmínkami použijí stejně mezi různými třetími stranami i mezi třetími stranami a poskytovateli všeobecné poštovní služby poskytujícími rovnocenné služby. Všechny tyto sazby jsou rovněž k dispozici uživatelům, zejména jednotlivým uživatelům a malým a středním podnikům, posílajícím zásilky za srovnatelných podmínek.“
15) Článek 14 se mění takto:
a) odstavce 1, 2 a 3 se nahrazují tímto:
„1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění vedení účetnictví poskytovatelů všeobecných služeb v souladu s tímto článkem.
2. Poskytovatel či poskytovatelé všeobecných služeb vedou ve svých vnitřních účetních systémech oddělené účty s cílem zřetelně rozlišovat mezi veškerými službami a produkty, které jsou součástí všeobecných služeb, a těmi, které jejich součástí nejsou. Toto oddělení účetnictví se použije jako podklad při výpočtu čistých nákladů na všeobecné služby prováděném členskými státy. Tyto vnitřní účetní systémy se zakládají na důsledně uplatňovaných a objektivně odůvodnitelných zásadách nákladového účetnictví.
3. Aniž je dotčen odstavec 4, přiřazují účetní systémy podle odstavce 2 náklady takto:
a) náklady, které lze přímo přiřadit k jednotlivé službě nebo produktu, se takto přiřazují;
b) společné náklady, tj. náklady, které nelze přímo přiřadit k jednotlivé službě nebo produktu, se přiřazují takto:
i) pokud lze, přiřazují se společné náklady na základě přímé analýzy původu nákladů samých,
ii) není-li přímá analýza možná, přiřazují se kategorie společných nákladů na základě nepřímé vazby na jinou kategorii nákladů nebo skupinu kategorií nákladů, které lze přímo přiřadit nebo přičíst; nepřímá vazba se zakládá na srovnatelných strukturách nákladů,
iii) nelze-li použít přímé ani nepřímé přiřazení nákladů, přiřazují se kategorie nákladů na základě všeobecného přiřazujícího činitele vypočítaného pomocí poměru veškerých nákladů přímo nebo nepřímo přiřazených nebo přičtených jednotlivým všeobecným službám na jedné straně a ostatním službám na straně druhé,
iv) společné náklady, jež jsou nezbytné pro poskytování všeobecných služeb i jiných služeb, se přiřazují příslušným způsobem; v případě všeobecných služeb i v případě jiných služeb musí být použity stejné zásady nákladového rozpětí.“;
b) odstavec 8 se nahrazuje tímto:
„8. Pokud daný členský stát nevyužil finanční mechanismus pro poskytování všeobecných služeb, jak to umožňuje článek 7, a pokud se národní regulační orgán přesvědčí, že žádný z určených poskytovatelů všeobecných služeb v tomto členském státě není příjemcem státní pomoci, skryté anebo otevřené, a že hospodářská soutěž na trhu je plně účinná, může tento orgán rozhodnout, že neuplatní požadavky tohoto článku.“;
c) doplňují se tyto odstavce:
„9. Tento článek lze ovšem uplatnit na poskytovatele všeobecných služeb určeného před konečným datem úplného otevření trhu, nebyl-li určen žádný jiný poskytovatel či poskytovatelé všeobecných služeb. Národní regulační orgán předem uvědomí Komisi o přijímání všech takových rozhodnutí.
10. Členské státy mohou vyžadovat od těch poskytovatelů poštovních služeb, na něž se vztahuje povinnost přispívat do vyrovnávacího fondu, aby pro zajištění fungování fondu zavedli náležitě oddělené účty.“
16) Článek 16 se mění takto:
a) ve třetím pododstavci se druhá odrážka nahrazuje tímto:
„— Evropský parlament a Rada pro přeshraniční služby v rámci Společenství (viz příloha II). Budoucí přizpůsobení těchto norem technickému pokroku nebo vývoji trhu se provádí regulativním postupem s kontrolou podle článku 21 odst. 2.“;
b) čtvrtý pododstavec se nahrazuje tímto:
„Nezávislé sledování výkonu provádějí nejméně jednou za rok vnější orgány nezávislé na poskytovatelích všeobecných služeb za normalizovaných podmínek, které budou stanoveny regulativním postupem s kontrolou podle článku 21 odst. 2, a je předmětem zpráv uveřejňovaných nejméně jednou ročně.“
17) V článku 18 se odstavec 1 a 2 nahrazují tímto:
„1. V souladu s článkem 16 jsou normy kvality pro přeshraniční služby uvnitř Společenství stanoveny v příloze II.
2. Pokud to vyžadují výjimečné okolnosti týkající se infrastruktury nebo zeměpisných podmínek, mohou národní regulační orgány stanovit výjimky z norem kvality uvedených v příloze II. Stanoví-li národní regulační orgán takto výjimky, oznámí to bezodkladně Komisi. Komise předloží výboru uvedenému v článku 21 pro informaci výroční zprávu o oznámeních obdržených během předchozích 12 měsíců.“
18) Článek 19 se nahrazuje tímto:
„Článek 19
1. Aniž jsou dotčeny příslušné mezinárodní a vnitrostátní předpisy o systémech náhrad, členské státy zajistí, aby všichni poskytovatelé poštovních služeb zpřístupnili transparentní, jednoduché a nenákladné postupy pro projednávání reklamací uživatelů poštovních služeb, zejména v případech ztráty, úbytku, poškození nebo nesouladu s normami kvality (včetně postupů určování odpovědnosti v případech zahrnujících více než jednoho provozovatele).
Členské státy přijmou opatření k zajištění, aby postupy uvedené v prvním pododstavci umožňovaly spravedlivé a rychlé řešení sporů s poskytnutím odškodnění nebo náhrady v oprávněných případech.
Členské státy rovněž podporují rozvoj nezávislých mimosoudních systémů urovnávání sporů mezi poskytovateli poštovních služeb a uživateli.
2. Aniž jsou dotčeny jiné opravné prostředky nebo opatření k nápravě podle vnitrostátních právních předpisů a právních předpisů Společenství, zajistí členské státy, aby uživatelé jednající jednotlivě, nebo pokud to dovoluje vnitrostátní právo, společně s organizacemi zastupujícími zájmy uživatelů nebo spotřebitelů, mohli předložit příslušnému národnímu orgánu případy, kdy reklamace uživatelů na podniky poskytující poštovní služby, které jsou součástí všeobecných služeb, nebyly uspokojivě vyřešeny.
V souladu s článkem 16 členské státy zajistí, aby poskytovatelé všeobecných služeb a případně podniky poskytující služby, které jsou součástí všeobecných služeb, zveřejnili společně s výroční zprávou o sledování jejich výkonu informace o počtu reklamací a způsobu jejich vyřízení.“
19) Článek 21 se nahrazuje tímto:
„Článek 21
1. Komisi je nápomocen výbor.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 a článek 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.“
20) Článek 22 se nahrazuje tímto:
„Článek 22
1. Každý členský stát určí jeden nebo více národních regulačních orgánů pro poštovní odvětví, které jsou právně odděleny od provozovatelů poštovních služeb a působí nezávisle na nich. Členské státy, které si ponechají ve vlastnictví podniky poskytující poštovní služby nebo kontrolu nad nimi, zajistí účinné strukturální oddělení regulačních funkcí od činností spojených s vlastnictvím nebo kontrolou.
Členské státy oznámí Komisi, které národní regulační orgány byly stanoveny pro vykonávání úkolů vyplývajících z této směrnice. Zveřejní snadno přístupnou formou úkoly svěřené národním regulačním orgánům, zejména ty úkoly, které jsou svěřeny více orgánům. Členské státy případně zajistí konzultace a spolupráci mezi těmito orgány a národními orgány pověřenými prováděním právních předpisů pro hospodářskou soutěž a práva na ochranu spotřebitele ve věcech společného zájmu.
2. Zvláštním úkolem národních regulačních orgánů je zajišťovat soulad s povinnostmi vyplývajícími z této směrnice, zejména zavedením postupů sledování a regulace pro zajištění poskytování všeobecných služeb. Mohou být rovněž pověřeny zajišťováním souladu s pravidly hospodářské soutěže v poštovním odvětví.
Národní regulační orgány úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc tak, aby usnadnily uplatňování této směrnice v rámci příslušných stávajících subjektů.
3. Členské státy zajistí, aby byly na vnitrostátní úrovni uplatňovány účinné mechanismy, v rámci kterých má každý uživatel nebo poskytovatel poštovních služeb, který byl dotčen rozhodnutím národního regulačního orgánu, právo podat opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí k odvolacímu subjektu nezávislému na zúčastněných stranách. Do rozhodnutí o takovém opravném prostředku zůstává v platnosti rozhodnutí národního regulačního orgánu, pokud subjekt rozhodující o opravném prostředku nerozhodne jinak.“
21) Vkládá se nová kapitola, která zní:
„KAPITOLA 9a
Poskytování informací
Článek 22a
1. Členské státy zajistí, aby poskytovatelé poštovních služeb poskytovali zejména národním regulačním orgánům veškeré informace, včetně finančních informací a informací o poskytování všeobecných služeb, a to za tímto účelem:
a) aby národní regulační orgány mohly zajistit soulad s touto směrnicí nebo s rozhodnutími přijatými podle této směrnice;
b) pro jasně definované statistické účely.
2. Poskytovatelé poštovních služeb poskytnou tyto informace neprodleně na vyžádání a v nezbytných případech důvěrně, a to ve lhůtách a na úrovni podrobností požadovaných národním regulačním orgánem. Informace požadované národním regulačním orgánem jsou přiměřené výkonu jeho úkolů. Národní regulační orgán uvede důvody, které jeho žádost o informace opravňují.
3. Členské státy zajistí, aby národní regulační orgány na žádost poskytly Komisi odpovídající důležité informace, které Komise potřebuje k výkonu svých úkolů podle této směrnice.
4. Považuje-li národní regulační orgán informaci za důvěrnou v souladu s obchodními pravidly důvěrnosti, a to jak s pravidly Společenství, tak i s vnitrostátními pravidly, Komise i dotyčné národní regulační orgány tuto důvěrnost zachovají.“
22) Článek 23 se nahrazuje tímto:
„Článek 23
Každé čtyři roky, přičemž poprvé nejpozději do 31. prosince 2013, Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně souvisejících informací o vývoji v odvětví, zejména z hospodářských, sociálních a technologických hledisek, o trendech v zaměstnanosti, jakož i o kvalitě služby. Zpráva je v případě potřeby doplněna návrhy určenými Evropskému parlamentu a Radě.“
23) Vkládá se nový článek, který zní:
„Článek 23a
Komise členským státům poskytne pomoc ohledně provádění této směrnice včetně pomoci ohledně výpočtu jakýchkoli čistých nákladů na všeobecné služby.“
24) Články 24, 25, 26 a 27 se zrušují.
25) Vkládá se příloha I, která zní:
„PŘÍLOHA I
Pokyny k výpočtu případných čistých nákladů na všeobecné služby
Část A: Definice povinností všeobecných služeb
Povinnostmi všeobecných služeb se rozumějí povinnosti uvedené v článku 3, které členský stát uložil poskytovateli poštovních služeb, týkající se poskytování služeb ve vymezené zeměpisné oblasti, v případě potřeby včetně jednotných cen za poskytování dané služby v této zeměpisné oblasti nebo poskytování určitých bezplatných služeb pro nevidomé a slabozraké osoby.
Tyto povinnosti mohou zahrnovat mimo jiné:
— počet dnů pro dodání, vyšší než je počet dnů stanovený v této směrnici,
— dostupnost přístupových bodů pro účely plnění povinností všeobecných služeb,
— dostupnost sazeb všeobecných služeb,
— jednotné ceny všeobecných služeb,
— poskytování určitých bezplatných služeb pro nevidomé a slabozraké osoby.
Část B: Výpočet čistých nákladů
Národní regulační orgány zváží všechny prostředky k zajištění vhodných pobídek pro poskytovatele poštovních služeb (určené nebo neurčené), aby plnili povinnosti všeobecných služeb v duchu nákladové efektivity.
Čistými náklady spojenými s povinnostmi všeobecných služeb jsou veškeré náklady, které se týkají praktického poskytování všeobecných služeb a které jsou pro ně nezbytné. Čisté náklady na všeobecné služby se vypočítají jako rozdíl mezi čistými náklady určeného poskytovatele všeobecných služeb, který vykonává povinnosti všeobecných služeb, a téhož poskytovatele poštovních služeb, který povinnosti všeobecných služeb nevykonává.
Při výpočtu se zohlední všechny další důležité faktory, včetně jakýchkoli nehmotných a tržních výhod, které poskytovatel poštovních služeb určený k poskytování všeobecných služeb získá, nároku na přiměřený zisk a pobídek k nákladové efektivnosti.
Důkladnou pozornost je třeba věnovat správnému vyčíslení nákladů, kterým by se určený poskytovatel všeobecných služeb mohl vyhnout, kdyby povinnosti všeobecných služeb neplnil. Výpočet čistých nákladů by měl zohlednit výhody, včetně nehmotných výhod, které provozovatel všeobecných služeb má.
Výpočet vychází z nákladů připadajících na:
i) prvky vymezených služeb, které lze poskytovat pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami. Do této kategorie mohou spadat prvky služeb, jakými jsou služby stanovené v části A,
ii) určité uživatele nebo skupiny uživatelů, kterým lze při zohlednění nákladů na poskytování zmíněných služeb, získaných výnosů a jakýchkoli jednotných cen uložených členským státem poskytovat službu pouze se ztrátou nebo za nákladových podmínek, které nejsou běžnými obchodními podmínkami.
Tato kategorie zahrnuje uživatele nebo skupiny uživatelů, jimž by nebyla poskytnuta služba komerčním provozovatelem, kterému nebyla uložena povinnost poskytovat všeobecné služby.
Výpočet čistých nákladů spojených s určitými aspekty povinností všeobecných služeb se provádí odděleně tak, aby se zabránilo dvojímu zaúčtování jakýchkoli přímých nebo nepřímých výhod a nákladů. Celkové čisté náklady na povinnosti všeobecných služeb každého určeného poskytovatele všeobecných služeb se vypočítávají jako souhrn čistých nákladů vzniklých z jednotlivých prvků povinností všeobecných služeb při zohlednění veškerých nehmotných výhod. Národní regulační orgán je odpovědný za ověření čistých nákladů. Poskytovatel či poskytovatelé všeobecných služeb spolupracují s národním regulačním orgánem, aby mu umožnili čisté náklady ověřit.
Část C: Úhrada čistých nákladů na povinnosti všeobecných služeb
Úhrada nebo financování čistých nákladů na povinnosti všeobecných služeb může vyžadovat, aby byla určeným poskytovatelům všeobecných služeb poskytnuta náhrada za služby, které poskytují za nekomerčních podmínek. Protože taková náhrada zahrnuje finanční převody, členské státy musí zajistit, aby probíhaly objektivním, transparentním, nediskriminačním a přiměřeným způsobem. To znamená, aby převody pokud možno co nejméně narušovaly hospodářskou soutěž a uživatelskou poptávku.
Mechanismus rozdělení založený na fondu uvedeném v čl. 7 odst. 4 by měl využívat transparentní a neutrální mechanismus vybírání příspěvků, jenž zabrání nebezpečí dvojího uložení příspěvků, které se vztahují jak na výstupy, tak na vstupy podniků.
Nezávislý subjekt, který spravuje fond, je odpovědný za vybírání příspěvků od podniků, kterým je vyměřena povinnost platit příspěvky na krytí čistých nákladů na povinnosti všeobecných služeb v dotyčném členském státě, a dohlíží na převod dlužných částek podnikům, které jsou oprávněny k příjmu plateb z fondu.“
26) Dosavadní příloha se označuje jako příloha II.
Článek 2
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 31. prosince 2010. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění svých právních a správních předpisů, které přijmou s ohledem na uplatňování této směrnice.
Článek 3
1. Odchylně od článku 2 mohou níže uvedené členské státy odložit provádění této směrnice do 31. prosince 2012, aby mohly nadále vyhrazovat služby poskytovateli či poskytovatelům všeobecných služeb:
— Česká republika
— Řecko
— Kypr
— Lotyšsko
— Litva
— Lucembursko
— Maďarsko
— Malta
— Polsko
— Rumunsko
— Slovensko.
Tyto členské státy mohou rozhodnout o dřívějším provedení směrnice.
2. Příslušné členské státy vyrozumí Komisi, že skutečně hodlají využít odkladu provádění podle odstavce 1 do 27. srpna 2008.
3. Členské státy, které do 31. prosince 2012 zruší své vyhrazené oblasti, mohou v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2012 u služeb v této zrušené vyhrazené oblasti odmítnout udělit oprávnění podle čl. 9 odst. 2 směrnice 97/67/ES provozovatelům poštovních služeb poskytujícím služby spadající do oblasti všeobecných služeb a společnostem jimi ovládaným, je-li jim přidělena vyhrazená oblast v jiném členském státě.
Článek 4
Tato směrnice vstupuje v platnost dnem vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 5
Tato směrnice je určena členským státům.
( *1 ) Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114.“