(ES) č. 682/2007Nařízení Rady (ES) č. 682/2007 ze dne 18. června 2007 , kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska

(1)

Dne 28. března 2006 zveřejnila Komise oznámení ( 2 ) o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska do Společenství. Dne 20. prosince 2006 Komise uložila nařízením (ES) č. 1888/2006 ( 3 ) (dále jen „prozatímní nařízení“) prozatímní antidumpingové clo na dovoz tohoto výrobku.

(2)

Po zveřejnění podstatných skutečností a úvah, na jejichž základě bylo rozhodnuto o uložení prozatímních antidumpingových opatření, předložily některé zúčastněné strany své písemné připomínky k prozatímním zjištěním. Strany, které o to požádaly, měly možnost být vyslechnuty. Podle čl. 6 odst. 6 základního nařízení se dne 9. února 2007 uskutečnilo v prostorách Komise setkání jednoho vyvážejícího výrobce, Sdružení thajských výrobců, thajské vlády a výrobců ve Společenství. Schůze se věnovala otázce konkurence na trhu Společenství s kukuřicí cukrovou.

(3)

Komise nadále zkoumala a ověřovala veškeré informace nezbytné pro konečná zjištění.

(4)

Všechny strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo zamýšleno doporučit uložení konečného antidumpingového cla z dovozu některých připravených nebo konzervovaných zrn kukuřice cukrové pocházejících z Thajska a konečný výběr částek zajištěných prostřednictvím prozatímního cla. Stranám byla rovněž poskytnuta lhůta, ve které mohly předložit v návaznosti na poskytnutí podstatných skutečností a úvah, na jejichž základě jsou uložena konečná opatření, svá vyjádření.

(5)

Ústní a písemné připomínky předložené zúčastněnými stranami byly zváženy a na jejich základě byla zjištění případně upravena.

(6)

Připomíná se, že šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005 (dále jen „období šetření“). Pokud jde o tendence významné pro posouzení újmy, analyzovala Komise údaje, které se týkají období od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2005 (dále jen „posuzované období“). Obdobím použitým pro zjišťování cenového podbízení, prodeje pod cenou a odstranění újmy je výše uvedené období šetření.

(7)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k dotčenému výrobku a obdobnému výrobku, 13. až 15. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(8)

Řada vývozců a sdružení thajských výrobců vznesli námitky proti způsobu výběru vzorku a posouzení individuálního přezkoumání popisovaných v 16. až 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Zejména tvrdili, že vzorek není reprezentativní, protože Komise pominula při jeho výběru další činitele, jako je velikost společností a jejich zeměpisné rozložení. Tvrdili dále, že by provedení šetření u více společností než u čtyř, které byly vybrány do vzorku, nepředstavovalo nepřiměřené zatížení.

(9)

Jak bylo vysvětleno v 16. až 18. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, měla Komise za to, že v zájmu dosažení nejvyšší možné reprezentativnosti vzorku při dodržení lhůt šetření je vhodné zahrnout do vzorku pouze čtyři společnosti, protože i) to umožnilo pokrýt velký objem vývozů a ii) v těchto čtyřech společnostech bylo možné provést šetření ve stanovené lhůtě. Článek 17 základního nařízení nestanoví žádný práh, po jehož překročení by byl počet vývozců považován za tak velký, aby to odůvodnilo výběr vzorku, ani neposkytuje přesný údaj o vhodném počtu stran, které by měly být do vzorku zahrnuty. Pokud jde o poslední uvedené, musí Komise sama posoudit, co je možné přezkoumat ve stanovené lhůtě, a zajistit, aby vzorek pokrýval co největší možnou část předmětného vývozu. V tomto ohledu vybraný vzorek pokrýval 52 % celkového thajského vývozu během období šetření, což se na základě objemu považuje za vysoce reprezentativní.

(10)

V souladu s čl. 17 odst. 1 základního nařízení byl kritériem použitým na výběr vzorku největší reprezentativní objem vývozu z Thajska do Společenství, který mohl být přiměřeně prošetřen ve stanovené lhůtě. S ohledem na vysokou reprezentativnost vybraného vzorku podle objemu nebylo zvažování dalších činitelů, jako je velikost společností a jejich zeměpisné rozložení, považováno za nezbytné.

(11)

Jak už bylo uvedeno ve 20. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, představovalo by šetření ve více společnostech nepřiměřené zatížení a zabránilo by jeho včasnému ukončení.

(12)

Žádosti vznesené některými stranami týkající se 16. až 20. bodu odůvodnění prozatímního nařízení se proto zamítají a tyto body odůvodnění se potvrzují.

(13)

Jeden vyvážející výrobce tvrdil, že výpočet jeho běžné hodnoty obsahuje řadu početních chyb. Toto tvrzení bylo přezkoumáno a žádná chyba nebyla zjištěna.

(14)

Jelikož nebyly v tomto ohledu vzneseny žádné další připomínky, 21. až 32. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(15)

Po zveřejnění prozatímních informací napadl jeden vyvážející výrobce zjištění v 34. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tato strana tvrdila, že v úvahu měl být vzat veškerý prodej společnosti na vývoz, včetně jejího prodeje koupeného výrobku, který vyrobili jiní nezávislí výrobci. Tato strana uvedla, že koupené hotové výrobky by měly být považovány za výrobky pocházející z její vlastní výroby, protože byly údajně vyrobeny v rámci zvláštního systému výběru poplatků.

(16)

V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že při stanovování individuálních dumpingových rozpětí mohou být zvažovány jen výrobky vyrobené předmětným vyvážejícím výrobcem. Pokud vyvážející výrobce částečně nakoupí výrobek za účelem dalšího prodeje ve Společenství, dostává se ve skutečnosti ohledem na tento nákup do postavení podobného postavení zástupce nebo obchodníka, a takový další prodej proto nemůže být brán v potaz při stanovování individuálního dumpingového rozpětí.

(17)

Šetřením bylo prokázáno, že předmětný vyvážející výrobce skutečně nakoupil část zboží prodaného do Společenství od jiných výrobců. Dále bylo zjištěno, že tento vývozce pokaždé zaplatil za hotové výrobky a že tyto operace byly zaznamenány v jeho účetním systému jako nákup hotových výrobků. Nebyly předloženy žádné smluvní nebo jiné důkazy (např. tzv. dohoda „o poplatcích“) prokazující, že zboží od samého začátku vlastnil vyvážející výrobce a že se činnost jiných společností omezila na prosté přepracování daných výrobků.

(18)

Po zveřejnění konečných informací dotčený vyvážející výrobce zopakoval svá tvrzení a zdůraznil, že by měl být považován za spoluvýrobce výrobku nakupovaného od jiných výrobců. Avšak vzhledem k tomu, že vlastnictví zboží vyrobeného ostatními stranami bylo převedeno na dotčeného vyvážejícího výrobce až po dokončení výrobního postupu, jak prokazují nákupní faktury, potvrzuje se, že tohoto vyvážejícího výrobce nelze považovat za výrobce ani spoluvýrobce výrobku nakupovaného pro další prodej.

(19)

S ohledem na výše uvedené se žádost vyvážejícího výrobce zamítá a 33. a 34. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(20)

Jedno sdružení dovozců tvrdilo, že se měla provést úprava podle čl. 2 odst. 10 písm. k) základního nařízení, aby se zohlednila skutečnost, že v důsledku rozsáhlých záplav v Thajsku byly vývozní ceny dotčeného výrobku relativně nízké v porovnání s náklady na surovinu v podobě kukuřice cukrové, které se po záplavách zvýšily. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že toto tvrzení nepředložil ani jeden vyvážející výrobce a že nebylo kvantifikováno. Navíc jsou záplavy v Thajsku poměrně častým jevem a nelze je považovat za nepředvídatelnou okolnost při sjednávání smluv a zejména vývozních cen. Dále z analýzy vyplynulo, že případný vliv záplav na cenu suroviny v podobě kukuřice cukrové by se omezil pouze na poslední čtvrtletí období šetření, ačkoli vyvážející výrobci podstatnou většinu nákupů surovin uskutečnili před uvedeným obdobím. Proto se žádost o úpravu zamítá.

(21)

Po zveřejnění prozatímních informací mnozí vyvážející výrobci tvrdili, že by se v rámci výpočtu dumpingového rozpětí mělo u prodeje na domácím trhu přihlédnout i k dodatečným částkám (týkajícím se hlavně nákladů na manipulaci, nakládku a vedlejších výdajů a nákladů na úvěry). Tato tvrzení byla přezkoumána a v případě jedné společnosti bylo skutečně zjištěno, že by se dodatečné částky měly zohlednit. Po této úpravě se dumpingové rozpětí této společnosti snížilo z 4,3 % na 3,1 %.

(22)

Vzhledem k tomu, že údaje od společnosti uvedené v 21. bodě odůvodnění byly použity pro stanovení běžné hodnoty jiné společnosti, jak je vysvětleno v 29. a 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, snížilo se v důsledku zohlednění dodatečných částek i dumpingové rozpětí druhé uvedené společnosti z 11,2 % na 11,1 %.

(23)

Jelikož nebyly v tomto ohledu vzneseny žádné další připomínky, 35. a 36. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují s výhradou výše uvedených změn.

(24)

S ohledem na výše uvedenou úpravu byla výše dumpingu nakonec stanovena a vyjádřena jako procentní podíl čisté ceny CIF na hranice Společenství před proclením takto:

(25)

Pro spolupracující společnosti, které nebyly vybrány do vzorku, bylo dumpingové rozpětí stanoveno na základě váženého průměrného dumpingového rozpětí společností vybraných do vzorku podle čl. 9 odst. 6 základního nařízení. Toto vážené průměrné dumpingové rozpětí, vyjádřené jako procentní podíl ceny CIF na hranice Společenství před proclením, činí 12,9 %.

(26)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky, 40. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzuje.

(27)

Jedna zúčastněná strana namítla, že přístup zvolený Komisí a popisovaný v 50. a 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, pokud se týká různých prodejních kanálů, není v souladu se základním nařízením a antidumpingovou dohodou WTO ( 4 ), protože údajně „bylo jeho záměrem uměle vyjádřit vyšší újmu a nemůže být považován za náležitě založený ani za objektivní a nestranný“. Na podporu této námitky se žadatel odvolal na zprávu odvolacího orgánu WTO ze dne 24.7.2001 ( 5 ) (dále jen „zpráva odvolacího orgánu“), v níž se má za to, že „vyšetřovací orgány nejsou oprávněné provádět své šetření takovým způsobem, aby bylo pravděpodobnější, že na základě procesu vyšetřování nebo hodnocení stanoví, že domácí výrobní odvětví utrpělo újmu“ (odstavec 196 zprávy odvolacího orgánu).

(28)

Za prvé žádná strana tohoto řízení nezpochybnila existenci dvou různých prodejních kanálů, popisovaných Komisí v 50. a 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, spolu s důsledky, které z toho vyplývají pro prodejní náklady a prodejní ceny, dokonce ani samotný žadatel. Za druhé nebyla napadena ani skutečnost, rovněž prokázaná v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že veškerý dovoz od spolupracujících thajských vývozců náležel do prodejního kanálu maloobchodníků. Žadatel naopak uznává: „Je třeba připomenout, že se thajské prodeje maloobchodníkům v Evropě uskutečňují pod soukromou značkou maloobchodníků“.

(29)

Dále je třeba upozornit na to, že zpráva odvolacího orgánu konstatuje v odstavci 204, že „[…] pro vyšetřující orgány může být nanejvýš případné prošetřit domácí výrobní odvětví podle části, sektoru nebo segmentu“. Proto bylo adekvátní rozlišovat případně při posuzování určitých ukazatelů újmy mezi dvěma oddělenými prodejními kanály, aby tak bylo zajištěno spravedlivé vyhodnocení újmy pociťované výrobním odvětvím Společenství a aby bylo zjištěno, zda měl dumpingový dovoz z Thajska přímý vliv na újmu, kterou výrobní odvětví Společenství utrpělo. Stanovování újmy se cílevědomě vztahovalo na oba prodejní kanály dohromady, a navíc při něm byl podle potřeby zvlášť analyzován prodej pod značkou maloobchodníků.

(30)

Odstavec 204 zprávy odvolacího orgánu však pokračuje tvrzením, že „[…] když vyšetřovací orgány přezkoumávají jednu část domácího výrobního odvětví, měly by v zásadě podobným způsobem přezkoumat všechny ostatní části, které toto odvětví tvoří, a stejně tak přezkoumat dané výrobní odvětví jako celek“. Útvary Komise proto níže doplnily svou analýzu újmy s ohledem na tři ukazatele újmy, které byly v prozatímním nařízení analyzovány odděleně v rámci prodejního kanálu pod značkou maloobchodníků. Tyto tři ukazatele jsou objem prodejů (56. bod odůvodnění prozatímního nařízení), prodejní cena (63. bod odůvodnění prozatímního nařízení) a ziskovost (66. bod odůvodnění prozatímního nařízení). U těchto tří ukazatelů újmy byla proto provedena zvláštní analýza újmy týkající se prodejního kanálu pod vlastní značkou výrobce.

(31)

Jak je uvedeno v 51. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, tvořil během období šetření prodej výrobního odvětví Společenství pod značkou maloobchodníků přibližně 63 % celkového prodeje výrobního odvětví Společenství (pod vlastní značkou a pod značkou maloobchodníků). Prodej pod vlastní značkou tedy představoval přibližně 37 % celkového prodeje.

(32)

Objem prodeje výrobního odvětví Společenství pod vlastní značkou se na trhu Společenství nejdříve v roce 2003 snížil o 1 %, pak se v roce 2004 zvýšil o 6 procentních bodů a v období šetření o 6 procentních bodů poklesl. Během období šetření zůstal objem prodeje pod vlastní značkou prakticky na stejné úrovni jako v roce 2002, tj. mírně přes 68 000 tun.

(33)

Jednotkové ceny prodejů výrobků výrobního odvětví Společenství pod vlastní značkou odběratelům, kteří nejsou ve spojení, zůstaly prakticky stejné v celém posuzovaném období. Z úrovně 1 380 EUR/t v roce 2002 se v roce 2003 zvýšily o 2 % a v roce 2004 poklesly o 2 procentní body, než se nepatrně snížily o 1 procentní bod v období šetření, kdy dosáhly úrovně 1 361 EUR/t.

(34)

Během posuzovaného období klesala ziskovost prodeje výrobního odvětví Společenství pod vlastní značkou, vyjádřená jako podíl čistého prodeje, postupně z téměř 30 % v roce 2002 na 29 % v roce 2003, pak na přibližně 27 % v roce 2004 a nakonec na přibližně 24 % v období šetření.

(35)

Je tedy třeba poznamenat, že prodej výrobků pod vlastní značkou zůstal v posuzovaném období poměrně stejný jak co do prodaných množství, tak co do cen. Ziskovost se naopak ve stejném období postupně snižovala. Tato situace kontrastuje s jasným obrazem újmy zjištěné pro veškerý prodej braný dohromady a s obrazem zjištěným pro prodej pod značkou maloobchodníků v prozatímním nařízení. Je nicméně zřejmé, že dopad dovozu z Thajska je nejvíce pociťován tam, kam se tyto vývozy soustřeďují, tj. u výrobků podávaných pod značkou maloobchodníků.

(36)

Po výše uvedeném doplnění je přezkoumání provedené útvary Komise v souladu s základním nařízením a vyhovuje požadavku na objektivitu stanovenému v čl. 3 odst. 1 antidumpingové dohody WTO, protože všechny ukazatele újmy uvedené v čl. 3 odst. 4 antidumpingové dohody WTO byly přezkoumány s rozlišením i bez rozlišení mezi prodejními kanály, když to bylo považováno za vhodné s ohledem na specifičnosti daného případu. Výše uvedená žádost se proto zamítá.

(37)

Jelikož nebyly v tomto ohledu vzneseny žádné další připomínky, 41. až 76. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(38)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že se výrobní odvětví Společenství zapojilo do restriktivních obchodních praktik, údajně charakterizovaných zejména stanovováním cen na trhu Společenství s kukuřicí cukrovou. Na podporu toho jedna z těchto zúčastněných stran uvedla, že: i) výslovně upozornila Komisi na tento problém ve svém podání ze dne 21. června 2006, ii) jeden evropský maloobchodník vyjádřil podobné obavy v podání ze dne 17. května 2006 a nakonec iii) tato strana předložila dne 1. prosince 2006 dvě zprávy elektronické pošty předsedy žádajícího sdružení, uvedeného v 1. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. V jedné z těchto zpráv elektronické pošty, ze dne 13. dubna 2005, předseda žádajícího sdružení údajně informoval generálního ředitele thajské vývozní společnosti, že se západoevropští zpracovatelé dohodli na cenách pro tři obchodní úpravy obdobného výrobku.

(39)

Výše uvedené zúčastněné strany proto Komisi požádaly, aby okamžitě stávající šetření zastavila, a to z důvodu neexistence příčinné souvislosti mezi dumpingovým dovozem a újmou působenou tomuto odvětví Společenství, protože úroveň cen uplatňovaných v praxi výrobním odvětvím Společenství je nespolehlivá a uměle nadsazená v důsledku jednání výrobního odvětví Společenství, které údajně narušuje hospodářskou soutěž. Jedna zúčastněná strana se výslovně odvolala na čl. 3 odst. 7 základního nařízení a na věc Mukand ( 6 ) a požádala Komisi, aby před přijetím jakéhokoli závěru o příčinných souvislostech posoudila potenciální dopad na újmu výrobního odvětví Společenství, vyplývající z výše uvedeného údajného jednání porušujícího hospodářskou soutěž.

(40)

K bodům i) a ii) v 38. bodu odůvodnění se poznamenává, že uvedená dvě podání obsahují jen několik málo neopodstatněných tvrzení. V podání uvedeném v bodě i) žadatel sám uvedl, že „další informace a důkazy o těchto případech zneužívání, které představují zjevná porušení pravidel ES o hospodářské soutěži, budou poskytnuty následně“. Dotčená strana následně zaslala zprávy elektronické pošty uvedené výše v 38. bodě odůvodnění.

(41)

Na základě těchto přijatých zpráv elektronické pošty vyzvaly útvary Komise, které mají na starosti antidumpingové záležitosti, žadatele, aby tyto materiály zaslal útvarům Komise, které se zabývají záležitostmi hospodářské soutěže. S ohledem na existenci těchto zpráv elektronické pošty a zejména na to, že předseda žádajícího sdružení potvrdil, že je autorem těchto zpráv elektronické pošty, útvary Komise, které mají na starosti antidumpingové záležitosti, pak důkladně přezkoumaly ceny uplatňované v praxi různými výrobci ve Společenství.

(42)

Uvedený předseda rozhodně popřel, že by kdy výrobní odvětví Společenství opravdu dospělo k nějaké dohodě nebo že by uplatňovalo „referenční“ ceny, jak se uvádělo ve zprávě elektronické pošty. Protože útvary Komise mají v rámci stávajícího antidumpingového řízení k dispozici podrobné informace o vzorových cenách pro jednotlivé transakce, získané od všech spolupracujících výrobců ve Společenství, ověřilo se, zda mohlo být ve skutečnosti zjištěno nějaké slaďování cen.

(43)

Během tohoto antidumpingového šetření nebyly zjištěny žádné důkazy faktického slaďování cen mezi spolupracujícími výrobci ve Společenství. Navíc naprostá většina skutečných cen byla výrazně nižší než „referenční“ ceny uvedené ve výše uvedené zprávě elektronické pošty ze dne 13. dubna 2005.

(44)

Proto orgány Společenství nezjistily během tohoto antidumpingového šetření žádné důkazy o tom, že by stav, kdy se ceny dumpingových dovozů z dotčené země podbízely cenám výrobního odvětví Společenství, byl především výsledkem uměle stanovené výše cen opírající se o jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.

(45)

Konstatuje se rovněž, že Komise nevydala žádné konečné rozhodnutí, které by došlo k závěru, že výrobní odvětví Společenství uplatňovalo kartel.

(46)

Na základě všech výše uvedených skutečností má Komise za to, že toto antidumpingové šetření nepřineslo žádné důkazy, že ceny výrobního odvětví Společenství a ukazatele újmy byly ovlivněny jednáním v rozporu s hospodářskou soutěží nebo restriktivními obchodními praktikami. Toto tvrzení se proto zamítá.

(47)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že při zkoumání příčinných souvislostí měl být vzat v potaz dopad povětrnostních podmínek. Přesněji řečeno tyto strany poukázaly na: i) vlnu veder v létě roku 2003 a ii) záplavy, které postihly Maďarsko v období květen až srpen 2005.

(48)

Bylo pečlivě přezkoumáno, zda vlna veder v Evropě v roce 2003 (žádost i) výše) a záplavy v Maďarsku v roce 2005 (žádost ii) výše) mohly mít dopad na nepříznivý stav výrobního odvětví Společenství.

(49)

Zjistilo se, že vlna veder v roce 2003 a záplavy v roce 2005 neměly v podstatě žádný dopad na celkové množství sklizené kukuřice cukrové na celkové úrovni výrobního odvětví Společenství. Údaje získané od výrobců ve Společenství v rámci šetření doložily velmi stabilní hodnoty výnosů (v tunách kukuřice cukrové na hektar) po celé posuzované období. Připomíná se dále, že Komise zjistila, jak je popsáno v 86. a 87. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že jednotkové výrobní náklady stouply v době od roku 2002 do období šetření o pouhých 5 %, a to hlavně kvůli zvýšení cen oceli (konzerva je nejdůležitější nákladovou položkou). Na základě těchto skutečností se výše uvedená tvrzení i) a ii) zamítají.

(50)

Má se proto za to, že povětrnostní podmínky nemohly přerušit příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(51)

Jelikož k příčinným souvislostem nebyly vzneseny žádné další připomínky, 77. až 99. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(52)

Jelikož k zájmu Společenství nebyly předloženy žádné nové a odůvodněné argumenty, 100. až 118. bod odůvodnění prozatímního nařízení se potvrzují.

(53)

Několik zúčastněných stran tvrdilo, že: i) Komise by měla lépe objasnit, jak vypočítala ziskové rozpětí, kterého by mohlo být dosaženo při neexistenci dumpingového dovozu, ve výši 14 %, jak je uvedeno v 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a ii) výše uvedené ziskové rozpětí 14 % je příliš vysoké. Pokud se týká druhého tvrzení, byl učiněn odkaz na nedávná ochranná a antidumpingová řízení týkající se podobně zpracovaných zemědělských produktů, jako jsou konzervované citrusové plody ( 7 ) a zmrazené jahody ( 8 ), v jejichž případech bylo použito ziskové rozpětí 6,8 % a 6,5 %. Jiná zúčastněná strana v této souvislosti tvrdila, že iii) ziskové rozpětí 14 % je příliš nízké a mělo by být spíše stanoveno na 17 %, aby tak odráželo ziskovost dosaženou v roce 2002 u prodejů pod značkou maloobchodníků.

(54)

K tvrzením obsaženým výše v bodech i) a iii) 121. bod odůvodnění prozatímního nařízení vysvětluje, že ziskové rozpětí ve výši 21,4 %, kterého bylo dosaženo v roce 2002 u prodeje pod vlastní značkou a pod značkou maloobchodníků, bylo upraveno na 14 %, aby se zde odrazil rozdíl ve dvojím značení výrobků výrobního oddělení Společenství oproti dovozu z Thajska. Komise zaznamenala, jak je uvedeno v 66. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že ziskovost prodejů přes prodejní kanál pod značkou maloobchodníků činila v roce 2002 17,0 % a v roce 2003 11,1 % (doba, kdy byl objem dumpingového dovozu nejnižší). Komise považovala za přiměřené vzít průměr z těchto dvou ziskových rozpětí, který činí 14 %.

(55)

Pokud se týká výše uvedeného tvrzení ii), má se za to, že ziskové rozpětí musí při neexistenci dumpingového dovozu co nejvíce odrážet skutečná specifika daného výrobního odvětví Společenství. Jen při neexistenci takových informací mohou být relevantní údaje z jiných oborů, které patří do stejného širšího odvětví. Tento přístup, který Komise důsledně uplatňuje, potvrdil Soud prvního stupně ve věci EFMA ( 9 ).

(56)

Tvrzení i), ii) a iii) se proto zamítají a potvrzuje se zjištění, že při neexistenci dumpingových dovozů by mohlo být dosaženo ziskového rozpětí ve výši 14 %.

(57)

S ohledem na závěry dosažené při šetření dumpingu, újmy, příčinných souvislostí a zájmu Společenství a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by mělo být uloženo antidumpingové clo na úrovni zjištěného dumpingového rozpětí, nemělo by však být vyšší než rozpětí újmy uvedené ve 123. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a potvrzené v tomto nařízení. Vzhledem k vysoké úrovni spolupráce se clo pro zbývající společnosti, které na šetření nespolupracovaly, stanoví na úrovni nejvyššího cla uloženého společnostem na šetření spolupracujícím. Zbytkové clo se proto stanoví ve výši 12,9 %.

(58)

Konečná cla budou tedy tato:

(59)

Po uložení prozatímních opatření vyjádřila řada spolupracujících vyvážejících výrobců zájem nabídnout cenový závazek. Avšak po zveřejnění konečných informací nepředložili nabídky závazku ve lhůtě stanovené podle čl. 8 odst. 2 základního nařízení (s výjimkou dvou společností uvedených v 60. bodě odůvodnění).

(60)

Jeden spolupracující vyvážející výrobce nepředložil dostatečně podloženou nabídku závazku ve lhůtě stanovené v čl. 8 odst. 2 základního nařízení. Proto nemohla Komise od tohoto vyvážejícího výrobce nabídku závazku přijmout. Nicméně Rada se s ohledem na složitost celé věci pro daný hospodářský subjekt a ostatní spolupracující vyvážející výrobce v podobné situaci (rozdrobenost odvětví, vyvážející výrobci v rozvojové zemi, kteří jsou často zároveň obchodníky a vyvážejícími výrobci, což komplikuje přípravu přijatelné nabídky závazku), ale i vysokou úroveň spolupráce v průběhu šetření domnívá, že tito vyvážející výrobci by měli výjimečně mít možnost dokončit své nabídky závazků i po uplynutí výše uvedené lhůty, avšak do deseti kalendářních dnů od vstupu tohoto nařízení v platnost. Komise může navrhnout odpovídající změnu tohoto nařízení.

(61)

Po zveřejnění konečných informací nabídli dva spolupracující vyvážející výrobci přijatelné cenové závazky spojené s množstevním limitem v souladu s čl. 8 odst. 1 a 2 základního nařízení. Nabídli prodávat dotčený výrobek v rámci množstevního limitu za cenu rovnající se částce nutné k odstranění poškozujících účinků dumpingu nebo vyšší. Na dovoz nad rámec množstevního limitu se budou vztahovat antidumpingová cla. Společnosti budou Komisi rovněž poskytovat pravidelné a podrobné informace o svém vývoz do Společenství tak, že Komise bude schopna závazek účinně sledovat. Rovněž struktura prodeje těchto společností je taková, že se Komise domnívá, že riziko obcházení dohodnutého závazku je omezené.

(62)

Komise výše uvedené nabídky závazků přijala rozhodnutím 2007/424/ES ( 10 ). Uvedené rozhodnutí uvádí podrobněji důvody přijetí těchto závazků.

(63)

Aby byly Komise a celní orgány dále schopny účinně sledovat plnění závazku společnostmi, je osvobození od antidumpingového cla při předložení žádosti o propuštění do volného oběhu příslušným celním orgánům podmíněno i) předložením závazkové faktury, což je obchodní faktura obsahující alespoň údaje a prohlášení uvedené v příloze II, ii) skutečností, že dovážené zboží je vyráběno, dodáváno a fakturováno přímo uvedenými společnostmi prvnímu nezávislému odběrateli ve Společenství a iii) skutečností, že zboží deklarované a předložené celním orgánům přesně odpovídá popisu uvedenému v závazkové faktuře. Pokud nejsou tyto podmínky splněny, bude k okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do volného oběhu uloženo příslušné antidumpingové clo.

(64)

Pokud Komise zruší podle čl. 8 odst. 9 základního nařízení přijetí závazku v důsledku jeho porušení, a to odkazem na konkrétní transakci, a prohlásí příslušné závazkové faktury za neplatné, vznikne k okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží z těchto transakcí do volného oběhu celní dluh.

(65)

Dovozci by si měli být vědomi, že jako běžné obchodní riziko může k okamžiku přijetí celního prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu vzniknout celní dluh, jak je popsáno v 62. a 63. bodě odůvodnění, a to i pokud byl závazek nabídnutý výrobcem, od nějž přímo nebo nepřímo nakupovali, Komisí přijat.

(66)

Podle čl. 14 odst. 7 základního nařízení by proto celní orgány měly bezodkladně uvědomit Komisi, kdykoli zjistí jakékoli skutečnosti poukazující na porušení závazku.

(67)

Z výše uvedených důvodů považuje Komise závazky nabídnuté thajskými vyvážejícími výrobci za přijatelné a dotčeným společnostem byly sděleny podstatné skutečnosti, úvahy a povinnosti, na nichž je přijetí závazku založeno.

(68)

V případě porušení nebo odvolání závazků nebo v případě, že Komise zruší přijetí závazku, se podle čl. 8 odst. 9 základního nařízení automaticky uplatní antidumpingové clo, které uložila Rada v souladu s čl. 9 odst. 4.

(69)

S ohledem na velikost zjištěných dumpingových rozpětí u vyvážejících výrobců v Thajsku a na úroveň újmy způsobené výrobnímu odvětví Společenství se považuje za nezbytné, aby byly částky zajištěné prostřednictvím prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením s konečnou platností vybrány ve výši částky konečného cla uložené tímto nařízením.

(70)

Sazby antidumpingového cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí stav zjištěný v průběhu šetření, pokud jde o uvedené společnosti. Tyto celní sazby (na rozdíl od celostátního cla použitelného pro „všechny ostatní společnosti“) jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobků pocházejících z dotčené země a vyráběných uvedenými společnostmi, tedy konkrétními uvedenými právnickými osobami. Na dovážené výrobky vyrobené jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení spolu s názvem a adresou, včetně subjektů ve spojení se společnostmi konkrétně uvedenými, se tyto sazby nevztahují a tyto výrobky podléhají celní sazbě použitelné na „všechny ostatní společnosti“.

(71)

S veškerými žádostmi o použití těchto antidumpingových celních sazeb pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu, po vzniku nových výrobních či prodejních subjektů) je třeba neprodleně se obrátit na Komisi a připojit veškeré příslušné údaje, zejména pak údaje o změnách v činnostech společnosti spojených s výrobou či domácím a vývozním prodejem, které souvisejí například se změnou názvu nebo se změnou ve výrobních či prodejních subjektech. Podle potřeby pak bude nařízení pozměněno formou aktualizace seznamu společností, na něž se vztahují individuální celní sazby,