(ES) č. 74/2004Nařízení Rady (ES) č. 74/2004 ze dne 13. ledna 2004 o uložení konečného vyrovnávacího cla z dovozu bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie

(1)

Dne 18. prosince 2002 Komise vyhlásila oznámením (oznámení o zahájení) zveřejněným v Úředním věstníku Evropských společenství zahájení antisubvenčního řízení ohledně dovozů ložního prádla z bavlny nebo z bavlny smíšené s umělými vlákny či lnem (kde len není převažujícím vláknem), běleného, barveného nebo potisknutého (dále jen „bavlněné ložní prádlo“) pocházejícího z Indie ( 2 ) do Společenství, a zahájila šetření.

(2)

Řízení bylo zahájeno na návrh, který v listopadu 2002 podal Výbor pro bavlnářský a spojený textilní průmysl Evropských společenství (Committee of the Cotton and Allied Textile Industries of the European Communities, dále jen „Eurocoton“ nebo „navrhovatel“) jménem výrobců zastupujících více než 25 % celkové výroby bavlněného ložního prádla ve Společenství. Návrh obsahoval jasné důkazy o subvencování uvedeného výrobku a z něho vyplývající podstatné újmě, která byla považována za dostatečnou k tomu, aby odůvodnila zahájení antisubvenčního řízení.

(3)

Před zahájením řízení a v souladu s čl. 10 odst. 9 nařízení (ES) č. 2026/97 (dále jen „základní nařízení“) Komise uvědomila indickou vládu o tom, že obdržela řádně podložený návrh, podle kterého subvencované dovozy bavlněného ložního prádla pocházejícího z Indie způsobují podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství. Indická vláda byla vyzvána ke konzultacím, aby se vyjasnila situace ohledně obsahu návrhu a aby bylo dosaženo společně dohodnutého řešení. Následně se konaly konzultace indické vlády s Komisí v kancelářích Komise v Bruselu, na kterých indická vláda nepředložila žádný přesvědčivý důkaz, který by mohl vyvrátit tvrzení uvedená v návrhu. Připomínky indické vlády k tvrzením obsaženým v návrhu o subvencovaných dovozech a podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství, však byly zohledněny.

(4)

Komise oficiálně uvědomila známé dotčené vyvážející výrobce a dovozce i jejich sdružení, zástupce dotyčné vyvážející země, navrhovatele a jiné výrobce Společenství, známá sdružení výrobců i známé uživatele o zahájení řízení. Dotčené strany dostaly příležitost vyjádřit písemně svá stanoviska a požádat o slyšení ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení.

(5)

Bylo namítnuto, že mezi datem podání návrhu a datem zahájení uplynulo více než 45 dnů. Podle čl. 10 odst. 13 základního nařízení se návrh považuje za podaný v první pracovní den po doporučeném doručení Komisi nebo po vystavení potvrzení o přijetí ze strany Komise. Potvrzení o přijetí bylo vydáno ve čtvrtek 31. října 2002. Vzhledem k tomu, že pátek 1. listopadu byl státním svátkem, bylo prvním pracovním dnem po vystavení potvrzení o přijetí ze strany Komise pondělí 4. listopadu 2002. Proto se za datum podání návrhu považuje 4. listopad 2002. Oznámení o zahájení bylo zveřejněno dne 18. prosince 2002, což je zcela zřejmě do 45 dnů od podání návrhu. V důsledku toho bylo oznámení o zahájení zveřejněno ve lhůtě podle čl. 10 odst. 13 základního nařízení.

(6)

Vzhledem k velkému počtu vývozců v Indii se Komise rozhodla použít techniku výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(7)

Aby mohla Komise provést výběr vzorku podle čl. 27 odst. 2 základního nařízení, byly vývozci a jejich zástupci požádáni, aby se sami přihlásili ve lhůtě tří týdnů od zahájení šetření a poskytli základní informace o svém vývozu a domácím obratu, o některých konkrétních subvenčních programech a jménech a činnosti všech spřízněných společností. Komise v této souvislosti rovněž kontaktovala indické orgány.

(8)

Více než 80 společností se přihlásilo, poskytlo požadované informace ve lhůtě tří týdnů a v období šetření vyvezlo do Společenství dotyčný výrobek. Tyto společnosti byly považovány za společnosti spolupracující a byly vzaty v úvahu při výběru vzorku. Tyto společnosti představovaly více než 90 % celkového vývozu Indie do Společenství.

(9)

Společnosti, které nakonec nebyly zahrnuty do vzorku, byly informovány, že případné vyrovnávací clo na jejich vývoz bude vypočteno podle čl. 15 odst. 3 základního nařízení, tj. aniž by přesáhlo váženou průměrnou výši napadnutelných subvencí, které byly zjištěny u společností tvořících vzorek.

(10)

Společnosti, které se nepřihlásily ve lhůtě stanovené v oznámení o zahájení, byly považovány za společnosti nespolupracující.

(11)

Podle čl. 27 odst. 1 základního nařízení vycházel výběr z největšího reprezentativního objemu vývozu, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Tímto způsobem bylo do vzorku vybráno osm vyvážejících výrobců (plus tři společnosti spřízněné), po konzultaci se zástupci společností, profesním sdružením vývozců (Texprocil) a indickou vládou. Tento vzorek představoval 55 % indického vývozu dotyčného výrobku do Společenství.

(12)

Společnostem vybraným do vzorku, které při šetření plně spolupracovaly, byla přidělena jejich vlastní výše napadnutelné subvence a individuální celní sazba.

(13)

Jedenadvacet spolupracujících společností, které nebyly vybrány do vzorku, požádalo o výpočet individuální výše napadnutelné subvence. V souladu s čl. 27 odst. 3 základního nařízení nebylo možné jejich žádosti v tomto šetření akceptovat, protože počet vývozců byl tak velký, že by individuální zjišťování znamenalo příliš velké zatížení a bránilo by včasnému ukončení šetření. 21 dotyčných společností bylo o této skutečnosti informováno.

(14)

Vzhledem k velkému počtu výrobců Společenství, kteří podpořili návrh, oznámila Komise v souladu s článkem 27 základního nařízení v oznámení o zahájení svůj záměr vybrat vzorek výrobců Společenství na základě největšího reprezentativního objemu výroby a prodeje výrobního odvětví Společenství, který mohl být ve stanovené lhůtě přiměřeně přezkoumán. Za tímto účelem Komise požádala společnosti, aby poskytly údaje o výrobě a prodeji obdobného výrobku.

(15)

Na základě přijatých odpovědí vybrala Komise pět společností ve třech členských státech. Při výběru se přihlédlo k objemu výroby a prodeje tak, aby byla pokryta největší reprezentativní velikost trhu.

(16)

Dvě z těchto pěti společností, které patřily ke společnostem menším, nebyly schopny předložit úplný seznam všech transakcí s nespřízněnými zákazníky v období šetření a proto byly považovány za pouze částečně spolupracující.

(17)

Řada vyvážejících výrobců v dotyčné zemi a výrobci, uživatelé a dovozci Společenství vyjádřili svá stanoviska písemně. Všechny strany, které o to požádaly ve stanovené lhůtě a prokázaly, že existují konkrétní důvody pro jejich slyšení, dostaly příležitost ke slyšení.

(18)

Odpovědi na dotazníky byly obdrženy od pěti navrhujících výrobců Společenství zahrnutých do vzorku, od reprezentativního vzorku osmi vyvážejících výrobců (plus tří spřízněných společností) v Indii a jednoho nespřízněného dovozce ve Společenství.

(19)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro určení subvence, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Společenství. Kontrolní návštěvy byly vykonány v prostorách těchto společností:

(20)

Šetření subvencí a šetření újmy zahrnovalo období od 1. října 2001 do 30. září 2002 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“). Šetření trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od roku 1999 do konce OŠ (dále jen „sledované období“).

(21)

Vzhledem k potřebě prošetřit další určité aspekty subvence, újmy, příčinné souvislosti a zájmu Společenství nebyla uložena žádná prozatímní vyrovnávací opatření na bavlněné ložní prádlo pocházející z Indie.

(22)

Dotyčným výrobkem je ložní prádlo z bavlny nebo z bavlny smíšené s umělými vlákny či lnem (kde len není převažujícím vláknem), bělené, barvené nebo potisknuté pocházející z Indie, v současné době zařaditelné do kódů KN ex630221 00 (kódy TARIC 6302210081, 6302210089), ex630222 90 (kód TARIC 6302229019), ex630231 10 (kód TARIC 6302311090), ex630231 90 (kód TARIC 6302319090) a ex630232 90 (kód TARIC 6302329019). Ložní prádlo zahrnuje prostěradla (střižená do tvaru nebo prostá), povlaky na přikrývky a polštáře, balené k prodeji samostatně nebo v soupravách. Všechny druhy výrobků jsou si podobné svými základními fyzickými vlastnostmi a svým použitím. Proto jsou považovány za jeden výrobek.

(23)

Bylo zjištěno, že výrobek vyráběný a prodávaný na domácím indickém trhu a vyvážený do Společenství z Indie i výrobek vyráběný a prodávaný ve Společenství výrobci Společenství mají stejné fyzické vlastnosti i stejné použití a jsou proto považovány za obdobné výrobky ve smyslu čl. 1 odst. 5 základního nařízení.

(24)

Na základě informací obsažených v návrhu a odpovědích na dotazník Komise bylo prošetřeno šest následujících systémů, které údajně zahrnují poskytování vývozních subvencí:

(25)

Systémy i), ii), iii), iv) a v) uvedené ve 24. bodě odůvodnění vycházejí ze zákona o zahraničním obchodu (rozvoji a regulaci) z roku 1992 (č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (zákon o zahraničním obchodu). Zákon o zahraničním obchodu povoluje indické vládě vydávat oznámení týkající se vývozní a dovozní politiky. Příslušná oznámení jsou shrnována v dokumentech „vývozní a dovozní politiky“, které každých pět let vydává a pravidelně aktualizuje ministerstvo obchodu. Pro OŠ v této věci jsou významné dva dokumenty vývozní a dovozní politiky; tj. pětiletý plán na období od 1. dubna 1997 do 31. března 2002, pětiletý plán na období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007. Kromě toho indická vláda také stanoví postupy upravující politiku indického zahraničního obchodu v Příručce postupů -1. duben 2002 až 31. březen 2007 (svazek 1). Podobná příručka postupů existuje pro období od 1. dubna 1997 do 31. března 2002. Příručka postupů se rovněž pravidelně aktualizuje.

(26)

Při kontrolní návštěvě indické vlády bylo zjištěno, že v průběhu OŠ nedošlo k žádným významným změnám vývozní a dovozní politiky ve vztahu k údajným systémům subvencí. Z vývozní a dovozní politiky na období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007 je jasné, že licence/osvědčení/povolení vydané před účinností této politiky budou nadále platné pro účely, pro které byly takové licence/osvědčení/povolení vydány, není-li stanoveno jinak.

(27)

Odkazy na právní základ vyšetřovaných systémů i) až v) uvedených ve 24. bodě odůvodnění jsou níže uváděny ve vztahu k vývozní a dovozní politice na období od 1. dubna 2002 do 31. března 2007 a Příručce postupů - 1. duben 2002 až 31. březen 2007 (svazek 1).

(28)

Osvobození od daně z příjmu vi) uvedené ve 24. bodě odůvodnění vychází ze zákona o dani z příjmů z roku 1961, který je každoročně novelizován finančním zákonem.

(29)

DEPB vstoupil v platnost dne 1. dubna 1997 celním oznámením 34/97. Odstavce 4.3.1 až 4.3.4 vývozní a dovozní politiky a odstavce 4.37 až 4.53 Příručky postupů obsahují podrobný popis systému. DEPB je následnickým systémem po systému „Passbook“, který byl ukončen dne 31. března 1997. Od počátku existovaly dva druhy DEPB, konkrétně DEPB před vývozem a DEPB po vývozu. Indická vláda zdůraznila, že předvývozní DEPB byl zrušen dne 1. dubna 2000, a proto tento systém není pro OŠ významný. Bylo zjištěno, že žádná ze společností nevyužívala výhod v rámci předvývozního DEPB. Proto není nutné zjišťovat napadnutelnost předvývozního DEPB.

(30)

DEPB po vývozu mohou využívat výrobní vývozci nebo obchodní vývozci (tj. obchodníci)

(31)

Podle tohoto systému může každý způsobilý vývozce požádat o dobropisy, které jsou vypočteny jako procento hodnoty vyvezených hotových výrobků. Takové sazby DEPB stanovily indické orgány pro většinu výrobků, včetně dotyčného výrobku, na základě standardních norem vstupu-výstupu („Standard Input/Output Norms“ - SION). Po obdržení žádosti je automaticky vydána licence uvádějící částku dobropisu.

(32)

DEPB po vývozu umožňuje využít tyto dobropisy k započtení proti platnému clu na jakékoli následné dovozy kromě zboží, jehož dovoz je omezen nebo zakázán. Dovážené zboží, na které jsou takové dobropisy využity, lze prodávat na domácím trhu (s výhradou daně z obratu) či jinak využít.

(33)

Licence DEPB jsou volně převoditelné a v důsledku toho jsou často prodávány. Licence DEPB je platná po dobu 12 měsíců od data vydání licence. Společnost musí příslušnému orgánu zaplatit poplatek ve výši 0,5 % obdrženého dobropisu DEPB.

(34)

Pokud společnost vyváží zboží, získá dobropis, který lze využít na započtení proti částkám cla na budoucí dovozy jakéhokoli zboží nebo který lze prodat.

(35)

Dobropis je vypočten automaticky podle vzorce pomocí sazeb SION, nezávisle na tom, zda byly vstupy dovezeny, bylo z nich zaplaceno clo nebo zda byly vstupy skutečně využity pro vývozní výrobu a v jakém množství. Společnost může vlastně žádat o licenci na základě minulých vývozů, bez ohledu na to, zda provádí dovozy nebo nákupy zboží z jiných zdrojů. Dobropisy DEPB jsou považovány za finanční příspěvek, protože se jedná o grant. Zahrnují přímý převod peněžních prostředků, protože je lze prodat a přeměnit na hotovost nebo použít na započtení dovozních cel, a tím indická vláda promíjí jinak splatné příjmy.

(36)

Texprocil argumentoval tím, že pokud vývozce skutečně dovezl vstupy, které jsou použity ve výrobě vyváženého zboží a použil dobropisy DEPB na zaplacení cla z těchto dovážených vstupů, nelze říci, že vývozci vyplynul napadnutelný výnos v rámci DEPB.

(37)

V této souvislosti stanoví čl. 2 odst. 1 písm. a) bod ii) základního nařízení výjimku mimo jiné pro systémy navracení a navracení u náhradních vstupů, které splňují přísná pravidla stanovená v písmeni i) přílohy I, v příloze II (definice a pravidla navracení) a v příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů).

(38)

V tomto případě však vývozce není povinen skutečně ve výrobním procesu spotřebovat zboží dovezené bez cla a částka dobropisu se nevypočítává ve vztahu ke skutečně použitým vstupům.

(39)

Kromě toho neexistuje systém nebo postup, který by potvrdil, které vstupy jsou při výrobě vyváženého výrobku spotřebovány nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozních cel ve smyslu písmene i) přílohy I a příloh II a III základního nařízení.

(40)

Konečně, vývozci mají nárok na výhody DEPB bez ohledu na to, zda vůbec dovážejí nějaké vstupy. Aby získali výhodu, stačí, aby vývozce pouze dovážel zboží, aniž by prokazoval, že byl dovezen jakýkoli vstupní materiál. Tedy i vývozci, kteří získávají všechny své vstupy ve své zemi a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstup, mají přesto nárok na výhody DEPB. DEPB po vývozu proto nesplňuje kritéria příloh I až III.

(41)

Protože neexistuje požadavek, aby byly dovezené vstupy spotřebovány ve výrobním procesu a systém ověřování požadovaný přílohou II základního nařízení, nelze DEPB po vývozu považovat za povolený systém navracení a navracení u náhradních vstupů (příloha III) podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení.

(42)

Protože tudíž neplatí výše uvedená výjimka z definice subvence pro systémy navracení a navracení u náhradních vstupů uvedená v 37. bodě odůvodnění, nedochází k prominutí nadměrné částky a napadnutelnou výhodou je prominutí celkové částky dovozního cla obvykle splatné ze všech dovozů.

(43)

Na základě výše uvedeného se došlo k závěru, že indická vláda vydáváním volně převoditelné licence poskytuje vývozcům v rámci DEPB finanční příspěvek. Tento finanční příspěvek indické vlády zvýhodňuje držitele DEPB, protože ten získá volné peníze, které by jinak na obchodním trhu získat nemohl. Proto systém představuje subvenci. Protože subvenci lze získat pouze vývozem, závisí právně na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Proto se subvence považuje za specifickou a tudíž napadnutelnou.

(44)

Výhoda pro společnosti byla vypočtena na základě částky dobropisu poskytovaného v licencích, které byly použity nebo převedeny v průběhu OŠ.

(45)

V případech, kdy byly licence použity na dovoz zboží bez platby příslušných cel, byla výhoda vypočtena na základě celkových prominutých dovozních cel. V případech, kdy byly licence převedeny (prodány), byla výhoda vypočtena na základě částky dobropisu uvedeného v licenci (nominální částky), bez ohledu na prodejní cenu licence, protože prodej licence je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění částku výhody (ekvivalentní převodu finančních prostředků indické vlády) získané ze systému.

(46)

Částka subvence byla rozložena mezi celkové vývozy v OŠ v souladu s článkem 7 základního nařízení. Při výpočtu výhody byly odečteny poplatky nutně vynaložené k získání subvence.

(47)

U jedné společnosti bylo zjištěno, že vývozní a dovozní politika specificky vylučovala určité zboží z nároku na DEPB, protože vývoz tohoto zboží podléhal zvláštním licencím. V tomto případě bylo pro účely výpočtu valorické subvence považováno za vhodné rozdělit výhodu z DEPB (čitatel) mezi vývozní obrat výrobků splňujících podmínky pro DEPB (jmenovatel).

(48)

Texprocil s několika společnostmi tvrdil, že při výpočtu výhody z tohoto systému by měly být odečteny náklady vynaložené na platbu specializovaným zástupcům, prodejní komise a různé jiné výdaje. V tomto ohledu je nutno poznamenat, že používání třetích stran k prodeji licencí je čistě obchodní rozhodnutí, které nemění částku dobropisu poskytnutého v licencích. V každém případě jsou podle čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení odečitatelné pouze náklady vynaložené na získání subvence. Protože výše uvedené náklady nejsou nutné ke splnění podmínek subvence, byly nároky zamítnuty.

(49)

Texprocil s několika společnostmi tvrdil, že prodej licencí DEPB podléhal dani z obratu a proto by měly být výnosy odpovídajícím způsobem sníženy. Podle indického daňového práva však je plátcem daně z obratu kupující a nikoli prodávající. Prodávající pouze vybere daň z obratu v zastoupení příslušných orgánů. V důsledku toho byl nárok zamítnut.

(50)

Několik společností prohlásilo, že prodej jejich licencí DEPB by produkoval dodatečný zisk a tím zvýšil jejich celkovou daňovou povinnost, zejména daň z příjmů právnických osob. Proto se tvrdilo, že výhoda, kterou tyto společnosti získaly z transakcí DEPB, by měla být snížena o částku skutečně splatné daně z příjmu. Společnosti rovněž tvrdily, že tento nárok by nebyl oprávněn, kdyby nebyla ve stejném období splatná žádná daň z příjmu. Kromě toho Texprocil tvrdil, že příjem z DEPB podléhá jednotné dani platné pro vývozce a že v případě, že vývozce skutečně zaplatil daň z příjmu z výhod DEPB, které poskytla indická vláda, sníží se získaná výhoda o částku daně z příjmu.

V souvislosti s posuzováním těchto argumentů se především připomíná, že dobropis DEPB představuje v daném okamžiku grant. Podle dostupných informací nelze skutečně vyloučit, že tyto granty mohou v pozdější fázi zvýšit celkovou daňovou povinnost společnosti.To by však byla událost budoucí, závisející na řadě faktorů, z nichž většina je ovlivněna obchodními rozhodnutími, jež činí společnost sama. Takové faktory se netýkají jen otázky stanovení cen a prodeje, ale i jiných věcí, které určují celkovou daňovou povinnost, například rozhodnutí o odpisových sazbách, převody ztrát a mnoho dalších faktorů. Všechna tato rozhodnutí ovlivňují daňové pásmo, které bude ve specifickém daňovém roce nakonec na společnost uplatněno. Proto není možné přesně určit, v jaké míře přispěly výhody získané z prodeje DEPB k uplatněné sazbě daně. Kromě toho, kdyby dotčená společnost využila své licence DEPB pro účely, ke kterým jsou skutečně určeny, zejména pro dovoz vstupů, skutečně by snížila své náklady a nezvýšila své příjmy, což by mohlo mít opět jiný vliv na zdanění.

Proto je jasné, že udělení dobropisů DEPB a jejich případné pozdější zdanění jsou dvě různé nezávislé akce indické vlády. Proto vyšetřujícímu orgánu nepřísluší, aby se pokoušel rekonstruovat situaci, která by nastala se zdaněním či bez něj. V každém případě by to neovlivnilo výpočet částky subvence zjištěné v průběhu OŠ.

V důsledku toho byly tyto nároky zamítnuty.

(51)

Osm společností ve vzorku využívalo tohoto systému v průběhu OŠ a získalo subvence ve výši 1,45 % až 8,44 %.

(52)

Právní základ tohoto systému je obsažen v odstavcích 4.2.1 až 4.2.7 vývozní a dovozní politiky a odstavcích 4.31 až 4.36 Příručky postupů.

(53)

DFRC se vydává obchodnímu vývozci nebo výrobnímu vývozci na dovozy vstupů použitých při výrobě zboží bez platby platných cel.

(54)

DFRC je systém uplatňovaný po vývozu, který umožňuje doplnění, tj. bezcelní dovoz vstupů se stejnými technickými vlastnostmi, jakostí a specifikacemi, jaké byly použity ve vyváženém výrobku. Množství těchto vstupů je určeno na základě SION. Toto dovážené zboží lze prodat na domácím trhu či použít jiným způsobem.

(55)

Podle tohoto systému může kterýkoli oprávněný vývozce požádat o osvědčení. DFRC se vydává na dovoz vstupů podle SION dle údajů v nákladních listech.

(56)

DFRC zahrnuje pouze vstupy předepsané v SION. Technické vlastnosti, jakost a specifikace vstupů povolených pro doplnění musí splňovat vlastnosti, jakost a specifikace vstupů použitých ve vyváženém výrobku.

(57)

DFRC jsou volně převoditelné. Platnost DFRC je 18 měsíců.

(58)

Pokud společnost vyváží zboží, je jí vystaveno osvědčení, které lze použít k započtení proti částkám cel na budoucí dovozy vstupů fyzicky začleněných do vyváženého zboží nebo je lze prodat.

(59)

Osvědčení se považují za finanční příspěvek, protože se jedná o grant. Zahrnují přímý převod peněžních prostředků, protože je lze prodat a přeměnit na hotovost nebo použít na započtení dovozních cel, a tím indická vláda promíjí jinak splatné příjmy.

(60)

Indická vláda a Texprocil argumentovaly tím, že DFRC je skutečný systém navracení u náhradních vstupů, protože systém zajišťuje doplnění vstupů použitých ve vyváženém výrobku. Protože množství, jakost a technické vlastnosti a specifikace jsou shodné se vstupy použitými ve vyváženém výrobku, systém je podle názoru indické vlády a Texprocilu přípustný podle Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (ASCM). Texprocil rovněž argumentoval, že při hodnocení toho, zda je jedná o skutečný systém navracení u náhradních vstupů, je příslušnou podmínkou zkoumání toho, co se dováží a nikoli kdo dováží. Dále bylo argumentováno tím, že ze strany vlády není poskytována žádná další výhoda.

(61)

Ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení stanoví výjimku mimo jiné pro systémy navracení a navracení u náhradních vstupů, které splňují přísná pravidla stanovená v písmeni i) přílohy I, v příloze II (definice a pravidla navracení) a v příloze III (definice a pravidla pro navracení u náhradních vstupů).

(62)

Je třeba zdůraznit, že systémy navracení implikují vracení cel placených z dovážených vstupů, které byly spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku. V případě DFRC však nemusí nejprve dojít k dovozu vstupů, za který bylo zaplaceno clo nebo které byly od cla osvobozeny.

(63)

Systémy navracení mohou umožňovat následné náhrady nebo navracení dovozních poplatků ze vstupů, které jsou spotřebovány ve výrobním procesu jiného výrobku, včetně situací, kdy vývoz takového výrobku obsahuje domácí vstupy se stejnou kvalitou a vlastnostmi jako dovážené vstupy, jež nahrazují („systémy navracení u náhradních vstupů“). Například by bylo možné povolit, aby společnost v případě nedostatku dovážených vstupů použila domácí vstupy a začlenila je do vyváženého zboží a později bezcelně dovezla odpovídající množství vstupů. V této souvislosti je důležitá existence ověřovacího systému nebo postupu, protože umožňuje vládě vývozní země zajistit a prokázat, že množství vstupů, za něž je žádáno vrácení poplatků, nepřesahuje množství podobných výrobků vyvezených v jakékoli podobě a že výše vrácených dovozních poplatků nepřesahuje výši dovozních poplatků původně vybraných za dovezené vstupy.

(64)

V DFRC, který je systémem uplatněným po vývozu, jak uvádí 54. bod odůvodnění, je začleněna povinnost dovézt pouze vstupy, které byly spotřebovány při výrobě vyváženého zboží. Tyto vstupy musí mít stejné množství a vlastnosti jako domácí vstupy použité ve vyváženém zboží. Na tomto základě DFRC představuje některé ze znaků systému navracení u náhradních vstupů podle přílohy III základního nařízení. Šetření však zjistilo, že neexistoval žádný systém ani postup, který by potvrdil, zda a které vstupy jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda nedošlo k nadměrné výhodě u dovozních cel ve smyslu písmene i) přílohy I a příloh II a III základního nařízení.

(65)

Kromě toho, jak uvádí 57. bod odůvodnění, je osvědčení DFRC volně převoditelné. To znamená, že vývozce, kterému je vydáno osvědčení pro zápočet proti clu na budoucí dovozy vstupů, nemá žádnou povinnost skutečně dovážené vstupy spotřebovat ve výrobním procesu nebo skutečně využít osvědčení na dovoz vstupů (tj. neexistuje podmínka skutečného uživatele). Namísto toho se vývozce může rozhodnout, že osvědčení prodá dovozcům. V důsledku toho nelze DFRC považovat za systém navracení u náhradních vstupů v souladu se základním nařízením ( 3 ).

(66)

Podle výše uvedeného indická vláda vydáváním volně převoditelného osvědčení poskytuje vývozcům finanční příspěvek. Za takových okolností osvědčení ve skutečnosti představují přímý grant indické vlády pro dotyčné vývozce.

(67)

Tento finanční příspěvek indické vlády zvýhodňuje držitele DFRC, protože ten získá volné peníze, které by jinak na obchodním trhu získat nemohl. Proto systém představuje subvenci. Protože subvenci lze získat pouze vývozem, závisí právně na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Proto se subvence považuje za specifickou a tudíž napadnutelnou.

(68)

Jeden vývozce použil DFRC jako systém navracení u náhradních vstupů. Tato společnost byla schopna prokázat, že množství dovezených vstupů osvobozených od cel nepřesáhla množství použitá pro vyvážené zboží. Kromě toho byla společnost schopna prokázat, že výše vrácených dovozních poplatků nepřesáhla výši dovozních poplatků původně vybraných za dotyčné dovezené vstupy. Proto bylo konstatováno, že v případě této společnosti bylo osvobození od dovozních cel v souladu s ustanoveními příloh I až III základního nařízení, a proto nedošlo k udělení výhody v OŠ.

(69)

Dvě společnosti prodaly osvědčení, která získaly. Protože DFRC zahrnuje pouze vstupy uvedené v SION, bylo by vhodné určit výhodu pomocí stejné metodologie jako u DEPB, tj. výpočtem výhody jako procenta hodnoty vyvezených hotových výrobků. Jak bylo vysvětleno výše, takové standardní sazby stanovily indické orgány pro většinu výrobků, včetně výrobku dotyčného.

(70)

Osvědčení v tomto systému však nemá nominální hodnotu stejně jako dobropisy v systému DEPB. Osvědčení uvádí množství vstupů povolených pro dovoz i maximální celkovou hodnotu, do níž lze tyto vstupy dovézt. Vzhledem k tomu, že chybí specifická peněžní hodnota na každém osvědčení, nebylo v tomto případě možné stanovit výhodu na základě hodnoty nebo množství vyváženého zboží. V případech, kdy byla osvědčení převedena (prodána), bylo proto považováno za přiměřené vypočíst výhodu na základě prodejní ceny osvědčení.

(71)

Částka subvence byla rozložena mezi celkové vývozy v OŠ v souladu s článkem 7 základního nařízení.

(72)

Výhody ze systému získaly v OŠ dvě společnosti. U jedné společnosti činila získaná výhoda 3,08 %, zatímco u druhé společnosti byla zjištěná výhoda zanedbatelná.

(73)

Systém EPCG byl oznámen dne 1. dubna 1992. Během OŠ byl systém upraven celními oznámeními č. 28/97 a 29/97, která vstoupila v platnost dne 1. dubna 1997. Podrobnosti o systému obsahuje kapitola 5 vývozní a dovozní politiky na období 2002 až 2007 a kapitola 5 Příručky postupů.

(74)

Systém je k dispozici „výrobním vývozcům s podpůrným výrobcem/prodejcem nebo bez nich, obchodním vývozcům spojeným s podpůrným výrobcem a poskytovatelům služeb“ (citováno z kapitoly 5.2 vývozní a dovozní politiky na období 2002 až 2007).

(75)

Aby mohla systém využít, musí společnost příslušným orgánům poskytnout podrobnosti o druhu a hodnotě dlouhodobých aktiv, která mají být dovezena. V závislosti na výši vývozního závazku, který je společnost připravena převzít, jí bude povoleno dovézt dlouhodobá aktiva s nulovou nebo sníženou sazbou cla. Aby byl vývozní závazek splněn, musí být dovezená dlouhodobá aktiva použita při výrobě vyváženého zboží. Na žádost vývozce se vydává licence povolující dovoz s preferenčním clem. Pro získání licence je nutné zaplatit poplatek za žádost.

(76)

Držitel licence EPCG může rovněž sám zajistit domácí dlouhodobá aktiva. V takovém případě může domácí výrobce dlouhodobých aktiv využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných k výrobě takových dlouhodobých aktiv. Alternativně může domácí výrobce požadovat výhodu domnělého dovozu pro dodávky dlouhodobých aktiv držiteli licence EPCG.

(77)

Pro splnění podmínek systému EPCG existuje vývozní závazek. Vývozní závazek je nutno splnit vývozem zboží zhotoveného nebo vyrobeného pomocí dlouhodobých aktiv dovezených v rámci systému. Vývozní závazek zahrnuje požadavek na vývoz většího než průměrného objemu vývozu stejného výrobku, dosaženého společností v průběhu předcházejících tří licenčních let.

(78)

Nedávno byla provedena změna podmínek systému ohledně výpočtu vývozního závazku. Platí však pouze pro licence vydané po 1. dubnu 2003, tj. nezahrnuté do OŠ. Podle nových pravidel budou mít společnosti na splnění vývozního závazku osm let (hodnota vývozu musí být nejméně šestkrát vyšší než celkové osvobození od cla pro dovážená dlouhodobá aktiva).

(79)

Poskytnutí snížené nebo nulové sazby dovozního cla vývozci představuje finanční příspěvek ze strany indické vlády, protože je prominut jinak splatný příjem a příjemce získá výhodu ze snížení splatných cel nebo úplného osvobození od platby dovozních cel. Systém EPCG je tedy subvence.

(80)

Licenci nelze získat bez závazku k vývozu zboží. Protože subvence právně závisí na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení, považuje se za specifickou, a tudíž napadnutelnou.

(81)

Bylo argumentováno tím, že rozsah pojmu „vstup“ v písmeni i) přílohy základního nařízení rovněž zahrnuje dlouhodobá aktiva, protože dlouhodobá aktiva jsou nezbytným vstupem pro výrobu, bez jehož využití by žádný konečný výrobek nemohl vzniknout. Dále bylo argumentováno tím, že pouze s použitím dlouhodobých aktiv jsou suroviny přepracovány na hotové výrobky a že odpisy účtované na dlouhodobá aktiva představují hodnotu dlouhodobých aktiv použitých při výrobě hotových výrobků. Proto by osvobození od cla u dlouhodobých aktiv použitých při výrobě vyváženého výrobku mělo být posuzováno jako osvobození od cla u vstupů použitých při výrobě vyvážených výrobků a toto osvobození by nemělo být posuzováno jako napadnutelná výhoda ve smyslu základního nařízení.

V reakci na tyto argumenty se má za to, že dlouhodobá aktiva nepředstavují „vstupy“ ve smyslu základního nařízení, protože se fyzicky nestávají součástí vyvážených výrobků. V důsledku toho jsou výše uvedené argumenty zamítnuty.

(82)

Výhoda pro společnosti byla vypočtena na základě částky nezaplacených cel na dovážená dlouhodobá aktiva, rozložením této částky do období, které odráží obvyklou dobu odpisů těchto dlouhodobých aktiv ve výrobním odvětví dotyčného výrobku podle článku 7 základního nařízení. V souladu se zavedenými postupy byla takto vypočtená částka, kterou lze přiřadit OŠ, upravena připočtením úroku za OŠ, aby byla zohledněna hodnota výhody v čase, a tím zjištěna plná výhoda vyplývající ze systému pro příjemce. Vzhledem k povaze subvence, která je rovnocenná jednorázovému grantu, byla za přiměřenou považována obchodní úroková sazba pro OŠ v Indii (odhad ve výši 10 %). Částka subvence pak byla rozdělena na celkové vývozy v průběhu OŠ v souladu s článkem 7 základního nařízení.

(83)

Ohledně výpočtu částky subvence bylo argumentováno, že výpočet subvence založený na pohledu „výhody pro výrobce“ vyžaduje rozdělení částky dotace (nezaplacených cel), kterou lze zařadit do OŠ, na celou výrobu dotyčného výrobku (domácí plus vývozy). Dále bylo argumentováno, že společnosti, které provozují i domácí prodej ložního prádla, používaly stejná dlouhodobá aktiva pro celou svou výrobu ložního prádla.

V odpovědi na toto tvrzení se připomíná, že tento systém závisí pouze na vývozním výkonu. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení by proto výhoda z tohoto systému měla být rozložena pouze mezi vývozní obrat, protože subvence se poskytuje s odkazem na určitou hodnotu vývozu zboží v určitém období. Proto se požadavek na rozložení výhod ze systému na celý obrat zamítá.

(84)

V OŠ získaly výhody z tohoto systému tři společnosti. Dvě společnosti získaly subvence ve výši 0,38 % resp. 2,0 %, zatímco u třetí společnosti byla zjištěná výhoda zanedbatelná.

(85)

Systém ALS fungoval v letech 1977 až 1978. Systém je specifikován v odstavcích 4.1.1 až 4.1.7 vývozní a dovozní politiky a částech kapitoly 4 Příručky postupů.

(86)

Předběžné licence jsou k dispozici vývozcům, aby jim umožnily bezcelní dovoz vstupů použitých při výrobě vyváženého zboží.

(87)

Objem dovozů povolených v rámci tohoto systému je určen jako procento objemu vyvezených hotových výrobků. Předběžné licence měří jednotky povolených dovozů z hlediska množství i jejich hodnoty. V obou případech jsou sazby pro určení bezcelních nákupů pro většinu výrobků včetně dotyčného stanoveny na základě SION. Položky vstupů specifikované v předběžných licencích jsou položky použité při výrobě příslušných hotových výrobků.

(88)

Předběžné licence lze vydávat za:

(89)

V průběhu ověřování bylo zjištěno, že v OŠ byly použity pouze ALS uvedené v bodě i) výše (fyzické vývozy) jedním výrobním vývozcem. Proto v tomto šetření není nutné zjišťovat napadnutelnost kategorií ALS ii), iii) a iv).

(90)

Pouze vývozním společnostem jsou vydávány licence, které lze použít k započtení proti částkám cel na dovozy. V tomto ohledu systém závisí na vývozním výkonu.

(91)

Jak je uvedeno výše, bylo zjištěno, že ALS na „fyzické vývozy“ využila v OŠ jedna vyšetřovaná společnost. Společnost využila ALS na bezcelní dovoz vstupů pro vyvážené zboží.

(92)

Indická vláda tvrdila, že ALS je systém odvozený od množství a že vstupy povolené v rámci této licence souvisejí s množstvím vývozů. Bylo rovněž namítnuto, že bez ohledu na to, jaké dovozy jsou dováženy v rámci ALS, musí být stejné dovozy použity při výrobě vyvážených výrobků nebo doplnění zásob vstupů použitých pro již vyvezené výrobky. Podle indické vlády musí dovážené vstupy použít vývozce a tyto vstupy nesmí být prodány nebo převedeny.

(93)

Ačkoli se zdá, že ALS podléhá podmínce skutečného uživatele, bylo zjištěno, že neexistuje žádný systém nebo postup, který by potvrdil zda a které vstupy jsou spotřebovány při výrobě vyvážených výrobků. Systém pouze uvádí, že zboží dovezené bezcelně bylo použito ve výrobním procesu, aniž by bylo rozlišeno určení zboží (domácí nebo vývozní trh).

(94)

Pro účely tohoto šetření však byla dotyčná společnost schopna prokázat, že množství dovezených materiálů osvobozených od cel nepřesáhla množství použitá pro vyvážené zboží. Proto bylo konstatováno, že v tomto případě bylo osvobození od dovozních cel na vstupy nutné pro výrobu vyváženého výrobku poskytnuto v souladu s požadavky příloh I až III základního nařízení.

(95)

Proto je zjištěno, že neexistuje žádná výhoda poskytnutá společnosti podle tohoto systému.

(96)

Systém EPZ/EOU, který byl zaveden v roce 1965, je nástrojem v rámci vývozní a dovozní politiky, který zahrnuje vývozní pobídky. V průběhu OŠ byl systém upraven celními oznámeními č. 53/97, 133/94 a 126/94. Podrobnosti o systému obsahuje kapitola 6 vývozní a dovozní politiky na období 2002 až 2007 a kapitola 6 Příručky postupů.

(97)

V zásadě mohou být v systému EPZ/EOU zřizovány společnosti, které se zaváží k vývozu celé své výroby zboží a služeb. Jakmile je udělen statut EPZ/EOU mohou tyto společnosti využívat určitých výhod. V Indii existuje sedm zjištěných EPZ. EOU mohou sídlit kdekoli v Indii. Jsou to celní jednotky pod dohledem celních úředníků v souladu s článkem 65 celního zákona. Ačkoli mají společnosti v rámci systému EOU/EPZ vyvážet celou svou výrobu, indická vláda těmto jednotkám za určitých podmínek povoluje prodej části jejich výroby na domácím trhu.

(98)

Společnosti, které žádají o statut EOU nebo sídlí v EPZ musí podat žádost u příslušných orgánů. Tato žádost musí zahrnovat podrobnosti za období dalších pěti let, mimo jiné o plánovaných výrobních množstvích, plánované hodnotě vývozu, požadavcích na dovoz a požadavcích na domácí dodávky. Pokud orgány žádost společnosti přijmou, budou podmínky spojené s přijetím sděleny společnosti. Společnosti v EPZ a EOU mohou být zapojeny do výroby kteréhokoli výrobku. Souhlas k uznání společnosti v rámci systému EPZ/EOU je platný po dobu pěti let. Souhlas může být obnoven pro další období.

(99)

Podniky EPZ / EOU mají právo na tyto výhody:

(100)

EOU nebo společnosti umístěné v EPZ by měly ve specifikovaném formátu vést účetnictví o všech dotyčných dovozech a o spotřebě a využití všech dovezených materiálů a provedených vývozech. Tyto záznamy by měly být periodicky dle potřeby předkládány příslušným orgánům.

(101)

Dovozce musí rovněž zajistit minimální čisté devizové příjmy jako procento vývozu a vývozního výkonu, jak stanoví vývozní a dovozní politika. Všechny operace EOU/EPZ musí být prováděny v prostorách pod celním dohledem.

(102)

V tomto šetření byl systém EPZ/EOU využit jednou společností k dovozu surovin, dlouhodobých aktiv a pořízení zboží na domácím trhu. Kromě toho společnost využila možnost prodat část své výroby na domácím trhu. Bylo zjištěno, že společnost využila úlevy týkající se osvobození od cel na suroviny a dlouhodobá aktiva i osvobození od spotřební daně na zboží pořízené z domácích zdrojů a náhradu centrální daně z obratu zaplacené za zboží pořízené na domácím trhu. Proto Komise prošetřila napadnutelnost těchto úlev. V tomto ohledu systém EPZ/EOU zahrnuje poskytnutí subvencí, protože úlevy představují finanční příspěvek ze strany indické vlády, protože je prominut jinak splatný příjem a příjemce získá výhodu. Protože poskytnutí této subvence závisí právně na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení, považuje se subvence za specifickou a tudíž napadnutelnou.

(103)

Pokud jde o suroviny a pomocné materiály, mohou splnit podmínku pro osvobození podle písmene i) přílohy I základního nařízení pouze v případě, že jsou spotřebovány v procesu výroby vyváženého výrobku a pokud existuje ověřovací systém k potvrzení toho, které vstupy jsou spotřebovány při výrobě vyváženého zboží a v jakém množství. Je třeba poznamenat, že dovozy strojů (dlouhodobá aktiva) do tohoto osvobození nespadají.

(104)

Texprocil argumentoval, že z důvodů uvedených v 81. bodě odůvodnění v souvislosti se systémem EPCG by dlouhodobá aktiva dovážená v systému EOU neměla být napadnutelná.

(105)

V odpovědi na to je třeba připomenout, že z důvodů uvedených výše v 81. bodě odůvodnění v souvislosti se systémem EPCG nepředstavují dlouhodobá aktiva „vstupy“ ve smyslu základního nařízení. Kromě toho bylo rozhodnuto, že tento systém závisí právně výhradně na vývozní výkonnosti. Je proto považován za specifický a tudíž napadnutelný.

(106)

V případě osvobození od spotřební daně bylo zjištěno, že daň placená z nákupů ze strany jednotky, která není jednotkou EOU, je připisována ve formě navrácení (CENVAT) a je využita na platbu spotřební daně na domácí prodej. Proto osvobozením od spotřební daně u nákupů jednotky EOU nedochází k prominutí dalšího příjmu vlády a v důsledku toho EOU nevzniká žádná další výhoda.

(107)

To však není případ náhrady centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu, protože tato daň se nevrací společnostem působícím na domácím trhu. Odstavec 6.12 vývozní a dovozní politiky stanoví, že EPZ/EOU mají na tuto náhradu nárok, pokud je dodávané zboží vyrobeno v Indii. Jinými slovy EOU mají narozdíl od domácích společností nárok na náhradu centrální daně z obratu.

(108)

Texprocil rovněž argumentoval tím, že centrální daň z obratu splatná ze vstupů pořizovaných na domácím trhu a použitých při výrobě vyváženého výrobku je nepřímá daň ve smyslu písmene h) přílohy základního nařízení, a že tudíž osvobození od těchto kumulativních nepřímých daní z předchozího stupně zpracování nelze považovat za napadnutelné.

(109)

Seznam příkladů vývozních subvencí v příloze I základního nařízení v písmenu h) stanoví: „Osvobození, úleva nebo odklad kumulativních nepřímých daní z předchozího stupně zpracování na zboží nebo služby použité při výrobě vyvážených výrobků, pokud přesahují osvobození, úlevu nebo odklad obdobných kumulativních nepřímých daní z předchozího stupně zpracování na zboží nebo služby použité při výrobě obdobných výrobků prodávaných pro domácí spotřebu. Nepřímé daně z předchozího stupně zpracování mohou být nicméně předmětem osvobození, úlevy nebo odkladu u vyvážených výrobků i tehdy, nebyly-li jejich předmětem obdobné výrobky prodávané pro domácí spotřebu, jestliže jsou kumulativní nepřímé daně z předchozího stupně zpracování ukládány na vstupy, které jsou spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (s připočtením odpadu v běžném objemu). Toto písmeno se vykládá v souladu s hlavními směry obsaženými v příloze II o spotřebě vstupů ve výrobním procesu“.

(110)

Bylo argumentováno tím, že písmeno h) přílohy I základního nařízení stanoví:

(111)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že pro účely základního nařízení jsou „kumulativní“ nepřímé daně vícefázové daně ukládané tam, kde neexistuje mechanismus pro následný odpočet daně, jestliže jsou zboží nebo služby podléhající dani na jednom stupni výroby použity v následujícím stupni výroby.

(112)

V souvislosti s těmito argumenty by mělo být připomenuto, že v souladu s vývozní a dovozní politikou mají EOU právo na náhradu centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu. Jinými slovy, nepožaduje se, aby bylo zboží zařazeno do výroby vyváženého zboží. Podle indické vlády je plátcem daně z obratu kupující a centrální daň z obratu není obecně vratná.

(113)

Náhrada centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu jednotkám EOU se považuje za napadnutelnou subvenci z následujících důvodů. Podle ustanovení písmene h) přílohy I základního nařízení je náhrada centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu pro EOU (které jsou povinny vyvážet) nadměrným prominutím v porovnání se zbožím prodávaným pro domácí spotřebu (u kterého neexistuje žádná náhrada centrální daně z obratu). Jak bylo uvedeno výše, odstavec 6.12 vývozní a dovozní politiky stanoví, že EPZ/EOU mají na tuto náhradu nárok, pokud je dodávané zboží vyrobeno v Indii. EOU mají narozdíl od jiných společností prodávajících na domácím trhu právo na náhradu centrální daně z obratu. Kromě toho nebylo prokázáno, že tato náhrada je poskytována v souladu s hlavními směry o spotřebě vstupů ve výrobním procesu (příloha II základního nařízení). Nebyl poskytnut žádný důkaz o tom, že indická vláda má a uplatňuje systém k potvrzení toho, zda jsou vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku a v jakém rozsahu. Kromě toho šetření zjistilo, že dotyčná společnost koupila s osvobozením od centrální daně z obratu řadu položek, které nejsou spotřebovány ve výrobě vyváženého zboží. Na tomto základě lze dojít pouze k závěru, že došlo k nadměrné platbě.

(114)

Kromě toho bylo argumentováno tím, že příslušná EOU v tomto konkrétním případě sídlí v indickém státě Uttarpradéš, a proto by měly být pro určení toho, zda jsou společnosti, které nejsou EOU a sídlí v tomto konkrétním státě, osvobozeny od platby daní či nikoli, použity daňové právní předpisy tohoto státu. Dále bylo namítnuto, že indický právní řád, státní zákon o obchodních daních, stanoví možnost osvobození nebo úlevy z platby daně z nákupu surovin a obalového materiálu použitých při výrobě vyváženého zboží. Bylo argumentováno tím, že se v tomto ustanovení nerozlišuje, zda výrobek vyváží EOU nebo společnost, která není EOU.

(115)

Při kontrolní návštěvě indické vlády však bylo zjištěno, že v případě prodejů mezi státy se použije centrální a nikoli místní daň z obratu. Bylo vysvětleno, že centrální daň z obratu je obecně nevratná (nehledě na skutečnost, že EOU mají nárok na náhradu centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu). Pokud však jde o místní daň z obratu používanou v případě prodeje v rámci státu Indie, místní vláda rozhodla o osvobozeních. Skutečnost, že konkrétní stát může udělit určitá osvobození nebo úlevy z platby daně, není významná pro hodnocení napadnutelnosti systému u náhrady centrální daně z obratu placené za zboží nakupované na domácím trhu. Proto se tento argument zamítá.

(116)

Závěrem je třeba poznamenat, že jelikož je subvence spojena s EPZ/EOU, závisí právně na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Proto se subvence považuje za specifickou a tudíž napadnutelnou.

(117)

Při kontrolní návštěvě byla ověřena povaha a množství dovážených materiálů. Šetření zjistilo, že společnost pořizovala suroviny na domácím trhu a dovážela pouze malá množství. Proto nevznikla otázka toho, zda došlo k nadměrnému prominutí dovozního cla.

(118)

Narozdíl od surovin se dlouhodobá aktiva fyzicky nestávají součástí hotových výrobků. Pro účely výpočtu je částka prominutého cla rovnocenná částce grantu na každý dovoz dlouhodobého aktiva. V důsledku toho byla výhoda pro vyšetřovanou společnost vypočtena na základě částky nezaplaceného cla na dovezená dlouhodobá aktiva rozložením této částky do období, které odráží obvyklou dobu odpisů těchto dlouhodobých aktiv ve výrobním odvětví dotyčného výrobku podle článku 7 základního nařízení. Takto vypočtená částka, kterou lze přiřadit OŠ, byla upravena připočtením úroku za OŠ, aby byla zohledněna hodnota výhody v čase, a tím zjištěna plná výhoda vyplývající ze systému pro příjemce. Vzhledem k povaze subvence, která je rovnocenná jednorázovému grantu, byla za přiměřenou považována obchodní úroková sazba pro OŠ v Indii (odhad ve výši 10 %). Celková částka subvence pak byla rozdělena na celkový vývozní obrat EOU v souladu s článkem 7 základního nařízení. Podle tohoto výpočtu společnost získala subvenci ve výši 6,85 %.

(119)

Výhoda byla vypočtena na základě částky centrální daně z obratu vratné za nákupy během OŠ. Částka subvence byla rozložena mezi celkové dovozy v průběhu OŠ v souladu s článkem 7 základního nařízení. Na základě toho bylo zjištěno, že společnost získala subvenci ve výši 1,75 %.

(120)

Základem osvobození od daně z příjmu je zákon o dani z příjmů z roku 1961. Zákon, který je každoročně novelizován finančním zákonem, stanoví základ pro výběr daní i různá osvobození/odpočty, které lze požadovat. Osvobození, která mohou firmy požadovat, zahrnují osvobození podle oddílů 10A, 10B a 80HHC zákona, které stanoví osvobození od daně z příjmu ze zisku z vývozních tržeb.

(121)

Osvobození podle oddílu 10A mohou požadovat firmy, které se nacházejí v zónách volného obchodu. Osvobození podle oddílu 10B mohou požadovat EOU. Osvobození podle oddílu 80HHC může požadovat kterákoli firma, která vyváží zboží.

(122)

Aby mohla využít výše uvedené daňové odpočty/osvobození, musí společnost vznést nárok na odpočet/osvobození při podání daňového přiznání finančnímu úřadu na konci zdaňovacího roku. Zdaňovací rok trvá od 1. dubna do 31. března. Daňové přiznání musí být podáno úřadům do následujícího 30. listopadu. Konečné vyhodnocení ze strany úřadů může trvat až tři roky po podání daňového přiznání. Společnost může požadovat pouze jeden z odpočtů povolených v jednom ze tří výše uvedených oddílů.

(123)

Písmeno e) přílohy I základního nařízení se týká „plného nebo částečného osvobození … od přímých daní ve vztahu k vývozu“ jakožto vývozní subvence. V rámci osvobození od daně z příjmu uděluje indická vláda společnosti finanční příspěvek tím, že promíjí příjmy vlády v podobě přímých daní, které by byly splatné, kdyby společnost nepožádala o osvobození od daně z příjmu. Tento finanční příspěvek dává společnosti výhodu snížením její povinnosti vyplývající z daně z příjmu.

(124)

Subvence závisí právně na vývozní výkonnosti ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení, protože osvobozuje pouze zisky z vývozních tržeb, a proto se subvence považuje za specifickou.

(125)

Indická vláda a Texprocil argumentovaly tím, že osvobození od daně z příjmu podle oddílu 80HHC je postupně utlumováno počínaje účetním obdobím od dubna 2001 do března 2002. Bylo argumentováno, že proto není vhodné tento systém vyrovnávat.

(126)

Rovněž bylo namítáno, že podle pododdílu 1B oddílu 80HHC zákona o dani z příjmu je specifické procento zisků z vývozu v příslušných letech osvobozeno od daně podle následující tabulky:

(127)

Pokud jde o vznesené argumenty, bylo při ověřování zjištěno, že program byl ke konci OŠ stále v platnosti. Skutečná míra osvobozeného zisku z vývozu činila 70 % a systém bude v době uložení konečných opatření v Indii stále poskytovat výhody vyvážejícím výrobcům. V souladu s článkem 15 základního nařízení by vyrovnávací cla měla být uložena, pokud nebyla subvence nebo více subvencí zrušena nebo nebylo prokázáno, že subvence již neposkytují daným vývozcům výhodu. Protože osvobození od daně z příjmu podle oddílu 80HHC jasně splňuje kritéria pro uložení cel podle článku 15 základního nařízení, měly by veškeré výhody z něho být zahrnuty do celkové částky vyrovnávacího cla.

(128)

Nároky na výhodu podle oddílů 10A, 10B a 80HHC se vznášejí při podání daňového přiznání na konci zdaňovacího roku. Protože zdaňovací rok v Indii trvá od 1. dubna do 31. března, byla výhoda vypočtena podle platného osvobození od daně z příjmu požadovaného ve zdaňovacím roce, který skončil v průběhu OŠ (tj. 1. dubna 2001 až 31. března 2002). Tento daňový nárok musel být podán nejpozději dne 30. září 2002, tj. v době konce OŠ. Výhoda pro vývozce byla proto vypočtena na základě rozdílu mezi částkou daní běžně splatnou s osvobozením a bez něj. Sazba daně z příjmu právnických osob platná v tomto zdaňovacím roce činila 35,7 %. Částka subvence byla rozdělena mezi celkové vývozy v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení.

(129)

Ačkoli bylo namítnuto, že výhoda ze subvence by měla být brána jako nulová, byly navrženy alternativní metody pro účely výpočtu rozpětí subvence, zejména ve vztahu k platným sazbám daně.

(130)

V tomto ohledu se připomíná, že článek 5 základního nařízení stanoví, že částka napadnutelných subvencí by měla být vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a u které bylo zjištěno, že pro subvencování existovala v průběhu OŠ. Jak bylo uvedeno výše, výhoda byla vypočtena na základě částky zdanitelného zisku běžným způsobem získaného v daňovém roce 2001 až 2002 (tj. 1. dubna 2001 až 31. března 2002), který skončil v polovině OŠ. V daňovém roce 2001 až 2002 (což je hodnocený rok 2002 až 2003) skutečná míra zisků z vývozu (tj. procento zisku z vývozu splňující podmínky pro osvobození od daně) osvobozených od daně z příjmu činila 70 %. V následujícím daňovém roce (tj. 1. dubna 2002 až 31. března 2003) skutečná míra zisků z vývozu osvobozených od daně z příjmu činila 50 %. Má se za to, že vzhledem k tomu, že část tohoto druhého daňového roku spadá do OŠ v tomto řízení, je vhodné provést výpočet částky napadnutelných subvencí na základě poměrného průměru dvou sazeb platných v OŠ, tj. 60 %. V souladu s tím byly provedeny přiměřené úpravy částky dotace pro společnosti, které využily tohoto systému.

(131)

Rovněž bylo požadováno, aby byl příjem z DEPB odečten z částky zdanitelného příjmu. Bylo argumentováno tím, že pokud by neexistoval příjem z DEPB, neplynul by z tržeb zdanitelný zisk. Tento argument nemá opodstatnění. I pokud by jeho zahrnutí bylo přiměřené, je výhoda DEPB poskytována oprávněným firmám v podobě peněžního grantu (tj. přímého převodu finančních prostředků), zatímco osvobození od daně z příjmu platí pro prominuté „jinak splatné“ příjmy vlády. Ačkoli výhody DEPB jasně tvoří součást celkových výnosů firmy, uvedené dvě subvence vyplývají z odlišných opatření indické vlády. Není úkolem vyšetřujícího orgánu, aby se pokoušel rekonstruovat situaci, která by nastala, pokud by určité subvence neexistovaly. V každém případě se zdanitelný zisk firmy z vývozu nebo ze všech transakcí odvozuje z porovnání jejích celkových výnosů a nákladů, které jsou složeny z mnoha různých prvků a které vyplývají ze všech druhů obchodních rozhodnutí a tržních sil. Bylo by nepřiměřené vybrat jeden prvek (např. příjem DEPB) a vyloučit jej z výpočtu. V každém případě, jak bylo vysvětleno výše, výhoda byla vypočtena pro všechny společnosti z platného osvobození od daně požadovaného v daňovém roce, který skončil v průběhu OŠ (tj. 1. dubna 2001 až 31. března 2002).

(132)

Tohoto systému využilo v OŠ šest společností. Pět společností získalo subvence v rozmezí 0,32 % až 3,70 %, zatímco u šesté společnosti byla zjištěná subvence zanedbatelná.

(133)

Částka napadnutelných subvencí v souladu s ustanoveními základního nařízení vyjádřená valoricky se pro vyšetřované vyvážející výrobce pohybovala v rozmezí 3,09 % až 10,44 %.

(134)

V souladu s čl. 15 odst. 3 základního nařízení rozpětí subvence pro spolupracující společnosti nezahrnuté ve vzorku vypočtené na základě váženého průměru rozpětí subvence zjištěného pro spolupracující společnosti ve vzorku činí 7,67 %. Vzhledem k tomu, že úroveň celkové spolupráce v Indii byla vysoká (více než 90 %), bylo zbytkové rozpětí subvence pro všechny ostatní společnosti stanoveno na úrovni společnosti s nejvyšším individuálním rozpětím, tj. 10,44 %.

(135)

U společnosti ve vzorku, konkrétně Bombay Dyeing and Manufacturing Co. Ltd, bylo zjištěno, že tato společnost použila licence získané dvěma spřízněnými společnostmi: Nowrosjee Wadia & Sons Limited & N. W. Exports Limited. Šetření odhalilo, že dvě spřízněné společnosti vyvážely výrobky vyráběné společností Bombay Dyeing and Manufacturing Co. Ltd. Pro spřízněné společnosti by proto mělo platit rozpětí subvence zjištěné pro společnost Bombay Dyeing and Manufacturing Co. Ltd.

(136)

V rámci Společenství dotyčný výrobek vyrábějí:

(137)

Komise hodnotila, zda všechny výše uvedené společnosti lze považovat za výrobce Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 1 základního nařízení. Produkce všech výše uvedených společností představuje výrobu Společenství.

(138)

Výrobní odvětví Společenství je složeno z 29 výrobců Společenství, kteří spolupracovali s Komisí, mezi nimiž je rovněž pět do vzorku zařazených výrobců Společenství. Na tyto výrobce připadá 45 % výroby bavlněného ložního prádla Společenství. Proto se má za to, že představují výrobní odvětví Společenství ve smyslu čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 8 základního nařízení.

(139)

Vzhledem ke skutečnosti, že pro výrobní odvětví Společenství bylo použito sestavení vzorku, byla újma na jedné straně hodnocena na základě informací získaných na úrovni celého výrobního odvětví Společenství o trendech týkajících se výroby, produktivity, prodeje, podílu na trhu, zaměstnanosti a růstu. Na druhé straně byly analyzovány informace získané na úrovni výrobců Společenství ve vzorku, pokud jde o trendy týkající se cen a rentability, peněžního toku, schopnosti získávat kapitál a instituce, zásob, kapacity, využití kapacit, rentability investic a mzdy.

(140)

Spotřeba Společenství byla zjištěna na základě objemů výroby výrobců Společenství podle Eurocotonu po odečtení vývozů na základě údajů Eurostatu a přičtení dovozů z Indie a ostatních třetích zemí, rovněž podle Eurostatu. Mezi rokem 1999 a OŠ se zjevná spotřeba Společenství trvale zvyšovala z 173 651 tun na 199 881 tun, tj. o 15 %.

(141)

Objem dovozu bavlněného ložního prádla z Indie do Společenství klesl z 15 700 tun v r. 1999 na 14 300 tun v OŠ, tj. o 9 % za sledované období. Po lehkém nárůstu mezi roky 1999 a 2000 se dovozy snížily v roce 2001. Odpovídající podíl na trhu klesl z 9,1 % v r. 1999 na 7,2 % v OŠ.

(142)

Ačkoli je pravda, že dovozy z Indie ztrácely ve sledovaném období podíl na trhu, úroveň těchto dovozů podstatně převyšuje úrovně stanovené v čl. 10 odst. 11 základního nařízení. Význam těchto dovozů ilustruje i jejich srovnání s podílem výrobního odvětví Společenství na trhu. Podíl na trhu pro dovozy pocházející z Indie činí více než jednu třetinu podílu výrobního odvětví Společenství na trhu. Je také dobré připomenout, že v prvních devíti měsících roku 2003 objemy dovozu vzrostly oproti roku předchozímu o více než 11 %.

(143)

Průměrné ceny z Indie byly v letech 1999 až 2000 stabilní, ve výši zhruba 5,65 EUR/kg. V roce 2001 vzrostly na zhruba 5,80 EUR/kg a následně klesly v OŠ na zhruba 5,50 EUR/kg, tj. o 5 %.

(144)

Pro účely analýzy cenového podbízení byly vážené průměry prodejních cen za druh výrobku ve výrobním odvětví Společenství pro nespřízněné zákazníky na trhu Společenství porovnány s odpovídacími váženými průměry vývozních cen dotyčných dovozů. Srovnání bylo provedeno po odpočtu slev a rabatů. Ceny výrobního odvětví Společenství byly upraveny na cenu ze závodu. Ceny dotyčných dovozů byly určeny na základě ceny CIF (náklady, pojištění a přepravné) s přiměřenou úpravou o cla a náklady po dovozu.

(145)

Toto srovnání ukázalo, že v průběhu OŠ byly dotyčné výrobky pocházející z Indie ve Společenství prodávány za ceny, které byly podbízivě nižší nežli ceny výrobního odvětví Společenství, vyjádřeno jako procento cen Společenství o 26 až 77 %. Ve více než 75 % případů činila nižší cenová rozpětí 60 až 70 %.

(146)

Bylo analyzováno, zda se výrobní odvětví Společenství stále nacházelo ve fázi zotavování z vlivů předešlého subvencování nebo dumpingu, tato situace však nebyla zjištěna.

(147)

Bylo namítnuto, že výrobní odvětví Společenství neutrpělo podstatnou újmu, protože bylo chráněno existencí kvót. Je skutečně pravda, že v průběhu OŠ existovaly platné kvóty. Podle mezinárodního práva měly tyto kvóty svůj základ v dohodě WTO o textilních a oděvních výrobcích. Budou postupně omezeny do 31. prosince 2004. Je třeba poznamenat, že tyto kvóty nebyly v průběhu OŠ plně využity. Množství, která lze dovážet v rámci kvót, odpovídají podstatným podílům na trhu Společenství. Na základě údajů o spotřebě v OŠ roční kvóta v r. 2002 odpovídá v případě Indie podílu na trhu ve výši zhruba 12 %. Je také třeba poznamenat, že určení úrovně těchto textilních výrobků je výsledkem přímých jednání mimo analytický rámec stanovený základním nařízením. Zatímco nelze vyloučit, že kvóty mohou ovlivnit situaci výrobního odvětví Společenství, pouhá přítomnost kvót nebrání tomu, aby výrobní odvětví Společenství utrpělo újmu. Analýza číselných údajů v tomto případě ukazuje, že výrobní odvětví Společenství i přes existenci kvót utrpělo v průběhu OŠ podstatnou újmu. Situace výrobního odvětví Společenství se vlastně zhoršila i přesto, že indičtí vývozci v průběhu OŠ plně nevyužili svých přidělených kvót. Námitka se proto zamítá.

(148)

Objem výroby výrobního odvětví Společenství se mezi rokem 1999 a OŠ lehce zvýšil z 37 700 tun na 39 500 tun, tj. o 5 %.

(149)

Zaměstnanost zůstala v zásadě stabilní se zhruba 5 500 zaměstnanců. Proto se produktivita zvýšila z 6,8 tun na zaměstnance v r. 1999 na 7,2 tun na zaměstnance v průběhu OŠ, tj. o 6 % za sledované období.

(150)

Ve sledovaném období objem prodeje výrobního odvětví Společenství vzrostl o 4 %, z 36 200 tun v r. 1999 na 37 800 tun v průběhu OŠ. V r. 2001 se zvýšil na 38 300 tun, ale v OŠ klesl. Obrat z těchto prodejů se zvýšil z 410 milionů EUR v r. 1999 na 441 milionů EUR v r. 2001, ale následně klesl o dvě procenta na 420 milionů EUR v průběhu OŠ.

(151)

I přesto, že spotřeba na trhu Společenství ve stejném období vzrostla o 15 %, podíl výrobního odvětví Společenství na trhu ve skutečnosti v průběhu OŠ klesl z 20,8 % na 18,9 %. Podíl na trhu se pohyboval okolo 20 % mezi roky 1999 a 2001 a klesl o 1,5 procent mezi rokem 2001 a OŠ.

(152)

Zatímco spotřeba Společenství mezi rokem 1999 a OŠ vzrostla o 15 %, objem prodeje výrobního odvětví Společenství vzrostl pouze o 4 %. Na druhé straně objem celkových dovozů vzrostl za stejné období o 35 %, s nejvýznamnějším nárůstem z 120 000 tun v r. 2001 na 139 000 tun v průběhu OŠ. Zatímco podíl všech dovozů na trhu vzrostl o více než 10 procent, podíl výrobního odvětví Společenství na trhu klesl z 20,8 % na 18,9 %. To znamená, že výrobní odvětví Společenství se nemohlo přiměřeně podílet na růstu trhu mezi rokem 1999 a OŠ.

(153)

Zásoby do značné míry fluktuují, protože většina výroby se provádí v reakci na zakázky, což snižuje možnost vyrábět čistě na sklad. Jakkoli byl u výrobců Společenství ve vzorku pozorován nárůst zásob, má se za to, že v tomto případě nebyly zásoby vhodným ukazatelem újmy, vzhledem ke specificky vysoké fluktuaci zásob v odvětví.

(154)

Určení výrobní kapacity bylo obtížné téměř u všech výrobců Společenství ve vzorku, protože výrobní proces obdobného výrobku je individualizován a vyžaduje odlišné kombinace využití strojů. Proto není možné z kapacity jednotlivých stojů vyvodit obecný závěr ohledně kapacity pro obdobný výrobek. Kromě toho je u některých výrobců Společenství ve vzorku část výroby dodávána v rámci subdodávek.

(155)

U výrobků, které procházejí procesem potištění, však bylo oddělení tisku považováno za faktor určující kapacitu pro potisknuté ložní prádlo u všech výrobců Společenství ve vzorku. Bylo zjištěno, že využití kapacity v oddělení tisku trvale klesalo z 90 na 82 %.

(156)

Bylo namítnuto, že vývoj výrobní kapacity a využití kapacity nelze považovat za důkaz zjištění újmy. V tomto ohledu a stejně jako v předešlých šetřeních týkajících se stejného výrobku se uznává, že nebylo možné odvodit obecný závěr o kapacitě jednotlivých strojů. Nicméně analýza kapacity tisku byla jedním z ukazatelů, i když omezeným pouze na část obdobných výrobků, které naznačují, že došlo k újmě.

(157)

Průměrné ceny za kg u výrobců ve vzorku ve sledovaném období postupně rostly z 13,3 EUR na 14,2 EUR. To by mělo být posuzováno s přihlédnutím ke skutečnosti, že tato průměrná cena zahrnuje položky dotyčného výrobku s vysokou i nízkou hodnotou a že výrobní odvětví Společenství bylo nuceno přejít k vyšším prodejům výrobků s vyšší hodnotou v mezerách na trhu, protože jejich prodej na vysokoobjemovém masovém trhu výrobků převzaly dovozy ze zemí s nízkými cenami. Na druhé straně, průměrné prodejní ceny za kg u výrobního odvětví Společenství celkově vzrostly jen okrajově z 11,3 EUR v r. 1999 na 11,5 EUR v r. 2001, ale následně klesly na 11,1 EUR v průběhu OŠ.

(158)

Bylo namítnuto, že vývoj cen nelze považovat za důkaz zjištění újmy. Toto tvrzení bylo založeno jen na skutečnosti, že prodejní ceny společností ve vzorku lehce vzrostly, pro což však bylo uvedeno vysvětlení ve 157. bodě odůvodnění. Kromě toho je vývoj cen pouze jedním z analyzovaných faktorů. Kromě toho celkové jednotkové výrobní náklady rovněž vzrostly a zvyšující se posun výrobního odvětví Společenství k výrobě s vyšší hodnotou v mezerách na trhu vyvolal vyšší cenu. Zvyšující se průměrná cena proto nemusí být nutně důkazem nezjištění újmy. Proto se námitka zamítá.

(159)

V letech 1999 až 2001 se investice značně snížily ze 7 milionů EUR na 2,5 milionu EUR. Mezi rokem 2001 a OŠ byly investice poměrně stabilní a v průběhu OŠ činily pouze 41 % částky investované v r. 1999.

(160)

Výrobní odvětví Společenství neuvedlo žádný nárok ani náznak, že by se výrobní odvětví Společenství setkalo s problémy při získávání kapitálu pro svou činnost.

(161)

Ve sledovaném období rentabilita výrobců Společenství ve vzorku značně klesla z 7,7 % v r. 1999 na 4,4 % v OŠ, tj. o 42 %. Výnos z investic sledoval stejný trend a v průběhu OŠ klesl z 10,5 % v r. 1999 na 5,9 %, tedy se snížil o 44 %.

(162)

Bylo namítnuto, že průměrnou rentabilitu převyšující 5 % ve sledovaném období nelze považovat za důkaz zjištění újmy. V tomto ohledu musí být újma zjišťována zejména ve vztahu k OŠ. Během OŠ byla rentabilita pouze 4,4 %. Kromě toho rentabilita dosáhla 7,7 % v r. 1999, v roce, kdy výrobní odvětví Společenství netrpělo konkurencí subvencovaných dovozů, a pak ve sledovaném období klesla o 43 %, tj. došlo k významnému poklesu ve sledovaném období z důvodu silné konkurence subvencovaných dovozů. V důsledku toho byla rentabilita v OŠ nižší nežli rentabilita, které by bylo možné dosáhnout, pokud by neexistovaly subvencované dovozy, tj. 6,5 %.

(163)

Bylo namítnuto, že pokles rentability společností ve vzorku nelze přičíst subvencovaným dovozům, ale nárůstu mzdových nákladů a snížení investic. Průměrné mzdové náklady vzorky vzrostly ve sledovaném období pouze o 4,2 %, to tedy nevysvětluje pokles rentability. Kromě toho pokles investic nemusí nutně znamenat pokles rentability. Námitka se proto zamítá.

(164)

Bylo namítnuto, že pokles výnosu z investic je pouze odrazem poklesu investic. Výnos z investic je však definován jako poměr zisku k hodnotě celkových aktiv. Proto by snížení investic přispělo ke snížení hodnoty celkových aktiv a tím k nárůstu výnosu z investic. Námitka se proto zamítá.

(165)

Peněžní tok generovaný obdobným výrobkem se značně zmenšil z 16,8 milionů EUR v r. 1999 na 11,3 milionů EUR v průběhu OŠ. K největšímu poklesu došlo v roce 2000, kdy peněžní tok klesl o 27 %. Mezi rokem 2000 a OŠ klesl o dalších 5 %.

(166)

Bylo namítnuto, že Komise považovala peněžní tok za nevýznamný ukazatel. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že peněžní tok je skutečně ovlivňován změnami stavu zásob a proto se jedná o ukazatel s omezenou relevancí. Nicméně je třeba říci, že negativní vývoj peněžního toku ve sledovaném období je v souladu s jinými ukazateli, potvrzuje negativní vývoj výrobního odvětví Společenství a neměl by být hodnocen jako nevýznamný.

(167)

Mzdové náklady vzrostly ve sledovaném období o 3,3 % z 35,2 milionů EUR v r. 1999 na 36,3 milionů EUR v průběhu OŠ. Protože počet zaměstnanců byl v podstatě stabilní, průměrné mzdové náklady se rovněž zvýšily z 29 100 EUR na 30 300 EUR. Tyto nárůsty jsou nominálními nárůsty a jsou značně pod úrovní zvýšení spotřebitelských cen ve sledovaném období o více než 7,8 %.

(168)

Bylo namítnuto, že z nárůstu mezd nelze odvodit újmu. V tomto ohledu se připomíná, že průměrné mzdové náklady společností ve vzorku ve sledovaném období nominálně vzrostly pouze o 4,2 %, což vzhledem k nárůstu spotřebitelských cen znamená, že reálně klesly o zhruba 3,6 %.

(169)

Vzhledem k objemu a ceně subvencovaných dovozů nelze dopad skutečného rozpětí subvence, které je rovněž značné, považovat za zanedbatelný.

(170)

Bylo namítnuto, že výkon, produktivita a objem prodeje rostly a zaměstnanost byla stabilní, což nepotvrzuje újmu. Rovněž bylo namítnuto, že analýzy zásob a schopnosti získávat kapitál nepotvrdily újmu a proto nemá smysl tento faktor komentovat. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že újma musí být zjištěna na základě šetření řady faktorů a že podle čl. 8 odst. 5 základního nařízení může být konečným vodítkem kterýkoli nebo více těchto faktorů. Argument není přesvědčivý, protože žádný jednotlivý ukazatel nemá význam sám o sobě a ostatní ukazatele vykazují negativní trend. Argument se proto zamítá.

(171)

Šetření výše uvedených faktorů ukazuje, že mezi rokem 1999 a OŠ se situace výrobního odvětví Společenství zhoršila. Rentabilita ve sledovaném období značně klesla a podíl výrobního odvětví Společenství na trhu se ve sledovaném období snížil o 9,1 %. Několik dalších ukazatelů újmy, jako je využití kapacity, peněžní tok, výnos z investic a investice se rovněž vyvíjely negativně. U výrobců Společenství ve vzorku se investice značně snížily a podstatně klesl i výnos z investic. Zaměstnanost zůstala v zásadě stabilní. Některé ukazatele vykázaly kladný trend: ve sledovaném období se obrat a objem prodeje výrobního odvětví Společenství lehce zvýšily. Produktivita a mzdy velmi mírně stouply. Pokud jde o průměrné prodejní ceny výrobců ve vzorku, ty vykázaly ve sledovaném období rostoucí trend, což je však částečně důsledek posunu k prodeji výrobků s vyšší hodnotou, u kterých existovala mezera na trhu. Je však třeba poznamenat, že ve stejném období spotřeba Společenství vzrostla o 15 %, zatímco podíl výrobního odvětví Společenství klesl o 9,1 %. Kromě toho průměrné prodejní ceny výrobního odvětví Společenství ve sledovaném období klesly.

(172)

Ve světle výše uvedeného se dochází k závěru, že výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu ve smyslu článku 8 základního nařízení.

(173)

V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise zkoumala, zda subvencované dovozy pocházející z Indie způsobily výrobnímu odvětví Společenství újmu v míře, kterou lze vyhodnotit jako podstatnou. Rovněž byly zkoumány známé faktory mimo subvencovaných dovozů, které mohly ve stejnou dobu poškodit výrobní odvětví Společenství, aby bylo zajištěno, že možná újma způsobená těmito faktory nebude přičtena na vrub subvencovaných dovozů.

(174)

Objem dovozu bavlněného ložního prádla z Indie do Společenství celkově klesl z 15 700 tun v r. 1999 na 14 300 tun, tj. o 9 %, v OŠ. Po slabém nárůstu v letech 1999 až 2000 dovozy v roce 2001 klesly a zůstaly v OŠ stabilní. Odpovídající podíl na trhu klesl z 9,1 % v r. 1999 na 7,2 % v OŠ, což je stále podstatné.

(175)

Průměrné ceny z Indie ve sledovaném období lehce klesly. Nejprve zůstaly stabilní v letech 1999 až 2000 na výši zhruba 5,65 EUR/kg. V roce 2001 vzrostly na zhruba 5,80 EUR/kg, ale pak následně v OŠ klesly na zhruba 5,50 EUR/kg, tj. o 5 %.

(176)

V analýze vlivu subvencovaných dovozů bylo zjištěno, že cena je hlavním prvkem hospodářské soutěže. Jsou to sami kupující, kdo určuje jakost a design výrobku, který si chtějí objednat. Z analýzy procesu prodeje a nákupu se zdá, že dovozci a obchodníci před předáním objednávky vyvážejícímu výrobci v Indii specifikují všechny vlastnosti výrobku (design, barvu, jakost, velikosti atd.), který má být dodán, a tak porovnají nabídky různých výrobců zejména na základě ceny, protože všechny ostatní odlišné prvky jsou předem určeny v žádosti o nabídku nebo následně vyplynou z vlastní činnosti dovozce ohledně podobného zboží (např. branding). Ohledně cen bylo zjištěno, že ceny subvencovaných dovozů byly značně nižší nežli ceny výrobního odvětví Společenství, i ceny jiných vývozců ze třetích zemí a dokonce nadále v průběhu OŠ klesaly. Navíc bylo rovněž zjištěno, že výrobní odvětví Společenství muselo ve velké míře ustoupit ze segmentů trhu s nízkými cenami, kde mají dovozy z Indie silné postavení, to rovněž podtrhuje příčinnou souvislost mezi subvencovanými indickými dovozy a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(177)

Bylo namítnuto, že dovozy pocházející z Indie absolutně i relativně poklesly v situaci bez cel a představovaly relativně malý podíl na trhu a tudíž nezpůsobily újmu.

(178)

Dovozy pocházející z Indie skutečně poklesly. Nicméně několik faktorů hraje úlohu v příčinné souvislosti: za prvé, v průběhu OŠ tyto dovozy podléhaly clu ve výši 10,2 % (do prosince 2001) a 9,6 % (od ledna 2002), zatímco dovozy pocházející z Pákistánu, největšího dodavatele, byly od ledna 2002 od cel osvobozeny. Za druhé, pokud jde o velikost podílu na trhu, rozhodnou otázkou není to, zda je podíl na trhu relativně malý či nikoli, ale zda je dost velký na to, aby mohl způsobit podstatnou újmu. V tomto ohledu se připomíná, že dovozy byly podstatné a byly prováděny za nízké a subvencované ceny pod cenami výrobního odvětví Společenství. Bylo rovněž zjištěno, že došlo k časové shodě mezi těmito dovozy a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Všechny tyto prvky hrály důležitou úlohu v závěru této kapitoly, tj. tvrzení, že dovozy způsobily podstatnou újmu.

(179)

Vzhledem k váze dovozů z Indie na trhu Společenství z hlediska objemu i cen tyto dovozy vytvořily značný tlak na výrobní odvětví Společenství pokud jde o jeho objem prodeje a ceny. Nedostatek objemu prodeje výrobního odvětví Společenství v segmentech trhu s nízkými cenami nemohl být vyrovnán prodejem výrobků s vysokým ziskem, což vedlo ke značnému snížení podílu na trhu, investic, rentability a výnosu z investic výrobního odvětví Společenství.

(180)

Podíl indických dovozců na trhu v průběhu OŠ byl značný a významně převyšoval minimální úrovně. Mírný pokles objemu nebyl takový, aby naznačoval, že indičtí vývozci byli vykázáni do okrajového postavení a byli na pokraji vyloučení z trhu Společenství. Proto se dochází k závěru, že subvencované dovozy z Indie, posuzujeme-li je samostatně, způsobily podstatnou újmu výrobnímu odvětví Společenství. Kromě toho, pouze pro ilustraci, se zdá, že dovozy z Indie znovu stouply o více než 8 % v prvních šesti měsících roku 2003 v porovnání s prvním pololetím roku 2002, což naznačuje, že zdánlivý klesající trend nemá trvalou povahu.

(181)

Bylo namítnuto, že průměrné subvencování činilo 8 % a průměrné cenové podbízení bylo mnohem vyšší, zatímco ceny účtované ze strany výrobců ve vzorku vzrostly.

(182)

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že vývozní ceny v mnoha případech nezahrnovaly žádné náklady na design a marketing ložního prádla, protože tyto služby poskytoval dovozce ve Společenství. Tyto náklady nelze přiměřeně odhadnout pro obdobný výrobek obecně, ale započtení těchto nákladů by vedlo k nižším rozpětím podbízení. Ceny výrobního odvětví Společenství se také v některých případech týkají značkových výrobků, které nařizují vyšší cenu. Kromě toho čl. 8 odst. 6 základního nařízení specifikuje, že šetření zahrnuje důkaz o tom, že objem a/nebo cena subvencovaných dovozů jsou odpovědné za dopad na výrobní odvětví Společenství. Proto v této souvislosti není nejdůležitější cenové podbízení, ale úroveň cen dovozů. Proto nelze tvrdit, že subvencované dovozy nepůsobí podstatnou újmu.

(183)

Pákistán trvale zvyšoval svůj podíl na trhu z 20,8 % v r. 1999 na 24,7 % v OŠ, z 36 000 tun v r. 1999 na 49 400 tun v průběhu OŠ. Vzhledem k tomu, že průměrné vývozní ceny z Pákistánu jsou ve stejném rozmezí jako ceny z Indie, musí se předpokládat, že pákistánský vývoz rovněž způsobil újmu výrobnímu odvětví Společenství. V této souvislosti je nutno uvést, že souběžně s tímto antisubvenčním šetřením bylo zahájeno antidumpingové šetření ohledně stejného výrobku pocházejícího z Pákistánu, které v současné době probíhá a vychází z podezření, že pákistánské vývozy zvýšily svůj podíl na trhu dumpingem dotyčného výrobku ve Společenství a tudíž způsobily újmu výrobnímu odvětví Společenství. Pokud to bude probíhajícím šetřením potvrzeno, bude samozřejmě přijato vhodné opatření.

(184)

Proto se konstatuje, že dovozy pocházející z Pákistánu pravděpodobně přispěly k podstatné újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Avšak ačkoli pákistánské dovozy mohly také způsobit újmu, nelze popřít, že indické dovozy stejným dílem způsobily podstatnou újmu samy.

(185)

Dovozy pocházející ze třetích zemí mimo Indii a se zvýšily z 51 400 tun v r. 1999 na 75 300 tun v průběhu OŠ. Jejich podíl na trhu vzrostl z 29,6 % v r. 1999 na 37,7 %. Největší část dovozů v této skupině zemí pocházela z Turecka. Vzhledem k firemním vazbám mezi tureckými a německými společnostmi existuje určitá integrace trhu v podobě obchodu ve skupině mezi tureckými vyvážejícími výrobci a hospodářskými subjekty Společenství, která naznačuje, že rozhodnutí dovážet z této země nesouvisí pouze s cenou. To potvrzují i průměrné ceny dotyčného výrobku pocházejícího z Turecka v průběhu OŠ, které byly vyšší o téměř 45 % než ceny z Indie a o 34 % vyšší než z Pákistánu. Proto není pravděpodobné, že by dovozy pocházející z Turecka narušily příčinnou souvislost mezi subvencovanými dovozy z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(186)

Podíly zbývajících zemí na trhu jsou značně nižší a nepřesahují 3,9 % a je nepravděpodobné, že lze těmto dovozům z těchto zemí přičíst nějakou podstatnou újmu.

(187)

Průměrná cena dovozů pocházejících ze zemí jiných než Indie a Pákistán se zvýšila z 7,18 EUR/kg v r. 1999 na 7,47 EUR/kg v r. 2001 a lehce klesla na 7,40 EUR/kg v průběhu OŠ. Nicméně v průběhu OŠ byly tyto ceny zhruba o 34 % vyšší než ceny dovozů z Indie. V důsledku toho dovozy z jiných třetích zemí nevyvíjely cenový tlak na výrobní odvětví Společenství v takové míře, jako dovozy z Indie. Rovněž podíl jakékoli jednotlivé země v této skupině na trhu byl nižší než 4 %. Proto se konstatuje, že dovozy z jiných třetích zemí nenarušily příčinnou souvislost mezi subvencovanými dovozy z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(188)

Bylo tvrzeno, že poptávka po ložním prádle vyráběném výrobním odvětvím Společenství v objemovém vyjádření klesla, protože se zaměřila na horní část trhu, kde jsou objemy prodeje nižší. Jak však bylo uvedeno výše, celková spotřeba ložního prádla v EU ve sledovaném období neklesla, ale spíše se zvýšila. Většina výrobců Společenství má odlišné sortimenty pro různé segmenty trhu. Luxusnější značky produkují vyšší zisk, ale prodávají se jen ve velmi malém množství. Aby maximalizovalo využití kapacit a pokrylo fixní výrobní náklady, potřebuje výrobní odvětví Společenství také prodej větších objemů v segmentu trhu s nižšími cenami. Nic nenaznačuje, že by v tomto segmentu trhu poptávka klesla. Tento segment je na druhé straně ve zvyšující se míře pohlcován dovozy za nízkou cenu, což způsobuje újmu výrobnímu odvětví Společenství. Vzhledem k celkovému zvýšení spotřeby, které se neomezuje na konkrétní segment trhu, nelze poptávku ve Společenství posuzovat jako faktor, který narušil příčinnou souvislost mezi subvencovanými dovozy z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(189)

Bylo namítnuto, že výrobní odvětví Společenství dováželo bavlněné ložní prádlo z Indie a tím přispělo k utrpěné újmě. Z výrobců Společenství ve vzorku však pouze jeden skutečně dovážel ložní prádlo z Indie v průběhu OŠ a prodeje těchto dovozů tvořily pouze malou část celkového obratu tohoto výrobce (zhruba 10 %). Proto nelze dovozy dotyčného výrobku z Indie ze strany výrobního odvětví Společenství posuzovat jako faktor, který narušil příčinnou souvislost mezi subvencovanými dovozy z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství jako celek.

(190)

Vývozy výrobců Společenství ve vzorku představovaly pouze zhruba 0,5 % jejich celkových prodejů. Vzhledem k zanedbatelnému podílu vývozů na celkové činnosti tento faktor nemohl přispět k utrpěné újmě.

(191)

Vývoj produktivity byl zjišťován v části tohoto nařízení věnované újmě. Protože produktivita vzrostla z 6,8 tun na zaměstnance v r. 1999 na 7,2 tun na zaměstnance v OŠ, tj. o zhruba 6 %, tento faktor nemohl přispět k utrpěné újmě.

(192)

S podílem na trhu ve výši 7,2 % v OŠ byly subvencované dovozy pocházející z Indie podstatné a byly prováděny za nízké a klesající ceny v období, ve kterém výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu, pokud jde o klesající podíly na trhu, využití kapacit, investice, rentabilitu, výnos z investic a peněžní tok.

(193)

Dovozy z Pákistánu pravděpodobně rovněž způsobily výrobnímu odvětví Společenství újmu. Tato skutečnost však nenaznačuje, že újma způsobená dovozy z Indie je nepodstatná. Byly analyzovány i zbývající možné další příčiny újmy, tj. dovozy ze zemí jiných než Indie a Pákistánu, situace poptávky, dovozy výrobního odvětví Společenství i vývozní výkonnost a produktivita, ale nebylo zjištěno narušení příčinné souvislosti mezi dovozy z Indie a újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Velký objem a agresivně nízké ceny indického vývozu jsou při samostatném posouzení nezávislou příčinou podstatné újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství. Proto žádná z dalších možných příčin újmy není takové povahy, aby vyvrátila skutečnost, že existuje skutečná a významná příčinná souvislost mezi subvencovanými dovozy a podstatnou újmou.

(194)

Na základě výše uvedené analýzy, která řádně rozlišila a oddělila vlivy všech známých faktorů na situaci výrobního odvětví Společenství od škodlivých vlivů subvencovaných dovozů, se konstatuje, že dovozy z Indie způsobily podstatnou újmu Společenství ve smyslu čl. 8 odst. 6 základního nařízení.

(195)

Bylo šetřeno, zda bez ohledu na závěr o škodlivém subvencování neexistují přesvědčivé důvody, které by mohly vést k závěru, že není v zájmu Společenství přijmout v tomto konkrétním případě opatření. Za tímto účelem a v souladu s čl. 31 odst. 1 základního nařízení byl zvážen dopad možných opatření na všechny strany zúčastněné v tomto řízení a rovněž všechny důsledky nepřijetí opatření.

(196)

Výrobní odvětví Společenství utrpělo podstatnou újmu. Prokázalo, že je životaschopným odvětvím, které bylo schopno hospodářské soutěže za spravedlivých podmínek na trhu. Zhoršená situace výrobního odvětví Společenství byla výsledkem jeho potíží v soutěži se subvencovanými dovozy za nízké ceny. Tlak subvencovaných dovozů rovněž donutil řadu výrobců Společenství, aby ukončili výrobu bavlněného ložního prádla.

(197)

Má se za to, že uvalení opatření obnoví korektní hospodářskou soutěž na trhu. Výrobní odvětví Společenství by pak mělo být schopno zvýšit objem a ceny a tím vyprodukovat nezbytnou výši zisku odůvodňující pokračující investice do jeho výrobních zařízení.

(198)

Pokud by opatření nebyla uložena, pokračovalo by zhoršování situace výrobního odvětví Společenství. To by nebylo schopno investovat do nových výrobních kapacit a účinně soutěžit s dovozy ze třetích zemí. Některé společnosti by musely ukončit výrobu a propustit své zaměstnance.

(199)

Proto se konstatuje, že uvalení vyrovnávacích opatření je v zájmu výrobního odvětví Společenství.

(200)

Dovozcům a uživatelům uvedeným v návrhu i všem známým sdružením byl zaslán dotazník. Komise obdržela pouze jeden odpovědní dotazník od nespřízněného dovozce dotyčného výrobku do Společenství.

(201)

Prodej dotyčného výrobku pocházejícího z Indie představuje méně než 20 % celkového obratu této společnosti. Celková rentabilita společnosti činí zhruba 10 %. Vzhledem k tomu, že bylo k dispozici pouze málo informací, nebylo možné analyzovat pravděpodobný vliv navrhovaných opatření na dovozce a uživatele jako celek. Ale s přihlédnutím k tomu, že se předpokládají pouze mírná cla a mnoho zemí není antidumpingovými nebo vyrovnávacími cly dotčeno, lze dopad vyrovnávacích cel považovat za nepodstatný.

(202)

Komise neobdržela žádné odpovědi na dotazník ze strany uživatelů, ale ve stanoviscích společnosti Ikea a Sdružení pro zahraniční obchod byly uvedeny určité námitky.

(203)

Bylo namítnuto, že výrobní odvětví Společenství není schopno uspokojit celou poptávku po ložním prádle ve Společenství. Je třeba připomenout, že opatření nemají zabránit dovozům do Společenství, ale zajistit, aby nebyly prováděny za škodlivé subvencované ceny. Dovozy z různých míst původu budou nadále uspokojovat značnou část poptávky Společenství. Protože se předpokládají pouze mírná vyrovnávací cla a mnoho zemí není antidumpingovými nebo vyrovnávacími cly dotčeno, neočekává se nedostatek dodávek.

(204)

Bylo tvrzeno, že levné dovozy ložního prádla jsou nezbytné pro konečného spotřebitele i „institucionální“ uživatele jako jsou hotely, nemocnice atd., protože výrobci Společenství nevyrábějí levnější sortiment. Šetření ukázalo, že pět výrobců Společenství ve vzorku stále tyto výrobky vyrábí. Neexistoval žádný technický důvod, proč by nemohla být výroba těchto výrobků ve Společenství zvýšena. Kromě toho se předpokládají pouze mírná vyrovnávací cla a mnoho zemí není antidumpingovými nebo vyrovnávacími cly dotčeno, což znamená, že budou stále k dispozici alternativní zdroje dodávek.

(205)

Na základě výše uvedeného se konstatuje, že z hlediska zájmu Společenství neexistují přesvědčivé důvody, proč by neměla být vyrovnávací cla v tomto případě uložena.

(206)

Aby se zabránilo další újmě působené subvencovanými dovozy, považuje se za přiměřené přijmout vyrovnávací opatření.

(207)

Pro účely určení výše těchto cel bylo přihlédnuto k rozpětím zjištěných subvencí a výši cla nutné pro odstranění újmy, kterou utrpělo výrobní odvětví Společenství.

(208)

S přihlédnutím k průměrné výši rentability dosahované výrobním odvětvím Společenství v letech 1999 a 2000 bylo zjištěno, že ziskové rozpětí ve výši 6,5 % obratu lze považovat za přiměřené minimum, které by výrobní odvětví Společenství mohlo očekávat, pokud by neexistovalo škodlivé subvencování. Následně byl určen nutný nárůst cen na základě srovnání váženého průměru dovozních cen zjištěných z výpočtů podbízivých cen s neškodlivou výší cen výrobků prodávaných výrobním odvětvím Společenství na trhu Společenství. Neškodlivá cena byla získána úpravou prodejní ceny výrobního odvětví Společenství o skutečnou ztrátu/zisk dosažené v průběhu OŠ a přičtením výše uvedeného ziskového rozpětí. Každý rozdíl vzniklý z tohoto srovnání byl pak vyjádřen jako procento celkové dovozní hodnoty CIF.

(209)

Protože výše odstranění újmy byla vyšší než zjištěná vyrovnávací rozpětí, měla by být konečná opatření založena na rozpětích. Vzhledem k tomu, že úroveň celkové spolupráce byla u Indie vysoká (více než 90 %), bylo zbytkové rozpětí subvence pro všechny ostatní společnosti stanoveno na úrovni pro společnost s nejvyšším individuálním rozpětím, tj. 10,4 %.

(210)

Bylo zjištěno, že dvě ze společností ve vzorku, Texcellence Overseas a Jindal Worldwide, jsou spřízněné strany. Šetření odhalilo, že tyto společnosti mají společné akcionáře. Tyto dvě společnosti by proto měly být považovány za jediný subjekt pro účely výběru daní, a tudíž by na ně mělo být uvaleno stejné vyrovnávací clo. Aby byly zajištěny správné váhy, bylo použito množství dotyčného výrobku vyvezené během OŠ do Společenství za obě společnosti. Vážený průměr vyrovnávacího cla pro tyto dvě společnosti činí 7,8 %.

(211)

Použijí se proto tato cla:

(212)

Individuální sazby vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti specifikované v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění tohoto šetření. Proto odrážejí situaci zjištěnou v průběhu tohoto šetření s ohledem na tyto společnosti. Tyto celní sazby (narozdíl od cel pro celou zemi platných pro „všechny ostatní společnosti“) se proto použijí výhradně na dovozy výrobků pocházejících z dotyčné země a vyráběných danými společnostmi a tudíž uvedenými specifickými právnickými osobami. Dovážené výrobky vyráběné jinou společností, která není specificky uvedena v operativní části tohoto nařízení se svým názvem a adresou, včetně subjektů spřízněných s těmito specificky uvedenými společnostmi, nemohou těchto sazeb využívat a podléhají clu platnému pro „všechny ostatní společnosti“.

(213)

Každá žádost o použití těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti (např. po změně názvu subjektu nebo zřízení nových výrobních nebo prodejních subjektů) by měla být ihned zaslána Komisi s uvedením všech příslušných informací, zejména o jakékoli změně činnosti společnosti související s výrobou, domácím a vývozním prodejem spojené např. s takovou změnou názvu nebo změnou výrobních nebo prodejních subjektů. Toto nařízení pak bude v případě potřeby odpovídajícím způsobem pozměněno formou aktualizace seznamu společností využívajících individuálních sazeb vyrovnávacího cla i společností specifikovaných v příloze operativní části tohoto nařízení,