2004/104/ESSměrnice Komise 2004/104/ES ze dne 14. října 2004 o přizpůsobení technickému postupu směrnice Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel a doplnění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidelText s významem pro EHP

►B

SMĚRNICE KOMISE 2004/104/ES

ze dne 14. října 2004

o přizpůsobení technickému postupu směrnice Rady 72/245/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se potlačení vysokofrekvenčního rušení způsobovaného zážehovými motory namontovanými do motorových vozidel a doplnění směrnice 70/156/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se schvalování typu motorových vozidel a jejich přípojných vozidel

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 337, 13.11.2004, p.13)

►C1

Oprava, Úř. věst. L 056, 2.3.2005, s. 35  (04/104)

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I

Požadavky, které musí splňovat vozidla a elektrické/elektronické podsestavy montované do vozidla

Dodatek 1:

Seznam norem, na které odkazuje tato směrnice

Dodatek 2:

Širokopásmové referenční limity vozidel

Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m

Dodatek 3:

Širokopásmové referenční limity vozidel

Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m

Dodatek 4:

Úzkopásmové referenční limity vozidel

Vzdálenost anténa – vozidlo: 10 m

Dodatek 5:

Úzkopásmové referenční limity vozidel

Vzdálenost anténa – vozidlo: 3 m

Dodatek 6:

Elektrická/elektronická podsestava

Širokopásmové referenční limity

Dodatek 7:

Elektrická/elektronická podsestava

Úzkopásmové referenční limity

Dodatek 8:

Vzor pro značku ES schválení typu

PŘÍLOHA II A

Informační dokumentace související s ES schválením typu vozidla

PŘÍLOHA II B

Informační dokumentace související s ES schválením typu elektrické/elektronické podsestavy

PŘÍLOHA III A

Vzor certifikátu ES schválením typu

PŘÍLOHA III B

Vzor certifikátu ES schválením typu

PŘÍLOHA III C

Vzor atestace podle přílohy I bodu 3.2.9

PŘÍLOHA IV

Metoda měření širokopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z vozidel

PŘÍLOHA V

Metoda měření úzkopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z vozidel

PŘÍLOHA VI

Metoda zkoušení odolnosti vozidel vůči elektromagnetickému vyzařování

PŘÍLOHA VII

Metoda měření širokopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z elektrických/ elektronických podsestav

Dodatek 1 – Obrázek 1:

Otevřená zkušební plocha: Hranice zkušební oblasti elektrické/elektronické podsestavy.

Stupeň čistoty oblasti bez elektromagnetických odrazných ploch

PŘÍLOHA VIII

Metoda měření úzkopásmových elektromagnetických emisí vyzařovaných z elektrických/elektronických podsestav

PŘÍLOHA IX

Metoda (metody) zkoušení odolnosti elektrických/elektronických podsestav proti elektromagnetickému záření

Dodatek 1 – Obrázek 1:

Zkoušení páskovým vedením 800 mm

Dodatek 1 – Obrázek 2:

Rozměry páskového vedení 800 mm

Dodatek 2:

Typické rozměry článku s příčnou elektromagnetickou vlnou

PŘÍLOHA X

Metoda (metody) zkoušení odolnosti proti vyzařování přechodných svodů elektrických/elektronických podsestav

2.1.

Pro účely této směrnice:

3.1.1.

Žádost o schválení typu vozidla s ohledem na jeho elektromagnetickou kompatibilitu ve shodě s čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS musí být předložena výrobcem vozidla.

3.1.2.

Vzor informační dokumentace je uveden v příloze IIA.

3.1.3.

Výrobce vozidla musí vyhotovit seznam popisující všechny související elektrické/elektronické systémy vozidla nebo elektrické/elektronické podsestavy, provedení konstrukce ( 5 ), odchylky v materiálu tělesa (5) , obecné uspořádání kabelového vedení, varianty motoru, verze levostranného/pravostranného řízení a verze rozvoru. Příslušné elektrické/elektronické systémy vozidla nebo elektrické/elektronické podsestavy jsou takové, které mohou vysílat významné širokopásmové nebo úzkopásmové záření a/nebo takové, které mají vztah k odolnosti souvisejících funkcí vozidla (viz bod 2.1.12 této přílohy).

3.1.4.

Z tohoto seznamu musí být ve vzájemné shodě mezi výrobcem a příslušným orgánem pro zkoušení vybráno reprezentující vozidlo. Toto vozidlo bude představovat typ vozidla (viz dodatek 1 přílohy IIA). Volba vozidla musí být založená na elektrických/elektronických systémech nabízených výrobcem. Z tohoto seznamu smí být pro zkoušení vybráno jedno nebo více vozidel, pokud je uvažováno, po vzájemné dohodě mezi výrobcem a příslušným orgánem, s použitím různých elektrických/elektronických systémů, které pravděpodobně budou mít významný účinek na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla v porovnání s prvním představitelem vozidla.

3.1.5.

Volba vozidla (vozidel) ve shodě s odstavcem 3.1.4 je omezena na kombinace vozidlo/elektrický/elektronický systém zamýšlené pro skutečnou výrobu.

3.1.6.

Výrobce může doplnit žádost o zprávu s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Jakékoliv takové poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro účely formulace certifikátu schválení typu.

3.1.7.

Pokud technická služba odpovědná za schválení typu provede zkoušení sama, pak musí být poskytnuto vozidlo reprezentující schvalovaný typ v souladu s bodem 3.1.4.

3.1.8.

Výrobce vozidla musí poskytnout přehled kmitočtových pásem, hladin výkonu, umístění antény a instalačních opatření pro montáž rádiových vysílačů, dokonce i když vozidlo v době provádění typových zkoušek těmito vysílači vybaveno není. Přehled musí zahrnovat všechny mobilní rádiové služby normálně užívané ve vozidlech. Tato informace musí být provedena jako veřejně dostupná následně po schválení typu.

Výrobci vozidla musí poskytnout důkaz, že provozuschopnost vozidla není nepříznivě ovlivněna instalacemi takových vysílačů.

3.2.1.

Použitelnost této směrnice pro ESA:

3.2.2.

Žádost o schválení typu elektrické/elektronické podsestavy týkající se jeho elektromagnetické kompatibility podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS musí být předložena výrobcem vozidla nebo výrobcem elektrické/elektronické podsestavy nebo jeho oprávněným zástupcem.

3.2.3.

Vzor informační dokumentace je uveden v příloze II B.

3.2.4.

Výrobce může doplnit žádost zprávou s výsledky zkoušek, které byly provedeny. Takové poskytnuté údaje mohou být použity schvalovacím orgánem pro formulaci certifikátu schválení typu. Pro vybavení určené k instalaci do vozidla může výrobce doplnit žádost prohlášením shody výrobce v souladu s opatřeními dle směrnice 99/5/ES nebo směrnice 89/336/EHS, protokolem o zkoušce elektromagnetické kompatibility a návodem pro uživatele na instalaci takového vybavení ve vozidlech.

3.2.5.

Pokud technická služba odpovědná za schválení typu provede zkoušení sama, pak musí být poskytnut vzorek systému elektrické/elektronické podsestavy reprezentující typ určený ke schválení a dále, bude-li to nezbytné, po projednání s výrobcem například možné změny v uspořádání, počtu součástí, počtu snímačů. Pokud to bude technická služba považovat za nezbytné, může vybrat další vzorek.

3.2.6.

Vzorek (vzorky) musí být zřetelně a nesmazatelně označen (označeny) obchodním názvem výrobce nebo značkou a označením typu.

3.2.7.

Kde to lze použít, musí být popsána jakákoliv omezení použití. Taková omezení musí být zahrnuta v přílohách IIB a/nebo IIIB.

3.2.8.

Pro elektrické/elektronické podsestavy, které jsou dodávány na trh jako náhradní díly, se nevyžaduje žádné schválení typu, pokud jsou řádně označeny jako náhradní díl identifikačním číslem a pokud jsou identické a od stejného výrobce jako je výrobce příslušného dílu originálu přístroje (OEM) pro vozidlo již typově schválené.

3.2.9.

Součásti prodávané na trhu s autopříslušenstvím a zamýšlené pro instalaci v motorových vozidlech nepotřebují žádné typové schválení, pokud nemají vztah k funkcím vázaným na odolnost (bod 2.1.12 přílohy I). V tomto případě musí být vydáno prohlášení shody v souladu s postupy podle směrnic 89/336/EHS nebo 1999/5/ES. Součástí tohoto prohlášení musí být konstatování, že elektrické/elektronické podsestavy vyhovují limitům definovaným v bodech 6.5, 6.6, 6.8 a 6.9 přílohy I této směrnice.

Během přechodného období 4 let po nabytí platnosti této směrnice pak musí osoba, odpovědná za umístění takového produktu na trh, předložit všechny příslušné informace a/nebo vzorek technické službě, která stanoví, zda vybavení má vazbu na odolnost nebo ne. Výsledek kontroly musí být k dispozici během 3 týdnů a nevyžaduje dodatečné zkoušení. Dokument podle příkladu uvedeného v příloze III C musí být vydán technickou službou během stejné doby. Členské státy musí oznámit do tří let od data nabytí platností této směrnice jakékoliv případy odmítnutí z bezpečnostních důvodů. Na základě praktické zkušenosti s tímto požadavkem a na základě zpráv předložených členskými státy bude rozhodnuto v souladu s postupem uvedeným v článku 13 směrnice 70/156/EHS a před koncem přechodného období, zda bude tento dokument ještě požadován navíc k prohlášení shody.

4.1.1.3.

Výrobce, pokud si bude přát, může získat schválení podle této směrnice, jestliže vozidlo nemá žádné vybavení takového typu, které podléhá zkouškám odolnosti nebo emisí. Taková schválení nepožadují zkoušení.

4.1.3.

Elektrické/elektronické podsestavy, které jsou rádiovými vysílači, které neobdržely schválení typu ve vazbě na výrobce vozidla, musí být dodány s vhodnými instalačními návody.

4.2.1.1.

Pokud reprezentující vozidlo vyhoví požadavkům této směrnice, potom ES schválení typu ve shodě s čl. 4 odst. 3 a v případě použití podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS, bude uděleno.

4.2.1.2.

Vzor pro certifikát ES schválení typu je uveden v příloze IIIA.

4.2.2.1.

Pokud představitel systému elektrické/elektronické podsestavy vyhoví požadavkům této směrnice, potom ES schválení typu ve shodě s čl. 4 odst. 3 a v případě použití podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS, bude uděleno.

4.2.2.2.

Vzor pro certifikát ES schválení typu je uveden v příloze IIIB.

4.2.3.

Pro vystavení certifikátu podle bodu 4.2.1.2 nebo 4.2.2.2 může příslušný orgán členského státu poskytující schválení využít zprávu připravenou zkušební laboratoří autorizovanou dle ISO 17025 a uznávanou schvalovacím orgánem.

4.3.1.

V případě dodatků ke schválením uděleným podle této směrnice musí být použita opatření podle článku 5 směrnice 70/156/EHS.

4.3.2.

4.3.3.

Dodání použitých elektrických/elektronických podsestav, které nemají schválení typu podle této směrnice, protože v době jejich první instalace žádné schválení typu nebylo požadováno, neruší platnost schválení typu, pokud instalace takových elektrických/elektronických podsestav je provedena v souladu s doporučeními výrobce elektrických/elektronických podsestav a výrobce vozidla.

5.1.

Každá elektrická/elektronická podsestava vyhovující typovému schválení podle této směrnice musí nést značku ES schválení typu.

5.2.

Značka ES schválení typu musí sestávat z:

pravoúhlého čtyřúhelníku obklopujícího malé písmeno „e“ následované rozlišujícím číslem členského státu, který dílci vystavil ES schválení typu:

V nejbližším okolí pravoúhlého čtyřúhelníku musí být uvedeno „základní registrační číslo“ obsažené v části 4 čísla schválení typu odpovídajícího příloze VII směrnice 70/156/EHS, kterému předchází dvě čísla udávající pořadové číslo přidělené poslednímu významnějšímu technickému dodatku k této směrnici. Pořadová čísla dodatku a schválení typu komponenty zobrazená na certifikátu musí být oddělena jednou mezerou. V této směrnici je pořadové číslo 03.

5.3.

Značka schválení typu musí být připevněna k hlavní části elektrické/elektronické podsestavy (například elektronické řídicí jednotce) takovým způsobem, aby byla zřetelně čitelná a nesmazatelná.

5.4.

Příklad značky ES schválení typu je uveden v dodatku 8.

5.5.

Žádné označení není požadováno pro elektrické/elektronické systémy obsažené ve vozidlech s ES schválením typu podle této směrnice ani pro náhradní díly ve smyslu ustanovení bodu 3.2.8.

5.6.

Označení na elektrických/elektronických podsestavách v souladu s bodem 5.3 nemusí být viditelné, pokud je elektrická/elektronická podsestava instalována ve vozidle.

6.1.1.1.

Vozidlo musí být zkoušeno na radiové emise a na odolnost vůči radiovému rušení. Pro schválení typu vozidla nejsou požadovány žádné zkoušky na emise svodů nebo na odolnost vůči rušení šířeného svodem.

6.1.1.2.

Elektrická/elektronická podsestava musí být zkoušena na emise vyzařované a svodem a na odolnost vůči rušení šířeného vyzařováním a svodem.

6.1.2.

Před zkoušením musí technická služba připravit plán zkoušení ve spolupráci s výrobcem, který bude obsahovat minimálně provozní režim, podpůrnou funkci, kontrolní funkci, kritéria pro přijetí/zamítnutí a určené emise.

6.2.2.1.

Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze IV a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 10,0 ± 0,2 m, pak limity musí činit 32 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 32 až 43 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 2 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 Mhz zůstává limit konstantní na úrovni 43 dB mikrovoltů/m.

6.2.2.2.

Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze IV a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 3,0 ± 0,05 m, pak limity musí činit 42 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 42 až 53 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 3 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 53 dB mikrovoltů/m.

6.2.2.3.

Na vozidle reprezentujícím svůj typ, hodnoty naměřené a vyjádřené v dB mikrovoltech/m, musí ležet pod hodnotami limitů schválení typu.

6.3.2.1.

Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze V a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 10,0 ± 0,2 m, pak limity musí činit 22 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 22 až 33 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 4 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 33 dB mikrovoltů/m.

6.3.2.2.

Pokud jsou měření provedena s použitím metod popsaných v příloze V a použitím vzdušné vzdálenosti vozidlo-anténa v rozsahu 3,0 ± 0,05 m, pak limity musí činit 32 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz a 32 až 43 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 75 až 400 MHz, tento limit logaritmicky vzrůstá s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 5 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 43 dB mikrovoltů/m.

6.3.2.3.

Na vozidle reprezentujícím svůj typ musí ležet naměřené hodnoty vyjádřené v dB mikrovoltech/m pod hodnotami limitů schválení typu.

6.3.2.4.

Bez ohledu na limity definované v bodech 6.3.2.1, 6.3.2.2 a 6.3.2.3 této přílohy, pokud během počátečního kroku popsaného v bodu 1.3 přílohy V bude intenzita signálu změřeného na anténě pro rádiové vysílání na vozidle menší než 20 dB mikrovoltů nad kmitočtovým rozsahem 76 až 108 MHz změřeným průměrným detektorem, pak vozidlo musí být považováno za vyhovující limitům pro úzkopásmové vyzařování a žádné další zkoušení není požadováno.

6.4.2.1.

Pokud budou zkoušky provedeny za použití metody popsané v příloze VI, intenzita pole musí být 30 V/m rms ve více než 90 % kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz a minimálně 25 V/m rms nad celý rozsah kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz.

6.4.2.2.

Vozidlo reprezentující svůj typ musí být považováno za vyhovující z hlediska respektování požadavků na odolnost, pokud během testů vykonaných v souladu s přílohou VI nedojde k žádnému snížení výkonu „funkcí se vztahem k odolnosti“.

6.5.2.1.

Pokud jsou měření provedena za použití metod popsaných v příloze VII, musí být dodržen limit 62 až 52 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz, tento limit se snižuje logaritmicky s kmitočty nad 30 MHz, a limit 52 až 63 dB mikrovoltů/m v pásmu 75 až 400 MHz, tento limit vzrůstá logaritmicky s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 6 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 63 dB mikrovoltů/m.

6.5.2.2.

Na elektrické/elektronické podsestavě představující svůj typ naměřené údaje, vyjádřené v hodnotách dB mikrovolt/m, musí ležet pod limity schválení typu.

6.6.2.1.

Pokud jsou měření provedena za použití metod popsaných v příloze VIII, musí být dodržen limit 52 až 42 dB mikrovoltů/m v kmitočtovém pásmu 30 až 75 MHz, tento limit se snižuje logaritmicky s kmitočty nad 30 MHz, a limit 42 až 53 dB mikrovoltů/m v pásmu 75 až 400 MHz, tento limit vzrůstá logaritmicky s kmitočty nad 75 MHz, jak je zobrazeno v dodatku 7 k této příloze. V kmitočtovém pásmu 400 až 1 000 MHz zůstává limit konstantní na úrovni 53 dB mikrovoltů/m.

6.6.2.2.

Na elektrické/elektronické podsestavě představující svůj typ naměřené údaje, vyjádřené v hodnotách dB mikrovolt/m, musí ležet pod limity typového schválení.

6.7.2.1.

Pokud jsou testy provedeny za použití metod popsaných v příloze IX, pak úrovně při zkoušce odolnosti musí být 60 V/m pro zkušební metodu páskového vedení 150 mm, 15 V/m pro zkušební metodu páskového vedení 800 mm, 75 V/m pro zkušební metodu článku s příčnou elektromagnetickou vlnou (TEM), 60 mA pro zkušební metodu celkového proudového nárazu (BCI) a 30 Voltů/m pro zkušební metodu volného pole v rozsahu nad 90 % kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz a minimálně 50 Voltů/m pro zkušební metodu páskového vedení 150 mm, 12,5 Voltů/m pro zkušební metodu páskového vedení 800 mm, 62,5 Voltů/m pro zkušební metodu článku s příčnou elektromagnetickou vlnou, 50 mA pro zkušební metodu celkového proudového nárazu (BCI) a 25 voltů/m pro zkušební metodu volného pole v celém rozsahu kmitočtového pásma 20 až 2 000 MHz.

6.7.2.2.

Elektrická/elektronická podsestava představující svůj typ, musí být považována za vyhovující z hlediska respektování požadavků na odolnost, jestliže během zkoušek provedených v souladu s přílohou IX nedojde k žádnému snížení výkonu „funkcí se vztahem na odolnost“.

7.1.

Opatření k zajištění shody ve výrobě musí být zavedena v souladu s opatřeními stanovenými v článku 10 směrnice 70/156/EHS.

7.2.

Shoda ve výrobě s ohledem na elektromagnetickou kompatibilitu vozidla nebo komponenty samostatné technické jednotky, musí být kontrolována na základě údajů obsažených v certifikátu schválení typu vydaném podle příslušnosti dle přílohy IIIA a/nebo IIIB této směrnice.

7.3.

8.1.

Pokud vozidlo nebo elektrický/elektronický systém nebo elektrická/elektronická podsestava neobsahuje elektronický oscilátor s pracovním kmitočtem větším než 9 kHz, musí být považováno za vyhovující požadavkům bodu 6.3.2 nebo 6.6.2 přílohy I a příloh V a VIII.

8.2.

Vozidla, která nemají elektrické/elektronické systémy s „funkcí mající vztah k odolnosti“ nemusí být testována na odolnost vůči rádiovému rušení a budou považována za vyhovující bodu 6.4 přílohy I a příloze VI podle této směrnice.

8.3.

Elektrické/elektronické podsestavy bez „funkcí se vztahem k odolnosti“ nemusí být testovány na odolnost vůči rádiovému rušení a musí být považovány za vyhovující bodu 6.7 přílohy I a příloze IX podle této směrnice.

8.4.

U vozidel vybavených pneumatikami může být karoserie vozu/podvozek považována za elektricky izolovanou konstrukci. Významné elektrostatické síly vůči vnějšímu prostředí vozidla se vyskytují jen v okamžiku nástupu nebo výstupu uživatele do/z vozidla. Protože v těchto okamžicích vozidlo stojí, není považována žádná zkouška schválení typu na elektrostatický výboj za nutnou.

8.5.

Elektrické/elektronické podsestavy, které nejsou spínány, neobsahují žádné spínače nebo indukční zátěže, nemusí být zkoušeny na emise svodem a musí být považovány za vyhovující odstavci 6.9 této přílohy.

8.6.

Ztráta funkce přijímačů během zkoušky na odolnost, kdy se měřicí signál nachází uvnitř šířky pásem (kromě rádiového pásma) přijímače, jak je specifikováno pro charakteristickou rádiovou službu/produkt v harmonizované normě elektromagnetické kompatibility (EMC) a jehož odkaz je zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie, nevede nutně k nesplnění kritérií.

8.7.

Radiofrekvenční vysílače musí být testovány v režimu vysílání. Hledané emise (například z rádiových přenosových systémů) uvnitř požadované šířky pásma a mimo pásma emisí jsou z hlediska účelu této směrnice zanedbávány. Rušivá vyzařování jsou předmětem této směrnice, ale nemusí být testována, pokud rádiový vysílač má prohlášení shody v souladu se směrnicí 1999/5/ES při použití harmonizované normy.

0.1.

Výrobek (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.4.

Kategorie vozidla (c):

0.5.

Název a adresa výrobce:

Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:

0.8.

Adresa(adresy) montážního(montážních) závodu(závodů):

1.1.

Fotografie a/nebo výkres(výkresy) reprezentujícího vozidla:

1.6.

Umístění a uspořádání motoru:

3.1.

Výrobce:

3.2.

Motor s vnitřním spalováním

3.3.

Elektrický motor

3.9.

PLYNEM POHÁNĚNÉ STROJE (v případě systémů s odlišnou konstrukcí nutno dodat odpovídající informace)

4.2.

Typ (mechanický, hydraulický, elektrický apod.):

6.2.2.

Stručný popis elektrických/elektronických součástí (pokud existuje):

7.2.2.1.

Stručný popis elektrických/elektronických součástí (pokud existuje):

8.5.

Antiblokový brzdný systém: ano/ne/volitelný (7) 

9.1.

Typ karoserie:

9.2.

Použité materiály a způsoby konstrukce:

9.5.

Čelní sklo a další okna

9.9.

Zpětná zrcadla (stav pro každé zrcadlo)

9.12.

Bezpečnostní pásy a/nebo další zádržné systémy:

9.18.

Potlačení rádiového rušení

10.5.

Stručný popis elektrických/elektronických součástí jiných než světla (pokud existují):

12.2.

Zařízení zabraňující neoprávněnému použití vozidla

12.7.

Tabulka pro instalaci a použití radiofrekvenčních vysílačů ve vozidle(ch), pokud jsou použity (viz Dodatek I, 3.1.8.):

Žadatel o schválení typu musí, v případě potřeby, také dodat:

0.1.

Výrobek (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.3.

Způsob identifikace typu, pokud je vyznačený na komponentně/oddělené technické jednotce ( 8 ):

0.5.

Název a adresa výrobce:

Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:

0.7.

V případě součástí a samostatných technických jednotek, umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8.

Adresa (adresy) montážního (montážních) závodu (závodů):

1.

Tato elektrická/elektronická podsestava musí být schválena jako komponenta/samostatná technická jednotka (STU) ( 9 )

2.

Jakákoliv omezení použití a podmínek pro montáž:

3.

Jmenovité napětí elektrického systému: … V, poz./neg. (9)  uzemnění

0.1.

Výrobek (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ

0.4.

Kategorie vozidla (c):

0.5.

Název a adresa výrobce:

Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:

0.8.

Adresa (adresy) montážního(montážních) závodu (závodů):

1.

Dodatečná informace (kde je to vhodné): viz dodatek

2.

Technická služba odpovědná za provedení zkoušek:

3.

Datum zkušebního protokolu:

4.

Počet zkušebních protokolů:

5.

Poznámky (pokud existují): viz dodatek

6.

Místo:

7.

Datum:

8.

Podpis:

9.

Soubor schválení typu deponovaný ve správní službě, která schválení typu doručila, může být získán na požádání.

1.

Dodatečné informace

5.

Poznámky:

(např. platné jak pro vozidla s levostranným, tak pravostranným řízením)

0.1.

Výrobek (obchodní název výrobce):

0.2.

Typ:

0.3.

Způsoby identifikace typu, pokud je označení na součásti/samostatné technické jednotce (11)  ( 12 ):

0.5.

Název a adresa výrobce:

Jméno a adresa oprávněného představitele, pokud je určen:

0.7.

V případě součástí a samostatných technických jednotek, umístění a způsob připevnění značky ES schválení typu:

0.8.

Adresa (adresy) montážního (montážních) závodu (závodů):

1.

Dodatečné informace (kde je to vhodné): viz příloha

2.

Technická služba odpovědná za provedení zkoušek:

3.

Datum zkušebního protokolu:

4.

Počet zkušebních protokolů:

5.

Poznámky (pokud existují): viz příloha

6.

Místo:

7.

Datum:

8.

Podpis:

9.

Soubor typového schválení deponovaný ve správní službě, která typové schválení doručila, může být získáno na požádání.

1.

Dodatečné informace:

5.

Poznámky:

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze na vozidla.

1.2.

Tato zkouška má za cíl změřit širokopásmové emise generované elektrickými nebo elektronickými systémy montovanými do vozidla (například systém zapalování nebo elektromotory).

Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (5. vydání 2001).

3.1.

Limity platí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazu nebo na otevřené zkušební ploše.

3.2.

Měření mohou být provedena buď s kvazi-špičkovými, nebo se špičkovými detektory. Limity uvedené v bodech 6.2 a 6.5 přílohy I platí pro kvazi-špičkové detektory. Jestliže se použijí špičkové detektory, pak musí být použit opravný součinitel 20 dB stanovený v CISPR 12 (5. vydání 2001).

3.3.

Technická služba musí provést zkoušku v termínech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných statí ISO17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a vykonat zkoušky na 14 kmitočtech, které poskytují nejvyšší úrovně vysílání v daném rádiovém pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy.

V případě, že je limit v průběhu zkoušky překročen, musí být provedeno šetření za účelem zjištění, zda překročení bylo způsobené vozidlem a nikoliv na základě vysílání okolí.

3.4.

Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální a vertikální polarizace a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem musí být považovány za charakteristické údaje kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této příloze může být použita pouze na vozidla.

1.2.

Tato zkouška má za cíl změřit úzkopásmové elektromagnetické emise, jaké by mohly pocházet ze systémů založených na mikroprocesorech nebo dalších úzkopásmových zdrojích.

Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 12 (5. vydání 2001) nebo CISPR 25 (2. vydání 2002).

1.3

2.1.

Spínač zapalování musí být zapnut. Motor nesmí být v provozu.

2.2.

Všechny elektronické systémy vozidla musí být v normálním pracovním režimu se stojícím vozidlem.

2.3.

Všechna zařízení s vnitřními oscilátory > 9 kHz nebo opakované signály, které mohou být zapnuty permanentně řidičem nebo cestujícím, by měly být v normálním provozu.

3.1.

Limity se použijí v celém kmitočtovém rozsahu 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazu nebo na otevřené zkušební ploše.

3.2.

Měření musí být provedena průměrným detektorem.

3.3.

Technická služba musí provést zkoušku v intervalech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje naměřené pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných statí ISO17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 14 kmitočtových pásem 30–34, 34–45, 45–60, 60–80, 80–100, 100–130, 130–170, 170–225, 225–300, 300–400, 400–525, 525–700, 700–850, 850–1 000 MHz a vykonat zkoušky na 14 kmitočtech, které poskytují nejvyšší úrovně vysílání v daném pásmu za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této přílohy.

V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření za účelem ověření, zda překročení bylo způsobené vozidlem a nikoliv vysíláním okolí včetně širokopásmového vysílání z nějaké elektrické/elektronické podsestavy.

3.4.

Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální a vertikální polarizace a umístění antény na levé a pravé straně vozidla) pro každé ze 14 kmitočtových pásem, musí být považováno za charakteristické údaje kmitočtu, ve kterém bylo měření provedeno.

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této příloze může být aplikována pouze na vozidla.

1.2.

Tato zkouška má za cíl prokázat odolnost elektronických systémů vozidla. Vozidlo bude vystaveno účinkům elektromagnetických polí tak, jak je popsáno v této příloze. Vozidlo musí být v průběhu zkoušky monitorováno.

Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena podle ISO DIS 11451-2:2003.

1.3.

Zkouška může být alternativně provedena na otevřené zkušební ploše pro všechna vozidla. Zkušební zařízení musí vyhovovat (národním) zákonným požadavkům vysílání elektromagnetických polí.

Jestliže je vozidlo delší než 12 m a/nebo širší než 2,60 m a/nebo vyšší než 4,00 m, pak metoda proudového nárazu (BCI) v souladu s ISO 11451-4 (1. vydání 1995) může být použita pro kmitočtové pásmo 20–2 000 MHz s úrovněmi stanovenými v bodu 6.7.2.1 přílohy I.

2.1.1.

Motor musí normálně otáčet hnací kola rovnoměrnou rychlostí 50 km/h, pokud kvůli vozidlu není žádný technický důvod pro vymezení jiné podmínky. Vozidlo musí být na vhodném zatíženém dynamometru, nebo alternativně podepřeno na izolovaných podpěrných stolicích s minimální vzdáleností od povrchu země, pokud žádný dynamometr není k dispozici. V případě potřeby mohou být spojovací hřídele odpojeny (například nákladní vozidla).

2.1.2.

Tento odstavec definuje minimální podmínky zkoušky a kritéria chyb pro vozidla při zkoušce odolnosti. Ostatní systémy vozidla, které mohou ovlivnit funkce „se vztahem k odolnosti“, musí být zkoušeny způsobem, který byl odsouhlasen mezi výrobcem a technickou službou.

2.1.3.

Všechno vybavení, které může být trvale zapnuto řidičem nebo cestujícím, by mělo být v normálním provozu.

2.1.4.

Všechny další systémy, které ovlivňují kontrolu řidiče nad vozidlem, musí být nastaveny jako za normálního provozu vozidla.

2.2.

Pokud existují elektrické/elektronické systémy vozidla tvořící nedílnou součást přímé kontroly nad vozidlem, které nebudou fungovat za podmínek popsaných v odstavci 4.1, bude výrobci umožněno poskytnout zprávu nebo dodatečný důkaz zkušebnímu orgánu, že elektrický/elektronický systém vozidla vyhovuje požadavkům této směrnice. Takový důkaz musí být uložen společně s dokumentací schválení typu.

2.3.

Při monitorování vozidla musí být použito pouze nerušící zařízení. Vnější části vozidla a kabina cestujících musí být sledovány za účelem zjištění, zda požadavky této přílohy jsou splněny (například použitím videokamery, mikrofonu atd.).

3.1.1.

Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v ISO DIS 11451-1:2003 v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných částí ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, pak může technická služba zvolit snížený počet pevných kmitočtů v rozsahu, například 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300 a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že vozidlo vyhovuje požadavkům této směrnice.

Jestliže vozidlo nevyhoví zkoušce definované touto směrnicí, pak musí být ověřeno, že k selhání došlo za příslušných zkušebních podmínek a nikoli následkem generování nekontrolovaných polí.

4.1.1.

Náhradní metoda v souladu s ISO DIS 11451-1:2003 musí být použita pro nastavení podmínek zkušebního pole.

4.1.2.

Pro systémy přenosového vedení (TLS) musí být provedena zkouška jednoho pole v laboratorním referenčním bodu.

Pro antény musí být provedeny zkoušky čtyř polí v laboratorních referenčních bodech.

4.1.3.

Vozidlo musí být umístěno osou vozidla na referenčním bodě nebo čáře zařízení. Vozidlo musí normálně stát čelem k pevné anténě. Nicméně, tam kde jednotky elektronického ovládání a přiřazené svazky vodičů jsou umístěny převážně na zádi vozidla, měla by zkouška být provedena s vozidlem odvráceným čelní stranou od antény. V případě dlouhých vozidel (t. j. vyjma vozů a lehkých dodávkových automobilů), které mají jednotky elektronického ovládání a přidružené svazky vodičů umístěné převážně směrem ke středu vozidla, může být referenční bod stanovený na povrchu vozidla buď z pravé strany, nebo z levé strany. Tento referenční bod musí být určen ve středu délky vozidla nebo v jednom bodě na straně vozidla, který byl určen výrobcem ve spolupráci s příslušným orgánem po posouzení rozložení elektronických systémů a rozvržení každé/ho svazku vodičů.

Takové zkoušení se může uskutečnit, jen pokud to fyzická konstrukce komory umožní. Umístění antény musí být zaznamenáno ve zkušebním protokolu.

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této směrnici může být použita pro elektrické/elektronické podsestavy, které mohou být následně montovány do vozidel vyhovujícím příloze IV.

1.2.

Tato zkouška má za cíl změřit širokopásmová elektromagnetická vyzařování z elektrických/elektronických podsestav (například zapalovací soustavy, elektromotor atd.).

Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena podle CISPR 25 (2. vydání, 2002).

2.1.

Elektrická/elektronická podsestava musí být ve stadiu zkoušení v normálním pracovním režimu, nejlépe při maximálním zatížení.

3.1.

Zkouška musí být provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání) odstavec 11, metodou ALSE.

3.2.

Jako alternativa k měření pomocí stíněné tlumicí komory (ALSE) může být použita metoda měření na otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek 1 k této příloze).

3.3.

Pro zajištění toho, aby byl vyloučen vnější hluk nebo signál s hodnotou dostačující k podstatnému ovlivnění měření, musí být před nebo při hlavní zkoušce přijata opatření. Při tomto měření musí být vnější hluk nebo signál nejméně 6 dB pod limity rušení daného v bodu 6.5.2.1 přílohy I, s výjimkou úzkopásmových přenosů v okolí.

4.1.

Limity platí pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením odrazů nebo při měření na otevřeném prostoru.

4.2.

Měření mohou být provedena buď s kvazi-špičkovými nebo špičkovými detektory. Limity uvedené v bodech 6.2 a 6.5 přílohy platí pro kvazi-špičkové detektory. Jestliže se použijí špičkové detektory, pak musí být použit opravný součinitel o velikosti 20 dB stanovený dle CISPR 12 (5. vydání 2001).

4.3.

Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných normou CISPR 25 (2. vydání 2002) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne naměřená data pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných ustanovení ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech poskytujících nejvyšší úrovně emisí v daném pásmu za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava splňuje požadavky této směrnice.

V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření pro ověření, že překročení bylo způsobeno elektrickou/elektronickou podsestavou a nikoliv vysíláním z okolí.

4.4.

Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální/vertikální polarizace) pro každé ze 13 kmitočtových pásem musí být považováno za charakteristickou hodnotu kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této příloze může být aplikována na elektrické/elektronické podsestavy, které mohou být následně montovány do vozidel vyhovujících příloze IV.

1.2.

Tato zkouška má za cíl změřit taková úzkopásmová elektromagnetická vyzařování, jaká pocházejí ze systému založeného na bázi mikroprocesoru.

Pokud není v této příloze uvedeno jinak, musí být zkouška provedena v souladu s CISPR 25 (2. vydání 2002).

3.1.

Zkouška musí být provedena podle CISPR 25 (2. vydání 2002) odstavec 11, metodou ALSE.

3.2.

Jako alternativa k měření pomocí stíněné tlumicí komory (ALSE) může být použita metoda měření na otevřeném prostoru (OATS), která vyhovuje požadavkům CISPR 16-1 (2. vydání 2002) (viz dodatek 1 k příloze VII).

3.3.

Pro zajištění toho, aby byl vyloučen vnější hluk nebo signál o velikosti dostačující k významnému ovlivnění měření, musí být přijata opatření před nebo při hlavní zkoušce. Při tomto měření musí být vnější hluk nebo signál nejméně 6 dB pod limity rušení daného v bodu 6.5.2.1 přílohy I, s výjimkou záměrných úzkopásmových přenosů v okolí.

4.1.

Limity platí pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz pro měření provedená v komoře s částečným potlačením ozvěny nebo při měření na otevřeném prostoru.

4.2.

Měření musí být provedena průměrným detektorem.

4.3.

Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v normě CISPR 12 (5. vydání 2001) pro celý kmitočtový rozsah 30 až 1 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne naměřená data pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných ustanovení ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, může technická služba rozdělit kmitočtový rozsah na 13 kmitočtových pásem 30–50, 50–75, 75–100, 100–130, 130–165, 165–200, 200–250, 250–320, 320–400, 400–520, 520–660, 660–820, 820–1 000 MHz a provést zkoušky na 13 kmitočtech poskytujících nejvyšší úrovně emisí v daném rádiovém pásmu za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava splňuje požadavky této přílohy. V případě, že dojde k překročení limitu v průběhu zkoušky, musí být provedeno šetření za účelem ověření, zda překročení bylo způsobeno elektrickou/elektronickou podsestavou a nikoliv na základě vysílání z okolí včetně širokopásmového vysílání elektrické/elektronické podsestavy.

4.4.

Maximum naměřených hodnot vztažených k limitu (horizontální/vertikální polarizace) pro každé ze 13 kmitočtových pásem musí být považováno za charakteristickou hodnotu kmitočtu, na kterém bylo měření provedeno.

1.1.

Zkušební metoda popsaná v této příloze smí být aplikována na elektrické/elektronické podsestavy.

1.2.

2.1.

Zkušební podmínky musí být ve shodě s ISO 11452-1:2002.

2.2.

Elektrická/elektronická podsestava ve stadiu zkoušení musí být zapnuta a musí být nastavena na podmínky normálního provozu. Uspořádání musí být provedeno, jak je stanoveno v této příloze, pokud jednotlivé zkušební metody nepředepisují jinak.

2.3.

Žádné vnější zařízení vyžadující provoz elektrické/elektronické podsestavy ve stadiu zkoušení nesmí být na místě během kalibrační fáze. Žádné vnější zařízení nesmí být během kalibrace blíže než 1 m od referenčního bodu.

2.4.

Pro zajištění dostatečné reprodukovatelnosti výsledků měření získaných při opakování zkoušek a měření, musí odpovídat zařízení generující zkušební signál a jeho rozložení takové specifikaci, jaká byla použita během každé příslušné fáze kalibrace.

2.5.

Pokud ve stadiu zkoušení elektrická/elektronická podsestava sestává z více než jedné jednotky, pak vzájemné propojení pomocí kabelů by mělo, v ideálním případě, být pomocí svazků vodičů tak, jak je zamýšleno jejich použití ve vozidle. Jestliže nejsou k dispozici, pak vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a anténou musí odpovídat hodnotě předepsané normou. Svorkové zapojení všech vodičů ve svazku musí co nejvíce odpovídat skutečnosti a pokud možno s reálným zatížením a akčními členy.

3.2.

Technická služba musí vykonat zkoušku v termínech předepsaných v ISO DIS 11452-1:2003 v celém kmitočtovém rozsahu 20 až 2 000 MHz.

Alternativně, jestliže výrobce poskytne údaje z měření pro celé kmitočtové pásmo ze zkušební laboratoře autorizované podle příslušných částí ISO 17025 (1. vydání 1999) a uznávané schvalovacím orgánem, pak může technická služba zvolit snížený počet pevných kmitočtů v řadě, např. 27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750, 900, 1 300, a 1 800 MHz za účelem potvrzení, že elektrická/elektronická podsestava vyhovuje požadavkům této přílohy.

3.3.

Pokud elektrická/elektronická podsestava nevyhoví požadavkům zkoušek definovaným v této příloze, musí být ověřeno, že k selhání došlo vlivem významných zkušebních podmínek a nikoliv následkem generování nekontrolovaných polí.