(ES) č. 847/2000Nařízení Komise (ES) č. 847/2000 ze dne 27. dubna 2000, kterým se stanoví prováděcí pravidla ke kritériím pro stanovení léčivého přípravku jako léčivého přípravku pro vzácná onemocnění a definice pojmů „podobný léčivý přípravek“ a „klinická nadřazenost“

Publikováno: Úř. věst. L 103, 28.4.2000, s. 5-8 Druh předpisu: Nařízení
Přijato: 27. dubna 2000 Autor předpisu: Evropská komise
Platnost od: 28. dubna 2000 Nabývá účinnosti: 28. dubna 2000
Platnost předpisu: Ano Pozbývá platnosti:
Konsolidované znění předpisu s účinností od 19. června 2018

Text aktualizovaného znění s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.



Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 847/2000

ze dne 27. dubna 2000,

kterým se stanoví prováděcí pravidla ke kritériím pro stanovení léčivého přípravku jako léčivého přípravku pro vzácná onemocnění a definice pojmů „podobný léčivý přípravek“ a „klinická nadřazenost“

(Úř. věst. L 103 28.4.2000, s. 5)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

NAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2018/781 ze dne 29. května 2018,

  L 132

1

30.5.2018




▼B

NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 847/2000

ze dne 27. dubna 2000,

kterým se stanoví prováděcí pravidla ke kritériím pro stanovení léčivého přípravku jako léčivého přípravku pro vzácná onemocnění a definice pojmů „podobný léčivý přípravek“ a „klinická nadřazenost“



Článek 1

Účel

Toto nařízení stanoví faktory, které je třeba zvážit při provádění článku 3 nařízení (ES) č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění, a zavádí definice „podobného léčivého přípravku“ a „klinické nadřazenosti“ pro účely provedení článku 8 výše uvedeného nařízení. Je určeno jako pomoc potenciálním sponzorům, Výboru pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění a příslušným orgánům při výkladu nařízení (ES) č. 141/2000.

Článek 2

Kritéria pro stanovování

1.  

Prevalence onemocnění ve Společenství

Pro účel stanovení podle čl. 3 odst. 1 písm. a) prvního pododstavce nařízení (ES) č. 141/2000, že je léčivý přípravek určen pro diagnostiku, prevenci nebo léčbu život ohrožujícího nebo chronicky invalidizujícího onemocnění postihujícího ne více než pět z 10 000 osob ve Společenství, se použijí následující zvláštní pravidla a předloží se níže uvedená dokumentace v souladu s pokyny vypracovanými podle čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 141/2000:

a) dokumentace musí v dodatku obsahovat směrodatné odkazy dokládající, že nemoc nebo onemocnění, pro něž by se léčivý přípravek podával, postihuje v okamžiku podání žádosti o stanovení ne více než pět z 10 000 osob ve Společenství, pokud jsou dostupné;

b) údaje musí zahrnovat přiměřené podrobnosti o onemocnění, které má být léčeno, a odůvodnění život ohrožující nebo chronicky invalidizující povahy onemocnění doložené vědeckými a lékařskými odkazy;

c) dokumentace předložená sponzorem musí obsahovat přehled příslušné vědecké literatury nebo na něj odkazovat a musí poskytovat informace z příslušných databází ve Společenství, pokud jsou dostupné. Není-li ve Společenství dostupná žádná databáze, může být uveden odkaz na databáze dostupné ve třetích zemích za předpokladu, že se provedou vhodné extrapolace;

d) pokud se nemoc nebo onemocnění posuzovalo v rámci jiných aktivit Společenství týkajících se vzácných nemocí, musí být tato informace předložena. V případě nemocí nebo onemocnění začleněných v projektech finančně podporovaných Společenstvím za účelem zlepšení informací o vzácných nemocích se předloží příslušný výtah z těchto informací, zahrnující zejména podrobnosti o prevalenci dané nemoci nebo onemocnění.

2.  

Potenciální výnos investic

Pro účel stanovení podle čl. 3 odst. 1 písm. a) druhého pododstavce nařízení (ES) č. 141/2000, že je léčivý přípravek určen pro diagnostiku, prevenci nebo léčbu život ohrožujícího, závažně invalidizujícího nebo závažného a chronického onemocnění ve Společenství a že je bez pobídek nepravděpodobné, že by uvedení léčivého přípravku na trh ve Společenství vytvořilo zisk dostatečný pro odůvodnění nezbytných investic, se použijí následující zvláštní pravidla a předloží se vhodná dokumentace v souladu s pokyny vypracovanými podle čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 141/2000:

a) údaje musí zahrnovat přiměřené podrobnosti o onemocnění, které má být léčeno, a odůvodnění život ohrožující nebo závažně invalidizující nebo závažné a chronické povahy onemocnění doložené vědeckými a lékařskými odkazy;

b) dokumentace předložená sponzorem musí obsahovat údaje o všech nákladech, které měl sponzor v průběhu vývoje léčivého přípravku;

c) předložená dokumentace musí obsahovat podrobnosti o jakýchkoli grantech, daňových pobídkách nebo jiných náhradách nákladů obdržených buď ve Společenství, nebo ve třetích zemích;

d) v případech, kdy je léčivý přípravek již registrován pro jakoukoli indikaci nebo kdy je léčivý přípravek zkoumán pro jednu nebo více dalších indikací, se předloží jasné vysvětlení a odůvodnění metody použité pro rozdělení nákladů na vývoj mezi různé indikace;

e) předloží se přehled a odůvodnění všech nákladů na vývoj, které sponzor předpokládá po předložení žádosti o stanovení;

f) předloží se přehled a odůvodnění všech nákladů na výrobu a uvedení na trh, které měl sponzor v minulosti a které předpokládá během prvních 10 let, po něž je přípravek registrován;

g) odhad a odůvodnění předpokládaných příjmů z prodeje léčivého přípravku ve Společenství během prvních 10 let po registraci;

h) všechny údaje o nákladech a příjmech musí být stanoveny podle obecně uznávané účetní praxe a musí být osvědčeny revizorem účtů registrovaným ve Společenství;

i) předložená dokumentace musí obsahovat informace o prevalenci a incidenci onemocnění, pro něž by byl léčivý přípravek podáván, ve Společenství v okamžiku, kdy je předložena žádost o stanovení.

3.  

Existence jiných způsobů diagnostiky, prevence nebo léčby

Žádost o stanovení léčivého přípravku jako léčivého přípravku pro vzácná onemocnění lze předložit buď podle odstavce 1, nebo podle odstavce 2 tohoto článku. Bez ohledu na to, zda je žádost o stanovení předložena podle odstavce 1 nebo 2, musí sponzor dále prokázat, že neexistuje uspokojivý způsob diagnostiky, prevence nebo léčby daného onemocnění, nebo pokud takový způsob existuje, že léčivý přípravek bude mít významný užitek pro ty, kteří jsou uvedeným onemocněním postiženi.

Pro účel stanovení podle čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 141/2000, že neexistuje uspokojivý způsob diagnostiky, prevence nebo léčby daného onemocnění, nebo, pokud takový způsob existuje, že léčivý přípravek bude mít významný užitek pro ty, kteří jsou uvedeným onemocněním postiženi, se použijí následující pravidla:

a) předloží se podrobnosti o existujících způsobech diagnostiky, prevence nebo léčby daného onemocnění, které byly registrovány ve Společenství, s uvedením odkazu na vědeckou a lékařskou literaturu nebo jiné příslušné informace. Tyto podrobnosti mohou zahrnovat registrované léčivé přípravky, zdravotnické prostředky nebo jiné způsoby diagnostiky, prevence nebo léčby, které jsou používány ve Společenství;

b) buď odůvodnění, proč způsoby uvedené v písmeni a) nejsou považovány za uspokojivé,

nebo

c) odůvodnění pro předpoklad, že léčivý přípravek, pro nějž je žádáno o stanovení, bude mít významný užitek pro ty, kteří jsou onemocněním postiženi.

4.  

Obecná ustanovení

a) Sponzor žádající o stanovení léčivého přípravku jako léčivého přípravku pro vzácná onemocnění žádá o stanovení v kterémkoli stadiu vývoje léčivého přípravku před podáním žádosti o registraci. Žádost o stanovení však může být předložena pro novou léčebnou indikaci již registrovaného léčivého přípravku. V tomto případě držitel rozhodnutí o registraci použije oddělenou registraci, která pokryje pouze indikaci (indikace) pro vzácná onemocnění.

b) Více než jeden sponzor může získat stanovení jako léčivý přípravek pro vzácná onemocnění pro tentýž léčivý přípravek určený k prevenci, léčbě nebo diagnostice za předpokladu, že je pro každý případ předložena úplná žádost o stanovení podle pokynů uvedených v čl. 5 odst. 3.

c) Je-li léčivý přípravek stanoven Výborem pro léčivé přípravky pro vzácná onemocnění, uvede se odkaz na kritéria pro stanovení buď podle čl. 2 odst. 1, nebo podle čl. 2 odst. 2 tohoto nařízení.

Článek 3

Definice

1.  Definice v článku 2 nařízení (ES) č. 141/2000 se použijí pro uvedené termíny, jsou-li použity v tomto nařízení:

 „látkou“ se rozumí látka použitá při výrobě humánního léčivého přípravku, jak je definován v článku 1 směrnice 65/65/EHS.

2.  Pro účely provedení článku 3 nařízení (ES) č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění se použije tato definice:

 „významným užitkem“ se rozumí klinicky důležitý prospěch nebo závažnější příspěvek při péči o pacienta.

3.   ►M1  Pro účely uplatňování článku 8 nařízení (ES) č. 141/2000 o léčivých přípravcích pro vzácná onemocnění se použijí tyto definice:

a) zrušeno;

b) „podobným léčivým přípravkem“ se rozumí léčivý přípravek obsahující účinnou látku nebo látky podobné těm, které obsahuje v současnosti registrovaný léčivý přípravek pro vzácná onemocnění, a stanovený pro stejnou léčebnou indikaci;

c) „podobnou účinnou látkou“ se rozumí totožná účinná látka nebo účinná látka se stejnými hlavními charakteristikami molekulové struktury (ale ne nezbytně všemi stejnými charakteristikami molekulové struktury), která účinkuje stejným mechanismem. Avšak v případě léčivých přípravků pro moderní terapii, u nichž hlavní charakteristiky molekulové struktury nelze zcela určit, se podobnost mezi dvěma účinnými látkami posoudí na základě biologických a funkčních vlastností.

Pro účely uplatňování písmene c) uvedeného výše se použijí tyto požadavky pro:

1.   Chemické léčivé přípravky

Hlavními charakteristikami molekulové struktury jsou významné strukturní složky účinné látky. Mohou být celou molekulou nebo její částí. To, zda jsou hlavní charakteristiky molekulové struktury mezi dvěma nebo více molekulami stejné, se určí srovnáním jejich struktur.

1.1.

Izomery, směsi izomerů, komplexy, estery, ethery, soli a deriváty původní účinné látky nebo účinná látka, která se liší od původní účinné látky jen s ohledem na malé změny molekulové struktury, jako je strukturní analog, se považují za podobné.

1.2.

Syntetické polynukleotidy, jednovláknové nebo dvouvláknové, sestávající ze dvou nebo více odlišných nukleotidů, pokud:

 rozdíl v sekvenci purinových a pyrimidinových bází nukleotidu nebo jejich derivátů není závažnější, se považují za podobné. Proto se „antisense“ nebo interferující nukleotidy lišící se přidáním, nahrazením nebo vypuštěním určitého nukleotidu, který významně neovlivňuje kinetiku hybridizace s cílovou molekulou, běžně považují za podobné,

 rozdíl ve struktuře vztahující se k modifikacím cukrů ribózového nebo deoxyribózového skeletu nebo nahrazení cukrů ve skeletu syntetickými analogy vede běžně k tomu, že se látky považují za podobné. „Antisense“ nebo interferující nukleotidy, u nichž změny (deoxy-)ribózy významně neovlivňují kinetiku hybridizace s cílovou molekulou, by se běžně považovaly za podobné.

2.   Biologické léčivé přípravky (jiné než léčivé přípravky pro moderní terapii)

Hlavními charakteristikami molekulové struktury jsou strukturní složky účinné látky, které jsou významné pro funkční vlastnosti uvedené látky. Hlavní charakteristiky molekulové struktury mohou být složeny z účinné složky nebo z účinné složky v kombinaci s doplňkovým strukturním prvkem/doplňkovými strukturními prvky zásadním způsobem přispívajících k funkčním vlastnostem účinné látky.

Takový doplňkový strukturní prvek/takové doplňkové strukturní prvky mohou být s účinnou složkou konjugované nebo spojené nebo na ni jiným způsobem navázané nebo mohou být prodloužením proteinového skeletu účinné složky prostřednictvím dalších aminokyselin. Látky se strukturními prvky, u nichž jsou použity podobné metody technologie modifikace či konjugace, běžně vedou k podobným látkám.

Biologické účinné látky, které se liší od původní biologické látky jen s ohledem na malé změny molekulové struktury, se považují za podobné.

2.1.

Bílkovinné látky:

Pokud je strukturní rozdíl mezi nimi způsoben post-translačními procesy (jako jsou odlišnosti v glykosylačních vzorech), považují se látky běžně za podobné. Ve výjimečných případech však mohou některé post-translační modifikace vést k látce nepodobné, jsou-li zásadním způsobem ovlivněny funkční vlastnosti dané látky.

Není-li rozdíl v sekvenci aminokyselin závažnější, považují se látky běžně za podobné. Dvě farmakologicky příbuzné bílkovinné látky stejné skupiny (například s rozdíly souvisejícími např. s N-terminálním methioninem, přirozeně extrahované proteiny oproti proteinům odvozeným od rDNA nebo jiné drobné obměny) se běžně považují za podobné. Doplnění strukturního prvku však může vést k tomu, že látky budou považovány za nepodobné, pokud to zásadním způsobem ovlivňuje funkční vlastnosti dané látky.

Monoklonální protilátky, které se váží na stejný cílový epitop, se běžně považují za podobné. Dva konjugáty monoklonálních protilátek nebo fúzní proteiny by však mohly být označeny za nepodobné, pokud by se lišily buď sekvence oblasti určující komplementaritu dané protilátky, nebo doplňkový strukturní prvek konjugované monoklonální protilátky.

2.2.

Polysacharidy:

Pokud látky mají totožné opakující se sacharidové jednotky, i když je počet jednotek různý, považují se běžně za podobné.

Konjugovaná polysacharidová vakcína se v porovnání s nekonjugovanou polysacharidovou vakcínou obsahující tentýž antigen považuje za látku nepodobnou.

3.   Léčivé přípravky pro moderní terapii

3.1.

Léčivé přípravky pro moderní terapii pocházející z buněk: Dva příbuzné léčivé přípravky pocházející z buněk nejsou podobné, pokud:

 jsou mezi nimi rozdíly ve výchozích surovinách nebo v konečném složení přípravku, které mají zásadní vliv na biologické vlastnosti a/nebo biologický účinek významné pro zamýšlený léčebný účinek a/nebo atributy bezpečnosti daného přípravku. Rozdílný zdroj výchozích surovin (např. jako v případě autologních léčivých přípravků pro moderní terapii) není dostačující na podporu tvrzení, že dva přípravky jsou nepodobné, nebo

 jsou mezi nimi rozdíly ve výrobní technologii, které mají zásadní vliv na biologické vlastnosti a/nebo biologický účinek významné pro zamýšlený léčebný účinek a/nebo atributy bezpečnosti daného přípravku.

3.2.

Léčivé přípravky pro genovou terapii: Dva léčivé přípravky pro genovou terapii se nepovažují za podobné, pokud jsou mezi nimi rozdíly v léčebné sekvenci, virovém vektoru, systému přenosu, regulačních sekvencích nebo výrobní technologii, které mají zásadní vliv na biologické vlastnosti a/nebo biologický účinek významné pro zamýšlený léčebný účinek a/nebo atributy bezpečnosti daného přípravku.

Rozdíly v léčebné sekvenci, které nemají zásadní vliv na zamýšlený léčebný účinek, nejsou dostačující na podporu tvrzení, že dva léčivé přípravky pro genovou terapii jsou nepodobné.

3.3.

Geneticky modifikované buňky. Použijí se kritéria podle bodů 3.1 a 3.2.

4.   Radiofarmaka

Stejná účinná látka radiofarmaka nebo látka lišící se od původní radionuklidem, ligandem, místem značení nebo mechanismem včlenění radionuklidu do molekuly za předpokladu, že účinkuje stejným mechanismem, se považují za podobné látky; ◄

d) „klinicky nadřazeným“ se rozumí, že je prokázáno, že léčivý přípravek vykazuje významný léčebný nebo diagnostický prospěch převyšující prospěch, který poskytuje registrovaný léčivý přípravek pro vzácná onemocnění v jednom nebo více následujících směrech:

1. vyšší účinnost než registrovaný léčivý přípravek pro vzácná onemocnění (hodnoceno účinkem na klinicky smysluplný ukazatel v přiměřených a dobře kontrolovaných klinických hodnocení). Obecně to představuje stejný druh důkazu, který je potřebný pro podporu tvrzení o srovnatelné účinnosti dvou různých léčivých přípravků. Přímá srovnávací klinická hodnocení jsou obecně nezbytná, avšak mohou být použita srovnání založená na jiných ukazatelích, včetně nepřímých ukazatelů. V každém případě by metodologický přístup měl být odůvodněn;

nebo

2. vyšší bezpečnost u podstatné části cílové populace V některých případech jsou nezbytná přímá srovnávací klinická hodnocení;

nebo

3. ve výjimečných případech, pokud není prokázána ani vyšší bezpečnost, ani vyšší účinnost, důkaz, že léčivý přípravek přináší jinak významný příspěvek při diagnostice nebo péči o pacienta.

Článek 4

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost následujícím dnem po jeho přijetí Komisí a použije se od téhož dne.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

© Evropská unie, https://eur-lex.europa.eu/ , 1998-2022
Zavřít
MENU