(EHK/OSN) č. 125Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 125 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel, pokud jde o pole výhledu řidiče motorového vozidla směrem dopředu

Publikováno:	Úř. věst. L 200, 31.7.2010, s. 38-62	Druh předpisu:	Nařízení
Přijato:	31. července 2010	Autor předpisu:
Platnost od:	19. srpna 2010	Nabývá účinnosti:	19. srpna 2010
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Je zapotřebí ověřit si status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 125 – Jednotná ustanovení pro schvalování motorových vozidel, pokud jde o pole výhledu řidiče motorového vozidla směrem dopředu

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

dodatek 1 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 3. února 2008

dodatek 2 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 19. srpna 2010

OBSAH

PŘEDPIS

1.	Oblast působnosti a účel

Definice

3.	Žádost o schválení

Schválení

5.	Specifikace

6.	Postup zkoušky

7.	Změna typu vozidla a rozšíření schválení

8.	Shodnost výroby

9.	Postihy za neshodnost výroby

10.	Definitivní ukončení výroby

11.	Názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek a názvy a adresy správních orgánů

PŘÍLOHY

Příloha 1 –

Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení typu nebo o definitivním ukončení výroby typu vozidla, pokud jde o pole výhledu řidiče směrem dopředu podle předpisu č. 125

Příloha 2 –

Uspořádání značek schválení typu

Příloha 3 –

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

Příloha 4 –

Způsob stanovení rozměrových vztahů mezi základními referenčními značkami vozidla a trojrozměrnou referenční sítí

1. OBLAST PŮSOBNOSTI A ÚČEL

1.1	Tento předpis se vztahuje na pole výhledu řidičů směrem dopředu v úhlu 180° u vozidel kategorie M1 (1).

1.2	Účelem předpisu je zajistit přiměřené pole výhledu, jsou-li čelní sklo a ostatní zasklené povrchy suché a čisté.

1.3	Požadavky tohoto předpisu jsou formulovány pro vozidla kategorie M1 s levostranným řízením. U vozidel kategorie M1 s pravostranným řízením se tyto požadavky popřípadě použijí obdobně s obrácenými kritérii.

2. DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu se rozumí:

2.1	„schválením typu vozidla“ úplný postup, jímž smluvní strana dohody potvrzuje, že typ vozidla splňuje technické požadavky tohoto předpisu;

2.2

„typem vozidla z hlediska pole výhledu“ vozidla, která se neliší v zásadních hlediscích, jako jsou:

2.2.1.

vnější a vnitřní tvary a uspořádání v oblasti podle bodu 1, které mohou ovlivnit viditelnost, a

2.2.2

tvar a rozměry čelního skla a jeho upevnění;

2.3

„trojrozměrnou referenční sítí“ referenční systém, který se skládá ze svislé podélné roviny X-Z, vodorovné roviny X-Y a svislé příčné roviny Y-Z (viz obrázek 6 v dodatku k příloze 4); této sítě se užívá ke stanovení rozměrových vztahů mezi předpokládanou polohou bodů podle výkresů a jejich skutečnou polohou na vozidle. Postup umístění vozidla vzhledem k síti je uveden v příloze 4; veškeré souřadnice vztažené k nulovému bodu na zemi se uvažují pro vozidlo v pohotovostním stavu (2) obsazené navíc jedním cestujícím o hmotnosti 75 kg ± 1 % na předním sedadle.

2.3.1

Vozidla se zavěšením náprav, které umožňuje nastavit světlou výšku nad vozovkou, se zkoušejí za běžných podmínek použití určených výrobcem vozidla.

2.4

„základními referenčními značkami“ otvory, povrchy, značky a identifikační znaky na karoserii vozidla. Druh použité referenční značky a polohu každé značky vzhledem k souřadicím X, Y a Z trojrozměrné referenční sítě a k základní konstrukční rovině určí výrobce vozidla. Těmito značkami mohou být kontrolní body používané pro montáž karoserie.

2.5.	„úhlem opěradla sedadla“ úhel stanovený v příloze 3 bodě 2.6 nebo 2.7;

2.6	„skutečným úhlem opěradla sedadla“ úhel stanovený v příloze 3 bodě 2.6;

2.7	„konstrukčním úhlem opěradla sedadla“ úhel stanovený v příloze 3 bodě 2.7;

2.8

„body V“ body, jejichž poloha v prostoru pro cestující se stanovuje ve vztahu k bodu „R“ a konstrukčnímu úhlu opěradla sedadla jako funkce svislých podélných rovin, které procházejí středy předpokládaných krajních míst k sezení na předním sedadle; tyto body se používají k ověření, zda jsou splněny požadavky na pole výhledu řidiče;

2.9	„bodem R neboli referenčním bodem místa k sezení“ bod definovaný v příloze 3 bodě 2.4;

2.10	„bodem H“ bod definovaný v příloze 3 bodě 2.3;

2.11	„vztažnými body čelního skla“ nacházející se v průsečíku přímek, které vycházejí z bodů V směrem dopředu na vnější povrch čelního skla, s čelním sklem;

2.12	„obrněným vozidlem“ vozidlo určené pro ochranu přepravovaných cestujících a/nebo zboží, které splňuje požadavky na neprůstřelné pancéřování;

2.13	„průhlednou plochou“ plocha čelního skla nebo jiného zaskleného povrchu vozidla, jehož činitel propustnosti světla měřený kolmo k povrchu není menší než 70 procent. V případě obrněných vozidel není činitel propustnosti světla menší než 60 procent;

2.14	„body P“ body, okolo kterých se otáčí hlava řidiče při pozorování předmětů na vodorovné rovině v úrovni očí;

2.15	„body E“ body, které představují středy očí řidiče a používají se k posouzení rozsahu, ve kterém sloupky A zakrývají pole výhledu;

2.16	„sloupkem A“ jakákoliv podpěra střechy, která se nachází před svislou příčnou rovinou procházející ve vzdálenosti 68 mm před body V, a zahrnuje též neprůhledné součásti, například obruby čelního skla a dveřní rámy, které jsou k této podpěře připevněny nebo k ní bezprostředně přiléhají;

2.17	„rozsahem vodorovného seřízení sedadla“ rozsah obvyklých jízdních poloh určených výrobcem pro seřízení sedadla řidiče ve směru osy X (viz bod 2.3);

2.18	„rozšířeným rozsahem seřízení sedadla“ výrobcem vozidla určený rozsah seřízení sedadla ve směru osy X (viz bod 2.3) mimo rozsah obvyklých jízdních poloh podle bodu 2.16, používaný k přeměně sedadel na lůžka nebo k usnadnění vstupu do vozidla;

3. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ

3.1	Žádost o schválení typu vozidla z hlediska pole výhledu řidiče podává výrobce vozidla nebo jeho pověřený zástupce.

3.2

K žádosti se ve trojím vyhotovení přiloží níže uvedené doklady. Žádost obsahuje tyto údaje:

3.2.1

popis typu vozidla z hlediska kritérií uvedených v bodě 2.2 s připojenými rozměrovými výkresy a znázorněním prostoru pro cestující buď fotografií, nebo rozloženým pohledem. Je nutno uvést čísla nebo značky identifikující typ vozidla.

3.2.2

dostatečně podrobné údaje o základních referenčních značkách, aby bylo možno tyto značky snadno rozpoznat a ověřit polohu každé z nich vzhledem k ostatním značkám a k bodu „R“.

3.3	Technické zkušebně provádějící zkoušky pro schválení typu se předloží vozidlo, jenž představuje typ vozidla, který má být schválen.

4. SCHVÁLENÍ

4.1	Schválení typu vozidla se udělí, jestliže typ vozidla předaný ke schválení podle tohoto předpisu splňuje požadavky bodu 5.

4.2

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení typu; jeho první dvě číslice (00 pro předpis v původní podobě) označují řadu změn, kterými se začleňují nejnovější hlavní technické změny předpisu v době vydání schválení. Stejná smluvní strana nepřidělí stejné číslo stejnému typu vozidla vybavenému jiným typem pole výhledu nebo jinému typu vozidla.

4.3

Oznámení o schválení nebo odmítnutí či zrušení schválení podle tohoto předpisu se sdělí stranám dohody prostřednictvím formuláře, který je v souladu se vzorem v příloze 1, a fotografií a/nebo výkresů poskytnutých žadatelem ve formátu nepřesahujícím A4 (210 × 297 mm) nebo složených v tomto formátu a ve vhodném měřítku.

4.4

Na každé vozidlo, jenž odpovídá typu vozidla schválenému podle tohoto předpisu, se na viditelném a snadno přístupném místě uvedeném na formuláři schválení připevní mezinárodní značka schválení typu, která odpovídá vzoru popsanému v příloze 2 a obsahuje:

4.4.1

písmeno „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení typu udělila (3);

4.4.2

číslo tohoto předpisu, za nímž následuje písmeno „R“, pomlčka a číslo schválení napravo od kruhu popsaného v bodě 4.4.1.

4.5

Pokud vozidlo odpovídá typu vozidla schválenému na základě jednoho nebo více jiných předpisů přiložených k uvedené dohodě v zemi, jež udělila schválení na základě tohoto předpisu, není nutno opakovat symbol předepsaný v bodě 4.4.1; v takovém případě se čísla předpisu a schválení a další symboly umístí do svislých sloupců napravo od symbolu předepsaného v bodě 4.4.1.

4.6	Značka schválení typu musí být zřetelně čitelná a nesmazatelná.

4.7	Značka schválení se umísťuje v blízkosti štítku s údaji o vozidle.

5. SPECIFIKACE

5.1 Pole výhledu řidiče.

5.1.1

Průhledná plocha čelního skla musí přinejmenším zahrnovat vztažné body čelního skla (viz obrázek 1 v dodatku k příloze 4):

5.1.1.1

vztažný bod ve vodorovném směru nacházející se před bodem V1 a 17° nalevo od něj (viz obrázek 1 v dodatku k příloze 4);

5.1.1.2

horní vztažný bod ve svislém směru nacházející se před bodem V1 a 7° nad vodorovnou rovinou;

5.1.1.3

dolní vztažný bod ve svislém směru nacházející se před bodem V2 a 5° pod vodorovnou rovinou;

5.1.1.4

k ověření, zda je splněn požadavek výhledu dopředu na druhé polovině čelního skla, jsou určeny tři další vztažné body souměrné podle střední podélné roviny vozidla s body definovanými v bodech 5.1.1.1 až 5.1.1.3.

5.1.2

Úhel zakrytí výhledu každým ze sloupků „A“ podle bodu 5.1.2.1 nesmí být větší než 6° (viz obrázek 3 v dodatku k příloze 4). V případě obrněných vozidel tento úhel nepřekročí 10°.

Úhel zakrytí výhledu sloupkem „A“ na straně spolujezdce podle bodu 5.1.2.1.2 nemusí být stanoven, jestliže jsou oba sloupky umístěny souměrně vzhledem ke střední podélné svislé rovině vozidla.

5.1.2.1

Úhel zakrytí výhledu každým sloupkem „A“ se měří ve vodorovné rovině, do níž se promítají tyto dva vodorovné řezy:

Část 1	:	Z bodu Pm, jehož poloha je definována v bodě 5.3.1.1, vychází směrem dopředu rovina nakloněná pod úhlem 2° směrem nahoru od vodorovné roviny procházející bodem Pm. Stanoví se vodorovný průřez sloupku „A“ od krajního předního bodu řezu sloupku „A“ nakloněnou rovinou (viz obrázek 2 v dodatku k příloze 4).
Část 2	:	Stejný postup se opakuje, avšak s rovinou nakloněnou 5° směrem dolů od vodorovné roviny procházející bodem Pm směrem dopředu (viz obrázek 2 v dodatku k příloze 4).

5.1.2.1.1

Úhel zakrytí výhledu sloupkem „A“ na straně řidiče je úhel, který v půdorysu svírá přímka vedená z bodu E2 rovnoběžně s tečnou spojující bod E1 s vnějším okrajem řezu S2, s tečnou spojující bod E2 s vnitřním okrajem řezu S1 (viz obrázek 3 v dodatku k příloze 4).

5.1.2.1.2

Úhel zakrytí výhledu sloupkem „A“ na straně spolujezdce je úhel, který v půdorysu svírá přímka vedená z bodu E3 rovnoběžně s tečnou spojující bod E4 s vnějším okrajem řezu S2, s tečnou spojující bod E3 s vnitřním okrajem řezu S1 (viz obrázek 3 v dodatku k příloze 4).

5.1.2.2

Vozidlo nesmí mít více než dva sloupky A.

5.1.3

Pod vodorovnou rovinou procházející bodem V1 a nad třemi rovinami procházejícími bodem V2, z nichž jedna je kolmá k rovině X-Z a skloněná dopředu v úhlu 4° pod vodorovnou rovinu a zbývající dvě jsou kolmé k rovině Y-Z a skloněné pod úhlem 4° pod vodorovnou rovinu (viz obrázek 4 v dodatku k příloze 4), nesmějí být v poli přímého výhledu řidiče směrem dopředu v úhlu 180° žádná zakrytí výhledu s výjimkou zakrytí tvořených sloupky „A“, dělicími příčkami pevných nebo pohyblivých větracích okének nebo bočních oken, vnějšími rádiovými anténami, zpětnými zrcátky a stírači čelních skel.

Za zakrytí pole výhledu se nepovažují:

zapuštěné nebo tištěné vodiče „rádiových antén“, které nejsou širší než tyto hodnoty:

i)	u zapuštěných vodičů: 0,5 mm,

ii)	u tištěných vodičů: 1,0 mm. Tyto vodiče „rádiových antén“ nesmějí procházet zónou A (4). Zónou A však mohou procházet tři vodiče „rádiových antén“, pokud jejich šířka nepřesahuje 0,5 mm;

vodiče systémů „odmrazování a odmlžování“ umístěné uvnitř zóny A, které jsou vedeny zpravidla klikatě nebo vlnovitě a mají tyto rozměry:

i)	největší viditelná šířka: 0,030 mm,

ii)

největší hustota vodičů:

a)	u svislých vodičů: 8/cm,

b)	u vodorovných vodičů: 5/cm.

5.1.3.1

Přípustné je zakrytí výhledu věncem volantu a přístrojovou deskou uvnitř obrysu volantu, jestliže rovina procházející bodem V2, kolmá k rovině X-Z a tečná k hornímu okraji věnce volantu je skloněna pod úhlem nejméně 1° pod vodorovnou rovinu.

Je-li volant seřiditelný, nastaví se do obvyklé polohy označené výrobcem; není-li tato poloha určena, nastaví se do střední polohy rozsahu seřízení.

5.2 Poloha bodů V

5.2.1

Polohy bodů V vzhledem k bodu „R“ označené souřadnicemi XYZ trojrozměrné referenční sítě jsou uvedeny v tabulkách I a IV.

5.2.2

Tabulka I udává základní souřadnice pro konstrukční úhel sklonu opěradla sedadla 25°. Kladný směr souřadnic je vyznačen na obrázku 1 v dodatku k příloze 4.

Tabulka I

Bod V	X	Y	Z
V1	68 mm	–5 mm	665 mm
V2	68 mm	–5 mm	589 mm

5.3 Poloha bodů P

5.3.1

Polohy bodů P vzhledem k bodu „R“ v souřadnicích XYZ trojrozměrné referenční sítě jsou uvedeny v tabulkách II, III a IV.

5.3.1.1

Tabulka II udává základní souřadnice pro konstrukční úhel opěradla sedadla 25°. Kladný směr souřadnic je vyznačen na obrázku 1 v dodatku k příloze 4.

Bod Pm je průsečík přímky spojující body P1 a P2 s podélnou svislou rovinou procházející bodem „R“.

Tabulka II

Bod P	X	Y	Z
P1	35 mm	–20 mm	627 mm
P2	63 mm	47 mm	627 mm
Pm	43,36 mm	0 mm	627 mm

5.3.1.2

Tabulka III udává další korekce, které je třeba provést u souřadnic x bodů P1 a P2, jestliže rozsah vodorovného seřízení sedadla podle bodu 2.16 je větší než 108 mm. Kladný směr souřadnic je vyznačen na obrázku 1 v dodatku k příloze 4.

Tabulka III

Rozsah vodorovného seřízení sedadla	Δx
108–120 mm	–13 mm
121–132 mm	–22 mm
133–145 mm	–32 mm
146–158 mm	–42 mm
více než 158 mm	–48 mm

5.4 Korekce pro jiné konstrukční úhly opěradla sedadla než 25°

Tabulka IV udává další korekce, které je třeba provést u souřadnic X a Z každého bodu P a každého bodu V, jestliže konstrukční úhel opěradla sedadla není 25°. Kladný směr souřadnic je vyznačen na obrázku 1 v dodatku k příloze 4.

Tabulka IV

Úhel opěradla (ve o)	Vodorovné souřadnice Δx	Svislé souřadnice Δz
5	– 186 mm	28 mm
6	– 177 mm	27 mm
7	– 167 mm	27 mm
8	– 157 mm	27 mm
9	– 147 mm	26 mm
10	– 137 mm	25 mm
11	– 128 mm	24 mm
12	– 118 mm	23 mm
13	– 109 mm	22 mm
14	–99 mm	21 mm
15	–90 mm	20 mm
16	–81 mm	18 mm
17	–72 mm	17 mm
18	–62 mm	15 mm
19	–53 mm	13 mm
20	–44 mm	11 mm
21	–35 mm	9 mm
22	–26 mm	7 mm
23	–18 mm	5 mm
24	–9 mm	3 mm
25	0 mm	0 mm
26	9 mm	–3 mm
27	17 mm	–5 mm
28	26 mm	–8 mm
29	34 mm	–11 mm
30	43 mm	–14 mm
31	51 mm	–18 mm
32	59 mm	–21 mm
33	67 mm	–24 mm
34	76 mm	–28 mm
35	84 mm	–32 mm
36	92 mm	–35 mm
37	100 mm	–39 mm
38	108 mm	–43 mm
39	115 mm	–48 mm
40	123 mm	–52 mm

5.5 Poloha bodů E

5.5.1

Body E1 a E2 jsou vzdáleny od bodu P1 vždy 104 mm.

Bod E2 je vzdálen od bodu E1 65 mm (viz obrázek 4 v dodatku k příloze 4).

5.5.2

Úsečka spojující body E1 a E2 se otáčí okolo bodu P1, dokud tečna spojující bod E1 s vnějším okrajem řezu 2 sloupku „A“ na straně řidiče není kolmá k úsečce spojující body E1 – E2 (viz obrázek 3 v dodatku k příloze 4).

5.5.3

Body E3 a E4 jsou vzdáleny od bodu P2 104 mm. Bod E3 je vzdálen 65 mm od bodu E4 (viz obrázek 4 v dodatku k příloze 4).

5.5.4

Úsečkou E3-E4 se otáčí okolo bodu P2, dokud tečna spojující bod E4 s vnějším okrajem řezu 2 sloupku „A“ na straně spolujezdce není kolmá k úsečce E3-E4 (viz obrázek 3 v dodatku k příloze 4).

6. POSTUP ZKOUŠKY

6.1 Pole výhledu řidiče

6.1.1

Rozměrové vztahy mezi základními referenčními značkami vozidla a trojrozměrnou referenční sítí se stanoví postupem podle přílohy 4.

6.1.2

Polohy bodů V1 a V2 ve vztahu k bodu „R“ v souřadnicích XYZ trojrozměrné referenční sítě jsou uvedeny v tabulce I v bodě 5.2.2 a v tabulce IV v bodě 5.4. Vztažné body čelního skla se pak určí podle korigovaných poloh bodů V podle bodu 5.1.1.

6.1.3

Vztah mezi body P, bodem „R“ a střednicí místa k sezení řidiče udávaný v souřadnicích XYZ trojrozměrné referenční sítě se stanoví podle tabulek II a III v bodě 5.3. Korekce pro jiné konstrukční úhly opěradla sedadla než 25° jsou uvedeny v tabulce IV v bodě 5.4.

6.1.4

Úhel zakrytí výhledu (viz bod 5.1.2) se měří v nakloněných rovinách, jak je znázorněno na obrázku 2 v dodatku k příloze 4. Vztah mezi body P1 a P2, které jsou spojeny s body E1 a E2 a s body E3 a E4, je znázorněn na obrázku 5 v dodatku k příloze 4.

6.1.4.1

Úsečka E1-E2 se nastaví podle bodu 5.5.2. Úhel zakrytí výhledu sloupkem A na straně řidiče se pak měří podle bodu 5.1.2.1.1.

6.1.4.2

Úsečka E3-E4 se nastaví podle bodu 5.5.4. Úhel zakrytí výhledu sloupkem A na straně spolujezdce se pak měří podle bodu 5.1.2.1.2.

6.1.5

Výrobce může změřit úhel zakrytí výhledu na vozidle nebo na výkresech. V případě pochybností může technická zkušebna požadovat zkoušku na vozidle.

7. ZMĚNA TYPU VOZIDLA A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

7.1

Každá změna typu vozidla uvedená v bodě 2.2 se oznámí správnímu orgánu, který typ vozidla schválil. Tento orgán pak může buď:

7.1.1

usoudit, že provedené změny nemají nepříznivý účinek na podmínky udělení schválení, a udělit rozšíření schválení, nebo

7.1.2

usoudit, že provedené změny mají vliv na podmínky udělení schválení a před udělením rozšíření schválení je tedy zapotřebí provést další zkoušky nebo kontroly.

7.2	Potvrzení nebo odmítnutí schválení, ve kterém jsou uvedeny změny, se postupem uvedeným v bodě 4.3 sdělí smluvním stranám této dohody, které uplatňují tento předpis.

7.3	Příslušný orgán informuje ostatní smluvní strany o rozšíření prostřednictvím formuláře oznámení uvedeného v příloze 2 tohoto předpisu. Každému rozšíření přiřadí pořadové číslo, které bude označováno jako číslo rozšíření.

8. SHODNOST VÝROBY

8.1	Postupy týkající se shodnosti výroby odpovídají obecným ustanovením stanoveným v příloze 2 dohody (E/ECE/324-E/ECE/TRANS/505/Rev.2) a splňují tyto požadavky:

8.2	Vozidlo schválené podle tohoto předpisu je vyrobeno tak, aby odpovídalo typu schválenému na základě splnění výše uvedených požadavků bodu 5.

8.3	Příslušný orgán, který udělil schválení, může kdykoli ověřit shodnost způsobů kontroly, které platí pro každou výrobní jednotku. Obvyklá četnost těchto kontrol je jednou za dva roky.

9. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

9.1	Schválení typu vozidla udělené podle tohoto předpisu může být odňato, pokud nejsou splněny požadavky uvedené v bodě 8.

9.2	Pokud smluvní strana odejme schválení, které dříve uložila, neprodleně to zasláním formuláře oznámení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu sdělí ostatním smluvním stranám, které uplatňují tento předpis.

10. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Pokud držitel schválení zcela ukončí výrobu typu vozidla schváleného v souladu s tímto předpisem, informuje o tom orgán, který udělil schválení, a ten o tom prostřednictvím formuláře oznámení odpovídajícího vzoru uvedenému v příloze 1 tohoto předpisu informuje ostatní smluvní strany dohody, jež tento předpis uplatňují.

11. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK A NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody, jež uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených národů názvy a adresy technických zkušeben odpovědných za provedení zkoušek pro schválení a názvy a adresy správních orgánů, které udělují schválení a kterým se mají zasílat formuláře potvrzující schválení nebo rozšíření nebo odmítnutí nebo odnětí schválení.

(1) Jak je uvedeno v příloze 7 konsolidovaného usnesení o konstrukci vozidel (R.E.3) (dokument TRANS/WP.29/78/Rev.1/Amend.2, naposledy pozměněný Amend.4).

(2) Hmotnost vozidla v pohotovostním stavu zahrnuje hmotnost vozidla s chladicí kapalinou, mazivy, palivem, 100 % ostatních kapalin, nářadím, náhradním kolem a řidičem. Uvažovaná hmotnost řidiče je 75 kg (je rozložena takto: 68 kg na hmotnost sedící osoby a 7 kg pro hmotnost zavazadla v souladu s normou ISO 2416:1992. Nádrž obsahuje 90 procent a ostatní zařízení obsahující kapaliny (jiné než nádoby určené na odpadní vodu) obsahují 100 procent kapacity uváděné výrobcem.

(3) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (prázdné), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (prázdné), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (prázdné), 34 pro Bulharsko, 35 a 36 (prázdné), 37 pro Turecko, 38 (prázdné), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonie, 41 (prázdné), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy, které používají vlastní značky schválení EHK), 43 pro Japonsko, 44 (prázdné), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jižní Afriku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu, 51 pro Korejskou republiku, 52 pro Malajsii, 53 pro Thajsko, 54 a 55 (prázdné) a 56 pro Černou Horu. Následující čísla se přidělí dalším zemím chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí generální tajemník Organizace spojených národů smluvním stranám dohody.

(4) Jak stanoví příloha 18 bod 2.2 předpisu č. 43 o schvalování bezpečnostního zasklení a zasklívacích materiálů.

PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(maximální formát: A4 (210 × 297 mm))

PŘÍLOHA 2

USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

(viz body 4.4 až 4.4.2 tohoto předpisu)

PŘÍLOHA 3

Postup stanovení bodu „H“ a skutečného úhlu trupu pro místa k sezení v motorových vozidlech

1. ÚČEL

1.1 Postup popsaný v této příloze se užívá pro stanovení bodu H a pro stanovení skutečného úhlu trupu pro jedno nebo více míst k sezení v motorovém vozidle a pro ověření vztahu naměřených údajů ke konstrukčním hodnotám uváděným výrobcem vozidla (1).

2. DEFINICE

Pro účely této přílohy se rozumí:

2.1 „vztažnými údaji“ jedna nebo několik z těchto charakteristik místa k sezení:

2.1.1

bod „H“ a bod „R“ a jejich vzájemný vztah;

2.1.2

skutečný úhel trupu a konstrukční úhel trupu a jejich vzájemný vztah;

2.2 „trojrozměrným zařízením ke stanovení bodu H“ (zařízením 3-D H) zařízení používané ke stanovení bodů „H“ a skutečných úhlů trupu. Popis zařízení je uveden v dodatku 1 této přílohy;

2.3 „bodem H“ střed otáčení trupu a stehna zařízení 3-D H umístěného na sedadle vozidla v souladu s postupem popsaným v bodě 4. Bod „H“ se nachází ve středu osy zařízení, tj. mezi zaměřovači bodu H na obou stranách zařízení 3-D H. Bod „H“ teoreticky odpovídá bodu „R“ (dovolené odchylky jsou uvedeny v bodě 3.2.2). Jakmile je bod „H“ stanoven postupem podle bodu 4, považuje se za pevný bod ve vztahu k čalounění sedáku a při seřizování sedadla se jím pohybuje;

2.4 „bodem R“ nebo „referenčním bodem místa k sezení“ konstrukční bod určený výrobcem vozidla pro každé místo k sezení a stanovený ve vztahu k trojrozměrnému referenčnímu systému;

2.5 „čárou trupu“ osa tyče trupu zařízení 3-D H v zadní krajní poloze;

2.6 „skutečným úhlem trupu“ úhel, který svírá svislice procházející bodem „H“ s čárou trupu, změřený pomocí úhloměrné stupnice sklonu zad na zařízení 3-D H. Skutečný úhel trupu teoreticky odpovídá konstrukčnímu úhlu trupu (dovolené odchylky jsou uvedeny v bodě 3.2.2);

2.7 „konstrukčním úhlem trupu“ úhel, který svírá svislice procházející bodem „R“ s čárou trupu v poloze odpovídající konstrukční poloze opěradla sedadla určené výrobcem;

2.8 „střední rovinou sedící osoby“ (CPO) střední rovina zařízení 3-D H umístěného v každém konstrukčním místě k sezení; je představována souřadnicí bodu „H“ na ose Y. U samostatných sedadel je střední rovina sedadla shodná se střední rovinou sedící osoby. U ostatních sedadel je střední rovina sedící osoby určena výrobcem;

2.9 „trojrozměrným referenčním systémem“ systém popsaný v dodatku 2 k této příloze;

2.10 „výchozími vztažnými značkami“ fyzické body (otvory, plošky, značky nebo vruby) na karoserii vozidla určené výrobcem;

2.11 „měřicí polohou vozidla“ poloha vozidla určená souřadnicemi výchozích vztažných značek v trojrozměrném referenčním systému.

3. POŽADAVKY

3.1 Uvedení údajů

Pro každé místo k sezení, u něhož jsou zapotřebí vztažné údaje k prokázání souladu s tímto předpisem, musí být ve formuláři podle dodatku 3 k této příloze uvedeny všechny tyto údaje nebo jejich vhodný výběr:

3.1.1

souřadnice bodu „R“ vzhledem k trojrozměrnému referenčnímu systému;

3.1.2

konstrukční úhel trupu;

3.1.3

veškeré údaje potřebné k seřízení sedadla (je-li seřiditelné) do měřicí polohy podle bodu 4.3.

3.2 Vztah mezi změřenými údaji a konstrukčními hodnotami

3.2.1 Souřadnice bodu „H“ a hodnota skutečného úhlu trupu, získané postupem podle bodu 4, se jednotlivě porovnají se souřadnicemi bodu „R“ a hodnotou konstrukčního úhlu trupu udanými výrobcem vozidla.

3.2.2 Vzájemná poloha bodu „R“ a bodu „H“ a vztah mezi konstrukčním a skutečným úhlem trupu se považují pro dotyčné místo k sezení za uspokojivé, jestliže se bod „H“ určený svými souřadnicemi nachází uvnitř čtverce s vodorovnými a svislými stranami o délce 50 mm, jehož úhlopříčky se protínají v bodu „R“, a jestliže se skutečný úhel trupu liší od konstrukčního úhlu trupu nejvýše o 5°.

3.2.3 Jsou-li tyto podmínky splněny, použije se bod „R“ a konstrukční úhel trupu k prokázání souladu s tímto předpisem.

3.2.4 Jestliže bod „H“ nebo skutečný úhel trupu nesplňují požadavky bodu 3.2.2, stanoví se bod „H“ a skutečný úhel trupu ještě dvakrát (celkem tedy třikrát). Vyhoví-li výsledky dvou z těchto tří stanovení požadavkům, použijí se podmínky podle bodu 3.2.2.

3.2.5 Jestliže výsledky nejméně dvou ze tří měření podle bodu 3.2.4 nesplňují požadavky bodu 3.2.2 nebo nelze provést ověření, protože výrobce vozidla neposkytl údaje týkající se polohy bodu „R“ nebo konstrukčního úhlu trupu, použije se těžiště tří změřených bodů nebo aritmetický průměr tří změřených úhlů; tyto výsledky se považují za použitelné ve všech případech, kdy je v tomto předpisu uveden bod „R“ nebo konstrukční úhel trupu.

4. POSTUP STANOVENÍ BODU „H“ A SKUTEČNÉHO ÚHLU TRUPU

4.1 Vozidlo se podle uvážení výrobce předehřeje na teplotu 20 ± 10 °C, aby bylo zajištěno, že materiál sedadla dosáhl pokojové teploty. Jestliže zkoušené sedadlo dosud nebylo použito k sezení, posadí se na sedadlo dvakrát po dobu jedné minuty osoba o hmotnosti 70 kg až 80 kg nebo zkušební zařízení, aby se prohnul sedák a opěradlo. Požaduje-li to výrobce, zůstanou úplné sestavy sedadel před instalací zařízení 3-D H nezatíženy po dobu nejméně 30 minut.

4.2 Vozidlo se umístí do měřicí polohy podle bodu 2.11.

4.3 Je-li sedadlo seřiditelné, nastaví se nejprve do krajní zadní obvyklé polohy pro řízení nebo pro jízdu podle údajů výrobce, přičemž se bere v úvahu pouze podélné seřízení sedadla, nikoli posuv sedadla používaný pro jiné účely, než je obvyklá poloha pro řízení nebo jízdu. Existují-li jiné způsoby seřízení (seřízení výšky, úhlu sklonu, opěradla apod.), nastaví se sedadlo do polohy určené výrobcem vozidla. U odpružených sedadel se pevně nastaví svislá poloha, aby odpovídala obvyklé poloze pro řízení určené výrobcem.

4.4 Oblast místa k sezení, kterou zabírá zařízení 3-D H, se pokryje bavlněnou tkaninou dostatečné velikosti a vhodné struktury (prostou bavlněnou tkaninou s 18,9 vláken na cm2 a měrnou hmotností 0,228 kg/m2 nebo úpletovou či netkanou textilií obdobných vlastností).

Pokud se zkouška provádí na sedadle mimo vozidlo, musí mít podlaha, na níž je sedadlo umístěno, tytéž základní vlastnost (2) jako podlaha vozidla, ve kterém má být sedadlo použito.

4.5 Umístěte sestavu sedací a trupové části zařízení 3-D H tak, aby byla střední rovina sedící osoby (CPO) shodná se střední rovinou zařízení 3-D H. Na žádost výrobce může být zařízení 3-D H posunuto směrem dovnitř vozidla k CPO, pokud by vyčnívalo natolik, že by okraj sedadla neumožňoval vyrovnání zařízení 3-D H.

4.6 Ke skořepině sedací části se připevní sestavy chodidla a bérce jednotlivě, nebo s použitím tyče T a sestavy bérce. Přímka procházející zaměřovači bodu „H“ musí být rovnoběžná se základnou a kolmá ke střední podélné rovině sedadla.

4.7 Polohy chodidel a bérců zařízení 3-D H se nastaví tímto způsobem:

4.7.1 Konstrukční místo k sezení: řidič a cestující na vnějším předním sedadle

4.7.1.1

Obě sestavy chodidel a bérců se posunou dopředu tak, aby chodidla zaujala přirozenou polohu na podlaze, v případě potřeby mezi ovládacími pedály. Pokud je to možné, umístí se levé chodidlo přibližně stejně daleko nalevo od střední roviny zařízení 3-D H jako pravé chodidlo napravo. Libela ověřující příčnou orientaci zařízení 3-D H se v případě potřeby uvede do vodorovné polohy přestavěním skořepiny sedací části nebo posunutím sestav chodidel a bérců směrem dozadu. Přímka, která prochází zaměřovači bodu „H“, musí zůstat kolmá ke střední podélné rovině sedadla.

4.7.1.2

Jestliže levý bérec nelze udržet v poloze rovnoběžné s pravým bércem a levé chodidlo nelze opřít o podlahu karoserie, posune se levé chodidlo tak, aby bylo opřeno. Je nutno zachovat souosost zaměřovačů.

4.7.2 Designated seating position: outboard rear seat

U zadních nebo pomocných sedadel se bérce umístí podle určení výrobce. Jestliže chodidla spočívají na částech podlahy v různé úrovni, jako vztažné chodidlo se použije chodidlo, které nejdříve přijde do styku s předním sedadlem, a druhé chodidlo se nastaví tak, aby se libela udávající příčnou orientaci sedací části zařízení 3-D H ustálila ve vodorovné poloze.

4.7.3 Ostatní předpokládaná místa k sezení:

Použije se obecný postup podle bodu 4.7.1, avšak chodidla se umístí podle pokynů výrobce vozidla.

4.8 Nasadí se závaží bérců a stehen a zařízení 3-D H se vyrovná.

4.9 Skořepina zádové části se sklopí vpřed až k dorazu a zařízení 3-D H se pomocí tyče T odtáhne od opěradla. Zařízení 3-D H se usadí do nové polohy na sedadle jedním z následujících způsobů:

4.9.1

Má-li zařízení 3-D H tendenci klouzat dozadu, použije se tento postup. Zařízení 3-D H se nechá klouzat dozadu do okamžiku, kdy již není zapotřebí vyvíjet vodorovnou zadržující sílu, tj. dokud se skořepina sedací části nedotkne opěradla sedadla. V případě potřeby se upraví poloha bérce.

4.9.2

Pokud zařízení 3-D H nemá tendenci sklouznout dozadu, použije se tento postup. Zařízení 3-D H se působením vodorovné síly na tyč T posune směrem dozadu, dokud se skořepina sedací části nedotkne opěradla sedadla (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze).

4.10 Na sestavu skořepin sedací a zádové části zařízení 3-D H se v místě styku měřicího v průsečíku kyčelní úhloměrné stupnice a pouzdra T působí silou 100 ± 10 N. Směr působení síly se udržuje podél přímky procházející uvedeným průsečíkem k bodu těsně nad pouzdrem stehenní tyče (viz obrázek 2 v dodatku 1 k této příloze). Potom se skořepina zádové části opatrně vrátí na opěradlo sedadla. Během této poslední části postupu je třeba dbát na to, aby zařízení 3-D H nesklouzlo směrem dopředu.

4.11 Nasadí se pravé a levé závaží sedací části a potom střídavě osm závaží trupu. Je třeba zachovat vodorovné nastavení zařízení 3-D H.

4.12 Skořepina zádové části se sklopí dopředu, aby se uvolnil tlak na opěradlo sedadla. Zařízením 3-D H se třikrát kývne ze strany na stranu v rozsahu 10° (5° na každou stranu od svislé střední roviny) a zpět, aby se uvolnilo případné nahromaděné tření mezi zařízením a sedadlem.

Během kývání může mít tyč T zařízení 3-D H tendenci odchýlit se od předepsaného vodorovného a svislého nastavení. Proto je nutno tyč T během kývavých pohybů přiměřenou boční silou přidržet. Během přidržování tyče T a kývání zařízením 3-D H je nutno dbát, aby se na zařízení neúmyslně nepůsobilo vnějšími silami ve svislém směru nebo ve směru dopředu a dozadu.

Chodidla zařízení 3-D H nesmějí být při tomto úkonu přidržována. Pokud se poloha chodidel změní, zatím se v nové poloze ponechají.

Skořepina zádové části se opatrně vrátí na opěradlo sedadla a ověří se, zda jsou obě libely v nulové poloze. Pokud se během kývavých pohybů zařízení 3-D H chodidla posunula, uvedou se znovu do původní polohy takto:

Střídavě se mírně nadzvedávají obě chodidla od podlahy, až přestane docházet k dalšímu pohybu chodidel. Při zdvihání jsou chodidla volně otočná; nesmí na ně působit zatížení zepředu nebo ze strany. Po navrácení chodidel do spodní polohy se paty musí dotýkat příslušné části konstrukce.

Příčná libela musí být v nulové poloze; v případě potřeby se na horní část skořepiny zádové části ze strany zatlačí, aby se vyrovnala skořepina sedací části zařízení na sedadle.

4.13 Při přidržování tyče T, aby zařízení 3-D H nesklouzlo dopředu po sedáku sedadla, se postupuje tímto způsobem:

a)	skořepina zádové části se přisune zpět k opěradlu sedadla,

na tyč trupu se přibližně ve výšce středu závaží trupu směrem dozadu střídavě aplikuje a uvolňuje vodorovné zatížení nepřevyšující 25 N, dokud úhloměrná stupnice úhlu zad neukáže, že po uvolnění zatížení byla dosažena stabilní poloha. Je třeba dbát na to, aby na zařízení 3-D H nepůsobilo ze strany nebo směrem dolů žádné vnější zatížení. Je-li nutné další vyrovnání zařízení 3-D H, sklopí se skořepina zádové části dopředu, zařízení se vyrovná a postup podle bodu 4.12 se opakuje.

4.14 Provedou se všechna tato měření:

4.14.1

Změří se souřadnice bodu „H“vzhledem k trojrozměrnému referenčnímu systému.

4.14.2

Na úhloměrné stupnici úhlu zad zařízení 3-D H při tyči trupu v krajní zadní poloze se zjistí skutečný úhel trupu.

4.15 Je-li třeba zařízení 3-D H znovu usadit, ponechá se sestava sedadla před novým usazením po dobu nejméně 30 minut bez zatížení. Zařízení 3-D H nesmí být na sestavě sedadla ponecháno v zatíženém stavu déle, než vyžaduje provedení zkoušky.

4.16 Je-li možné považovat sedadla v téže řadě za podobná (u lavicového sedadla, shodných sedadel apod.), stanoví se pro každou řadu sedadel pouze jeden bod „H“ a jeden skutečný úhel trupu, přičemž zařízení 3-D H podle dodatku 1 k této příloze se usadí na místo považované za typické pro dotyčnou řadu.

Tímto místem je:

4.16.1

u přední řady sedadlo řidiče,

4.16.2

u zadní řady nebo zadních řad některé z krajních sedadel.

(1) U jiných míst k sezení než předních sedadel, u nichž nelze bod „H“ stanovit pomocí trojrozměrného zařízení 3-D H nebo jinými postupy, může být podle uvážení příslušného orgánu jako referenční bod použit bod „R“ určený výrobcem vozidla.

(2) Úhel sklonu, výškový rozdíl upevnění sedadla, struktura povrchu apod.

Dodatek 1

Popis trojrozměrného zařízení pro stanovení bodu „H“ (zařízení 3-D H) (1)

1. SKOŘEPINY ZÁDOVÉ A SEDACÍ ČÁSTI

Skořepiny zádové a sedací části jsou zhotoveny z vyztuženého plastu a kovu; napodobují lidský trup a stehna a jsou otočně spojeny v bodu „H“. K tyči trupu otočné v bodu „H“ je připevněna úhloměrná stupnice pro měření skutečného úhlu trupu. Seřiditelná stehenní tyč připevněná ke skořepině sedací části určuje osu stehen a slouží jako základní přímka pro kyčelní úhloměrnou stupnici.

2. PRVKY TĚLA A DOLNÍCH KONČETIN

Bércové části jsou připojeny k sestavě skořepiny sedací části tyčí T spojující kolena, která je příčným prodloužením seřiditelné stehenní tyče. V bércových částech jsou zabudovány úhloměrné stupnice pro měření kolenních úhlů. Sestavy bot a chodidel jsou kalibrovány pro měření úhlu chodidla. K prostorové orientaci zařízení slouží dvě libely. V těžišti jednotlivých prvků těla jsou umístěna závaží, kterými se vyvolává průhyb sedadla odpovídající muži, jehož hmotnosti je 76 kg. Veškeré spoje zařízení 3-D H je nutno kontrolovat, zda jsou volně pohyblivé bez znatelného tření.

Obrázek 1

Prvky zařízení 3-D H

Obrázek 2

Rozměry prvků zařízení 3-DH a rozložení závaží

(1) Toto zařízení odpovídá popisu v normě ISO 6549-1980. Podrobnosti konstrukce zařízení 3-D H sdělí Society of Automotive Engineers (SAE), 400 Commmonwealth Drive, Warrendale, Pennsylvania 15096, USA.

Dodatek 2

TROJROZMĚRNÁ VZTAŽNÁ SOUSTAVA

1.	Trojrozměrný vztažná soustava je definována třemi pravoúhlými rovinami určenými výrobcem vozidla (viz obrázek) (1).

2.	Měřicí poloha vozidla se dosáhne jeho umístěním na nosnou plochu tak, aby souřadnice výchozích vztažných značek odpovídaly hodnotám určeným výrobcem.

3.	Souřadnice bodu „R“ a bodu „H“ se stanovují ve vztahu k výchozím vztažným značkám určeným výrobcem vozidla.

(1) Referenční systém odpovídá normě ISO 4130:1978.

Dodatek 3

VZTAŽNÉ ÚDAJE TÝKAJÍCÍ SE MÍST K SEZENÍ

1. KÓDOVÁNÍ VZTAŽNÝCH ÚDAJŮ

Vztažné údaje se uvádějí postupně pro každé místo k sezení. Místa k sezení jsou označena dvoumístným kódem. Prvním znakem je arabská číslice, která označuje řadu sedadel od přední do zadní části vozidla. Druhým znakem je velké písmeno, které označuje polohu místa k sezení v řadě při pohledu ve směru dopředu se pohybujícího vozidla; používají se tato písmena:

L= vlevo,

C= uprostřed,

R= vpravo.

2. POPIS MĚŘICÍ POLOHY VOZIDLA

2.1 Souřadnice výchozích vztažných značek

X …

Y …

Z …

3. SEZNAM VZTAŽNÝCH ÚDAJŮ

3.1 Místo k sezení: …

3.1.1 Souřadnice bodu „R“:

X …

Y …

Z …

3.1.2 Konstrukční úhel trupu: …

3.1.3 Seřízení sedadla (1)

vodorovné: …

svislé: …

úhlové: …

úhel trupu: …

Poznámka: Uveďte vztažné údaje pro další místa k sezení prostřednictvím bodů 3.2, 3.3 atd.

(1) Nehodící se škrtněte.

PŘÍLOHA 4

Způsob stanovení rozměrových vztahů mezi základními referenčními značkami vozidla a trojrozměrnou referenční sítí

1. VZTAH MEZI REFERENČNÍ SÍTÍ A ZÁKLADNÍMI REFERENČNÍMI ZNAČKAMI VOZIDLA

K ověření určitých rozměrů na vozidle nebo uvnitř vozidla předloženého ke schválení podle tohoto předpisu je nutno přesně stanovit vztah mezi souřadnicemi trojrozměrné referenční sítě definované v bodě 2.3, sestrojené ve stadiu konstrukčního návrhu vozidla, a polohou základních referenčních značek definovaných v bodě 2.4, aby specifické body na výkresech výrobce vozidla mohly být identifikovány na skutečném vozidle vyrobeném podle těchto výkresů.

2. ZPŮSOB STANOVENÍ VZTAHU MEZI REFERENČNÍ SÍTÍ A REFERENČNÍMI ZNAČKAMI

Ke stanovení těchto vztahů se sestrojí základní vztažná rovina s osami X a Y opatřenými stupnicemi. Použitý způsob je znázorněn na obrázku 6 v dodatku k této příloze. Vztažnou rovinou je tvrdý rovinný vodorovný povrch, na kterém stojí vozidlo a na kterém jsou připevněny dvě měřicí stupnice; ty jsou odstupňovány po milimetrech, stupnice X je dlouhá nejméně osm metrů a stupnice Y je dlouhá nejméně čtyři metry. Obě stupnice musí navzájem svírat pravý úhel, jak je znázorněno na obrázku 6 v dodatku k této příloze. Průsečík těchto stupnic je nulovým bodem na zemi.

3. OVĚŘENÍ VZTAŽNÉ ROVINY

S ohledem na případné malé nerovnosti vztažné roviny nebo zkušebního prostoru je nutno stanovit odchylky od nulového bodu na stupnicích X a Y v intervalech po 250 mm a získané výsledky zaznamenat, aby bylo možno při kontrole vozidla provádět korekce.

4. SKUTEČNÁ POLOHA VOZIDLA PŘI ZKOUŠCE

S ohledem na případné malé odchylky výšky podvěsu apod. je nutno mít k dispozici prostředky, kterými se před prováděním dalších měření uvedou referenční značky do správné polohy v systému souřadnic podle konstrukčních výkresů. Kromě toho musí být možno provádět menší korekce polohy vozidla v příčném i podélném směru, aby se vozidlo dostalo do správného vztahu k referenční síti.

5. VÝSLEDKY

Po uvedení vozidla do správné polohy vzhledem ke vztažné síti a k poloze předpokládané konstrukčním návrhem lze snadno stanovit polohu bodů, kterých je zapotřebí ke zkoumání podmínek viditelnosti směrem dopředu.

Ke stanovení těchto podmínek mohou být použity teodolity, světelné zdroje, stínící zařízení nebo jakákoli jiná metoda, která poskytuje prokazatelně rovnocenné výsledky.

Dodatek

Obrázek 1

Stanovení bodů V