(EHK/OSN) č. 98Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 98 — Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů motorových vozidel vybavených výbojkovými zdroji světla

Publikováno:	Úř. věst. L 164, 30.6.2010, s. 92-150	Druh předpisu:	Nařízení
Přijato:	30. června 2010	Autor předpisu:
Platnost od:	19. srpna 2010	Nabývá účinnosti:	19. srpna 2010
Platnost předpisu:	Ano	Pozbývá platnosti:

Původní znění předpisu

Text předpisu s celou hlavičkou je dostupný pouze pro registrované uživatele.

Pouze původní texty EHK/OSN mají podle mezinárodního veřejného práva právní účinek. Status a datum vstupu tohoto předpisu v platnost je zapotřebí ověřit v nejnovější verzi dokumentu EHK/OSN o statusu TRANS/WP.29/343, který je k dispozici na internetové adrese:

http://www.unece.org/trans/main/wp29/wp29wgs/wp29gen/wp29fdocstts.html

Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 98 — Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů motorových vozidel vybavených výbojkovými zdroji světla

Zahrnuje veškerá platná znění až po:

doplněk 13 k původnímu znění předpisu – datum vstupu v platnost: 19. srpen 2010

OBSAH

PŘEDPIS

A. SPRÁVNÍ USTANOVENÍ

0.	Rozsah působnosti

Definice

2.	Žádost o schválení světlometu

Značení

Schválení

B. TECHNICKÉ POŽADAVKY NA SVĚTLOMETY

5.	Všeobecné požadavky

Osvětlení

7.	Hodnocení působení nepohodlí ostatním řidičům a/nebo jejich oslňování

C. DALŠÍ SPRÁVNÍ USTANOVENÍ

8.	Změna typu světlometu a rozšíření schválení

9.	Shodnost výroby

10.	Postihy za neshodnost výroby

11.	Definitivní ukončení výroby

12.	Názvy a adresy zkušeben odpovědných za provádění schvalovacích zkoušek, názvy a adresy správních orgánů

13.	Přechodná ustanovení

PŘÍLOHY

Příloha 1 –

Sdělení o udělení, rozšíření, odmítnutí či odnětí schválení typu nebo o ukončení výroby typu světlometu podle předpisu č. 98

Příloha 2 –

Příklady uspořádání značek schválení typu

Příloha 3 –

Měřicí stěny

Příloha 4 –

Zkoušky stability fotometrických parametrů světlometů v provozu

Dodatek– Přehled dob činností pro zkoušku stability fotometrických parametrů

Příloha 5 –

Požadavky na světlomety s rozptylovými skly z plastového materiálu - zkoušení rozptylového skla nebo vzorků materiálu a úplných světlometů

Dodatek 1– Časová posloupnost schvalovacích zkoušek

Dodatek 2– Metoda měření rozptylu a propustnosti světla

Dodatek 3– Metoda zkoušení postřikem

Dodatek 4– Zkouška přilnavosti lepicí pásky

Příloha 6 –

Vztažný střed

Příloha 7 –

Označování napětí

Příloha 8 –

Minimální požadavky na postupy kontrol shodnosti výroby

Příloha 9 –

Minimální požadavky na odběr vzorků inspektorem

Příloha 10 –

Ověření „rozhraní“ u potkávacího světla světlometu za pomoci přístrojů

Příloha 11 –

Požadavky na LED moduly a světlomety obsahující LED moduly

A. SPRÁVNÍ USTANOVENÍ

0. ROZSAH PŮSOBNOSTI (1)

Tento předpis se vztahuje na:

a)	světlomety a

b)	rozdělené světelné systémy,

využívající výbojkové zdroje světla, u vozidel kategorií M, N a L3.

1. DEFINICE

Pro účely tohoto předpisu,

1.1 pro tento předpis se použijí definice uvedené v předpise č. 48 a v sérii jeho změn platných v době podání žádosti o schválení typu.

1.2 „Rozptylovým sklem“ se rozumí vnější díl světlometu (sestavy), který osvětlující plochou propouští světlo.

1.3 „Povlakem“ se rozumí jakýkoliv výrobek nebo výrobky nanesené v jedné nebo více vrstvách na vnější stranu rozptylového skla.

1.4 „Napáječem“ se rozumí elektrické napájení výbojkového zdroje světla. Tento napáječ může být zčásti nebo úplně uvnitř nebo vně světlometu.

1.5 „Vzájemně přizpůsobeným párem“ se rozumí sada svítilen stejné funkce na levé a pravé straně vozidla.

1.6 Světlomety různých „typů“ se rozumí světlomety, které se liší takovými podstatnými parametry jako:

1.6.1

obchodní název nebo značka;

1.6.2

parametry optického systému;

1.6.3

začlenění nebo vyloučení součástí, které by při provozu mohly odrazem, lomem, absorpcí, popřípadě deformací měnit optické účinky;

1.6.4

vhodnost pro pravostranný nebo levostranný provoz nebo pro oba systémy provozu;

1.6.5

druh vyzařovaného světla (potkávací světlo nebo dálkové světlo nebo obojí);

1.6.6

materiály tvořící rozptylová skla a případný povlak;

1.6.7

Zařízení určené k instalaci na levé straně vozidla a odpovídající zařízení určenému k instalaci na pravé straně vozidla bude nicméně považováno za zařízení stejného typu.

1.7 Kdekoli se v tomto předpise odkazuje na standardní žárovku (žárovky) a na výbojkový zdroj (zdroje) světla, rozumí se odkaz na předpis č. 37 resp. č. 99, a jejich série změn platné v době podání žádosti o schválení.

2. ŽÁDOST O SCHVÁLENÍ SVĚTLOMETU (2)

2.1 Žádost o schválení podává držitel obchodního názvu nebo značky světlometu nebo jeho řádně pověřený zástupce. Žádost musí uvádět:

2.1.1

zda je světlomet určen pro zajištění potkávacího světla, dálkového světla nebo obou světel;

2.1.2

jde-li o světlomet určený pro zajištění potkávacího světla, zda je konstruován pro oba, levostranný i pravostranný provoz, nebo buď pro levostranný, anebo pravostranný provoz;

2.1.3

jestliže je světlomet vybaven nastavitelným odrážečem, montážní polohu (polohy) světlometu ve vztahu k zemi a podélné střední rovině vozidla;

2.1.4

maximální svislé úhly nad a pod nominální polohou (polohami), které může dosáhnout zařízení k zaměření světlometu;

2.1.5

které světelné zdroje jsou napájeny, jsou-li použity různé světelné kombinace;

2.1.6

zda je použit rozdělený světelný systém a který typ světla (které typy světla) má tento systém poskytnout;

2.1.7

kategorii zdroje světla uvedenou v předpisech č. 37 a 99 a jejich sériích změn platných v době žádosti o schválení.

Pro rozdělený světelný systém používající nevýměnný výbojkový zdroj světla, který není schválen podle předpisu č. 99, číslo dílu přidělené generátoru světla jeho výrobcem.

2.2 Ke každé žádosti se přiloží:

2.2.1

výkresy ve trojím vyhotovení, dostatečně podrobné, aby umožnily určení typu (viz dále body 3.2 a 4.2). Výkresy musí znázorňovat místo určené pro číslo schválení a doplňkové symboly ve vztahu ke kružnici značky schválení, v případě LED modulu (modulů) také místo vyhrazené pro zvláštní identifikační kód (kódy) modulu (modulů) a musí zobrazit světlomet ve svislém řezu a v náryse, s hlavními detaily optické konstrukce včetně případného drážkování.

2.2.2

Stručná technická specifikace obsahující obchodní značku, pokud se používá, a typ napáječe (napáječů) a krajní polohy podle dále uvedeného bodu 6.2.7 v případě, že světlomet vyzařuje světlo určené pro osvětlování zatáček. Pro LED modul (moduly) musí obsahovat:

a)	stručný technický popis LED modulu (modulů);

b)	výkres s rozměry, základními elektrickými a fotometrickými hodnotami a skutečným světelným tokem.

Dále pro rozdělený světelný systém stručnou technickou specifikaci zahrnující seznam světlovodů a příslušných optických komponentů a dokumentaci popisující generátor (generátory) světla dostačující k identifikaci. Tato dokumentace musí obsahovat číslo dílu přidělené výrobcem generátoru světla, výkres s rozměry a základní elektrické a fotometrické parametry a oficiální zkušební protokol týkající se bodu 5.8 tohoto předpisu.

2.2.3

Následující vzorky:

2.2.3.1

pro schválení světlometu dva vzorky od každého typu světlometu, jeden vzorek určený k instalaci na levé straně vozidla a jeden vzorek určený k instalaci na pravé straně vozidla, se standardními výbojkovými zdroji světla, a jeden napáječ od každého případně použitého typu.

Pro schválení rozděleného světelného systému používajícího nevýměnný výbojkový zdroj světla, který není schválen podle předpisu č. 99, dva vzorky systému zahrnující generátor světla a jeden napáječ od každého případně použitého typu.

2.2.4

Pro zkoušku plastového materiálu, ze kterého jsou rozptylová skla zhotovena:

2.2.4.1

čtrnáct rozptylových skel;

2.2.4.1.1

deset těchto skel může být nahrazeno deseti vzorky materiálu o rozměrech nejméně 60 × 80 mm, majících plochý nebo vypouklý vnější povrch a převážně plochou část ve středu měření o rozměrech nejméně 15 × 15 mm (s poloměr zakřivení minimálně 300 mm);

2.2.4.1.2

každé takové rozptylové sklo nebo vzorek materiálu musí být vyrobeno technologií užívanou při hromadné výrobě;

2.2.4.2

odrážeč, na který se mohou rozptylová skla podle pokynů výrobce montovat.

2.2.5

Ke zkoušce nepropustnosti UV záření z výbojkových zdrojů světla u dílů zhotovených z plastových materiálů a propouštějících světlo uvnitř světlometu:

2.2.5.1

jeden vzorek každého příslušného materiálu použitého ve světlometu nebo vzorek světlometu, který tyto materiály obsahuje. Každý vzorek materiálu musí mít stejný vzhled a příslušné povrchové ošetření (pokud existuje), určené pro použití ve světlometu, který se schvaluje.

2.2.5.2

Zkoušení nepropustnosti vnitřních materiálů vůči UV záření světelného zdroje není nutné:

2.2.5.2.1

jestliže jsou použity výbojkové zdroje světla typu s nízkou úrovní UV záření, jak je stanoveno v předpise č. 99, nebo;

2.2.5.2.2

jestliže jsou přijata opatření k ochraně příslušné části světlometu před UV zářením, např. prostřednictvím skleněných filtrů.

2.3 V případě rozděleného světelného systému 10 vzorků materiálů a příslušného ochranného povlaku/krytu, ze kterého je zhotoven světlovod a ostatní optické části systému.

2.4 Materiály, z kterých jsou zhotovena rozptylová skla, a v případě rozděleného světelného systému materiály, z kterých jsou zhotoveny optické části systému a případné příslušné povlaky/kryty, musí být doloženy zkušebními protokoly s jejich parametry, pokud tyto materiály již byly zkoušeny.

3. ZNAČENÍ

3.1 Světlomety nebo rozdělené světelné systémy předkládané ke schválení musí být čitelně a označeny nesmazatelným obchodním názvem nebo značkou žadatele.

3.2 Na rozptylovém skle a na základním tělese (3) musí mít světlomety dostatečně velké místo pro značku schválení a doplňkové symboly, stanovené v kapitole 4; tato místa musí být vyznačena na výkresech uvedených v bodě 2.2.1 výše.

3.3 Světlomety konstruované tak, aby vyhovovaly požadavkům pravostranného i levostranného provozu, musí mít označení udávající obě polohy nastavení optické jednotky na vozidle nebo výbojkového zdroje světla na odrážeči; tato označení se skládají z písmen „R/D“ pro polohu odpovídající pravostrannému provozu a z písmen „L/G“ pro polohu odpovídající levostrannému provozu.

3.4 Všechny světelné svazky mohou mít na ploše výstupu světla vztažný střed podle vyobrazení v příloze 6.

3.5 V případě generátoru světla rozděleného světelného systému používajícího nevýměnný výbojkový zdroj světla, který není schválen podle předpisu č. 99, musí být generátor světla opatřen obchodním názvem nebo značkou svého výrobce a číslem dílu, který je uveden v bodě 2.2.2 výše.

3.6 U světlometů s LED modulem (moduly) musí mít světlomet vyznačen jmenovité napětí a jmenovitý příkon a zvláštní identifikační kód modulu zdroje světla.

3.7 U LED modulu (modulů) předložených se světlometem ke schválení:

3.7.1

musí být vyznačen obchodní název nebo značka žadatele. Toto značení musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné;

3.7.2

musí být vyznačen specifický identifikační kód modulu. Toto značení musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné.

Tento specifický identifikační kód musí obsahovat počáteční písmena „MD“ jako „MODUL“ následovaná značkou schválení bez kružnice, která je předepsaná v bodě 4.2.1 dále, a v případě, že je použito několik nestejných modulů zdroje světla, následují doplňkové symboly nebo znaky. Tento specifický identifikační kód musí být znázorněn ve výkresech uvedených v bodě 2.2.1 výše. Značka schválení nemusí být stejná jako značka schválení svítilny, v níž se modul používá, ale obě značky musí pocházet od téhož žadatele.

3.8 Jestliže je elektronický ovladač zdroje světla, který není součástí LED modulu, použit k řízení LED modulu (modulů), potom musí být označen specifickým identifikačním kódem (kódy), jmenovitým vstupním napětím a příkonem.

4. SCHVÁLENÍ

4.1 Obecně

4.1.1 Schválení se udělí, pokud všechny vzorky typu světlometu dodané ke schválení podle výše uvedené kapitoly 2 splňují požadavky tohoto předpisu.

4.1.2 Světlomety splňující tento předpis mohou být skupinové, sdružené nebo sloučené s další světelnou nebo signalizační funkcí (funkcemi) za předpokladu, že jejich příslušné světelné funkce nejsou porušeny.

4.1.3 Pokud skupinové, sdružené nebo sloučené svítilny/světlomety vyhovují požadavkům více než jednoho předpisu, lze přidělit jedinou značku schválení za předpokladu, že každá/každý ze skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen/světlometů splňuje ustanovení, která se na ni/něj vztahují.

4.1.4 Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Jeho první dvě číslice (v současnosti 00) označují sérii změn zahrnující poslední technické změny tohoto předpisu v době, kdy bylo schválení vydáno. Jedna a táž smluvní strana nemůže přidělit totéž schvalovací číslo jinému typu světlometu, na který se vztahuje tento předpis. Vzájemně přizpůsobený pár se nicméně považuje za jeden typ světlometu.

4.1.5 Osvědčení o schválení nebo o rozšíření nebo o odmítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby typu světlometu podle tohoto předpisu se zašle stranám dohody z roku 1958, které uplatňují tento předpis, na formuláři podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

4.1.6 Kromě označení předepsaného v bodě 3.1 musí být každý světlomet, který se shoduje s typem schváleným podle tohoto předpisu, na místě uvedeném v bodě 3.2 výše opatřen schvalovací značkou podle popisu v bodech 4.2 a 4.3 níže.

4.2 Složení značky schválení

Značka schválení sestává z:

4.2.1

mezinárodního označení schválení, které obsahuje:

4.2.1.1

písmeno „E“ v kružnici, za nímž následuje rozlišovací číslo země, která schválení udělila (4)

4.2.1.2

číslo schválení, jak je předepsáno výše v bodě 4.1.4;

4.2.2

následujícího doplňkového symbolu nebo symbolů:

4.2.2.1

u světlometů, které splňují pouze požadavky pro levostranný provoz, z vodorovné šipky směřující vpravo při pohledu na světlomet, tj. k té straně vozovky, na které je provoz;

4.2.2.2

u světlometů, které jsou za pomoci vhodného nastavení optické jednotky nebo zdroje světla konstruovány pro splnění požadavků obou dopravních systémů, z vodorovné šipky s hroty na obou stranách, přičemž hroty směřují vlevo a vpravo;

4.2.2.3

u světlometů, které splňují požadavky tohoto předpisu pouze pro potkávací světlo, z písmen „DC“;

4.2.2.4

u světlometů, které splňují požadavky tohoto předpisu pouze pro dálkové světlo, z písmen „DR“;

4.2.2.5

u světlometů, které splňují požadavky tohoto předpisu pro potkávací i dálkové světlo, z písmen „DCR“;

4.2.2.6

u světlometů s rozptylovým sklem z plastového materiálu z písmen „PL“, která jsou umístěna vedle symbolů předepsaných v bodech 4.2.2.3 až 4.2.2.5 výše;

4.2.2.7

u světlometů vyhovujících požadavkům tohoto předpisu, pokud jde o dálkové světlo, z údaje o maximální svítivosti, vyjádřeném referenční značkou definovanou v bodě 6.3.2.2 níže, umístěnou v blízkosti kružnice s písmenem „E“ uvnitř;

v případě sloučených světlometů musí být údaj o maximální svítivosti dálkového světla vyjádřen výše uvedeným způsobem.

4.2.2.8

U rozdělených světelných systémů je písmeno „D“ vyžadované v bodech 4.2.2.3, 4.2.2.4 a 4.2.2.5 nahrazeno na základě stejných požadavků písmeny „DLS“.

4.2.3

Na osvědčení o schválení a formuláři sdělení, zasílaném státům, které jsou smluvními stranami dohody a které uplatňují tento předpis, musí být ve všech případech uvedeny příslušné pracovní postupy užité při zkoušení podle bodu 1.1.1.1 přílohy 4 a přípustné (přípustná) napětí podle bodu 1.1.1.2 přílohy 4.

V příslušných případech se zařízení označí takto:

4.2.3.1

u světlometů, které splňují požadavky tohoto předpisu a které jsou konstruovány tak, že potkávací světlo nesmí být současně rozsvíceno s kteroukoliv jinou sloučenou funkcí: se za symbolem potkávacího světlometu v značce schválení umístí šikmá čára (/).

4.2.3.2

Požadavek podle výše uvedeného bodu 4.2.3.1 se netýká světlometů splňujících požadavky tohoto předpisu, které jsou konstruovány tak, že potkávací a dálkové světlo jsou zajišťovány stejným výbojkovým zdrojem světla.

4.2.4

Dvě číslice čísla schválení (00 pro předpis v současném znění) udávají sérii změn začleňující nejaktuálnější závažné technické úpravy předpisu v době vydání schválení a případná požadovaná šipka může být zakreslena v blízkosti výše uvedených doplňkových symbolů.

4.2.5

Značky a symboly, o nichž pojednávají body 4.2.1 až 4.2.3 výše, musí být zřetelně čitelné a nesmazatelné. Mohou být umístěny na vnitřní nebo vnější části (průhledné nebo neprůhledné) světlometu, kterou není možno oddělit od průhledné části světlometu, z níž je vyzařováno světlo. U rozděleného světelného systému s vnějším rozptylovým sklem vestavěným do světlovodu je podmínka uspokojivě splněna, jestliže značka schválení je umístěna alespoň na generátoru světla a na světlovodu nebo na jeho ochranném krytu. Značení musí být vždy viditelné, je-li světlomet nebo systém namontován na vozidle nebo když se otevře pohyblivá část, jako je například kapota.

4.3 Uspořádání značky schválení

4.3.1 Samostatné svítilny

Příklady uspořádání značek schválení s výše uvedenými doplňkovými symboly udávají obr. 1 až 9 přílohy 2 tohoto předpisu.

4.3.2 Skupinové, sdružené nebo sloučené svítilny

4.3.2.1

Pokud skupinové, sdružené nebo sloučené svítilny splňují požadavky několika předpisů, mohou být opatřeny jedinou mezinárodní značkou schválení, která sestává z kružnice s písmenem „E“ uvnitř, za níž následuje rozlišovací číslo státu, který schválení udělil, a číslo schválení. Tato značka schválení může být umístěna na skupinových, sdružených nebo sloučených svítilnách kdekoliv, pokud

4.3.2.1.1

je viditelná podle bodu 4.2.5;

4.3.2.1.2

není možno žádnou světlo propouštějící součást skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen sejmout, aniž by se současně nesejmula i značka schválení.

4.3.2.2

Pro každou svítilnu musí být vyznačen příslušný identifikační znak podle jednotlivých předpisů, podle nichž bylo schválení uděleno, společně s vyznačením příslušné série změn zahrnujících nejnovější významné technické změny předpisu v době vydání schválení, a případně požadovaná šipka:

4.3.2.2.1

buď na příslušné ploše výstupu světla;

4.3.2.2.2

nebo ve skupině tak, aby mohla být každá ze skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen jednoznačně rozlišena (viz čtyři možné příklady v příloze 2, obr.10).

4.3.2.3

Rozměry součástí jednotlivé značky schválení nesmí být menší než minimální rozměr požadovaný pro nejmenší z jednotlivých značek podle předpisu, na jehož základě bylo schválení uděleno.

4.3.2.4

Každému schválenému typu se přidělí číslo schválení. Táž smluvní strana nesmí přidělit totéž číslo jinému typu skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen, na který se vztahuje tento předpis.

4.3.2.5

Příklady uspořádání značek schválení skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen se všemi výše zmiňovanými doplňkovými symboly jsou uvedeny v příloze 2, obr. 10.

4.3.3 Svítilny, jejichž rozptylová skla mohou být použita pro různé typy světlometů a které mohou být sloučené nebo seskupené s jinými svítilnami

Platí ustanovení uvedená výše v bodě 4.3.2.

4.3.3.1

Je-li užito stejné rozptylové sklo, může být navíc opatřeno odlišnými značkami schválení pro různé typy světlometů nebo soustav svítilen za předpokladu, že hlavní těleso nebo rozdělený světelný systém světlometu i v případě, že jsou od rozptylového skla neoddělitelné, mají rovněž místo, popsané výše v bodě 3.2, a toto místo je opatřeno značkou schválení pro skutečné funkce.

4.3.3.2

Příklady uspořádání značek schválení pro výše uvedený případ jsou uvedeny v příloze 2, obr. 11 tohoto předpisu.

4.3.4 Rozdělené světelné systémy

Rozdělené světelné systémy musí vyhovět ustanovením bodů 4.3.1 až 4.3.3.2 ve spojení s požadavky bodu 3.4.

B. TECHNICKÉ POŽADAVKY NA SVĚTLOMETY (5)

5. VŠEOBECNÉ POŽADAVKY

5.1 Každý vzorek musí splňovat ustanovení, uvedená dále v kapitolách 6 až 8.

5.2 Světlomety musejí být provedeny tak, aby si při běžném používání – i přes vibrace, které na ně mohou působit – zachovávaly předepsané fotometrické charakteristiky a byly trvale v dobrém funkčním stavu.

5.2.1 Světlomety musí být vybaveny zařízením, které umožňuje jejich nastavení na vozidle takovým způsobem, aby světlomety vyhověly platným ustanovením, která se na ně vztahují. Takové zařízení nemusí být montováno na jednotkách, ze kterých nelze odstranit odrážeč a rozptylové sklo za podmínky, že užití takových jednotek je omezeno na vozidla, u nichž může být seřízení světlometů zajištěno jinými prostředky.

Pokud jsou světlomet základního potkávacího světla a světlomet dálkového světla, každý vybavený svým vlastním zdrojem (zdroji) světla, smontovány do složené jednotky, musí zařízení pro seřizování umožnit správné seřízení každého z obou optických systémů samostatně. Stejné ustanovení se vztahuje na světlomety poskytující přední mlhové světlo a dálkové světlo, na světlomety poskytující základní potkávací světlo a přední mlhové světla a na světlomety poskytující všechny tři tyto světelné funkce.

5.2.2 Tato ustanovení se však nevztahují na soupravy světlometů, jejichž odrážeče jsou neoddělitelné. Pro tento typ soupravy platí požadavky bodu 6.3 tohoto předpisu.

5.3 Světlomety konstruované pro splnění požadavků jak pravostranného, tak levostranného provozu, mohou být upraveny pro daný druh provozu buď vhodným počátečním seřízením při montáži na vozidlo nebo volitelným nastavením prováděným uživatelem. Takové počáteční seřízení nebo volitelné nastavení může např. spočívat v určitém úhlovém nastavení, a to buď optické jednotky na vozidle nebo zdroje (zdrojů) světla vzhledem k optické jednotce. Ve všech případech smějí být možné jen dvě přesně vymezené seřizovací polohy, jedna pro pravostranný provoz a druhá pro levostranný provoz, přičemž konstrukce musí vylučovat samovolné přesunutí světlometu z jedné polohy do druhé nebo jeho nastavení do mezipolohy. Jestliže zdroj světla má dvě různé seřizovací polohy, musí součásti určené k upevnění zdroje světla k odrážeči být konstruovány a vyrobeny tak, aby zdroj světla v obou těchto polohách byl upevněn se stejnou přesností, jaká se vyžaduje u světlometů navržených jen pro jednostranný provoz. Vyhovění ustanovením tohoto bodu se ověřuje vizuální kontrolou a tam, kde je to nutné, zkušební montáží.

5.4 Uspořádání osvětlení pro různé podmínky provozu

5.4.1 U světlometů konstruovaných ke splnění požadavků provozu pouze na jedné straně vozovky (buď pravé nebo levé), musí být přijata opatření k ochraně proti oslnění uživatelů v zemi, kde provoz je na opačné straně vozovky než v zemi, pro kterou byl světlomet konstruován (6). Takovými opatřeními mohou být:

a)	zaclonění vnější části rozptylového skla světlometu;

b)	nastavení světla směrem dolů. Vodorovné nastavení je dovoleno;

c)	jakékoliv jiné opatření k odstranění nebo redukci asymetrické části světla.

5.4.2 Při použití tohoto (těchto) opatření musí být splněny následující požadavky na osvětlení při nastavení, které zůstane nezměřeno ve srovnání s nastavením pro původní směr dopravy.

5.4.2.1

Potkávací světlo konstruované pro pravostranný provoz a přizpůsobené levostrannému provozu:

v bodě 0,86D – 1,72L,	nejméně 5 luxů
v bodě 0,57U – 3,43R,	ne více než 1,4 luxu.

5.4.2.2

Potkávací světlo konstruované pro levostranný provoz a přizpůsobené pravostrannému provozu:

v bodě 0,86D – 1,72R,	nejméně 5 luxů
v bodě 0,57U – 3,43L,	ne více než 1,4 luxu.

5.5 U světlometů konstruovaných střídavě pro dálkové a potkávací světlo nebo potkávací světlo a/nebo dálkové světlo konstruované tak, aby ozařovalo zatáčky, musí být všechna mechanická, elektromechanická nebo jiná zařízení začleněná do světlometu pro tyto účely (7) konstruována tak, aby:

5.5.1

zařízení bylo dostatečně odolné a vydrželo za normálních podmínek použití 50 000 funkčních cyklů. Technická zkušebna odpovědná za schvalovací zkoušky může za účelem ověření splnění tohoto požadavku:

a)	požadovat, aby žadatel poskytl vybavení nutné k provedení zkoušky;

b)	neprovést zkoušku, jestliže ke světlometu předloženému žadatelem je přiložen zkušební protokol vydaný technickou zkušebnou odpovědnou za schvalovací zkoušky, pro světlomety shodné konstrukce (montáže), potvrzující splnění tohoto požadavku;

5.5.2

v případě poruchy nesmí hodnoty osvětlení nad přímkou H-H přesahovat hodnoty potkávacího světla podle bodu 6.2.6; dále u světlometů konstruovaných pro potkávací světlo a/nebo dálkové světlo, které ozařuje zatáčky, musí být minimální osvětlení nejméně 5 luxů (přímka VV, D 75 cm) dosaženo ve zkušebním bodě 25 V.

Při provádění zkoušek k ověření plnění těchto požadavků se musí technická zkušebna odpovědná za schvalovací zkoušky řídit pokyny předloženými žadatelem;

5.5.3

základní potkávací nebo dálkové světlo se vždy nastavuje bez toho, aby se mechanizmus zastavil mezi těmito dvěma polohami;

5.5.4

uživatel nemůže normálními prostředky změnit tvar nebo polohu pohyblivých částí.

5.6 Musí být provedeny doplňkové zkoušky podle požadavků přílohy 4, které zajistí, aby v průběhu užívání nedocházelo k nadměrné změně fotometrických parametrů.

5.7 Světlo propouštějící díly světlometů zhotovené z plastů se zkouší podle požadavků přílohy 5.

5.8 Vyměnitelnost zdrojů světla

5.8.1 Výbojkový zdroj (zdroje) světla použitý ve výbojkových světlometech nebo v rozdělených světelných systémech musí být výměnný a musí být schválen podle předpisu č. 99 a jeho sérií změn platných v době žádosti o schválení typu. Výbojkový zdroj (zdroje) světla, který není schválen podle předpisu č. 99, může být použit pouze v případě, kdy je nevýměnnou částí generátoru světla. V případě rozdělených světelných systémů však může být generátor světla vyměnitelný bez použití speciálního nářadí také v případě, že v něm použitý zdroj světla není schválen.

5.8.2 V případě, že je ve výbojkovém světlometu použit jeden nebo více (doplňkových) žárovkových zdrojů světla, pak tyto žárovkové zdroje světla musí být schváleny podle předpisu č. 37 a jeho sérií změn platných v době žádosti o schválení typu, za předpokladu, že předpis č. 37 a jeho série změn platné v době žádosti o schválení typu neobsahují žádné omezení v použití.

5.8.3 Konstrukce zařízení musí být taková, že případná žárovka nemůže být upevněna jinak než ve správné poloze.

5.8.4 U vyměnitelných výbojkových zdrojů světla a u doplňkových žárovkových zdrojů světla musí držák zdroje světla odpovídat rozměrovým parametrům uvedeným v seznamu údajů publikace IEC č. 60061, který odpovídá kategorii použitého zdroje (zdrojů) světla. Montáž zdroje (zdrojů) světla do světlometu musí být snadná.

5.9 Nevýměnné výbojkové zdroje světla, které nejsou schválené podle předpisu č. 99 a jsou použité v rozdělených světelných systémech, musí navíc splňovat následující požadavky (odpovídající těm, které jsou uvedeny v předpise č. 99 pro schválení výbojkových zdrojů světla):

5.9.1

požadavky na spouštění, rozběh a teplé opětovné spouštění podle bodu 3.6 předpisu č. 99;

5.9.2

požadavky na barvu podle bodu 3.9 předpisu č. 99. Barva musí být bílá;

5.9.3

požadavky na UV záření podle bodu 3.10 předpisu č. 99, je-li tak uvedeno v žádosti o schválení (bod 2.2.2 výše).

5.10 Systém světlometu a napáječe nesmí generovat rušivé záření nebo rušivá napětí na napájecích svorkách tak, aby způsobily poruchy ostatních elektrických/elektronických systémů vozidla (8).

5.11 Je-li to nezbytné pro průběh zkoušky, může zkušebna od výrobce požadovat dodatečné zkušební vzorky, zkušební stavy (držáky) nebo speciální zdroje napájení.

5.12 Zkušební postup musí být proveden v souladu s montážními specifikacemi výrobce.

5.13 Světlomet (je-li vybaven LED moduly) a LED modul (moduly) sám (samy) musí splňovat příslušné požadavky uvedené v příloze 11 tohoto předpisu. Splnění požadavků musí být přezkoušeno.

6. OSVĚTLENÍ

6.1 Všeobecná ustanovení

6.1.1 Světlomety nebo rozdělené světelné systémy musí být konstruovány tak, aby s vhodnými výbojkovými zdroji světla dávaly dostatečné osvětlení potkávacím světlem bez oslňování a dobré osvětlení dálkovým světlem.

6.1.2 Osvětlení vytvářené světlometem se ověřuje na svislé měřící stěně umístěné ve vzdálenosti 25 m před světlometem a kolmo k jeho ose, jak je uvedeno v příloze 3 tohoto předpisu; měřicí stěna musí být dostatečně široká, aby dovolila ověření a nastavení „rozhraní“ potkávacího světla v rozsahu nejméně 5° na obě strany od přímky V-V.

6.1.3. Světlomet nebo rozdělené světelné systémy jsou považovány za vyhovující, jsou-li fotometrické požadavky stanovené v kapitole 6 splněny s jedním zdrojem světla, který byl zahořen během nejméně 15 cyklů, podle bodu 4 přílohy 4 předpisu č. 99.

Pokud je výbojkový zdroj světla schválen podle předpisu č. 99, je standardním zdrojem světla (etalonem) a jeho světelný tok se může lišit od objektivního světelného toku určeného v předpise č. 99. V tom případě se proto osvětlení koriguje.

Tato korekce se netýká rozdělených světelných systémů, které užívají nevyměnitelný výbojkový zdroj světla, nebo světlometů s úplně nebo částečně integrovaným napáječem (napáječi).

Jestliže výbojkový zdroj světla není schválen podle předpisu č. 99, musí být sériovým nevýměnným zdrojem světla.

6.1.4 Rozměry určující polohu oblouku uvnitř standardního výbojkového zdroje světla jsou uvedeny v příslušném seznamu údajů v předpise č. 99.

6.1.5 Splnění fotometrických parametrů musí být ověřováno v souladu s body 6.2.6 nebo 6.3 tohoto předpisu. Toto rovněž platí pro oblast ohraničenou mezi 3°R a 3°L (měřicí metoda pro barvu rozhraní je přitom vzata v úvahu).

6.1.6 Barva světla vyzařovaného světlomety, které používají výbojkové zdroje světla, musí být bílá.

6.1.7 Čtyři vteřiny po zapnutí světlometu, který nebyl v provozu 30 nebo více minut:

6.1.7.1

u světlometu, který vytváří pouze dálkové světlo, musí být dosaženo v bodě HV nejméně 60 luxů.

6.1.7.2

u světlometů, které vytvářejí pouze potkávací světlo nebo alternativně potkávací a dálkové světelné funkce, jak je uvedeno v bodě 5.4 tohoto předpisu, musí být dosaženo v bodě 50V nejméně 10 luxů.

6.1.7.3

v obou případech musí být výkonové napájení dostatečné k zajištění požadovaného nárůstu silného proudového impulzu.

6.2 Ustanovení pro potkávací světla

6.2.1 Rozložení svítivosti potkávacího světla světlometu musí obsahovat „rozhraní“ (viz dále obr. 1), které umožní, aby světlomet byl správně nastaven na fotometrické měření a pro zaměření na vozidle.

„Rozhraní“ musí poskytovat:

V případě světla pro pravostranný provoz:

i)	přímou „vodorovnou část“ směrem vlevo,

ii)	zdviženou část „ohyb - rameno“ směrem vpravo.

V případě světla pro levostranný provoz:

i)	přímou „vodorovnou část“ směrem vpravo,

ii)	zdviženou část „ohyb - rameno“ směrem vlevo.

Ve všech případech musí mít část „ohyb - rameno“ ostrý okraj.

6.2.2 Světlomet musí být vizuálně zaměřen pomocí „rozhraní“ (viz dále obr. 1) takto:

6.2.2.1

pro svislé nastavení: vodorovná část „rozhraní“ se posune nahoru z přímky B a nastaví se do jmenovité polohy 1 % (25 cm) pod přímku H–H;

Obrázek 1

6.2.2.2

pro vodorovné nastavení: část „rozhraní“„ohyb – rameno“ se pohybuje:

a)	pro pravostranný provoz zprava doleva a po tomto pohybu musí být vodorovně umístěná tak, aby:

b)	nad přímkou 0,2° D „rameno“ nepřesahovalo zleva přímku A a

c)	na přímce 0,2° D nebo pod ní „rameno“ překročilo přímku A a

d)	uzel „ohybu“ byl zejména na přímce V-V;

nebo

pro levostranný provoz zleva doprava a po tomto pohybu musí být svisle umístěná tak, aby:

a)	nad přímkou 0,2° D „rameno“ nepřesahovalo přímku A vpravo a

b)	na přímce 0,2° D nebo pod ní „rameno“ překročilo přímku A a

c)	uzel „ohybu“ byl zejména na přímce V-V.

6.2.2.3

V případě, že takto seřízený světlomet nevyhovuje požadavkům uvedeným v bodech 6.2.5, 6.2.6 a 6.3, může být jeho zaměření změněno za předpokladu, že osa světelného svazku se neposune:

vodorovně od přímky A o více než:

a)	pro pravostranný provoz 0,5° vlevo nebo 0,75° vpravo nebo

b)	pro levostranný provoz 0,5° vpravo nebo 0,75° vlevo a

svisle ne více než o 0,25° nahoru nebo dolů od přímky B.

6.2.2.4

Pokud však svislé nastavení nemůže být provedeno opakovaně v požadované poloze v tolerancích uvedených v bodě 6.2.2.3 výše, použije se ke zkoušce shodnosti požadované minimální kvality „rozhraní“ a k provedení svislého a vodorovného nastavení světelného svazku metoda za pomoci přístrojů z přílohy 10, body 2 a 3.

6.2.3 Je-li světlomet takto seřízen a požaduje-li se jeho schválení výhradně pro potkávací světlo, musí vyhovovat pouze požadavkům uvedeným v bodech 6.2.4 a 6.2.5 níže; je-li určen jak pro potkávací tak i pro dálkové světlo, musí vyhovovat požadavkům podle bodů 6.2.4 až 6.2.6. Hodnoty určené pro segment II v bodě 6.2.5 se netýkají měřicí stěny 2 v příloze 3.

6.2.4 Pro každý světlomet potkávacího světla je dovolen pouze jeden výbojkový zdroj světla. Jsou dovoleny maximálně dva doplňkové zdroje světla takto:

6.2.4.1

K posílení světla k osvětlování zatáček může být použit jeden doplňkový zdroj světla podle předpisu č. 37 nebo jeden nebo více doplňkových LED modulů uvnitř potkávacího světla světlometu.

6.2.4.2

Jeden doplňkový zdroj světla podle předpisu č. 37 a/nebo jeden nebo více LED modul (modulů) uvnitř potkávacího světla světlometu může být použit pro účely generování infračerveného záření. Musí být aktivován (aktivovány) pouze současně spolu s výbojkovým zdrojem světla. V případě závady výbojkového zdroje světla musí být tento doplňkový zdroj světla a/nebo LED modul (moduly) automaticky vypnut (vypnuty).

Zkušební napětí pro měření s tímto doplňkovým zdrojem světla a/nebo LED modulem (moduly) je stejné jako v bodě 6.2.4.4.

6.2.4.3

V případě závady doplňkového zdroje světla nebo LED modulu musí světlomet nadále plnit požadavky na potkávací světlo.

6.2.4.4

Napětí přivedené ke svorkám napáječe (napáječů) je:

buď:	13,5 V ± 0,1 V	pro 12 V systémy
nebo:	určeno jinak	(viz příloha 7)

6.2.5 Více než 10 minut po zapálení výbojky musí osvětlení na měřicí stěně 1 nebo 2 (nebo zrcadlové k čáře V-V pro levostranný provoz) splňovat následující požadavky:

Poznámka: V tabulce:

Písmeno L znamená, že bod nebo segment se nalézá nalevo od přímky V-V.

Písmeno R znamená, že bod nebo segment se nalézá napravo od přímky V-V.

Písmeno U znamená, že bod nebo segment se nalézá nad přímkou H-H.

Písmeno D znamená, že bod nebo segment se nalézá pod přímkou H-H.

Body nebo segmenty	Označení	Osvětlení (v luxech)	Vodorovné vzdálenosti	Svislé vzdálenosti
	Na a nad přímkou H-H2, nebo na a nad přímkou H-H3-H4	1 max
1	HV	1 max	0	0
2	B 50 L	0,5 max	L 150	U 25
3	75 R	20 min	R 50	D 25
4	50 L	20 max	L 150	D 37,5
5	25 L1	30 max	L 150	D 75
6	50 V	12 min	0	D 37,5
7	50 R	20 min	R 75	D 37,5
8	25 L2	4 min	L 396	D 75
9	25 R1	4 min	R 396	D 75
10	25 L3	2 min	L 670	D 75
11	25 R2	2 min	R 670	D 75
12	15 L	1 min	L 910	D 125
13	15 R	1 min	R 910	D 125
14		(9)	L 350	U 175
15		(9)	0	U 175
16		(9)	R 350	U 175
17		(9)	L 175	U 87,5
18		(9)	0	U 87,5
19		(9)	R 175	U 87,5
20		0,1 min	L 350	0
21		0,2 min	L 175	0
A až B	Segment I	6 min	L 225 až R 225	D 37,5
C až D	Segment II	6 max	R 140 až R 396	U 45
E až F	Segment III a níže	20 max	L 417 až R 375	D 187,5
	E max R	70 max	Napravo od přímky V-V	Nad D 75
	E max L	50 max	Nalevo od přímky V-V

6.2.6 Požadavky ve výše uvedeném bodě 6.2.5 se také vztahují na světlomety konstruované pro světlo k osvětlování zatáček a/nebo které obsahují doplňkový zdroj světla nebo LED modul (moduly) uvedené v bodě 6.2.4.2. U světlometu konstruovaného pro světlo k osvětlování zatáček může být jeho zaměření změněno za předpokladu, že se osa světelného svazku neposune svisle o více než 0,2°.

6.2.6.1

Jestliže se světlo k osvětlování zatáček získá:

6.2.6.1.1

otáčením potkávacího světla nebo vodorovným posunem uzlu ohybu rozhraní, musí se měření provést až potom, kdy montážní celek kompletního světlometu byl znovu horizontálně zaměřen, např. goniometrem;

6.2.6.1.2

posunem jedné nebo více optických částí světlometu bez vodorovného posunu uzlu ohybu rozhraní, musí se měření provést s tím, že tyto části jsou ve svých krajních pracovních polohách;

6.2.6.1.3

pomocí jednoho doplňkového zdroje světla nebo jednoho nebo více LED modulu (modulů) bez vodorovného posunu uzlu ohybu rozhraní se měření musí provést s tímto aktivovaným zdrojem světla nebo LED modulem (moduly).

6.3 Ustanovení pro dálková světla

6.3.1 Jedná-li se o světlomet konstruovaný jak pro dálkové, tak pro potkávací světlo, měření osvětlení vytvářeného na měřící stěně dálkovým světlem se provede při stejném zaměření světlometu jako při měřeních podle bodu 6.2.5 výše; jedná-li se o světlomet konstruovaný jen pro dálkové světlo, seřídí se tak, aby plocha největšího osvětlení byla soustředěna na průsečík čar H-H a V-V; takový světlomet musí vyhovovat pouze požadavkům uvedeným v bodě 6.3. Zkušební napětí jsou stejná jako v bodě 6.2.4.4.

6.3.2 Pro dálkové světlo lze použít několik zdrojů světla, tyto zdroje světla jsou uvedeny buď v předpise č. 37 (v tomto případě jsou žárovky provozovány při referenčním světelném toku) nebo v předpise č. 99.

Je také možné, že část dálkového světla poskytovaná jedním z těchto zdrojů světla bude použita výlučně na časově krátké světelné signály (signál před předjížděním), jak je uvedeno žadatelem. Je potřebné toto uvést na příslušném nákresu a ve formuláři sdělení bude učiněna poznámka.

6.3.3 Osvětlení vytvářené dálkovým světlem na měřící stěně musí splňovat následující požadavky:

6.3.3.1

Průsečík (HV) přímek HH a VV musí být umístěn uvnitř isoluxy, která představuje 80 % maximálního osvětlení. Toto maximální osvětlení, dále označované jako Emax, musí být mezi 70 a 345 luxy.

6.3.3.2

Referenční značka uvedená v bodě 4.2.2.7 výše je určena vzorcem:

Referenční značka = 0,146 Emax

Tato hodnota se zaokrouhlí na nejbližší z hodnot: 17,5 – 20 – 25 – 27,5 – 30 – 37,5 – 40.

6.3.3.3

Jestliže se vychází z bodu HV vodorovně vpravo i vlevo, osvětlení nesmí být menší než 40 luxů až do vzdálenosti 1,125 m a ne menší než 10 luxů do vzdálenosti 2,25 m.

6.4 Hodnoty osvětlení měřící stěny uvedené v bodech 6.2.5 až 6.3.2.3 výše se měří fotoelektrickým článkem s účinnou plochou odpovídající čtverci o straně 65 mm.

6.5 Ustanovení pro pohyblivé odrážeče

6.5.1 Světlomet, který má světlo vestavěno způsobem popsaným v bodě 2.1.4., musí splňovat požadavky bodu 6.2 nebo 6.3, nebo obou bodů.

6.5.2 Dodatečné zkoušky se provedou při odrážeči nakloněném nahoru o úhel uvedený v bodě 2.1.4 nebo o 2°, přičemž platí menší hodnota, pomocí zařízení pro seřizování světlometů. Světlomet se potom přestaví dolů (pomocí goniometru) a fotometrické parametry musí být splněny v následujících bodech:

Základní potkávací světlo: HV a 75 R (případně 75 L)

Dálkové světlo: E max, HV jako procenta z Emax

Jestliže seřizovací zařízení nedovolují plynulý pohyb, vybere se poloha nejbližší dvěma stupňům.

6.5.3 Odrážeč se vrátí do jmenovité úhlové polohy definované v bodě 6.2.2 a goniometr se vrátí do své původní polohy. Odrážeč se nakloní vzhůru pomocí zařízení pro seřizování světlometů o úhel uvedený v bodě 2.1.4 nebo o 2°, přičemž platí menší hodnota. Světlomet se potom přestaví vzhůru (např. pomocí goniometru) a zkontrolují se body podle bodu 6.5.2.

7. HODNOCENÍ PŮSOBENÍ NEPOHODLÍ OSTATNÍM ŘIDIČŮM A/NEBO JEJICH OSLŇOVÁNÍ

Musí být přezkoušeno působení nepohodlí a/nebo oslnění způsobené potkávacím světlem světlometu (10)

C. DALŠÍ SPRÁVNÍ USTANOVENÍ

8. ZMĚNA TYPU SVĚTLOMETU A ROZŠÍŘENÍ SCHVÁLENÍ

8.1 Každá změna typu světlometu včetně napáječe musí být oznámena správnímu orgánu, který schválení udělil. Tento orgán pak může buď:

8.1.1

usoudit, že uskutečněné změny zřejmě nemají hodnotitelný negativní vliv a že světlomet v každém případě ještě plní požadavky; nebo

8.1.2

požadovat od zkušebny odpovědné za provádění schvalovacích zkoušek nový technický protokol.

8.2 Potvrzení nebo odmítnutí schválení, které uvádí změny, se postupem podle bodu 4.1.5 výše rozešle stranám dohody, které uplatňují tento předpis.

8.3 Příslušný orgán, který vydává rozšíření schválení, přidělí každému formuláři osvědčení o takovém rozšíření pořadové číslo a informuje o tom formulářem osvědčení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu ostatní strany dohody z r. 1958, které uplatňují tento předpis.

9. SHODNOST VÝROBY

9.1 Světlomety schválené podle tohoto předpisu musí být vyrobeny tak, aby odpovídaly schválenému typu splněním požadavků stanovených výše v kapitole 6.

9.2 Pro ověření, zda jsou splněny požadavky bodu 9.1, se provedou náležité kontroly výroby.

9.3 Držitel schválení musí obzvláště:

9.3.1

zajistit existenci postupů účinného řízení jakosti výroby;

9.3.2

mít přístup ke zkušebnímu vybavení nezbytnému pro ověřování shodnosti každého schváleného typu;

9.3.3

zajistit, aby údaje výsledků zkoušek byly zaznamenávány a aby přiložené doklady byly dostupné po období, které je třeba stanovit po dohodě se správním orgánem;

9.3.4

analyzovat výsledky všech zkoušek s cílem ověření a zajištění stability parametrů výrobku v tolerancích přípustných odchylek průmyslové výroby;

9.3.5

zajistit, aby pro každý typ výrobku byly prováděny nejméně zkoušky stanovené podle přílohy 8 tohoto předpisu;

9.3.6

zajistit, aby po každém odebrání vzorků, u nichž se prokáže neshodnost s daným typem zkoušky, následoval další odběr vzorků a další zkouška. Musí být podniknuty veškeré nezbytné kroky pro obnovení shodnosti příslušné výroby.

9.4 Příslušný orgán, který udělil schválení typu, může kdykoli ověřit metody kontroly shodnosti uplatňované v každé výrobní jednotce.

9.4.1 Při každé inspekci musí být inspektorovi předloženy záznamy zkoušek a záznamy o kontrole výroby.

9.4.2 Inspektor může náhodně odebírat vzorky ke zkoušce v laboratoři výrobce. Minimální počet vzorků může být stanoven podle výsledků vlastních zkoušek výrobce.

9.4.3 Pokud se úroveň kvality jeví jako neuspokojivá nebo pokud se zdá být potřebné ověřit platnost zkoušek podle bodu 9.4.2, musí inspektor odebrat vzorky, které se zašlou zkušebně, která provedla zkoušky při schválení typu, s využitím kritérií stanovených v příloze 9.

9.4.4 Příslušný orgán je oprávněn provádět jakékoli zkoušky předepsané v tomto předpise. Tyto zkoušky se provedou na náhodně vybraných vzorcích, aniž by způsobily potíže v dodávkách výrobce a v souladu s kritérií přílohy 9.

9.4.5 Příslušný správní orgán se vynasnaží, aby frekvence inspekcí činila jednu inspekci za dva roky. Toto je nicméně ponecháno na rozhodnutí příslušného orgánu a jeho důvěry v opatření pro zajištění účinného řízení shodnosti výroby. V případech, kdy při některé z těchto inspekcí jsou shledány neuspokojivé výsledky, musí příslušný orgán zajistit, aby byly učiněny veškeré potřebné kroky pro co nejrychlejší možné obnovení shodnosti výroby.

9.5 Světlomety se zjevnými závadami se neberou v úvahu.

9.6 Referenční značka se nebere v úvahu.

9.7 Měřicí body 14 až 21 z bodu 6.2.6 tohoto předpisu se neberou v úvahu.

10. POSTIHY ZA NESHODNOST VÝROBY

10.1 Pokud nejsou požadavky splněny nebo pokud světlomet opatřený schvalovací značkou neodpovídá schválenému typu, může být schválení typu světlometu udělené podle tohoto předpisu odňato.

10.2 Jestliže některá smluvní strana dohody, která uplatňuje tento předpis, odejme schválení, které dříve udělila, neprodleně o tom informuje ostatní smluvní strany, které tento předpis uplatňují, a to prostřednictvím formuláře sdělení podle vzoru v příloze 1 tohoto předpisu.

11. DEFINITIVNÍ UKONČENÍ VÝROBY

Jestliže držitel schválení zcela přestane vyrábět typ světlometu schváleného podle tohoto předpisu, uvědomí o této skutečnosti orgán, který schválení udělil. Po obdržení takového sdělení orgán informuje formulářem osvědčení podle vzoru v příloze 1 k tomuto předpisu ostatní strany dohody z r. 1958, které uplatňují tento předpis.

12. NÁZVY A ADRESY ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA PROVÁDĚNÍ SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK, NÁZVY A ADRESY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ

Smluvní strany dohody z r. 1958, které uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Spojených národů názvy a adresy zkušeben odpovědných za schvalovací zkoušky a správních orgánů, které udělují schválení, kterým se mají zasílat formuláře o udělení schválení nebo o rozšíření nebo odmítnutí či odnětí schválení nebo o definitivním ukončení výroby, vydaná v jiných státech.

13. PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

13.1 Od data účinnosti doplňku 9 nesmí žádná smluvní strana, která uplatňuje tento předpis, odmítnout udělit schválení podle tohoto předpisu změněného doplňkem 9 k původnímu znění předpisu.

13.2 Po uplynutí 24 měsíců od data účinnosti doplňku 9 musí smluvní strany, které uplatňují tento předpis, udělovat schválení pouze tehdy, pokud typ světlometu splňuje požadavky tohoto předpisu změněného doplňkem 9 k původnímu znění předpisu.

13.3 Schválení udělená podle předcházejících doplňků tohoto předpisu zůstávají v platnosti.

13.4 Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, musí pokračovat v udělování schválení podle předcházejících doplňků tohoto předpisu, pokud světlomety jsou určeny jako náhrada do vozidel v provozu.

13.5 Smluvní strany, které uplatňují tento předpis, nesmí odmítnout udělit rozšíření schválení typu podle předcházejících doplňků k tomuto předpisu.

(1) Nic z toho, co je v tomto předpise uvedeno, nebrání žádné smluvní straně dohody, která tento předpis uplatňuje, aby zakázala kombinovat světlomet obsahující plastové rozptylové sklo, jež je schváleno podle tohoto předpisu, s mechanickým zařízením pro čištění světlometu (se stěrači) na vozidlech, které registruje.

(2) Pokud jde o výbojkové zdroje světla viz předpis č. 99.

(3) Pokud nelze rozptylové sklo od hlavního tělesa světlometu oddělit, postačuje jediné značení podle bodu 4.2.5.

(4) 1 pro Německo, 2 pro Francii, 3 pro Itálii, 4 pro Nizozemsko, 5 pro Švédsko, 6 pro Belgii, 7 pro Maďarsko, 8 pro Českou republiku, 9 pro Španělsko, 10 pro Srbsko a Černou Horu, 11 pro Spojené království, 12 pro Rakousko, 13 pro Lucembursko, 14 pro Švýcarsko, 15 (neobsazeno), 16 pro Norsko, 17 pro Finsko, 18 pro Dánsko, 19 pro Rumunsko, 20 pro Polsko, 21 pro Portugalsko, 22 pro Ruskou federaci, 23 pro Řecko, 24 pro Irsko, 25 pro Chorvatsko, 26 pro Slovinsko, 27 pro Slovensko, 28 pro Bělorusko, 29 pro Estonsko, 30 (neobsazeno), 31 pro Bosnu a Hercegovinu, 32 pro Lotyšsko, 33 (neobsazeno), 34 pro Bulharsko, 35 (neobsazeno), 36 pro Litvu, 37 pro Turecko, 38 (neobsazeno), 39 pro Ázerbájdžán, 40 pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, 41 (neobsazeno), 42 pro Evropské společenství (schválení udělují členské státy za použití svého příslušného symbolu EHK), 43 pro Japonsko, 44 (neobsazeno), 45 pro Austrálii, 46 pro Ukrajinu, 47 pro Jihoafrickou republiku, 48 pro Nový Zéland, 49 pro Kypr, 50 pro Maltu a 51 pro Korejskou republiku. Dalším zemím se přidělí po sobě následující čísla chronologicky v pořadí, v jakém ratifikují Dohodu o přijetí jednotných technických pravidel pro kolová vozidla, zařízení a části, které se mohou montovat a/nebo užívat na kolových vozidlech, a o podmínkách pro vzájemné uznávání schválení typu udělených na základě těchto pravidel, nebo v pořadí, v jakém k uvedené dohodě přistoupí. Takto přidělená čísla sdělí smluvním stranám dohody generální tajemník Organizace spojených národů.

(5) Technické požadavky pro výbojkové zdroje světla: viz předpis č. 99.

(6) Pokyny k montáži svítilen, které jsou takto vybaveny, naleznete v předpisu č. 48.

(7) Tato opatření se neuplatňují na řídící spínač.

(8) Splnění požadavků na elektromagnetickou kompatibilitu se týká každého jednotlivého typu vozidla.

(9) Hodnoty osvětlení v bodech 14 až 19 musí být takové, že:

14 + 15 + 16 ≥ 0,3 luxu a dále

17 + 18 + 19 ≥ 0,6 luxu.

(10) Tento požadavek bude předmětem doporučení ve prospěch správních orgánů.

PŘÍLOHA 1

SDĚLENÍ

(Maximální formát: A4: 210 × 297 mm)

PŘÍLOHA 2

PŘÍKLADY USPOŘÁDÁNÍ ZNAČEK SCHVÁLENÍ TYPU

Obrázek 1

Obrázek 2	Obrázek 3a

Světlomet opatřený výše uvedenou značkou schválení je světlomet splňující požadavky tohoto předpisu pro potkávací i dálkové světlo, který je konstruován:
jen pro levostranný provoz	pro oba systémy provozu, a to pomocí vhodného nastavení optické jednotky nebo zdroje světla na vozidle.

Obrázek 3b

Obrázek 4	Obrázek 5

Světlomet opatřený výše uvedenou značkou schválení je světlomet splňující požadavky tohoto předpisu v jeho původním znění pouze pro potkávací světlo, mající výbojkový zdroj světla a vybavený rozptylovým sklem z plastového materiálu, který je konstruován:
pro oba systémy provozu	jen pro pravostranný provoz.

Obrázek 6

Obrázek 7a	Obrázek 7b

Světlomet opatřený výše uvedenou schvalovací značkou splňuje požadavky tohoto předpisu jako světlomet:
s výbojkovým zdrojem světla pouze pro potkávací světlo, konstruovaný pouze pro levostranný provoz;	stejné uspořádání jako na obrázku 6, ale přední mlhové světlo nemůže být rozsvíceno společně s dálkovým světlem.

Obrázek 8	Obrázek 9

Identifikace potkávacího světlometu, který splňuje požadavky tohoto předpisu a má rozptylové sklo z plastového materiálu
a je sdružený nebo skupinový nebo sloučený s halogenovým dálkovým světlem R 8.	konstruováno pro oba systémy provozu.
Potkávací světlo nesmí být současně rozsvíceno s halogenovým dálkovým světlem. Potkávací světlo je konstruováno pouze pro pravostranný provoz.	Potkávací světlo nesmí být současně rozsvíceno s dalším sloučeným světlometem.

Obrázek 10

Obrázek 11

Příklady možnosti zjednodušení značení skupinových, sdružených nebo sloučených svítilen montovaných na předku vozidla

(Svislé a vodorovné čáry znázorňují tvar a celkové uspořádání zařízení pro světelnou signalizaci. Tyto čáry nejsou částí značky schválení.)

VZOR A

VZOR B

VZOR C

VZOR D

POZNÁMKA:

Výše uvedené čtyři příklady odpovídají světelnému zařízení opatřenému značkou schválení, přičemž toto zařízení zahrnuje:

přední obrysovou svítilnu, schválenou podle série změn 01 předpisu č. 7, pro montáž na levou stranu,

světlomet s výbojkovým potkávacím světlem, konstruovaný pro pravostranný i levostranný provoz a výbojkové dálkové světlo s maximální svítivostí v rozmezí 86 250 až 101 250 cd (jak udává číslo 30), schválený podle tohoto předpisu v jeho původním znění a vybavený rozptylovým sklem z plastového materiálu,

přední mlhový světlomet, schválený podle série změn 02 předpisu č. 19 a vybavený rozptylovým sklem z plastového materiálu,

přední směrovou svítilnu kategorie 1a, schválenou podle série změn 01 předpisu č. 6.

Obrázek 12

Svítilna sloučená nebo skupinová se světlometem

Příklad 1

Hlavní těleso světlometu musí být označeno pouze platným číslem schválení typu, jako například:

		nebo
nebo		nebo

Příklad 2

Obrázek 13

LED moduly

PŘÍLOHA 3

Obrázek A

Měřicí stěna 1

*	Nejsou dodrženy přesné rozměry.

Potkávací světlo

Obrázek B

Měřicí stěna 2

*	Nejsou dodrženy přesné rozměry.

Potkávací světlo

Obrázek C

Měřicí body pro hodnoty osvětlení

PŘÍLOHA 4

Zkoušky stability fotometrických parametrů světlometů v provozu

ZKOUŠKY ÚPLNÝCH SVĚTLOMETŮ

Poté, co byly za použití postupů předepsaných v tomto předpise změřeny u svazku dálkového světla v bodě Emax a u svazku potkávacího světla v bodech HV, 50R, 50L a B50 fotometrické hodnoty (nebo u HV, 50 L, B 50 R pro světlomety konstruované pro levostranný provoz), zkouší se na vzorku úplného světlometu stabilita fotometrických parametrů v provozu. Pojmem „úplný světlomet“ se rozumí úplný vlastní světlomet, včetně napáječe (napáječů) a těch okolních součástí tělesa světlometu a žárovek, které by mohly ovlivnit rozptyl tepla světlometu.

Zkoušky se provedou tímto způsobem:

a)	v suchém a klidném prostředí při teplotě okolí 23 ± 5 °C, přičemž zkušební vzorek je namontován na podstavě, která představuje správnou montáž na vozidle;

v případě výměnných zdrojů světla: za použití sériově vyrobené žárovky zahořené po dobu alespoň jedné hodiny nebo sériově vyrobeného výbojkového zdroje světla zahořeného po dobu alespoň patnácti hodin nebo sériově vyrobeného LED modulu zahořeného po dobu alespoň 48 hodin a ochlazeném na teplotu okolí před začátkem zkoušky stanovené tímto předpisem. Použitý bude LED modul dodaný žadatelem.

Měřicí zařízení musí být rovnocenné zařízení použitému při zkouškách schválení typu světlometu.

Zkušební vzorek musí být provozován, aniž by byl odmontován ze zkušební podstavy nebo jeho poloha na ní byla upravována. Použitý zdroj světla musí být zdrojem světla kategorie, která je pro daný světlomet určena.

1. ZKOUŠKA STABILITY FOTOMETRICKÝCH PARAMETRŮ

Zkouška se provádí v suchém a klidném prostředí při teplotě okolí 23 ± 5 °C, přičemž úplný světlomet je namontován na podstavě, která představuje správnou montáž na vozidle.

1.1 Čistý světlomet

Světlomet je v činnosti po dobu 12 hodin podle pokynů uvedených v bodě 1.1.1 a přezkoušen podle pokynů uvedených v bodě 1.1.2.

1.1.1 Postup zkoušky

Světlomet musí být provozován po stanovený čas tak, aby:

a)	v případě, kdy je třeba schválit pouze jednu světelnou funkci (dálkové nebo potkávací světlo), byl odpovídající zdroj světla napájen po předepsanou dobu (1);

v případě sloučeného potkávacího světlometu a dálkového světlometu nebo v případě sloučeného předního mlhového světlometu a dálkového světlometu:

jestliže žadatel o schválení typu prohlásí, že světlomet má být užíván s jediným rozsvíceným (2) zdrojem světla v daném čase, musí být zkouška provedena za této podmínky, přičemž každá stanovená funkce má být v činnosti (1) následně po sobě po polovinu času stanoveného v bodě 1.1,

ve všech ostatních případech (1) (2) se světlomet podrobí následujícímu cyklu, dokud není dosaženo stanovené doby:

15 minut, rozsvíceno potkávací světlo

5 minut, rozsvíceny všechny funkce;

v případě, že potkávací a dálkové světlo jsou zajištěny stejným výbojkovým zdrojem světla, bude cyklus:

15 minut, rozsvíceno potkávací světlo

5 minut, rozsvíceny všechny složky dálkového světla;

c)	v případě skupinových světelných funkcí byly všechny jednotlivé funkce rozsvíceny současně po dobu stanovenou pro jednotlivé světelné funkce a), přičemž bylo vzato v úvahu též užití sloučených světelných funkcí b) podle specifikací výrobce;

d)	v případě potkávacího světla konstruovaného k zajištění světla k osvětlování zatáček s přídavným zdrojem světla se tento zdroj světla zapíná na 1 minutu a vypíná na 9 minut pouze během aktivace potkávacího světla (viz dodatek 1);

v případě, že je pro dálkové světlo použito několik zdrojů světla v souladu s bodem 6.3.2, a pokud žadatel uvádí, že část dálkového světla (jeden z těchto doplňkových zdrojů světla) bude používán výlučně na časově krátké světelné signály (signál před předjížděním), bude zkouška provedena bez těchto částí dálkového světla.

1.1.1.2 Zkušební napětí

Toto napětí bude použito na svorkách zkušebního vzorku následovně:

V případě vyměnitelných žárovkových zdroje (nebo zdrojů) světla fungujícího (fungujících) přímo podle podmínek systému napětí vozidla:

zkouška musí být provedena podle potřeby při napětí 6,3 V, 13,2 V nebo 28,0 V, pokud žadatel nespecifikoval, že zkušební vzorek může být použit při jiném napětí. V tom případě musí být zkouška provedena s žárovkovým zdrojem světla s nejvyšším možným napětím, jaké je možno použít.

b)	V případě vyměnitelného výbojkového zdroje (výbojkových zdrojů) světla: zkušební napětí pro elektronický ovladač zdroje světla je 13,2 ± 0,1 V pro vozidlo se systémem napětí 12 V, pokud není v žádosti o schválení uvedeno jinak.

V případě nevyměnitelného zdroje světla fungujícího přímo podle podmínek systému napětí vozidla: všechna měření osvětlovacích jednotek vybavených nevyměnitelnými zdroji světla (žárovkové zdroje světla a/nebo jiné) musí být provedeny při napětích 6,3 V, 13,2 V nebo 28,0 V nebo při jiném napětí elektrického systému vozidla, pokud to žadatel případně specifikoval.

V případě vyměnitelných nebo nevyměnitelných zdrojů světla fungujících nezávisle na napájecím napětí vozidla a úplně ovládaných systémem nebo v případě světelných zdrojů spouštěných prostřednictvím zařízení pro napájení a provozování musí být výše uvedená zkušební napětí použita na svorky uvedeného zařízení. Zkušební laboratoř může od výrobce požadovat zařízení pro napájení a provozování nebo speciální napájecí zařízení potřebné k napájení zdroje (zdrojů) světla.

e)	LED modul (moduly) musí být změřeny při 6,75 V, 13,2 V nebo 28,0 V, pokud není v tomto předpise stanoveno jinak. LED modul (moduly) ovládaný (ovládané) elektronickým ovladačem zdrojů světla musí být změřeny podle specifikací žadatele.

f)	Pokud jsou signální svítilny skupinové, sdružené nebo sloučené do zkušebního vzorku a provozované při napětích jiných než jsou jmenovitá napětí o hodnotách 6 V, 12 V nebo 24 V, napětí musí být stanoveno podle specifikací výrobce, aby tato svítilna vykazovala řádnou fotometrickou funkci.

1.1.2 Výsledky zkoušky

1.1.2.1 Vizuální prohlídka:

poté, co se světlomet ustálí na teplotu okolí, očistí se rozptylové sklo světlometu a případné vnější sklo čistou zvlhčenou bavlněnou tkaninou. Světlomet se pak prohlédne; nesmí být patrné žádné zborcení, deformace, praskliny nebo změna barvy ani na rozptylovém skle ani na případném vnějším skle.

1.1.2.2 Fotometrická zkouška:

v souladu s požadavky tohoto předpisu se ověří fotometrické hodnoty v těchto bodech:

Potkávací světlo:

50 R - B 50 L - HV u světlometů, konstruovaných pro pravostranný provoz

50 L - B 50 R - HV u světlometů, konstruovaných pro levostranný provoz

Dálkové světlo: bod Emax.

Může být provedeno další zaměření, aby byly vzaty v úvahu veškeré deformace základny světlometu teplem (změna polohy čáry rozhraní je stanovena v bodě 2 této přílohy).

Mezi fotometrickými charakteristikami a hodnotami naměřenými před zkouškou je přípustný rozdíl 10 % (zahrnující i odchylky fotometrických postupů).

1.2 Znečištěný světlomet

Po odzkoušení podle ustanovení bodu 1.1 výše musí být světlomet po přípravě podle bodu 1.2.1 v činnosti po dobu jedné hodiny podle bodu 1.1.1 a odzkoušen podle ustanovení bodu 1.1.2.

1.2.1 Příprava světlometu

1.2.1.1 Zkušební směs

1.2.1.1.1

Pro světlomety s vnějším rozptylovým krytem ze skla:

Na světlomet se nanese směs vody a znečišťujícího prostředku, která sestává z:

9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm,

1 hmotnostního dílu rostlinného uhlíkatého prachu (bukové dřevo) o velikosti částic 0–100 μm,

0,2 hmotnostního dílu NaCMC (3) a

přiměřeného množství destilované vody o vodivosti ≤ 1 mS/m.

Směs nesmí být starší než 14 dní.

1.2.1.1.2

Pro světlomet s vnějším rozptylových krytem z plastu:

Na světlomet se nanese směs vody a znečišťujícího prostředku, která sestává z:

9 hmotnostních dílů křemenného písku o velikosti částic 0–100 μm,

1 hmotnostního díl rostlinného uhlíkatého prachu (bukové dřevo) o velikosti částic 0–100 μm,

0,2 hmotnostního dílu NaCMC (3) a

13 hmotnostních dílů destilované vody o vodivosti ≤ 1 mS/m a

2 ± 1 hmotnostního dílu povrchově aktivní látky (4).

Směs nesmí být starší než 14 dní.

1.2.1.2 Nanesení zkušební směsi na světlomet:

Zkušební směs se rovnoměrně nanese na celou plochu světlometu, která vyzařuje světlo, a nechá se zaschnout. Tento postup se opakuje tak dlouho, až hodnota osvětlení poklesne na 15–20 % hodnot měřených v každém z následujících bodů za podmínek popsaných v této příloze:

v bodě Emax pro potkávací/dálkové světlo a pouze pro dálkové světlo,

v bodech 50 R a 50 V (5) pouze pro potkávací světlomet konstruovaný pro pravostranný provoz

v bodech 50 L a 50 V (5) pouze pro potkávací světlomet konstruovaný pro levostranný provoz.

2. ZKOUŠKA ZMĚNY SVISLÉ POLOHY ČÁRY ROZHRANÍ VLIVEM TEPLA

Při této zkoušce se ověřuje, zda svislý posuv čáry rozhraní vyvolaný vlivem tepla nepřekračuje hodnotu, jež je pro potkávací světlomet v provozu stanovena.

Světlomet zkoušený podle bodu 1 musí být podroben zkoušce popsané v bodě 2.1, aniž by byl demontován nebo seřízen s ohledem na jeho zkušební upevnění.

Jestliže má světlomet pohyblivý odrážeč, je pro tuto zkoušku vybrána pouze poloha nejbližší průměrnému svislému úhlovému zdvihu.

2.1 Zkouška potkávacích světlometů

Zkouší se v suchém a klidném prostředí při okolní teplotě 23 °C ± 5 °C.

Použije se sériově vyrobený výbojkový zdroj světla, který byl zahořen po dobu nejméně 15 hodin, světlomet musí být v činnosti s potkávacím světlem a nesmí být demontován ze zkušebního upevnění nebo nově seřízen s ohledem na jeho zkušební upevnění. (Pro účely této zkoušky se napětí nastaví tak, jak je uvedeno v bodě 1.1.1.2). Poloha čáry rozhraní v její vodorovné části (mezi přímkou V-V a svislicí procházející bodem B 50 L u pravostranného provozu nebo bodem B 50 R u levostranného provozu) musí být ověřena za 3 minuty (r3) a za 60 minut (r60) po skončení provozu.

Výše uvedená změna polohy čáry rozhraní se měří jakoukoliv metodou, která je přijatelně přesná a dává reprodukovatelné výsledky.

2.2 Výsledky zkoušky

2.2.1 Výsledek vyjádřený v miliradiánech (mrad) se považuje za přijatelný pro potkávací světlomet, není-li absolutní hodnota Formula měřená u světlometu větší než 1,0 mrad (Δr1 ≤ 1,0 mrad).

2.2.2 Pokud je však tato hodnota větší než 1,0 mrad, ale nepřevyšuje 1,5 mrad (1,0 mrad < Δr1 ≤ 1,5 mrad), vyzkouší se podle bodu 2.1 druhý světlomet, který byl předtím pro stabilizaci polohy mechanických částí světlometu na podstavci představujícím správnou montáž na vozidle před zkouškou třikrát po sobě podroben níže popsanému cyklu:

činnost potkávacího světlometu po dobu 1 hodiny (napětí musí být nastaveno podle bodu 1.1.1.2);

přestávka v trvání 1 hodiny.

Typ světlometu se považuje za přijatelný, není-li průměr absolutní hodnoty ΔrI, naměřené u prvního vzorku, a ΔrII, naměřené u druhého vzorku, větší než 1,0 mrad.

Formula

(1) Pokud je zkoušený světlomet skupinový a/nebo sloučený se signálními svítilnami, musí být tyto svítilny během zkoušky rozsvíceny, s výjimkou denní svítilny. V případě směrového světla musí být toto světlo v činnosti v blikavém režimu, přičemž poměr dob zapnuto/vypnuto je přibližně jedna ku jedné.

(2) Pokud mají být najednou rozsvíceny dva nebo více zdrojů za současného použití světelné houkačky, nepovažuje se to za obvyklé současné použití zdrojů světla.

(3) NaCMC značí sodnou sůl karboxymethylcelulózy, běžně označované symbolem CMC. NaCMC pro směsi nečistot má v 2 % roztoku při 20 °C stupeň substituce (DS) 0,6–0,7 a viskozitu v rozpětí 200–300 cP.

(4) Odchylka u množství je dána požadavkem, aby byly nečistoty správně rozetřeny po celém plastovém rozptylovém skle.

(5) Bod 50 V je umístěný 375 mm pod přímkou H-V na svislé přímce V-V na cloně ve vzdálenosti 25 m.

Dodatek

Přehled dob činností pro zkoušku stability fotometrických parametrů

PŘÍLOHA 5

Požadavky na světlomety s rozptylovými skly z plastového materiálu – zkoušení rozptylového skla nebo vzorků materiálu a úplných světlometů

1. VŠEOBECNÉ POŽADAVKY

1.1 Vzorky předložené podle bodů 2.2.5 a 2.3 tohoto předpisu musí splňovat ustanovení uvedená níže v bodech 2.1 až 2.5.

1.2 Dva vzorky úplných světlometů/systémů předložené podle bodu 2.2.4 tohoto předpisu s rozptylovými skly z plastového materiálu musí, pokud jde o materiál rozptylových skel, splňovat níže uvedená ustanovení.

1.3 Vzorky rozptylových skel z plastového materiálu nebo vzorky materiálu se společně s odrážečem, se kterým jsou případně určeny k namontování, podrobí schvalovacím zkouškám v časovém pořadí daném tabulkou A uvedenou v dodatku 1 k této příloze.

1.4 Pokud však výrobce světlometu může prokázat, že výrobek úspěšně prošel zkouškami uvedenými níže v bodech 2.1 až 2.5 nebo odpovídajícími zkouškami podle jiného předpisu, není třeba tyto zkoušky opakovat; povinné jsou pouze zkoušky uvedené v dodatku 1, tabulce B.

1.5 Jsou-li světlomety určeny pouze pro pravostranný nebo pouze pro levostranný provoz, mohou být zkoušky ve shodě s touto přílohou provedeny pouze na jediném vzorku podle výběru žadatele.

2. ZKOUŠKY

2.1 Odolnost proti změnám teploty

2.1.1 Zkoušky

Tři nové vzorky (rozptylová skla) se podle níže uvedeného programu podrobí pěti cyklům změny teploty a vlhkosti:

3 hodiny při teplotě 40 ± 2 °C a relativní vlhkosti 85–95 %,

1 hodina při teplotě 23 ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %,

15 hodin při teplotě – 30 ± 2 °C,

1 hodina při teplotě 23 ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %,

3 hodiny při teplotě 80 ± 2 °C,

1 hodina při teplotě 23 ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %,

Vzorky musí být před touto zkouškou uloženy nejméně po dobu čtyř hodin při teplotě 23 °C ± 5 °C a relativní vlhkosti 60–75 %.

Poznámka: Doba jedné hodiny při teplotě 23 ± 5 °C zahrnuje dobu, která je potřebná k přechodu z jedné teploty na druhou, aby nedošlo k účinkům teplotního šoku.

2.1.2 Fotometrická měření

2.1.2.1 Metoda

Fotometrická měření se na vzorcích provádějí před zkouškou a po ní.

Při měření se použije standardní svítilna a měří se v následujících bodech:

v bodech B 50 L a 50 R u potkávacího světla potkávacího světlometu nebo potkávacího/dálkového světlometu (B 50 R a 50 L u světlometů pro levostranný provoz);

v bodě Emax pro dálkové světlo dálkového světlometu nebo potkávacího/dálkového světlometu.

2.1.2.2 Výsledky

Rozdíly mezi fotometrickými hodnotami naměřenými u každého vzorku před a po zkoušce nesmí překročit 10 %, včetně tolerancí fotometrické měřicí metody.

2.2 Odolnost vůči atmosférickým vlivům a chemickým činidlům

2.2.1 Odolnost vůči atmosférickým vlivům

Tři nové vzorky (rozptylových skel nebo vzorky materiálu) se vystaví vyzařování ze zdroje, který má podobné spektrální rozložení jako černé těleso o teplotě 5 500 K až 6 000 K. Mezi zdroj a vzorky se umístí vhodné filtry tak, aby co nejvíce snížily vyzařování o vlnových délkách kratších než 295 nm a delších než 2 500 nm. Vzorky se vystaví osvětlení výkonem 1 200 W/m2 ± 200 W/m2 na takovou dobu, aby získaly světelnou energii hodnoty 4 500 MJ/m2 ± 200 MJ/m2. Teplota měřená na černém panelu uvnitř ohraničené plochy, umístěném na stejné úrovni jako vzorky, musí být 50 °C ± 5 °C. Pro zajištění rovnoměrného osvětlení se vzorky musí kolem zdroje vyzařování otáčet rychlostí 1 až 5krát za minutu.

Vzorky se ostřikují destilovanou vodou s vodivostí nižší než 1 mS/m a teplotou 23 °C ± 5 °C podle následujícího cyklu:

ostřikování	:	5 minut,
sušení	:	25 minut.

2.2.2 Odolnost vůči chemickým činidlům

Po provedení zkoušky podle bodu 2.2.1 výše a měření popsaného níže v bodě 2.2.3.1 se na vnější povrch zkoušené trojice vzorků působí postupem uvedeným v bodě 2.2.2.2 za použití roztoku o složení stanoveném níže v bodě 2.2.2.1.

2.2.2.1 Zkušební směs

Zkušební směs se skládá z 61,5 % n-heptanu, 12,5 % toluenu, 7,5 % ethyltetrachloridu, 12,5 % trichlorethylenu a 6 % xylenu (vše v objemových procentech).

2.2.2.2 Nanesení zkušebního roztoku

Napusťte až do nasycení kus bavlněné látky (podle normy ISO 105) roztokem popsaným výše v bodě 2.2.2.1 a do 10 sekund jím po dobu 10 minut potírejte vnější přední povrch vzorku při tlaku 50 N/cm2, který odpovídá působení 100 N na zkušebním povrchu 14 × 14 mm.

Během této desetiminutové doby se látkový polštářek znovu napouští roztokem tak, aby skladba nanášené tekutiny byla trvale totožná s předepsaným roztokem.

Během nanášení je možno kompenzovat tlak nanášení na vzorek tak, aby se předešlo jeho popraskání.

2.2.2.3 Očištění

Po ukončení aplikace zkušebního roztoku se vzorky na vzduchu osuší a pak se omyjí roztokem popsaným v bodě 2.3 (Odolnost vůči čistícím prostředkům) při 23 °C ± 5 °C.

Pak se vzorky pečlivě opláchnou destilovanou vodou o teplotě 23 °C ± 5 °C, která neobsahuje více než 0,2 % nečistot, a otřou se měkkou látkou.

2.2.3 Výsledky

2.2.3.1 Po zkoušce odolnosti vůči atmosférickým vlivům musí být vnější přední povrch vzorků bez prasklin, škrábnutí, naštípnutí a deformací a střední hodnota změn v propustnosti

Δt = (T2 – T3)/T2 naměřených na těchto třech vzorcích metodou popsanou v dodatku 2 této přílohy nesmí překročit hodnotu 0,020

(Δtm < 0,020).

2.2.3.2 Po zkoušce odolnosti vůči chemickým činidlům nesmí vzorky vykazovat žádné stopy chemického poleptání, které by způsobily změny rozptylu světelného toku, jehož střední hodnota změn

Δd = (T5 – T4)/T2 naměřených na těchto třech vzorcích metodou popsanou v dodatku 2 této přílohy nesmí překročit hodnotu 0,020

(Δdm < 0,020).

2.2.4 Odolnost vůči záření zdroje světla

Musí být provedena následující zkouška:

ploché vzorky světlo propouštějících plastových dílů světlometu se vystaví účinkům světla výbojkového zdroje světla. Parametry, jako např. úhly a vzdálenosti těchto vzorků musí být stejné jako ve světlometu. Tyto vzorky musí mít stejnou barvu a případnou povrchovou úpravu jako části světlometu.

Po 1 500 hodinách nepřetržité expozice musí být kolorimetrické parametry propouštěného světla splněny s novým standardním výbojkovým zdrojem světla a povrch nesmí vykazovat praskliny, škrábnutí, odlupování a deformace.

2.3 Odolnost vůči čistícím prostředkům a uhlovodíkům

2.3.1 Odolnost vůči čistícím prostředkům

Vnější povrch tří vzorků (rozptylových skel nebo vzorků materiálu) se ohřeje na 50 ± 5 °C a pak ponoří na pět minut do roztoku, udržovaném na teplotě 23 ± 5 °C a tvořeném 99 díly destilované vody s nejvýše 0,02 % nečistot a jedním dílem alkylaryl sulfonátu.

Na konci zkoušky se vzorky vysuší při 50 ± 5 °C. Povrch vzorků se očistí vlhkou látkou.

2.3.2 Odolnost vůči uhlovodíkům

Vnější povrch těchto tří vzorků se potom po dobu jedné minuty lehce otírá bavlněnou tkaninou napuštěnou směsí 70 objemových % n-heptanu a 30 objemových % toluenu a nechá se na vzduchu zaschnout.

2.3.3 Výsledky

Po výše uvedených dvou zkouškách, které se provedou postupně, nesmí střední hodnota změn v propustnosti

Δt = (T2 – T3)/T2 naměřených na těchto třech vzorcích metodou popsanou v dodatku 2 této přílohy překročit hodnotu 0,010

(Δtm < 0,010).

2.4 Odolnost vůči mechanickému narušení

2.4.1 Metoda mechanického narušení

Vnější povrch tří nových vzorků (rozptylových skel) se podrobí zkoušce rovnoměrného mechanického narušení postupem popsaným v dodatku 3 této přílohy.

2.4.2 Výsledky

Změny po této zkoušce:

v propustnosti	:	Δt = (T2 – T3)/T2
a v rozptylu	:	Δd = (T5 – T4)/T2

musí být změřeny postupem popsaným v dodatku 2, na ploše stanovené v bodě 2.2.4 výše. Pro střední hodnotu tří vzorků musí platit:

Δtm ≤ 0,100,

Δdm ≤ 0,050.

2.5 Zkouška přilnavosti případných povlaků

2.5.1 Příprava vzorku

Plocha o velikosti 20 mm × 20 mm se v oblasti povlaku rozřeže holicí čepelkou nebo jehlou na mřížku se čtvercovými okénky o velikosti přibližně 2 mm × 2 mm. Na čepelku, respektive jehlu se působí takovým tlakem, aby se prořízl alespoň tento povlak.

2.5.2 Popis zkoušky

Použije se lepicí páska o přilnavosti 2 N na cm šířky ± 20 %, měřeno za standardizovaných podmínek stanovených v dodatku 4 k této příloze. Tato lepicí páska, jejíž šířka musí být alespoň 25 mm, se přinejmenším 5 minut tiskne na povrch upravený podle bodu 2.5.1.

Konec lepicí pásky se potom zatíží tak, aby byla síla přilnavosti k danému povrchu vyrovnána silou kolmou k tomuto povrchu. V té chvíli se páska odtrhne rovnoměrnou rychlostí 1,5 m/s ± 0,2 m/s.

2.5.3 Výsledky

Mřížkovaná plocha nesmí být nijak výrazně poškozena. Přípustné je narušení na průsečících mezi čtverci nebo na hranách řezů, pokud velikost poškozené plochy nepřekračuje 15 % mřížkované plochy.

2.6 Zkoušky úplného světlometu s plastovým rozptylovým sklem

2.6.1 Odolnost povrchu rozptylového skla vůči mechanickému narušení

2.6.1.1 Zkoušky

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 1 se podrobí zkoušce popsané výše v bodě 2.4.1.

2.6.1.2 Výsledky

Výsledky fotometrických měření světlometu podle tohoto předpisu nesmí po zkoušce překročit o více než 30 % maximální hodnoty předepsané v bodech B 50 L a HV a nesmí být o více než 10 % pod minimálními hodnotami předepsanými v bodě 75 R (u světlometů určených pro levostranný provoz se jedná o body B 50 R, HV a 75 L).

2.6.2 Zkouška přilnavosti případného povlaku

Rozptylové sklo vzorku světlometu č. 2 se podrobí zkoušce popsané výše v bodě 2.5.

Dodatek 1

ČASOVÁ POSLOUPNOST SCHVALOVACÍCH ZKOUŠEK

A. Zkoušky plastových materiálů (rozptylová skla nebo vzorky materiálu dodané podle bodu 2.2.4 tohoto předpisu).

Vzorky

Zkoušky

Rozptylová skla nebo vzorky materiálu

Rozptylová skla

1.1	Omezená fotometrie (bod 2.1.2)

1.1.1

Změna teploty (bod 2.1.1)

1.2	Omezená fotometrie (bod 2.1.2)

1.2.1

Měření propustnosti

1.2.2

Měření rozptylu

1.3	Atmosférické vlivy (bod 2.2.1)

1.3.1

Měření propustnosti

1.4	Chemická činidla (bod 2.2.2)

1.4.1

Měření rozptylu

1.5	Čistící prostředky (bod 2.3.1)

1.6	Uhlovodíky (bod 2.3.2)

1.6.1

Měření propustnosti

1.7	Narušení (bod 2.4.1)

1.7.1

Měření propustnosti

1.7.2

Měření rozptylu

1.8	Přilnavost (bod 2.5)

1.9	Odolnost proti záření zdroje světla (bod 2.2.4)

B. Zkoušky úplných světlometů (dodaných podle bodu 2.2.3 tohoto předpisu)

Zkoušky

Úplný světlomet

Vzorek č.

2.1	Narušení (bod 2.6.1.1.1)

2.2	Fotometrie (bod 2.6.1.2)

2.3	Přilnavost (bod 2.6.2)

Dodatek 2

Metoda měření rozptylu a propustnosti světla

1. ZAŘÍZENÍ (viz obrázek)

Paprsek kolimátoru K s poloviční divergencí β/2 = 17,4 × 10–4 rd je omezen clonou DT s otvorem 6 mm, proti kterému je vzorek umístěn.

Rozptylová achromatická čočka L2, korigovaná na sférickou aberaci, spojuje clonu DT se snímačem R; průměr čočky L2 musí být takový, aby neclonil světlo rozptylované vzorkem v kuželu s polovičním vrcholovým úhlem β/2 = 14°.

Do ohniskové roviny obrazu čočky L2 se umístí prstencová clona DD o úhlech α/2 = 1° a αmax/2 = 12°.

Nepropustná středová část clony slouží k tomu, aby se vyloučilo světlo přicházející přímo ze zdroje světla. Musí být možno ji vyjmout ze světelného svazku takovým způsobem, aby se vrátila přesně do své výchozí polohy.

Vzdálenost L2 - DT a ohnisková vzdálenost F2 (1) čočky L2 se volí tak, aby obraz DT zcela pokrýval snímač R.

Přiřadíme-li počátečnímu dopadajícímu toku velikost 1 000 jednotek, musí být absolutní přesnost každého měření lepší než 1 jednotka.

2. MĚŘENÍ

Provádějí se tato měření:

Měření	Se vzorkem	Se středovoučástí DD	Představovaná veličina
T1	ne	ne	Počáteční dopadající tok světla
T2	ano (před zkouškou)	ne	Tok světla propuštěný novým materiálem v poli 24°
T3	ano (po zkoušce)	ne	Tok světla propuštěný zkoušeným materiálem v poli 24°
T4	ano (před zkouškou)	ano	Tok světla rozptylovaný novým materiálem
T5	ano (po zkoušce)	ano	Tok světla rozptylovaný zkoušeným materiálem

Obrázek 1

Optické zařízení pro měření odchylek rozptylu a propustnosti

(1) Pro čočku L2 se doporučuje ohnisková vzdálenost zhruba 80 mm.

Dodatek 3

METODA ZKOUŠENÍ POSTŘIKEM

1. Zkušební zařízení

1.1 Stříkací pistole

Stříkací pistole se osadí tryskou o průměru 1,3 mm umožňující dosahovat při pracovním tlaku 6,0 – 0 + 0,5 barů průtokové rychlosti 0,24 ± 0,02 l/min.

Za těchto provozních podmínek musí mít vzorek kužele vytvořený na povrchu, který je účinkům narušení vystaven na vzdálenost 380 ± 10 mm od trysky, průměr 170 ± 50 mm.

1.2 Zkušební směs

Zkušební směs sestává z:

křemenného písku tvrdosti 7 na Mohrově stupnici a velikosti zrna mezi 0 a 0,2 mm a s téměř běžným rozložením s hodnotou úhlového faktoru 1,8 až 2 a

vody o tvrdosti nepřesahující 205 g/m3, přičemž směs obsahuje 25 g písku na litr vody.

2. Zkouška

Vnější povrch rozptylového skla světlometů se jednou nebo několikrát vystaví pískovému proudu získanému tak, jak je uvedeno výše. Proud se směruje téměř kolmo na zkoušený povrch.

Narušení se zjišťuje pomocí jednoho nebo několika vzorků skla umístěných jako referenční do blízkosti zkoušených rozptylových skel. Směs se nastřikuje až do doby, kdy je změna v rozptylu světla vzorku nebo vzorků, měřená postupem podle dodatku 2, taková, že:

Formula

K ověření, že je celý zkoušený povrch narušen stejnoměrně, je možno použít několik referenčních vzorků.

Dodatek 4

ZKOUŠKA PŘILNAVOSTI LEPICÍ PÁSKY

1. ÚČEL

Touto metodou je za standardních podmínek možno stanovit lineární přilnavost lepící pásky ke skleněné desce.

2. PRINCIP

Měření síly potřebné k odlepení lepicí pásky od skleněné desky pod úhlem 90°.

3. DEFINOVANÉ ATMOSFÉRICKÉ PODMÍNKY

Podmínky okolního prostředí musí být: teplota: 23 °C ± 5 °C, relativní vlhkost: 65 ± 15 %

4. ZKOUŠENÉ VZORKY

Kotouč vzorku lepicí pásky se před zkouškou na 24 hodin uloží v určených atmosférických podmínkách (viz bod 3 výše).

Z každého kotouče se zkouší pět zkušebních pásků, každý o délce 400 mm. Před odběrem těchto zkušebních pásků se z kotouče odvinou a zlikvidují první tři obvody.

5. POSTUP

Zkouška se provádí za podmínek vnějšího prostředí stanovených v bodě 3.

Pět zkušebních pásků se odebere při odvíjení lepicí pásky v radiálním směru rychlostí zhruba 300 mm/s a během 15 sekund se nanesou takto:

páska se postupně nalepí na skleněnou desku, zlehka se prstem po délce uhladí bez nadměrného tlaku tak, aby mezi páskou a sklem nezůstávaly žádné vzduchové bublinky.

Soustava se v uvedených povětrnostních podmínkách ponechá 10 minut v klidu.

V rovině kolmé na osu zkušební pásky se od desky odlepí zhruba 25 mm zkušební pásky.

Deska se upevní a volný konec pásky se ohne o 90°. Působí se silou tak, aby čára mezi páskou a deskou byla na tuto sílu i na desku kolmá.

Táhne se tak, aby se páska odlepovala rychlostí 300 ± 30 mm/s, a zaznamenává se síla, která je k tomu zapotřebí.

6. VÝSLEDKY

Získaných pět hodnot se seřadí podle velikosti a za výsledek měření se považuje jejich medián. Tato hodnosta se vyjádří v newtonech na centimetr šířky pásky.

PŘÍLOHA 6

VZTAŽNÝ STŘED

Průměr = a

PŘÍLOHA 7

OZNAČOVÁNÍ NAPĚTÍ

Toto označení musí být umístěno na hlavním tělese každého světlometu, který obsahuje pouze výbojkové zdroje světla a napáječ, a dále na obou vnějších částech napáječe.

Napáječ (napáječe) je určen (jsou určeny) pro síť o napětí ** V.

Toto označení musí být umístěno na hlavním tělese každého světlometu, který obsahuje alespoň jeden výbojkový zdroj světla a napáječ.

Napáječ (napáječe) je určen (jsou určeny) pro síť o napětí ** V.

Žádná z žárovek a/nebo LED modulů, které obsahuje světlomet, není určena pro síť o napětí 24 V.

PŘÍLOHA 8

Minimální požadavky na postupy kontrol shodnosti výroby

1. VŠEOBECNĚ

1.1 Požadavky na shodnost jsou z mechanického a geometrického hlediska považovány za splněné, pokud rozdíly nepřekračují nevyhnutelnou míru výrobní odchylky v rámci požadavků tohoto předpisu.

1.2 Pokud jde o fotometrické parametry, shodnost hromadně vyráběných světlometů se nezpochybní, jestliže při zkoušení fotometrických parametrů náhodně vybraného světlometu, prováděném při napájecím napětí 13,5 V ± 0,1 V nebo případně jinak stanoveném napětí, a:

buď

vybaveného přemístitelným standardizovaným výbojkovým zdrojem světla podle bodu 6.1.3. Světelný tok tohoto výbojkového zdroje světla se přitom může lišit od referenčního světelného toku určeného předpisem č. 99. V tomto případě se osvětlení následně koriguje;

nebo

vybaveného sériově vyráběným výbojkovým zdrojem světla a sériovým napáječem. Světelný tok tohoto zdroje světla se přitom může lišit od nominálního světelného toku, vzhledem k tolerancím týkajícím se zdroje světla a napáječe, jak je uvedeno v předpise č. 99; podle toho může být měřené osvětlení opraveno o 20 % v příznivém směru,

1.2.1

se žádná hodnota osvětlení nepříznivě neodchyluje od hodnot předepsaných tímto předpisem o více než 20 %, je-li měřena a opravena podle bodu 1.2 výše. V bodech B 50 L (nebo R) a na přímce H/H2 (nebo H/H3/H4) a výše smí být maximální nepříznivá odchylka:

B 50 L (nebo R) (1)

0,20 luxu odpovídající 20 %,

0,30 luxu odpovídající 30 %,

na přímce H/H2 (nebo přímce H/H3/H4) a výše

0,30 luxu odpovídající 20 %,

0,45 luxu odpovídající 30 %,

1.2.2

nebo pokud

1.2.2.1

hodnoty stanovené v tomto předpise pro potkávací světlo jsou splněny v bodě HV (s tolerancí + 0,2 luxu) a nejméně v jednom bodě plochy ohraničené na měřící stěně (v 25 m) kružnicí o poloměru 15 cm okolo bodů B 50 L (nebo R) (1) (s tolerancí + 0,1 luxu), 75 R (nebo L), 50 V, 25 R1, 25 L2 a v segmentu I;

1.2.2.2

a jestliže u dálkového světla s bodem HV ležícím uvnitř isoluxy 0,75 Emax je pro fotometrické hodnoty v libovolném měřicím bodě podle bodu 6.3 tohoto předpisu dodržována tolerance + 20 % pro maximální hodnoty a – 20 % pro minimální hodnoty.

1.2.3

Jestliže výsledky výše popsaných zkoušek nesplňují požadavky, smí být zaměření světlometu změněno za předpokladu, že se osa světla nevychýlí podélně doprava nebo doleva o více než 0,5° a nahoru nebo dolů o více než 0,2°.

1.2.4

Jestliže výsledky výše popsaných zkoušek nesplňují požadavky, musí být zkoušky tohoto světlometu opakovány s použitím jiné standardní výbojky nebo jiného systému výbojkového zdroje světla a napáječe, přičemž sestava musí odpovídat výše uvedenému bodu 1.2.

1.3 S ohledem na ověřování změny svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla musí být dodržen následující postup:

jeden ze světlometů ze vzorku se zkouší postupem popsaným v bodě 2.1 přílohy 4 poté, co byl vystaven třikrát po sobě cyklu popsanému v bodě 2.2.2 přílohy 4.

Světlomet se považuje za vyhovující, nepřekročí-li veličina Δr (určená v bodech 2.1. a 2.2 přílohy 4 tohoto předpisu) hodnotu 1,5 mrad.

Pokud tato hodnota úhel 1,5 mrad překračuje, není však větší než 2,0 mrad, podrobí se zkoušce druhý světlomet, přičemž průměr absolutních hodnot zjištěných u obou vzorků nesmí překračovat hodnotu 1,5 mrad.

1.4 Je nutné dodržet barevné souřadnice.

1.5 Pokud však nemůže být svislé nastavení opakovaně uvedeno do požadované polohy v tolerancích uvedených v bodě 6.2.2.3 tohoto předpisu, je nutné vyzkoušet jeden vzorek postupem popsaným v bodech 2 a 3 přílohy 10.

2. MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA OVĚŘOVÁNÍ SHODNOSTI VÝROBCEM

U každého typu světlometu je držitel značky schválení povinen provádět v přiměřených intervalech přinejmenším následující zkoušky. Zkoušky se provádějí podle ustanovení tohoto předpisu.

Pokud některý vzorek prokazuje neshodnost, pokud jde o typ příslušné zkoušky, odeberou se a vyzkouší další vzorky. Výrobce přijme opatření k zajištění shodnosti dotčené výroby.

2.1 Povaha zkoušek

Zkoušky shodnosti se v tomto předpise týkají fotometrických charakteristik a ověřování změn svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla.

2.2 Metody používané při zkouškách

2.2.1

Zkoušky se zpravidla provádějí v souladu s metodami stanovenými v tomto předpise.

2.2.2

Při kterékoli zkoušce shodnosti prováděné výrobcem je možno se souhlasem příslušného orgánu odpovědného za schvalovací zkoušky použít rovnocenné metody. Výrobce musí prokázat, že použité metody jsou rovnocenné těm, které jsou stanoveny v tomto předpise.

2.2.3

Použití bodů 2.2.1 a 2.2.2 vyžaduje pravidelnou kalibraci zkušební aparatury a stanovení její korelace s měřeními prováděnými příslušným orgánem.

2.2.4

Ve všech případech jsou referenčními metodami metody stanovené tímto předpisem, a to zejména pro účely úředního ověřování a odběru vzorků.

2.3 Způsob odběru vzorků

Vzorky světlometů se vybírají náhodně z jednotné výrobní série. Jednotnou sérií se rozumí soubor světlometů téhož typu definovaných podle výrobních postupů výrobce.

Hodnocení musí obecně pokrývat sériovou výrobu z jednotlivých závodů. Výrobce však může pro tentýž typ spojit záznamy z více závodů, pokud se v těchto závodech uplatňuje stejný systém jakosti a řízení jakosti.

2.4 Měřené a zaznamenávané fotometrické parametry

Vybrané světlomety se podrobí fotometrickým měřením v bodech stanovených v tomto předpise. Odečítané hodnoty se v případě dálkových světel omezují na body Emax, HV (2), HL, HR (3) a v případě potkávacích světel na body B 50 L (nebo R) (4), HV, 50 V, 75 R (nebo L) a 25 L2 (nebo R2), (viz obrázek v příloze 3).

2.5 Kritéria přijatelnosti

Výrobce je odpovědný za statistický rozbor výsledků zkoušek a v součinnosti s příslušným orgánem za definici kritérií přijatelnosti svých výrobků tak, aby byly splněny specifikace pro ověřování shodnosti výrobků stanovené v bodě 9.1 tohoto předpisu.

Kritéria přijatelnosti musí být taková, aby s 95 % úrovní spolehlivosti byla minimální pravděpodobnost úspěšného absolvování namátkové kontroly podle přílohy 9 (první odběr vzorků) 0,95.

(1) Písmena v závorkách odpovídají světlometům určeným pro levostranný provoz.

(2) Pokud je dálkové světlo sloučené s potkávacím světlem, je HV pro dálkové světlo týmž měřicím bodem jako pro světlo potkávací.

(3) HL a HR: Body na přímce H-H, umístěné ve vzdálenosti 1,125 m nalevo, resp. napravo od bodu HV.

(4) Viz poznámka pod čarou 1.

PŘÍLOHA 9

MINIMÁLNÍ POŽADAVKY NA ODBĚR VZORKŮ INSPEKTOREM

1. OBECNĚ

1.1 Požadavky na shodnost se podle požadavků tohoto předpisu považují z mechanického a geometrického hlediska za splněné, pokud odchylky nepřekročí nevyhnutelné výrobní odchylky.

buď

vybaveného přemístitelným standardizovaným výbojkovým zdrojem světla podle bodu 6.1.3. Světelný tok tohoto výbojkového zdroje světla se přitom může lišit od vztažného světelného toku určeného předpisem č. 99. V tomto případě se osvětlení následně koriguje;

nebo

vybaveného sériově vyráběným výbojkovým zdrojem světla a sériovým napáječem, které jsou součástí výbavy. Světelný tok tohoto zdroje světla se přitom může lišit od nominálního světelného toku, vzhledem k tolerancím týkajícím se zdroje světla a napáječe, jak je uvedeno v předpise č. 99; podle toho může být měřené osvětlení opraveno o 20 % v příznivém směru,

1.2.1

se žádná naměřená hodnota nepříznivě neodchyluje od hodnot předepsaných tímto předpisem o více než 20 %.

Maximální odchylka v pásmu oslnění smí být:

B 50 L (nebo R) (1)

0,20 luxu odpovídající 20 %,

0,30 luxu odpovídající 30 %,

na přímce H/H2 (nebo přímce H/H3/H4) a výše

0,30 luxu odpovídající 20 %,

0,45 luxu odpovídající 30 %,

1.2.2

nebo pokud

1.2.2.1

hodnoty stanovené v tomto předpise pro potkávací světlo jsou splněny v HV (s tolerancí + 0,2 luxu) a nejméně v jednom bodě plochy ohraničené na měřící stěně (v 25 m) kružnicí o poloměru 15 cm okolo bodů B 50 L (nebo R) (1) (s tolerancí + 0,1 luxu), 75 R (nebo L), 50 V, 25 R1, 25 L2 a v segmentu I;

1.2.2.2

a jestliže u dálkového světla s HV ležícím uvnitř isoluxy 0,75 Emax je pro fotometrické hodnoty v libovolném měřicím bodě podle bodu 6.3 tohoto předpisu dodržována tolerance + 20 % pro maximální hodnoty a – 20 % pro minimální hodnoty. Referenční značka se nebere v úvahu.

1.2.3

1.2.4

1.3 S ohledem na ověřování změny svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla musí být dodržen následující postup:

jeden ze světlometů ze vzorku se zkouší postupem popsaným v bodě 2.1 přílohy 4 poté, co byl vystaven třikrát po sobě cyklu popsanému v bodě 2.2.2 přílohy 4.

Světlomet se považuje za vyhovující, nepřekročí-li veličina Dr (určená v bodech 2.1 a 2.2 přílohy 4 tohoto předpisu) hodnotu 1,5 mrad.

1.4 Je nutné dodržet barevné souřadnice.

2. PRVNÍ ODBĚR VZORKŮ

Při prvním odběru vzorků se náhodně vyberou čtyři světlomety. Vzorek prvních dvou světlometů se označí písmenem A, vzorek druhých dvou světlometů písmenem B.

2.1 Shodnost se nezpochybní

2.1.1

Po provedení postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy není shodnost sériově vyráběných světlometů zpochybněna, pokud jsou odchylky naměřených hodnot u světlometů v nepříznivém směru následující:

2.1.1.1

vzorek A

A1:	jeden světlomet	0 procent
A1:	jeden světlomet ne více než	20 procent
A2:	oba světlomety více než	0 procent
	ale ne více než	20 procent
	přejít k vzorku B

2.1.1.2

vzorek B

B1:

oba světlomety

0 procent

2.1.2

nebo jestliže u vzorku A jsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

2.2 Shodnost se zpochybní

2.2.1

Po provedení postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných světlometů zpochybní a na výrobci se bude požadovat, aby jeho výroba splňovala požadavky (přijetí nápravných opatření), jestliže odchylky měřených hodnot světlometů činí:

2.2.1.1

vzorek A

A3:	jeden světlomet ne více než	20 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
	ale ne více než	30 procent

2.2.1.2

vzorek B

B2:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 procent
	ale ne více než	20 procent
	jeden světlomet ne více než	20 procent
B3:	v případě A2
	jeden světlomet	0 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
	ale ne více než	30 procent

2.2.2

nebo jestliže u vzorku A nejsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

2.3 Odnětí schválení

Po provedení postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy se zpochybní shodnost a musí být uplatněn bod 10, pokud jsou odchylky naměřených hodnot u odrážečů v nepříznivém směru následující:

2.3.1

vzorek A

A4:	jeden světlomet ne více než	20 procent
A4:	jeden světlomet více než	30 procent
A5:	oba světlomety více než	20 procent

2.3.2

vzorek B

B4:	v případě A2
	jeden světlomet více než	0 procent
	ale ne více než	20 procent
	jeden světlomet více než	20 procent
B5:	v případě A2
B5:	oba světlomety více než	20 procent
B6:	v případě A2
	jeden světlomet	0 procent
	jeden světlomet více než	30 procent

2.3.3

nebo jestliže u vzorků A a B nejsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

3. OPAKOVANÝ ODBĚR VZORKŮ

V případech A3, B2 a B3 je do dvou měsíců po oznámení nutné odebrat třetí vzorek dvou světlometů C a čtvrtý vzorek dvou světlometů D ze zásob vyrobených po přijetí nápravných opatření.

3.1 Shodnost se nezpochybní

3.1.1

Po provedení postupu odběru vzorků podle obrázku 1 této přílohy se shodnost hromadně vyráběných světlometů nezpochybní, jestliže odchylky měřených hodnot světlometů činí:

3.1.1.1

vzorek C

C1:	jeden světlomet	0 procent
C1:	jeden světlomet ne více než	20 procent
C2:	oba světlomety více než	0 procent
	ale ne více než	20 procent
	přejít k souboru D

3.1.1.2

vzorek D

D1:	v případě C2
D1:	oba světlomety	0 procent

3.1.2

nebo jestliže u vzorku C jsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

3.2 Shodnost se zpochybní

3.2.1

3.2.1.1

vzorek D

D2:	v případě C2
	jeden světlomet více než	0 procent
	ale ne více než	20 procent
	jeden světlomet ne více než	20 procent

3.2.1.2

nebo jestliže u vzorku C nejsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

3.3 Odnětí schválení

Shodnost se zpochybní a musí být uplatněn bod 11, jestliže při postupu odběru vzorků podle obr. 1 této přílohy jsou odchylky měřených hodnot světlometů:

3.3.1

vzorek C

C3:	jeden světlomet ne více než	20 procent
C3:	jeden světlomet více než	20 procent
C4:	oba světlomety více než	20 procent

3.3.2

vzorek D

D3:	v případě C2
	jeden světlomet 0 nebo více než	0 procent
	jeden světlomet více než	20 procent

3.3.3

nebo jestliže u vzorků C a D nejsou splněny podmínky bodu 1.2.2.

4. ZMĚNA SVISLÉ POLOHY ČÁRY ROZHRANÍ

Pro ověření změny svislé polohy čáry rozhraní vlivem tepla se použije následující postup:

Jeden světlomet ze vzorku A odebraný postupem podle obr. 1 této přílohy musí být zkoušen postupem popsaným v bodě 2.1 přílohy 4 poté, co byl podroben třem po sobě jdoucím cyklům, popsaným v bodě 2.2.2 přílohy 4.

Světlomet se považuje za vyhovující, jestliže Dr nepřesahuje 1,5 mrad.

Pokud tato hodnota úhel 1,5 mrad překračuje, není však větší než 2,0 mrad, podrobí se zkoušce druhý světlomet ze vzorku A, přičemž průměr absolutních hodnot zjištěných u obou vzorků nesmí překračovat hodnotu 1,5 mrad.

Jestliže hodnota 1,5 mrad je u vzorku A překročena, podrobí se stejnému postupu dva světlomety vzorku B a hodnota Dr nesmí u žádného z nich překročit 1,5 mrad.

Obrázek 1

(1) Písmena v závorkách odpovídají světlometům určeným pro levostranný provoz.

PŘÍLOHA 10

Ověření „rozhraní“ u potkávacího světla světlometu za pomoci přístrojů

1. OBECNĚ

V případě, kde se použije bod 6.2.2.4 tohoto předpisu, se kvalita „rozhraní“ zkouší podle požadavků uvedených v bodě 2 níže a svislé a vodorovné nastavení světelného svazku za pomoci přístrojů se provede podle požadavků uvedených v bodě 3 níže.

Před provedením měření kvality „rozhraní“ a zaměřovacího postupu za pomoci přístrojů se požaduje předběžné optické zaměření podle bodů 6.2.2.1 a 6.2.2.2 tohoto předpisu.

2. MĚŘENÍ KVALITY „ROZHRANÍ“

Pro stanovení minimální ostrosti se provede měření svislým skenováním vodorovné části „rozhraní“ v úhlových krocích 0,05° v měřící vzdálenosti:

a)	10 m s detektorem o průměru přibližně 10 mm nebo

b)	25 m s detektorem o průměru přibližně 30 mm.

Vzdálenost měření, ve které se zkouška provedla, se musí zaznamenat v bodě 9 ve formuláři zprávy (viz příloha 1 tohoto předpisu)

Ke stanovení maximální ostrosti se musí měření provést svislým skenováním vodorovné části „rozhraní“ v úhlových krocích 0,05° výhradně v měřící vzdálenosti 25 m a s detektorem o průměru přibližně 30 mm.

Kvalita „rozhraní“ se považuje za přijatelnou, jestliže požadavkům bodů 2.1 až 2.3 níže vyhovuje nejméně jeden soubor měření.

2.1 Musí být viditelné pouze jedno „rozhraní“. (1)

2.2 Ostrost „rozhraní“

Činitel ostrosti G je určen svislým skenováním vodorovnou částí „rozhraní“ v poloze 2,5° od přímky V-V, kde:

G = (log Eβ – log E(β + 0.1°)), kde β = svislá poloha ve stupních.

Hodnota G nesmí být menší než 0,13 (minimální ostrost) a ne větší než 0,40 (maximální ostrost).

2.3 Linearita

Vodorovná část „rozhraní“, která slouží pro svislé nastavení, musí být mezi 1,5° a 3,5° od přímky V-V vodorovná (viz obrázek 1 níže).

a)	Inflexní body gradientu „rozhraní“ na svislých přímkách v bodech 1,5°, 2,5° a 3,5° jsou určeny rovnicí: (d2 (log E) / dβ2 = 0).

b)	Maximální svislá vzdálenost mezi stanovenými inflexními body nesmí překročit 0,2°.

3. SVISLÉ A VODOROVNÉ NASTAVENÍ

Jestliže „rozhraní“ splňuje požadavky kvality podle bodu 2 této přílohy, nastavení světelného svazku může být provedeno metodou za pomoci přístrojů.

Obrázek 1

Měření kvality „rozhraní“

3.1 Svislé seřízení

Pohybem směrem nahoru zpod čáry B (viz obr. 2 níže) se provede svislé skenování přes vodorovnou část „rozhraní“ pod úhlem 2,5° od přímky V-V. Inflexní bod (bod, kde d2 (log E) / dv2 = 0) je určen a umístěn na přímku B, která je umístěna jedno procento pod přímkou H-H.

3.2 Vodorovné nastavení

Žadatel musí určit jednu z následujících metod vodorovného nastavení:

Metoda „přímky 0,2 D“ (viz obr. 2 níže)

Poté, co byl světlomet svisle zaměřen, skenuje se jedna vodorovná přímka v poloze 0,2° D od 5° nalevo do 5° napravo. Maximální gradient „G“ stanovený pomocí vzorce G = (log Eβ – log E(β + 0.1°)), kde β je vodorovná poloha ve stupních, nesmí být menší než 0,08.

Inflexní bod zjištěný na přímce 0,2 D je třeba umístit na přímku A.

Obrázek 2

Svislé a vodorovné nastavení za pomoci přístrojů – metoda vodorovného skenování po přímce

Metoda „tří přímek“ (viz obr. 3 níže)

Poté, co byl světlomet svisle zaměřen, se skenují tři svislé přímky od 2° D do 2° U v bodech 1°R, 2°R a 3°R. Příslušné maximální gradienty „G“ jsou stanoveny pomocí vzorce:

G = (log Eβ – log E(β + 0.1°)),

kde β je svislá poloha vyjádřená ve stupních, která nesmí být nižší než 0,08. Inflexní body určené na třech čarách slouží k vytyčení přímky. Průsečík této přímky a přímky B určené během svislého zaměření se musí nacházet na přímce V.

Obrázek 3

Svislé a vodorovné nastavení za pomoci přístrojů – skenovací metoda tří přímek

(1) Tento bod může být změněn pokud je k dispozici objektivní zkušební postup.

PŘÍLOHA 11

Požadavky na LED moduly a světlomety obsahující LED moduly

1. VŠEOBECNÉ POŽADAVKY

1.1 Každý vzorek LED modulu předložený ke zkouškám musí splňovat příslušné specifikace tohoto předpisu, pokud je případně zkoušen s elektronickým ovladačem (ovladači) zdroje světla.

1.2 LED modul (moduly) musí být konstruován (konstruovány) tak, aby při běžném použití zůstal (zůstaly) v provozuschopném stavu. Nesmí navíc vykazovat žádnou konstrukční nebo výrobní chybu.

1.3 LED modul (moduly) musí být chráněn (chráněny) proti manipulaci.

1.4 Konstrukce vyměnitelného LED modulu (modulů) musí být taková, aby:

1.4.1

po vyjmutí a výměně modulu za jiný, který byl dodaný žadatelem a označený identifikačním kódem modulu zdroje světla, byly splněny fotometrické požadavky světlometu;

1.4.2

LED moduly s odlišnými identifikačními kódy modulu zdroje světla nebylo možné uvnitř stejného pouzdra světlometu vyměnit.

1.5 Elektronický ovladač (ovladače) zdroje světla může (mohou) být součástí LED modulu (modulů).

2. VÝROBA

2.1 LED diody v LED modulech musí být vybaveny vhodnými upevňovacími prvky.

2.2 Upevňovací prvky musí být pevné a stále zajištěné k LED diodám a k LED modulu.

3. ZKUŠEBNÍ PODMÍNKY

3.1 Použití

3.1.1 Všechny vzorky se zkouší dle bodu 4 níže;

3.1.2 Druhem zdroje světla v LED modulu musí být světlo emitující diody (LED), jak stanovuje předpis č. 48 v bodě 2.7.1, zvláště s ohledem na prvek viditelného vyzařování. Ostatní druhy zdrojů světla nejsou dovoleny.

3.2 Provozní podmínky

3.2.1 Provozní podmínky LED modulu

Všechny vzorky se zkouší za podmínek uvedených v odstavci 6.2.4.4 tohoto předpisu. Není-li stanoveno v této příloze jinak, LED moduly se zkouší uvnitř světlometu předloženého výrobcem.

3.2.2 Teplota okolí

Pro měření elektrických a fotometrických parametrů se světlomet provozuje v suchém a klidném prostředí při okolní teplotě 23°C ± 5°C.

3.3 Zahoření

Dle požadavku žadatele musí být LED modul v provozu 15 hodin a před začátkem zkoušky ochlazen na teplotu okolí, jak je stanovené tímto předpisem.

4. ZVLÁŠTNÍ POŽADAVKY A ZKOUŠKY

4.1 UV-záření

UV záření LED modulu musí být takové, že platí:

Formula

kde:

S(l)(jednotka: 1) je funkce spektrálního vážení;

km = 683 lm/W je maximální hodnota světelné účinnosti záření.

(Definice ostatních symbolů viz bod 4.1.1 přílohy 9 předpisu č. 112)

Tato hodnota se vyčíslí pomocí intervalů jednoho nanometru. UV-záření musí být váženo s ohledem na hodnoty uvedené v následující tabulce UV:

l	S(l)
250	0,430
255	0,520
260	0,650
265	0,810
270	1,000
275	0,960
280	0,880
285	0,770
290	0,640
295	0,540
300	0,300
305	0,060
310	0,015
315	0,003
320	0,001
325	0,00050
330	0,00041
335	0,00034
340	0,00028
345	0,00024
350	0,00020

355	0,00016
360	0,00013
365	0,00011
370	0,00009
375	0,000077
380	0,000064
385	0,000530
390	0,000044
395	0,000036
400	0,000030

Tabulka UV: Hodnoty dle příručky „Pokyny IRPA/INIRC k limitům expozice ultrafialovému záření“. Vybrané vlnové délky (v nanometrech) jsou reprezentativní; ostatní hodnoty by se měly interpolovat.

Zavřít

(EHK/OSN) č. 98Předpis Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů (EHK/OSN) č. 98 — Jednotná ustanovení pro schvalování světlometů motorových vozidel vybavených výbojkovými zdroji světla

Vyhledání konkrétního předpisu

Fulltextové vyhledávání