(EU) 2026/2359Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/2359 ze dne 7. října 2026, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a nařízení (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 (Text s významem pro EHP a pro Švýcarsko)

1.   Osoba, která jako zaměstnanec provozuje v členském státě činnost jménem zaměstnavatele, jenž zde běžně vykonává své činnosti, a která je tímto zaměstnavatelem vyslána do jiného členského státu, aby zde konala práci jménem tohoto zaměstnavatele, podléhá i nadále právním předpisům prvního členského státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba trvání takové práce 24 měsíců a nenahrazuje-li tato osoba jiného zaměstnance vyslaného podle tohoto odstavce nebo osobu samostatně výdělečně činnou uvedenou v odstavci 2.

2.   Na osobu, která obvykle vykonává samostatnou výdělečnou činnost v jednom členském státě a která odejde vykonávat podobnou činnost v jiném členském státě, se nadále vztahují právní předpisy prvního členského státu, nepřesahuje-li předpokládaná doba trvání takové činnosti 24 měsíců a nenahrazuje-li tato osoba jiného zaměstnance vyslaného podle odstavce 1 nebo osobu samostatně výdělečně činnou uvedenou v tomto odstavci.

3.   Pokud zaměstnanec uvedený v odstavci 1 nebo osoba samostatně výdělečně činná uvedená v odstavci 2 práci nebo činnost v tomto jiném členském státě nedokončí a nahradí je jiná osoba, vztahují se na tuto jinou osobu nadále právní předpisy členského státu, ze kterého byla vyslána nebo ve kterém obvykle vykonává činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, nepřesáhne-li celková doba, po kterou v tomto jiném členském státě vykonávají tuto práci nebo činnost všechny dotčené osoby, 24 měsíců a jsou-li splněny ostatní podmínky stanovené v odstavci 1 nebo 2.“

1.   Instituce členského státu, jež je podle právních předpisů, které uplatňuje, odpovědná za provádění srážek příspěvků na dávky v nemoci, dávky dlouhodobé péče, dávky v mateřství a rovnocenné otcovské dávky, může tyto srážky, vypočtené v souladu s platnými právními předpisy, vyžadovat a vymáhat jen v rozsahu, v jakém má náklady na tyto dávky podle článků 23 až 26 nést některá instituce uvedeného členského státu.

2.   Pokud je v případech uvedených v článku 25 získání dávek v nemoci, dávek dlouhodobé péče, dávek v mateřství a rovnocenných otcovských dávek podmíněno placením příspěvků nebo obdobných plateb podle právních předpisů členského státu, ve kterém dotčený důchodce bydlí, nelze tyto příspěvky vybírat z důvodu tohoto bydliště.“

1.   Správní komise vypracuje po konzultaci se sociálními partnery podrobný seznam dávek dlouhodobé péče, jež splňují kritéria stanovená v čl. 1 písm. vb), a u každé dávky uvede, zda se jedná o dávku věcnou, nebo peněžitou a zda je tato dávka poskytována osobě přijímající péči, nebo osobě tuto péči poskytující.

2.   Jestliže mají dávky dlouhodobé péče, na něž se vztahuje tato kapitola, rovněž povahu dávek koordinovaných podle jiné kapitoly hlavy III, může členský stát odchylně od odstavce 1 tohoto článku tyto dávky koordinovat v souladu s pravidly jiné kapitoly, pokud je celkový výsledek takové koordinace pro příjemce obecně přinejmenším stejně příznivý, jako kdyby byly dávky koordinovány jako dávky dlouhodobé péče podle této kapitoly, a za předpokladu, že tyto dávky jsou uvedeny v příloze XII, v níž je stanoveno, která kapitola hlavy III se použije.

3.   Článek 34 odst. 1 a 2 tohoto nařízení se vztahuje i na dávky uvedené v příloze XII.“

1.   Pokud má osoba pobírající peněžité dávky dlouhodobé péče od příslušného členského státu podle článku 21 nebo 29 rovněž nárok podle této kapitoly požadovat věcné dávky určené ke stejnému účelu od instituce členského státu bydliště nebo pobytu a tyto věcné dávky mají být uhrazeny institucí příslušného členského státu podle článku 35, použije se článek 10. Za tímto účelem se v případě, že dotčená osoba tyto věcné dávky obdrží, sníží výše peněžitých dávek poskytovaných příslušným členským státem o hodnotu těchto věcných dávek.

2.   Dva nebo více členských států nebo jejich příslušné orgány se mohou dohodnout na jiných nebo doplňkových opatřeních, která však nesmějí být pro dotčené osoby méně příznivá než zásady stanovené v odstavci 1.

3.   Pokud jsou peněžité dávky dlouhodobé péče poskytovány ve stejném období a na stejné děti podle právních předpisů více než jednoho členského státu, použijí se pravidla přednosti v případě souběhu stanovená v čl. 68 odst. 1.“

1.   S výjimkou zcela nezaměstnaných osob uvedených v čl. 65 odst. 2, 3 a 5 je uplatňování článků 6 a 60a členským státem poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti podmíněno tím, že dotčená osoba naposledy získala nepřerušenou dobu pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v délce nejméně jednoho měsíce v souladu s právními předpisy členského státu, podle nichž je o dávky žádáno.

2.   Pokud nezaměstnaná osoba nezískala nepřerušenou dobu pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v délce alespoň jednoho měsíce v souladu s právními předpisy členského státu uvedeného v odstavci 1, má tato osoba nárok na dávky v nezaměstnanosti v souladu s právními předpisy předchozího členského státu, v němž získala dobu pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, pokud tato doba trvala nepřerušeně alespoň jeden měsíc. Členský stát, který se stane příslušným podle tohoto odstavce, poskytne dávky v nezaměstnanosti v souladu se svými právními předpisy poté, co uplatní v nezbytném rozsahu články 6 a 60a, a v souladu s článkem 64a.

3.   Pokud nezaměstnaná osoba nezískala nepřerušenou dobu pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v délce alespoň jednoho měsíce v žádném z členských států uvedených v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku, stane se příslušným členský stát poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a ten poskytne dávky v nezaměstnanosti v souladu se svými právními předpisy poté, co v nezbytném rozsahu uplatní články 6 a 60a.

1.   Příslušná instituce členského státu, jehož právní předpisy stanoví výpočet dávek na základě výše předchozího platu nebo příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, přihlíží výlučně k platu nebo příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, který dotčená osoba obdržela v souvislosti se svým posledním zaměstnáním nebo samostatnou výdělečnou činností podle uvedených právních předpisů.

2.   Odstavec 1 se použije také v případech, kdy právní předpisy používané příslušnou institucí stanoví zvláštní referenční období pro určení platu nebo příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, jež slouží jako základ pro výpočet dávek, a kdy se na dotčenou osobu po celé toto období nebo jeho část vztahovaly právní předpisy jiného členského státu.

3.   Odchylně od odstavců 1 a 2 tohoto článku přihlíží instituce členského státu, v němž má daná osoba bydliště, pokud jde o nezaměstnané osoby, na které se použije čl. 65 odst. 2 první a druhý pododstavec, za podmínek a omezení stanovených v právních předpisech, jež tato instituce uplatňuje, k platu nebo příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, který dotčená osoba získala v členském státě, jehož právní předpisy se na ni vztahovaly během jejího posledního zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, v souladu s prováděcím nařízením.

1.   V situaci uvedené v čl. 61 odst. 2 poskytne členský stát, který se stane příslušným, dávky v nezaměstnanosti v souladu se svými právními předpisy po dobu stanovenou v čl. 64 odst. 1 písm. c), je-li nezaměstnaná osoba k dispozici službám zaměstnanosti členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti a splňuje-li podmínky stanovené podle právních předpisů tohoto členského státu. Registrace u služeb zaměstnanosti členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti má stejný účinek jako registrace u služeb zaměstnanosti příslušného členského státu. Ustanovení čl. 64 odst. 2, 3 a 4 se použijí obdobně.

2.   Pokud se chce nezaměstnaná osoba uvedená v odstavci 1 ucházet o práci v jiném členském státě než v členském státě příslušném pro poskytování dávek v nezaměstnanosti nebo členském státě poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, použije se obdobně článek 64. Pro tyto účely se má za to, že čl. 64 odst. 1 písm. a) odkazuje na služby zaměstnanosti členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti.“

1.   Osoba, která je zcela, částečně nebo přerušovaně nezaměstnaná a která měla během svého posledního zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti bydliště v jiném než příslušném členském státě, musí být k dispozici službám zaměstnanosti v příslušném členském státě nebo případně, v případě částečně nebo přerušovaně nezaměstnaných osob, musí být k dispozici svému zaměstnavateli.

Taková osoba pobírá dávky podle právních předpisů příslušného členského státu, jako by měla bydliště v tomto členském státě, a vztahují se na ni práva a povinnosti stanovené v jeho právních předpisech. Tyto dávky poskytuje instituce příslušného členského státu.

2.   Odchylně od odstavce 1 musí být zcela nezaměstnaná osoba k dispozici službám zaměstnanosti v členském státě bydliště pokud:

Zcela nezaměstnaná osoba uvedená v prvním pododstavci pobírá dávky podle právních předpisů členského státu bydliště, jako by získala všechny doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti podle právních předpisů tohoto členského státu. Tyto dávky poskytuje instituce členského státu bydliště.

Zcela nezaměstnaná osoba uvedená v tomto odstavci, která by měla nárok na dávky v nezaměstnanosti výhradně podle vnitrostátních předpisů příslušného členského státu bez uplatnění článku 6 tohoto nařízení, může být případně k dispozici službám zaměstnanosti v tomto členském státě a pobírat dávky podle právních předpisů tohoto členského státu, jako by v něm měla bydliště.

3.   Odstavec 2 tohoto článku se nepoužije na zcela nezaměstnanou osobu, která během své poslední činnosti, jež předcházela její nezaměstnanosti, získala doby pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná nebo doby samostatné výdělečné činnosti uznané pro účely nároku na dávky v nezaměstnanosti v jiném členském státě než v členském státě svého bydliště a jejíž členský stát bydliště učinil oznámení podle článku 9, uvádějící, že se systém dávek v nezaměstnanosti tohoto členského státu na žádnou kategorii osob samostatně výdělečně činných nevztahuje.

4.   Pokud zcela nezaměstnaná osoba uvedená v odstavci 1, odst. 2 třetím pododstavci nebo v odstavci 3 tohoto článku nechce být nebo nechce zůstat k dispozici službám zaměstnanosti v příslušném členském státě, u nichž se zapsala do evidence, a rozhodne se ucházet o práci v členském státě bydliště, použije se obdobně článek 64, s výjimkou čl. 64 odst. 1 písm. a).

5.   Pokud se zcela nezaměstnaná osoba uvedená v odstavci 4 rozhodne ucházet o práci v členském státě bydliště a dříve získala doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti podle právních předpisů tohoto členského státu, sečtené s dobami získanými v členském státě poslední činnosti a v jiných členských státech jiné předchozí činnosti, může po skončení doby, po kterou pobírá dávky v nezaměstnanosti od instituce příslušného členského státu podle odstavce 4, žádat o dávky v nezaměstnanosti podle právních předpisů členského státu bydliště, jako by získala všechny doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti v tomto členském státě. Příslušná instituce členského státu bydliště poskytuje dávky v nezaměstnanosti v souladu s právními předpisy tohoto členského státu. Doba, po kterou nezaměstnaná osoba pobírala dávky podle právních předpisů příslušného členského státu, se odečte od odpovídající doby nároku na dávky podle právních předpisů členského státu bydliště.

6.   Zcela nezaměstnaná osoba uvedená v tomto článku může vedle toho, že je k dispozici službám zaměstnanosti členského státu, který poskytuje dávky podle odstavce 1 nebo 2, být rovněž k dispozici službám zaměstnanosti příslušného členského státu nebo členského státu bydliště.“

1.   Rodinné dávky podle čl. 68 odst. 2a písm. a) tohoto nařízení, které jsou uvedeny na seznamu v příloze XIII části I tohoto nařízení, se přiznávají podle právních předpisů příslušného členského státu výhradně osobě podléhající těmto právním předpisům. Na tyto dávky neexistuje žádný odvozený nárok. Článek 68a tohoto nařízení se na takové dávky nevztahuje a ani příslušná instituce není povinna vzít v úvahu žádost předloženou druhým rodičem, opatrovníkem nebo institucí jednající jako opatrovník dítěte nebo dětí podle čl. 60 odst. 1 prováděcího nařízení.

2.   Odchylně od čl. 68 odst. 2 může členský stát v případech souběhu nároků vycházejících z kolidujících právních předpisů přiznat příjemci rodinnou dávku uvedenou v odstavci 1 tohoto článku v plné výši, bez ohledu na výši částky stanovenou v prvním právním předpisu. Členské státy, které takovou odchylku uplatňují, jsou uvedeny v příloze XIII části 2 s odkazem na konkrétní rodinnou dávku, na niž se výjimka vztahuje.“

1.   Příslušné orgány v souladu se svými vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi zajistí, aby jejich příslušné instituce byly informovány o veškerých právních a jiných předpisech, včetně rozhodnutí správní komise, v oblastech a za podmínek stanovených tímto nařízením a prováděcím nařízením a aby je uplatňovaly.

2.   S cílem zajistit, aby byly správně určeny použitelné právní předpisy, podporují příslušné orgány ve svých členských státech podle potřeby spolupráci mezi svými institucemi a dalšími relevantními subjekty, jako jsou orgány inspekce práce.“

1.   Podle ustanovení uvedených v čl. 91 třetím pododstavci tohoto nařízení nebo v čl. 97 druhém pododstavci prováděcího nařízení se před příslušnými daty použitelnosti uvedenými v daných nařízeních nezískají žádné nároky.

2.   Pro stanovení nároků získaných podle čl. 91 třetího, čtvrtého a pátého pododstavce tohoto nařízení a čl. 97 druhého, třetího a čtvrtého pododstavce prováděcího nařízení bere dotčený členský stát v úvahu veškeré doby pojištění a případné doby zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení získané podle právních předpisů členského státu před příslušnými daty použitelnosti uvedenými ve zmíněných článcích.

3.   S výhradou odstavce 1 tohoto článku mohou být nároky získány podle ustanovení uvedených v čl. 91 třetím pododstavci tohoto nařízení a v čl. 97 druhém pododstavci prováděcího nařízení, i když se vztahují na situace, které nastaly před datem jejich použitelnosti v dotčeném členském státě.

4.   Pokud se v souladu s hlavou II tohoto nařízení vztahují na určitou osobu právní předpisy jiného členského státu než toho, jehož právní předpisy se na ni vztahovaly před 2. listopadem 2028, použijí se právní předpisy použitelné před tímto datem po přechodné období trvající tak dlouho, dokud se příslušná situace nezmění. Toto přechodné období však skončí nejpozději dnem 2. listopadem 2036.

Dotčená osoba může požádat, aby se na ni dané přechodné období přestalo vztahovat. Tato žádost se podává instituci, kterou určí příslušný orgán členského státu bydliště. Žádosti podané dne 2. lednem 2029 nebo před tímto dnem se považují za podané dne 2. listopadu 2028. Žádosti podané po 2. lednu 2029 se považují za podané prvním dnem měsíce následujícího po datu jejich podání.

Tento odstavec se nepoužije na článek 12. Článek 12 ve znění platném před 1. listopadem 2026 se nadále použije na zaměstnané osoby vyslané do jiného členského státu nebo na osoby samostatně výdělečně činné vykonávající podobnou činnost v jiném členském státě před 2. listopadem 2028.

5.   Na dávky dlouhodobé péče, o něž bylo požádáno před 1. listopadem 2026, se nadále použije hlava III kapitola 1 ve znění platném před 2. listopadem 2028.

6.   Hlava III kapitola 6 ve znění platném před 1. listopadem 2026 se nadále použije na dávky v nezaměstnanosti, pro které byly žádosti podány před příslušným datem použitelnosti stanoveným v čl. 91 třetím, čtvrtém a pátém pododstavci.

7.   Na rodinné dávky na děti narozené před 1. listopadem 2026 se nadále použije hlava III kapitola 8 ve znění platném před 2. listopadem 2028.“

1.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2.   Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 88 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 1. listopadu 2026.

3.   Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 88 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm uveden. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4.   Před přijetím aktu v přenesené pravomoci vede Komise konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5.   Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6.   Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 88 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

1.   Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení v hlavy II tohoto nařízení a příslušných postupů stanovených v prováděcím nařízení přijme Komise prováděcí akty s cílem stanovit postup, případně včetně lhůt, který je třeba dodržet. Těmito prováděcími akty se stanoví standardní postupy pro:

2.   Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 88c odst. 2.

1.   Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2.   Odkazuje-li se na tento článek, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

1.   Pokud osoba vykonává podle článku 12 základního nařízení svou činnost v jiném členském státě, než je stát příslušný podle hlavy II základního nařízení, informuje o tom odpovídajícím způsobem před zahájením činnosti zaměstnavatel, nebo v případě osoby, která nevykonává činnost jakožto zaměstnanec, tato osoba sama příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se na ni použijí, a požádá o potvrzení uvedené v čl. 19 odst. 2 prováděcího nařízení.

1a.   Po obdržení žádosti uvedené v odstavci 1 vydá příslušná instituce potvrzení týkající se právních předpisů použitelných na dotyčnou osobu. Nevydá-li příslušná instituce toto potvrzení okamžitě, vydá automatické potvrzení o přijetí žádosti, které představuje doklad o tom, že příslušná instituce byla informována v souladu s odstavcem 1. Příslušná instituce neprodleně zpřístupní instituci určené příslušným orgánem členského státu, v němž je činnost vykonávána, informace o právních předpisech použitelných na dotyčnou osobu, nebo pokud tyto informace dosud nejsou k dispozici, informace týkající se potvrzení o přijetí.

1b.   Odstavce 1 a 1a se nepoužijí na pracovní cesty.

Odstavce 1 a 1a se dále nepoužijí na činnosti, jejichž celková doba trvání během 30 po sobě jdoucích dnů nepřesáhne tři po sobě jdoucí dny práce, s výjimkou činností v odvětví stavebnictví vymezených v příloze 6.

1c.   V situacích, na něž se vztahuje článek 12 základního nařízení, kdy nebylo potvrzení uvedené v čl. 19 odst. 2 prováděcího nařízení vydáno, předloží zaměstnavatel, nebo v případě osoby samostatně výdělečně činné, tato osoba sama na žádost příslušné instituce členského státu, ve kterém je činnost vykonávána, buď potvrzení o přijetí uvedené v odstavci 1a tohoto článku, nebo doklad o tom, že se na činnost vztahuje výjimka uvedená v odstavci 1b tohoto článku.

Zaměstnavatelé jsou i nadále odpovědní za poskytnutí nezbytných dokladů důkazů a za poskytování příslušných podpůrných dokumentů za tímto účelem osobám, které vykonávají činnost jako zaměstnaná osoba v jiném členském státě. Tyto doklady mohou být vydány v papírové nebo elektronické podobě.

1d.   Má-li příslušná instituce členského státu, v němž je činnost vykonávána, pochybnosti o informacích poskytnutých zaměstnavatelem nebo dotyčnou osobou, o platnosti dokumentu nebo podpůrných dokladů nebo o správnosti skutečností, na nichž je dokument založen, může požádat příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy jsou použitelné, o poskytnutí dalších informací. Použijí se článek 19a a čl. 20 odst. 3 až 4.

2.   Pokud osoba, na niž se vztahuje čl. 11 odst. 3 písm. b) nebo d) základního nařízení, vykonává svou činnost v jiném členském státě, než je příslušný členský stát, informuje o tom zaměstnavatel, nebo v případě osoby, která nevykonává činnost jakožto zaměstnanec, tato osoba sama odpovídajícím způsobem příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se na ni použijí, a to pokud možno před začátkem výkonu činnosti. Informace o právních předpisech použitelných na dotčenou osobu tato instituce neprodleně zpřístupní dotčené osobě a instituci určené příslušným orgánem členského státu, v němž je činnost vykonávána. Odstavec 1b tohoto článku se použije obdobně.

3.   Zaměstnavatel ve smyslu čl. 11 odst. 4 základního nařízení, jehož zaměstnanec vykonává práci na palubě plavidla plujícího pod vlajkou jiného členského státu, informuje o této činnosti odpovídajícím způsobem příslušnou instituci členského státu, jehož právní předpisy se na ni podle čl. 11 odst. 4 druhé věty základního nařízení použijí, a to pokud možno předem. Informace o právních předpisech použitelných na dotčenou osobu podle čl. 11 odst. 4 základního nařízení tato instituce neprodleně zpřístupní instituci určené příslušnými orgány členského státu, pod jehož vlajkou pluje plavidlo, na kterém dotčený zaměstnanec vykonává svou činnost.“

1.   Bez ohledu na článek 5 se v případě pochybností o platnosti dokumentu prokazujícího situaci osoby pro účely použitelných právních předpisů nebo o správnosti skutečností, na nichž se dokument zakládá, obrátí instituce členského státu, která dokument obdrží, na instituci, jež dokument vydala, a požádá ji o nezbytná vyjasnění a případně o zrušení nebo opravu dokumentu. Dožadující instituce svou žádost odůvodní a předloží relevantní podpůrné doklady, na kterých se žádost zakládá.

2.   Po obdržení takové žádosti zváží vydávající instituce znovu důvody pro vydání dokumentu, a pokud je odhalena chyba, tento dokument do 30 pracovních dnů od obdržení žádosti zruší nebo opraví. Zrušení nebo oprava mají zpětný účinek. Existuje-li však riziko nepřiměřeného dopadu, zejména riziko ztráty postavení jako pojištěné osoby během celého příslušného období nebo jeho části ve všech dotčených členských státech, zváží členské státy použití článku 16 základního nařízení. Pokud má vydávající instituce na základě dostupných důkazů za to, že není pochyb o tom, že se žadatel o dokument dopustil podvodu, neprodleně a se zpětným účinkem tento dokument zruší nebo opraví.

3.   Pokud vydávající instituce poté, co znovu zvážila důvody pro vydání dokumentu, žádnou chybu neodhalí, předá dožadující instituci do 30 pracovních dnů od obdržení žádosti veškeré dostupné důkazy. V naléhavých případech, kdy jsou důvody naléhavosti v žádosti jasně uvedeny a podloženy, musí být důkazy předány do deseti pracovních dnů od obdržení žádosti, a to včetně toho, kdy vydávající instituce ještě nedokončila opětovné zvážení podle odstavce 2.

4.   Má-li dožadující instituce i po obdržení dostupných dokladů nadále pochybnosti o platnosti dokumentu, správnosti skutečností, na nichž se údaje v něm obsažené zakládají, nebo správnosti informací, na jejichž základě byl dokument vydán, může předložit příslušné důkazy a podat vydávající instituci další žádost o vysvětlení a případně o zrušení nebo opravu tohoto dokumentu v souladu s postupem a lhůtami stanovenými v tomto článku.

5.   Pokud pochybnosti přijímající instituce přetrvávají a není-li mezi dotčenými institucemi dosaženo dohody, použije se čl. 5 odst. 5.“

1.   V situaci uvedené v čl. 61 odst. 2 základního nařízení se nezaměstnaná osoba zapíše do evidence uchazečů o zaměstnání, kterou vedou služby zaměstnanosti v členském státě poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, a podá instituci tohoto členského státu žádost o dávky. Je-li žádost podána instituci členského státu uvedené v čl. 61 odst. 2 základního nařízení, tato instituce žádost neprodleně postoupí za účelem zpracování příslušné instituci členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. Datum předložení původní žádosti platí pro všechny dotčené instituce.

2.   Je-li po zpracování žádosti institucí členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti určeno, že nezaměstnaná osoba nesplňuje podmínky pro sčítání dob pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti podle čl. 61 odst. 1 základního nařízení, a je-li z informací dostupných této instituci zjevné, že nezaměstnaná osoba získala dobu nezbytnou pro nárok na dávky podle čl. 61 odst. 2 základního nařízení, neprodleně zašle dokument instituci členského státu uvedené ve zmíněném ustanovení. Není-li zřejmé, že nezaměstnaná osoba získala dobu nezbytnou pro nárok na dávky podle čl. 61 odst. 2 základního nařízení, obrátí se instituce členského státu poslední doby pojištění, zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti před odesláním dokumentu na instituci uvedenou ve zmíněném ustanovení s cílem určit, zda byla doba v něm uvedená v tomto členském státě získána.

3.   Dokument uvedený v odstavci 2 obsahuje nezbytné informace o situaci nezaměstnané osoby. Formát a obsah tohoto dokumentu stanoví správní komise.“

1.   Příslušné orgány nebo příslušné instituce dvou nebo více členských států navzájem spolupracují a mohou se dohodnout na zvláštních postupech a lhůtách týkajících se sledování vývoje situace nezaměstnaných osob a na dalších opatřeních usnadňujících hledání zaměstnání nezaměstnaným osobám, které mají bydliště v jiném než příslušném členském státě.

2.   Dotčené členské státy zajistí, aby nezaměstnané osoby uvedené v článku 65 základního nařízení měly na jejich území přístup k Evropské síti služeb zaměstnanosti (EURES) a k podpůrným službám v přeshraničních regionech, jsou-li k dispozici, v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/589 (*19).

1.   Částka průměrných ročních nákladů na osobu v každé věkové skupině pro stanovený rok se oznamuje účetní komisi nejpozději do konce druhého roku následujícího po daném roce.

2.   Průměrné roční náklady oznámené podle odstavce 1 se po schválení správní komisí každý rok zveřejňují v Úředním věstníku Evropské unie.

3.   Pokud členský stát není schopen oznámit průměrné roční náklady za stanovený rok před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1, musí v téže lhůtě požádat o povolení správní komise a účetní komise, aby mohl použít své průměrné roční náklady zveřejněné v Úředním věstníku Evropské unie za rok předcházející stanovenému roku, pro který nebylo učiněno oznámení. Při žádosti o takové povolení členský stát vysvětlí důvody, proč pro daný rok nemůže roční průměrné náklady oznámit. Pokud správní komise poté, co zohlednila stanovisko účetní komise, žádost členského státu schválí, průměrné roční náklady za rok předcházející stanovenému roku, pro který nebylo učiněno oznámení, se znovu zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

4.   Povolení uvedené v odstavci 3 se neuděluje ve dvou po sobě jdoucích letech.“

1.   V případě zpětné změny použitelných právních předpisů, včetně situací uvedených v čl. 6 odst. 4 a 5 prováděcího nařízení, i v jiných případech, kdy instituce, která nebyla příslušná, neoprávněně vyplatila nebo poskytla dávky nebo neoprávněně obdržela odvody, provede tato instituce vyúčtování vyplacené nebo obdržené částky a zašle je instituci, která byla určena za příslušnou, za účelem jejich úhrady, a to do šesti měsíců od okamžiku, kdy byla stanovena změna použitelných právních předpisů nebo kdy byla instituce určena za příslušnou k poskytování dávek nebo obdržení odvodů.

2.   Věcné dávky hradí instituce, která byla určena za příslušnou v souladu s články 66, 67 a 68 prováděcího nařízení.

3.   Instituce, která byla určena za příslušnou k výplatě peněžitých dávek, odečte částku, kterou musí nahradit instituci, jež nebyla příslušnou nebo byla jen prozatímně příslušnou, od doplatku odpovídajících dávek, který má dotčené osobě ještě vyplatit, a neprodleně poukáže odečtenou částku posledně jmenované instituci.

Pokud částka neoprávněně vyplacených dávek přesáhne výši doplatku, jejž má uhradit instituce, která byla určena za příslušnou, či pokud žádný doplatek neexistuje, odečte instituce, která byla určena za příslušnou, tuto částku, za podmínek a v mezích v jí uplatňovaných právních předpisech, od průběžných plateb a neprodleně poukáže odečtenou částku instituci, která neoprávněně vyplatila peněžité dávky, za účelem jejich náhrady.

4.   Instituce, která neoprávněně obdržela odvody od fyzické či právnické osoby, vrátí dané částky osobám, jež je zaplatily, až poté, co se u instituce, která byla určena za příslušnou, přesvědčí o daných částkách.

Na žádost instituce, která byla určena za příslušnou, již je třeba podat nejpozději tři měsíce poté, co tato instituce obdržela vyúčtování vyplacené nebo obdržené částky, jí instituce, která neoprávněně obdržela odvody, tyto odvody poukáže za účelem vypořádání situace ohledně odvodů, které fyzická či právnická osoba dluží instituci, která byla pro stejné období určena za příslušnou. Poukázané odvody se považují za zaplacené instituci, která byla určena jako příslušná se zpětnou působností.

Pokud částka neoprávněně obdržených odvodů přesáhne částku, kterou fyzická či právnická osoba dluží instituci, jež byla určena za příslušnou, vrátí instituce, která neoprávněně obdržela tyto odvody, příslušný přeplatek, vypočítaný v souladu s vnitrostátním právem, dotčené fyzické či právnické osobě.

5.   Existence lhůt v rámci vnitrostátních právních předpisů není platným důvodem pro zamítnutí vyrovnání pohledávek mezi institucemi podle tohoto článku.

6.   V případě postupu stanoveného v čl. 5 odst. 5 nebo v čl. 6 odst. 3 prováděcího nařízení se tento článek nevztahuje na pohledávky, jež vznikly více než 36 měsíců před dnem, kdy byl postup zahájen.

7.   Dva nebo více členských států se mohou dohodnout na zvláštních ustanoveních a postupech, které se liší od těch, jež jsou uvedeny v odstavcích 1 až 6 tohoto článku, a mohou ve vztahu k věcným dávkám použít čl. 35 odst. 3 základního nařízení, pokud tato ustanovení a postupy nejsou v neprospěch dotčených osob.

8.   Správní komise stanoví podrobná prováděcí pravidla k tomuto článku.“

1.   Na žádost dožadujícího subjektu dožádaný subjekt v souladu s právními předpisy platnými pro oznamování obdobných nástrojů nebo rozhodnutí v jeho členském státě oznámí příjemci veškeré nástroje a rozhodnutí, včetně soudních, které pocházejí z členského státu dožadujícího subjektu a které se týkají pohledávky nebo jejího vymáhání.

2.   K žádosti o oznámení je připojen standardní formulář obsahující alespoň následující informace a nástroje nebo rozhodnutí, které mají být oznámeny:

3.   Dožádaný subjekt neprodleně uvědomí dožadující subjekt o úkonech učiněných v souvislosti s jeho žádostí o oznámení, a zejména o datu předání rozhodnutí nebo nástroje příjemci.

4.   Dožadující subjekt předloží žádost o oznámení podle tohoto článku pouze v případě, že nemůže učinit oznámení podle pravidel pro oznámení daného dokumentu ve svém členském státě, nebo v případě, že by z takového oznámení vyplývaly nepřiměřené obtíže.

5.   Dožádaný subjekt zajistí, aby bylo oznámení v členském státě dožádaného subjektu učiněno v souladu s vnitrostátními právními a správními předpisy platnými v členském státě dožádaného subjektu.

6.   Odstavcem 5 není dotčen jiný způsob oznámení orgánem v členském státě dožadujícího subjektu v souladu s předpisy platnými v tomto členském státě. Orgán v členském státě dožadujícího subjektu může jakýkoli dokument oznámit přímo doporučeným dopisem nebo elektronicky osobě, která se nachází na území jiného členského státu.“

1.   Jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožádaného subjektu odráží věcný obsah původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky a je jediným základem pro opatření k vymáhání pohledávky a předběžná opatření přijímaná v členském státě dožádaného subjektu. Nepodléhá žádnému úkonu uznání, doplnění nebo nahrazení v tomto členském státě.

2.   Jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky obsahuje:

1.   Pohledávky se vymáhají v měně členského státu dožádaného subjektu. S výhradou čl. 85 odst. 1a dožádaný subjekt poukáže dožadujícímu subjektu celou částku pohledávky, kterou vymůže.

Při poukazování částky pohledávky dožadujícímu subjektu poskytne dožádaný subjekt rovněž relevantní informace týkající se identifikace dotčené fyzické nebo právnické podle čl. 79 odst. 2 prováděcího nařízení.

2.   Dožádaný subjekt může, umožňují-li to právní a správní předpisy platné v jeho členském státě, poskytnout dlužníkovi lhůtu k zaplacení nebo mu povolit placení ve splátkách. Úroky, které dožádaný subjekt vybere na základě takového odložení platby, se rovněž poukáží dožadujícímu subjektu. Dožádaný subjekt následně uvědomí dožadující subjekt o každém takovém rozhodnutí.

Ode dne obdržení žádosti o vymáhání pohledávky účtuje dožádaný subjekt úroky z prodlení podle právních a správních předpisů platných v členském státě dožádaného subjektu.

1.   Jestliže zúčastněná strana v průběhu řízení o vymáhání napadne pohledávku, původní doklad o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožadujícího subjektu nebo jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožádaného subjektu nebo platnost oznámení učiněného orgánem v členském státě dožadujícího subjektu, podá tato zúčastněná strana žalobu k příslušnému orgánu členského státu dožadujícího subjektu, v souladu s právními předpisy platnými v tomto členském státě. Dožadující subjekt o podání žaloby neprodleně uvědomí dožádaný subjekt. O podání žaloby může dožádaný subjekt rovněž uvědomit zúčastněná strana.

2.   Jakmile dožádaný subjekt obdrží od dožadujícího subjektu nebo od zúčastněné strany oznámení nebo informaci podle odstavce 1, přeruší řízení o vymáhání pohledávky až do rozhodnutí příslušného orgánu v této věci, pokud dožadující subjekt nepodá žádost o vymáhání pohledávky v souladu s druhým pododstavcem tohoto odstavce. Aniž je dotčen článek 84 prováděcího nařízení, může dožádaný subjekt přijmout předběžná opatření k zajištění úhrady pohledávky, pokud to právní předpisy platné v jeho členském státě u obdobných pohledávek umožňují.

Bez ohledu na první pododstavec může dožadující subjekt v souladu s právními a správními předpisy platnými v jeho členském státě podat dožádanému subjektu odůvodněnou žádost o vymáhání napadené pohledávky, pokud to umožňují příslušné právní a správní předpisy platné v členském státě dožádaného subjektu. Jestliže výsledek napadení posléze vyzní ve prospěch dlužníka, je dožadující subjekt povinen vrátit všechny vymožené částky a poskytnout všechny náležející náhrady podle právních předpisů platných v členském státě dožádaného subjektu.

3.   Jsou-li napadena opatření k vymáhání pohledávky, jež byla přijata v členském státě dožádaného subjektu, nebo platnost oznámení, jež učinil orgán dožádaného subjektu, podává se žaloba k příslušnému orgánu tohoto členského státu v souladu s jeho právními předpisy.

1.   Dožadující subjekt neprodleně vyrozumí dožádaný subjekt o případné následné změně své žádosti o vymáhání pohledávky nebo o jejím zpětvzetí a uvede důvody takové změny nebo zpětvzetí.

2.   Je-li změna žádosti založena na rozhodnutí příslušného orgánu uvedeného v čl. 81 odst. 1, zašle dožadující subjekt toto rozhodnutí dožádanému subjektu spolu s revidovaným jednotným dokladem o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožádaného subjektu. Dožádaný subjekt přistoupí na základě revidovaného dokladu k dalším opatřením k vymáhání pohledávky.

V opatřeních k vymáhání pohledávky nebo v předběžných opatřeních, která již byla v členském státě dožádaného subjektu přijata na základě původního jednotného dokladu o vymahatelnosti pohledávky, lze na základě revidovaného dokladu pokračovat, není-li nutné žádost změnit v důsledku neplatnosti původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožadujícího subjektu nebo původního jednotného dokladu o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožádaného subjektu.

Ve vztahu k revidovanému dokladu se použijí články 79 a 81.

3.   Pokud se žádost mění z jiného důvodu, než který je uveden v odstavci 2, a tato změna spočívá ve snížení výše pohledávky, pokračuje dožádaný subjekt v již přijatých opatřeních k vymáhání pohledávky nebo v předběžných opatřeních, která se omezí na zbývající výši pohledávky.

1.   Aniž je dotčena pravomoc poskytnout pomoc, dožádaný subjekt není povinen:

S ohledem na písmeno b), pokud však byla pohledávka nebo původní doklad o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožadujícího subjektu napaden, počíná pětiletá lhůta běžet ode dne, kdy již není možné pohledávku nebo doklad o vymahatelnosti pohledávky napadnout.

Navíc, pokud orgány členského státu dožadujícího subjektu povolí odklad lhůty pro platbu nebo splátkový režim, počíná pětiletá lhůta běžet ode dne, kdy uplynula lhůta pro splacení celé pohledávky.

V těchto případech však není dožádaný subjekt povinen poskytnout pomoc ve vztahu k pohledávkám starším deseti let, počítáno ode dne splatnosti pohledávky v členském státě dožadujícího subjektu.

2.   Dožádaný subjekt uvědomí dožadující subjekt o důvodech odmítnutí žádosti o pomoc.“

1.   Dožádaný subjekt v souladu s vnitrostátními právními předpisy a se správní praxí platnou v jeho členském státě přijme na odůvodněnou žádost dožadujícího subjektu předběžná opatření potřebná k vymáhání pohledávky, pokud je pohledávka nebo doklad o vymahatelnosti pohledávky v členském státě dožadujícího subjektu v době podání žádosti napaden nebo pokud se na pohledávku dosud nevztahuje doklad o vymahatelnosti v členském státě dožadujícího subjektu, byla-li by předběžná opatření v podobné situaci rovněž možná podle vnitrostátních právních a správních předpisů členského státu dožadujícího subjektu.

K žádosti o přijetí předběžných opatření v členském státě dožádaného subjektu se případně připojí dokument vypracovaný za účelem přijetí předběžných opatření v členském státě dožadujícího subjektu a vztahující se k pohledávce, která je předmětem žádosti o vzájemnou pomoc. Tento dokument nepodléhá žádnému úkonu uznání, doplnění nebo nahrazení v členském státě dožádaného subjektu.

2.   K žádosti o předběžná opatření mohou být přiloženy další dokumenty vztahující se k pohledávce, které byly vydány v členském státě dožadujícího subjektu.

3.   Pro účely provádění odstavce 1 tohoto článku se použijí obdobně ustanovení a postupy uvedené v článcích 78, 79, 81 a 82 prováděcího nařízení.“

1.   Na základě dohody mezi dožadujícím a dožádaným subjektem a v souladu s postupy stanovenými dožádaným subjektem mohou úředníci zmocnění dožadujícím subjektem za účelem podpory vzájemné pomoci podle tohoto oddílu:

2.   Umožňuje-li to právo platné v členském státě dožádaného subjektu, může dohoda uvedená v odstavci 1 stanovit, že úředníci členského státu dožadujícího subjektu mohou jednotlivým osobám pokládat otázky a nahlížet do záznamů.

3.   Úředníci zmocnění dožadujícím subjektem, kteří jednají podle odstavce 1 nebo 2, musí mít k dispozici písemné zmocnění, v němž je uvedena jejich totožnost a jejich úřední funkce.“

1.   Komise prostřednictvím prováděcích aktů dále upřesní postup týkající se vymáhání. Tyto prováděcí akty stanoví:

2.   Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 88c odst. 2 základního nařízení.“

1.   Články 56 a 70 a příloha 5 ve znění platném před 1. listopadem 2026 se nadále použijí na dávky v nezaměstnanosti, pro něž byly žádosti podány před příslušnými daty použitelnosti stanovenými v čl. 97 druhém pododstavci bodě 2 a ve třetím a čtvrtém pododstavci.

2.   Článek 73 ve znění platném před 1. listopadem 2026 se nadále použije na vyrovnání pohledávek, které bylo zahájeno před 2. listopadem 2028.

3.   Oddíl 3 kapitoly III hlavy IV ve znění platném před 1. listopadem 2026 se nadále použije na žádosti a napadení podané před 2. listopadem 2028.“