(EU) 2026/1914Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/1914 ze dne 5. srpna 2026 o uložení prozatímního vyrovnávacího cla na dovoz určitého typu lehkého termografického papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky

(1)

Dne 7. listopadu 2025 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antisubvenční šetření týkající se dovozu určitého typu lehkého termografického papíru pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „dotčená země“ nebo „ČLR“) na základě článku 10 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který dne 24. září 2025 podala Evropská asociace výrobců termografického papíru (dále jen „ETPA“) a její členové, výrobci lehkého termografického papíru (dále jen „žadatelé“). Podnět byl podán jménem výrobního odvětví Unie vyrábějícího lehký termografický papír ve smyslu čl. 10 odst. 6 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o tom, že výrobci výrobku, který je předmětem šetření, z dotčené země těží z řady subvencí poskytovaných vládou Čínské lidové republiky.

(3)

Před zahájením antisubvenčního šetření oznámila Komise čínské vládě (3), že obdržela podnět s náležitými podklady, a vyzvala čínskou vládu ke konzultacím v souladu s čl. 10 odst. 7 základního nařízení. Konzultace se uskutečnily dne 5. listopadu 2025. Nebylo však dosaženo žádného vzájemně přijatelného řešení.

(4)

Prováděcím nařízením Komise (EU) 2026/313 (4) zavedla Komise u dotčeného výrobku celní evidenci dovozu, aby v případě, že výsledkem šetření budou zjištění, která povedou k uložení vyrovnávacích cel, mohla být tato cla, pokud budou splněny nezbytné podmínky, uložena na celně evidovaný dovoz se zpětnou působností v souladu s platnými právními předpisy („nařízení o celní evidenci“).

(5)

V oznámení o zahájení vyzvala Komise zúčastněné strany, aby se jí přihlásily, a mohly se tak zúčastnit šetření. Kromě toho Komise o zahájení šetření výslovně informovala žadatele, další známé výrobce v Unii, známé vyvážející výrobce a čínské orgány, známé dovozce a uživatele, jakož i sdružení, o nichž je známo, že se jich zahájení šetření týká, a vyzvala je k účasti.

(6)

Zúčastněné strany měly příležitost se k zahájení šetření vyjádřit a požádat o slyšení u Komise a/nebo u úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(7)

Komise neobdržela žádné připomínky k zahájení šetření ani žádost o slyšení.

(8)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že může v souladu s článkem 27 základního nařízení vybrat vzorek zúčastněných stran.

(9)

V oznámení o zahájení Komise uvedla, že předběžně vybrala vzorek výrobců v Unii. Komise vzorek vybrala na základě největšího reprezentativního objemu prodeje a výroby obdobného výrobku v Unii během období šetření, který mohl být v době, která byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán.

(10)

Tento vzorek sestával ze tří výrobců v Unii ve dvou různých členských státech. S ohledem na údaje dostupné v počáteční fázi řízení připadalo na výrobce v Unii zařazené do vzorku více než 80 % odhadované celkové výroby v Unii a prodeje všech výrobců obdobného výrobku v Unii na trhu Unie. Komise vyzvala zúčastněné strany, aby se k předběžnému vzorku vyjádřily. Nebyly obdrženy žádné připomínky. Vzorek byl potvrzen dne 11. listopadu 2025. Vzorek je pro výrobní odvětví Unie reprezentativní.

(11)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala dovozce, kteří nejsou ve spojení, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení.

(12)

Žádný z dovozců, kteří nejsou ve spojení, požadované informace neposkytl ani nesouhlasil se zařazením do vzorku. Komise proto rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

(13)

Aby mohla Komise rozhodnout, zda je výběr vzorku nutný, a pokud ano, vzorek vybrat, požádala všechny vyvážející výrobce v ČLR, aby poskytli informace uvedené v oznámení o zahájení šetření. Komise kromě toho požádala zastoupení Čínské lidové republiky při Evropské unii, aby označilo a/nebo kontaktovalo případné další vyvážející výrobce, kteří by mohli mít zájem o účast na šetření.

(14)

Požadované informace poskytli čtyři vyvážející výrobci v dotčené zemi, kteří souhlasili rovněž se zařazením do vzorku. V souladu s čl. 27 odst. 1 základního nařízení vybrala Komise vzorek tří (skupin) společností, který mohl být v době, jež byla k dispozici, přiměřeně přezkoumán. Výběr vzorku byl založen na největším reprezentativním objemu výroby, prodeje nebo vývozu do Unie během období šetření, který může být v době, která je k dispozici, přiměřeně přezkoumán.

(15)

V souladu s čl. 27 odst. 2 základního nařízení byl výběr vzorku projednán se všemi známými dotčenými vyvážejícími výrobci a orgány v dotčené zemi. K původnímu výběru vzorku neobdržela Komise žádné připomínky.

(16)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Komise rozhodla potvrdit předběžný vzorek:

(17)

Na základě informací dostupných v dané fázi připadalo na vzorek 41 % odhadované čínské výroby lehkého termografického papíru a vzorek zahrnoval celý odhadovaný celkový objem vývozu z ČLR do Unie v období šetření.

(18)

Dne 11. prosince 2025 společnost Xianhe Komisi informovala, že zjistila, že její domácí obchodníci, kteří nejsou ve spojení, rozřezávají role jumbo termografického papíru na malé role. Jelikož se šetření na tyto malé role nevztahuje, dospěla společnost k závěru, že ve skutečnosti během období šetření dotčený výrobek do EU nevyvážela, a proto na dotazník neodpoví (5).

(19)

Dne 5. ledna 2026 rovněž společnost GEP informovala Komisi, že neposkytne odpověď na dotazník a nebude při šetření spolupracovat (6).

(20)

V této fázi šetření nebyl na výběr nového vzorku vyvážejících výrobců dostatek času. Navíc by vzhledem k nízkému objemu vývozu zbývajícího čtvrtého vyvážejícího výrobce (Henan Jianghe), který poskytl odpověď v rámci výběru vzorku (méně než 2 % celkového čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie), jakákoli změna vzorku nevedla k vytvoření dostatečně reprezentativního vzorku. Komise proto od výběru vzorku zcela upustila a uplatnila článek 28 základního nařízení (7).

(21)

Komise proto přiznala společnosti GGHT individuální zjišťování jako jediné společnosti, jež řádně a včas poskytla odpověď na dotazník, kterou bylo možné ověřit v souladu s čl. 26 odst. 1 základního nařízení. Vzhledem k nízkému objemu vývozu této společnosti (4 % celkového čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie) nebyla tato společnost považována za reprezentativní pro všechny ostatní vyvážející výrobce, a proto nemohly být sazby cla pro všechny ostatní společnosti stanoveny na základě zjištění týkajících se této společnosti, nýbrž na základě nejspolehlivějších dostupných údajů.

(22)

Komise zaslala dotazníky čínské vládě, zbývajícímu spolupracujícímu vyvážejícímu výrobci, třem výrobcům v Unii zařazeným do vzorku, žadatelům, známým dovozcům a uživatelům. Dotazníky pro tyto společnosti byly v den zahájení šetření rovněž zpřístupněny na internetu.

(23)

Komise obdržela odpovědi na dotazník od čínské vlády, vyvážejícího výrobce, tří výrobců v Unii zařazených do vzorku a od asociace ETPA jménem výrobního odvětví Unie.

(24)

Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení subvencování, výsledné újmy a zájmu Unie. Inspekce na místě podle článku 26 základního nařízení se uskutečnily v prostorách těchto stran:

(25)

Odpověď na dotazník, kterou předložila asociace ETPA jménem výrobního odvětví Unie, byla ověřena v sídle jejího právního zástupce v Bruselu.

(26)

Aktualizace, kterou společnost Koehler Paper SE poskytla po inspekci na místě, byla ověřena křížovou kontrolou na dálku.

(27)

Šetření týkající se subvencování a újmy se týkalo období od 1. října 2024 do 30. září 2025 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2022 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(28)

Výrobkem, který je předmětem šetření, je lehký termografický papír, definovaný jako termografický papír o základní hmotnosti 65 g/m2 nebo nižší, prodávaný v rolích o šířce 20 cm nebo větší, o hmotnosti 50 kg nebo více (včetně papíru) a o průměru 40 cm nebo více (dále jen „role jumbo“); také s podkladovým nátěrem na jedné nebo na obou stranách; s fyzikální nebo chemickou termosenzitivní vrstvou (tj. vrstvou, která působením tepla odhaluje obraz) na jedné nebo na obou stranách; také s povrchovým nátěrem (dále jen „výrobek, který je předmětem šetření“), v současnosti kódů KN ex 4809 90 00 , ex 4811 90 00 , ex 4816 90 00 a ex 4823 90 85 (kódy TARIC 4809 90 00 10, 4811 90 00 10, 4816 90 00 10 a 4823 90 85 20).

(29)

Pokud lehký termografický papír neobsahuje fyzikální termosenzitivní vrstvu, vyrábí se s použitím chemické vývojky, ať už fenolové, nebo bez obsahu fenolu (lehký termografický papír bez fenolu). Do tohoto šetření byly zahrnuty všechny druhy.

(30)

Lehký termografický papír se používá především v místech prodeje, například u stvrzenek vydávaných v maloobchodu.

(31)

Dotčeným výrobkem je výrobek, který je předmětem šetření, pocházející z Čínské lidové republiky.

(32)

Šetření prokázalo, že následující výrobky mají stejné základní fyzikální, chemické a technické vlastnosti, jakož i stejná základní použití:

(33)

Komise v této fázi rozhodla, že uvedené výrobky jsou proto obdobnými výrobky ve smyslu čl. 2 písm. c) základního nařízení.

(34)

Před analýzou údajného subvencování v podobě subvencí nebo subvenčních programů Komise posoudila vládní plány, projekty a další dokumenty, které byly pro analýzu zkoumaných subvenčních programů relevantní.

(35)

Úvodem Komise poukázala na to, že celkové hospodářské uspořádání Číny se vyznačuje obzvláště silnou rolí státu, přičemž státní orgány jsou kontrolovány Komunistickou stranou Číny, která je vládnoucím politickým subjektem v zemi. V důsledku toho podniky v Číně fungují ve specifickém prostředí, které – na rozdíl od západních ekonomik, kde tržní síly představují dominantní organizační princip – obsahuje řadu mechanismů, jež poskytují čínské vládě značnou míru kontroly nad jakýmkoli aspektem hospodářské činnosti v zemi. Tato přísná kontrola brání hospodářským subjektům jednat jako racionální tržní subjekty usilující o maximalizaci zisku a ve skutečnosti je nutí jednat coby prodloužená ruka vlády při provádění jejích politik a plánů.

(36)

Při přenášení politických rozhodnutí čínské vlády do každodenního obchodního chování hospodářských subjektů jsou nejvýznamnější následující prvky: i) doktrína socialistického tržního hospodářství, ii) vedení Komunistické strany Číny, iii) systém průmyslového plánování, iv) finanční systém.

(37)

Doktrína socialistického tržního hospodářství, zakotvená v čínské ústavě (8), přiznává státu přirozenou a všeprostupující kontrolu nad ekonomikou, která jde daleko nad rámec tradičních standardů stanovení regulačního rámce, v němž mohou tržní subjekty volně působit. Konkrétně podle článku 6 ústavy: „Základem socialistického hospodářského systému Čínské lidové republiky je socialistické veřejné vlastnictví výrobních prostředků […]. V primární fázi socialismu stát udržuje základní ekonomický systém, v němž převládá veřejné vlastnictví a vedle něhož se rozvíjejí různé formy vlastnictví, a zachovává systém rozdělování, v němž převládá rozdělování podle práce a vedle něhož existují různé způsoby rozdělování.“ Dále podle článku 15 ústavy: „Stát praktikuje socialistické tržní hospodářství. Stát posiluje ekonomickou legislativu, zlepšuje makroregulaci a kontrolu. Stát v souladu se zákonem zakazuje jakékoli organizaci nebo jednotlivci narušovat sociálně-ekonomický řád.“ Článek 11 ústavy navíc přisuzuje státu intervenční roli, která jde nad rámec ochrany práv a zájmů neveřejného sektoru, neboť stát „podněcuje, podporuje a usměrňuje rozvoj neveřejného sektoru hospodářství a v souladu se zákonem vykonává dohled a kontrolu nad neveřejným sektorem hospodářství“.

(38)

Tyto ústavní základy se odrážejí ve všech příslušných právních předpisech (9), které zdůrazňují socialistické tržní hospodářství jako hlavní princip, na němž je čínská ekonomika založena. Stát pod vedením Komunistické strany Číny navíc skutečně hojně využívá nejrůznějších nástrojů – jak motivačních, tak restriktivních – k tomu, aby vedl ekonomiku k socialistické modernizaci, tj. k cílům (včetně cílů průmyslové politiky) stanoveným čínskou vládou.

(39)

Vedení Komunistické strany Číny – ačkoli je formálně zakotveno v ústavě země (10), jakož i v příslušných sekundárních právních předpisech a v samotných stanovách strany (11) – má v praxi různé podoby: zejména proto, že v Číně neexistuje dělba moci, a strana plně kontroluje zákonodárnou (12), výkonnou (13) i soudní (14) moc státního aparátu; kromě toho strana dohlíží na klíčové oblasti hospodářství, včetně finančního sektoru a průmyslových odvětví považovaných za strategická, zejména prostřednictvím vlastnictví a/nebo jmenováním a obměnou klíčových pracovníků; navíc zakládání stranických buněk je povinné ve všech podnicích s více než třemi členy strany (15), a to jak státních, tak soukromých, a stranické struktury v podnicích si často nárokují právo podílet se na operativním rozhodování podniků. Všechny tyto kontrolní mechanismy poskytují Komunistické straně Číny pevnou kontrolu nad ekonomikou země a umožňují jí formulovat a provádět hospodářskou politiku v souladu s jejími strategickými úvahami a prioritami.

(40)

Zaměření čínského hospodářství je do značné míry určováno propracovaným systémem plánování, který stanoví priority a předepisuje, na které cíle se musí ústřední vláda a místní orgány státní správy zaměřit. Příslušné plány existují na všech úrovních státní správy a zahrnují všechna odvětví hospodářství. Cíle stanovené nástroji plánování mají závaznou povahu a orgány na každé úrovni státní správy sledují plnění plánů orgány na příslušné nižší správní úrovni. Systém plánování v ČLR celkově vede k tomu, že zdroje jsou přidělovány do odvětví označených vládou za strategická nebo jinak politicky významná, místo aby byly alokovány v souladu s tržními silami (16).

(41)

Pro přidělování zdrojů v souladu s politickými prioritami čínské vlády má pro čínské orgány zásadní význam instrumentalizace finančního sektoru. Čínskému finančnímu systému nadále dominuje bankovní sektor, který je kontrolován státem (viz také oddíl 3.6.1), a to jak prostřednictvím vlastnictví (viz 122. až 124. bod odůvodnění), tak prostřednictvím osobních vazeb. V souladu s tím má čínská vláda jako většinový/ovládající akcionář pravomoc jmenovat nejdůležitější pozice ve vedení státem vlastněných politických bank (viz 132. bod odůvodnění), jakož i bank částečně nebo plně vlastněných samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami.

(42)

Kromě toho stanovy velkých čínských bank pravidelně obsahují zvláštní kapitolu o vytvoření stranického výboru (17). Například podle stanov Industrial and Commercial Bank of China (Průmyslová a obchodní banka Číny, „ICBC“) „předseda představenstva banky a tajemník stranického výboru je tatáž osoba“ (18). Článek 53 uvádí povinnosti stranického výboru včetně kontroly praktického provádění stranických a státních rozhodnutí v bance. Výbor strany se rovněž podílí na výběru a hodnocení zaměstnanců, společně s představenstvem. A konečně, výbor strany se má podílet na projednávání „hlavních provozních otázek, otázek řízení a hlavních otázek týkajících se zájmů zaměstnanců a předkládat připomínky a návrhy“ (19). Kromě toho musí být podle ustanovení týkajících se představenstva před rozhodnutím o podstatných otázkách konzultován výbor strany (20). Stanovy Čínské zemědělské banky obsahují totožnou formulaci o zřízení stranického výboru v článku 58 a o zapojení výboru do projednávání zásadních otázek v článku 161 (21).

(43)

Kromě schopnosti čínské vlády kontrolovat bankovní sektor prostřednictvím vlastnictví a organizačního uspořádání vykonává čínská vláda kontrolu nad tímto sektorem také s ohledem na platné čínské právní předpisy (analýza příslušných regulačních dokumentů viz oddíl 3.6.1.4), které vyžadují, aby banky při přijímání finančních rozhodnutí respektovaly cíle průmyslové politiky země.

(44)

Závěrem lze říci, že všechny tyto prvky ukazují, že struktura právního a politického systému v ČLR se opírá o pevnou kontrolu vlády nad všemi aspekty hospodářství a obchodu, neboť jsou centrálně řízeny a kontrolovány čínskou vládou. Hospodářské subjekty jsou nedílnou součástí tohoto systému nikoliv jako subjekty volného trhu, jejichž cílem je přijímat obchodní rozhodnutí čistě na základě ekonomické logiky a maximalizace zisku, ale spíše jako jeden ze zásadních aktérů, kteří provádějí zastřešující politiky a jejich konkrétní cíle stanovené vládou na centrální úrovni.

(45)

Na základě těchto skutečností Komise analyzovala řadu dokumentů průmyslové politiky, které byly postupně zaváděny nejméně od roku 2005 a které jsou uvedeny níže, aby zjistila, zda jsou posuzované subvence nebo subvenční programy součástí provádění centrálního plánování čínské vlády na podporu odvětví lehkého termografického papíru.

(46)

Lehký termografický papír je nedílnou součástí odvětví výroby papíru, stejně jako další druhy papíru a dřevní buničiny. V Číně koordinuje odvětví výroby papíru Čínské sdružení pro papír.

(47)

Rozhodnutí č. 40 Státní rady Čínské lidové republiky je právní dokument vydaný v roce 2005, jehož cílem je podpořit průmyslovou restrukturalizaci v Číně podporou rozvoje odvětví vyspělých technologií a odstraněním zastaralých výrobních kapacit.

(48)

„Katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“, který je prováděcím opatřením rozhodnutí č. 40, stanoví základ pro řízení investičních směrů určením průmyslových odvětví, která by měla mít zvýhodněný přístup k úvěrům. Je rovněž vodítkem pro čínskou vládu při řízení investičních projektů a při stanovení a prosazování politik v oblasti veřejných financí, daní, úvěrů, pozemků, dovozu a vývozu. Národní komise pro rozvoj a reformy (dále jen „NDRC“) vydala a později změnila katalog pokynů v roce 2019 a 2024. Komise v něm našla jednoznačný odkaz na integrované lesnické a papírenské provozy, k nimž patří lehký termografický papír (22).

(49)

V roce 2015 zveřejnila čínská vláda svou dlouhodobou komplexní průmyslovou strategii známou jako Made in China 2025 (23). Tato strategie stanoví milníky pro modernizaci vybraných výrobních odvětví v zemi do roku 2020 a 2025 a zopakovala záměr čínské vlády využít v tomto ohledu zdokonalené politiky finanční podpory včetně nasměrování financování prostřednictvím bank ve vlastnictví státu na zahraniční expanzi zpracovatelského průmyslu, jakož i na rozšíření fiskální a jiné daňové podpory. Zásadním tvrzením uvedeným v pokynech Made in China je, že „[budou přidělovány] finanční prostředky na projekty, které nemohou získat financování z trhu a potřebují centrální podporu“. Vláda tedy významně podporuje rozvoj určených hospodářských odvětví prostřednictvím směrování zdrojů při realizaci politických cílů (24).

(50)

V rámci iniciativy „Made in China 2025“ má čínský lehký průmysl, do kterého patří i papírenský průmysl, nárok na podporu financování technologické modernizace, pořízení moderního výrobního zařízení a urychlení ekologické transformace.

(51)

V tomto ohledu podporuje čínská vláda prostřednictvím programu Made in China 2025 rychlý rozvoj odvětví výroby papíru a zároveň prosazuje výzkum a vývoj a industrializaci tohoto odvětví.

(52)

Vzhledem k povaze čínského systému plánování musí všechny příslušné orgány dodržovat a provádět plány vyšší úrovně – např. 12., 13. nebo 14. národní pětiletý plán. Vnitrostátní plány v tomto ohledu stanoví výslovné povinnosti, např. čl. LXV 14. národního pětiletého plánu (25), podle něhož čínská vláda „posílí organizaci, koordinaci a dohled nad prováděním tohoto plánu a zavede a zlepší mechanismy sledování a hodnocení plánování a provádění, zajišťování politiky a posuzování a dohledu“. Stejně tak orgány na nižších úrovních „musí vytvořit příznivé politické, institucionální a právní prostředí. Roční plány budou provádět cíle rozvoje a klíčové úkoly navržené v tomto plánu.“ (26)

(53)

Zásadní je, že se čínská vláda jednoznačně zavazuje poskytnout finanční podporu a podporu ve formě dalších výrobních faktorů – například půdy – projektům a odvětvím uvedeným v plánu: „[b]udeme se držet zásady plánu, který udává směr, s fiskálními výdaji jako zárukou, financemi jako podporou a koordinací s ostatními politikami. […] Budeme trvat na tom, aby veřejné fiskální výdaje byly podřízeny veřejné politice a sloužily jí, posílíme finanční podporu hlavních národních strategických úkolů, posílíme koordinaci střednědobých finančních plánů a ročních rozpočtů, vládních investičních plánů a provádění tohoto plánu a upřednostníme centrální fiskální fondy pro hlavní úkoly a hlavní technické projekty uvedené v tomto plánu. Budeme trvat na tom, aby se projekty řídily plánem a aby se finanční prostředky a výrobní faktory řídily projekty, vypracujeme na základě tohoto plánu seznam velkých technických projektů, zjednodušíme schvalovací postupy pro projekty uvedené na seznamu a zajistíme, že prioritou bude výběr plánovacího místa, nabídka pozemků a kapitálové potřeby. Potřeby pozemků pro jednotlivé velké technické projekty zajišťuje jednotně stát.“ (27)

(54)

14. pětiletý plán označuje odvětví výroby papíru za klíčové (podporované) odvětví a uvádí: „Transformujeme a modernizujeme tradiční průmyslová odvětví, podpoříme optimalizaci uspořádání a strukturální přizpůsobení odvětví surovin, jako je petrochemický průmysl, ocelářství, neželezné kovy a stavební materiály, rozšíříme nabídku vysoce kvalitních výrobků v odvětvích, jako je lehký průmysl a textilní průmysl, urychlíme transformaci a modernizaci podniků v klíčových odvětvích , jako je chemický průmysl a výroba papíru , a zlepšíme systém ekologické výroby“ (zvýraznění doplněno) (28).

(55)

ČLR rovněž zveřejnila zvláštní pětiletý plán pro papírenský průmysl. Tento plán klasifikuje odvětví výroby papíru jako „důležité odvětví zabývající se základními surovinami, které úzce souvisí s národním hospodářským a sociálním rozvojem a vyznačuje se udržitelností“, a úroveň spotřeby papíru je popsána jako „důležitý ukazatel úrovně hospodářského rozvoje a civilizačního pokroku země“.

(56)

Tento pětiletý plán potvrzuje cíle odvětví lesnictví, buničiny a papíru v rámci celkové čínské ekonomiky, přičemž hlavními cíli jsou strukturální přizpůsobení, zvýšení kvality a technologické inovace za účelem rozšíření vývozu. Plán má také upravit strukturu surovin, aby se snížila závislost na dovážené buničině, a zaměřuje se na integrovaný rozvoj odvětví lesnictví, buničiny a papíru.

(57)

Plán neponechává žádný prostor pro rozvoj volného trhu; stanoví jasné environmentální a technické cíle pro toto odvětví a zároveň vymezuje cíle (do roku 2035) týkající se celostátního objemu výroby papíru, podílu použité primární (panenské) buničiny, využití energie z biomasy, poměru spotřeby buničiny a provozních médií a úrovně znečištění.

(58)

Čínská vláda tvrdila, že lehký termografický papír nepředstavuje podporované odvětví, jelikož daný výrobek není uveden v katalogu podporovaných odvětví pro zahraniční investice (29) (dále jen „katalog“) v 14. pětiletém plánu ani v dokumentu „Made in China 2025“.

(59)

Z těchto důvodů měla čínská vláda za to, že režimy týkající se preferenčního zacházení by neměly být prošetřovány z důvodu nedostatečné konkrétnosti. Čínská vláda rovněž uvedla, že skutečnost, že některá předcházející a navazující odvětví patří k podporovaným odvětvím, nemá vliv na samotný status odvětví lehkého termografického papíru a že by předmětem šetření neměly být ani režimy týkající se poskytování vstupů za nižší než přiměřenou odměnu.

(60)

Šetření však ukázalo, že lehký termografický papír je součástí odvětví výroby papíru, které je samo o sobě podporovaným odvětvím, jak je uvedeno v rozhodnutí č. 40 (viz 47. až 48. bod odůvodnění), v dokumentu Made in China 2025 (viz 50. bod odůvodnění) a ve 14. pětiletém plánu (viz 54. bod odůvodnění).

(61)

Pokud jde o katalog, „chemikálie pro výrobu papíru“ jsou v něm uvedeny jako podporované výrobní odvětví (30). Seznam podporovaných odvětví dále zahrnuje tato odvětví:

(62)

Na skutečnost, že odvětví lehkého termografického papíru nebo odvětví výroby papíru je podporovaným odvětvím, odkazuje rovněž několik dokumentů na úrovni provincií a obcí.

(63)

14. pětiletý plán provincie Kuang-tung (35) v příloze 2 (Přehled hlavních stavebních projektů v rámci 14. pětiletého plánu provincie Kuang-tung) požaduje „urychlit vytvoření centra inovací a kreativity se základnou v Kuang-čou a Šen-čenu a sítě výrobních základen zaměřené na pobřežní ekonomický pás a různé specifické průmyslové klastry. Podporovat inovativní modely rozvoje v odvětvích, jako jsou textil a oděvy, plasty, kůže, chemické výrobky pro každodenní potřebu, železářské zboží, nábytek, výroba papíru a umělecká řemesla; urychlit integraci nových technologií, nových materiálů, kultury, kreativity a módy; vyvíjet inteligentní, zdravé, ekologické a personalizované produkty střední až vyšší třídy a budovat značky s celostátním, ba dokonce mezinárodním renomé“ (zvýraznění doplněno).

(64)

Z praktického hlediska je třeba rovněž zmínit, že individuálně posuzovaný výrobce lehkého termografického papíru – společnost GGHT – sídlí v provincii Kuang-tung. Bylo zjištěno, že společnost využívá program dodatečného odpočtu DPH pro podniky zabývající se pokročilou výrobou. Jak je objasněno v 287. až 290. bodě odůvodnění, aby mohla společnost tento program využít, musela být uznána jako podnik zabývající se špičkovými a novými technologiemi a její výrobek musel být zařazen mezi podporované položky na konkrétním seznamu sestaveném na úrovni provincie, autonomní oblasti nebo obce.

(65)

Dne 16. března 2022 zveřejnilo Ministerstvo ekologie a životního prostředí provincie Chu-pej své „Vyjádření k vysoce kvalitnímu rozvoji papírenského průmyslu“ (36). Ministerstvo ekologie a životního prostředí provincie Chu-pej ve svém vyjádření uvedlo: „naše provincie plánuje v blízké budoucnosti realizovat třináct nových projektů v oblasti výroby buničiny a papíru s novou kapacitou výroby papíru ve výši 19,16 milionu tun a kapacitou výroby buničiny ve výši 7,5 milionu tun“ a „mezi projekty schválené na základě posouzení vlivů na životní prostředí patří projekt Jingzhou (Jiulong, Shanying, Xianhe, Rongcheng), projekt Huanggang Chenming a projekt Qianjiang Fuda atd., s celkovou kapacitou výroby papíru 11,84 milionu tun a kapacitou výroby buničiny 3,15 milionu tun.“.

(66)

ČLR mimoto výslovně podporuje podniky vyrábějící papírenské chemikálie, které dodávají suroviny nezbytné pro výrobu lehkého termografického papíru. Například provincie Ťiang-su vydala „Chemický plán provincie Ťiang-su“, jehož cílem je „posílit přitažlivost předních podniků v oblasti chemikálií pro výrobu papíru ve světě a vybudovat výrobní zařízení konkurenceschopné na mezinárodní úrovni. Na konci ‚14. pětiletého plánu‘ by se odvětví výroby papírenských chemikálií v této provincii mělo snažit dosáhnout celkové hodnoty produkce ve výši 6 miliard CNY.“ (37)

(67)

A konečně, jak je uvedeno v článku 59 stanov Čínského sdružení pro papír, zdrojem jeho příjmů jsou vládní subvence.

(68)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že lehký termografický papír je jakožto součást odvětví výroby papíru podporovaným odvětvím.

(69)

Ačkoli čínská vláda v průběhu šetření reagovala na některé žádosti Komise o poskytnutí informací, v mnoha případech byly odpovědi neúplné, nebo nebyly poskytnuty žádné informace. Konkrétně ve své odpovědi na dotazník pro vládu neposkytla čínská vláda nezbytné informace týkající se přípravy, monitorování a provádění různých programů. Všechny tyto kritické prvky byly pečlivě zdokumentovány v dopise podle článku 28 zaslaném čínské vládě. Čínská vláda odpověděla připomínkami, kterými se Komise zabývala v níže uvedených oddílech.

(70)

Za účelem efektivního získávání potřebných informací od finančních institucí v Číně a v zájmu administrativního zjednodušení Komise čínskou vládu požádala, aby zaslala zvláštní dotazník všem finančním institucím, které poskytly úvěry nebo vývozní úvěry společnostem zařazeným do vzorku.

(71)

Čínská vláda se domnívala, že žádost Komise, aby čínská vláda rozeslala zvláštní dotazník, porušuje čl. 12 odst. 1 a 9 Dohody WTO o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Měla za to, že povinnost provést šetření a shromáždit informace od finančních institucí má orgán provádějící šetření a že nemůže požadovat, aby čínská vláda předala dotazníky finančním institucím na základě předpokladu, že tyto subjekty jsou veřejnými orgány. Tvrdila, že tento předpokládaný přístup není v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. a) bodem 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Čínská vláda rovněž tvrdila, že Komise již měla přístup k seznamu komerčních bank vyvážejících výrobců zařazených do vzorku a mohla dotazníky zaslat přímo dotčeným finančním institucím.

(72)

Čínská vláda dále uvedla, že finanční instituce nebyly řádně informovány o požadovaných informacích, nebylo jim poskytnuto 30 dnů na poskytnutí požadovaných informací a rovněž jim nebyla poskytnuta dostatečná příležitost poskytnout příslušné informace písemně ve smyslu čl. 12 odst. 1 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních. Kromě toho se čínská vláda rovněž domnívala, že zaměstnanci těchto komerčních bank nesmějí podle článku 53 zákona o komerčních bankách zveřejňovat státní tajemství ani obchodní tajemství, o nichž se dozví v průběhu svého zaměstnání, a proto nemohou na dotazník odpovědět.

(73)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Zaprvé má Komise za to, že informace požadované od subjektů ve státním vlastnictví jsou čínské vládě k dispozici pro všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Kromě toho, ačkoli Komise v žádném případě nepředpokládala, že tyto subjekty jsou veřejnými subjekty, měla za to, že čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci Národní finanční regulační správy („NFRA“), která v roce 2023 nahradila Čínskou regulační komisi pro bankovnictví a pojišťovnictví („CBIRC“) (38). V této souvislosti je skutečnost, že Komise mohla kontaktovat dotčené finanční instituce přímo, irelevantní, neboť forma a způsob shromažďování nezbytných informací zůstávají v pravomoci orgánu provádějícího šetření (39). Komise rovněž uvedla, že v rámci předchozích šetření předala čínská vláda dotazník některým bankám (40), aniž zpochybnila přístup Komise. Pokud jde o požadované informace a lhůtu pro předložení odpovědi na dotazník, Komise navíc neobdržela od žádné finanční instituce žádost o vysvětlení ani žádost o prodloužení lhůty.

(74)

Komise svůj dotazník neadresovala zaměstnancům finančních institucí, ale institucím samotným. Skutečnost, že určité informace mohou být považovány za státní nebo obchodní tajemství, je v každém případě v rámci antisubvenčního řízení irelevantní vzhledem k důvěrnému zacházení s jakoukoli předloženou informací, která je považována za důvěrnou. Individuálně posuzovaný výrobce (skupina Guanhao) byl nadto požádán, aby předložil bankovní povolení, kterým se zástupcům Komise uděluje výslovné povolení k přezkoumání všech dokumentů (41) týkajících se úvěrů poskytnutých jednotlivými finančními institucemi, a dotyčné povolení bylo poskytnuto.

(75)

Komise v rámci tohoto řízení mimoto zaslala dotazníky také přímo bankám uvedeným jako hlavní věřitelé dané skupiny, která byla předmětem individuálního zjišťování, avšak nebyla obdržena žádná odpověď.

(76)

Vzhledem k neposkytnutí těchto informací se Komise domnívala, že neobdržela nezbytné informace, které byly pro tento aspekt šetření zásadní. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím preferenčního financování možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení. Komise konkrétně informovala čínskou vládu, že neobdržela odpověď od žádné z čínských bank, které poskytly výrobcům preferenční úvěry. Na tomto základě Komise nemohla potvrdit tvrzení čínské vlády týkající se mimo jiné úvěruschopnosti a poskytování úvěrů nebo jiných finančních nástrojů, které výrobci využili. Kromě toho čínská vláda neposkytla informace o podílech v bankách, které jí výrobci sdělili, a rovněž neprokázala a nezdůvodnila mechanismus tvorby základní úrokové sazby, jak vysvětlila ve své odpovědi na dotazník.

(77)

Dne 13. května 2026 předložila čínská vláda připomínky k dopisu Komise ze dne 6. května 2026, v němž uvedla svůj záměr uplatnit dostupné údaje v souladu s článkem 28 základního nařízení (dále jen „dopis podle článku 28“).

(78)

V reakci na žádost o zaslání dodatku A finančním institucím čínská vláda uvedla, že finanční instituce jsou nezávislé hospodářské subjekty, které nejsou s čínskou vládou nijak spojeny. Čínská vláda proto dodatek A finančním institucím nepředala a tvrdila rovněž, že nemá pravomoc přimět banky, aby odpověděly na dotazníky, které obdržely přímo od Komise. Kromě toho čínská vláda uvedla, že dodatek A požaduje důvěrné a obchodně citlivé informace.

(79)

Komise s tímto názorem nesouhlasila. Zaprvé má Komise za to, že informace požadované od státních subjektů (ať už se jedná o společnosti, nebo o veřejné/finanční instituce) jsou čínské vládě k dispozici za všechny subjekty, v nichž je čínská vláda hlavním či majoritním akcionářem. Podle zákona Čínské lidové republiky o státních aktivech podniků (42) vykonávají totiž povinnosti a úkoly kapitálového přispěvatele podniku s investicemi státu jménem vlády agentury pro dohled nad státními aktivy a jejich správu zřízené Komisí Státní rady pro dohled nad státními aktivy a jejich správu a místní lidovou správou. Tyto agentury tak mají nárok na výnosy z aktiv, jsou oprávněny účastnit se hlavních rozhodovacích procesů a vybírat vedoucí pracovníky podniků s investicemi státu. Podle článku 17 výše uvedeného zákona o státních aktivech navíc musí podniky s investicemi státu akceptovat správu a dohled vlády a příslušných vládních útvarů a agentur, souhlasit s veřejným dohledem a zodpovídat se kapitálovým přispěvatelům.

(80)

Čínská vláda má navíc potřebnou pravomoc spolupracovat s finančními institucemi i v případě, že nejsou ve vlastnictví státu, jelikož všechny spadají do pravomoci čínského bankovního regulačního orgánu. Například podle článků 33 a 36 zákona o bankovním dohledu (43) má NFRA pravomoc si od všech finančních institucí usazených v ČLR vyžádat informace, jako jsou finanční výkazy, statistické zprávy a informace týkající se obchodních činností a řízení. NFRA může rovněž vydat finančním institucím pokyn, aby poskytovaly informace veřejnosti.

(81)

Komise kromě toho čínskou vládu požádala, aby příslušným finančním institucím pouze předala konkrétní dotazníky (dodatek A) a aby předložila Komisi důkaz o tom, že výše uvedené konkrétní dotazníky předala. Dodatky obsahovaly informace pro dotčené finanční instituce týkající se lhůt pro předkládání a způsobů předkládání, jakož i zacházení s údaji, které nejsou důvěrné. Čínská vláda tyto dotazníky jednoduše nepředala a nezajistila spolupráci finančních institucí v rámci tohoto řízení.

(82)

Vzhledem k neposkytnutí požadovaných informací se Komise domnívala, že neobdržela nezbytné informace, které byly důležité pro tento aspekt šetření. Komise proto dospěla k závěru, že pokud jde o zjištění týkající se preferenčního financování, musí vycházet z dostupných údajů.

(83)

Komise v dopise podle článku 28 informovala čínskou vládu, že neobdržela nezbytné informace týkající se některých prošetřovaných subvenčních režimů, jako jsou například granty, pojištění vývozních úvěrů a ustanovení o užívání pozemků. Komise proto čínskou vládu vyrozuměla, že se při posuzování existence a rozsahu údajného subvencování poskytnutého prostřednictvím výše uvedených režimů možná bude muset uchýlit k použití dostupných údajů podle čl. 28 odst. 1 základního nařízení.

(84)

Pokud jde o granty, čínská vláda nepředložila žádné informace o grantech poskytnutých výrobcům lehkého termografického papíru. Čínská vláda rovněž nepředložila v této souvislosti žádné důkazy o kontaktech s nižšími úrovněmi státní správy. Komise tudíž neobdržela žádné údaje o grantech poskytnutých odvětví lehkého termografického papíru, kritériích jejich způsobilosti ani jejich právním základu.

(85)

Pokud jde o pojištění vývozních úvěrů, společnost Sinosure neposkytla odpověď na dodatek A dotazníku. Komisi proto chyběly nezbytné informace v mnoha klíčových ohledech:

(86)

Žádné z těchto dokumentů a informací neposkytla ani čínská vláda, ačkoli si je Komise během inspekce na místě vyžádala.

(87)

Pokud jde o práva k užívání pozemků, čínská vláda neposkytla nezbytné informace o nabytí pozemků výrobci/vývozci lehkého termografického papíru. Čínská vláda neposkytla údaje o možných referenčních hodnotách, pokud jde o poskytování práv k užívání pozemků.

(88)

Pokud jde o osvobození od daně a daňové odpočty, čínská vláda neposkytla nezbytné informace o režimech využívaných výrobci/vývozci lehkého termografického papíru.

(89)

Pokud jde o elektrickou energii, vstupní materiály a kapitálové injekce, Komise neobdržela několik požadovaných dokumentů a nezbytných informací. Tyto dokumenty jsou uvedeny v dopise podle článku 28 zaslaném čínské vládě. Jak je uvedeno v oddíle 3.11, Komise však nemohla dospět k závěru o napadnutelnosti těchto programů.

(90)

V odpovědi na dopis Komise podle článku 28 vznesla čínská vláda námitku proti použití dostupných údajů.

(91)

Čínská vláda tvrdila, že poskytla veškeré informace a údaje, které jsou povoleny zákonem a které lze objektivně získat. Čínská vláda dále uvedla, že některé informace požadované Komisí nemá k dispozici ani je nemůže získat (například vlastnické/kapitálové struktury výrobců lehkého termografického papíru, údaje o výrobku a prodeji, provozní údaje odvětvových sdružení), zatímco jiné požadované informace představují obchodní tajemství a autonomní provozní údaje.

(92)

Čínská vláda mimoto tvrdila, že Komise požaduje irelevantní informace a ukládá nepřiměřenou zátěž.

(93)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise poznamenává, že informace je třeba považovat za „nezbytné“ ve smyslu čl. 28 odst. 1 základního nařízení, pokud jsou takové, že Komisi umožňují stanovit příslušná zjištění v antisubvenčním šetření. V této souvislosti se Komise domnívá, že všechny požadované informace byly nezbytné. Komise se rovněž domnívala, že omezené informace poskytnuté čínskou vládou a tvrzení uvedená v jejím dotazníku nebylo možné ověřit na základě platných podpůrných důkazů poté, co čínská vláda odmítla poskytnout požadované podkladové dokumenty a údaje.

(94)

Vzhledem k tomu, že Komise neobdržela od čínské vlády žádné informace týkající se výše uvedených skutečností, měla za to, že neobdržela nezbytné informace důležité pro šetření a že se při svých zjištěních týkajících se grantů, pojištění vývozních úvěrů, poskytování práv k užívání pozemků za cenu nižší než přiměřenou a režimy daně z příjmů musí spolehnout na dostupné údaje.

(95)

Komise informovala skupinu Guanhao v dopise podle článku 28 ze dne 6. května 2026 o tom, že neobdržela podklady týkající se kapitálových investic nejvyšší holdingové společnosti skupiny – China Chengtong Holding Group Ltd. (CCHG) – do společnosti China Investment Corporation (mateřské společnosti GGHT). Holdingová společnost rovněž odmítla ověření odpovědi na dotazník ve svých prostorách.

(96)

Dne 13. května 2026 předložila skupina připomínky k dopisu Komise ze dne 6. května 2026, v němž uvedla svůj záměr uplatnit dostupné skutečnosti v souladu s článkem 28 základního nařízení.

(97)

Společnost tvrdila, že by společnost CCHG neměla být považována za zúčastněnou stranu povinnou spolupracovat v rámci současného šetření, jelikož není vyvážejícím výrobcem výrobku, který je předmětem šetření, a nepodílí se ani na jeho prodeji, ani na tvorbě dlouhodobých aktiv či vstupů používaných ve výrobním procesu vyvážejícího výrobce. Společnost navíc neposkytuje kapitál, úvěry, záruky ani jiné formy financování vyvážejícímu výrobci nebo v jeho prospěch, ani se nepodílí na nákupu pozemků ve prospěch vyvážejícího výrobce či na pronájmu pozemků tomuto výrobci.

(98)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Společnost CCHG je nejvyšší holdingovou společností skupiny a nepřímým akcionářem výrobce lehkého termografického papíru. Tato záležitost byla prošetřena v souvislosti s údajným subvencováním formou kapitálových injekcí. Stejně jako v předchozím antisubvenčním šetření (44) Komise mimoto šetřila subvence, které obdržely holdingové společnosti, jež byly nepřímými akcionáři výrobců výrobku, který byl předmětem šetření. Výhody plynoucí z těchto subvenčních režimů byly následně přiděleny výrobcům.

(99)

Jak je uvedeno v oddíle 3.11, Komise nemohla dospět k závěru o napadnutelnosti kapitálových injekcí.

(100)

Jelikož však Komise od skupiny neobdržela žádné informace týkající se subvencování společnosti CCHG a nemohla své šetření na místě dokončit, dospěla k závěru, že neobdržela informace nezbytné pro šetření a že se ve svých zjištěních ohledně subvencování (prostřednictvím preferenčního financování) holdingové společnosti musí opírat o dostupné skutečnosti.

(101)

Na základě informací obsažených ve zprávě o dostatečnosti důkazů, oznámení o zahájení a odpovědích na dotazníky Komise se prošetřovaly následující subvence ze strany čínské vlády:

(102)

Podle informací poskytnutých skupinou, která byla předmětem individuálního zjišťování, poskytlo vyvážejícímu výrobci lehkého termografického papíru a společnostem, které jsou s ním ve spojení, finanční prostředky dvanáct finančních institucí se sídlem v ČLR. Žádná z finančních institucí, ať již v plném či částečném vlastnictví státu, nebo v soukromém vlastnictví, nevyplnila zvláštní dotazník, přestože byla čínské vládě adresována žádost vztahující se na všechny finanční instituce, které poskytly úvěry posuzovaným společnostem.

(103)

Jak je uvedeno v 71. bodě odůvodnění, čínská vláda nepředala dotazník finančním institucím a neposkytla informace o vlastnictví finančních institucí, které poskytly úvěry posuzovaným společnostem. Komise proto nemohla určit, zda jsou finanční instituce ve státním nebo soukromém vlastnictví.

(104)

Komise ověřovala, zda banky ve vlastnictví státu jednají jako veřejnoprávní subjekty ve smyslu článku 3 a čl. 2 písm. b) základního nařízení. Podle příslušné judikatury WTO (45) je veřejnoprávním subjektem subjekt, který „má nebo vykonává vládní pravomoc nebo je jí pověřen“. Šetření veřejnoprávního subjektu musí být prováděno případ od případu, přičemž musí být náležitě zohledněna „základní charakteristika a funkce příslušného subjektu“, jeho „vztah k vládě“ a „právní a ekonomické prostředí převládající v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí“. V závislosti na konkrétních okolnostech každého případu mohou relevantní důkazy zahrnovat: i) důkazy o tom, že „subjekt skutečně vykonává vládní funkce“, zejména pokud tyto důkazy „ukazují na trvalou a systematickou praxi“; ii) důkazy týkající se „rozsahu a obsahu vládních politik vztahujících se k odvětví, v němž subjekt, který je předmětem šetření, působí“, a iii) důkaz, že vláda vykonává „účinnou kontrolu nad subjektem a jeho jednáním“. Při provádění šetření veřejnoprávního subjektu musí vyšetřující orgán „vyhodnotit a řádně zvážit všechny relevantní charakteristiky subjektu“ a prozkoumat všechny druhy důkazů, které mohou být pro toto vyhodnocení relevantní; přitom by se měl vyvarovat „výhradního nebo nepřiměřeného zaměření na jednu charakteristiku, aniž by náležitě zohlednil další, které mohou být relevantní“.

(105)

Judikatura WTO zejména stanovila, že (46): „Rozhodující je, zda byla subjektu svěřena pravomoc vykonávat vládní funkce, nikoli, jak toho bylo dosaženo. Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi. Z toho podle našeho názoru vyplývá, že důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může za určitých okolností sloužit jako důkaz, že daný subjekt má vládní pravomoc a tuto pravomoc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Zdůrazňujeme však, že – kromě výslovného přenesení pravomoci v právním nástroji – existence pouze formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém smyslu slova pravděpodobně nepostačuje k určení, že subjekt má nezbytnou vládní pravomoc. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze – jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem – na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.“

(106)

Pro správnou charakteristiku subjektu jako veřejnoprávního subjektu v konkrétním případě může být relevantní zvážit, „zda funkce nebo chování [subjektu] jsou takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní“ (47), a klasifikaci a funkce subjektů v rámci členů WTO obecně. Proto může být pro určení toho, zda je konkrétní subjekt veřejnoprávním subjektem, relevantním hlediskem to, zda jsou jeho funkce nebo chování takového druhu, že jsou v právním řádu příslušného člena obvykle klasifikovány jako vládní.

(107)

Existuje mnoho různých způsobů, jimiž by vláda v úzkém smyslu slova mohla subjektům poskytnout pravomoc. Proto k prokázání, že tato pravomoc byla svěřena konkrétnímu subjektu, mohou být relevantní různé typy důkazů. Důkaz o tom, že určitý subjekt ve skutečnosti vykonává vládní funkce, může sloužit jako důkaz o tom, že má nebo mu byla svěřena vládní pravomoc, zejména pokud takový důkaz naznačuje trvalou a systematickou praxi.

(108)

Důkaz o tom, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad subjektem a jeho chováním, může sloužit za určitých okolností jako důkaz, že daný subjekt má vládní moc a tuto moc uplatňuje při výkonu vládních funkcí. Vládní vlastnictví subjektu sice není rozhodujícím kritériem, ale ve spojení s dalšími prvky může sloužit jako důkaz. Je však nepravděpodobné, že by existence pouhých formálních vazeb mezi subjektem a vládou v úzkém slova smyslu stačila k prokázání vládní pravomoci. Tak například pouhá skutečnost, že vláda je většinovým akcionářem subjektu, sama o sobě neprokazuje, že vláda vykonává účinnou kontrolu nad chováním tohoto subjektu, a tím méně, že mu vláda svěřila vládní pravomoc. V některých případech však lze, jestliže z důkazů vyplývá, že existuje celá řada formálních indicií vládní kontroly a rovněž existují důkazy, že takováto kontrola je vykonávána účinným způsobem, na základě těchto důkazů dojít k závěru, že dotčený subjekt vykonává vládní pravomoc.

(109)

Ústředním bodem šetření veřejnoprávního subjektu není to, zda chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, logicky souvisí s identifikovanou „vládní funkcí“. V tomto ohledu právní norma pro určení veřejnoprávního subjektu podle čl. 1 odst. 1 písm. a) prvního pododstavce Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních nepředepisuje souvislost určitého stupně nebo povahy, která musí být nutně prokázána mezi určenou vládní funkcí a konkrétním sporným finančním příspěvkem. Relevantní je spíše zkoumání subjektu, který se tohoto chování účastní, jeho základních charakteristik a jeho vztahu k vládě. Toto zaměření na subjekt, na rozdíl od chování, které údajně vedlo k finančnímu příspěvku, odpovídá skutečnosti, že „vláda“ (v užším smyslu) a „veřejnoprávní subjekt“ mají „určitý stupeň společných nebo překrývajících se základních znaků“ – tj. oba jsou „vládní“ povahy.

(110)

Povaha chování nebo praxe subjektu může jistě představovat důkaz relevantní pro šetření veřejnoprávního subjektu. Chování subjektu – zejména pokud ukazuje na „trvalou a systematickou praxi“ – je totiž jedním z různých druhů důkazů, které mohou v závislosti na okolnostech každého šetření objasnit základní charakteristiky subjektu a jeho vztah k vládě v užším smyslu. Posouzení těchto důkazů je však zaměřeno na zodpovězení hlavní otázky, zda subjekt sám o sobě má základní charakteristiky a funkce, které by jej kvalifikovaly jako veřejnoprávní subjekt. Například informace relevantní pro posouzení, zda je subjekt veřejnoprávním subjektem v souvislosti s čínskými státními komerčními bankami (dále jen „čínské komerční banky“) v dokumentu DS379, zahrnovaly informace, které ukazují, že: i) „vedoucí pracovníci ústředí čínských komerčních bank jsou jmenováni vládou a [Komunistická strana Číny] si zachovává významný vliv na jejich výběr“ a ii) čínské komerční banky „stále nemají dostatečné schopnosti v oblasti řízení rizik a analýzy“. Tyto důkazy se neomezovaly na úvěrovou činnost čínských komerčních bank jako takovou, ale spíše se týkaly jejich organizačních rysů, řetězců rozhodovacích pravomocí a celkového vztahu s čínskou vládou. Odvolací orgán WTO ve věci DS379 proto uvedl, že Ministerstvo obchodu Spojených států („USDOC“) sice vzalo v úvahu důkazy týkající se chování čínských komerčních bank [„poskytování úvěrů“], ale učinilo tak v rámci šetření základních charakteristik těchto subjektů a jejich vztahu s čínskou vládou. Tyto čínské komerční banky vykonávaly vládní funkce jménem čínské vlády.

(111)

Kromě toho Odvolací orgán přikládal význam také skutečnosti, že dotčená vláda během šetření nespolupracovala. V rozhodnutí DS379 potvrdil Odvolací orgán rozhodnutí USDOC, že čínské komerční banky v šetření CFS Paper představují „veřejnoprávní subjekty“ na základě následujících úvah: i) téměř úplné státní vlastnictví bankovního sektoru v Číně; ii) článek 34 zákona o komerčním bankovnictví stanoví, že banky jsou povinny „vykonávat úvěrovou činnost v souladu s potřebami národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“; iii) evidence důkazů, které naznačují, že čínské komerční banky stále nemají dostatečné dovednosti v oblasti řízení rizik a analýzy, a iv) skutečnosti, že „během [uvedeného] šetření [USDOC] neobdrželo důkazy nezbytné k tomu, aby mohlo komplexně zdokumentovat proces, v němž byly požadovány, poskytovány a vyhodnocovány úvěry pro papírenský průmysl“ (48).

(112)

Při určování, zda banky ve vlastnictví státu mají či vykonávají vládní pravomoci nebo jsou jimi pověřeny, Komise náležitě zohlednila základní charakteristiky a funkce bank, jejich vztah k vládě a převládající právní a ekonomické prostředí v zemi, v níž subjekt, který je předmětem šetření, působí. V tomto ohledu si Komise vyžádala informace o státním vlastnictví, jakož i formální indicie vládní kontroly v bankách ve vlastnictví státu. Rovněž analyzovala, zda je kontrola vykonávána účinným způsobem s ohledem na platný normativní rámec. Za tímto účelem musela Komise vycházet z dostupných údajů kvůli odmítnutí čínské vlády předat dotazníky dotčeným finančním institucím a poskytnout důkazy o rozhodovacím procesu, který vedl k preferenčnímu poskytování úvěrů, jak je uvedeno v oddíle 3.4.2.

(113)

Čínskému bankovnímu sektoru dominují banky ve vlastnictví státu, které jsou na základě svých specifických primárních funkcí obvykle označovány jako čínské komerční banky nebo banky státní politiky (viz 41. bod odůvodnění).

(114)

Jelikož stát udržuje kontrolu nad bankami ve vlastnictví státu prostřednictvím více kanálů – kromě vlastnictví akcií zajišťuje také přítomnost stranických struktur a jejich vliv ve finančních institucích a prostřednictvím regulačních opatření nařizuje bankám určité typy obchodního chování (viz oddíl 3.6.1.44) –, je v pozici, kdy může využívat zdroje finančního sektoru k naplňování svých politických cílů (viz také 130. až 132. bod odůvodnění), včetně zastřešujícího cíle „podporovat rozvoj socialistického tržního hospodářství“, jak stanoví článek 1 bankovního zákona (podrobnější rozbor bankovního zákona viz oddíl 3.6.1.4).

(115)

V souladu s tím jsou základní funkce bankovních institucí, zejména jejich úvěrová politika, utvářeny tak, aby sloužily politickým cílům, hospodářské výsledky bank jsou podřízeny požadavkům průmyslové politiky čínské vlády. Platný právní rámec a institucionální uspořádání v tomto ohledu zajišťují, že kdykoli čínská vláda určí hospodářské priority, například rozvoj odvětví lehkého termoregulačního papíru, jsou potřebné finanční prostředky přednostně směřovány na příslušné projekty prostřednictvím finančního sektoru. Státem vlastněné banky proto fakticky plní vládní funkce, neboť jejich klíčový řídící personál musí být propojen s Komunistickou stranou Číny – a tedy loajální především vůči straně – a jejich hlavní obchodní činnosti musí být prováděny s náležitým ohledem na politické cíle stanovené vládními orgány.

(116)

Jak je uvedeno v 71. bodě odůvodnění, čínská vláda odmítla předat dotazníky bankám s odůvodněním, že tato žádost porušuje Dohodu o subvencích a vyrovnávacích opatřeních tím, že neoprávněně požaduje informace od čínských finančních institucí, nesprávně je klasifikuje jako veřejné orgány, řádně je neinformuje a nebere v úvahu obavy o důvěrnost podle čínského práva.

(117)

V průběhu šetření Komise objasnila, že je oprávněna požadovat údaje od čínských finančních institucí včetně státních subjektů, které jsou pod dohledem čínských orgánů, a potvrdila, že veškeré důvěrné informace budou spravovány v souladu s příslušnými protokoly o důvěrnosti. Kromě toho bylo upuštěno od požadavku na zachování důvěrnosti, což dokládají písemná povolení společností zařazených do vzorku, v nichž se výslovně vzdávají svých práv na zachování důvěrnosti.

(118)

V důsledku toho, a jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění, ani jedna z finančních institucí, jež poskytly úvěry posuzovaným společnostem, neodpověděla na zvláštní dotazník.

(119)

Čínská vláda neposkytla informace o vlastnictví bank ani o jejich struktuře řízení, hodnocení rizik nebo příkladech týkajících se konkrétních úvěrů pro odvětví lehkého termografického papíru.

(120)

Proto se Komise rozhodla k určení toho, zda lze uvedené finanční instituce považovat za veřejnoprávní subjekty, použít dostupné údaje.

(121)

V předchozím antisubvenčním šetření (49) Komise zjistila, že níže uvedené banky, které poskytly úvěry skupinám vyvážejících výrobců zařazeným do vzorku v rámci zmíněného šetření, byly částečně nebo zcela vlastněny státem jako takovým nebo právnickými osobami v držení státu. Vzhledem k tomu, že banky neodpověděly na zvláštní dotazník, použila Komise veřejně dostupné informace, jako jsou internetové stránky bank, výroční zprávy, informace dostupné v bankovních adresářích nebo na internetu. V souladu se zjištěními těchto minulých šetření pracovní dokument útvarů Komise (50) potvrdil, že stát dominuje bankovnímu sektoru (51) tím, že si udržuje kontrolní podíly ve všech státem vlastněných komerčních bankách a že je rovněž většinovým akcionářem v řadě akciových komerčních bank, a to buď prostřednictvím přímých investic společnosti Central Huijin, nebo nepřímo prostřednictvím jiných státem vlastněných právnických osob. Vzhledem k tomu, že od nedávných obdobných šetření nedošlo ke změnám (52), mělo se za to, že všechny státem vlastněné finanční instituce, které poskytly financování posuzovaným společnostem, jsou částečně nebo plně vlastněny samotným státem nebo státem vlastněnými právnickými osobami.

(122)

Pokud jde o formální indicie vládní kontroly nad bankami ve vlastnictví státu, Komise je kvalifikovala jako „klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu“. Zejména v oznámení nazvaném „Prozatímní pravidla týkající se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“ (53) se uvádí, že: „Klíčové finanční instituce ve vlastnictví státu uvedené v těchto pravidlech znamenají státní politické banky, komerční banky, společnosti spravující finanční aktiva, společnosti obchodující s cennými papíry, pojišťovny atd. (dále jen ‚finanční instituce ve vlastnictví státu‘), ke kterým Státní rada vysílá dozorčí rady“.

(123)

Dozorčí rada klíčových finančních institucí ve vlastnictví státu je jmenována v souladu s „Prozatímními pravidly týkajícími se dozorčích rad v klíčových finančních institucích ve vlastnictví státu“. Na základě článků 3 a 5 těchto prozatímních pravidel Komise zjistila, že členové dozorčí rady jsou vysíláni Státní radou a jsou vůči ní odpovědní, což je dokladem institucionální kontroly státu nad obchodními činnostmi banky ve vlastnictví státu.

(124)

Pokud jde o čínské komerční banky, Komise uvedla, že šest největších bank představovalo do konce roku 2022 více než 40 % čínského finančního sektoru z hlediska celkových aktiv (54). Nejméně dvě z těchto šesti čínských komerčních bank, konkrétně ICBC a ABC, patří mezi finanční instituce, které poskytly úvěry posuzovaným společnostem v tomto šetření. Stát má většinový podíl jak v bance ICBC (55), tak v bance ABC (56). Kromě kontroly nad šesti největšími čínskými komerčními bankami drží stát významné podíly v řadě dalších čínských komerčních bank, v nichž je jeho účast častěji nepřímá, např. prostřednictvím státních podniků.

(125)

Komise rovněž zjistila, že finanční instituce ve vlastnictví státu v roce 2017 změnily své stanovy, čímž se posílila úloha Komunistické strany Číny na nejvyšší rozhodovací úrovni těchto bank (57).

(126)

Tyto nové stanovy uvádějí, že:

(127)

V 42. bodě odůvodnění jsou uvedeny konkrétní příklady těchto změn stanov bank ICBC a ABC.

(128)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním finančních institucí ve vlastnictví státu, pokud jde o jejich úvěry a politiky posuzování rizik, když poskytovala úvěry odvětví lehkého termografického papíru. V této souvislosti byly zohledněny tyto regulační dokumenty:

(129)

Při zkoumání těchto regulačních dokumentů Komise zjistila, že finanční instituce v ČLR působí v právním rámci, který je řídí tak, aby zajistily soulad s cíli průmyslové politiky čínské vlády, které zahrnují rozvoj odvětví výroby papíru. Lehký termografický papír je uznáván jako součást odvětví výroby papíru a je zdůrazněn v klíčových národních a regionálních plánech, včetně rozhodnutí č. 40, Made in China 2025, 14. pětiletého plánu, katalogu a různých rozvojových strategií na úrovni provincií Kuang-tung, Chu-pej a Ťiang-su a obcí v těchto provinciích. Tyto politiky propagují finanční podporu, pobídky pro výzkum a vývoj a seskupování průmyslu a povzbuzují finanční instituce, aby upřednostňovaly financování podniků v tomto odvětví.

(130)

Článek 34 bankovního zákona, který se vztahuje na všechny finanční instituce působící v Číně, obecně stanoví, že „komerční banky musí vykonávat svou činnost v oblasti poskytování úvěrů v souladu s potřebami národního hospodářského a sociálního rozvoje a pod vedením průmyslové politiky státu“. Ačkoli článek 4 bankovního zákona uvádí, že „komerční banky podle zákona vykonávají svoji podnikatelskou činnost bez vměšování jakéhokoli útvaru nebo jednotlivce. Komerční banky jsou povinny nezávisle nést občanskoprávní odpovědnost a ručí celým svým majetkem právnické osoby“, z šetření vyplynulo, že článek 4 bankovního zákona se použije s výhradou článku 34 téhož zákona, podle kterého veřejnou politiku určuje stát a banky ji provádí a řídí se pokyny státu.

(131)

Článek 15 obecných pravidel týkajících se úvěrů mimoto stanoví, že „v souladu se státní politikou mohou příslušné útvary subvencovat úroky z úvěrů s cílem podpořit růst určitých odvětví a hospodářský rozvoj v některých oblastech“.

(132)

Podobně i rozhodnutí č. 40 vyzývá všechny finanční instituce, aby poskytovaly úvěrovou podporu zvláště „podporovaným“ projektům. Jak již bylo vysvětleno v oddíle 3.3 a konkrétněji v 60. až 68. bodě odůvodnění, projekty v odvětví lehkého termografického papíru patří do „podporované“ kategorie. Rozhodnutí č. 40 tedy potvrzuje dřívější zjištění, pokud jde o bankovní zákon, v tom smyslu, že banky vykonávají vládní pravomoc ve formě preferenčních úvěrových operací. Komise rovněž zjistila, že NFRA má dalekosáhlé schvalovací pravomoci, pokud jde o všechny aspekty řízení všech finančních institucí usazených v ČLR (včetně institucí v soukromém vlastnictví a institucí v zahraničním vlastnictví), jako například (58):

(133)

Bankovní zákon je právně závazný. Povinný charakter pětiletých plánů a rozhodnutí č. 40 byl řešen v oddíle 3.6.1.4. Závazný charakter regulačních dokumentů NFRA vyplývá z jejích pravomocí jakožto regulačního orgánu pro bankovnictví. O závazném charakteru dalších dokumentů svědčí doložky o dohledu a hodnocení, které tyto dokumenty obsahují.

(134)

Rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze investičním projektům spadajícím do kategorie podporovaných odvětví, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik pro projekty spadající do kategorie podporovaných odvětví“. Na tomto základě jsou banky povinny poskytovat úvěrovou podporu odvětví výroby papíru jako podporovanému odvětví.

(135)

Kromě toho musí mít Komunistická strana Číny dohled i nad rozhodnutími soukromého komerčního bankovního sektoru, který musí být v souladu s vnitrostátními politikami. Jedním ze tří stěžejních cílů státu v oblasti správy bankovnictví je nyní ve skutečnosti posílení vedoucího postavení strany v odvětví bankovnictví a pojišťovnictví, a to i pokud jde o provozní a správní záležitosti ve společnostech. V tomto ohledu vyzývá tříletý akční plán CBIRC na období 2020–2022 k „dalšímu uskutečňování ducha obsaženého v zásadním projevu generálního tajemníka Si Ťin-pchinga o postupu reformy správy a řízení společností ve finančním sektoru“. Oddíl II tohoto plánu se navíc zaměřuje na podporu organického začlenění vedoucí úlohy strany do správy a řízení společností: „učiníme integraci vedoucí úlohy strany do správy a řízení společností systematičtější, standardizovanější a více založenou na postupech […]. Hlavní provozní a správní záležitosti musí před rozhodnutím správní rady nebo vrcholného vedení projednat stranický výbor.“

(136)

Čínská vláda rovněž nedávno stanovila, že i akcionáři finančních institucí musí usnadnit výkon kontroly ze strany čínské vlády prostřednictvím rámce instituce pro správu a řízení takto: „Velcí akcionáři bankovních a pojišťovacích institucí podpoří bankovní a pojišťovací instituce při vytváření nezávislé a řádné struktury správy a řízení společností s účinným systémem brzd a protivah a podpoří bankovní a pojišťovací instituce a budou jim pomáhat při zajištění organické integrace vedoucí úlohy strany do správy a řízení společnosti.“ (59)

(137)

A konečně kritéria hodnocení výkonnosti NFRA pro komerční banky nyní musí zohledňovat zejména to, jak finanční instituce „slouží cílům národního rozvoje a reálné ekonomice“, a především to, jak „slouží strategickým a nově vznikajícím odvětvím“ (60).

(138)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musely vedení a orgány dohledu banky ve vlastnictví státu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví lehkého termografického papíru. Základní funkce banky ve vlastnictví státu souvisejí s konkrétními úkoly, které jí prostřednictvím tohoto normativního rámce zadává čínská vláda, a stávají se tak nástrojem čínské vlády při plnění vládních funkcí.

(139)

V průběhu šetření se čínská vláda odvolávala na výklad bankovního zákona ze strany Všečínského shromáždění lidových zástupců a na článek 4 bankovního zákona, přičemž tvrdila, že komerční banky v Číně fungují jako nezávislé právnické osoby, které „přijímají svá vlastní rozhodnutí“, „bez zásahu jakékoli jednotky nebo jednotlivce“, a že „žádný subjekt ani jednotlivec nesmí komerční banku nutit k poskytování úvěrů nebo poskytování záruk“.

(140)

Jak je vysvětleno v 133. bodě odůvodnění, Komise měla za to, že čínský bankovní zákon a rozhodnutí č. 40 jsou závazné povahy. Kromě toho zjištění v rámci tohoto šetření (jakož i zjištění Komise v předchozích šetřeních týkajících se stejného subvenčního programu (61)) nepodpořila tvrzení, že banky při rozhodování o úvěrech nezohledňují vládní politiku a plány. Komise například zjistila, že posuzovaná skupina měla výhodu z preferenčních úvěrů s úrokem nižším, než je tržní sazba.

(141)

Šetření rovněž určilo, že článek 4 se použije pouze v rozsahu, v jakém je v souladu s článkem 33. To znamená, že banky sice mohou fungovat podle svého obecného právního rámce, ale musí se řídit státními politikami, pokud jim to bude nařízeno. Zatímco článek 4 bankovního zákona je součástí kapitoly I, která obsahuje obecná ustanovení, článek 33 je součástí kapitoly IV, která stanoví základní pravidla upravující úvěry. Znění článku 33: „komerční banky provozují svou úvěrovou činnost podle potřeb národního hospodářství a sociálního rozvoje a pod vedením státní průmyslové politiky“ ukazuje, že toto ustanovení není vodítkem, ale má spíše závazný charakter a poskytuje bankám jasné pokyny, aby při provádění úvěrové činnosti braly v úvahu státní průmyslovou politiku. Komise rovněž uvedla, že rozhodnutí Státní rady č. 40 ukládá všem finančním institucím, aby poskytovaly úvěrovou podporu pouze podporovaným projektům, a slibuje provádění „dalších preferenčních politik týkajících se podporovaných průmyslových odvětví“. Článek 17 téhož rozhodnutí sice banky rovněž žádá, aby dodržovaly úvěrové zásady, ale Komise během šetření zjistila, že banky úvěrové zásady nedodržují. Komise si vyžádala podklady prokazující, že finanční instituce tyto zásady dodržují. Čínská vláda a finanční instituce tyto informace neposkytly. V důsledku toho musela Komise provést toto posouzení na základě dostupných skutečností. Z těchto skutečností vyplynulo, že úvěry byly vyvážejícím výrobcům poskytovány bez ohledu na jejich finanční situaci a úvěruschopnost. Toto zjištění není nové a bylo učiněno již v předchozích šetřeních (62), kde Komise již dříve prokázala, že článek 17 se účinně nepromítá do úvěrové zásady pro podporovaná odvětví. Během současného šetření nemohla Komise zjistit soulad s předpisy z důvodu nedostatečné spolupráce, což dále posiluje obavy ohledně transparentnosti a dodržování řádných postupů hodnocení úvěrového rizika.

(142)

A konečně, jak je uvedeno v 125. až 126. bodě odůvodnění výše, skutečnost, že všechny hlavní provozní a řídící otázky bank jsou přezkoumávány stranou, která je důkladně začleněna do struktury spoluřízení bank, a skutečnost, že výkonnost bank je hodnocena v souladu s jejich úsilím sloužit strategickým a nově vznikajícím podnikům, jako je například odvětví lehkého termografického papíru, rovněž ukazuje na přísnou a závaznou povahu regulačního rámce nad činností finančních institucí.

(143)

Vzhledem k tomu, že neexistovala spolupráce a nebyly k dispozici konkrétní důkazy o posouzení úvěruschopnosti, Komise posoudila celkové právní prostředí, jak je uvedeno ve 130. až 138. bodě odůvodnění, s ohledem na úvěry poskytované posuzované skupině. Toto chování bylo v rozporu s jejím oficiálním postojem, protože banky ve vlastnictví státu v praxi nejednaly na základě důkladného tržního posouzení rizik.

(144)

V průběhu šetření Komise zjistila, že posuzovaným společnostem byly poskytnuty úvěry za úrokové sazby nižší než základní úroková sazba oznámená Národním mezibankovním centrem financování (dále jen „NIFC“) nebo na úrovni blížící se této sazbě. Základní úroková sazba byla zavedena dne 20. srpna 2019 a nahrazuje předchozí referenční sazbu centrální banky Čínské lidové banky („PBOC“) (63). Poskytování financování za sazby nižší nebo blízké bezrizikové úrokové sazbě země na mezibankovním trhu jasně ukazuje, že riziko nebylo dostatečně zohledněno. Vzhledem k tomu, že čínská vláda a finanční instituce nespolupracovaly, musela Komise vycházet z dostupných údajů, a proto dospěla k závěru, že úvěry byly poskytnuty bez ohledu na skutečnou finanční situaci a úvěrové riziko společností, jak je uvedeno v oddíle 3.6.3 níže. Úvěry byly tudíž poskytnuty za nižší než tržní sazby v porovnání se sazbou odpovídající rizikovému profilu posuzované skupiny.

(145)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila ohledně poskytování úvěrů podporovaným odvětvím normativní rámec, který musely dodržovat vedení a orgány dohledu banky jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě. Tento normativní rámec neponechal řídícím pracovníkům a orgánům dohledu banky žádný manévrovací prostor, pokud jde o to, zda se mají tímto rámcem řídit, s ohledem na posuzovanou skupinu, čímž se vedení této banky dostalo do závislého postavení.

(146)

Čínská vláda se proto opírala o tento normativní rámec s cílem vykonávat účinným způsobem kontrolu nad chováním banky ve vlastnictví státu, kdykoli tato banka poskytovala úvěry odvětví lehkého termografického papíru.

(147)

Jelikož neexistují konkrétní důkazy o hodnoceních úvěrového rizika, Komise přezkoumala celkové právní prostředí použitelné na poskytování úvěrů podporovaným odvětvím, jako je odvětví lehkého termografického papíru, a zjistila, že banka nejednala na základě důkladného tržního hodnocení úvěrového rizika.

(148)

Kromě toho, jak je vysvětleno v 140. bodě odůvodnění, byly posuzovaným společnostem poskytnuty úvěry s úrokovými sazbami, které byly nižší nebo se blížily základní úrokové sazbě, bez ohledu na jejich finanční situaci a situaci zohledňující úvěrové riziko společností. S ohledem na rizikový profil skupiny Guanhao popsaný níže v oddíle 3.6.4.3 a na to, že podle analýzy rizik provedené Komisí měla skupina získat úvěrový rating B, a měla tedy platit úrokové sazby výrazně nad bezrizikovou úrokovou sazbou, dospěla Komise k závěru, že dotčené úvěry byly poskytnuty za nižší než tržní sazby.

(149)

Komise proto dospěla k závěru, že čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním banky, pokud jde o její úvěrové politiky a posuzování rizik v souvislosti s odvětvím lehkého termografického papíru.

(150)

Komise zjistila, že banky ve vlastnictví státu uplatňovaly při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví lehkého termografického papíru výše uvedený právní rámec. Proto jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO.

(151)

Kromě toho, i kdyby tyto finanční instituce ve vlastnictví státu nebyly považovány za veřejnoprávní subjekty, Komise na základě stejných informací zjistila, že by byly považovány za pověřené či řízené čínskou vládou, aby vykonávaly funkce obvykle svěřené vládě ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení, ze stejných důvodů, jaké jsou uvedeny v oddíle 3.6.2 níže. Z tohoto důvodu by se jejich chování v každém případě přičetlo čínské vládě.

(152)

Stejně jako v předchozích šetřeních (64) se v souladu s příslušnou analýzou uvedenou ve 128. až 149. bodě odůvodnění mělo za to, že tyto banky a soukromé finanční instituce působí pod dohledem NFRA (nahrazující CBIRC) a jsou pověřeny nebo řízeny čínskou vládou. Jelikož nebyly poskytnuty žádné informace, které by naznačovaly opak, zachovala Komise v tomto šetření stejný závěr.

(153)

Komise analyzovala, zda všechny tyto finanční instituce byly pověřeny čínskou vládou, aby poskytly subvence odvětví lehkého termografického papíru, nebo jim to bylo nařízeno ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení.

(154)

Podle Odvolacího orgánu WTO dochází k „pověřování“ v případech, kdy vláda dává soukromému subjektu odpovědnost, a „nařízením“ se rozumí situace, kdy vláda uplatňuje nad soukromým subjektem svou moc (65). V obou případech vláda využívá soukromý subjekt jako zástupce pro realizaci finančního příspěvku a „ve většině případů by se dalo očekávat, že pověření nebo usměrnění soukromého subjektu bude zahrnovat nějakou formu hrozby nebo nucení“ (66). Zároveň čl. 3 odst. 1 písm. a) bod iv) neumožňuje členům ukládat vyrovnávací opatření na výrobky v případech, kdy „vláda pouze vykonává své regulační pravomoci“ (67) nebo kdy zásah vlády „může, ale nemusí mít konkrétní výsledek vzhledem k daným skutkovým okolnostem a výkonu svobodné volby ze strany aktérů na trhu“ (68). Pověření nebo nařízení pak spíše znamená „aktivnější úlohu vlády než pouhé pobízení“ (69).

(155)

Komise vzala na vědomí, že normativní rámec týkající se daného odvětví uvedený v 130. až 135. bodě odůvodnění platí pro všechny finanční instituce v ČLR, včetně finančních institucí v soukromém vlastnictví. Pro ilustraci lze uvést, že se bankovní zákon a různé pokyny NFRA (dříve CBIRC) vztahují na všechny banky financované z Číny i banky se zahraničními investicemi pod správou NFRA.

(156)

Většina úvěrových smluv se soukromými finančními institucemi měla podobné podmínky jako smlouvy s bankami ve státním vlastnictví a úvěrové sazby poskytované soukromými finančními institucemi byly podobné jako sazby poskytované finančními institucemi ve státním vlastnictví. To ukazuje, že tyto banky de facto poskytují zvýhodněné úvěrové podmínky v souladu s kontrolou čínské vlády nad bankovním sektorem.

(157)

Vzhledem k tomu, že od soukromých finančních institucí nebyly získány žádné odlišné informace, dospěla Komise k závěru, že pokud jde o odvětví lehkého termografického papíru, všechny finanční instituce působící v Číně pod dohledem NFRA (včetně soukromých finančních institucí) byly pověřeny státem nebo jim bylo ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) první odrážky základního nařízení státem nařízeno provádět vládní politiky a poskytovat úvěry s preferenčními sazbami odvětví lehkého termografického papíru (70), tedy funkce, které se nijak neliší od funkcí běžně vykonávaných vládami.

(158)

Komise již v předchozích antisubvenčních šetřeních stanovila, že domácí úvěrové ratingy poskytnuté čínským společnostem nejsou spolehlivé, a to na základě studie vydané Mezinárodním měnovým fondem (MMF) (71), která poukazovala na nesoulad mezi mezinárodními a čínskými úvěrovými ratingy. Podle MMF totiž místní ratingové agentury hodnotí více než 90 % čínských dluhopisů ratingem AA až AAA. To není srovnatelné s jinými trhy, například s trhem v EU nebo Spojenými státy americkými (USA). Například na trhu v USA má takovýto špičkový rating méně než 2 % podniků. Čínské ratingové agentury tedy značně zkreslují své hodnocení směrem ke špičkovým hodnotám ratingové stupnice. Jejich ratingové stupnice jsou velmi široké a často sdružují dluhopisy s výrazně odlišnými úvěrovými riziky do jedné široké ratingové kategorie (72). Podle informací uvedených ve studii „China bond market insight 2021“ agentury Bloomberg (73) dominuje trhu dluhopisů pět čínských místních ratingových agentur: China Chengxin, Dagong, Lianhe, Shanghai Brilliance a Golden credit rating a přibližně 90 % dluhopisů je místními ratingovými agenturami hodnoceno ratingem AAA. Mnoho emitentů však od S&P obdrželo nižší globální rating emitenta A a BBB (74).

(159)

Zahraniční ratingové agentury, například Standard and Poor’s a Moody’s, při hodnocení čínských dluhopisů vydaných v zahraničí navíc obvykle uplatňují navýšení základního úvěrového ratingu emitenta na základě odhadu strategického významu podniku pro čínskou vládu a síly jakékoli implicitní záruky (75).

(160)

Jako doplnění této analýzy předchozí případy ukázaly, že čínská vláda rovněž může na trh s ratingy vyvíjet určitý vliv. (76) .

(161)

Podle informací poskytnutých čínskou vládou v předchozích případech působilo na čínském trhu dluhopisů čtrnáct ratingových agentur, včetně dvanácti domácích ratingových agentur. Zadruhé, na čínský ratingový trh nelze volně vstoupit. Jedná se v zásadě o uzavřený trh, jelikož ratingové agentury musí být před zahájením svého působení schváleny Čínskou regulační komisí pro cenné papíry (dále jen „CSRC“) nebo PBOC (77). Banka PBOC v polovině roku 2017 oznámila, že zahraniční ratingové agentury budou moci za určitých podmínek provádět úvěrová hodnocení části domácího trhu s dluhopisy. Tyto ratingové agentury se však řídí čínskými ratingovými stupnicemi, a nejsou tudíž přesně srovnatelné s mezinárodními ratingy, jak je vysvětleno v 159. bodě odůvodnění.

(162)

Zjištění Komise potvrzuje i výzkum společnosti Allianz Global Investors z roku 2021, v němž se uvádí, že „čínský ratingový systém na pevnině se liší od mezinárodních ratingových konvencí“. Například tuzemské dluhopisy s ratingem AA+ by byly „v mezinárodním měřítku“ obvykle hodnoceny jako „‚vysoce výnosné‘“ (78).

(163)

V neposlední řadě OECD v roce 2022 upozornila, že „[n]edostatky na trhu s úvěrovými ratingy, včetně nadhodnocených ratingů a slabých varovných systémů, brání zdravému rozvoji trhu s dluhopisy“ (79).

(164)

Kromě toho Komise rovněž zjistila (80), že čínský ratingový systém nelze považovat za systém řízený výhradně tržními silami a že funguje na pokřiveném základě.

(165)

Vzhledem k situaci popsané ve 158. až 163. bodě odůvodnění dospěla Komise k závěru, že čínské úvěrové ratingy neposkytují spolehlivý odhad úvěrového rizika podkladového aktiva. Uvedené ratingy byly rovněž zkresleny politickými cíli na podporu klíčových strategických odvětví, jako je odvětví lehkého termografického papíru.

(166)

Komise dospěla k závěru, že společnosti ve skupině Guanhao používaly k financování svých činností krátkodobé a dlouhodobé úvěry. Tyto úvěry byly použity především na každodenní operace, potřeby provozního kapitálu, na zvláštní projekty a na investice.

(167)

Jak je uvedeno ve 128. bodě odůvodnění, několik právních dokumentů, které se vztahují také na společnosti v odvětví výroby papíru jako na podporované odvětví, instruuje finanční instituce, aby poskytovaly odvětví lehkého termografického papíru úvěry s preferenčními sazbami. Tyto dokumenty prokazují, že finanční instituce poskytují preferenční financování pouze omezenému počtu společností/odvětví dodržující příslušné politiky čínské vlády. Komise měla za to, že odkaz na odvětví výroby papíru, jehož součástí je odvětví lehkého termografického papíru, je dostatečně jasný, jelikož toto odvětví je identifikováno odkazem na výrobek vyráběný odvětvovou skupinou, do níž patří. Kromě toho skutečnost, že čínská vláda podporuje omezenou skupinu podporovaných odvětví, mezi něž patří i odvětví lehkého termografického papíru, činí tuto subvenci specifickou.

(168)

Při výpočtu výše napadnutelné subvence posoudila Komise výhodu, která byla příjemcům poskytnuta v období šetření. Podle čl. 6 písm. b) základního nařízení představuje výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou úroků, kterou společnost uhradila za preferenční úvěr, a částkou, kterou by byla společnost zaplatila za srovnatelný obchodní úvěr, který mohla získat na trhu.

(169)

Jak je vysvětleno v oddílech 3.6.1 a 3.6.2 výše, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(170)

Komise posoudila finanční situaci skupiny Guanhao, která byla předmětem individuálního zjišťování. V tomto ohledu Komise postupovala v souladu s metodikou výpočtu pro preferenční financování prostřednictvím úvěrů stanovenou v antisubvenčním šetření týkajícím se konvertovaných hliníkových fólií pocházejících z ČLR, jakož i v antisubvenčním šetření týkajícím se plochých za tepla válcovaných výrobků z oceli pocházejících z ČLR, v antisubvenčním šetření týkajícím se pneumatik pocházejících z ČLR, některých tkaných a/nebo vpichovaných textilií ze skleněných vláken pocházejících z ČLR, kabelů z optických vláken pocházejících z ČLR, nových bateriových elektrických vozidel určených pro přepravu osob pocházejících z ČLR a mobilních přístupových plošin pocházejících z ČLR (81), která je vysvětlena níže v 180. až 181. bodě odůvodnění. Komise tudíž vypočítala výhodu plynoucí z preferenčního financování prostřednictvím úvěrů pro skupinu Guanhao a přičetla tuto výhodu výrobku, který je předmětem šetření.

(171)

Jak je uvedeno v 76. bodě odůvodnění, čínské úvěrové finanční instituce nepředložily žádnou odpověď na dotazník, která by mohla objasnit provedené posouzení úvěruschopnosti. Komise proto za účelem stanovení výše výhody musela posoudit, zda byly úrokové sazby za úvěry poskytnuté skupině Guanhao na tržní úrovni.

(172)

Skupina Guanhao vykázala v letech 2022 až 2024 celkově ziskovou finanční situaci. Její ziskovost však dramaticky poklesla v období šetření, kdy společnost vykázala ztrátu ve výši 2,2 %. Tuto skutečnost rovněž potvrdila zveřejněná auditovaná účetní závěrka společnosti za rok 2025, podle níž ztráta dosáhla 4,2 %.

(173)

Skupina Guanhao používala k financování svých činností krátkodobé a dlouhodobé dluhy. Komise posoudila krátkodobou likviditu a dlouhodobou solventnost skupiny.

(174)

Pokud jde o krátkodobou likviditu, Komise použila ukazatel běžné likvidity a ukazatel pohotové likvidity. Tyto ukazatele měří schopnost společnosti hradit krátkodobé závazky, včetně krátkodobého dluhu.

(175)

Ukazatel běžné likvidity společnosti v roce 2022 činil 1,35, v roce 2023 klesl na 1,01 a poté se v období šetření snížil na 0,97. Krátkodobá aktiva společnosti tudíž nepostačovala k uhrazení krátkodobých závazků. To neodůvodňuje vysoký úvěrový rating, pro jehož dosažení by měl tento ukazatel společnosti činit nejméně 2.

(176)

Ukazatel pohotové likvidity společnosti v roce 2023 činil 0,84, v roce 2024 pak 0,81 a na konci období šetření 0,7, přičemž za referenční hodnotu se považuje ukazatel pohotové likvidity nejméně 1. Společnost, která má ukazatel pohotové likvidity nižší než 1, nemusí být schopna v krátkodobém horizontu splácet své krátkodobé závazky. Společnost proto neměla k dispozici dostatek hotovosti, aby mohla splácet svůj krátkodobý dluh. Pokud jde o tento ukazatel krátkodobé likvidity, Komise dospěla k závěru, že dotčená společnost vykazovala problémy s krátkodobou likviditou, které vedly k tomu, že získala profil vysoce rizikového dlužníka.

(177)

Pokud jde o solventnost, poměr dluhu společnosti k vlastnímu kapitálu se průběžně zvyšoval z 0,40 v roce 2002 na 0,92 v období šetření, což poukazuje na skutečnost, že společnost financuje stále více své činnosti především dluhem. Takto vysoká finanční páka činí společnost zranitelnou v případě růstu úrokových sazeb nebo hospodářského poklesu, protože její schopnost obsluhovat dluh může být omezena. Závislost na dluhovém financování zvyšuje riziko platební neschopnosti, zejména v případě zpomalení růstu příjmů nebo ziskovosti. Tato finanční páka představuje vážný problém, který by mohl ohrozit finanční zdraví společnosti.

(178)

S ohledem na problémy s likviditou, solventností a efektivitou popsané v 172. až 177. bodě odůvodnění se proto Komise domnívala, že se společnost nenachází ve stabilní finanční situaci a pro potenciální věřitele a investory představuje vysoce rizikový profil.

(179)

Komise dospěla k závěru, že celková finanční situace skupiny odpovídá ratingu B, který se nepovažuje za „investiční stupeň“.

(180)

Na základě veřejně dostupných údajů u agentury Bloomberg použila Komise jako referenční hodnotu prémii očekávanou u dluhopisů emitovaných podniky s ratingem B, která byla použita na referenční úrokovou sazbu PBOC nebo po 20. srpnu 2019 na základní úrokovou sazbu oznámenou centrem NIFC za účelem určení tržní sazby.

(181)

Uvedená přirážka byla tedy určena na základě výpočtu relativního rozpětí mezi indexy korporátních dluhopisů USA s ratingem AA a korporátních dluhopisů USA s ratingem B podle údajů agentury Bloomberg pro průmyslové segmenty. Takto vypočítané relativní rozpětí pak bylo připočteno k referenční úrokové sazbě zveřejněné bankou PBOC nebo po 20. srpnu 2019 k základní úrokové sazbě pro úvěry zveřejněné centrem NIFC v den, kdy byl úvěr poskytnut (82), a na tutéž délku trvání jako u dotčeného úvěru. To bylo provedeno jednotlivě pro každý úvěr poskytnutý posuzovaným společnostem ve skupině.

(182)

Komise zjistila, že skupina Guanhao využívala v období šetření preferenčního financování prostřednictvím úvěrů. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise preferenční financování prostřednictvím úvěrů za napadnutelnou subvenci.

(183)

Vzhledem k tomu, že žádná čínská finanční instituce nespolupracovala, musela Komise použít zahraniční referenční hodnotu. Komise měla za to, že trh v USA je srovnatelně velký a jsou na něm dostupné reprezentativní statistiky týkající se dluhopisů s různými úvěrovými ratingy. Komise rovněž uvedla, že žádná zúčastněná strana nenavrhla v tomto ohledu platnou alternativní zahraniční referenční hodnotu.

(184)

Sazby subvence zjištěné s ohledem na preferenční financování prostřednictvím úvěrů během období šetření u skupiny Guanhao činily 20,29 %.

(185)

Účelem úvěrové linky je stanovit limit pro půjčky, který může společnost kdykoli využít k financování svých stávajících operací, a zajistit tak pružné a okamžitě dostupné financování provozního kapitálu. Smlouvy o úvěrové lince poskytnuté posuzované skupině se týkají různých forem financování, které mají společnosti podepisující tyto smlouvy k dispozici a které zahrnují všechny druhy krátkodobého financování, jako jsou krátkodobé půjčky, bankovní akcepty, akreditivy atd. Podle odborné literatury o financích navíc v tržních ekonomikách ve většině případů převažují úvěrové linky. Připadá na ně například více než 80 % bankovního financování poskytnutého americkým veřejným podnikům (83). Kromě toho v Kanadě, kde bankovní akcepty představují přímý a nepodmíněný závazek akceptující banky (jako je tomu v Číně), by banky obvykle přijímaly bankovní akcepty pouze od dlužníků z řad podniků, kteří mají u dané banky zřízenou úvěrovou linku (84). Komise se proto domnívala, že veškeré krátkodobé financování posuzovaných společností, jako jsou krátkodobé úvěry, návrhy bankovních akceptů atd., by v zásadě měly být kryty nástrojem v podobě úvěrové linky. (85)

(186)

Komise zjistila, že čínské finanční instituce v souvislosti s financováním poskytovaly posuzovaným společnostem skupiny Guanhao úvěrové linky. Jednalo se o rámcové dohody, podle nichž banka umožňovala posuzovaným společnostem použít různé dluhové nástroje, jako jsou úvěry na provozní kapitál, návrhy bankovních akceptů a jiné formy obchodního financování, do určité maximální částky.

(187)

Jak je uvedeno v 185. bodě odůvodnění, veškeré krátkodobé financování by mělo být kryto úvěrovou linkou. Komise proto porovnala výši úvěrových linek, které měly spolupracující společnosti k dispozici během období šetření, s výší krátkodobého financování, které tyto společnosti použily v tomtéž období, aby zjistila, zda se na veškeré krátkodobé financování vztahovala úvěrová linka. V případě, že výše krátkodobého financování přesáhla limit úvěrové linky, zvýšila Komise výši stávající úvěrové linky o částku, kterou vyvážející výrobci skutečně využili nad rámec uvedeného limitu úvěrové linky.

(188)

Za běžných tržních podmínek by se úvěrové linky podléhaly tzv. „poplatku za sjednání“ nebo „za poskytnutí úvěru“, který by kryl náklady a rizika banky při otevření úvěrové linky (86). Tyto poplatky pokrývají administrativní náklady, jako jsou náklady na zpracování žádosti a provádění bezpečnostních kontrol, ale také náklady vyplývající z obezřetnostních požadavků kladených na banky, protože kapitál vázaný v rámci úvěrové linky snižuje kapitálové poměry banky, které musí udržovat, aby se zajistila proti systémovým rizikům. Komise však zjistila, že posuzované společnosti skupiny Guanhao využívaly úvěrových linek poskytovaných bezplatně. Proto byla posuzovaným společnostem skupiny Guanhao poskytnuta výhoda ve smyslu čl. 6 písm. d) základního nařízení.

(189)

Jak je uvedeno v 132. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(190)

Komise se domnívala, že vzhledem k tomu, že úvěrové linky jsou neodmyslitelně spojeny se všemi druhy krátkodobého financování poskytovaného posuzovaným společnostem skupiny Guanhao, měly by být považovány za formu preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí podporovaným odvětvím, jako je odvětví lehkého termografického papíru. Jak je uvedeno v oddíle 3.3 výše, odvětví lehkého termografického papíru patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu.

(191)

V souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení Komise považovala za výhodu, kterou příjemci získali, rozdíl mezi částkou, kterou zaplatili jako poplatek za otevření úvěrových linek čínskými finančními institucemi, a částkou, kterou by zaplatili za srovnatelnou obchodní úvěrovou linku získanou za nezkreslenou tržní sazbu.

(192)

Žádná z posuzovaných společností skupiny Guanhao neplatila za svou úvěrovou linku poplatek. Podobně Komise v předchozích šetřeních nezjistila žádné poplatky za úvěrové linky v zemi. Z veřejně dostupných informací se zdá, že v některých případech jsou v Číně poplatky za úvěrovou linku účtovány (87), ale výši těchto poplatků se nepodařilo zjistit. Komise proto hledala vhodný referenční poplatek mimo Čínu. Sazba poplatku za sjednání byla tedy stanovena na 1,75 % s odkazem na veřejně přístupné údaje (88).

(193)

Poplatky za sjednání jsou v zásadě splatné paušálně v okamžiku otevření nové úvěrové linky nebo obnovení stávající úvěrové linky. Pro účely výpočtu však Komise vzala v úvahu úvěrové linky, které byly otevřeny nebo obnoveny před zahájením období šetření, ale byly posuzovaným společnostem k dispozici během období šetření, a také úvěrové linky, které byly otevřeny během období šetření.

(194)

Šetření ukázalo, že čínské finanční instituce diskontovaly pohledávky vůči skupině Guanhao výměnou za hotovost.

(195)

Finanční zprostředkovatelé prostřednictvím této operace postoupili částky pohledávek před jejich splatností. Společnosti obdržely počáteční finanční prostředky převodem práv k budoucím pohledávkám na finanční instituce po odečtení poplatků a použitelných diskontních sazeb. Použitelná diskontní sazba by měla konkrétním způsobem vyrovnat riziko selhání, které je silně ovlivněno ratingem posledního subjektu, který je odpovědný za plnění platební povinnosti.

(196)

Jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (89), za běžných tržních okolností by měla použitelná diskontní sazba vyrovnat náklady a rizika banky. Jak je vysvětleno v oddílech 3.5.1 a 3.5.2 výše, úvěry poskytnuté čínskými finančními institucemi odrážejí významné vládní zásahy, zejména s dopadem na úvěrový rating vyvážejících výrobců, a neodrážejí úrokové sazby, které by se běžně vyskytovaly na fungujícím trhu.

(197)

Výhodou takto poskytnutou příjemcům by byl rozdíl mezi diskontní sazbou uplatňovanou čínskými finančními institucemi a diskontní sazbou použitelnou na srovnatelnou operaci na trhu, například na úvěr.

(198)

Pokud jde o specifičnost, jak je uvedeno v 189. bodě odůvodnění, podle rozhodnutí č. 40 musí finanční instituce poskytovat podporovaným odvětvím úvěrovou podporu.

(199)

Jak bylo stanoveno v předchozích šetřeních (90), Komise dospěla k závěru, že diskontované směnky jsou jinou formou preferenční finanční podpory poskytované finančními institucemi podporovaným odvětvím, jako je odvětví lehkého termografického papíru. Jak je uvedeno v oddíle 3.3 výše, odvětví lehkého termografického papíru patří k podporovaným odvětvím, a je proto způsobilé pro veškerou možnou finanční podporu. Diskontované směnky jsou jakožto forma financování součástí systému preferenční finanční podpory ze strany finančních institucí pro podporovaná odvětví, jako je odvětví lehkého termografického papíru.

(200)

Nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že by jakýkoli podnik v ČLR (jiný než v rámci podporovaných odvětví) mohl využívat diskontované směnky za stejných preferenčních podmínek.

(201)

Jak je uvedeno v 194. bodě odůvodnění, Komise zjistila, že posuzovaná skupina využívala diskontované směnky k řešení svých potřeb v oblasti krátkodobého financování.

(202)

V souladu s čl. 6 písm. b) základního nařízení, vzhledem k tomu, že diskontované směnky představují formu krátkodobého financování a že mají ve skutečnosti stejný účel jako krátkodobé úvěry na provozní kapitál, měla Komise za to, že výhodou takto poskytnutou příjemcům je rozdíl mezi diskontní sazbou, kterou skutečně zaplatili, a částkou, kterou by měli zaplatit s uplatněním úrokové sazby pro krátkodobé financování.

(203)

Komise určila výhodu vyplývající z nezaplacení nákladů na krátkodobé financování. Komise měla za to, že diskontované směnky by měly obnášet náklady odpovídající financování pomocí krátkodobých úvěrů. Komise proto uplatnila stejnou metodiku jako u financování pomocí krátkodobých úvěrů v CNY, jak je popsáno v oddíle 3.6.4.3.

(204)

Komise zjistila, že posuzovaná společnost využívala zvýhodněné financování v podobě úvěrových linek a diskontovaných směnek. Vzhledem k existenci finančního příspěvku, výhody pro vyvážející výrobce a specifičnosti považovala Komise tyto typy preferenčního financování za napadnutelnou subvenci.

(205)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na výše popsané preferenční financování během období šetření u skupiny Guanhao činila 2,82 %.

(206)

Žadatel tvrdil, že společnost Sinosure poskytovala zvýhodněné pojištění vývozních úvěrů na základě koncese podporovaným průmyslovým odvětvím, jako je například odvětví lehkého termografického papíru. Sinosure na svých obecných internetových stránkách uvádí, že podporuje čínský vývoz zboží, zejména vývoz technologicky vyspělých výrobků. Podle studie vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) získalo čínské odvětví vyspělých technologií, jehož součástí je i odvětví lehkého termografického papíru, 21 % celkového pojištění vývozních úvěrů od společnosti Sinosure (91). Kromě toho se společnost Sinosure aktivně podílela na plnění iniciativy „Made in China 2025“, která vede podniky k využívání vnitrostátních úvěrových zdrojů, realizaci vědeckých a technologických inovací a technologických modernizací a pomáhá podnikům, které chtějí „vykročit do světa“, stát se konkurenceschopnějšími na světovém trhu (92).

(207)

Posuzovaný vyvážející výrobce lehkého termografického papíru měl během období šetření uzavřeny významné smlouvy o vývozním pojištění se společností Sinosure.

(208)

Jak je uvedeno v 85. bodě odůvodnění, společnost Sinosure neposkytla informace týkající se příjmů z investic uvedených v její výroční zprávě, důkazy týkající se otázek souvisejících s jejím finančním výkazem, jako jsou provozní náklady, příjmy, příjmy z investic, celková pojistná částka, pojistná částka odvětví výroby papíru; informace o svých stanovách, informace o posuzovaných výrobcích navzdory existenci příslušných povolení společnosti a podpůrné informace týkající se nezávislosti jejího systému hodnocení úvěrového rizika.

(209)

Komise tak musela poskytnuté informace doplnit dostupnými údaji.

(210)

Podle informací poskytnutých v předchozích antisubvenčních šetřeních (93) a podle informací z internetových stránek společnosti Sinosure (94) je společnost Sinosure politicky orientovanou pojišťovnou ve vlastnictví státu, kterou zřídil a kterou podporuje stát s cílem podpořit zahraničně-ekonomický a obchodní rozvoj a spolupráci ČLR. Společnost je ve 100 % vlastnictví státu. Má představenstvo a dozorčí radu. Vláda má pravomoc jmenovat a odvolávat vedoucí pracovníky společnosti. Na základě těchto informací dospěla Komise k závěru, že existují formální indicie vládní kontroly, pokud jde o společnost Sinosure.

(211)

Komise dále hledala informace o tom, zda čínská vláda vykonávala účinnou kontrolu nad chováním společnosti Sinosure, pokud jde o odvětví lehkého termografického papíru.

(212)

Podle oznámení o vydání Vývozního katalogu čínských technologicky vyspělých výrobků č. 16 pro rok 2006 „mohou výrobky zařazené do vydání vývozního katalogu z roku 2006 využívat preferenční politiky poskytované státem na vývoz technologicky vyspělých výrobků“.

(213)

Podle oznámení o provádění strategie podpory obchodu prostřednictvím vědy a technologie s využitím pojištění vývozních úvěrů (95) by také společnost Sinosure měla zvýšit svou podporu klíčových odvětví a výrobků posílením své celkové podpory vývozu vyspělých a nových technologických výrobků, včetně „informačních a komunikačních“ výrobků. Vyspělá a nová technologická odvětví, jako je odvětví lehkého termografického papíru, uvedená ve Vývozním katalogu čínských vyspělých technologických výrobků, by měla v rámci své činnosti považovat za cílová odvětví a měla by zajistit komplexní podporu, pokud jde o postupy upisování, schvalování s limity, rychlost zpracování pojistných nároků a pružnost sazeb. Pokud jde o pružnost sazeb, měla by výrobkům poskytovat maximální slevu na pojistném v rámci pohyblivé škály nabízené pojišťovnou úvěrů.

(214)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že čínská vláda vytvořila normativní rámec, který musí vedení a orgány dohledu jmenované čínskou vládou a odpovědné čínské vládě dodržovat. Čínská vláda se proto za účelem účinné kontroly chování společnosti Sinosure o takový normativní rámec opírala.

(215)

Komise rovněž pátrala po konkrétních důkazech o výkonu kontroly účinným způsobem na základě pojistných smluv. Během inspekce na místě trvala čínská vláda na tom, že v praxi společnosti Sinosure jsou částky pojistného tržně orientované a založené na zásadách posuzování rizik. Nebyly však poskytnuty žádné konkrétní příklady týkající se odvětví lehkého termografického papíru nebo posuzovaných společností, přestože posuzovaná skupina poskytla příslušné oprávnění umožňující přístup k příslušné dokumentaci.

(216)

Vzhledem k tomu, že Komise neměla k dispozici konkrétní důkazy, zkoumala konkrétní chování společnosti Sinosure, pokud jde o pojištění poskytnuté posuzovaným společnostem. Toto chování bylo v rozporu s oficiálním postojem společnosti, neboť nevycházelo z tržních zásad.

(217)

Po srovnání celkových uhrazených pojistných nároků s celkovými pojistnými částkami na základě údajů ve výroční zprávě společnosti Sinosure za rok 2023 (96) dospěla Komise k závěru, že v průměru by společnost Sinosure musela jako pojistné účtovat 0,29 % z pojistné částky, aby pokryla náklady na pojistná plnění (dokonce aniž by se zohlednily režijní náklady).

(218)

Komise dále uvedla, že společnost Sinosure vykázala v letech 2022 a 2023 čistou ztrátu z provozní činnosti (97); tj. poskytování pojištění vývozních úvěrů, a že by byla celkově ztrátová, pokud by neúčtovala významné příjmy z příjmů z investic. Jak je uvedeno ve 85. bodě odůvodnění, společnost Sinosure neposkytla informace o těchto příjmech z investic.

(219)

Komise proto dospěla k závěru, že společnost Sinosure uplatňuje při výkonu vládních funkcí s ohledem na odvětví lehkého termografického papíru výše uvedený právní rámec. Společnost Sinosure jednala jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Posuzované společnosti skupiny Guanhao mimoto získaly výhodu, neboť pojištění bylo poskytnuto za ceny nižší než minimální poplatek, který společnost Sinosure potřebovala k pokrytí svých provozních nákladů.

(220)

Komise se domnívala, že výhoda poskytnutá příjemcům je rozdílem mezi částkou, kterou společnost skutečně zaplatila jako pojistné, a částkou, kterou měla zaplatit uplatněním externí referenční sazby pojistného uvedené v 222. bodě odůvodnění.

(221)

Komise určila, že subvence poskytované v rámci programu vývozního pojištění jsou specifické, protože nemohly být získány bez vývozu, a jsou tedy závislé na vývozu ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(222)

Vzhledem k tomu, že společnost Sinosure měla během období šetření dominantní postavení na trhu, nebyla Komise schopna zjistit tržní vnitrostátní pojistné. V souladu s předchozími antisubvenčními šetřeními proto Komise použila nejvhodnější externí referenční hodnotu, pro kterou byly informace okamžitě k dispozici, tj. sazby pojistného uplatňované bankou Export-Import Bank ve Spojených státech amerických pro nefinanční instituce u vývozu do zemí OECD.

(223)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 0,69 %.

(224)

Granty určené pro posuzovanou skupinu Guanhao byly poskytnuty na základě:

(225)

Komise zjistila, že skupina Guanhao získala výhody z několika grantových programů. Tyto granty byly poskytnuty provinčními a městskými úřady nebo v rámci zóny hospodářského a technologického rozvoje Čan-ťiang. Důkazy o existenci grantů a skutečnost, že byly poskytnuty na různých úrovních čínské vlády, původně předložila posuzovaná společnost a byly potvrzeny jejími finančními výkazy a v průběhu inspekcí na místě.

(226)

Pokud jde o ostatní výrobce lehkého termografického papíru, Komisi nebyly sděleny podrobnosti o grantech ani o jejich případném právním základu. Jak je uvedeno ve 84. bodě odůvodnění, tyto informace neposkytla ani čínská vláda.

(227)

Tyto granty představovaly subvence ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu i) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení vzhledem k tomu, že proběhl převod finančních prostředků od čínské vlády v podobě grantů pro posuzovanou skupinu společností, který jim poskytl výhodu rovnající se výši tohoto grantu.

(228)

Komise posoudila všechny granty, které posuzované společnosti obdržely, a zjistila, že ne všechny se týkaly výroby lehkého termografického papíru. Granty týkající se technologií, inovací a vývoje, snížení nezaměstnanosti a průmyslové podpory a propagace však byly považovány za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) a čl. 4 odst. 3 základního nařízení, protože se jeví, že se omezují na určité společnosti, určitá odvětví či konkrétní projekty v určitých regionech.

(229)

Kromě toho byly některé granty považovány za specifické ve smyslu čl. 4 odst. 4 písm. a) základního nařízení, jelikož se zdá, že jsou podmíněny vývozní výkonností.

(230)

Výhoda byla vypočtena jako částka obdržená v období šetření nebo přičtená období šetření, kdy byla částka odepsána za dobu životnosti dlouhodobých aktiv, jichž se grant obdržený před obdobím šetření týkal. Na základě pokynů pro výpočet výše subvence v šetřeních o uložení vyrovnávacího cla (98) však byly jednorázové subvence obdržené v období šetření, které činily méně než 1 % ad valorem, zaúčtovány do nákladů, i když byly spojeny s nákupem dlouhodobých aktiv. Tato přiřazovací metoda je plně v souladu se zprávou WTO vypracovanou neformální skupinou odborníků, která stanoví, že granty, jejichž účelem je nákup stálých aktiv, by měly být přičteny, avšak „je považováno za vhodné, především z hlediska administrativního zjednodušení, aby se velmi malé subvence zaúčtovávaly bez ohledu na jejich typ nebo jiné aspekty. Jako prahová hodnota se pro každou jednotlivou subvenci doporučuje úroveň nižší než 0,5 % prodeje“ (99).

(231)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 0,13 %.

(232)

Veškeré pozemky v ČLR jsou buď vlastněny státem, nebo jsou v kolektivním vlastnictví (tvořeném buď vesnicemi, nebo městy) před tím, než může být právní nebo nestranný titul pozemků patentován nebo udělen vlastníkům ze strany podniků nebo jednotlivců. Veškeré pozemky v městských oblastech jsou ve vlastnictví státu a veškeré pozemky ve venkovských oblastech jsou ve vlastnictví místních obcí nebo měst.

(233)

Podle ústavy ČLR a zákona o půdě si však společnosti a jednotlivci mohou koupit „práva k užívání pozemků“. U průmyslových pozemků činí obvyklá doba trvání smlouvy o pronájmu 50 let s možností prodloužení o dalších 50 let.

(234)

Vláda uvedla, že práva k užívání pozemků nejsou ani zbožím (hmotným nebo movitým osobním majetkem jiným než peníze (100), ani službami, a proto tento údajný program nepředstavuje „dodávání zboží nebo poskytování služeb za cenu nižší než přiměřenou“ podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) základního nařízení.

(235)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Za prvé, Příručka o statistice mezinárodního obchodu službami (dále jen „příručka“), o kterou se opírá čínská vláda, když tvrdí, že práva k užívání pozemků nejsou službami, obsahuje kategorii týkající se „[…] vládních služeb, které nejsou zahrnuty jinde“, které jsou označeny jako hlavní součásti standardních služeb. Kromě toho i nadále platí, že bez ohledu na to, jakým právním způsobem je pozemek získán, se poskytnutí práv k užívání pozemků v konečném důsledku rovná poskytnutí pozemku. V tomto ohledu Orgán pro řešení sporů WTO již potvrdil, že pozemky jsou považovány za „nemovité“ zboží a že lze uplatnit čl. 1 odst. 1 písm. a) bod 1 podbod iii) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních (101). Poskytování práva k užívání pozemků je tedy dodáváním zboží nebo poskytováním služeb.

(236)

Poskytování práv k užívání pozemků v Číně spadá do oblasti působnosti zákona o správě půdy Čínské lidové republiky (102). Kromě toho jsou součástí právního základu rovněž tyto dokumenty:

(237)

Podle článku 10 předpisu o přidělování práv k užívání stavebních pozemků ve státním vlastnictví na základě výzev k podávání nabídek, dražeb a cenových odhadů stanoví místní orgány ceny pozemků podle systému hodnocení městských pozemků, který se aktualizuje každé tři roky, a podle vládní průmyslové politiky.

(238)

V předchozích šetřeních (109) dospěla Komise k závěru, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR nepředstavují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu, jelikož bylo zjištěno, že systém dražeb je nejasný, netransparentní a nefunguje v praxi a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány. Jak je uvedeno v předchozím bodě odůvodnění, úřady stanoví ceny podle systému oceňování městských pozemků, který jim při určování ceny pozemků pro průmyslové využití ukládá kromě dalších kritérií povinnost brát v úvahu průmyslovou politiku.

(239)

Výše uvedené důkazy jsou v rozporu s tvrzením čínské vlády, že ceny placené za práva k užívání pozemků v ČLR představují tržní cenu určenou nabídkou a poptávkou na volném trhu.

(240)

Komise rovněž připomněla, že čínská vláda neposkytla informace o nabytí pozemků výrobci/vývozci lehkého termografického papíru. Jak je vysvětleno ve 87. bodě odůvodnění, tato pochybení byla jedním z bodů uvedených v dopise podle článku 28.

(241)

Závěry tohoto šetření ukazují, že situace týkající se nabývání práv k užívání pozemků v ČLR je netransparentní a že ceny svévolně stanovují příslušné orgány.

(242)

Poskytování práv k užívání pozemků čínskou vládou by se proto mělo považovat za subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení v podobě dodání zboží, kterým získávají společnosti z řad příjemců výhodu. Jak je vysvětleno výše v 232. až 233. a v 237. až 239. bodě odůvodnění, fungující trh s pozemky v ČLR neexistuje a z použití vnější referenční hodnoty (viz 246. bod odůvodnění) vyplynulo, že částka, kterou posuzovaný vyvážející výrobce za práva k užívání pozemků zaplatil, je výrazně pod úrovní běžné tržní ceny.

(243)

V souvislosti s preferenčním přístupem k průmyslovým pozemkům pro společnosti, které patří do určitých odvětví, Komise konstatovala, že cena stanovená místními orgány musí zohledňovat průmyslovou politiku vlády, jak je uvedeno v 238. bodě odůvodnění. V rámci této průmyslové politiky je odvětví lehkého termografického papíru jakožto součást odvětví výroby papíru uvedeno jako podporované odvětví. Podle rozhodnutí Státní rady č. 40 navíc orgány veřejné moci při poskytování pozemků zohlední „katalog pokynů pro průmyslovou restrukturalizaci“ a průmyslovou politiku. Článek XVIII rozhodnutí č. 40 objasňuje, že odvětví, která jsou „omezována“, nebudou mít k právům k užívání pozemků přístup. Z toho vyplývá, že subvence je specifická podle čl. 4 odst. 2 písm. a) a c) základního nařízení, jelikož preferenční poskytování pozemků je omezeno na společnosti, které patří do určitých odvětví, v tomto případě do odvětví lehkého termografického papíru, a vládní postupy v této oblasti jsou nejasné a netransparentní.

(244)

Stejně jako v předchozích šetřeních (110) a v souladu s čl. 6 písm. d) bodem ii) základního nařízení byly jako vnější referenční hodnoty použity ceny pozemků ze samostatného celního území Tchaj-wan, Pcheng-chu, Ťin-men a Ma-cu (dále jen „Čínská Tchaj-pej“) (111). Výhoda pro příjemce se vypočte s ohledem na rozdíl mezi částkou, kterou ve skutečnosti zaplatí posuzovaný vyvážející výrobce (tj. zaplacená skutečná cena uvedená ve smlouvě a v příslušných případech cena uvedená ve smlouvě snížená o částku zpětných vládních plateb či grantů) za práva k užívání pozemků, a částkou, která by měla být běžně zaplacena na základě referenční hodnoty Čínské Tchaj-peje.

(245)

Komise považuje Čínskou Tchaj-pej za vhodné externí měřítko z těchto důvodů:

(246)

V návaznosti na metodiku použitou v předchozích šetřeních (112) použila Komise průměrnou cenu pozemků za metr čtvereční v Čínské Tchaj-peji, jež byla upravena o inflaci a vývoj HDP ode dne, kdy byly uzavřeny dané smlouvy o přidělení práv k užívání pozemků. Údaje o cenách pozemků pro průmyslové využití od roku 2015 byly získány z internetových stránek odboru průmyslu tchajwanského ministerstva obchodu (113). Pokud jde o předchozí roky, byly ceny opraveny s použitím míry inflace a vývoje HDP na obyvatele při současných cenách v USD v Čínské Tchaj-peji, kterou zveřejnil Mezinárodní měnový fond pro rok 2015.

(247)

Čínská vláda tvrdila, že výše uvedená referenční hodnota není správná, protože Komise porovnává cenu za vlastnictví pozemků v Čínské Tchaj-peji s cenou práv k užívání pozemků na omezenou dobu v ČLR.

(248)

V tomto ohledu Komise uvedla, že výběr Čínské Tchaj-peje jako referenční hodnoty vycházel z posouzení několika faktorů uvedených výše v 245. bodě odůvodnění. Komise však byla toho názoru, že i v případě existence určitých rozdílů v tržních podmínkách mezi právy k užívání pozemků v pevninské Číně a prodejem pozemků v Čínské Tchaj-peji nejsou rozdíly takové povahy, aby volbu Čínské Tchaj-peje jako správné referenční hodnoty zneplatnily. Komise nebyla v průběhu šetření schopna určit žádnou jinou vhodnou referenční hodnotu nebo metodu úpravy, které by tyto rozdíly mezi podmínkami na trhu odpovídajícím způsobem zohlednily.

(249)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 0,13 %.

(250)

Podle zákona Čínské lidové republiky o dani z příjmů podniků (dále jen „zákon o dani z příjmů podniků“) mají podniky zabývající se vyspělými a novými technologiemi, kterým stát potřebuje poskytovat klíčovou podporu, výhodu z nižší daně z příjmů podniků ve výši 15 %, místo standardní sazby daně ve výši 25 %.

(251)

Právním základem tohoto programu je článek 28 zákona o dani z příjmů podniků a článek 93 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků (114) spolu s:

(252)

Kapitola IV zákona o dani z příjmů podniků obsahuje ustanovení týkající se „preferenčního daňového zacházení“. Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Článek 28 uvedeného zákona stanoví, že „sazba daně z příjmů podniků působících v oblasti vyspělých a nových technologií, které potřebují zvláštní podporu státu, se sníží na 15 %“.

(253)

Článek 93 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků upřesňuje, že:

„‚Důležitými podniky působícími v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem‘, jak je uvedeno v čl. 28 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků, se rozumí podniky, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují tyto podmínky:

Opatření pro správu identifikace podniku působícího v oblasti vyspělých technologií a klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií budou formulována společně útvary pro technologie, finance a daně v rámci Státní rady a vstoupí v platnost po schválení Státní radou.“

(254)

Výše uvedená ustanovení jasně uvádějí, že snížená sazba daně z příjmů podniků je vyhrazena pro „důležité a nové podniky působící v oblasti vyspělých a nových technologií, které mají být podporovány státem“, které vlastní důležitá práva duševního vlastnictví a splňují určité podmínky, jako je „soulad s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií“.

(255)

Podle článku 11 správních opatření pro uznávání podniků zabývajících se vyspělými technologiemi musí podnik, který má být uznán za podnik zabývající se vyspělými technologiemi, současně splňovat určité podmínky, mimo jiné: „[podnik] získal vlastnictví práv duševního vlastnictví, což hraje ústřední roli v technické podpoře jeho hlavních výrobků (služeb) během nezávislého výzkumu, převodů, grantů, fúzí a akvizic atd.“ a „technologie, která hraje ústřední roli v technické podpoře jeho hlavních výrobků (služeb), je v rozmezí předem stanovených oblastí vyspělých technologií podporovaných státem“.

(256)

Společnosti, které toto opatření využívají, musí předkládat přiznání k dani z příjmu a příslušné přílohy. Skutečná výše výhody je zahrnuta v daňovém přiznání.

(257)

Komise zjistila, že posuzovaný výrobce lehkého termografického papíru byl v období šetření považován za technologicky vyspělou společnost, a proto měl sníženou sazbu daně z příjmů ve výši 15 %.

(258)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(259)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto režimu pouze na podniky, které působí v určitých prioritních oblastech špičkových technologií určených státem. Odvětví lehkého termografického papíru představuje takovou vysokou technologickou prioritu.

(260)

Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tudíž výslovně omezují přístup k subvenci na určité společnosti a odvětví.

(261)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně podle nižší sazby.

(262)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 0,45 %.

(263)

Odpočet daně u výdajů na výzkumné a vývojové činnosti poskytuje podnikům nárok na preferenční daňové zacházení v souvislosti s jejich výzkumnými a vývojovými činnostmi v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, pokud jsou splněny určité prahové hodnoty pro výdaje na výzkum a vývoj.

(264)

Konkrétněji, od výdajů na výzkum a vývoj, které podnik vynaloží, když provádí jakoukoli činnost v oblasti výzkumu a vývoje, se od 1. ledna 2023 odečte před zaplacením daně navíc 100 % částky skutečně vynaložených výdajů na výzkum a vývoj, a to vedle odpočtu skutečných výdajů, jak je předepsáno, za předpokladu, že tyto výdaje nejsou přeměněny na nehmotná aktiva a zahrnuty do běžných zisků a ztrát.

(265)

Pokud byly uvedené výdaje převedeny na nehmotná aktiva, lze tyto výdaje amortizovat sazbou 200 % nákladů nehmotného aktiva před zaplacením daně, a to od 1. ledna 2023.

(266)

Právním základem tohoto programu je čl. 30 odst. 1 zákona o dani z příjmů podniků spolu s článkem 95 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků, jakož i tyto dokumenty:

(267)

Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“.

(268)

Komise zjistila, že posuzované společnosti ve skupině Guanhao měly dodatečný odpočet výdajů na výzkum a vývoj, které vznikly v souvislosti s výzkumem a vývojem nových technologií, nových výrobků a nových postupů.

(269)

Komise dospěla k závěru, že v případě tohoto odpočtu daně se jedná o subvenci ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž dotčené společnosti získávají výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(270)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto opatření pouze na podniky, kterým vznikly výdaje na výzkum a vývoj v určitých prioritních oblastech vyspělých technologií určených státem, jako je odvětví lehkého termografického papíru. Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky a odvětví.

(271)

Čínská vláda uvedla, že „superodpočty na výzkum a vývoj“ nejsou specifické, neboť se jedná o univerzální daňovou politiku, jejímž cílem je povzbudit podniky ke zvýšení investic do činností v oblasti výzkumu a vývoje. Podle čínské vlády existují objektivní kritéria a podmínky pro uplatnění tohoto programu a program se uplatňuje automaticky, jsou-li příslušné podmínky splněny.

(272)

Komise nesouhlasila s výkladem čínské vlády ohledně zákonů a prováděcích opatření, ze kterých vyplývá, že je uvedený program omezen na některá odvětví a podniky podporované čínskou vládou na základě kritérií, která se nezdají být objektivní či neutrální, například že musí být v souladu s oblastí působnosti klíčových státem podporovaných oblastí vyspělých a nových technologií. Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, neboť se vztahuje pouze na podniky působící v určitých oblastech špičkových technologií, jako je například odvětví lehkého termografického papíru. Kromě toho článek 30 zákona o dani z příjmů podniků stanoví, že výdaje na výzkum a vývoj, které vynaloží podniky v oblasti vývoje nových technologií, nových výrobků a nových technik, mohou být dodatečně odečteny při výpočtu zdanitelného příjmu, článek 95 prováděcích pravidel k zákonu o dani z příjmů podniků vysvětluje, v čem tento odpočet spočívá, a článek 4 Sdělení o zlepšení snižování výdajů na výzkum a vývoj vyjmenovává odvětví, u nichž se odpočet před zdaněním neuplatňuje (s určitou mírou volnosti, neboť výčet končí formulací „a jakákoli další odvětví stanovená ministerstvem financí a státní správou daní“).

(273)

Výše napadnutelné subvence byla vypočtena na základě výhody, kterou příjemci získali během období šetření. Tato výhoda byla vypočtena jako rozdíl mezi celkovou výší splatné daně podle běžné daňové sazby a celkovou výší splatné daně po dodatečném 100 % odpočtu skutečných výdajů na výzkum a vývoj.

(274)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 0,22 %.

(275)

Zákon o dani z příjmů podniků poskytuje preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem, a zejména osvobození od daně z příjmu z kapitálových investic, jako jsou dividendy a prémie, mezi způsobilými rezidentními podniky.

(276)

Právním základem tohoto programu je čl. 26 odst. 2 zákona o dani z příjmů podniků společně s článkem 83 prováděcích pravidel k zákonu ČLR o dani z příjmů podniků.

(277)

Článek 25 zákona o dani z příjmů podniků, který představuje úvodní část kapitoly IV „Preferenční daňové politiky“, stanoví, že „stát nabídne preference v oblasti daně z příjmů podnikům působícím v odvětvích nebo projektech, jejichž rozvoj je výslovně podporován a podněcován státem“. Kromě toho čl. 26 odst. 2 upřesňuje, že se osvobození od daně vztahuje na příjmy z kapitálových investic mezi „způsobilými rezidentními podniky“, což zřejmě omezuje rozsah jeho působnosti pouze na některé rezidentní podniky.

(278)

Komise zjistila, že jedné ze společností v posuzované skupině bylo poskytnuto osvobození od daně z příjmu z dividend mezi způsobilými rezidentními podniky.

(279)

Komise je toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(280)

Čínská vláda tvrdila, že cílem tohoto programu bylo zamezit dvojímu zdanění, a proto neposkytoval podnikům dodatečné daňové výhody tím, že by se vzdal jinak splatných příjmů nebo je nevybíral.

(281)

Ačkoli Komise souhlasila s tím, že odstranění dvojího zdanění je mezinárodně uznávanou daňovou praxí, neplatí pro všechny země stejně. Čínská vláda neprokázala, jak dotčený odpočet konkrétně brání dvojímu zdanění (tj. tím, že by prokázala, že dividendy, na které se vztahuje osvobození, jsou zdaněny jinde a pravidlo se vztahuje pouze na situace dvojího zdanění). Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(282)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují použití tohoto osvobození pouze na způsobilé rezidentní podniky, které jsou významně podporovány státem a jejichž rozvoj stát podněcuje. Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tedy výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky a odvětví.

(283)

Komise vypočítala výši subvence použitím běžné daňové sazby na příjmy z dividend, které byly odečteny od zdanitelných příjmů.

(284)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření u skupiny Guanhao činila 2,04 %.

(285)

V rámci tohoto programu mohou takzvané podniky zabývající se pokročilou výrobou v období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2027 uplatnit dodatečný odpočet ve výši 5 % z DPH odpočitatelné na vstupu za dané období oproti své splatné DPH (politika dodatečného odpočtu).

(286)

Právním základem programu je oznámení o politice dodatečného odpočtu DPH pro podniky zabývající se pokročilou výrobou vydané Ministerstvem financí a Státní daňovou správou (MOF/STA), oznámení [2023] č. 43.

(287)

Komise zjistila, že posuzované společnosti ze skupiny Guanhao v rámci tohoto programu čerpaly odpočty DPH.

(288)

Komise je toho názoru, že tento režim je subvencí ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu ii) a čl. 3 odst. 2 základního nařízení, neboť existuje finanční příspěvek v podobě ušlých příjmů čínské vlády, čímž získávají dotčené společnosti výhodu. Výhoda pro příjemce se rovná daňové úspoře.

(289)

Tato subvence je specifická ve smyslu čl. 4 odst. 2 písm. a) základního nařízení, jelikož samotné právní předpisy omezují uplatnění tohoto odpočtu pouze na tzv. „podniky zabývající se pokročilou výrobou“, což jsou ve skutečnosti podniky v oblasti špičkových a nových technologií, uznané na základě oznámení Ministerstva pro vědu a technologie, Ministerstva financí a Státní daňové správy o revizi a vydávání správních opatření pro uznávání podniků zabývajících se vyspělými a novými technologiemi (Guokefahuo [2016] č. 32).

(290)

Kromě toho podle oznámení [2023] č. 43: „Konkrétní seznamy podniků zabývajících se pokročilou výrobou určují úřady pro průmysl a informační technologie jednotlivých provincií, autonomních oblastí, měst podléhajících přímo ústřední vládě a samostatně uvedených měst ve spolupráci s úřady pro vědu a technologie, finančními úřady a daňovými úřady na téže úrovni“.

(291)

Právní předpisy, podle nichž orgán poskytující subvenci postupuje, tudíž výslovně omezují přístup k subvenci na určité podniky a odvětví.

(292)

Komise vypočítala výši subvence jako částku, kterou společnost v období šetření obdržela ve formě dodatečného vrácení DPH na vstupu v rámci tohoto odpočtu.

(293)

Sazba subvence zjištěná s ohledem na tento režim během období šetření činila u skupiny Guanhao 0,37 %.

(294)

V memorandu o dostatečnosti důkazů byly uvedeny další režimy, u nichž byly v podnětu uvedeny dostatečné důkazy prokazující existenci napadnutelných subvencí pro vyvážející výrobce lehkého termografického papíru. Seznam těchto programů zahrnuje mimo jiné:

(295)

V rámci tohoto šetření nemohla Komise dospět k závěru o napadnutelnosti těchto programů. Tím není dotčena skutečnost, že Komise tato opatření prošetří při příležitosti budoucích přezkumů, včetně přezkumů podle článku 19 základního nařízení.

(296)

Komise vypočítala výši napadnutelných subvencí pro individuálně posuzovanou skupinu Guanhao v souladu s ustanoveními základního nařízení tak, že zkoumala každou subvenci nebo subvenční program a sečtením těchto výsledků vypočítala celkovou výši subvence pro danou skupinu za období šetření. Pro výpočet celkové subvence Komise nejprve vypočítala procento subvence: výše subvence jako procento z obratu společnosti nebo jako procento z vývozního obratu společnosti. Tento procentní podíl byl poté použit k výpočtu výše subvence, jež připadá na vývoz dotčeného výrobku do Unie v období šetření. Tato výše subvence byla později vyjádřena jako procento hodnoty nákladů, pojištění a přepravného (Costs, Insurance and Freight, dále jen „CIF“) téhož vývozu.

(297)

Vzhledem k velmi nízké míře spolupráce ze strany vyvážejících výrobců (6 % celkového čínského vývozu dotčeného výrobku do Unie) a nedostatečné spolupráci ze strany čínské vlády bylo subvenční rozpětí pro ostatní společnosti vypočítáno na základě dostupných údajů v souladu s článkem 28 základního nařízení takto:

(298)

Jelikož v tomto případě bylo od výběru vzorku upuštěno z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany původně vybraných společností a velmi vysoké míry nespolupráce, nebylo možné vypočítat průměrné clo pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku.

(299)

Na tomto základě činí výše napadnutelné subvence vyjádřené jako procentní podíl z ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením:

(300)

Během období šetření vyrábělo v Unii obdobný výrobek pět výrobců (117). Tito výrobci představují „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

(301)

Celková výroba v Unii během období šetření byla stanovena na 275 469 tun. Komise tento údaj stanovila na základě všech dostupných informací týkajících se výrobního odvětví Unie, konkrétně odpovědi na dotazník poskytnuté asociací ETPA, jež byly porovnány s jednotlivými odpověďmi na dotazník, které poskytli výrobci v Unii zařazení do vzorku.

(302)

Jak je uvedeno v 10. bodě odůvodnění, do vzorku byli vybráni tři výrobci v Unii, kteří představují více než 80 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii.

(303)

Komise stanovila spotřebu Unie na základě: a) údajů uvedených v odpovědi na dotazník poskytnuté asociací ETPA, které se týkaly prodeje obdobného výrobku výrobním odvětvím Unie; tyto údaje byly porovnány s objemem prodeje uvedeným výrobci v Unii zařazenými do vzorku v jejich ověřených odpovědích na dotazník, a b) dovozu výrobku, který je předmětem šetření, podle údajů Eurostatu.

(304)

Spotřeba v Unii se vyvíjela takto:

Tabulka 1

Spotřeba v Unii

(305)

V průběhu posuzovaného období se spotřeba v Unii snížila o 10 %. Tento vývoj je třeba vnímat v kontextu mimořádně silné poptávky zaznamenané v roce 2022 v návaznosti na oživení po narušeních způsobených pandemií COVID-19. V období šetření se spotřeba v Unii pohybovala na podobné úrovni jako v roce 2018 (118). V Unii vede digitalizace ke snížení hlavního využití lehkého termografického papíru (tj. využití v místech prodeje).

(306)

Objem dovozu stanovila Komise na základě statistických údajů Eurostatu. Podíl čínského dovozu na trhu byl stanoven na základě srovnání objemu dovozu se spotřebou na trhu v Unii.

(307)

Dovoz do Unie z dotčené země se vyvíjel takto:

Tabulka 2

Objem dovozu a podíl na trhu

(308)

Během posuzovaného období se objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR zvýšil o 423 % a jeho podíl na trhu vzrostl z 1,4 % v roce 2022 na 8,2 % v období šetření, což představovalo nárůst o téměř 7 procentních bodů.

(309)

Komise stanovila ceny dovozu na základě statistik Eurostatu.

(310)

Průměrná cena dovozu z dotčené země do Unie se vyvíjela takto:

Tabulka 3

Dovozní ceny

(311)

Podle podnětu nemusí údaje Eurostatu za roky 2023 a 2024 přesně odrážet skutečné transakční ceny, protože nezachycují odložené slevy a jiné zpětné úpravy cen poskytnuté po dovozu. V důsledku toho mohou vznikat nesrovnalosti v průměrných měsíčních cenách, jakož i nevysvětlené prudké nárůsty průměrných měsíčních objemů dovozu a cen. Komise měla za to, že takové výkyvy průměrných měsíčních cen neměly na srovnání vliv a že Eurostat zůstal nejlepším dostupným zdrojem informací pro účely cenové analýzy.

(312)

V posuzovaném období klesla průměrná cena čínského dovozu o 33 % a v období šetření dosáhla úrovně 1 500 EUR za tunu, což je o 724 EUR za tunu méně než v roce 2022.

(313)

Cenové podbízení v období šetření Komise stanovila srovnáním:

(314)

Srovnání cen bylo provedeno podle jednotlivých typů transakcí na stejné obchodní úrovni, v případě potřeby s náležitou úpravou a po odečtení rabatů a slev. Výsledek srovnání byl vyjádřen jako procentní podíl teoretického obratu výrobců v Unii zařazených do vzorku v období šetření. Na základě výše uvedených skutečností bylo u subvencovaného čínského dovozu na trh Unie stanoveno vážené průměrné rozpětí cenového podbízení ve výši 10,4 %. Cenové podbízení bylo zjištěno u 100 % objemu dovozu.

(315)

Bez ohledu na existenci významného cenového podbízení Komise rovněž zjistila, že čínský dovoz významně stlačil ceny části výrobního odvětví Unie, která musela během období šetření prodávat za ceny nižší než náklady.

(316)

V rámci posouzení dopadu subvencovaného dovozu na výrobní odvětví Unie byly vyhodnoceny všechny hospodářské ukazatele, které ovlivňovaly stav výrobního odvětví Unie během posuzovaného období.

(317)

Jak je uvedeno v oddíle 1.4.1, k posouzení hospodářské situace výrobního odvětví Unie byl proveden výběr vzorku.

(318)

Pro účely zjištění újmy Komise rozlišovala mezi makroekonomickými a mikroekonomickými ukazateli újmy. Komise hodnotila makroekonomické ukazatele na základě údajů obsažených ve vyplněném makroekonomickém dotazníku, který byl předložen jménem výrobního odvětví Unie. Tyto údaje se týkaly všech výrobců v Unii. Mikroekonomické ukazatele posuzovala Komise na základě údajů obsažených v odpovědích na dotazník od výrobců v Unii zařazených do vzorku. Tyto údaje se týkaly výrobců v Unii zařazených do vzorku. Oba soubory údajů byly pro hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie shledány jako reprezentativní.

(319)

Makroekonomické ukazatele jsou tyto: výroba, výrobní kapacita, využití kapacity, objem prodeje, podíl na trhu, růst, zaměstnanost, produktivita, rozsah subvenčního rozpětí a překonání účinků dřívějších nekalých praktik.

(320)

Mikroekonomické ukazatele jsou tyto: průměrné jednotkové ceny, jednotkové náklady, náklady práce, zásoby, ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál.

(321)

Celková výroba v Unii, výrobní kapacita a využití kapacity se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 4

Výroba, výrobní kapacita a využití kapacity

(322)

V posuzovaném období se objem výroby výrobního odvětví Unie snížil o 20 % na 275 469 tun v období šetření. Snížení výroby mělo negativní dopad na využití kapacity, které se v posuzovaném období snížilo o 9 %.

(323)

Výrobní kapacita poklesla o 12 %. To je částečně způsobeno tím, že výrobce v Unii, společnost Fjord Paper, na konci roku 2024 ukončil svou činnost.

(324)

Komise poznamenala, že tabulka 4 uvádí pouze „kapacitu vyhrazenou“ pro lehký termografický papír. Vzhledem k tomu, že výrobní odvětví Unie je schopno vyrábět na stejných strojích i jiné druhy papíru, byla by „teoretická kapacita“ téměř dvojnásobná oproti „vyhrazené kapacitě“, a to za předpokladu, že všechny stroje, které mohou vyrábět lehký termografický papír, jej vyrábějí na plnou kapacitu.

(325)

Objem prodeje a podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 5

Objem prodeje a podíl na trhu

(326)

V posuzovaném období se objem prodeje výrobku výrobců v Unii, který je předmětem šetření, snížil o 21 %. Tento pokles byl výrazně větší než pokles spotřeby v Unii o 10 % (viz tabulka 1), což vedlo ke snížení podílu výrobců v Unii na trhu o 12 %. V některých případech výrobci v Unii upřednostnili maximalizaci zisku na úkor objemu prodeje.

(327)

V posuzovaném období klesla spotřeba dotčeného výrobku o 10 %, výrobní odvětví Unie však nebylo schopno udržet si své postavení. Ve stejném období se podíl výrobního odvětví Unie na trhu snížil přibližně o 12 %, zatímco podlí dovozu dotčeného výrobku z ČLR na trhu vzrostl o 478 %.

(328)

Zaměstnanost a produktivita se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 6

Zaměstnanost a produktivita

(329)

V posuzovaném období se zaměstnanost v Unii snížila o 6 % na 818 pracovních míst přepočítaných na plný úvazek. To je částečně způsobeno tím, že výrobce v Unii, společnost Fjord Paper, na konci roku 2024 ukončil svou činnost. Vzhledem k nepřetržité povaze procesu výroby lehkého termografického papíru je pro výrobce obtížné smysluplně snižovat počet zaměstnanců. Došlo však k restrukturalizaci (včetně snižování počtu zaměstnanců a zkracování pracovní doby) a k dočasným odstávkám (119).

(330)

Produktivita poklesla o 15 %, přičemž tento pokles byl z velké části způsoben výrazným snížením výroby v Unii (–20 %) v témže období (viz tabulka 4).

(331)

Všechna zjištěná subvenční rozpětí byla významně nad úrovní de minimis. Vzhledem k objemu a cenám dovozu z dotčené země byl dopad rozsahu subvencování na dané výrobní odvětví Unie značný.

(332)

Trvalý dovoz za nespravedlivé ceny z Korejské republiky zabránil výrobnímu odvětví Unie překonat účinky dřívějších dumpingových praktik ze strany jiných zemí než dotčené země. Přesto měla zavedená opatření na výrobní odvětví Unie pozitivní dopad, jak je uvedeno zejména v oddíle 4.6 prováděcího nařízení (EU) 2023/1330.

(333)

Vážené průměrné jednotkové prodejní ceny výrobců v Unii zařazených do vzorku účtované nezávislým odběratelům v Unii se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 7

Prodejní ceny a výrobní náklady v Unii

(334)

Výroba lehkého termografického papíru je energeticky náročná. V posuzovaném období výrazně vzrostly ceny hlavních výrobních činitelů, a to zejména buničiny (kvůli jejímu nedostatku) a energie (v důsledku ruské útočné války proti Ukrajině). Ve druhé části posuzovaného období se ceny hlavních vstupů vrátily k normálu, i když zůstaly na vyšší úrovni než dříve. To přispělo k tomu, že jednotkové výrobní náklady byly vyšší než v minulosti (120). Je rovněž třeba uvést, že se sortiment výrobků v průběhu času měnil, jelikož se přestaly vyrábět typy obsahující bisfenol A a alternativní chemikálie jsou dražší.

(335)

V období šetření byly jednotkové výrobní náklady vyšší než průměrné jednotkové prodejní ceny výrobního odvětví Unie pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení. To ukázalo, že výrobní odvětví Unie bylo vystaveno významnému stlačování cen, jelikož nebylo schopno zvýšit své prodejní ceny tak, aby pokrylo své náklady.

(336)

V posuzovaném období klesly průměrné výrobní náklady výrobního odvětví Unie méně (–7 %) než jeho průměrné jednotkové prodejní ceny pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení (–19 %). Výrobní odvětví Unie muselo stanovit své ceny na neudržitelně nízké úrovni, aby v situaci rostoucího dovozu z Číny (+478 %, viz tabulka 2) za ceny podstatně nižší než ceny výrobního odvětví Unie (viz tabulka 3) neztratilo příliš velký podíl na trhu. Výrobní odvětví Unie však nemohlo své ceny zcela srovnat s těmito cenami, aniž by utrpělo další ztráty. Tento cenový tlak zabránil výrobnímu odvětví Unie zvýšit ceny v souladu s růstem nákladů.

(337)

Průměrné náklady práce výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 8

Průměrné náklady práce na zaměstnance

(338)

Během posuzovaného období se průměrné náklady práce na zaměstnance zvýšily o 16 %, což odpovídá ročnímu růstu nákladů práce v Německu a Finsku (121). Zároveň došlo ve výrobním odvětví Unie k poklesu zaměstnanosti, a to někdy v důsledku dočasných odstávek a zkrácení pracovní doby (což pro výrobce v Unii znamenalo snížení nákladů), jindy však kvůli propouštění nejnákladnějších zaměstnanců za cenu nákladů na odstupné.

(339)

Stav zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjel takto:

Tabulka 9

Zásoby

(340)

Během posuzovaného období se úroveň konečného stavu zásob měnila. V období šetření byla o 2 % nižší než v roce 2022. Konečný stav zásob vyjádřený jako procento výroby se v posuzovaném období zvýšil o 20 %, a to zejména v důsledku nižší úrovně výroby.

(341)

Relativní stabilita stavu zásob byla důsledkem nepřetržitého procesu výroby papíru a skutečnosti, že výroba probíhala zpravidla na zakázku. Stav zásob se může měnit z různých důvodů, ať už jde o období po údržbě či před ní, nebo o optimalizaci výrobních plánů s cílem omezit neustálé změny na výrobní lince. Samotný stav zásob se v tomto výrobním odvětví nepovažuje za nejvýznamnější ukazatel újmy.

(342)

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic u výrobců v Unii zařazených do vzorku se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 10

Ziskovost, peněžní tok, investice a návratnost investic

(343)

Ziskovost výrobců v Unii zařazených do vzorku stanovila Komise tak, že čistý zisk před zdaněním z prodeje obdobného výrobku odběratelům v Unii, kteří nejsou ve spojení, vyjádřila jako procentní podíl z obratu tohoto prodeje.

(344)

Finanční situace výrobního odvětví Unie byla již v roce 2024 ovlivněna nárůstem čínského dovozu za nízké ceny. Jak je vysvětleno v oddíle 4.4.3.1, cenový tlak způsobený nekalým dovozem na trh Unie bránil výrobnímu odvětví Unie zvýšit ceny tak, aby odrážely rostoucí náklady. V důsledku toho bylo výrobní odvětví Unie nuceno stanovit ceny na neudržitelně nízké úrovni, aby si udrželo dostatečný objem prodeje.

(345)

Finanční situace výrobního odvětví Unie se v období šetření výrazně zhoršila, neboť ziskovost klesla na 1,9 %. Ačkoli výrobní odvětví Unie nezačalo vykazovat ztráty, jeho ziskovost byla podstatně nižší než cílový zisk ve výši 11,5 %, který byl stanoven v rámci antidumpingového šetření týkajícího se velmi podobného výrobku pocházejícího z Korejské republiky (122).

(346)

Čistý peněžní tok představuje schopnost výrobců v Unii financovat svou činnost z vlastních zdrojů. Vývoj čistého peněžního toku byl velmi podobný vývoji ziskovosti, přičemž k nejprudšímu poklesu peněžního toku došlo v období šetření.

(347)

Výroba lehkého termografického papíru představuje odvětví s intenzivním využíváním aktiv. Investice byly v daném období relativně stabilní, třebaže se jejich výše může lišit v důsledku odlišných či shodných harmonogramů údržby a obměny u jednotlivých výrobců. Většina investic byla zaměřena na zachování stávajících kapacit a obnovu nezbytných výrobních prostředků.

(348)

Návratnost investic je zisk vyjádřený v procentech ve vztahu k čisté účetní hodnotě investic. V souladu s vývojem ziskovosti došlo v posuzovaném období k jejímu poklesu.

(349)

Schopnost opatřit si kapitál byla negativně ovlivněna klesající ziskovostí a peněžním tokem.

(350)

V posuzovaném období se většina ukazatelů újmy zhoršila. Oproti úrovni v roce 2022 se snížila zejména výroba, objem prodeje, podíl na trhu, ziskovost, peněžní tok a využití kapacity.

(351)

Objem prodeje na trhu Unie se snížil o 21 %, zatímco spotřeba v Unii poklesla pouze o 10 %, což vedlo k významnému snížení podílu výrobního odvětví Unie na trhu. Ve stejném období se dovoz z ČLR výrazně zvýšil, a to jak co do objemu, tak co do podílu na trhu. Ziskovost a peněžní tok se rovněž výrazně zhoršily, zatímco využití kapacity se v důsledku poklesu objemu výroby snížilo.

(352)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 8 odst. 4 základního nařízení.

(353)

V souladu s čl. 8 odst. 5 základního nařízení Komise zkoumala, zda subvencovaný dovoz z dotčené země způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. V souladu s čl. 8 odst. 6 základního nařízení Komise rovněž zkoumala, zda výrobnímu odvětví Unie mohly ve stejnou dobu působit újmu i jiné známé činitele. Komise dbala na to, aby případná újma, kterou mohly způsobit jiné faktory než subvencovaný dovoz z dotčené země, nebyla přičítána na vrub tomuto subvencovanému dovozu. Komise zkoumala dovoz ze třetích zemí, nesubvencovaný dovoz z ČLR a vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie. Nebyly známy žádné další činitele, které by mohly způsobit újmu výrobnímu odvětví Unie.

(354)

Jak je uvedeno v oddíle 4.5.1, objem dovozu dotčeného výrobku z ČLR se v posuzovaném období výrazně zvýšil. Preferenční podmínky v ČLR umožnily vyvážejícím výrobcům v posuzovaném období zvýšit svůj vývoz do EU pětinásobně. Zatímco podíl výrobního odvětví Unie na trhu se v tomto období snížil o 11,6 procentního bodu, podíl čínského dovozu na trhu vzrostl o 6,8 procentního bodu. Ceny tohoto dovozu z Číny byly nadto nižší než ceny výrobního odvětví Unie v průměru o 10,4 % a významně stlačovaly ceny v Unii. Tento dovoz měl proto významný dopad jak na objem prodeje výrobního odvětví Unie a jeho podíl na trhu, tak na jeho ceny a ziskovost, která klesla na pouhých 1,9 %. Výroba, využití kapacity a peněžní tok se v posuzovaném období rovněž zhoršily.

(355)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyvodila Komise závěr, že tento subvencovaný dovoz měl významný negativní dopad na situaci výrobního odvětví Unie.

(356)

Komise rovněž zkoumala, zda mohly jiné známé činitele jednotlivě nebo společně oslabit příčinnou souvislost, která byla zjištěna u subvencovaného dovozu, do té míry, že by tato souvislost již nebyla skutečná a podstatná.

(357)

Dovoz z ostatních třetích zemí stanovila Komise na základě údajů Eurostatu.

(358)

Kromě ČLR byl výrobek, který je předmětem šetření, do Unie dovážen z několika dalších zemí, které dohromady představovaly 10,5 % podílu na trhu v období šetření:

Tabulka 11

Dovoz z dalších zemí

(359)

Dovoz z ostatních třetích zemí se v posuzovaném období zvýšil o 69 %. V období šetření dosáhl podílu na trhu ve výši 10,5 %.

(360)

Kromě Číny patřily mezi dva hlavní vývozce do Unie Korejská republika a USA. Zdaleka nejvýznamnějším zdrojem dovozu byla Korejská republika, která i nadále představovala zdroj dovozu způsobujícího újmu, a to vzhledem k závěrům ohledně pokračujícího dumpingu a cenového podbízení ze strany korejského dovozu, k nimž se dospělo v rámci přezkumu před pozbytím platnosti R768 (123) v roce 2023.

(361)

Dovoz z jiných zemí než z Koreje směřoval do Unie za ceny vyšší než prodejní ceny výrobců v Unii pro odběratele v Unii, kteří nejsou ve spojení.

(362)

Komise proto dospěla k závěru, že na rozdíl od dovozu z Koreje neměl dovoz z jiných zemí žádný podstatný vliv na újmu způsobenou výrobcům v Unii. Pokud jde o dovoz z Koreje, u něhož byl v období šetření zaznamenán podobný objem jako u dovozu z Číny, za ceny mnohem vyšší než čínské ceny, avšak nižší než ceny výrobního odvětví Unie, bylo zjištěno, že tento dovoz přispěl ke zjištěné újmě způsobené výrobnímu odvětví Unie, avšak neoslabil příčinnou souvislost mezi dumpingovým dovozem z Číny a následnou újmou, která byla výrobnímu odvětví Unie způsobena na trhu Unie.

(363)

Spotřeba v Unii během posuzovaného období významně klesla o 10 %. Kdyby však nedošlo k prudkému nárůstu levného dovozu z Číny, nepřesáhla by ztráta prodeje výrobního odvětví Unie 39 000 tun, což představuje 10,6 % podílu na trhu Unie, ani by výrobní odvětví Unie nebylo nuceno obětovat u svých zbývajících prodejů ziskovost. Pokles spotřeby ve srovnání s rokem 2022 byl navíc výrazně ovlivněn mimořádnou poptávkou po výrobku, který je předmětem šetření, v roce 2022. Je třeba podotknout, že z historického hlediska se spotřeba v Unii v průměru nesnížila. V období šetření se spotřeba v Unii pohybovala na podobné úrovni jako v roce 2018 (124).

(364)

Na tomto základě dospěla Komise k závěru, že pokles spotřeby v posuzovaném období neoslabuje skutečnou a podstatnou příčinnou souvislost mezi podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie na trhu Unie a levným subvencovaným čínským dovozem.

(365)

Komise posoudila objem vývozu na základě informací předložených žadateli. Vývozní ceny byly stanoveny na základě odpovědí výrobců v Unii zařazených do vzorku na dotazník.

(366)

Objem a ceny vývozu výrobního odvětví Unie se v posuzovaném období vyvíjely takto:

Tabulka 12

Vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie

(367)

V posuzovaném období klesl objem vývozu výrobního odvětví Unie o 21 %, což odpovídalo vývoji jeho prodeje v Unii. Prodej výrobního odvětví Unie na vývoz byl významný, neboť v období šetření představoval 44 % celkového objemu prodeje výrobního odvětví Unie.

(368)

Zatímco ceny výrobního odvětví Unie v Unii se snížily o 19 %, ceny na vývozních trzích klesly ještě více, a to o 30 %. I na vývozních trzích čelilo výrobní odvětví Unie cenovému tlaku způsobenému tvrdou konkurencí ze strany jiných subjektů. V této souvislosti šetření prokázalo, že se v průběhu posuzovaného období vývozní trhy výrobního odvětví Unie změnily a že se prodej na vývoz celkově týká odlišného (levnějšího) sortimentu výrobků, než jsou výrobky prodávané v Unii.

(369)

Vzhledem k značnému objemu prodeje na vývoz však vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie přispěla k většímu využití kapacity. Komise proto dospěla k závěru, že jeho vývozní výkonnost sice mohla přispět k újmě, avšak pokles prodeje na vývoz nemohl oslabit příčinnou souvislost mezi újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie na trhu Unie a přílivem levného subvencovaného čínského dovozu.

(370)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise stanovila příčinnou souvislost mezi újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie, a subvencovaným dovozem z Číny, která nebyla oslabena výše uvedenými činiteli, ať už byly posuzovány jednotlivě, nebo společně. Další činitele, zejména dovoz z Koreje a pokles prodeje na vývoz, měly negativní dopad na celkovou výkonnost výrobního odvětví Unie, a mohly tak přispět ke vzniku újmy, tyto činitele, jednotlivě ani společně, však neoslabily skutečnou a podstatnou příčinnou souvislost, která byla prokázána mezi podstatnou újmou, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie v Unii, a subvencovaným dovozem z Číny.

(371)

Komise zkoumala, zda by navzdory zjištění subvencí působících újmu nebylo uložení opatření v souladu s článkem 31 základního nařízení v rozporu se zájmem Unie. Zájem Unie byl stanoven na základě posouzení všech různých relevantních zájmů, včetně zájmu výrobního odvětví Unie, dovozců, kteří nejsou ve spojení, a uživatelů.

(372)

Všichni výrobci v Unii jsou členy asociace ETPA. Podnět podpořili a při šetření spolupracovali.

(373)

Uložení opatření by mohlo zajistit zachování pracovních míst, podpořit rozsáhlejší investice a zvýšit ziskovost výrobního odvětví Unie na úroveň, která je pro toto kapitálově náročné odvětví považována za běžnou. Pokud nebudou přijata žádná opatření, mohlo by to ohrozit budoucí životaschopnost výrobního odvětví Unie.

(374)

Uložení opatření by pomohlo obnovit rovné podmínky v Unii a vyslalo by signál, že volný obchod musí probíhat za konkurenceschopných a spravedlivých podmínek.

(375)

Komise proto dospěla k závěru, že uložení opatření je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(376)

V rámci šetření neprojevil zájem o spolupráci žádný dovozce.

(377)

S ohledem na podíl jednotlivých zdrojů dodávek na trhu, pravděpodobnost toho, že dovozci využívají více zdrojů dodávek, a na úroveň opatření se má za to, že uložení cel nebude mít na dovozce negativní dopad v míře, která by převážila nad pozitivními účinky opatření na výrobní odvětví Unie.

(378)

V rámci šetření neprojevil zájem o spolupráci žádný uživatel.

(379)

S ohledem na podíl jednotlivých zdrojů dodávek na trhu, pravděpodobnost toho, že uživatelé využívají více zdrojů dodávek, a na úroveň opatření se má za to, že uložení cel nebude mít na uživatele negativní dopad v míře, která by převážila nad pozitivními účinky opatření na výrobní odvětví Unie.

(380)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že pokud jde o zájem Unie, neexistují žádné přesvědčivé důvody neuložit vyrovnávací opatření na dovoz lehkého termografického papíru pocházejícího z ČLR.

(381)

Vzhledem k závěrům, pokud jde o subvencování, újmu, příčinnou souvislost a zájem Unie, by mělo být uloženo prozatímní vyrovnávací clo, aby se odstranila závažná újma způsobená výrobnímu odvětví Unie subvencovaným dovozem dotčeného výrobku z ČLR.

(382)

V čl. 15 odst. 1 třetím pododstavci základního nařízení se uvádí, že výše vyrovnávacího cla nesmí být vyšší než výše zjištěných napadnutelných subvencí.

(383)

V čl. 15 odst. 1 čtvrtém pododstavci se pak uvádí: „Jestliže Komise může na základě veškerých předložených informací jednoznačně konstatovat, že není v zájmu Unie určit výši vyrovnávacího cla v souladu s třetím pododstavcem, výše vyrovnávacího cla musí být nižší, pokud je takové nižší clo dostatečné k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.“

(384)

Komisi nebyly žádné takové informace předloženy, a proto bude úroveň vyrovnávacích opatření stanovena s odvoláním na čl. 15 odst. 1 třetí pododstavec.

(385)

Jelikož prozatímní opatření budou v tomto případě vycházet ze zjištěné výše napadnutelných subvencí, nebylo rozpětí újmy určeno.

(386)

Na základě výše uvedených skutečností sazby prozatímního vyrovnávacího cla, vyjádřené jako cena CIF s dodáním na hranice Unie před proclením, činí:

(387)

Jelikož v tomto případě bylo od výběru vzorku upuštěno z důvodu nedostatečné spolupráce ze strany původně vybraných společností a velmi vysoké míry nespolupráce, nebylo možné vypočítat průměrné clo pro spolupracující společnosti, které nebyly zařazeny do vzorku (viz 298. bod odůvodnění).

(388)

Individuální sazba vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti specifikovaná v tomto nařízení byla stanovena na základě zjištění v rámci tohoto šetření. Odráží proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tuto společnost. Tato celní sazba je použitelná výlučně na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenou právnickou osobou. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, by se měla vztahovat celní sazba platná pro „veškerý ostatní dovoz pocházející z Čínské lidové republiky“.

(389)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních celních sazeb. Tato žádost musí být předložena Komisi. Žádost musí obsahovat veškeré podstatné informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dotyčné společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(390)

Jak je uvedeno v oddíle 1.2, Komise zavedla celní evidenci dovozu lehkého termografického papíru. Celní evidence byla zavedena za účelem případného výběru cla se zpětnou působností podle čl. 16 odst. 4 základního nařízení.

(391)

Vzhledem ke zjištěním v prozatímní fázi by celní evidence dovozu měla být ukončena.

(392)

V této fázi řízení nebylo přijato žádné rozhodnutí o možném zpětném uplatnění vyrovnávacích opatření.

(393)

Zúčastněné strany byly informovány o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno doporučit uložení prozatímního vyrovnávacího cla na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z Čínské lidové republiky. Zúčastněným stranám bylo umožněno předložit připomínky k přesnosti výpočtů, které jim byly konkrétně sděleny.

(394)

K přesnosti výpočtů nebyly obdrženy žádné připomínky.

(395)

Komise v zájmu řádné správy vyzve zúčastněné strany k tomu, aby v pevně stanovené lhůtě předložily písemné připomínky a/nebo aby požádaly o slyšení u Komise nebo úředníka pro slyšení v obchodních řízeních.

(396)

Zjištění týkající se uložení prozatímních cel jsou prozatímní a mohou být v konečné fázi šetření změněna,