(EU) 2026/1743Nařízení Rady (EU) 2026/1743 ze dne 10. července 2026, kterým se mění nařízení (EU) č. 904/2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, pokud jde o přístup Úřadu evropského veřejného žalobce a Evropského úřadu pro boj proti podvodům k informacím o dani z přidané hodnoty na úrovni Unie

(1)

Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 (3) stanoví pravidla pro uchovávání a elektronickou výměnu specifických informací v oblasti daně z přidané hodnoty (DPH), které mají pomoci zajistit správné vyměření DPH, kontrolovat správné uplatňování DPH, zejména u plnění uvnitř Společenství, a bojovat proti podvodům souvisejícím s DPH. Nestanovuje však pravidla upravující přístup Úřadu evropského veřejného žalobce (dále jen „EPPO“), zřízeného nařízením Rady (EU) 2017/1939 (4), k těmto informacím pro plnění úkolů podle článku 4 uvedeného nařízení ani Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“), zřízeného rozhodnutím Komise 1999/352/ES, ESUO, Euratom (5), pro plnění úkolů podle článku 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 (6).

(2)

Podle čl. 24 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1939 orgány, instituce a jiné subjekty Unie a orgány členských států příslušné podle příslušného vnitrostátního práva ohlásí EPPO bez zbytečného odkladu jakékoli trestné jednání, včetně přeshraničních podvodů v oblasti DPH, u něhož by mohl vykonat svou pravomoc v souladu s článkem 22 a čl. 25 odst. 2 a 3 uvedeného nařízení. Přeshraniční podvody v oblasti DPH se z definice týkají několika členských států a tok informací z jednotlivých členských států k EPPO v určitých případech nemusí postačovat k zajištění včasného a komplexního přehledu o přeshraničních podvodech v oblasti DPH na úrovni Unie. Proto, aby byl EPPO včasněji informován o rizicích podvodů v oblasti DPH na úrovni Unie a mohl vykonávat svou pravomoc v souladu s nařízením (EU) 2017/1939, je nezbytné podrobněji stanovit pravidla, jakými by měly členské státy v rámci sítě pro rychlou výměnu, zpracování a analýzu cílených informací o přeshraničních podvodech mezi členskými státy a pro koordinaci všech následných opatření (Eurofisc), zřízené nařízením (EU) č. 904/2010, předávat EPPO výsledky společného zpracování a analýzy Eurofiscu ve formě analytických zpráv Eurofiscu o podezřeních na přeshraniční podvodné systémy.

(3)

Při vypracovávání svých analytických zpráv by Eurofisc měl zahrnout pouze informace nezbytně nutné k tomu, aby EPPO mohl posoudit, zda má uplatnit svou pravomoc. Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem stanovení kritérií, na jejichž základě by měly být analytické zprávy Eurofiscu vypracovány, a informací, které by v nich měly být obsaženy, stejně jako za účelem stanovení standardního formuláře pro jejich předávání. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (7). Při přípravě návrhu prováděcího aktu by Komise měla konzultovat Eurofisc.

(4)

Podle čl. 24 odst. 9 nařízení (EU) 2017/1939 může EPPO dále v jednotlivých případech požadovat další relevantní informace, které mají k dispozici orgány, instituce a jiné subjekty Unie a orgány členských států. Proto je vhodné stanovit pravidla, podle nichž by Eurofisc měl na žádost EPPO sdělovat EPPO informace o přeshraničních podvodech v oblasti DPH.

(5)

Podle čl. 43 odst. 1 nařízení (EU) 2017/1939 mají mít evropští pověření žalobci možnost získat veškeré relevantní informace uložené ve vnitrostátních databázích pro vyšetřování trestných činů a databázích donucovacích orgánů, jakož i v dalších příslušných rejstřících orgánů veřejné moci, a to za stejných podmínek, jaké se v podobných případech uplatňují podle vnitrostátního práva. Podle čl. 43 odst. 2 uvedeného nařízení má mít EPPO rovněž možnost získat veškeré relevantní informace, které spadají do jeho pravomoci, uložené v databázích a rejstřících orgánů, institucí a jiných subjektů Unie. Přeshraniční podvody v oblasti DPH se z definice týkají několika členských států a přístup k relevantním informacím uloženým ve vnitrostátních databázích na úrovni členských států nemusí být pro EPPO v určitých případech dostatečný pro boj proti podvodům v oblasti DPH na úrovni Unie. Aniž je dotčen článek 43 nařízení (EU) 2017/1939 a aby měl EPPO včasný přístup k relevantním informacím na úrovni Unie, mohl vykonávat svůj regulační mandát a bojovat proti podvodům na úrovni Unie, je důležité stanovit pravidla, podle nichž by měl EPPO získávat relevantní informace o DPH na úrovni Unie z relevantních databází a rejstříků příslušných orgánů členských států odpovědných za uplatňování právních předpisů o DPH. Ze stejného důvodu je důležité dát EPPO pro účely cíleného vyhledávání v jednotlivých případech centralizovaný přístup ke všem relevantním informacím týkajícím se vyšetřování prostřednictvím jednotného kontaktního místa, a to i v případě, že se tyto informace týkají několika členských států. Tento centralizovaný přístup by měl být přísně omezen na cílen vyhledávání týkající se konkrétních případů a neměl by zahrnovat kroky za účelem shromáždění informací ani namátkové nebo všeobecné sledování informací o DPH. Poskytnutí centralizovaného přístupu EPPO ke správním databázím pro justiční účely a účely vymáhání práva má výjimečnou povahu a je odůvodněno bojem proti přeshraničním podvodům v oblasti DPH a nemělo by být mylně chápáno jako precedens pro obecnější použití.

(6)

EPPO při plnění úkolů úzce spolupracuje s příslušnými vnitrostátními orgány, které v souladu s čl. 5 odst. 6 nařízení (EU) 2017/1939 aktivně napomáhají a podporují vyšetřování a trestní stíhání, jež EPPO vede. EPPO rovněž poskytuje zpětnou vazbu a v relevantních případech konzultuje příslušné vnitrostátní orgány v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného nařízení, včetně čl. 5 odst. 6, čl. 25 odst. 1 až 3, čl. 27 odst. 7 a čl. 34 odst. 1 až 4.

(7)

Podle zásady loajální spolupráce zakotvené v čl. 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii jsou členské státy, které se neúčastní spolupráce s EPPO, povinny podporovat činnost EPPO a zdržet se jakéhokoli jednání, které by mohlo ohrozit dosažení jeho cílů. Eurofisc se skládá z členských států, které se spolupráce s EPPO účastní i neúčastní. Jelikož se přeshraniční podvody v oblasti DPH mohou týkat každého členského státu, je zásadní, aby měl EPPO o podvodných sítích úplný přehled. Je proto důležité, aby EPPO získával příslušné informace o DPH z výměny informací mezi členskými státy v rámci Eurofiscu a z databází a rejstříků příslušných orgánů členských států odpovědných za uplatňování právních předpisů o DPH, aniž jsou dotčeny pravomoci EPPO podle nařízení (EU) 2017/1939. Tímto nařízením není dotčen rozsah pravomocí EPPO, jak jsou vymezeny v nařízení (EU) 2017/1939.

(8)

Evropský účetní dvůr doporučil Komisi a členským státům, aby odstranily právní překážky bránící výměně informací mezi správními, soudními a donucovacími orgány na vnitrostátní úrovni a na úrovni Unie. Dále zejména doporučil, aby byl OLAFu umožněn přístup k údajům ze systému výměny informací o DPH zřízeného nařízením (EU) č. 904/2010 (dále jen „VIES“) a Eurofiscu. V tomto ohledu je důležité, aby byl centrální přístup do relevantních databází a rejstříků příslušných orgánů v členském státě zodpovědném za uplatňování právních předpisů o DPH stanoven na jasném právním základě.

(9)

Aby byl OLAF informován o podezřeních na podvody v oblasti DPH související se cly poškozující nebo ohrožující finanční zájmy Unie a mohl vykonávat svůj regulační mandát, je nezbytné stanovit pravidla, podle nichž by měly členské státy v rámci Eurofiscu oznamovat OLAFu výsledky společného zpracování a analýzy Eurofiscu, a to ve formě analytických zpráv Eurofiscu o podezřeních na přeshraniční podvodné systémy. Kromě toho by měl Eurofisc na žádost OLAFu sdělovat OLAFu informace o přeshraničních podvodech souvisejících se cly v oblasti DPH, které potenciálně poškozují nebo ohrožují finanční zájmy Unie.

(10)

Při vypracovávání svých analytických zpráv by Eurofisc měl zahrnout pouze informace nezbytně nutné k tomu, aby OLAF mohl posoudit, zda má uplatnit svou pravomoc. Komisi by měly být svěřeny prováděcí pravomoci za účelem stanovení kritérií, na jejichž základě by měly být vypracovány analytické zprávy Eurofiscu, a informací, které by měly být v těchto zprávách obsaženy, a za účelem stanovení standardního formuláře pro jejich předávání. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011. Při přípravě návrhu prováděcího aktu by Komise měla konzultovat Eurofisc.

(11)

Existuje-li dostatečné podezření, že došlo k podvodu podle článku 5 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013, má OLAF právo na přístup ke všem relevantním informacím v databázích, které jsou v držení orgánů, institucí nebo jiných subjektů, přičemž dodržuje zásady nezbytnosti a proporcionality. Toto právo na přístup má být vykonáváno za podmínek stanovených v uvedeném nařízení. Proto, aby měl OLAF přístup k relevantním informacím o DPH na úrovni Unie, které by mohly být relevantní pro správní vyšetřování související se cly za účelem uplatnění jeho pravomoci, je důležité stanovit pravidla, podle nichž by měl OLAF přístup k relevantním informacím o DPH na úrovni Unie z příslušných databází a rejstříků příslušných orgánů v členském státě zodpovědném za uplatňování právních předpisů o DPH. Ze stejného důvodu je důležité dát OLAF pro účely cíleného vyhledávání v jednotlivých případech centralizovaný přístup ke všem relevantním informacím týkajícím se vyšetřování prostřednictvím jednotného kontaktního místa, a to i v případě, že se tyto informace týkají několika členských států. Tento centralizovaný přístup by měl být přísně omezen na cílené vyhledávání týkající se konkrétních případů a neměl by zahrnovat kroky za účelem shromáždění informací ani namátkové nebo všeobecné sledování informací o DPH. Tento centralizovaný přístup ke správním databázím pro účely provádění správních vyšetřování souvisejících se cly má výjimečnou povahu a je odůvodněn plněním mandátu OLAF a neměl by být chápán jako precedens pro obecnější použití.

(12)

Při plnění svých úkolů OLAF úzce spolupracuje s příslušnými vnitrostátními orgány v souladu s čl. 1 odst. 2 nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013. OLAF rovněž poskytuje zpětnou vazbu a v relevantních případech konzultuje příslušné vnitrostátní orgány v souladu s příslušnými ustanoveními uvedeného nařízení, včetně čl. 12 odst. 1 a 5.

(13)

Pro boj proti podvodům jsou důležité informace o plnění uvnitř Společenství, přeshraničních platbách a dovozu osvobozeném od DPH, které jsou shromažďovány příslušnými orgány v členských státech. Pokud jde o ochranu osobních údajů, Komise usnadňuje výměnu těchto informací jako zpracovatel údajů a příslušné orgány v členských státech jednají jako správci údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (8), nebo nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (9). EPPO a OLAFu by měl být udělen centralizovaný přístup k informacím o DPH na úrovni Unie, aniž by byly dotčeny úlohy a povinnosti příslušných orgánů v členských státech odpovědných za uplatňování právních předpisů o DPH, pokud jde o ochranu osobních údajů podle nařízení (EU) 2016/679. EPPO a OLAF jsou vázány pravidly pro ochranu osobních údajů podle nařízení (EU) 2018/1725, včetně zásad proporcionality a odpovědnosti a pravidly pro provádění vhodných technických a organizačních opatření a dohledu evropského inspektora ochrany údajů. Informacemi, které jsou předmětem cíleného vyhledávání ze strany EPPO a OLAFu prostřednictvím centralizovaného přístupu, jsou údaje o identifikačních číslech pro DPH, o transakcích uvnitř Společenství, o dovozech osvobozených od DPH v souvislosti se zvláštním režimem pro prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí zavedeným směrnicí Rady 2006/112/ES (10) a o dovozech v celním režimu 42/63, jakož i platební informace uložené v centrálním elektronickém systému platebních informací (dále jen „CESOP“). Informace uložené v systému Eurofiscu pro analýzu transakčních sítí (dále jen „TNA“) předmětem cíleného vyhledávání ze strany EPPO a OLAFu nejsou.

(14)

V zájmu ochrany přístupu k osobním údajům by měli mít přístup k informacím o DPH za účelem plnění svých úkolů pouze evropští žalobci, evropští pověření žalobci a určení zaměstnanci EPPO a OLAFu, kteří byli předem svým úřadem pověřeni. Příslušné orgány členských států by měly mít pro informační účely přístup k auditním záznamům o přístupu EPPO a OLAFu, včetně záznamů o přiřazení každého přístupu ke konkrétním vyšetřovacím spisům a uživatelům. Příslušné části auditního záznamu by měly být zpřístupněny rovněž EPPO a OLAFu pro účely mechanismů vnitřní kontroly, pokud jde o správný přístup k údajům a jejich využívání, v souladu s použitelnými právními předpisy o ochraně údajů, jejichž dodržování sledují určení pověřenci pro ochranu osobních údajů v souladu s nařízeními (EU) 2017/1939 a (EU, Euratom) č. 883/2013. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro tento přístup k údajům by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, pokud jde o technické podrobnosti týkající se centralizovaného přístupu, technická opatření na ochranu údajů, požadavky na auditní záznam a praktická opatření pro přístup k němu. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením (EU) č. 182/2011.

(15)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady zakotvené v Listině základních práv Evropské unie, zejména právo na ochranu osobních údajů.

(16)

Vzhledem k tomu, že je potřeba upravit systémy, infrastrukturu a technické prostředky usnadňující výměnu informací o DPH na úrovni Unie tak, aby umožňovaly bezpečný přístup EPPO a OLAFu, je nezbytné odložit uplatňování příslušných ustanovení, aby Komise, EPPO a OLAF mohly provést nezbytné úpravy. Tyto úpravy by měly zohlednit datum, kdy by měl být centrální VIES uveden do provozu a kdy by měl být provoz staršího systému pro výměnu informací o DPH zřízeného nařízením (EU) č. 904/2010 postupně ukončen. EPPO a OLAF by měly nést náklady na zřízení a údržbu příslušné infrastruktury a technické prostředky pro bezpečný přístup k informacím o DPH. Při zkoumání a hodnocení fungování mechanismů správní spolupráce stanovených v nařízení (EU) č. 904/2010 by členské státy a Komise měly věnovat zvláštní pozornost praktickému uplatňování a dopadu centralizovaného přístupu EPPO a OLAFu k informacím o DPH, včetně efektivity příslušných systémů, infrastruktury a technických prostředků.

(17)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 7. ledna 2026 vydal stanovisko.

(18)

Nařízení (EU) č. 904/2010 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

1)

V článku 21 se vkládá nový odstavec, který zní:

(*1)  Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1, ELI: ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2017/1939/oj)."

(*2)  Rozhodnutí Komise 1999/352/ES. ESUO, Euratom ze dne 28. dubna 1999 o zřízení Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF)) (Úř. věst. L 136, 31.5.1999, s. 20, ELI: http://data.europa.eu/eli/dec/1999/352/oj).“"

2)

Článek 24d se nahrazuje tímto:

3)

V článku 24k se vkládá nový odstavec, který zní:

4)

V článku 36 se vkládají nové odstavce, které zní:

(*3)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (Úř. věst. L 198, 28.7.2017, s. 29, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2017/1371/oj)."

(*4)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. L 248, 18.9.2013, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2013/883/oj).“"

5)

V článku 49 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

6)

V kapitole XIII se doplňují nové články, které znějí: