(EU) 2026/1412Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/1412 ze dne 26. června 2026, kterým se stanoví revidované hodnoty referenční úrovně pro přidělování bezplatných povolenek na emise na období 2026 až 2030 podle čl. 10a odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES

(1)

Rozhodnutí Komise 2011/278/EU (2) stanovilo 54 referenčních úrovní, které slouží jako základ pro přidělování bezplatných povolenek (dále jen „referenční úrovně“), a hodnoty těchto referenčních úrovní pro období 2013 až 2020. Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 (3) nahradilo rozhodnutí 2011/278/EU a určilo stejné výchozí body pro stanovení ročních sazeb snížení pro každou aktualizaci hodnoty referenční úrovně na období 2021 až 2030.

(2)

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/447 (4) stanovilo revidované hodnoty referenční úrovně na období 2021 až 2025 podle čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES. Revidované hodnoty referenční úrovně pro období 2026 až 2030 mají vycházet z nového referenčního období, pokud jde o předkládání údajů a uplatňování roční míry snížení. Tyto revidované hodnoty by proto měly být stanoveny v tomto nařízení.

(3)

Směrnice 2003/87/ES byla pozměněna směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/959 (5) s cílem sladit unijní systém pro obchodování s emisemi („EU ETS“) s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (6), které stanoví cíl snížit do roku 2030 čisté emise alespoň o 55 % ve srovnání s rokem 1990. V důsledku toho bylo prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 (7) o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů změněno prováděcím nařízením Komise (EU) 2023/2122 (8) a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii, bylo změněno nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/873 (9). Tyto změny směrnice 2003/87/ES, prováděcího nařízení (EU) 2018/2066 a nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 jsou proto relevantní pro stanovení revidovaných hodnot referenční úrovně na období 2026 až 2030.

(4)

V souladu s čl. 10a odst. 2 třetím pododstavcem písm. c) směrnice 2003/87/ES se revidované hodnoty referenční úrovně na období 2026 až 2030 stanoví na základě informací o účinnosti zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů předložených podle článku 11 uvedené směrnice za roky 2021 a 2022. Průměrnou účinnost z hlediska emisí skleníkových plynů v letech 2021 a 2022 zařízení vyrábějících v rámci každé referenční úrovně je nutné vypočítat pro každou referenční úroveň. Průměrné hodnoty 10 % nejúčinnějších zařízení v rámci každé referenční úrovně se srovnají s hodnotami referenční úrovně stanovenými v příloze I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 a na tomto základě se stanoví roční míry snížení pro každou referenční úroveň na čtrnáctileté období 2007/2008 až 2021/2022. Tyto roční míry snížení se pak použijí k výpočtu (pomocí extrapolace) odpovídajících snížení hodnot referenční úrovně pro dvacetileté období 2007/2008 až 2027/2028. V souladu s čl. 10a odst. 2 třetím pododstavcem písm. d) směrnice 2003/87/ES by uplatňované snížení během dvacetiletého období nemělo být nižší než 6 % a nemělo by přesáhnout 50 %. Na aktualizaci hodnot referenční úrovně pro aromatické látky a syntetický plyn se v souladu s čl. 10a odst. 2 čtvrtým pododstavcem, který uvádí procentní sazbu úpravy do souladu s procentní sazbou platnou pro referenční úrovně pro rafinérie, vztahují zvláštní ustanovení. Vzhledem k tomu, že směrnice (EU) 2023/959 oddělila aktualizaci hodnot referenční úrovně pro rafinerie a pro vodík, nevztahují se tato zvláštní ustanovení, kterými se aktualizace hodnot referenční úrovně pro aromatické látky a syntetický plyn slaďuje s aktualizací hodnot referenční úrovně pro vodík, na aktualizaci hodnot referenční úrovně pro vodík.

(5)

V návaznosti na revidovanou definici „emisí“ zavedenou směrnicí (EU) 2023/959 a podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2026/389 (10) má metodika pro aktualizaci referenční úrovně pro uhličitan sodný zohlednit odpovídající průběžné emise monitorované a vykazované v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2066. Za tímto účelem by ohledně období 2026 až 2030 měly být tyto emise jako poslední krok při výpočtu připočteny k hodnotě referenční úrovně uhličitanu sodného, poté co byla uplatněna roční míra snížení během dvacetiletého období extrapolace.

(6)

Pokud jde o referenční úrovně uvedené v oddíle 2 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, které se původně řídily pravidly pro zaměnitelnost paliva a elektřiny, průměrná účinnost 10 % nejúčinnějších zařízení vyrábějících v rámci každé z těchto referenčních úrovní by měla zohlednit jejich nepřímé emise ze spotřeby elektřiny, pokud se použijí pro stanovení revidovaných hodnot referenční úrovně pro přidělování bezplatných povolenek na emise na období 2026 až 2030, aby se zajistila srovnatelnost s předchozími aktualizacemi referenční úrovně.

(7)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2024/873 rovněž stanovilo zahrnutí měřitelného a neměřitelného tepla vyrobeného z elektřiny do referenčních úrovní tepla a paliva, což by mělo být zohledněno při stanovování revidovaných hodnot referenční úrovně platných pro období 2026 až 2030.

(8)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2024/873 navíc zavedlo změny řady referenčních úrovní, pokud jde o definice a systémové hranice. Uvedené nařízení tak otevřelo referenční úroveň aglomerované rudy, jakož i referenční úroveň bílého a šedého cementového slínku alternativním produktům aglomerované železné rudy a alternativním hydraulickým pojivům. Kromě toho zahrnulo vodík vyrobený elektrolýzou vody do referenční úrovně pro vodík nebo referenční úrovně pro amoniak. Tyto změny by měly být zohledněny při stanovování revidovaných hodnot referenční úrovně pro období 2026 až 2030.

(9)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2024/873 rovněž upravilo referenční úroveň tekutého kovu tím, že k definicím zahrnutých výrobků a hranicím systému v rámci této referenční úrovně doplnilo výrobu oceli za použití technologie přímé redukce. V souladu s čl. 10a odst. 2 třetím pododstavcem písm. e) směrnice 2003/87/ES se výroba oceli podle referenční úrovně tekutého kovu za použití technologie přímé redukce nebere v úvahu při výpočtu průměrné účinnosti zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů pro revidované hodnoty referenční úrovně na období 2026 až 2030.

(10)

Seznam zařízení obsahující informace relevantní pro přidělování bezplatných povolenek na emise předložily členské státy Komisi do 30. září 2024 v souladu s čl. 11 odst. 1 směrnice 2003/87/ES. Aby bylo zajištěno, že hodnoty referenční úrovně vycházejí ze správných údajů, provedla Komise hloubkové kontroly úplnosti a konzistentnosti údajů relevantních pro přidělování bezplatných povolenek na emise. Komise v příslušných případech požádala dotčené příslušné orgány o objasnění a opravy. Komise rovněž uspořádala technické výměny se zúčastněnými stranami, aby se jejich konkrétní názory důkladně prodiskutovaly. Díky tomu byl vytvořen přesný, konzistentní a srovnatelný soubor údajů o účinnosti všech stacionárních zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES a která podala žádost o přidělení bezplatných povolenek v souladu s článkem 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331. Tento soubor vysoce kvalitních údajů byl použit ke stanovení revidovaných hodnot referenční úrovně na období 2026 až 2030 pro každou z 54 referenčních úrovní.

(11)

V souladu s články 27 a 27a směrnice 2003/87/ES se několik členských států na základě těchto ustanovení rozhodlo vyloučit zařízení ze systému EU ETS na období let 2026 až 2030. Tato zařízení by tedy neměla být při stanovování revidovaných hodnot referenční úrovně zohledněna.

(12)

Směrnice (EU) 2023/959 změnila popisy některých kategorií činností uvedených v příloze I směrnice 2003/87/ES, a tím zahrnula do oblasti působnosti systému EU ETS a jeho povinností v oblasti monitorování a vykazování ode dne 1. ledna 2024 další zařízení. Od 1. ledna 2024 se tedy systém EU ETS vztahuje na řadu dalších zařízení, včetně zařízení, která byla v provozu už před tímto datem. Vzhledem k tomu, že se tato zařízení připojila k systému EU ETS po letech 2021 a 2022, které jsou relevantní pro předkládání údajů podle článku 11 směrnice 2003/87/ES, neměly by být údaje, které zařízení vykázala za období před tím, než se na ně začaly vztahovat povinnosti monitorování a vykazování, brány v úvahu při stanovování revidovaných hodnot referenční úrovně na období 2026 až 2030.

(13)

Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 obsahuje pravidla pro stanovení emisí na úrovni dílčích zařízení s cílem zajistit jednotné zacházení s emisemi souvisejícími s dovozem, vývozem a interní produkcí měřitelného tepla, odpadních plynů obsahujících uhlík a přemístěného CO2. Za tímto účelem byly příslušné emisní faktory stanoveny pomocí hodnot referenční úrovně tepla a paliva, které byly následně aktualizovány za použití stanovených ročních měr snížení. Pro dovoz tepla s neznámými nebo nejasně definovanými emisními faktory a pro vývoz tepla byla použita hodnota 40,5 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota byla získána uplatněním roční míry snížení činící 2,5 % na hodnotu referenční úrovně tepla za čtrnáctileté období 2007/2008 až 2021/2022. U vývozu odpadních plynů byla od skutečného emisního faktoru odpadního plynu odečtena hodnota 37,4 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota odpovídá emisnímu faktoru zemního plynu (56,1 t ekvivalentu CO2/TJ) vynásobenému faktorem 0,667, který zohledňuje rozdíl v účinnosti mezi použitím odpadního plynu a použitím referenčního paliva zemní plyn. U dovozu odpadního plynu byla použita hodnota 36,5 t ekvivalentu CO2/TJ. Tato hodnota byla získána uplatněním roční míry snížení činící 2,5 % na hodnotu referenční úrovně paliva za čtrnáctileté období 2007/2008 až 2021/2022. Kromě toho, pokud je elektřina vyráběna v dílčím zařízení jinak než prostřednictvím výroby měřitelného tepla jako meziproduktu, byla použita hodnota 0,300 t ekvivalentu CO2/MWh. Tato hodnota odpovídá průměrnému emisnímu faktoru pro výrobu elektřiny v celé EU.

(14)

Pokud na základě údajů vykázaných zařízeními nebylo možné přesně a konzistentně stanovit emise v dílčích zařízeních pro referenční úroveň produktu, zejména v případě dílčích zařízení dovážejících nebo vyvážejících meziprodukty, na jejichž výrobu se vztahují systémové hranice jiné referenční úrovně produktu, neměla by být při stanovování revidovaných hodnot referenční úrovně zohledněna účinnost dotčených dílčích zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů. To se týká aktualizací hodnot referenční úrovně rafinérských produktů, horkého kovu, slinutého dolomitického vápna, amoniaku, krakování parou, fenolu/acetonu a vodíku.

(15)

Metodika přidělování emisí různým dílčím zařízením, která je stanovena v nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2019/331, může vést k negativní účinnosti z hlediska emisí skleníkových plynů v případech, kdy je teplo vyrobené za použití paliva s nízkým emisním faktorem vyváženo do jiných dílčích zařízení nebo zařízení. V takových případech je vhodné, aby byla účinnost dotčeného dílčího zařízení z hlediska emisí skleníkových plynů pro účely stanovení revidovaných hodnot referenční úrovně stanovena na nulu.

(16)

S cílem řešit obavy, jež vyjádřila některá průmyslová odvětví, navrhne Komise současně s nadcházející revizí systému ETS samostatný návrh zaměřený na zvýšení bezplatných povolenek stanovených na základě záložních referenčních úrovní, aby se lépe zohlednil potenciál snížení emisí a zároveň se zabránilo použití meziodvětvového opravného koeficientu. Revidované hodnoty referenční úrovně by měly zahrnovat příděly vztahující se k období ode dne 1. ledna 2026 do dne 31. prosince 2030. Aby byla zajištěna včasná a účinná podpora dotčených odvětví, měly by být záložní referenční úrovně použitelné co nejdříve. Za tímto účelem bude Komise usilovat o to, aby usnadnila dosažení brzké dohody o tomto návrhu mezi spolutvůrci právních předpisů.

(17)

Jelikož je nutné zajistit právní jistotu pro harmonizované přidělování bezplatných povolenek na emise na období 2026 až 2030, zejména pokud jde o přidělování bezplatných povolenek na rok 2026, toto nařízení by mělo vstoupit v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

(18)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro změnu klimatu,