(EU) 2026/1386Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2026/1386 ze dne 17. června 2026 o prověřování zahraničních investic v Unii a o zrušení nařízení (EU) 2019/452

(1)

Unie vítá zahraniční investice, neboť přispívají k růstu tím, že zlepšují její konkurenceschopnost, vytvářejí pracovní místa a úspory z rozsahu a přinášejí kapitál, technologie, inovace a odborné znalosti.

(2)

V čl. 3 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“) se stanoví, že ve svých vztazích s okolním světem Unie má zastávat a podporovat své hodnoty a zájmy a přispívat k ochraně svých občanů.

(3)

Unie a její členské státy mají otevřené investiční prostředí, které je zakotveno ve Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a zahrnuto do jejich mezinárodních závazků. V čl. 21 odst. 2 Smlouvy o EU se však uvádí, že cílem politik a činností Unie je ochrana jejích hodnot, základních zájmů, bezpečnosti, nezávislosti a integrity. Tyto zásady a cíle jsou základem společné obchodní politiky Unie, jak je stanovena v článku 207 Smlouvy o fungování EU, a to i ve vztahu k zahraničním investicím. V tomto kontextu může Unie nebo členské státy v rámci mezinárodních závazků, které přijaly ve Světové obchodní organizaci (WTO), Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a obchodních a investičních dohodách uzavřených se třetími zeměmi, při splnění určitých požadavků omezit přímé zahraniční investice z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku.

(4)

Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/452 (4) byl vytvořen rámec pro prověřování přímých zahraničních investic v Unii ze strany členských států. Uvedené nařízení zejména stanovilo mechanismus spolupráce, který členským státům a Komisi umožňuje vyměňovat si informace o přímých zahraničních investicích a upozorňovat na obavy ohledně rizik pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Tento mechanismus spolupráce vyžaduje, aby členský stát, v němž se investice uskutečňuje, ve svém rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu náležitě zohlednil připomínky poskytnuté ostatními členskými státy a stanovisko vydané Komisí.

(5)

Rámec vytvořený podle nařízení (EU) 2019/452 splnil svůj cíl poskytnout členským státům a Komisi formální mechanismus pro výměnu informací o přímých zahraničních investicích a zvýšit povědomí o přeshraničních rizicích pro bezpečnost nebo veřejný pořádek, která z některých přímých zahraničních investic vyplývají.

(6)

K posílení účinnosti a efektivnosti prověřování přímých zahraničních investic a zajištění vyšší míry harmonizace v celé Unii je však zapotřebí nový legislativní nástroj. Taková zlepšení jsou zapotřebí vzhledem k vyvíjející se povaze investičních toků. Integrace globálních ekonomik, v kombinaci s válkou a geopolitickým napětím, vedla ke vzniku nových rizik, která musí Unie a členské státy řešit. Dne 20. června 2023 přijali Komise a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku společné sdělení nazvané „Evropská strategie hospodářské bezpečnosti“ a dne 3. prosince 2025 společné sdělení nazvané „Posílení hospodářské bezpečnosti EU“. Tato sdělení označují prověřování přímých zahraničních investic za nástroj, který Unii chrání před riziky, jež ohrožují její hospodářskou bezpečnost. Ve sděleních se zdůrazňuje, že je třeba řešit rizika spojená s odolností dodavatelských řetězců, s přístupem ke kritické infrastruktuře, s únikem technologií, se zneužíváním hospodářských závislostí nebo s hospodářským nátlakem.

(7)

Některé zahraniční investice, na které se nevztahuje nařízení (EU) 2019/452, by mohly představovat rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Tato rizika se týkají zejména některých zahraničních investic uskutečňovaných v členských státech, které dosud nemají v platnosti prověřovací mechanismus, zahraničních investic uskutečňovaných v členských státech, které sice mají v platnosti prověřovací mechanismus, avšak jeho oblast působnosti nezahrnuje některé citlivé zahraniční investice, a zahraničních investic, které zahraniční investoři provádějí prostřednictvím dceřiné společnosti usazené v Unii (dále jen „investice v rámci Unie“) a které potenciálně představují stejná rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek jako zahraniční investice uskutečňované přímo ze třetích zemí.

(8)

Když významná většina členských států – avšak nikoli všechny – měla v platnosti legislativní nástroj, který stanovil mechanismus pro prověřování přímých zahraničních investic, neexistence prověřovacího mechanismu v některých členských státech umožňovala problematickým zahraničním investorům, kteří chtěli investovat do citlivých aktiv, investovat v těchto členských státech, které se tak staly vstupní bránou na vnitřní trh. V mnoha členských státech se navíc vnitrostátní právní předpisy vztahují i na prověřování investic v rámci Unie. Mezi členskými státy existují značné rozdíly, pokud jde o rozsah, prahové hodnoty a kritéria používaná k posouzení toho, zda by zahraniční investice mohla negativně ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek. Rozdíly existují rovněž v postupech prověřování. Toto nařízení má za cíl omezit rozdíly u klíčových prvků prověřovacích mechanismů uplatňovaných na vnitrostátní úrovni. V některých členských státech lze zahraniční investici provést předtím, než je schválena s ohledem na její vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. Jiné členské státy však vyžadují, aby zahraniční investice byla dokončena až po povolení v rámci prověřovacího mechanismu. Tyto rozdíly brání hladkému fungování vnitřního trhu. Vytvářejí například nerovné podmínky a zvyšují náklady na dodržování předpisů pro investory, kteří chtějí oznamovat transakce ve více než jednom členském státě. Omezení rozdílů je zásadní pro zajištění předvídatelnosti pro investory, pokud jde o platné vnitrostátní režimy a jejich charakteristiky, čímž se sníží související náklady na dodržování předpisů. Ještě větší význam to má vzhledem ke skutečnosti, že úroveň integrace vnitřního trhu může vést k tomu, že jedna transakce ovlivní více členských států v celé Unii. Je například možné, že transakce zaměřená na nabytí podniku, který je založen podle právních předpisů jednoho členského státu, ovlivní bezpečnost nebo veřejný pořádek také v jiném členském státě, a to z důvodu struktury dodavatelského řetězce nebo z jiných ekonomických důvodu, které spojují cílový subjekt v Unii s jinými společnostmi se sídlem v jiném členském státě. V zájmu řešení těchto problémů vyplývajících z integrace vnitřního trhu a zajištění větší konzistentnosti a předvídatelnosti je vhodné, aby kritéria a prvky, které se mají používat pro posuzování zahraničních investic, byly stanoveny v opatřeních na úrovni Unie. Toto nařízení má proto za cíl posílit sbližování vnitrostátních pravidel pro prověřování zahraničních investic, včetně investic v rámci Unie, a tak vytvořit rovné podmínky, zvýšit jistotu pro zahraniční investory a zabránit vzniku dalších překážek na vnitřním trhu.

(9)

Aby byl zajištěn jednotný přístup k prověřování zahraničních investic v celé Unii, měly by být všechny členské státy povinny prověřovat zahraniční investice z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Kromě toho by měly být harmonizovány základní prvky vnitrostátních prověřovacích mechanismů. Tato minimální harmonizace by měla zahrnovat povinnost, aby členské státy zajistily prověřování zahraničních investic do subjektů, které působí v konkrétních citlivých oblastech. Tato povinnost by měla zajistit, aby určité citlivé zahraniční investice byly prověřovány ve všech členských státech. Kromě toho by toto nařízení mělo dále harmonizovat a vyjasnit postupy v rámci mechanismu spolupráce a interakci mezi prověřovacími mechanismy a mechanismem spolupráce. Zejména je vhodné zajistit, aby všechny prověřovací mechanismy zahrnovaly počáteční přezkum, který by neměl trvat déle než 45 kalendářních dnů ode dne, kdy prověřovací orgán shledal podání úplným. Pro účely tohoto nařízení by proto měla být zavedena definice „podání“, která by zahrnovala jak počáteční předložení požadované dokumentace, tak posouzení toho, zda je žádost shledána úplnou. V případě potřeby by mělo být provedeno hloubkové šetření. Kromě toho by měly být harmonizovány lhůty pro oznámení prostřednictvím mechanismu spolupráce a lépe sladěny jednotlivé kroky postupu v rámci mechanismu spolupráce, zejména pokud jde o poskytování připomínek členskými státy a vydávání stanovisek Komise. Tato harmonizace a sladění by umožnily řešit situace, kdy lhůty vnitrostátních postupů nejsou sladěny, což by mohlo zpozdit transakci. Do určité míry by měla být harmonizována kritéria, která by členské státy a Komise měly zohlednit při posuzování toho, zda by zahraniční investice mohla negativně ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek. Tento společný soubor kritérií by měl zahrnovat bezpečnost, integritu, odolnost a fungování kritických subjektů, dostupnost kritických technologií nebo kontinuitu dodávek kritických vstupů. Společný soubor kritérií by zajistil jednotnější posouzení možného negativního vlivu zahraničních investic na bezpečnost nebo veřejný pořádek a zároveň by zachoval možnost, aby členské státy zohlednily další kritéria, která se mohou v jednotlivých členských státech lišit.

(10)

Prověřování zahraničních investic by mělo být prováděno v souladu s tímto nařízením. Toto prověřování by mělo zohlednit všechny dostupné informace a mělo by být v souladu se zásadou proporcionality. Mělo by respektovat cíl zachování otevřeného investičního prostředí a vnitřního trhu. Kromě toho by prověřování zahraničních investic mělo být v souladu s právem Unie, a zejména s články 49 a 63 Smlouvy o fungování EU. Veškerá omezení svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu, která by mohla vyplývat z prověřovacích mechanismů nebo z rozhodnutí v rámci prověřovacích mechanismů, jako je uložení zmírňujících opatření nebo zákaz či zrušení zahraniční investice, by měla být odůvodněna veřejným pořádkem nebo bezpečností, včetně skutečných a dostatečně závažných hrozeb, kterými jsou dotčeny základní zájmy společnosti. Mezi tyto důvody veřejného pořádku nebo bezpečnosti patří rizika pro fungování institucí a základních veřejných služeb, pro dodávky základních výrobků nebo služeb nebo pro přežití obyvatelstva, rizika vážného narušení zahraničních vztahů nebo mírového soužití národů nebo rizika pro vojenské zájmy.

(11)

Aby mohl mechanismus spolupráce zavedený tímto nařízením účinně a efektivně fungovat, je nezbytné určit společný minimální rozsah zahraničních investic, které by měly prověřovat všechny členské státy.

(12)

Je nezbytné posílit odpovědnost členského státu, v němž má být nebo je zahraniční investice dokončena (dále jen „hostitelský členský stát“), vůči Komisi a těm členským státům, které vyjadřují řádně odůvodněné obavy o bezpečnost nebo veřejný pořádek.

(13)

Společným rámcem stanoveným v tomto nařízení by neměla být dotčena výhradní odpovědnost jednotlivých členských států chránit svou národní bezpečnost, jak je stanovena v čl. 4 odst. 2 Smlouvy o EU. Společným rámcem by rovněž neměla být dotčena ochrana podstatných zájmů bezpečnosti členských států v souladu s článkem 346 Smlouvy o fungování EU.

(14)

Toto nařízení by se mělo vztahovat na zahraniční investice, které vytvářejí nebo udržují dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničními investory, včetně státních subjektů, a cílovými subjekty v Unii vykonávajícími hospodářskou činnost v některém členském státě. Toto nařízení by se mělo použít v případech, kdy jsou zahraniční investice uskutečňovány přímo zahraničním investorem nebo jsou investicemi v rámci Unie. Nemělo by se však vztahovat na nabývání cenných papírů společnosti určených výhradně k finanční investici bez záměru ovlivňovat řízení nebo kontrolu podniku (portfoliové investice).

(15)

Dlouhodobé a přímé vztahy mezi zahraničním investorem a cílovým subjektem v Unii vznikají, pokud zahraniční investor získá skutečnou účast na řízení nebo kontrole cílového subjektu v Unii. Tak je tomu bezesporu v případě, kdy zahraniční investor získá rozhodující vliv na cílový subjekt v Unii, tj. schopnost samostatně nebo společně určovat obchodní politiku cílového subjektu v Unii, a to buď de facto, nebo de iure. O skutečnou účast na řízení nebo kontrole cílového subjektu v Unii by se však mohlo jednat i v případě, že zahraniční investor sice nemá na cílový subjekt v Unii rozhodující vliv, přesto však může podstatně ovlivňovat jeho obchodní politiku, chování nebo rozhodnutí, například prostřednictvím držených podílů, hlasovacích práv, smluv, včetně vlivu vyplývajícího z dodavatelských vztahů, a významného zastoupení ve správní radě.

(16)

Z oblasti působnosti tohoto nařízení by měly být vyloučeny akvizice uskutečněné prostřednictvím nástrojů k řešení krizí, jež jsou součástí příslušných rámců pro řešení krizí (v případě bank, ústředních protistran nebo pojišťoven a zajišťoven). Za těchto okolností je rozhodující čas a rozhodnutí jsou často přijímána ze dne na den. Postupy prověřování stanovené v tomto nařízení by mohly znemožnit včasnou reakci. Aby tedy nebyla ohrožena finanční stabilita, měly by být transakce probíhající v rámci řešení krizí z působnosti nařízení vyloučeny. Orgány příslušné k řešení krize by měly cíl tohoto nařízení v co největší míře zohlednit při provádění opatření k řešení krize se zapojením zahraničního investora, zejména pokud se jedná o strategická aktiva.

(17)

Do oblasti působnosti tohoto nařízení by neměly spadat restrukturalizační operace v rámci skupiny podniků, pokud jsou prováděny výhradně za účelem vnitřní reorganizace – například prostřednictvím fúze nebo rozdělení - cílového subjektu v Unii nebo skupiny podniků, do níž cílový subjekt v Unii patří, aniž by to vedlo k jakýmkoli změnám skutečného vlastnictví cílového subjektu v Unii. Z oblasti působnosti by měly být vyloučeny vnitřní restrukturalizace, zejména pokud: nevedou k situaci, kdy nový zahraniční investor nabude cílový subjekt v Unii nebo společnost, která jej přímo nebo nepřímo vlastní či ovládá, do svého vlastnictví nebo nad takovým subjektem nebo společností získá kontrolu; nevedou ke zvýšení podílů držených zahraničními investory a nevedou k přiznání dodatečných práv zahraničním investorům, která by mohla vést ke změně skutečné účasti jednoho nebo více zahraničních investorů na řízení nebo kontrole cílového subjektu v Unii. Vnitřní restrukturalizace, jejichž součástí je vstup nového právního subjektu usazeného ve třetí zemi, která dosud nebyla zastoupena v řetězci vlastnické struktury cílového subjektu v Unii směrem k ovládajícím osobám, by však mohly vytvářet bezpečnostní rizika, a měly by proto být do oblasti působnosti tohoto nařízení zahrnuty. Na takový subjekt by se například mohlo vztahovat právo třetí země, které fyzickým nebo právnickým osobám ukládá povinnost sdílet informace pro zpravodajské účely bez řádného procesu nebo mechanismů dohledu.

(18)

Nařízení (EU) 2019/452 se vztahuje pouze na přímé zahraniční investice uskutečněné přímo zahraničními investory v Unii. Je však nutné rozšířit oblast působnosti tohoto nařízení na zahraniční investice prováděné mezi členskými státy, které jsou uskutečňovány prostřednictvím podniku usazeného v členském státě a ovládaného přímo či nepřímo zahraničním investorem (dále jen „dceřiná společnost zahraničního investora v Unii“). Tyto zahraniční investice představují stejná specifická rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek jako přímé zahraniční investice uskutečňované prostřednictvím právnické osoby, která není usazena v Unii, protože ovládající zahraniční investor má moc a vliv v cílovém subjektu v Unii, i když jsou uplatňovány prostřednictvím dceřiné společnosti zahraničního investora v Unii. Tato specifická rizika by mohla vyplývat z jurisdikce, pod kterou zahraniční investor spadá, nebo z vlivu vlády nebo nestátních subjektů třetí země. Tato rizika nejsou spojena se zahraničními investicemi uskutečňovanými investory, kteří nejsou přímo ani nepřímo ovládáni osobou nebo subjektem ze třetí země. Je proto vhodné do oblasti působnosti tohoto nařízení zahrnout zahraniční investice uskutečňované prostřednictvím dceřiné společnosti zahraničního investora v Unii, nikoli však investice uskutečňované jinými investory z Unie, zejména má-li být zajištěno, aby byly důsledně pokryty zahraniční investice, které vytvářejí dlouhodobý vztah mezi zahraničním investorem a cílovým subjektem v Unii, ať už jsou prováděny přímo zahraničním investorem, nebo prostřednictvím subjektu usazeného v Unii a ovládaného zahraničním investorem. Zvýšila by se tak konzistentnost a předvídatelnost pravidel pro prověřování ve všech členských státech, čímž by se snížily náklady zahraničních investorů na dodržování předpisů a odstranila pobídka investovat v členských státech, kde takové transakce prověřovány nejsou.

(19)

V zájmu řádného posouzení toho, zda by zahraniční investice mohla mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, je důležité, aby se pojem „skutečný majitel“ vztahoval na skutečné držitele přímého či nepřímého vlivu na zahraničního investora nebo cílový subjekt v Unii. V případě svěřenských fondů náleží právní vlastnictví svěřenskému fondu jako takovému, avšak hospodářský prospěch z něj má fyzická osoba nebo osoby, na jejichž účet fond působí. Z tohoto důvodu by definice „skutečného majitele“ měla zahrnovat i ty, kteří mají ze zahraniční investice v konečném důsledku prospěch, zejména obmyšlené osoby svěřenského fondu. Je však třeba vzít v úvahu skutečnost, že zahraniční investoři mohou někdy být zástupci osoby, která za zahraniční investicí skutečně stojí. Podobně mohou být zahraniční investoři někdy pod tlakem jiných subjektů, které jsou v konečném důsledku schopny mít na zahraniční investici vliv. Definice „skutečného majitele“ by se tedy měla vztahovat i na fyzické osoby, jejichž jménem se zahraniční investice uskutečňuje či jejichž jménem je nad touto zahraniční investicí vykonávána kontrola. Skutečným majitelem zahraničního investora je obvykle jediná fyzická osoba. Nelze však vyloučit, že takových osob by mohlo být i více, jako je tomu v případě manželů nebo jiných rodinných příslušníků. Stejně tak je nezbytné zohlednit situace, kdy není možné fyzickou osobu identifikovat, což zahrnuje i případ veřejně obchodovaných společností. V takových situacích by za skutečného majitele měla být považována právnická osoba, subjekt nebo svěřenský fond na nejvyšší identifikovatelné úrovni řetězce vlastnické struktury směrem k ovládajícím osobám či řetězce kontroly zahraničního investora nebo cílového subjektu v Unii.

(20)

Toto nařízení stanoví pouze základní prvky prověřovacích mechanismů. Členské státy by proto měly mít možnost přijmout vnitrostátní předpisy, které ustanovení tohoto nařízení doplní nebo upřesní. Členské státy by například měly mít možnost stanovit prahové hodnoty hlasovacích práv nabytých investory, jejichž překročení spustí prověření zahraničních investic. Členské státy by měly mít možnost rozšířit oblast působnosti svého vnitrostátního prověřovacího mechanismu tak, aby zahrnoval i zahraniční investice v odvětvích, na něž se nevztahuje společný minimální rozsah. Pokud se členský stát rozhodne oblast působnosti svého prověřovacího mechanismu rozšířit nad rámec společného minimálního rozsahu, mělo by být prověřování v souladu s tímto nařízením, spadá-li do jeho oblasti působnosti.

(21)

Pro zajištění konzistentních a předvídatelných postupů prověřování je vhodné stanovit základní prvky prověřovacích mechanismů, které mají členské státy zavést. Tyto prvky by měly zahrnovat přinejmenším minimální rozsah transakcí, které podléhají požadavku na získání předchozího povolení, rozdělení postupu prověřování na počáteční přezkum a hloubkové šetření, lhůty pro prověřování, veřejnou výroční zprávu, možnost stran, které podléhají rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu, požádat o soudní přezkum takových rozhodnutí a možnost prověřovacích orgánů účinně řešit případy nedodržení nebo obcházení předpisů. Pravidla a postupy týkající se prověřovacích mechanismů by měly být transparentní a neměly by vést k diskriminaci mezi třetími zeměmi.

(22)

V zájmu zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti postupů prověřování by prověřovací orgány měly v příslušných případech a bez zbytečného odkladu informovat osobu, která podání provedla, o úplnosti tohoto podání. Poskytnutí této informace by nemělo prověřovacímu orgánu bránit v tom, aby si po potvrzení úplnosti podání vyžádal další informace nebo položil další otázky, a neměla by jím být dotčena možnost, aby prověřovací orgány informovaly osobu, která podání provedla, o dalších důležitých procesních milnících.

(23)

Prověřovací orgán a Komise by měly mít možnost zohlednit relevantní informace týkající se zahraniční investice, které obdržely od zúčastněných stran, včetně hospodářských subjektů, organizací občanské společnosti a sociálních partnerů, jako jsou odborové svazy. Tyto informace by mohly vést k zahájení postupu prověřování hostitelským členským státem. Za tímto účelem by prověřovací orgán a Komise měly zveřejnit kontaktní údaje, jejichž prostřednictvím mohou zúčastněné strany důvěrně předkládat informace týkající se zahraničních investic.

(24)

Aby byla zajištěna jednotná a účinná ochrana bezpečnosti a veřejného pořádku v celé Unii, je nezbytné stanovit minimální harmonizaci oblasti působnosti prověřovacích mechanismů. Členské státy by měly být povinny prověřovat zahraniční investice, pokud cílový subjekt v Unii působí v odvětvích nebo činnostech, které mají zvláštní význam pro bezpečnost, obranu, integritu demokratických procesů, odolnost základních služeb nebo ochranu životně důležitých společenských funkcí. Zavedení takového společného minimálního rozsahu prověřovacích mechanismů je nezbytné k zajištění toho, aby zahraniční investice, které by mohly mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, byly identifikovány bez ohledu na členské státy, v nichž se cílové subjekty v Unii nacházejí, čímž se posílí účinnost mechanismu spolupráce, zatímco výhradní odpovědnost členských států za národní bezpečnost zůstane zachována.

(25)

Společný minimální rozsah by měl zahrnovat zahraniční investice do cílových subjektů v Unii, které vyvíjejí, vyrábějí nebo uvádějí na trh zboží dvojího užití uvedené v příloze I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/821 (5) nebo vojenské zboží a technologie uvedené v příloze směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/43/ES (6), a to vzhledem k přirozeným rizikům spojeným s převodem kontroly nad schopnostmi, technologiemi a know-how souvisejícími s obranou, které jsou zásadní pro zachování bezpečnosti. Společný minimální rozsah by měl rovněž zahrnovat zahraniční investice do cílových subjektů v Unii, které vyrábějí nebo vyvíjejí polovodičové či kvantové technologie, nebo provádějí výzkum či vývoj určitých technologií umělé inteligence, a to s ohledem na jejich strategický význam a jejich podpůrnou úlohu v široké škále aplikací, které mají zásadní význam pro bezpečnost. Kromě toho by členské státy měly prověřovat zahraniční investice do cílových subjektů v Unii, které vykonávají určité činnosti související se strategickými surovinami uvedenými v oddíle I přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1252 (7), konkrétně průzkum, těžbu, zpracování, recyklaci, využití nebo vytváření zásob. Zahraniční kontrola nad těmito činnostmi může vytvářet riziko narušení dodávek, riziko strategické závislosti nebo nepřiměřeného vlivu. Členské státy by navíc měly prověřovat zahraniční investice do cílových subjektů v Unii, které vlastní, vyvíjejí nebo provozují databáze pro registraci voličů, hlasovací systémy a další příslušné informační systémy. Kromě toho by měly být prověřovány i zahraniční investice do určité infrastruktury finančního trhu a systémově významných finančních subjektů, včetně ústředních protistran, centrálních depozitářů cenných papírů, provozovatelů regulovaných trhů, provozovatelů platebních systémů jiných než centrálních bank, jiných systémově významných institucí a globálních poskytovatelů specializovaných služeb přenosu finančních zpráv, a to vzhledem k ústřední úloze této infrastruktury a těchto subjektů pro stabilitu, integritu a odolnost finančního systému Unie a s přihlédnutím k cílům unie úspor a investic.

(26)

Společný minimální rozsah by měl rovněž zahrnovat zahraniční investice do cílových subjektů v Unii, které působí v odvětví dopravy, energetiky nebo digitální infrastruktury, avšak pouze v rozsahu, v jakém jsou považovány za kritické na základě cíleného posouzení rizik provedeného členským státem, v němž jsou usazeny. Toto posouzení by mělo zohlednit národní bezpečnost a životně důležité společenské funkce s ohledem na základní služby poskytované dotčeným cílovým subjektem v Unii. Členské státy by si měly zachovat možnost určit dotčené subjekty v rámci těchto odvětví a měly by, kde je to vhodné, zohlednit posouzení rizik provedená podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2557 (8). V zájmu zajištění předvídatelnosti pro zahraniční investory by subjekty měly mít možnost zjistit, v případě potřeby poté, co kontaktují příslušný prověřovací orgán, zda jsou pro účely tohoto nařízení považovány za kritické. Kromě toho by členské státy měly pravidelně přehodnocovat, které cílové subjekty v Unii by měly být považovány pro účely tohoto nařízení za kritické. Mezi subjekty, které je třeba posoudit, patří například: zaprvé v odvětví energetiky: zařízení pro ukládání energie ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (9) a provozovatelé plynárenských přepravních soustav ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 (10); zadruhé v odvětví dopravy: letiště ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/12/ES (11), včetně hlavních letišť uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1679 (12) a subjektů provozujících pomocná zařízení umístěná na letištích, pokud jsou tato zařízení nezbytná pro bezpečnost a kontinuitu provozu těchto letišť, řídicí orgány přístavů ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/352 (13), pokud jde o hlavní přístavy uvedené v nařízení (EU) 2024/1679, poskytovatelé přístavních služeb ve smyslu nařízení (EU) 2017/352 a další subjekty v hlavních přístavech, pokud jsou tyto další subjekty nezbytné pro bezpečnost a kontinuitu provozu těchto hlavních přístavů; a zatřetí v odvětví digitální infrastruktury: poskytovatelé služeb cloud computingu a poskytovatelé veřejných sítí elektronických komunikací.

(27)

V zájmu dostatečné ochrany bezpečnosti a veřejného pořádku a zajištění účinnosti mechanismu spolupráce je nezbytné, aby všechny členské státy ex ante prověřovaly zahraniční investice spadající do společného minimálního rozsahu. Požadavek na předchozí povolení je nezbytný, neboť mnoho rizik spojených se zahraničními investicemi se naplní v okamžiku, kdy zahraniční investor získá skutečnou účast na řízení nebo kontrole, a po dokončení zahraničních investic je nelze účinně zmírnit. To platí zejména pro zahraniční investice spadající do společného minimálního rozsahu, neboť tyto zahraniční investice by mohly vést k poskytnutí nevratného přístupu k citlivým informacím, kritickým technologiím, základní infrastruktuře nebo strategickým aktivům. Zásah ex post by byl za takových okolností nepřiměřeně zatěžující a v každém případě pro řádné zajištění bezpečnosti a veřejného pořádku neúčinný.

(28)

K investicím na zelené louce dochází v případě, že zahraniční investor nebo jeho dceřiná společnost v Unii zřídí nové zařízení nebo nový podnik za účelem výkonu hospodářské činnosti v Unii. Investice na zelené louce by měly spadat do oblasti působnosti tohoto nařízení, které by však nemělo v souvislosti s těmito investicemi ukládat požadavek na předchozí povolení. Členské státy by proto měly mít i nadále možnost rozhodnout, zda tyto investice zahrnou do oblasti působnosti svých prověřovacích mechanismů.

(29)

Mechanismus spolupráce stanovený v nařízení (EU) 2019/452 členským státům umožňuje spolupracovat a vzájemně si pomáhat v případech, kdy by přímá zahraniční investice v jednom členském státě mohla mít vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek v jiných členských státech či projektů nebo programů v zájmu Unie. Tento mechanismus spolupráce se dosud ukázal jako velmi užitečný, a proto by měl být tímto nařízením zachován a posílen, aby byl v celé Unii zajištěn jednotnější přístup k zahraničním investicím.

(30)

Aby se mechanismus spolupráce zaměřil pouze na ty zahraniční investice, u nichž je vzhledem k charakteristikám zahraničního investora nebo cílového subjektu v Unii pravděpodobné, že budou mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, je vhodné pro oznamování zahraničních investic, které jsou v členském státě prověřovány, ostatním členským státům a Komisi stanovit podmínky založené na riziku. Zejména v případě, že jsou zahraniční investor nebo jeho dceřiná společnost v Unii přímo nebo nepřímo ovládáni vládou třetí země, je pravděpodobnější, že by mohli sledovat politické cíle této třetí země. Je proto vhodné, aby členské státy oznamovaly zahraniční investice uskutečňované těmito zahraničními investory, pokud spadají do společného minimálního rozsahu prověřovacích mechanismů. Vláda třetí země by mohla vykonávat přímou nebo nepřímou kontrolu různými způsoby a tato skutečnost by mohla být určena mimo jiné na základě vlastnické struktury, státního financování, zvláštních mechanismů správy a řízení, jako jsou akcie se zvláštními právy, nebo jiných prvků, jejichž cílem je ovlivnit rozhodování v rámci obchodního vedení. Stejně tak je vhodné, aby členské státy oznamovaly zahraniční investice spadající do společného minimálního rozsahu, pokud se zahraniční investor podílel na zahraničních investicích, které byly zakázány nebo povoleny pod podmínkou zmírňujících opatření, která byla významně nebo opakovaně porušena. Pouhé procesní nebo formální případy nesouladu by tedy zpravidla nebyly důvodem pro oznámení. Podobně by členské státy měly oznamovat zahraniční investice, u kterých se rozhodnou provést hloubkové šetření a cílový subjekt v Unii má vazbu na projekty nebo programy v zájmu Unie nebo na jiné členské státy. Kromě toho, pokud zahraniční investice nesplňuje podmínky jinak stanovené pro její oznámení prostřednictvím mechanismu spolupráce, měl by členský stát, v němž je zahraniční investice prověřována, tuto zahraniční investici přesto oznámit ostatním členským státům a Komisi, pokud se domnívá, že by mohla negativně ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek alespoň v jednom dalším členském státě. Tím se zajistí, aby všechny zahraniční investice, které by mohly mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, byly oznámeny prostřednictvím mechanismu spolupráce, a zároveň aby si hostitelský členský stát zachoval prostor ke zvážení toho, zda jsou splněny podmínky pro oznámení. V takovém případě by měl oznamující členský stát vysvětlit důvody pro oznámení této zahraniční investice.

(31)

K zajištění účinnosti a efektivnosti mechanismu spolupráce je nezbytné sladit lhůty a postupy v případech, kdy jsou ve dvou nebo více členských státech prověřovány dvě nebo více zahraničních investic spojených s toutéž širší transakcí. V případě těchto transakcí zahrnujících více zemí by se měli žadatelé pokusit provést samostatná podání v dotčených členských státech tentýž den. Tyto členské státy by se měly pokusit oznámit tato podání tentýž den prostřednictvím mechanismu spolupráce. Aby bylo zajištěno účinné vyřizování těchto transakcí zahrnujících více zemí, měly by dotčené členské státy koordinovat svou činnost během celého postupu prověřování. Zejména by měly mezi sebou a s Komisí, pokud o to některý členský stát požádá, projednat, zda by tyto zahraniční investice měly být oznámeny. Měly by rovněž projednat svá rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu a usilovat o sladění načasování svých příslušných postupů, včetně data přijetí svých rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu. Pokud dotčené členské státy hodlají zahraniční investice povolit pod podmínkou zmírňujících opatření, měly by projednat, zda jsou zamýšlená rozhodnutí o v rámci prověřovacího mechanismu vzájemně slučitelná, a přiměřeně řešit zjištěná rizika.

(32)

V zájmu adekvátního zjištění možného negativního vlivu zahraniční investice na bezpečnost nebo veřejný pořádek jednoho nebo více členských států by členské státy měly mít možnost poskytnout hostitelskému členskému státu připomínky a Komise by měla mít možnost vydat stanovisko, a to i v případě, kdy tento členský stát tuto zahraniční investici neprověřuje nebo kdy zahraniční investice prověřována je, ale nebyla oznámena prostřednictvím mechanismu spolupráce. Členské státy by měly předat své žádosti o informace, odpovědi a připomínky zároveň Komisi.

(33)

Pokud je možný negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek důsledkem zahraniční investice do cílového subjektu v Unii, který je součástí jednoho z projektů nebo programů v zájmu Unie, které jsou pro Unii jako celek zásadní, nebo se jednoho z těchto projektů nebo programů účastní, měla by mít Komise možnost vydat stanovisko. Stanovisko Komise, v němž je zjištěn možný negativní vliv na projekty nebo programy v zájmu Unie z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku, by mělo být oznámeno všem členským státům.

(34)

Komise by měla mít možnost vydat stanovisko určené všem členským státům, pokud identifikuje dvě nebo více zahraničních investic, které by společně mohly mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek. To by mohlo platit zejména v případě, kdy dvě nebo více zahraničních investic vykazuje srovnatelné vlastnosti, například když zahraniční investice provádí stejný zahraniční investor, když dva nebo více zahraničních investorů představují podobná rizika nebo když se dvě nebo více zahraničních investic týkají stejného cílového subjektu či stejné infrastruktury, například transevropské dopravní, energetické nebo komunikační infrastruktury. Členské státy a Komise by měly projednat analýzu rizik uvedených ve stanovisku Komise a možné způsoby jejich řešení.

(35)

Členské státy by neměly přijmout rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu před uplynutím lhůt pro připomínky a stanoviska, pokud zájmy bezpečnosti nebo veřejného pořádku, jako je zabránění úpadku cílového subjektu v Unii, nevyžadují dřívější rozhodnutí. Tyto výjimečné okolnosti by měly být oznámeny ostatním členským státům a Komisi, které by měly urychleně poskytnout své připomínky nebo vydat stanovisko.

(36)

Aby byl možný negativní vliv zahraniční investice na bezpečnost nebo veřejný pořádek jednoho nebo více členských států náležitě řešen, měl by členský stát, který obdrží řádně odůvodněné připomínky jiných členských států nebo stanovisko Komise, tyto připomínky nebo stanovisko náležitě zohlednit, a to i pokud se domnívá, že jeho vlastní bezpečnost nebo veřejný pořádek dotčeny nejsou. Tento členský stát by měl v případě potřeby koordinovat svou činnost s Komisí a dotčenými členskými státy a poskytnout jim výrokovou část svého rozhodnutí a shrnutí hlavních důvodů, na nichž se rozhodnutí zakládá. Toto shrnutí by mělo obsahovat informace o tom, do jaké míry hostitelský členský stát náležitě zohlednil připomínky členských států nebo stanovisko Komise, a případně také důvody jeho nesouhlasu s připomínkami členských států nebo se stanoviskem Komise. Poskytnutím těchto informací se zajišťuje odpovědnost členských států za náležité zohlednění obav vyjádřených jinými členskými státy nebo Komisí při současném zohlednění citlivé povahy rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu a důvěrnosti informací v nich obsažených.

(37)

Je důležité vzít v úvahu, že zahraniční investice, které nebyly oznámeny prostřednictvím mechanismu spolupráce, by mohly představovat riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Nejpozději do 15 měsíců od dokončení zahraniční investice by proto členské státy a Komise měly mít možnost hostitelskému členskému státu k zahraniční investici, která nebyla prostřednictvím mechanismu spolupráce oznámena, poskytnout své řádně odůvodněné připomínky nebo vydat stanovisko. Aby nebyl mechanismus spolupráce přetížen, měly by členské státy před poskytnutím připomínek a Komise před vydáním stanoviska ověřit, zda hostitelský členský stát již nezahájil nebo nedokončil prověřování zahraniční investice a zda hodlá zahraniční investici prostřednictvím mechanismu spolupráce oznámit. Hostitelský členský stát by měl připomínky ostatních členských států a stanovisko Komise náležitě zohlednit a na tomto základě informovat členské státy, které poskytly připomínky, a Komisi, pokud nehodlá zahraniční investici prověřit. Tak tomu může být například v případě, že hostitelský členský stát s existencí rizik uvedených v připomínkách nebo ve stanovisku nesouhlasí. Hostitelský členský stát by mohl rovněž uvést, že nehodlá zahraniční investici prověřit, protože zahraniční investice nespadá do oblasti působnosti jeho prověřovacího mechanismu nebo již byla prověřena, ačkoli tyto situace by měly být v ideálním případě vyjasněny před poskytnutím připomínek nebo vydáním stanoviska. Pokud hostitelský členský stát uvede, že nehodlá zahraniční investici prověřit, měla by být na žádost členského státu, který poskytl připomínky, nebo na žádost Komise, pokud vydala stanovisko, uspořádána schůzka. Komise by měla být na tuto schůzku pozvána, i když stanovisko nevydala. Členské státy, které poskytly připomínky, nebo Komise by mohly o takovou schůzku požádat zejména za účelem dalšího vysvětlení nebo projednání zjištěných rizik. Pokud se po takové schůzce a navzdory dalším vysvětlením členských států, které poskytly připomínky, nebo Komise hostitelský členský stát rozhodne zahraniční investici neprověřovat, měl by o tom členské státy, které poskytly připomínky, a Komisi informovat a poskytnout jim písemné vysvětlení. Toto písemné vysvětlení by se mohlo překrývat s dříve uvedenými důvody, které podal například na požadované schůzce.

(38)

K zajištění účinnosti mechanismu spolupráce by měla být kontaktní místa zřízená členskými státy a Komisí za účelem uplatňování tohoto nařízení vhodně umístěna v jejich příslušných správních strukturách. Tato kontaktní místa by měla disponovat kvalifikovanými pracovníky a pravomocemi potřebnými k výkonu jejich práce v rámci mechanismu spolupráce a k zajištění řádného nakládání s důvěrnými informacemi.

(39)

K zajištění účinného fungování mechanismu spolupráce by měl být členský stát, který oznamuje zahraniční investici prostřednictvím mechanismu spolupráce, povinen poskytnout minimální míru informací ve standardizovaném formátu. Pokud zahraniční investice není prostřednictvím mechanismu spolupráce oznámena, měl by být hostitelský členský stát schopen poskytnout alespoň stejnou minimální míru informací. Komise a členské státy by měly mít možnost vyžádat si od hostitelského členského státu doplňující informace. Žádost o doplňující informace by měla být řádně odůvodněná, omezená na informace nezbytné k tomu, aby členské státy mohly poskytnout připomínky nebo aby Komise mohla vydat stanovisko, přiměřená účelu žádosti a neměla by hostitelský členský stát nepřiměřeně zatěžovat.

(40)

K zajištění toho, že spolupráce bude založena na úplných a přesných informacích, by měl mít hostitelský členský stát možnost požádat o poskytnutí informací zahraničního investora nebo jakoukoli jinou fyzickou nebo právnickou osobu buď v řetězci kontroly zahraničního investora, nebo cílového subjektu v Unii. Pokud hostitelské členské státy mají důvodné pochybnosti o úplnosti a přesnosti informací, které jim tento zahraniční investor nebo jiná fyzická či právnická osoba poskytli, měly by přijmout přiměřená opatření k ověření těchto informací s cílem zajistit jejich kvalitu. Hostitelský členský stát by měl například identifikovat zjevné rozpory a zjevně nepravdivé, zavádějící nebo chybějící informace. Za výjimečných okolností, pokud hostitelský členský stát navzdory veškerému úsilí není schopen informace požadované jiným členským státem nebo Komisí získat, měl by o tom dotčený členský stát nebo Komisi bezodkladně informovat. V takovém případě by jiné členské státy a Komise měly mít možnost založit své připomínky nebo stanovisko na informacích, které mají k dispozici.

(41)

Při shromažďování relevantních informací od fyzických nebo právnických osob v jiných členských státech by mohly hostitelský členský stát a Komise čelit překážkám. Pokud je tudíž určitá informace pro určení negativního vlivu zahraniční investice na bezpečnost nebo veřejný pořádek nezbytně nutná, měly by mít hostitelský členský stát a Komise možnost požádat o získání těchto informací od fyzické nebo právnické osoby ten členský stát, na jehož území má tato osoba bydliště nebo na jehož území je usazena. Rovněž by se hostitelský stát mohl ocitnout v situaci, kdy je nutné požádat o pomoc při shromažďování těchto informací dva nebo více členských států, což může představovat značnou zátěž, zejména pro členské státy s omezenějšími zdroji. V zájmu zvýšení účinnosti pomoci při shromažďování informací by měl mít hostitelský členský stát možnost požádat Komisi, aby mu byla v tomto procesu nápomocna a aby pro něj tyto informace shromáždila. Zároveň by měl mít členský stát, na jehož území má fyzická nebo právnická osoba, od níž jsou informace požadovány, bydliště nebo na jehož území je usazena, možnost v přiměřené lhůtě vznést proti tomuto postupu námitku nebo nabídnout, že tyto informace poskytne sám. Právo členského státu vznést námitku zajišťuje, že si členské státy ponechávají kontrolu nad shromažďováním informací na svém území. Komise by proto měla tento členský stát dostatečně s věcí obeznámit, a to i pokud jde o to, jaké informace hostitelský členský stát požaduje. Hostitelský členský stát by měl mít možnost si zvolit, zda požádá jiný členský stát o shromáždění nezbytných informací nebo zda požádá o pomoc Komisi, v závislosti na tom, co v dané situaci považuje za efektivnější nebo vhodnější. V rámci žádosti o informace by fyzická nebo právnická osoba, od níž jsou informace požadovány, mohla, byť nepřímo, obdržet důvěrné informace, například o plánované zahraniční investici. Je proto nezbytné upřesnit, že tato fyzická nebo právnická osoba by neměla žádné důvěrné informace, které obdržela, použít k jinému účelu než k odpovědi na žádost o informace a že by je neměla zpřístupnit.

(42)

Členské státy a Komise by měly v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem zajistit důvěrnost informací, které poskytují nebo získávají při uplatňování tohoto nařízení. Informace získané na základě uplatňování tohoto nařízení by měly být použity pouze k účelu, pro který byly poskytnuty, což zahrnuje jejich použití při soudním přezkumu rozhodnutí v rámci prověřovacího mechanismu. Pokud by neoprávněné zpřístupnění informací mohlo poškodit zájmy Unie nebo jednoho či více členských států, měl by původce informací tyto informace utajit v souladu s právem Unie a s vnitrostátním právem. Při odpovídání na žádosti o přístup k dokumentům zpracovávaným při uplatňování tohoto nařízení členské státy a Komise mají koordinovat své kroky a poskytovat alespoň takovou úroveň ochrany chráněných zájmů, jaká je k dispozici podle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 (14), s ohledem na ochranu cílů šetření. Komise by měla přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění ochrany důvěrných informací zejména v souladu s rozhodnutími Komise (EU, Euratom) 2015/443 (15) a (EU, Euratom) 2015/444 (16). Členské státy a Komise by rovněž měly přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění dodržování Dohody mezi členskými státy Evropské unie zasedajícími v Radě o ochraně utajovaných informací vyměňovaných v zájmu Evropské unie (17). To zahrnuje zejména povinnost zajistit, aby stupeň utajení utajovaných informací nebyl snížen či aby tyto informace nebyly odtajněny bez předchozího písemného souhlasu původce. S jakýmikoli citlivými informacemi, které nejsou utajované, nebo s informacemi, které jsou poskytnuty jako důvěrné, by orgány měly nakládat odpovídajícím způsobem. Prověřovací orgán by měl subjektu poskytujícímu informace umožnit uvést, které informace považuje za důvěrné. To lze provést například prostřednictvím formuláře, kterým se podává žádost o předchozí povolení zahraniční investice.

(43)

V zájmu zajištění důvěrnosti a integrity komunikace by měla Komise zřídit a udržovat bezpečný a šifrovaný systém, který splňuje nejvyšší standardy ochrany a bezpečnosti údajů a zahrnuje kapacity pro monitorování a audit s cílem zajistit dodržování bezpečnostních norem. Veškerá věcná komunikace mezi členskými státy, jakož i mezi členskými státy a Komisí podle tohoto nařízení by se měla uskutečňovat prostřednictvím tohoto systému, ledaže povaha předávaných informací vyžaduje použití jiných prostředků, například fyzických dokumentů. Věcná komunikace mezi členskými státy a Komisí by měla zahrnovat zejména oznámení prostřednictvím mechanismu spolupráce, informace o záměru poskytnout připomínky nebo vydat stanovisko, žádosti o informace od hostitelského členského státu, odpovědi na tyto žádosti, připomínky a stanoviska a podstatné nové informace předané po oznámení zahraniční investice. Zřízení a používání zabezpečeného a šifrovaného systému by nemělo mít vliv na obecnou komunikaci mezi prověřovacími orgány a Komisí, která by měla být i nadále možná všemi vhodnými prostředky.

(44)

Aby bylo zajištěno bezpečné a efektivní předkládání a zpracování podání souvisejících s prověřováním zahraničních investic a aby se zmírnila administrativní zátěž fyzických nebo právnických osob, které podání provádějí, i prověřovacích orgánů, měla by Komise na žádost nejméně devíti členských států zřídit internetový portál EU (dále jen „internetový portál EU“). Tento portál by měl poskytnout jednotný mechanismus, jehož prostřednictvím by fyzické nebo právnické osoby, které provádějí podání, mohly elektronicky podávat transakce prověřovacím orgánům. Komise by měla tento systém koncipovat tak, aby byl uživatelsky vstřícný, a zajistit, aby splňoval platné požadavky na ochranu údajů a bezpečnostní standardy. Pokud bude internetový portál EU zřízen, měl by se používat pouze na zahraniční investice v členských státech, které o to požádaly. Pokud se některý členský stát rozhodne, že internetový portál EU nebude dále využívat, neměl by se již internetový portál EU na zahraniční investice v tomto členském státě používat, aniž by se to dotklo jeho dalšího používání ostatními příslušnými členskými státy.

(45)

Aby byla zajištěna účinnost mechanismu spolupráce, měla by Komise zřídit zabezpečenou databázi s informacemi o zahraničních investicích oznámených prostřednictvím mechanismu spolupráce a o výsledcích posouzení v rámci prověřovacích mechanismů od 12. října 2020. Po dokončení vnitrostátního postupu by členské státy měly do této zabezpečené databáze vložit určité informace o zahraničních investicích, přičemž by mohly rovněž poskytnout doplňující informace, včetně případného relevantního obchodního zpravodajství, které získaly od komerčních prodejců, jako jsou poskytovatelé služeb analýzy rizik nebo screeningových služeb sankcí a dodržování předpisů, kteří ho ověřili. Je vhodné, aby tyto informace byly sdíleny prostřednictvím mechanismu spolupráce pouze v rozsahu povoleném smluvními ujednáními, která upravují jejich využívání a zpřístupňování. Kromě toho by členské státy měly mít možnost vkládat do zabezpečené databáze relevantní informace o případech, kdy byla významně nebo opakovaně porušena zmírňující opatření, neboť tyto informace by mohly být důležité pro určení toho, zda by jiné zahraniční investice měly být oznámeny prostřednictvím mechanismu spolupráce nebo zda by mohou mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek.

(46)

Aby členské státy dokázaly lépe identifikovat, posuzovat a zmírňovat potenciální rizika pro bezpečnost nebo veřejný pořádek, jež mohou vyplývat ze zahraničních investic, je důležité, aby měly k dispozici kapacitu pro vysoce kvalitní obchodní zpravodajství. Tato kapacita by měla umožnit shromažďování a analýzu relevantních informací, a usnadnit tak koordinované posuzování rizik. Komise vypracuje prvky této kapacity v rámci architektury připravenosti na krize vytvořené podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2747 (18). Tato kapacita by mohla doplňovat mechanismus spolupráce podle tohoto nařízení v rozsahu, v jakém se informace shromážděné, zpracované nebo analyzované podle nařízení (EU) 2024/2747 týkají potenciálních rizik pro bezpečnost nebo veřejný pořádek.

(47)

Pro zajištění jednotného přístupu k prověřování zahraničních investic v celé Unii je nezbytné, aby byly některé normy a kritéria, které jsou používány k posuzování možných rizik pro bezpečnost nebo veřejný pořádek, stanoveny na úrovni Unie. Tyto normy a kritéria by měly zohledňovat rizika spojená se zahraniční investicí a rizika spojená se zahraničním investorem.

(48)

Zahraniční investice představují větší riziko pro bezpečnost nebo veřejný pořádek, pokud mohou mít vliv na určitá odvětví, aktiva nebo činnosti, které mají klíčový význam pro bezpečnost nebo životně důležité společenské funkce. Je proto vhodné, aby se členské státy a Komise při určování toho, zda by investice mohla negativně ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek, na tyto možné vlivy zaměřily. Zejména by měly posoudit možný negativní vliv investice na bezpečnost, integritu, odolnost a fungování kritického subjektu, jak je definován směrnicí (EU) 2022/2557, s ohledem na klíčové funkce vykonávané těmito subjekty a důsledky, které by mělo jejich narušení. Totéž platí pro zahraniční investice, které by mohly ovlivnit dostupnost kritických technologií nebo ochranu a dostupnost duševního vlastnictví nebo jiných nehmotných aktiv, jako jsou obchodní tajemství, databáze, algoritmy nebo procesy, neboť únikem nebo nedostupností těchto technologií nebo aktiv by mohla být ohrožena bezpečnost. Stejně tak je důležité, aby členské státy a Komise posoudily, do jaké míry by zahraniční investice mohla ovlivnit potravinové zabezpečení, veřejné zdraví, včetně poskytování a dostupnosti kriticky důležitých léčivých přípravků, nebo nepřetržité dodávky kritických vstupů, jakož i bezpečnost vojenských zařízení a dalších citlivých veřejných zařízení, neboť tato odvětví a aktiva hrají zásadní úlohu při zajišťování odolnosti společnosti a kontinuity životně důležitých služeb. Členské státy a Komise by rovněž měly zvážit možný vliv zahraničních investic na citlivé informace, včetně osobních údajů, zejména pokud jde o rozsáhlé soubory údajů, vzhledem k riziku jejich zneužití nebo využívání ke strategickým účelům. Zvláštní pozornost by navíc měla být věnována zahraničním investicím, které by mohly ovlivnit projekty nebo programy v zájmu Unie, jejichž narušení nebo nepatřičné ovlivňování by mohlo mít přeshraniční důsledky pro Unii jako celek. Konečně by členské státy a Komise měly v zájmu ochrany před možným zahraničním vměšováním zvážit možný vliv zahraničních investic na svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků, včetně internetových platforem a platforem sociálních médií nebo jejich doplňkových funkcí, nebo na další digitální a interaktivní prostředí sloužící vzdělávacím a volnočasovým účelům. Pro účely přehlednosti by měl být seznam projektů nebo programů v zájmu Unie uveden v příloze. Tyto projekty a programy by měly zahrnovat transevropské dopravní, energetické nebo komunikační sítě, jakož i programy poskytující finanční prostředky na výzkum a vývoj týkající se činností, které jsou relevantní z hlediska bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Seznam technologických oblastí, které jsou relevantní pro posuzování rizik podle tohoto nařízení, a seznam kriticky důležitých léčivých přípravků by měly být uvedeny v samostatných přílohách.

(49)

Členské státy a Komise by měly rovněž zohlednit kontext a okolnosti zahraniční investice. To by mělo zahrnovat zejména to, zda zahraniční investor, fyzická osoba nebo subjekt ovládající zahraničního investora, skutečný vlastník zahraničního investora, některá z dceřiných společností zahraničního investora nebo jakákoli jiná strana vlastněná nebo ovládaná zahraničním investorem nebo jednající jeho jménem či na jeho příkaz pravděpodobně sleduje politické cíle třetí země nebo usnadňuje rozvoj vojenských schopností třetí země a zda by mohla zahraniční investici využívat k podpoře vážného porušování lidských práv či mezinárodního humanitárního práva. Takové vážné porušování lidských práv či mezinárodního humanitárního práva může vážně narušit zahraniční vztahy nebo mírové soužití národů, a tak ovlivnit bezpečnost členských států. Dále mohou rizikové faktory představovat a jako takové by měly být posouzeny okolnosti jako jsou předchozí zamítnutí žádostí o povolení nebo nedodržení zmírňujících opatření, dřívější účast na činnostech, které mají negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, protiprávní nebo trestná činnost, včetně obcházení omezujících opatření Unie přijatých podle článku 29 Smlouvy o EU a článku 215 Smlouvy o fungování EU, skutečnost, že je zahraniční investor usazen v třetí zemi, v jejímž vnitrostátním systému pro boj proti praní peněz a financování terorismu byly identifikovány významné strategické nedostatky, zákonná povinnost sdílet informace pro zpravodajské účely nebo neprůhledná vlastnická struktura. Kromě toho by členské státy a Komise měly přezkoumat, zda by zahraniční investor mohl být prostředníkem, který vládě třetí země nebo nestátnímu subjektu umožní získat a nepřímo vykonávat vliv nad cílovým subjektem v Unii. Takový vliv by mohl překračovat rámec vlivu uplatňovaného prostřednictvím podnikových struktur nebo jiných prostředků práva obchodních společností a mohly by jej řadou způsobů zprostředkovat fyzické osoby, jako jsou akcionáři nebo členové představenstva investora. Tyto způsoby zahrnují neformální prostředky, včetně využití osobních vztahů, vyvíjení osobního nebo politického tlaku a používání hrozeb a dalších manipulativních nebo klamavých praktik.

(50)

Jestliže se hostitelský členský stát domnívá, že by zahraniční investice mohla mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, je na místě požadovat, aby tento členský stát přijal vhodná opatření ke zmírnění tohoto rizika, pokud jsou k dispozici přiměřená opatření, přičemž náležitě zohlední veškeré připomínky poskytnuté ostatními členskými státy a stanovisko vydané Komisí. Zahraniční investice by měly být zakázány nebo zrušeny pouze výjimečně v případech, kdy zmírňující opatření nebo opatření dostupná podle práva Unie nebo vnitrostátního práva jiná, než opatření v rámci prověřovacího mechanismu nestačí ke zmírnění negativního vlivu na bezpečnost nebo veřejný pořádek.

(51)

Na podporu provádění mechanismu spolupráce a výměny osvědčených postupů mezi členskými státy by měla být zachována skupina odborníků pro prověřování přímých zahraničních investic uvedená v nařízení (EU) 2019/452 a její úkoly by měly být aktualizovány v souladu s tímto nařízením.

(52)

Členské státy a Komise by měly být vybízeny k tomu, aby spolupracovaly s příslušnými orgány podobně smýšlejících třetích zemí v záležitostech souvisejících s prověřováním zahraničních investic z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku. Taková správní spolupráce by měla usilovat o zlepšení účinnosti rámce pro prověřování zahraničních investic členskými státy a posílení spolupráce mezi členskými státy a Komisí podle tohoto nařízení. Mělo by být možné, aby součástí této spolupráce byla i výměna informací a osvědčených postupů, jakož i technická podpora a podpora při budování kapacit. V rámci této spolupráce by Komise měla vybízet třetí země, zejména země, které jsou kandidáty na přistoupení k Unii, a země v sousedství Unie, aby zřídly mechanismy prověřování investic. Komise by rovněž měla sledovat vývoj v souvislosti s prověřovacími mechanismy ve třetích zemích. Komise by měla být informována o kontaktech se třetími zeměmi, pokud se týkají systémových otázek souvisejících s prověřováním investic.

(53)

V zájmu zvýšení transparentnosti pro zahraniční investory by Komise měla vést veřejně přístupný seznam všech prověřovacích mechanismů. Členské státy by rovněž měly zveřejňovat a pravidelně aktualizovat podrobné pokyny týkající se oblasti působnosti jejich prověřovacího mechanismu, prahových hodnot a situací vyžadujících splnění oznamovací povinnosti, platných lhůt a procesních pravidel, pokud toto již není stanoveno ve vnitrostátním právu.

(54)

Členské státy by měly Komisi oznámit své prověřovací mechanismy a jakékoli jejich změny. Členské státy by měly zveřejňovat výroční zprávy o uplatňování svých prověřovacích mechanismů, o příslušném legislativním vývoji a o činnosti prověřovacího orgánu, včetně souhrnných a anonymizovaných údajů o prověřovaných transakcích.

(55)

Komise by měla vypracovat výroční zprávu o provádění tohoto nařízení a předložit ji Evropskému parlamentu a Radě. V zájmu transparentnosti by tato zpráva měla být také zveřejněna. Výroční zpráva by měla vycházet mimo jiné ze zpráv, které všechny členské státy důvěrně předkládají Komisi, a náležitě zohledňovat potřebu zajistit ochranu důvěrnosti některých informací, zejména v případech, kdy by zveřejnění údajů mohlo ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek Unie nebo ohrozit anonymitu konkrétních transakcí. Výroční zpráva by měla obsahovat informace o trendech a číselné údaje týkající se zahraničních investic směřujících do Unie, aktualizované informace o příslušném legislativním vývoji v členských státech, jakož i informace o úsilí v rámci mezinárodní spolupráce.

(56)

Jakékoli zpracovávání osobních údajů podle tohoto nařízení by mělo být v souladu s příslušnými pravidly na ochranu osobních údajů. Zpracování osobních údajů kontaktními místy a jinými subjekty v členských státech by mělo být prováděno v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 (19). Komise by měla osobní údaje zpracovávat v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 (20). Osobní údaje by mohly být obsaženy v dokumentech a jiných zdrojích informací, které jsou zpracovávány pro účely prověřování investic. Tyto údaje by mohly zahrnovat jména fyzických osob, které jsou investory v cílových společnostech, jména a kontaktní údaje fyzických osob, které se podílejí na řízení investora nebo cílové společnosti, nebo jména a funkce osob zapojených do provozování kontaktních míst. Každý příslušný vnitrostátní orgán členského státu a Komise by měly být při využívání mechanismu spolupráce individuálně odpovědné za zpracování osobních údajů.

(57)

Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 15. března 2024 vydal stanovisko. Komise a členské státy by měly být pro účely zpracování osobních údajů považovány za společné správce ve smyslu nařízení (EU) 2018/1725 a nařízení (EU) 2016/679. Dne 28. dubna 2022 podepsali Komise a zástupci nebo orgány členských států účastnící se mechanismu spolupráce podle nařízení (EU) 2019/452 ujednání o společném správcovství, které je slučitelné s tímto nařízením. Komise a zástupci nebo orgány členských států účastnící se mechanismu by proto měli toto ujednání o společném správcovství, které by se mělo vztahovat i na toto nařízení, zachovat a odkazy v ujednání o společném správcovství na ustanovení nařízení (EU) 2019/452 by se za tímto účelem měly považovat za odkazy na odpovídající ustanovení tohoto nařízení. Ačkoli bylo stanovisko evropského inspektora ochrany údajů 13/2024 vzato v úvahu, bylo usouzeno, že stanovit společnou dobu pro uchovávání údajů by nebylo vhodné, neboť toto nařízení stanoví pouze minimální požadavky na prověřovací mechanismy a některé členské státy začaly své prověřovací mechanismy teprve vyvíjet.

(58)

Komise by měla zhodnotit fungování a účinnost tohoto nařízení do čtyř let a šesti měsíců ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost a poté každých pět let a měla by předložit zprávu Evropskému parlamentu a Radě. Tato zpráva by měla analyzovat vývoj zahraničních investic směřujících do Unie a posoudit přínos tohoto nařízení k hospodářské bezpečnosti Unie. Měla by rovněž posoudit, zda je opodstatněné změnit společný minimální rozsah prověřovacích mechanismů, a to i pokud jde o zahraniční investice směřující do cílových subjektů v Unii, které vyrábí kriticky důležité léčivé přípravky nebo jsou držiteli rozhodnutí o jejich registraci. Kromě toho by tato zpráva měla vyhodnotit rizika spojená se zahraničními investicemi do mediálních služeb a způsoby, jak je nejlépe řešit. Mělo by v ní být rovněž posouzeno, zda by mělo být toto nařízení změněno. Pokud bude zpráva obsahovat návrh na změnu tohoto nařízení, měla by mít Komise možnost připojit k ní legislativní návrh.

(59)

Provádění tohoto nařízení Unií a členskými státy by mělo být v souladu s příslušnými požadavky na ukládání omezujících opatření z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku stanovenými v dohodách Světové obchodní organizace (21), především včetně čl. XIV písm. a) a článku XIV bis Všeobecné dohody o obchodu službami (22). Provádění tohoto nařízení by mělo být rovněž v souladu se závazky učiněnými v rámci jiných obchodních a investičních dohod, jejichž stranami jsou Unie nebo členské státy, jakož i s obchodními a investičními ujednáními, jejichž zúčastněnými stranami jsou Unie nebo členské státy.

(60)

Představuje-li zahraniční investice spojení spadající do oblasti působnosti nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (23), nemělo by být uplatňováním tohoto nařízení dotčeno uplatňování čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004. Toto nařízení a čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004 by měly být uplatňovány soudržným způsobem. Pokud se příslušná oblast působnosti obou nařízení překrývá, měly by být důvody pro prověření stanovené v tomto nařízení a pojem oprávněných zájmů ve smyslu čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004 vykládány soudržně, aniž by bylo dotčeno posouzení slučitelnosti vnitrostátních opatření zaměřených na ochranu těchto zájmů s obecnými zásadami a jinými ustanoveními práva Unie.

(61)

Tímto nařízením by neměla být dotčena pravidla Unie pro obezřetnostní posuzování nabývání kvalifikovaných účastí ve finančním sektoru stanovená směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES (24), 2013/36/EU (25) a 2014/65/EU (26), což je samostatný postup se specifickým cílem.

(62)

Uplatňování tohoto nařízení by mělo být v souladu s jinými postupy oznamování a povolování stanovenými v právu Unie a uvedené postupy by jím neměly být dotčeny. Komise by měla mít možnost využívat informace oznámené členskými státy v rámci mechanismu spolupráce k výkonu své úlohy dohledu nad uplatňováním práva Unie v souladu s článkem 17 Smlouvy o EU.

(63)

Za účelem zohlednění přijetí nebo změny právních aktů Unie, kterými se zřizují projekty nebo programy, úpravy seznamu technologických oblastí, které jsou relevantní pro posouzení rizik, a přijetí právních aktů, kterými se stanoví sestavení unijního seznamu kriticky důležitých léčivých přípravků, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příslušných ustanovení tohoto nařízení a jeho příloh. Seznam projektů a programů v zájmu Unie uvedený v příslušné příloze tohoto nařízení by měl zahrnovat projekty nebo programy zřízené podle práva Unie, které zajišťují rozvoj, údržbu nebo nabývání kritické infrastruktury, kritických technologií nebo kritických vstupů, které mají zvláštní význam pro bezpečnost nebo veřejný pořádek. Seznam technologických oblastí, které jsou relevantní pro posouzení rizik, uvedený v příslušné příloze tohoto nařízení, by měl zahrnovat oblasti, v nichž by mohla zahraniční investice ovlivnit bezpečnost nebo veřejný pořádek ve více než jednom členském státě prostřednictvím cílového subjektu v Unii, který se neúčastní projektu nebo programu v zájmu Unie ani z něj nezískává finanční prostředky. Pokud jde o kriticky důležité léčivé přípravky, je důležité, aby v případě, že Komise sestaví unijní seznam kriticky důležitých léčivých přípravků prostřednictvím prováděcího aktu přijatého podle nařízení, kterým se stanoví postupy Unie pro registraci humánních léčivých přípravků a dozor nad nimi a pravidla pro Evropskou agenturu pro léčivé přípravky, mění nařízení (ES) č. 1394/2007 (27) a (EU) č. 536/2014 (28) a zrušují nařízení (ES) č. 141/2000 (29), (ES) č. 726/2004 (30) a (ES) č. 1901/2006 (31), byl odkaz na kriticky důležité léčivé přípravky, který mají členské státy a Komise zohlednit při určování toho, zda by zahraniční investice mohla mít negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, aktualizován a nahrazen odkazem na unijní seznam kriticky důležitých léčivých přípravků a na jeho pozměněné verze a aby byla příslušná příloha zrušena. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (32). Zejména pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(64)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci, zejména pokud jde o formulář, který má být použit pro poskytování informací o zahraničních investicích, opatření pro fungování bezpečného a šifrovaného systému a internetového portálu EU, technické pokyny pro členské státy týkající se zabezpečené databáze výsledků posouzení provedených v rámci vnitrostátních prověřovacích mechanismů a formulář, který mají členské státy používat pro každoroční podávání zpráv Komisi. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (33)

(65)

Pro dosažení základního cíle, kterým je zajistit, aby zahraniční investice směřující do Unie neměly negativní vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek, je v souladu se zásadou proporcionality nezbytné a vhodné stanovit pravidla týkající se rámce Unie pro prověřování, které provádějí členské státy u zahraničních investic na svém území z důvodu bezpečnosti nebo veřejného pořádku, a pravidla týkající se mechanismu spolupráce, který členským státům a Komisi umožní vyměňovat si relevantní informace o zahraničních investicích, posuzovat jejich možný vliv na bezpečnost nebo veřejný pořádek a identifikovat případné obavy. Toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení sledovaného cíle, a to v souladu s čl. 5 odst. 4 Smlouvy o EU.

(66)

Nařízení (EU) 2019/452 by mělo být zrušeno. Aby byl členským státům a subjektům poskytnut dostatek času na přípravu na jeho provádění, mělo by se toto nařízení začít používat 18 měsíců ode dne svého vstupu v platnost. V zájmu zajištění právní jistoty a hladké spolupráce mezi členskými státy a Komisí při prověřování zahraničních investic a s ohledem na oprávněná očekávání zahraničních investorů je vhodné, aby se nařízení (EU) 2019/452 nadále vztahovalo na přímé zahraniční investice, které jsou ke dni použitelnosti tohoto nařízení prověřovány nebo které byly do tohoto dne dokončeny. Členské státy tak budou mít možnost poskytnout připomínky nebo Komise vydat stanovisko podle čl. 7 odst. 8 nařízení (EU) 2019/452. Toto nařízení by se nemělo vztahovat na přímé zahraniční investice, na něž se nadále použije nařízení (EU) 2019/452. Nemělo by se vztahovat ani na jiné zahraniční investice, které jsou ke dni použitelnosti tohoto nařízení prověřovány, jako jsou investice v rámci Unie, které jsou již prověřovány podle vnitrostátního práva. Stejně tak je vhodné jasně uvést, že toto nařízení se nevztahuje na zahraniční investice, které jsou dokončeny do dne použitelnosti tohoto nařízení,