(EU) 2026/1373Prováděcí nařízení Komise (EU) 2026/1373 ze dne 22. června 2026 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz 1,4-butandiolu pocházejícího z Čínské lidové republiky, Království Saúdská Arábie a Spojených států amerických

(1)

Dne 6. června 2025 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) antidumpingové šetření týkající se dovozu 1,4-butandiolu (dále jen „BDO“) pocházejícího z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“ nebo „Čína“), Království Saúdská Arábie (dále jen „Saúdská Arábie“) a Spojených států amerických (dále jen „USA“ a společně s Čínou a Saúdskou Arábií „dotčené země“) na základě článku 5 základního nařízení. Oznámení o zahájení zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení“).

(2)

Komise zahájila toto šetření na základě podnětu, který podala dne 24. dubna 2025 společnost INEOS Solvents SA (dále jen „žadatel“ nebo „INEOS“). Podnět podalo výrobní odvětví Unie, které se zabývá výrobou BDO, ve smyslu čl. 5 odst. 4 základního nařízení. Podnět obsahoval důkazy o dumpingu a výsledné podstatné újmě, které byly dostatečným důvodem pro zahájení šetření.

(3)

Komise rozhodla prováděcím nařízením (EU) 2025/1718 (3) (dále jen „nařízení o celní evidenci“) o zavedení celní evidence dovozu dotčeného výrobku.

(4)

Dne 5. února 2026 Komise prováděcím nařízením Komise (EU) 2026/270 (4) (dále jen „prozatímní nařízení“) uložila prozatímní antidumpingové clo na dovoz 1,4-butandiolu pocházejícího z Čínské lidové republiky, Království Saúdská Arábie a Spojených států amerických.

(5)

Po zveřejnění podstatných skutečností a úvah, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), společnost Wanhua Chemical (Sichuan), Ltd spolu se společnostmi ve spojení (dále jen „skupina Wanhua Group“), International Diol Company (dále jen „IDC“), Sipchem Marketing Company (dále jen „SMC“) a Sipchem Europe S.A. (dále jen „SESA“) (saúdskoarabský vyvážející výrobce a společnosti ve spojení, společně dále jen „Sipchem“), Lyondell Chemical Company (dále jen „LCC“) a Lyondell Chemie Nederland B.V (dále jen „LCN“) (vyvážející výrobce v USA a jeho výrobce v Unii ve spojení, společně dále jen „LYB“), Envalior BV a Envalior GmbH (dále jen „Envalior“), Lubrizol Advanced Materials Europe BVBA (dále jen „Lubrizol“), INEOS, Novamont S.p.A (dále jen „Novamont“), BASF SE (dále jen „BASF“) předložily písemná stanoviska k prozatímním zjištěním ve lhůtě stanovené v čl. 2 odst. 1 prozatímního nařízení.

(6)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Slyšení proběhla se skupinou Wanhua Group a společnostmi Sipchem a LYB.

(7)

Komise nadále vyhledávala a ověřovala všechny informace, které považovala za nezbytné pro svá konečná zjištění. Při formulování konečných zjištění zvážila Komise připomínky podané zúčastněnými stranami a v odůvodněných případech své předběžné závěry revidovala.

(8)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se rozhodla uložit konečné antidumpingové clo na dovoz BDO pocházejícího z Číny, Saúdské Arábie a USA (dále jen „poskytnutí konečných informací“). Všem stranám byla poskytnuta lhůta, během níž mohly k poskytnutí konečných informací zaslat připomínky. Připomínky byly obdrženy od skupiny Wanhua Group, společností Sipchem, INEOS a Covestro.

(9)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Slyšení se konalo se společností Sipchem.

(10)

Kromě stran uvedených v prozatímním nařízení se v konečné fázi šetření jako zúčastněná strana přihlásila společnost Lubrizol (uživatel BDO).

(11)

Po poskytnutí prozatímních informací předložily společnosti LCN a Sipchem dodatečné připomínky týkající se míry podpory podnětu (dále jen „analýza reprezentativnosti“).

(12)

Společnost LCN především zopakovala několik argumentů uvedených v 11. a 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že Komise ignorovala nedostatečnou podporu pro zahájení šetření dovozu z USA a Saúdské Arábie, protože společnost LCN vyjádřila „neutrální“ postoj k šetření, protože „[n]ebyla znepokojena dovozem ze Saúdské Arábie a USA“ a „[p]řikláněla se k šetření dovozu pocházejícího z Číny“. Kromě toho společnost LCN uvedla, že skutečnost, že společnost LCN byla proti zahájení šetření, byla uznána ve 411. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a že Komise „úmyslně ignorovala“ nedostatek reprezentativnosti podnětu při zahájení šetření dovozu BDO z USA. Komise vzala na vědomí, že společnost LCN poskytla svá stanoviska k námitkám proti zahájení šetření dovozu z USA a Saúdské Arábii po ukončení výběru vzorku. Jak je však uvedeno ve 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, analýza reprezentativnosti ze dne 2. června 2025 prokázala podporu podnětu, jelikož se nepřihlásil žádný výrobce, který by vyjádřil nesouhlas, a jeden výrobce vyjádřil neutrální postoj. Komise dospěla k závěru, že podmínky podle čl. 5 odst. 4 základního nařízení byly splněny. Tato tvrzení byla proto zamítnuta.

(13)

Společnost Sipchem zopakovala své stanovisko shrnuté ve 12. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a sice že šetření mělo být zastaveno, pokud jde o dovoz BDO ze Saúdské Arábie a USA, protože společnost LCN byla údajně nucena odpovědět zaškrtnutím políčka „neutrální“, a vzhledem k tomu, že stanovisko společnosti LCN bylo podrobněji popsáno v oddíle pro připomínky zaškrtnutého políčka formuláře reprezentativnosti (5), měla Komise provést další šetření a nespoléhat se pouze na odpověď „neutrální“, která neodrážela dodatečné připomínky poskytnuté v době prověřování reprezentativnosti. Společnost Sipchem tvrdila, že Komise proto mohla potvrdit, že společnost LCN nepodporuje zahájení šetření týkajícího se dovozu ze Saúdské Arábie a USA. Společnost Sipchem podle 303. bodu odůvodnění prozatímního nařízení dále uvedla, že Komise zjistila, že čínští výrobci mohli stanovovat ceny na trhu Unie, a proto společnost Sipchem přebírala ceny, což je podle společnosti Sipchem důvod, proč společnost LCN nepodpořila šetření týkající se Saúdské Arábie a USA, a proto by mělo být šetření týkající se těchto zemí ukončeno. Komise uvedla, že společnost Sipchem nepředložila žádné důkazy o tom, že by společnost LCN nepodporovala šetření dovozu z USA nebo Saúdské Arábie, protože společnost Sipchem údajně přebírala ceny na trhu EU. Na rozdíl od těchto tvrzení, jak je uvedeno ve 14. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, byly podmínky čl. 5 odst. 4 základního nařízení splněny, neboť se nepřihlásil žádný výrobce, který by vyjádřil námitky, a jeden výrobce vyjádřil neutrální postoj. Komise proto dospěla k závěru, že podmínky čl. 5 odst. 4 základního nařízení byly splněny, a tato tvrzení byla zamítnuta.

(14)

Po poskytnutí konečných informací společnost Sipchem tvrdila, že Komise při zamítnutí jejího tvrzení ignorovala jeden z jejích argumentů, a sice že Komise měla vzít v úvahu popisnou připomínku společnosti LCN, kterou tato společnost uvedla ve své odpovědi na formulář pro výběr vzorku, místo aby přijala její neutrální stanovisko k případu jako celku.

(15)

Komise však společnosti Sipchem připomněla, že společnost LCN byla požádána, aby vyjádřila své stanovisko k zahájení šetření jako celku, neboť podnět obsahoval dostatečné důkazy o dumpingu, újmě a příčinné souvislosti pro všechny tři země dohromady. Dodatečná připomínka, že společnost LCN „nemá žádné obavy, pokud jde o dovoz ze Saúdské Arábie a USA“, proto nebránila zahájení šetření tak, jak se předpokládalo v podnětu. Připomínka společnosti Sipchem byla proto zamítnuta.

(16)

Vláda Království Saúdská Arábie (dále jen „saúdskoarabská vláda“) uvedla, že Komise nezvážila, zda budou výrobci v Unii dovážející BDO z dotčených zemí a v některých případech ve spojení s vyvážejícími výrobci stále považováni za výrobce v EU pro účely definice výrobního odvětví Unie a posouzení reprezentativnosti. V rámci prověřování reprezentativnosti Komise analyzovala dovoz a vztahy společností, které zaslaly odpověď, a neshledala žádný důvod pro vyloučení některé z nich z definice výrobního odvětví Unie a závěru o reprezentativnosti, jak je stanoveno v článcích 4 a 5 základního nařízení.

(17)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky k zahájení, potvrdila Komise své závěry uvedené v 7. až 31. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(18)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se výběru vzorku, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 33. až 41. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(19)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se individuálního zjišťování, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 42. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(20)

Komise uskutečnila inspekci na místě podle článku 16 základního nařízení v prostorách společnosti Novamont ve městě Novara v Itálii (výrobce, dovozce a uživatel BDO v Unii).

(21)

Po poskytnutí prozatímních informací žádná zúčastněná strana nepředložila žádná tvrzení nebo připomínky k odpovědím na dotazník ani k inspekcím na místě. Komise proto potvrdila svá zjištění a závěry uvedené ve 43. až 46. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(22)

Připomínky týkající se vhodnosti posuzovaného období jako období pro zkoumání trendů v rámci posouzení újmy byly zváženy v oddíle 4.7 („Závěr ohledně újmy“).

(23)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 47. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(24)

Jelikož k výrobku, který je předmětem šetření, dotčenému výrobku a obdobnému výrobku nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 48. až 63. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(25)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k postupu pro určení běžné hodnoty podle čl. 2 odst. 6a základního nařízení, potvrdila Komise své závěry uvedené v 64. až 69. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(26)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k bodům odůvodnění zahájení ohledně běžné hodnoty, potvrdila Komise své závěry uvedené v 70. až 72. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(27)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky ohledně existence podstatných zkreslení v Číně, potvrdila Komise své závěry uvedené v 73. až 112. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(28)

Ve svých připomínkách po poskytnutí prozatímních informací skupina Wanhua Group tvrdila, že referenční hodnoty některých výrobních činitelů byly abnormálně vysoké a podstatně vyšší než kupní cena skupiny Wanhua Group. Jak je uvedeno ve 30. až 37. bodě odůvodnění níže, skupina Wanhua Group zpochybnila vhodnost Brazílie jako reprezentativní země pro tyto výrobní činitele.

(29)

Komise poznamenala, že porovnání referenčních hodnot výrobních činitelů s kupní cenou skupiny Wanhua Group není relevantní, protože Komise ve 27. bodě odůvodnění dospěla k závěru o existenci zkreslení v Číně. Posouzení reprezentativnosti referenčních hodnot provedené Komisí je uvedeno ve 30. až 37. bodě odůvodnění níže.

(30)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že Komise měla použít stejnou referenční hodnotu pro zemní plyn jako v prozatímním nařízení o antidumpingovém šetření týkajícím se kyseliny adipové, jelikož obě šetření měla stejné období šetření, použila stejnou metodu výpočtu referenční hodnoty pro zemní plyn a nařízení o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz kyseliny adipové z Číny (6) bylo zveřejněno před nařízením o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz BDO. Dále tvrdila, že rozdíl v referenčních hodnotách byl způsoben použitím odlišného převodního koeficientu mezi jedním milionem britských tepelných jednotek (MMBtu) a m3.

(31)

Komise znovu přezkoumala výpočty referenční hodnoty pro zemní plyn použité v obou šetřeních a zjistila dvě administrativní chyby v šetření týkajícím se kyseliny adipové, které byly v rámci tohoto šetření opraveny. Výpočty v rámci tohoto šetření dovozu BDO byly správné a v souladu se zvolenými zdroji, včetně převodního koeficientu mezi MMBtu a m3. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(32)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že navrhovaná referenční hodnota pro kyslík z Brazílie není reprezentativní. Za prvé, skupina Wanhua Group tvrdila, že referenční hodnota byla 60 až 100krát vyšší než kupní ceny skupiny Wanhua Group. Za druhé, skupina Wanhua Group tvrdila, že objem dovozu do Mexika a Indonésie byl mnohem větší než objem dovozu do Brazílie, díky čemuž jsou jejich ceny reprezentativnější. Skupina Wanhua Group dodala, že ceny dovozu do Malajsie, Turecka a Thajska nebyly reprezentativní kvůli nízkému objemu dovozu a vysokému podílu dovozu z Číny. Za třetí, skupina Wanhua Group předložila údaje, na jejichž základě tvrdila, že cena dovozu do Brazílie je na trhu s kyslíkem ve srovnání s trhem EU a zbytkem světa odlehlou hodnotou. Za čtvrté, skupina Wanhua Group uvedla, že kyslík odebírá potrubím v blízkosti svého závodu, což výrazně snižuje náklady na přepravu ve srovnání s jinými způsoby dopravy, a že nic nenasvědčuje tomu, že by dopravní prostředky používané v Brazílii byly podobné těm, které používá skupina Wanhua Group. Skupina Wanhua Group v neposlední řadě tvrdila, že pokud by Komise referenční hodnotu zachovala, měla by cena CIF do Brazílie činit 16,18 CNY/m3, a nikoli 17,04 CNY/m3.

(33)

Komise nepovažovala rozdíl mezi referenční hodnotou pro kyslík a náklady skupiny Wanhua Group z důvodů vysvětlených v 29. bodě odůvodnění za relevantní a nepovažovala 651 352 m3 za nízký objem. Komise dospěla k závěru, že skupina Wanhua Group neprokázala, že by údaje použité Komisí nesouvisely s „odpovídajícími výrobními náklady“ ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Skupina Wanhua Group pro své tvrzení, že cena byla abnormální, pouze odkázala na jiné zdroje, avšak neposkytla žádné podložené vysvětlení. Vzhledem k objemu dovozu kyslíku do Brazílie a informacím obsaženým ve spisu neměla Komise žádné důkazy o tom, že použité údaje jsou zkreslené nebo že se týkají vstupů, které neodpovídají vstupům použitým skupinou Wanhua Group. Navíc samotná skutečnost, že se ceny z různých zdrojů lišily a že cena použitá k určení referenční hodnoty byla ve srovnání s jinými zdroji vysoká, neznamenala, že je tato cena nepřiměřená. Komise rovněž potvrdila, že referenční hodnota ve výši 17,04 CNY/m3 je správná, neboť zahrnuje platné clo uvedené v příslušném spisu, který byl zpřístupněn ve fázi předběžného poskytování informací. Na základě výše uvedených skutečností bylo tvrzení zamítnuto jako neopodstatněné.

(34)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wanhua Group s posouzením Komise nesouhlasila. Skupina Wanhua Group po poskytnutí prozatímních informací zopakovala tvrzení týkající se referenční hodnoty pro kyslík: i) byla příliš vysoká; ii) nebyla v souladu s jinými veřejně dostupnými informacemi a iii) nebyla srovnatelná s podmínkami dodávek skupiny Wanhua Group, neboť ta dostávala kyslík potrubím, zatímco mezinárodně obchodovaný kyslík byl obvykle přepravován po silnici nebo železnici v kapalné nebo plynové formě, což s sebou neslo vyšší náklady. V neposlední řadě skupina Wanhua Group tvrdila, že požadavek, aby prokázala, že referenční hodnota neodráží „odpovídající výrobní náklady“, je v rozporu s čl. 2 odst. 6a základního nařízení vyžadujícím, aby Komise určila vhodnou referenční hodnotu, neboť by tím došlo k přenosu důkazního břemene na společnost Wanhua Group.

(35)

Skupina Wanhua Group nepředložila další důkazy na podporu tvrzení i) až iii) v 34. bodě odůvodnění, a proto Komise potvrdila posouzení uvedené v 33. bodě odůvodnění. Pokud jde o důkazní břemeno, Komise prokázala, že referenční hodnota se týkala „odpovídajících výrobních nákladů“ ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení z důvodů vysvětlených ve 33. bodě odůvodnění. Skupina Wanhua Group nepředložila dostatečné důkazy, které by tento závěr vyvrátily. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(36)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že Komise neměla použít cenu vývozu z Brazílie jako referenční hodnotu pro formaldehyd z několika důvodů. Za prvé, vývoz z Brazílie představoval malý podíl na celosvětovém vývozu a vývozní cena největšího vývozce, Nizozemska, byla reprezentativnější. Za druhé, jak Komise zjistila v případě objemu dovozu vodíku do Brazílie, měla i v případě objemu dovozu formaldehydu dospět k závěru, že je příliš nízký na to, aby bylo možné určit reprezentativní referenční hodnotu, a měla použít alternativní referenční hodnotu. Skupina Wanhua Group nakonec uvedla, že s ohledem na výše uvedené připomínky by použití dovozní ceny největšího vývozce bylo v souladu s postupem Komise, například v případech R728 GOES (7) a AD717 MWF (8).

(37)

Komise nepovažovala 3 810 tun za nízký objem. Komise dospěla k závěru, že skupina Wanhua Group neprokázala, že by údaje použité Komisí nebyly vhodné ve smyslu čl. 2 odst. 6a základního nařízení. Skupina Wanhua Group pro své tvrzení, že cena byla abnormální, pouze odkázala na jiné zdroje, avšak neposkytla žádné podložené vysvětlení. Vzhledem k objemu vývozu z Brazílie a informacím obsaženým ve spisu neměla Komise žádné důkazy o tom, že použité údaje jsou zkreslené nebo že se týkají vstupů, které neodpovídají vstupům použitým skupinou Wanhua Group. Navíc samotná skutečnost, že se ceny z různých zdrojů lišily a že cena použitá k určení referenční hodnoty byla ve srovnání s jinými zdroji vysoká, neznamenala, že je tato cena nepřiměřená. Komise dále nesouhlasila s tím, že je objem dovozu vodíku srovnatelný s objemem dovozu formaldehydu. Objem dovozu vodíku činil pouhých 6 m3, což znamenalo, že je dovozní cena několikatisíckrát vyšší než průmyslová referenční hodnota, kterou Komise zvažovala. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(38)

Po poskytnutí konečných informací odkázala skupina Wanhua Group na své připomínky po poskytnutí prozatímních informací a požádala Komisi, aby přehodnotila referenční hodnoty pro formaldehyd a zemní plyn. Komise uvedla, že skupina Wanhua Group nepředložila další důkazy, a proto toto tvrzení zamítla.

(39)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné další připomínky k reprezentativní zemi, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 113. až 176. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(40)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky ke zdrojům použitým ke stanovení nezkreslených nákladů, potvrdila Komise své závěry ve 177. až 212. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(41)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k vývozní ceně, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 213. až 215. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(42)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k úpravě běžné hodnoty, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 217. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(43)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že Komise odečetla dvakrát bankovní poplatky, které vznikly společnosti Wanhua Chemical (Singapore) Pte. Ltd. (dále jen „Wanhua Singapore“): jednak je zahrnula do výpočtu prodejních, režijních a správních nákladů a dále je zahrnula jako úpravu. Dále uvedla, že Komise měla pro výpočet úvěrových nákladů použít skutečnou čistou fakturovanou hodnotu, nikoli upravenou čistou fakturovanou hodnotu, která představovala početně zjištěnou cenu.

(44)

Komise shledala tato tvrzení oprávněnými a opravila svůj výpočet. Nový výpočet však neovlivnil dumpingové rozpětí.

(45)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wanhua Group tvrdila, že v případě prodeje na vývoz jejímu uživateli ve spojení v Unii měla Komise jako základ pro výpočet prodejních, režijních a správních nákladů společnosti Wanhua Singapore použít skutečnou fakturovanou hodnotu vykázanou společností Wanhua Singapore, a nikoli vývozní cenu početně zjištěnou podle 215. bodu odůvodnění prozatímního nařízení.

(46)

Komise shledala, že toto tvrzení je odůvodněné. Proto revidovala výpočet vývozní ceny a opětovně ji poskytla. Nový výpočet však neovlivnil dumpingové rozpětí. Skupina Wanhua Group se k tomuto opětovnému poskytnutí informací nevyjádřila.

(47)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že použití skutečné hodnoty CIF jako jmenovatele pro výpočet rozpětí bylo nesprávné. Dále uvedla, že vzhledem k tomu, že Komise revidovala čistou fakturovanou hodnotu pro výpočet vývozní ceny, měla Komise použít revidovanou čistou fakturovanou hodnotu také pro výpočet hodnoty CIF použité ve jmenovateli.

(48)

Komise poznamenala, že jmenovatelem výpočtu dumpingu musí být skutečná hodnota CIF s dodáním na hranice Unie, protože antidumpingové clo se uplatní na tuto hodnotu. Proto bylo dumpingové rozpětí vyjádřeno jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie, jak ji uvedla skupina Wanhua Group, bez jiných úprav než těch, které se týkají přepravy a nákladní dopravy. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(49)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wanhua Group zopakovala tvrzení uvedené v 47. bodě odůvodnění a dodala, že přístup Komise není v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení a že Ministerstvo obchodu USA podle své praxe použilo početně zjištěnou vývozní cenu rovněž jako jmenovatel.

(50)

Ustanovení čl. 2 odst. 9 základního nařízení odkazuje na vývozní cenu za účelem stanovení výše dumpingu, která je nezbytná pro stanovení dumpingového rozpětí a která je v čl. 2 odst. 12 základního nařízení definovaná jako částka, o niž běžná hodnota přesahuje vývozní cenu. Z tohoto ustanovení tedy jasně vyplývá, že pravidla článku 2 základního nařízení se na jmenovatele výpočtu dumpingu nevztahují. A konečně, praxe jiných orgánů provádějících šetření není pro Komisi závazná. Komise proto toto tvrzení zamítla.

(51)

Konečná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(52)

Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné připomínky k běžné hodnotě, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 230. až 231. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(53)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost Sipchem zopakovala své tvrzení, že společnosti IDC, SMC a SESA tvoří jeden hospodářský subjekt. Zejména v případě společností SMC a SESA společnost Sipchem uvedla, že vzhledem k tomu, že Komise toto tvrzení, že tyto dvě společnosti tvoří jeden hospodářský subjekt, nezamítla, měla by odpovídajícím způsobem upravit vývozní cenu.

(54)

Komise připomněla, že vývozní cena byla v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení početně zjištěna na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán společností SESA nezávislým odběratelům v Unii. V takovém případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně prodejních, režijních a správních nákladů, a o dosažený zisk. Tyto úpravy by měly být provedeny vždy, když je vývozní cena početně zjišťována, jako tomu bylo v tomto případě, bez ohledu na to, zda společnosti SMC a SESA tvoří jeden hospodářský subjekt, a proto Komise nepovažovala za nutné posuzovat, zda tomu tak skutečně je.

(55)

Společnost Sipchem rovněž zopakovala své tvrzení, že některé prodeje výrobci BDO v Unii by měly být vyloučeny z výpočtu vývozní ceny na základě toho, že tento výrobce v Unii využil svého silného postavení na trhu k vyjednání ceny, která byla výrazně nižší než průměrná cena společnosti Sipchem. V tomto ohledu společnost Sipchem uvedla příklady případů ochrany obchodu, ve kterých Komise vyloučila určitý prodej na vývoz z výpočtu vývozní ceny.

(56)

Povinnost zohlednit veškerý prodej na vývoz potvrdily soudy Unie (9). Všechny případy ochrany obchodu, které společnost Sipchem uvádí, byly projednávány před vyhlášením této judikatury. Ve všech těchto případech byl rovněž určitý prodej na vývoz vyloučen z důvodu jiných skutkových okolností, než jaké se vztahovaly na prodej na vývoz společnosti Sipchem určitému výrobci v Unii. Kromě toho je spíše pravidlem, že ceny jsou výsledkem tvrdých jednání mezi prodávajícím a kupujícím, kdy každá strana využívá své pozice k dosažení pro sebe nejvýhodnějšího výsledku, a průměry jsou z definice tvořeny jak vysokými, tak nízkými cenami, a proto skutečnost, že určitý prodej byl uskutečněn za ceny, které jsou nižší nebo dokonce výrazně nižší než průměr, neopravňuje k tomu, aby byly z výpočtu vyloučeny.

(57)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla tvrzení společnosti Sipchem zamítnuta.

(58)

Na podporu svého tvrzení, že společnosti IDC a SMC tvoří jeden hospodářský subjekt, společnost Sipchem uvedla, že se Komise zaměřila výhradně na existenci smlouvy mezi společnostmi IDC a SMC a nevzala v úvahu skutečné fungování prodejní struktury společnosti Sipchem. Podle společnosti Sipchem je to v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU, která vyžaduje, aby Komise zvážila všechny důkazy o existenci vztahu mezi subjekty, včetně společné hospodářské kontroly, rozsahu odpovědnosti centralizovaného interního prodejního oddělení nebo neexistence vývozního oddělení pro prodej do EU. Stejné tvrzení bylo vzneseno po poskytnutí konečných informací.

(59)

Vzhledem k tomu, že společnost Sipchem tvrdila, že všechny tři společnosti, tj. IDC, SMC a SESA, tvoří jeden hospodářský subjekt, domnívala se, že by Komise měla přepočítat vývozní cenu pomocí vývozní ceny společnosti SESA, aniž by provedla úpravy o prodejní, režijní a správní náklady nebo zisk společností SMC a SESA, nebo by měla přinejmenším omezit jakoukoli úpravu na skutečné provize získané společnostmi SMC a SESA.

(60)

Ve výše uvedeném 54. bodě odůvodnění jsou vysvětleny důvody, proč bylo zamítnuto tvrzení týkající se početního zjištění vývozní ceny a úprav provedených podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení.

(61)

V prozatímní fázi šetření Komise analyzovala všechny informace předložené společností Sipchem o existenci jednoho hospodářského subjektu mezi společnostmi IDC a SMC, včetně ekonomické kontroly a skutečnosti, že společnost IDC nemá vlastní prodejní funkce. Smlouva mezi společnostmi IDC a SMC, která stanoví provize vyplácené společností IDC a obsahuje rozhodčí doložku, však dokazuje, že vztah mezi těmito dvěma společnostmi je založen na obvyklých obchodních podmínkách mezi výrobcem a obchodníkem, který není ve spojení. Tyto skutečnosti, zejména rozhodčí doložky v kupních smlouvách, byly obtížně slučitelné s tvrzením, že společnost SMC je plně integrovaná a měla by být považována za interní obchodní oddělení společnosti IDC. Po poskytnutí prozatímních a konečných informací společnost Sipchem nepředložila žádné nové skutkové okolnosti ani žádné další důkazy kromě těch, které již byly předloženy v prozatímní fázi šetření. Komise proto potvrdila svá zjištění ve 242. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(62)

Pokud jde o použití skutečných provizí, Komise poznamenala, že jsou vypláceny mezi stranami ve spojení, a proto je nelze považovat za spolehlivý základ pro úpravy.

(63)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byla tvrzení společnosti Sipchem zamítnuta.

(64)

Vzhledem k tomu, že k metodice výpočtu dumpingového rozpětí nebyla přijata žádná tvrzení, potvrzuje se 243. až 246. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(65)

Konečná vážená průměrná dumpingová rozpětí vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(66)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky týkající se dumpingu, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 247. až 267. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(67)

Konečná dumpingová rozpětí pro USA vyjádřená jako procento ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

(68)

Saúdskoarabská vláda zpochybnila definici výrobního odvětví Unie vzhledem k tomu, že toto výrobní odvětví uskutečňuje významné množství dovozu. Saúdskoarabská vláda odkázala na 382. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který pojednává o dovozu uskutečňovaném výrobním odvětvím Unie, a uvedla, že by někteří výrobci v Unii měli být z definice výrobního odvětví Unie vyloučeni. Dále tvrdila, že by pro účely vymezení výrobního odvětví Unie a reprezentativnosti měli být výrobci v Unii ve spojení s vyvážejícími výrobci, konkrétně společnosti BASF SE a LCN, rovněž vyloučeni z definice výrobního odvětví Unie.

(69)

Společnost INEOS nesouhlasila s tvrzením, že není výrobcem v Unii, protože její rozhodnutí nahradit výrobu dovozem bylo obranným opatřením, především z důvodu existence dumpingu působícího újmu.

(70)

Komise má možnost rozhodnout o tom, zda výrobce z definice výrobního odvětví Unie vyloučí, či nikoli. Při tomto šetření nebyly Komisi předloženy žádné přesvědčivé důkazy o tom, proč je toto vyloučení oprávněné, a tvrzení nemohla být přijata, protože nebyla podložená.

(71)

Pokud jde o tvrzení týkající se vztahů (LCC/LCN a BASF SE/BASF Corporation), případné vyloučení by bylo důvodné z toho důvodu, že by tyto vztahy ovlivnily závěry ohledně újmy a reprezentativnosti. V tomto ohledu nebyly žádné důkazy zjištěny, ani předloženy saúdskoarabskou vládou. Vyloučení společností BASF SE a LCN z prověřování reprezentativnosti by každopádně nezměnilo závěr ohledně reprezentativnosti. Proto bylo tvrzení neoprávněné a neúčinné. Bylo proto zamítnuto.

(72)

Pokud jde o tvrzení týkající se dovozu, bylo zcela zjevné, že všichni čtyři výrobci v Unii zvýšili dovoz z dotčených zemí, zejména v roce 2023 a v období šetření. Jak je však vysvětleno ve 351. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, toto zvýšení bylo dočasným, obranným opatřením s cílem udržet postavení výrobců v Unii na trhu Unie z důvodu špatných podmínek na trhu, a zejména snížených tržních cen BDO. Všichni čtyři výrobci v Unii byli v posuzovaném období aktivními a skutečnými výrobci v Unii. Tvrzení, že výrobci v Unii by měli být vyloučeni z definice výrobního odvětví Unie z důvodu dovozu dotčeného výrobku, bylo proto zamítnuto.

(73)

Jelikož nebyly vzneseny žádné další připomínky týkající se definice výrobního odvětví Unie a výroby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 268. až 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(74)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k určení příslušného trhu Unie, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 270. až 273. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(75)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně spotřeby v Unii, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 274. až 282. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(76)

Po poskytnutí prozatímních informací společnost LYB zpochybnila posouzení Komise týkající se kumulace dovozu BDO z USA. Tyto strany tvrdily, že pro dovoz z USA platí odlišné podmínky hospodářské soutěže z těchto důvodů: a) dovoz se uskutečnil prostřednictvím jiných prodejních kanálů než dovoz z Číny a Saúdské Arábie; b) dovoz z USA byl z velké části určen ke spotřebě výrobním odvětvím Unie; c) dovoz z USA, který měly využít jiné strany, nebyl pravidelný a systematický, ale docházelo k němu pouze v reakci na výjimečné potřeby.

(77)

Společnost LYB dále odkázala na rozsudek Tribunálu (VTZ (10)), přičemž tvrdila, že posouzení kumulace provedené Komisí v prozatímním nařízení nesplňuje požadovaný standard podle čl. 3 odst. 4 základního nařízení, protože Komise neposoudila, zda je chování vývozců ze tří dotčených zemí na trhu podobné.

(78)

Společnost INEOS podpořila postoj Komise v prozatímním nařízení.

(79)

Jak je uvedeno ve 286. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise se příslušnými otázkami týkajícími se kumulace dovozu již zabývala. Pokud jde o prodejní kanály a konečné použití, dovoz ze všech tří zemí měl stejné základní vlastnosti, byl plně zaměnitelný a soutěžil o stejný způsob použití v Unii, konkrétně o dodávky BDO pro závislý a/nebo volný trh.

(80)

Pokud jde o chování vývozců, výrobek dovážený ze všech tří zemí a obdobný výrobek byly prodávány na základě podobných smluv a cenových podmínek (s využitím indexů ICIS jako cenové referenční hodnoty) často stejným zákazníkům, o které tudíž vývozci soutěžili. Komise proto nesouhlasí s tím, že by nedodržela rozsudek VTZ týkající se chování vývozců.

(81)

Komise dospěla k závěru, že připomínky společnosti LYB ke kumulaci dovozu by měly být zamítnuty.

(82)

Společnost Sipchem rovněž předložila připomínky ke kumulaci s odkazem na 331. bod odůvodnění prozatímního nařízení, který stanovil, že Čína je na trhu Unie cenotvorným činitelem. Dále uvedla, že toto zjištění potvrzuje, že šetření nemělo být zahájeno vůči dovozu ze Saúdské Arábie a Spojených států, které se chovaly jinak. Skutečnost, že ceny ICIS na čínském trhu byly cenotvorným činitelem na trhu Unie, však neznamená, že Saúdská Arábie nekonkurovala a nevyvážela za stejné ceny. Vzhledem k tomu, že se vývozci z USA a Saúdské Arábie na trhu Unie chovali při tvorbě cen podobně, Komise odmítá tvrzení, že by dovoz ze Saúdské Arábie a USA neměl být kumulován s dovozem z Číny. Kromě toho skutečnost, že jeden z nich jednal jako cenotvorný činitel, pouze potvrzuje existenci konkurenčního vztahu mezi tímto vývozem a mezi tímto vývozem a prodejem výrobního odvětví Unie.

(83)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky ke kumulaci dovozu, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 283. až 290. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(84)

Jelikož k určení objemu a podílu na trhu dovozu z dotčených zemí nebyly vzneseny žádné připomínky, potvrdila Komise závěry učiněné ve 291. až 294. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(85)

Skupina Wanhua Group tvrdila, že nebyla schopna ověřit přesnost výpočtů cen CIF v eurech, protože Komise nezveřejnila použité směnné kurzy. Tato otázka byla vyřešena při poskytnutí konečných informací.

(86)

Vzhledem k tomu, že nebyly vzneseny žádné další připomínky k cenám, cenovému podbízení a stlačení cen, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 295. až 303. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(87)

Jelikož k obecným poznámkám k hospodářské situaci výrobního odvětví Unie nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 304. až 308. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(88)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 309. až 313. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(89)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 314. až 320. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(90)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 321. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(91)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 322. až 324. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(92)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 325. až 326. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(93)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 327. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(94)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 328. až 334. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(95)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 335. až 337. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(96)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 338. až 340. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(97)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 341. až 346. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(98)

Saúdskoarabská vláda a společnost Envalior uvedly, že posouzení újmy provedené Komisí nebylo objektivní a spravedlivé, protože jako referenční bod pro stanovení újmy použila rok 2021. Tyto strany uvedly, že rok 2021 byl rokem konjunktury a že újma, která vychází z tohoto roku, není objektivní.

(99)

Společnost INEOS předložila grafy ukazatelů újmy, aby prokázala, že rok 2021 není k určení újmy v posuzovaném období důležitý, a podpořila analýzu Komise s odůvodněním, že je spravedlivá a jasná.

(100)

V závěru Komise ohledně újmy v oddíle 4.7 prozatímního nařízení nebyl rok 2021 použit pouze jako referenční bod. Nejprve byl každý ukazatel samostatně vysvětlen a byl analyzován meziroční vývoj. Za druhé, ze „Závěru ohledně újmy“ jasně vyplývá, že podstatná újma začala v roce 2023 a pokračovala v období šetření a že tato újma byla nejzřetelnější z vývoje ukazatelů výkonnosti a stlačování cen. Komise proto předložila komplexní a vyvážené posouzení újmy, které se neopíralo o žádné údajně výjimečné faktory týkající se roku 2021.

(101)

Tvrzení, že Komise nesprávně vyložila újmu na základě faktorů, které nastaly v roce 2021, se zamítá.

(102)

Společnost Envalior zopakovala své tvrzení týkající se použití údajů z roku 2021 ohledně trendů újmy ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací. Nepředložila však žádné nové argumenty, a zopakované tvrzení bylo proto rovněž zamítnuto.

(103)

Saúdskoarabská vláda rovněž uvedla, že posouzení újmy ze strany Komise bylo narušeno tím, že nebylo jasné, kteří výrobci v Unii byli použiti u trendů mikroekonomických ukazatelů. Požádala o objasnění, proč Komise založila mikroekonomické ukazatele na údajích od dvou výrobců, a nikoli od tří výrobců zařazených do vzorku.

(104)

Komise tento přístup odůvodnila v 327. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a vysvětlila, proč se údaje týkaly pouze dvou výrobců v Unii, a že proto musely být z důvodu zachování důvěrnosti uvedeny v rozmezí.

(105)

Komise pro upřesnění neopomněla údaje třetího výrobce zařazeného do vzorku zohlednit (ani je nevynechala), ale tento třetí výrobce neměl žádné údaje, které by Komise mohla použít, protože využíval BDO pro vlastní potřebu. Proto neprodával významné množství BDO na volném trhu Unie a neměl tak k dispozici údaje pro ukazatele, jako je prodejní cena, ziskovost a návratnost investic.

(106)

Tvrzení, že mikroekonomické ukazatele Komise nebyly uvedeny přesně, se proto zamítá.

(107)

Saúdskoarabská vláda dále uvedla, že posouzení újmy provedené Komisí je chybné, protože v 347. bodě odůvodnění se odkazuje na objem „dumpingového dovozu z dotčených zemí v roce 2023 a v posuzovaném období“.

(108)

Tato věta skutečně obsahovala chybu a měla znít „dovoz z dotčených zemí v roce 2023 s nízkou cenou a dumpingový dovoz v období šetření“. Ačkoli se tato připomínka přijímá, revidované znění nemění celkový závěr, že výrobní odvětví Unie v roce 2023 a v období šetření utrpělo podstatnou újmu. Komise přijímá připomínku saúdskoarabské vlády týkající se chyby ve znění.

(109)

Saúdskoarabská vláda rovněž uvedla, že několik makroekonomických ukazatelů výrobního odvětví Unie se mezi rokem 2023 a obdobím šetření výrazně zlepšilo (např. výroba, využití kapacity, využití pro vlastní potřebu, objem prodeje a produktivita). Dále tvrdila, že toto výrazné zlepšení není srovnatelné s vývojem mikroekonomických ukazatelů a vyvolává to pochybnosti o celkových zjištěních o existenci újmy.

(110)

Celkový závěr Komise ohledně újmě obsažený v oddíle 4.7 prozatímního nařízení však vývoj makroekonomických ukazatelů zohlednil. Skutečnost, že se výše uvedené kvantitativní ukazatele od roku 2023 do období šetření mírně zlepšily, nezpochybňuje celkový závěr, že výrobnímu odvětví byla v posuzovaném období způsobena újma a že újma je nejvíce patrná ze stlačování cen a různých ukazatelů výkonnosti. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(111)

Saúdskoarabská vláda odkázala na 439. bod odůvodnění prozatímního nařízení a tvrdila, že jeho znění není v souladu s čl. 7 odst. 1 bodem iii) antidumpingové dohody WTO, protože tento článek odkazuje na potřebu zabránit újmě během šetření. Komise podotýká, že tyto články se týkají uložení prozatímních opatření. Komise nesouhlasí s tím, že by porušila potřebu odůvodnit uložení prozatímních opatření, jež by zabránila tomu, aby byla výrobnímu odvětví Unie během šetření způsobena další újma. 439. bod odůvodnění uvádí, že je potřeba uložit prozatímní opatření, „jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu“. Bez uložení prozatímních opatření by byla tato „další újma“ způsobena v konečné fázi šetření. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(112)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 347. až 354. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(113)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise svůj závěr uvedený v 355. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(114)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k účinkům dumpingového dovozu, potvrdila Komise své závěry uvedené ve 356. až 363. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(115)

Jelikož nebyly vzneseny žádné připomínky k dovozu ze třetích zemí, Komise potvrdila své závěry uvedené ve 364. až 367. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(116)

Saúdskoarabská vláda uvedla, že nesouhlasí se zjištěními Komise ohledně příčinné souvislosti, pokud jde o vývozní výkonnost výrobního odvětví Unie. Tvrdila, že výrazný pokles prodeje na vývoz měl nepochybně dopad na objem výroby a náklady výrobního odvětví Unie.

(117)

Společnost INEOS poukázala na to, že problémy, s nimiž se potýkala na vývozních trzích, nebyly tak významné jako újma, kterou utrpěla na trhu Unie, a že závěry Komise ohledně prodeje a ziskovosti byly učiněny pouze na základě údajů týkajících se trhu Unie.

(118)

V posouzení dopadu vývozní výkonnosti výrobního odvětví Unie, které provedla Komise, nebylo uvedeno, že by tento činitel neměl žádný dopad na hospodářskou situaci výrobního odvětví Unie. Dospělo se však k závěru, že vývozní výkonnost nemohla oslabit příčinnou souvislost s dovozem z dotčených zemí. K tomuto závěru se dospělo na základě srovnání velikosti a trendů vývozní výkonnosti v porovnání s větším dopadem na objem a ceny domácího prodeje v Unii. Proto bylo toto tvrzení zamítnuto.

(119)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 368. až 371. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(120)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky ohledně zvýšení nákladů na suroviny a energie, potvrdila Komise své závěry uvedené v 372. až 379. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(121)

Saúdskoarabská vláda nesouhlasila se zjištěními Komise ohledně příčinné souvislosti, pokud jde o dovoz uskutečněný výrobním odvětvím Unie. Tvrdila, že výrobní odvětví Unie trpí újmou v důsledku nárůstu dovozu za nízké ceny, za který je odpovědné samo výrobní odvětví Unie. Saúdskoarabská vláda tvrdila, že výrobci v Unii jsou proto přímo odpovědní za veškeré účinky z hlediska objemu i ceny způsobené dovozem, který uskutečnili, protože se dobrovolně rozhodli dovážet BDO z dotčených zemí.

(122)

Společnost INEOS nesouhlasila s tvrzením saúdskoarabské vlády, že za dovoz je přímo odpovědné výrobní odvětví Unie, a poukázala na to, že újmu si v tomto případě nezpůsobilo samo, ale že byla důsledkem dumpingu působícího újmu.

(123)

Komise trvá na svém stanovisku, že dovoz uskutečněný výrobním odvětvím Unie v roce 2023 a v období šetření byl pouze obranným opatřením, které mu umožnilo uspokojit potřeby svých odběratelů a své vlastní potřeby. Výrobci v Unii mají volnou kapacitu pro BDO a dovoz byl uskutečňován pouze z důvodu obrany. Proto byli nuceni k uskutečnění tohoto dovozu z důvodu obtížných podmínek na trhu Unie, které byly nastoleny kumulovaným dovozem z dotčených zemí. Kumulovaný dovoz z dotčených zemí snížil prodejní ceny BDO do té míry, že výrobci v Unii nedokázali pokrýt své vlastní výrobní náklady, a proto bylo nutné uskutečnit obranný dovoz.

(124)

Komise proto odmítá připomínku, že dovoz uskutečněný výrobci v Unii byl problémem, který si výrobní odvětví Unie způsobilo samo.

(125)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 380. až 385. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(126)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 386. až 391. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(127)

Saúdskoarabská vláda tvrdila, že Komise měla posoudit dopad odstávek výroby jako samostatný faktor příčinné souvislosti. Komise zmínila odstávky výroby v prozatímním nařízení, zejména pokud jde o oddíl 5.2.4, který se týká dovozu uskutečněného výrobním odvětvím Unie.

(128)

Komise zjistila, že odstávky výroby jsou v odvětví BDO v době údržby běžné. V rámci předem naplánovaných přestávek nebyly tyto odstávky výroby vždy stejně dlouhé. Kromě toho by mohlo dojít k neplánovaným odstávkám, které by mohly dočasně ztížit zásobování odběratelů.

(129)

Komise si však nebyla vědoma žádných větších odstávek výroby, které by mohly vést k podstatné újmě zjištěné v tomto šetření v letech 2023 a 2024, včetně stlačování cen a velkých ztrát ziskovosti výrobního odvětví Unie, jak je podrobně vysvětleno v 392. až 396. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, a saúdskoarabská vláda o nich nepředložila žádné důkazy.

(130)

Komise proto dospěla k závěru, že odstávky výroby žádnou podstatnou újmu výrobnímu odvětví Unie nezpůsobily.

(131)

Komise rozlišila a oddělila účinky všech známých činitelů na situaci výrobního odvětví Unie od účinků dumpingového dovozu působících újmu. Nebylo zjištěno, že by některý z těchto činitelů, ať už společně s ostatními činiteli nebo samostatně, měl na situaci výrobního odvětví Unie významný vliv do té míry, která by zpochybňovala závěr, že dovoz z dotčených zemí způsoboval podstatnou újmu.

(132)

Na základě výše uvedených skutečností dospěla Komise k závěru, že dumpingový dovoz z dotčených zemí způsobil výrobnímu odvětví Unie podstatnou újmu. Újma spočívá zejména ve stlačení cen, nedostatečné ziskovosti, návratnosti investic, peněžním toku a schopnosti opatřit si kapitál.

(133)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 392. až 395. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(134)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise svůj závěr uvedený ve 396. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(135)

Společnost Envalior a skupina Wanhua Group tvrdily, že rozpětí prodeje pod cenou použité při stanovení prozatímních opatření bylo chybné, protože cena nepůsobící újmu byla nadhodnocena jak zvýšeným základem nákladů, tak neoprávněně vysokým cílovým ziskovým rozpětím.

(136)

Pokud jde o tvrzení o zvýšeném základu nákladů, společnost Envalior tvrdila, že zvýšené ceny energie v roce 2022 zvýšily výrobní náklady v Unii v tomto roce. Toto tvrzení je však zásadně chybné, neboť Komise použila jako základ pro výpočet cílové ceny výrobní náklady v období šetření (2024), které jsou podstatně nižší než v roce 2022.

(137)

Společnost Envalior a skupina Wanhua Group tvrdily, že použitý cílový zisk [10–25 %] je považován za nadměrný pro velkoobjemovou komoditní chemickou látku vyráběnou ve velkém měřítku za použití vyspělé technologie, která podléhá intenzivní mezinárodní konkurenci. Na podporu svého názoru se odvolávaly také na nižší cílové zisky, které byly použity v nedávných antidumpingových šetřeních.

(138)

Společnost INEOS tvrdila, že přístup Komise k cílovému zisku je stanoven v čl. 7 odst. 2c základního nařízení a že se namísto stanovení minimální míry zisku ve výši 6 % uvedené v tomto článku měla použít analýza jednotlivých případů.

(139)

Toto tvrzení společnosti Envalior a skupiny Wanhua Group bylo zamítnuto, neboť Komise se řídila svou obvyklou praxí založenou na judikatuře Tribunálu, podle níž by v případě neexistence dumpingu působícího újmu měl být cílový zisk založen na výkonnosti výrobního odvětví. V daném případě měla Komise přístup ke dvěma posledním ziskovým rokům výrobního odvětví Unie (2021 a 2022) před existencí podstatné újmy a před významným nárůstem celkového dovozu z dotčených zemí v Unii i jejich podílů na trhu. Rok 2021 byl velmi ziskovým rokem [20–40 %] obratu, jak je uvedeno v tabulce 11 prozatímního nařízení. To bylo způsobeno příznivými podmínkami na trhu a vysokou spotřebou v kombinaci s nižším dovozem z dotčených zemí. Rok 2022 byl nejen rokem snížené spotřeby, ale také rokem, kdy se vysoké náklady na energii mohly stále přenášet na odběratele, protože nedocházelo k stlačování cen a celkový dovoz z dotčených zemí byl nižší než v následujících letech (rok 2023 – období šetření). V 399. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je vysvětleno, že cílový zisk byl stanoven na základě úrovně zisku v roce 2022.

(140)

Pokud jde o povahu BDO a jeho trh, jedná se skutečně o velkoobjemový chemický výrobek, který podléhá hospodářské soutěži ze strany dovozu. Výroba BDO je však stejně jako výroba všech chemických látek vystavena značným rizikům, která jsou mimo jiné způsobena značnými fixními náklady a kolísáním cen surovin. Komise proto nesouhlasí s připomínkou, že běžné míry zisku v odvětví BDO by měly být nízké jen proto, že se jedná o velkoobjemový komoditní výrobek vyráběný ve velkém rozsahu.

(141)

Závěrem lze říci, že za nejvhodnější a nejreprezentativnější rok pro výpočet cílového zisku při prodeji pod cenou byla považována míra ziskovosti v roce 2022 [10–25 %]. Vzhledem k tomu, že Komise měla k dispozici konkrétní údaje o výrobním odvětví BDO při neexistenci dumpingu působícího újmu, nebylo vhodné použít údaje o ziskovosti týkající se jiných odvětví chemického průmyslu, jak navrhovaly společnost Envalior a skupina Wanhua Group.

(142)

Skupina Wanhua Group ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací zopakovala svůj argument, že cílová míra zisku použitá v tomto šetření byla příliš vysoká a že rok 2022 nebyl pro tento účel reprezentativním rokem. Skupina Wanhua Group však nepředložila žádné nové argumenty. Komise již v 139. a 140. bodě odůvodnění vysvětlila, proč byl rok 2022 považován za vhodný pro účely cílového zisku a proč alternativní roky a minimální cílový zisk ve výši 6 % nebyly za okolností tohoto šetření vhodné. Kromě toho Komise již odmítla použití údajů o zisku z jiných případů týkajících se ochrany obchodu s odůvodněním, že v tomto případě má k dispozici vhodné údaje specifické pro tento případ.

(143)

Společnost Envalior rovněž uvedla, že míra ziskovosti v roce 2022 [10–25 %] byla příliš vysoká, a poukázala na to, že pět největších chemických společností (BASF, Dow, INEOS, LyondellBasell a DuPont) mělo v roce 2025 průměrnou úroveň zisku těsně pod 5 %.

(144)

Komise toto tvrzení zamítla, neboť použitá míra zisku byla založena na konkrétních údajích o BDO získaných během posuzovaného období a před zvýšením objemu dovozu BDO z dotčených zemí. Tato hodnota byla vypočtena v souladu s obvyklou praxí, jakož i s judikaturou Tribunálu (11).

(145)

Společnost LYB předložila obecné připomínky k údajně vysoké úrovni prozatímních opatření platných pro dovoz z USA. Jelikož však neuvedla žádné konkrétní připomínky k výpočtu úrovně pro odstranění újmy, byla tato tvrzení zamítnuta jako nepodložená.

(146)

Jak je vysvětleno v 47. až 48. bodě odůvodnění výše, skupina Wanhua Group předložila tvrzení, která se týkala cen CIF jejího vývozu na trh Unie. Vzhledem k tomu, že tato tvrzení byla zamítnuta, ceny CIF použité pro výpočet rozpětí prodeje pod cenou pro společnost Wanhua zůstávají nezměněné.

(147)

Po poskytnutí konečných informací se skupina Wanhua Group k této otázce vrátila a tyto připomínky byly posouzeny a zamítnuty ve 49. bodě odůvodnění.

(148)

Komise rovněž zvážila tvrzení skupiny Wanhua Group, že došlo k chybě ve výpočtu vývozní hodnoty ceny CIF s dodáním na hranice EU. Tyto připomínky byly posouzeny a zamítnuty v 50. bodě odůvodnění.

(149)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wanhua Group rovněž tvrdila, že dovozní transakce uskutečněné prostřednictvím jejího dovozce ve spojení v Unii, které byly poté použity jako vstup pro výrobu navazujících výrobků, by neměly být zahrnuty do výpočtu rozpětí újmy, neboť mezi společností Wanhua a výrobním odvětvím Unie neexistovala v souvislosti s tímto prodejem žádná přímá hospodářská soutěž. Komise nemohla tento argument přijmout, protože tento dovoz mohlo dodat výrobní odvětví Unie a uskutečňoval se za velmi podobné ceny jako ostatní dovoz skupiny Wanhua Group. Komise proto žádost o vyloučení těchto transakcí zamítla, neboť ceny a podmínky prodeje tohoto dovozu byly stejné jako u ostatního prodeje skupiny Wanhua Group na trhu Unie.

(150)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 397. až 407. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(151)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky k úrovni opatření, potvrdila Komise své závěry uvedené v 408. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(152)

Po zveřejnění prozatímního nařízení předložila společnost LCN několik připomínek, v nichž tvrdila, že uložení cel na dovoz z USA není v zájmu výrobního odvětví Unie. Zejména tvrdila, že Komise provedla „chybné a selektivní posouzení“ zájmu Unie, protože nezohlednila připomínky společnosti LCN předložené při zahájení v souladu s čl. 21 odst. 2 základního nařízení. Podle společnosti LCN se Komise domnívala, že „[z]ájem Unie je pro zahájení šetření irelevantní“, a poté se nezabývala tvrzeními společnosti LCN uvedenými v oddíle 7.3 „Zájem uživatelů“ prozatímního nařízení. Společnost LCN dále tvrdila, že připomínky při zahájení se ve skutečnosti týkaly prozatímní fáze šetření, a nikoli zahájení, jak Komise nesprávně dovodila v prozatímním nařízení.

(153)

Komise uvedla, že vyzvala zúčastněné strany k předložení připomínek k prozatímnímu nařízení po jeho zveřejnění, což stranám umožnilo nejprve se seznámit se zjištěními uvedenými v prozatímním nařízení a následně se k nim vyjádřit. Připomínky předložené společnostmi LCN a LYB, které byly vzneseny při zahájení, však Komise posoudila v rámci příslušných oddílů prozatímního nařízení týkajících se zájmu Unie. Společnosti LCN a LYB navíc dne 23. února 2026 předložily další připomínky k prozatímnímu nařízení a Komise posoudila a zapracovala připomínky a stanoviska společností LCN a LYB týkající se zájmu Unie.

(154)

Společnost LCN tvrdila, že posouzení Komise je chybné, když dospěla k závěru, že v Unii existují čtyři výrobci BDO, vzhledem k tomu, že v Unii v současné době vyrábějí BDO pouze společnosti LCN a Novamont. Komise s tímto tvrzením nesouhlasí z několika důvodů. Za prvé, jak je vysvětleno v 268. a 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výrobní odvětví Unie tvořili čtyři výrobci v Unii, kteří během období šetření vyráběli BDO. Za druhé, společnost LCN nepředložila žádné důkazy ani Komise nezjistila žádné důkazy, že by společnosti BASF nebo INEOS trvale ukončily výrobu BDO v Unii nebo že by po uložení prozatímních cel přestaly splňovat podmínky pro to, aby byly součástí výrobního odvětví Unie. Za třetí, z veřejných informací vyplývá, že společnost BASF (12) zvýšila výrobu BDO v Unii a navíc společnost INEOS plánuje obnovení výroby BDO (13) v Unii (po přerušení výroby v důsledku dumpingového dovozu). Proto se potvrzuje zjištění Komise, že v Unii existují čtyři výrobci BDO, a Komise tedy toto tvrzení zamítla.

(155)

Společnost LCN dále zdůraznila, že dovoz BDO z USA uskutečňují společnosti LCN a BASF k tomu, aby „překlenuly výjimečné výpadky ve své výrobě a zabránily širším negativním následkům tím, že zajistí uspokojení potřeb zákazníků“, což podle společnosti LCN představuje pro oba výrobce životně důležitou činnost v případě odstávky nebo údržby.

(156)

Za prvé, Komise nezpochybňuje skutečnost, že společnost LCN využívala dovoz z USA k uspokojení potřeb svých zákazníků. Za druhé, Komise však nesouhlasí s tím, že opatření uložená na dovoz z USA nejsou v zájmu výrobního odvětví Unie. Komise naopak zjistila, že by uložení opatření bylo v zájmu výrobního odvětví Unie. Jak je vysvětleno v 348. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, schopnost výrobního odvětví Unie dovážet BDO z dotčených zemí, včetně dovozu z USA, neumožnila výrobnímu odvětví Unie zotavit se a zamezit značným ztrátám. Tyto ztráty byly považovány za tak vysoké, že v krátkodobém horizontu představovaly velké ohrožení existence výrobního odvětví Unie, a to i přes to, že se zvýšila spotřeba BDO na volném trhu v Unii a k nahrazení vlastní výroby se využil dovoz BDO. Šetření dále ukázalo, že v Unii existuje značná volná kapacita (60 % v období šetření), aniž by bylo k pokrytí veškeré spotřeby a potřeb odběratelů v Unii nutné spoléhat se na dovoz z USA. Po uložení prozatímních opatření by výrobní odvětví Unie obecně (včetně společnosti LCN) mělo být schopno zvýšit výrobu a těžit z lepších tržních podmínek. Výrobní odvětví Unie by tak bylo díky spravedlivým cenám a podmínkám hospodářské soutěže v Unii v mnohem lepší finanční pozici a zvládlo by pokrýt náklady na opatření v důsledku „výjimečných výpadků“, které by mohly být řešeny dovozem z USA, na který se vztahují opatření, a zároveň by byly uspokojeny potřeby odběratelů.

(157)

Společnost LCN by navíc byla schopna i při neočekávaném uzavření zařízení nadále dovážet BDO a uspokojovat poptávku odběratelů buď prostřednictvím významné volné kapacity výrobního odvětví Unie, a/nebo dovozu ze zemí, které nepodléhají clu, jako je Jižní Korea nebo Tchaj-wan. Jak je vysvětleno v 311. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetřením bylo zjištěno, že dovoz BDO z USA se v posuzovaném období v průměru podbízel vůči prodejním cenám výrobního odvětví Unie a že podbízení dovozu z USA bylo významným činitelem při šetření újmy. Dovoz z USA měl během posuzovaného období významný a rostoucí podíl na trhu, což přispělo k újmě, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Šetření nakonec vedlo ke stanovení vysokého dumpingového rozpětí pro společnost LCC podle 263. bodu odůvodnění prozatímního nařízení. Komise proto tvrdí, že uložení opatření na dovoz BDO z USA by bylo v zájmu výrobního odvětví Unie.

(158)

Společnost Sipchem tvrdila, že uložení cel není v zájmu Unie, protože cla by výrobnímu odvětví Unie v případě BDO neumožnila dosáhnout přiměřeného zisku, zvýšit prodejní ceny a pokrýt výrobní náklady, což naznačuje, že dumpingový dovoz není hlavní příčinou újmy. Podle společnosti Sipchem nabízeli výrobci v Unii po vstupu cel v platnost BDO za cenu nižší, než činily údajné výrobní náklady. Společnost Sipchem nepředložila žádné důkazy o tom, že výrobci v Unii v současnosti prodávají nebo nabízejí BDO za cenu, která je nižší než jejich výrobní náklady, a spíše pouze porovnala výrobní náklady stanovené za období šetření s cenou, za kterou podle informací společnosti Sipchem v současnosti nabízejí výrobci v Unii výrobek uživatelům v EU. Takové srovnání se však nerovná důkladné analýze hospodářské situace výrobního odvětví Unie v období po šetření. Komise připomíná, že své zjištění, že opatření jsou v zájmu Unie, založila na údajích týkajících se období šetření, a nikoli na výrobních nákladech a/nebo prodejních cenách BDO výrobců v Unii v současnosti, které mohou kolísat a mohou se lišit od výrobních nákladů a prodejních cen během období šetření.

(159)

Ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací společnost Sipchem zopakovala své tvrzení, že opatření týkající se BDO nezlepšila podmínky na trhu Unie do té míry, aby výrobní odvětví Unie bylo schopno dosáhnout zisku. Společnost Sipchem proto tvrdila, že prozatímní opatření nebyla účinná, že vyvážení zájmu Unie by proto mělo zvýhodňovat uživatele a že konečná opatření by neměla být uložena.

(160)

Komise poukázala na to, že společnost Sipchem jednoduše odkázala na cenové nabídky výrobního odvětví Unie v květnu 2026 a porovnala tyto nabídky s náklady uvedenými v prozatímním nařízení za období šetření. Komise argumenty společnosti Sipchem zamítla, protože není vhodné porovnávat náklady z jednoho období s prodejními cenami v jiném období. Obnovení spravedlivých podmínek na trhu Unie může rovněž trvat delší dobu a v žádném případě by nemělo být posuzováno pouze na základě údajů za jeden měsíc (květen 2026).

(161)

Místo toho zjistila, že dumpingový dovoz z dotčených zemí byl příčinou podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, jak je vysvětleno v 395. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise tvrdí, že cla by výrobcům v Unii umožnila spravedlivě konkurovat bez stlačování cen způsobeného dumpingovým dovozem a újmy zjištěné během posuzovaného období, kterou způsobil dumpingový dovoz z dotčených zemí. V neposlední řadě uvádí, že od uložení prozatímních opatření a předložení tvrzení neuplynul ani jeden měsíc (14), což není dostatečná doba k tomu, aby bylo posouzeno, zda byla opatření při odstraňování dumpingu působícího újmu účinná či nikoli.

(162)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 409. až 417. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(163)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 418. až 423. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(164)

Po zveřejnění prozatímního nařízení společnost Lubrizol uvedla, že ceny BDO na trhu Unie se podstatně zvýšily, což snížilo konkurenceschopnost její výroby termoplastického polyuretanu (dále jen „TPU“) ve srovnání s čínskými a tureckými výrobci. Kromě toho se dovoz BDO do Unie snížil a zároveň se nezvýšila výrobní kapacita BDO v Unii ani počet „aktivních dodavatelů“ BDO, což v konečném důsledku vedlo ke snížení celkové nabídky BDO a strukturálně ohrozilo dodávky. Společnost Lubrizol tvrdila, že všechny tyto činitele dohromady (např. zvýšené náklady na BDO, snížené dodávky do Unie a snížené konkurenční postavení výrobků společnosti Lubrizol) představují podstatnou hrozbu pro udržitelnost jejího podnikání v Evropě a mohou ovlivnit strategická rozhodnutí společnosti Lubrizol o investicích a výrobě a mít negativní dopad na dodavatelský řetězec v Evropě, a proto požadovala, aby byla stávající antidumpingová opatření přehodnocena.

(165)

Společnost Envalidor pak uvedla, že alternativy dodávek BDO za komerčně „použitelné“ ceny na počátku roku 2026 neexistovaly, a to z důvodu zvýšení cen BDO v jiných třetích zemích. Společnost Envalior však toto tvrzení nedoložila a pouze zdůraznila, jak se ceny BDO v průběhu několika měsíců dočasně zvýšily nebo vyrovnaly cenám BDO vyráběného v EU pouze u některých dodavatelů a v některých zemích.

(166)

Komise nezpochybnila, že by mohlo dojít ke zvýšení cen BDO v Unii, přičemž z faktického hlediska jsou opatření určena ke zvýšení cen dumpingového dovozu, aby se vyrovnaly podmínky a nastolily spravedlivé cenové podmínky na trhu Unie, což umožní výrobnímu odvětví Unie pokračovat ve výrobě a zajišťování dodávek na trhu Unie. Komise proto zvážila rovnováhu zájmů uživatelů a riziko přerušení činnosti výrobního odvětví Unie. Neuložení opatření povede k přerušení výroby v Unii, což bude mít za následek mnohem méně spolehlivý, odolný a stabilní zdroj dodávek BDO a výrazně menší výběr dodavatelů BDO, což by pak pravděpodobně vedlo ke zvýšení cen BDO v Unii. Uživatelé v Unii pak budou odkázáni pouze na dovoz do Unie, konkrétně na lodní dopravu, a budou mít velmi omezenou schopnost bezpečně a hospodárně skladovat BDO v Unii. Přerušení výroby výrobního odvětví Unie by proto omezilo životaschopnost výroby navazujících výrobků z BDO v Unii, protože je třeba BDO získávat včas, hospodárně, s nepřetržitými odolnými a diverzifikovanými dodávkami (včetně dodávek z Unie), aby bylo možné vyrábět nepřetržitě a splnit minimální efektivitu objemu výroby pro navazující výrobky, což by následně umožnilo včas uspokojit potřeby odběratelů.

(167)

Pokud jde o výrobní kapacitu a výrobu BDO v EU, jak Komise uvedla ve 154. bodě odůvodnění, v Unii stále působí čtyři výrobci a výrobní kapacita výrobního odvětví Unie je dostatečná k tomu, aby pokryla veškerou spotřebu na trhu EU. Během období šetření mělo výrobní odvětví Unie přibližně 60 % nevyužité kapacity, a jelikož se obnovují podmínky spravedlivé hospodářské soutěže, mohli by výrobci v Unii časem zvýšit výrobu a snížit výrobní náklady rozložením fixních nákladů na větší množství, aby uspokojili poptávku průmyslových uživatelů v Unii. Kromě toho, jak je uvedeno ve 435. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, by průmysloví uživatelé mohli změnit zdroje dodávek na Jižní Koreu a Tchaj-wan, na které se antidumpingová opatření nevztahují.

(168)

Komise proto tvrzení popsaná ve výše uvedeném 164. a 165. bodě odůvodnění zamítla.

(169)

Kromě toho společnost Sipchem uvedla, že uložení cel není v zájmu následných uživatelů BDO v Unii, protože se domnívá, že tito uživatelé si nemohou dovolit platit za BDO vyšší cenu nebo cenu „nezpůsobující újmu“, a že vyšší ceny BDO by následně ohrozily životaschopnost činností uživatelů v Unii, což by v konečném důsledku vedlo ke ztrátám pracovních míst a poškodilo atraktivitu investic v EU. Společnost Sipchem však žádné z těchto tvrzení nedoložila.

(170)

Společnost Envalior dále uvedla, že posouzení podílu BDO na nákladech následných uživatelů, které provedla Komise, bylo metodicky chybné, protože průměr používání a nákladů na BDO byl vypočten pro všechny následné uživatele a podstatně podhodnotil význam BDO z hlediska nákladů u polybutylen tereftalátu (dále jen „PBT“) uvedený v 431. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Tato společnost proto požadovala konkrétní posouzení nákladů na BDO pro každý navazující výrobek, nikoli analýzu založenou na průměru všech navazujících výrobků. Společnost Envalior nakonec uvedla, že zjištění Komise, že se „neočekává výrazné“ zvýšení cen BDO, neodráží skutečné náklady a dopad opatření na konkurenceschopnost výrobců v navazujícím řetězci, jako je společnost DuBay, dopad BDO na náklady na klíčové navazující výrobky z BDO, jako je PBT, tetrahydrofuran (dále jen „THF“) a γ-butyrolakton, ani narušení hospodářské soutěže mezi výrobci v Unii a dovozci navazujících výrobků z BDO a riziko přesunu navazující výroby BDO mimo Unii a dovozu BDO.

(171)

Komise nezpochybnila, že BDO může představovat významné a důležité procento výrobních nákladů na některé navazující výrobky, jako je PBT, což bylo uznáno v 431. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Dále konstatovala, že náklady na BDO a množství použitého BDO se u jednotlivých uživatelů, a dokonce i u téhož uživatele značně liší v závislosti na míře specializace navazujícího výrobku a různých kombinacích s jinými chemickými látkami. Komise ve stejném bodě odůvodnění uznala, že i když BDO jako surovina pro spolupracující uživatele představuje v průměru 14 % celkových nákladů na navazující výrobky, u některých navazujících derivátů z BDO by mohly být vyšší.

(172)

Provedení posouzení nákladů na BDO a ziskovosti všech uživatelů a následné použití průměru u nákladů na BDO jako surovinu na základě všech dostupných údajů však není chybné nebo zavádějící. Komise posoudila objem BDO, který používají průmysloví uživatelé, a zjistila, že podle výše uvedených údajů tvoří BDO – v průměru – 14 % celkových nákladů na navazující výrobky a tato hodnota věrohodně odráží použití BDO v navazujících výrobcích nebo derivátech z BDO v Unii. Komise dále poukazuje na to, že by nebylo proveditelné posuzovat každou možnou kombinaci navazujících výrobků zvlášť pro každého uživatele v Unii, neboť by to vedlo k velmi vysokému počtu potenciálních navazujících výrobků vyráběných i v rámci jednoho průmyslového uživatele BDO. Komise nakonec poznamenala, že vycházela z informací poskytnutých uživateli během šetření a že rozčlenění nákladů na jednotlivé navazující výrobky nebylo u většiny uživatelů v Unii k dispozici.

(173)

Kromě toho informace poskytnuté společností Envalior týkající se navazujících výrobků z BDO ohledně nákladů, využití, zaměstnanců a zisku nemohla Komise během inspekce na místě ověřit, protože během inspekce nebylo možné přesně zjistit nebo ověřit údaje.

(174)

Poté, co obdržela aktualizované dotazníky a ověřila dotazník pro uživatele společnosti Novamont v prostorách společnosti, Komise zahrnula aktualizované a ověřené údaje společnosti Novamont do analýzy uživatelů, čímž zpřesnila údaje o uživatelích BDO v Unii, včetně průmyslových uživatelů, a zahrnula ověřené informace do analýzy uživatelů. Po této revizi BDO stále představoval v průměru 14 % celkových nákladů na navazující výrobky z BDO a průměrná ziskovost navazujících výrobků z BDO byla u uživatelů v Unii během období šetření stanovena mezi [9 % – 11 %]. Kromě toho bylo zjištěno, že prodej výrobků souvisejících s BDO představoval v průměru přibližně 36 % namísto 57 % celkového prodeje uživatelů v období šetření.

(175)

S ohledem na aktualizované výpočty a změny podle 174. bodu odůvodnění Komise potvrdila hlavní zjištění a závěry týkající se zájmu uživatelů podle prozatímního nařízení. Komise dále poznamenává, že navzdory tomu, že se BDO u některých výrobků používá ve větším množství, než je průměr, například u PBT, jak je uvedeno v 432. a 433. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, většina navazujících výrobků z BDO byla ve skutečnosti zisková a navíc měla řadu zmírňujících prvků, které snižovaly dopad opatření uložených na dovoz z dotčených zemí, jak je vysvětleno ve 433. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(176)

Tvrzení uvedená v 169. bodě odůvodnění byla proto zamítnuta.

(177)

Společnost Novamont předložila připomínky, v nichž uvedla, že je s ohledem na existující riziko pro navazující výrobky z BDO v Unii potřeba rozšířit cla na hlavní navazující výrobky z BDO, a tím zachovat konkurenceschopnost výrobců v Unii, kteří jsou závislí na dovozu, aby mohli pokračovat v dodávkách navazujících výrobků z BDO, které nejsou chráněny opatřeními. Kromě toho tato společnost tvrdí, že se dovoz BDO může změnit na dovoz navazujících výrobků, čímž se sníží účinnost cel a opatření se budou obcházet, a proto je třeba chránit navazující výrobky z BDO v Unii cly.

(178)

Za tímto účelem společnost Novamont a další výrobci v Unii požádali Komisi, aby zvážila uplatnění bezcelních kvót podobných bezcelním kvótám stanoveným pro tavený oxid hlinitý v prováděcím nařízení Komise 2026/114 (15) (dále jen „případ taveného oxidu hlinitého“), které by umožnily uživatelům fosilních BDO a BDO na biologické bázi postupně se přizpůsobit a poskytly navazujícímu výrobnímu odvětví BDO v Unii čas na přizpůsobení se opatřením, například pomocí nových strategií zajišťování dodávek.

(179)

Komise tuto žádost analyzovala a došla k závěru, že v tomto případě není třeba návrh opatření měnit. Komise připomíná, že v případě taveného oxidu hlinitého zpochybňovala uložení opatření zjištění ohledně zájmu Unie, nicméně s ohledem na hlediska hospodářské bezpečnosti bylo v případě taveného oxidu hlinitého rozhodnuto, že by bylo v zájmu Unie, aby byla opatření změněna. Z důvodů vysvětlených výše v oddíle „Zájem Unie“ však Komise dospěla k závěru, že v tomto případě, na rozdíl od případu taveného oxidu hlinitého, by opatření neměla být s ohledem na vyváženost zájmu Unie změněna.

(180)

Komise poznamenala, že rozdíl v cenách výrobců v Unii vyrábějících navazující výrobky z BDO a dovozců ze třetích zemí a možný účinek dumpingu na navazující výrobky z BDO nejsou součástí tohoto šetření. Zjištění týkající se dumpingu a újmy proto nelze bez samostatného šetření legálně použít na navazující výrobky.

(181)

Po poskytnutí konečných informací byly obdrženy připomínky k zájmu uživatelů v Unii od společností Envalior, Covestro, Sipchem a INEOS.

(182)

Společnosti Envalior a Covestro uvedly, že jejich produkt z derivátů BDO je od uložení prozatímních opatření výrazně dražší, což ovlivňuje jejich schopnost takovým derivátům vyráběným mimo Unii konkurovat. Společnost Envalior tvrdila, že pryskyřice PBT se dováží z Číny a nahrazuje výrobu v Unii. Společnost Envalior zopakovala své tvrzení, že dopad prozatímních opatření týkajících se BDO nebyl v prozatímním nařízení náležitě zohledněn, pokud jde o PBT a THF. Společnost Covestro tvrdila, že již nyní pociťuje nárůst nákladů na výrobu TPU a polyuretanových disperzí (PUD) a že možná bude muset snížit výrobu v Unii.

(183)

Kromě toho společnost Envalior zopakovala svá tvrzení, že skutečnost, že BDO představuje v průměru 14 % celkových nákladů na navazující výrobky, není reprezentativní pro výrobky jako PBT a THF. Komise již uznala, že různé výrobky mají vyšší či nižší podíl BDO a na základě údajů získaných během šetření od spolupracujících uživatelů činil BDO – v průměru – 14 % celkových nákladů na navazující výrobky, a tato hodnota věrohodně shrnuje to, co bylo vyjádřeno v odpovědích uživatelů na dotazník k BDO, pokud jde o to, jak ho využívají v navazujících výrobcích nebo derivátech z BDO v Unii. Kromě toho společnost Envalior uvedla, že množství PBT a THF představuje přibližně 57 % poptávky po BDO v Unii, přičemž odkázala na studii společnosti S&P z roku 2022. Komise však uvedla, že souhrnná poptávka po BDO v Unii podle typu derivátů (THF nebo PBT) nutně neodpovídá množství použitého BDO nebo nákladům na BDO v konkrétním navazujícím výrobku z BDO prodávaném v Unii. Jak je vysvětleno ve 433. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, ve skutečnosti byly v navazujících výrobcích použity velmi odlišné úrovně BDO, včetně případů, kdy byla úroveň BDO nižší než 14 % celkových nákladů na navazující výrobek, v závislosti na použitých sloučeninách a úrovni specializace výrobku. Kromě toho se údaje netýkaly období šetření.

(184)

Komise již ve výše uvedeném 166. bodě odůvodnění uznala, že uložení cel na dovoz BDO by mohlo zvýšit náklady na navazující výrobky z BDO. Jak je uvedeno ve stejném 166. bodě odůvodnění, tato cla byla nicméně nezbytná k obnovení rovných podmínek na trhu Unie s BDO a k přežití výrobního odvětví Unie odstraněním poškozujících účinků dumpingu z dotčených zemí. Komise proto tvrzení společností Envalior a Covestro zamítla s odůvodněním, že po důkladné úvaze jsou opatření týkající se BDO jednoznačně v zájmu Unie.

(185)

Společnost Covestro uvedla, že konečná cla by nepřiměřeně poškodila uživatele v Unii, protože podle ní neexistují dostatečné alternativní dodávky pro výrobu v Unii a uživatelé v Unii, kteří musí odebírat BDO od třetích stran, jsou v hospodářské soutěži znevýhodněni. Na podporu těchto tvrzení však neposkytla žádné odůvodnění ani údaje. Společnost Covestro rovněž tvrdila, že výrobní kapacita Unie nepostačuje k pokrytí celkových požadavků uživatelského odvětví Unie na spotřebu. Společnost INEOS však uvedla, že výrobu obnovila, a Komise ve 167. bodě odůvodnění dospěla k závěru, že výrobní odvětví Unie má skutečně volnou kapacitu potřebnou k zásobování trhu Unie. Komise poukázala na to, že otázka dostatečnosti dodávek BDO již byla projednána v 413. a 435. bodě odůvodnění a v tabulce 5 prozatímního nařízení. Vzhledem k tomu, že nebyly předloženy žádné nové informace, byla tvrzení společnosti Covestro zamítnuta.

(186)

Společnost Covestro tvrdila, že na některé „třídy“ BDO by se cla neměla vztahovat. Jelikož však nebyly předloženy žádné podrobné informace o tom, o které „třídy“ se jedná, ani odůvodnění pro takové vyloučení, bylo toto tvrzení zamítnuto.

(187)

Společnost Covestro tvrdila, že by Komise měla použít pravidlo nižšího cla. Jak je však vysvětleno ve 440. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a s konečnou platností potvrzeno tímto nařízením, pravidlo nižšího cla se již uplatňuje.

(188)

Komise proto žádosti uvedené ve 177. a 178. bodě odůvodnění zamítla.

(189)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 424. až 437. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(190)

Šetření ukázalo, že ztráty výrobního odvětví Unie byly považovány za natolik vysoké, že v krátkodobém horizontu významně ohrožovaly jeho existenci, a to i přes nárůst spotřeby na volném trhu v posuzovaném období. Komise proto dospěla k závěru, že uložení opatření je v zájmu výrobního odvětví Unie.

(191)

BDO je navíc základním prekurzorem mnoha důležitých výrobků, jako jsou léčiva (antibiotika, statiny a vitamíny), zdravotnické prostředky (např. katetry, ladění zdravotnických prostředků nebo kardiostimulátory), biologicky rozložitelné plasty, elektrická a hybridní vozidla a lithiové baterie. Existence životaschopné výroby BDO v Unii je proto zásadní i z hlediska uživatelů, a to k zajištění bezpečnosti dodávek, přičemž je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že vzhledem k chemickým vlastnostem BDO je jeho skladování v Unii obtížné.

(192)

Přestože šetření ukázalo, že se zvýší náklady průmyslových uživatelů BDO, vyváženost zájmů byla v tomto případě stejně jako v prozatímní fázi zachována a bylo potvrzeno uložení opatření.

(193)

Jelikož ohledně zájmu Unie nebyly vzneseny žádné další připomínky, byl potvrzen 438. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(194)

Vzhledem k závěrům, k nimž Komise dospěla ohledně dumpingu, újmy, příčinné souvislosti, úrovně opatření a zájmu Unie, a v souladu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení by měla být uložena konečná antidumpingová opatření, jež zabrání tomu, aby dumpingový dovoz dotčeného výrobku způsoboval výrobnímu odvětví Unie další újmu.

(195)

Na základě výše uvedených skutečností by sazby konečného antidumpingového cla vyjádřené na základě ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením měly činit:

(196)

Individuální sazby antidumpingového cla pro dotčené společnosti uvedené v tomto nařízení byly stanoveny na základě zjištění plynoucích z tohoto šetření. Odrážejí proto situaci zjištěnou během tohoto šetření, pokud jde o tyto společnosti. Tyto celní sazby jsou proto použitelné výlučně na dovoz výrobku, který je předmětem šetření, pocházejícího z dotčené země a vyráběného uvedenými právnickými osobami. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného jakoukoli jinou společností, která není konkrétně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů ve spojení s těmito konkrétně uvedenými společnostmi, se tyto sazby nevztahují a měla by se na něj vztahovat celní sazba platná pro veškerý ostatní dovoz pocházející z Čínské lidové republiky, Království Saúdská Arábie nebo Spojených států amerických.

(197)

Pokud společnost následně změní název svého subjektu, může požádat o uplatnění těchto individuálních sazeb antidumpingového cla. Tato žádost musí být předložena Komisi (16). Žádost musí obsahovat veškeré relevantní informace umožňující prokázat, že změna nemá vliv na právo dotčené společnosti využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje. Pokud změna názvu společnosti nemá vliv na její právo využívat celní sazbu, která se na ni vztahuje, bude nařízení o změně názvu zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

(198)

Aby se minimalizovalo riziko obcházení těchto opatření, které existuje vzhledem k rozdílným celním sazbám, je nutné přijmout zvláštní opatření, která umožní zajistit řádné uplatňování individuálních sazeb antidumpingového cla. Uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla je podmíněno předložením platné obchodní faktury celním orgánům členských států. Tato faktura musí vyhovovat požadavkům uvedeným v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení. Dokud nebude taková faktura předložena, mělo by se na dovoz vztahovat antidumpingové clo platné pro veškerý ostatní dovoz pocházející z Číny, Království Saúdská Arábie nebo Spojených států amerických.

(199)

I když je předložení této faktury celním orgánům členských států nezbytné pro uplatnění individuálních sazeb antidumpingového cla na dovoz, není tato faktura jediným prvkem, který celní orgány zohledňují. Celní orgány členských států by totiž měly i v případě, že je jim předložena faktura splňující všechny požadavky stanovené v čl. 1 odst. 3 tohoto nařízení, provést své obvyklé kontroly a mohou si stejně jako ve všech ostatních případech vyžádat i další doklady (přepravní doklady atd.) pro účely ověření správnosti údajů uvedených v celním prohlášení a pro zajištění toho, že bude následné použití celní sazby odůvodněné v souladu s celními předpisy.

(200)

Pokud by se po uložení dotčených opatření podstatně zvýšil objem vývozu některé ze společností využívajících nižší individuální celní sazby, lze takovéto zvýšení objemu považovat samo o sobě za změnu obchodních toků v důsledku uložených opatření ve smyslu čl. 13 odst. 1 základního nařízení. Za takových okolností a za předpokladu, že jsou splněny příslušné podmínky, lze zahájit šetření zaměřené proti obcházení předpisů. V rámci takového šetření lze mimo jiné prověřit potřebu zrušit individuální celní sazbu (sazby) a následně uložit celostátní clo.

(201)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání antidumpingových cel, měla by se sazba antidumpingového cla stanovená pro veškerý ostatní dovoz pocházející z dotčených zemí vztahovat nejen na vyvážející výrobce, kteří při tomto šetření nespolupracovali, nýbrž také na výrobce, kteří v období šetření dotčený výrobek do Unie nevyváželi.

(202)

Vyvážející výrobci z Čínské lidové republiky, kteří během období šetření nevyváželi dotčený výrobek do Unie, by měli mít možnost požádat (17) Komisi, aby se na ně vztahovala sazba antidumpingového cla pro spolupracující společnosti nezařazené do vzorku. Komise by měla takovéto žádosti vyhovět, pokud jsou splněny tři podmínky. Nový vyvážející výrobce by musel prokázat, že: i) dotčený výrobek nevyvážel v období šetření do Unie; ii) není ve spojení s vyvážejícím výrobcem, který tak činil, a iii) vyvážel dotčený výrobek posléze nebo se smluvně neodvolatelně zavázal k vývozu podstatného množství výrobků do Unie.

(203)

Vzhledem ke zjištěným dumpingovým rozpětím a k úrovni újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie by částky zajištěné v podobě prozatímního antidumpingového cla uloženého prozatímním nařízením měly být s konečnou platností vybrány, a to až do výše stanovené tímto nařízením.

(204)

Společnosti LCC a IDC předložily nabídky cenového závazku.

(205)

Podle článku 8 základního nařízení musí být nabídky cenového závazku dostatečné k tomu, aby odstranily poškozující účinek dumpingu, a jejich přijetí nesmí být považováno za neproveditelné.

(206)

V nabídce LCC byla požadována celní kvóta osvobozená od platby antidumpingového cla pro vývoz prodávaný přímo společností LCC společnosti LCN až do objemu [7 500 – 14 000] tun ročně. Po vyčerpání této kvóty by se použila minimální dovozní cena založená na cílové ceně Unie stanovené při výpočtu újmy.

(207)

Podle nabídky by přístup společnosti LCN k objemu bezcelní kvóty podléhal těmto podmínkám: Společnost LCN by musela prokázat skutečnou potřebu obstarat si mimořádnou dodávku BDO od společnosti LCC buď z důvodu plánované údržby, nebo neplánované dočasné odstávky vlastních zařízení na výrobu BDO v Unii. Jakákoli žádost o přístup k této kvótě by musela být písemně schválena Komisí na základě odůvodněné žádosti společnosti LCN a podléhala by desetidenní lhůtě pro přezkum.

(208)

Komise posoudila nabídku s ohledem na kritéria stanovená v článku 8 základního nařízení a dospěla k závěru, že ji nemůže přijmout.

(209)

Za prvé, nabídka nesplňovala základní kritérium podle článku 8 základního nařízení, protože společnost neupravila své ceny, aby odstranila poškozující účinek dumpingu, jak požaduje základní nařízení. Nabídka by totiž umožnila dumpingovému dovozu s trvajícím poškozujícím účinkem vstoupit do Unie, aniž by se muselo platit antidumpingové clo. Již z tohoto důvodu nelze nabídku závazku přijmout.

(210)

Za druhé, dotčený výrobek vykazoval značné cenové výkyvy jak před obdobím šetření, tak během něj. Nabídka však nenavrhovala žádný mechanismus úpravy cen, který by tyto výkyvy zohledňoval. Nebylo tedy zaručeno, že účinky dumpingu působící újmu budou v průběhu času účinně řešeny.

(211)

A konečně, proces požadovaný v nabídce by byl pro Komisi z hlediska sledování zatěžující, zejména pokud by neexistoval žádný stávající rámec, kterým by se jeho provádění řídilo. Například potřeba stanovit, co by bylo mimořádným důvodem pro povolení přístupu k objemu bezcelní kvóty, by byla ze své podstaty svévolná a nepředvídatelná, a nezaručovala by tak spolehlivý nebo konzistentní proces hodnocení a sledování. Přijetí závazku by proto bylo pro Komisi neproveditelné.

(212)

Komise svůj záměr odmítnout nabídku závazku od společnosti LCC oznámila již ve svém poskytnutí konečných informací. Společnost LCC nepodala žádné připomínky.

(213)

Společnost IDC ve své nabídce navrhovala minimální dovozní cenu na základě nedumpingové úrovně cen CIF s dodáním na hranice EU. Aby se dospělo k této ceně, byly v nabídce navrženy úpravy ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému odběrateli, které odrážejí zisk a náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem.

(214)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací společnost IDC do své nabídky doplnila mechanismus úpravy minimální dovozní ceny na základě nákladů na butan, který je hlavní surovinou pro její výrobu BDO.

(215)

Komise posoudila nabídku s ohledem na kritéria stanovená v článku 8 základního nařízení a dospěla k závěru, že ji nemůže přijmout.

(216)

Pokud jde o aspekt proveditelnosti, Komise uvedla, že společnost IDC je součástí skupiny Sipchem, která zahrnuje řadu společností vyrábějících a prodávajících petrochemické výrobky. Kanál, který společnost IDC používá pro prodej BDO do Unie, tj. prostřednictvím společností ve spojení SMC a SESA, se používá také pro prodej jiných výrobků.

(217)

Na základě informací obsažených ve spisu by globální organizace skupiny Sipchem mohla zákazníkům společnosti IDC v Unii umožnit, aby kromě BDO nakupovali i další výrobky skupiny Sipchem. Existuje tedy riziko křížové kompenzace v tom smyslu, že skupina by mohla prodávat BDO formálně za cenu vyšší, než je minimální dovozní cena, ale ve skutečnosti za cenu nižší, a to umělým snížením prodejních cen jiných výrobků prodávaných stejným odběratelům. Významná část obratu společnosti IDC souvisejícího s BDO v Unii je navíc spojena se zákazníky, kteří patří do větších skupin společností. Tím se otevírá další možný kanál pro předávání výhod od skupiny Sipchem odběratelům BDO v Unii, čímž by se účinně snížila prodejní cena účtovaná za BDO těmto odběratelům.

(218)

Z toho vyplývá, že nabídnutý cenový závazek pro BDO s sebou nese vysoké riziko křížové kompenzace. Jelikož chybí dostatečná a účinná zmírňující opatření, činí vysoké riziko křížové kompenzace nabízený závazek nevymahatelným, a tudíž neproveditelným ve smyslu článku 8 základního nařízení.

(219)

Komise informovala společnost IDC o svém záměru odmítnout její nabídku závazku a stanovila lhůtu pro předložení připomínek. Společnost IDC nepodala žádné připomínky.

(220)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Komise nabídky závazků od společností LCC a IDC zamítla.

(221)

Jak je uvedeno v oddíle 1.2. tohoto nařízení, Komise zavedla celní evidenci dovozu výrobku, který je předmětem šetření.

(222)

Během konečné fáze šetření byly údaje shromážděné v souvislosti s celní evidencí vyhodnoceny. Komise analyzovala, zda byla splněna kritéria podle čl. 10 odst. 4 základního nařízení pro výběr konečného cla se zpětnou působností.

(223)

Kromě výše dovozu, která během období šetření způsobila újmu, analýza Komise již neprokázala žádné další podstatné zvýšení dovozu podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení. Pro účely této analýzy Komise porovnala průměrné měsíční objemy dovozu dotčeného výrobku během období šetření, které činily 8 132 tun, s průměrnými měsíčními objemy dovozu během období počínajícího měsícem následujícím po zahájení tohoto šetření a končícího posledním celým měsícem před uložením prozatímních opatření (červenec 2025 – leden 2026), které činily 8 079 tun. Rovněž při srovnání průměrných měsíčních objemů dovozu dotčeného výrobku během období šetření s průměrnými měsíčními objemy dovozu během období počínaje měsícem následujícím po zahájení tohoto šetření až do měsíce, včetně něj, ve kterém byla uložena prozatímní opatření (červenec 2025 – únor 2026), byl zaznamenán pokles, který činil 7 648. Komise proto dospěla k závěru, že podmínky pro výběr konečného cla se zpětnou působností nejsou splněny.

(224)

Společnost INEOS ve svých připomínkách po poskytnutí konečných informací nesouhlasila s analýzou Komise týkající údajů o výběru cel se zpětnou působností.

(225)

Za prvé, společnost INEOS na konsolidovaném základě vypočítala nárůst dovozu o 2 % a zpochybnila tak výpočet Komise uvedený v 223. bodě odůvodnění výše, ze kterého vyplývá pokles dovozu po období šetření. Komise tvrzení společnosti INEOS zamítla, neboť ani na základě jejích vlastních údajů posouzení neprokázalo další významný nárůst dovozu.

(226)

Za druhé, společnost INEOS analyzovala údaje pro tři dotčené země jednotlivě a tvrdila, že v případě Číny došlo k nárůstu, takže i když u těchto tří zemí jako celku nedošlo k významnému nárůstu dovozu, měla by být cla se zpětnou působností vybírána u dovozu z Číny. Při šetřeních zahrnujících více než jednu dotčenou zemi však bude rozhodnutí, zda se bude dovoz z těchto zemí pro účely analýzy podle čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení posuzovat souhrnně, záviset na tom, zda se Komise rozhodla tento dovoz posuzovat souhrnně v daném šetření. Jelikož Komise dovoz z dotčených tří zemí hodnotila v tomto šetření souhrnně, analýza a závěry Komise uvedené v 223. bodě odůvodnění se týkaly všech tří zemí jako celku. To je v souladu s rozsudkem Tribunálu ve věci Stemcor, v němž se uvádí, že „další podstatné zvýšení dovozu ve smyslu čl. 10 odst. 4 písm. d) základního nařízení musí být posuzováno celkově za účelem určení, zda dovozy jako celek mají takovou povahu, že mohou vážně ohrozit nápravný účinek konečných cel, a tedy způsobit další újmu unijnímu průmyslu“ (18). Komise proto toto tvrzení zamítla.

(227)

S ohledem na článek 109 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2024/2509 (19), pokud má být částka uhrazena na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie, měla by být pro zaplacení úroku použita sazba, kterou uplatňuje Evropská centrální banka na své hlavní refinanční operace, uveřejněná v řadě C Úředního věstníku Evropské unie a platná první kalendářní den každého měsíce.

(228)

Výbor zřízený čl. 15 odst. 1 základního nařízení nevydal stanovisko,