(EU) 2026/1221Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2026/1221 ze dne 4. června 2026, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o dočasná cílená operační zmírňující opatření a cílené multiplikátory pro výpočet kapitálových požadavků instituce k tržnímu riziku

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (2) změnilo nařízení (EU) č. 575/2013 mimo jiné s cílem zavést do uvedeného nařízení požadavek na podávání zpráv, pokud jde o standardy základního přezkumu obchodního portfolia (dále jen „FRTB“), což je komplexní soubor kapitálových požadavků pro expozice vůči tržnímu riziku, který vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled (BCBS). Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1623 (3) změnilo nařízení (EU) č. 575/2013 dále, mimo jiné s cílem transformovat standardy FRTB na závazné požadavky pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku.

(2)

Vzhledem k vysoce konkurenční povaze mezinárodních obchodních činností byly standardy FRTB přijaty za předpokladu, že jejich provádění napříč jurisdikcemi, a to co se týče obsahu i časového rámce, zajistí rovné podmínky pro obchodní činnosti institucí na mezinárodní úrovni. Z monitorování provádění standardů FRTB v jiných členských jurisdikcích Basilejského výboru pro bankovní dohled, konkrétně v jurisdikcích s mnoha mezinárodně aktivními bankami, vyplynulo zpoždění a velký počet odchylek od mezinárodních standardů, a tedy značné riziko narušení rovných podmínek na mezinárodní úrovni. K řešení tohoto rizika a ke shromáždění více informací o prováděcích harmonogramech a skutečných pravidlech jiných jurisdikcí využila Komise dvakrát zmocnění podle čl. 461a odst. 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013, aby prostřednictvím nařízení v přenesené pravomoci (4) odložila uplatňování standardů FRTB pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku v Unii na 1. ledna 2027.

(3)

V posledních měsících monitorování provádění standardů FRTB ukázalo, že ačkoli většina jurisdikcí skutečně pokročila v provádění těchto standardů, v jurisdikcích, které mají mnoho mezinárodně aktivních úvěrových institucí, přetrvává nejistota ohledně harmonogramů provádění a konečných pravidel. Aby se zabránilo významným konkurenčním nevýhodám pro úvěrové instituce v Unii při jejich obchodních činnostech, měl by být obezřetnostní rámec pro výpočet kapitálových požadavků k tržnímu riziku na tři roky dočasně změněn. Cílené změny by se měly týkat konkrétních aspektů obezřetnostního rámce, u nichž byly odchylky v jiných jurisdikcích zjištěny nebo jsou velmi pravděpodobné.

(4)

S cílem poskytnout úvěrovým institucím jistotu a regulační stabilitu, pokud jde o rámec tržního rizika, který jsou povinny používat pro výpočet svých kapitálových požadavků, by doba trvání zmírňujících opatření měla být tři roky, tj. do 31. prosince 2029, což je maximální doba stanovená v zmocnění v čl. 461a odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013.

(5)

V souladu s basilejskými standardy jsou úvěrové instituce podle čl. 325az odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 povinny průběžně provádět a úspěšně splnit test přiřazování zisků a ztrát stanovený v článku 325bg uvedeného nařízení na úrovni každého obchodního útvaru zahrnutého do rozsahu jejich povolování přístupu založeného na alternativních interních modelech, aby jim mohlo být uděleno povolení používat přístup založený na alternativních interních modelech pro výpočet jejich kapitálových požadavků k tržnímu riziku. U obchodních útvarů, které testem neprojdou, mají úvěrové instituce vypočítat kapitálové požadavky k tržnímu riziku podle alternativního standardizovaného přístupu. Nedávné zkušenosti ukázaly, že několik obchodních útvarů má s úspěšným splněním tohoto testu potíže, a to i v případech, že neúspěch nemusí nutně souviset s nedostatky modelu. V důsledku toho ostatní jurisdikce zavedly test přiřazování zisků a ztrát alespoň dočasně a nezávazně, a to pouze jako monitorovací nástroj. Aby se vyřešily obavy ohledně zajištění rovných podmínek ve vztahu k těmto jurisdikcím, mělo by provádění v Unii rovněž umožnit bankám vypočítávat test přiřazování zisků a ztrát pouze pro účely monitorování během tříletého období a mělo by se upřesnit, že test přiřazování zisků a ztrát nemá v tomto období přímý dopad na kapitálové požadavky.

(6)

Standardy FRTB stanoví jasné a přísné požadavky na nemodelovatelné rizikové faktory, které byly zavedeny do práva Unie prostřednictvím legislativních aktů a aktů Komise v přenesené pravomoci a prováděcích aktů. Vzhledem k tomu, že interní modely pro tržní riziko byly dosud celosvětově přijaty jen ve velmi omezené míře a hlavní jurisdikce mají při zavádění rámce FRTB značné zpoždění, zůstává vývoj datových řešení od třetích stran, které jsou prodejci, jež by úvěrovým institucím umožnila klasifikovat menší počet jejich rizikových faktorů jako nemodelovatelné rizikové faktory, omezený. To vede k významnému dopadu na kapitálové požadavky, což vyvolává obavy, že příspěvek nemodelovatelných rizikových faktorů k celkovým kapitálovým požadavkům vypočteným pomocí interních modelů je větší, než se původně očekávalo. Celkově instituce vnímaly rámec nemodelovatelných rizikových faktorů jako klíčovou překážku při vývoji interních modelů pro tržní riziko. S ohledem na tyto skutečnosti ostatní významné jurisdikce zjednodušily svůj rámec nemodelovatelných rizikových faktorů tím, že umožnily kapitalizaci více rizikových faktorů jako modelovatelných v rámci opatření očekávaného deficitu. Aby byly zachovány rovné podmínky na celosvětové úrovni a aby se rámec nemodelovatelných rizikových faktorů snáze prováděl, je nutné upravit podmínky týkající se počtu sledování ověřitelných cen, která jsou nutná k tomu, aby byl rizikový faktor považován za modelovatelný, a tudíž byl kapitalizován v rámci výpočtu očekávaného deficitu.

(7)

V souladu s basilejskými standardy je jedním z kritérií stanovených v čl. 1 odst. 1 a čl. 4 odst. 2 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2022/2060 (5) pro modelovatelnost rizikového faktoru to, že příslušná instituce během dvanáctiměsíčního období sledování u tohoto rizikového faktoru zjistila určitý počet ověřitelných cen. Tento požadavek je problematický u nedávno vydaných nástrojů, včetně nově vydaných dluhopisů, nových referenčních sazeb nebo komodit, protože znamená, že během dvanácti měsíců po jejich vydání by rizikové faktory těchto pozic nemusely projít testem způsobilosti rizikových faktorů bez ohledu na likviditu těchto pozic. Aby se snížila provozní zátěž institucí a zajistily se rovné podmínky s úvěrovými institucemi z jiných jurisdikcí, mělo by být úvěrovým institucím umožněno poměrně rozložit počet skutečných sledování cen požadovaných pro účely modelovatelnosti těchto nových rizikových faktorů do jednoho roku poté, co se s těmito novými nástroji poprvé obchoduje na trhu.

(8)

Jedním z konkrétních požadavků na interní model rizika selhání uvedený v článku 325bp nařízení (EU) č. 575/2013 je, aby odhady pravděpodobnosti selhání úvěrové instituce byly podloženy procentními hodnotami stanovenými v odst. 5 písm. a) uvedeného článku. V důsledku toho by u konkrétních emitentů nebo dlužníků, na které se podle alternativního standardizovaného přístupu nevztahují žádné kapitálové požadavky k riziku selhání, byly kapitálové požadavky k riziku selhání podle přístupu založeného na alternativních interních modelech vyšší než podle alternativního standardizovaného přístupu. To platí zejména pro vysoce hodnocené emitenty ústředních vlád a centrálních bank. Několik jurisdikcí se odchýlilo od basilejských standardů tím, že bankám umožnily v rámci přístupu založeného na interních modelech zacházet s expozicemi vůči těmto emitentům stejným způsobem, jakým by se s těmito expozicemi zacházelo v rámci alternativního standardizovaného přístupu (tj. bez kapitálových požadavků k riziku selhání). V zájmu zajištění konzistentnosti mezi přístupy a zachování rovných podmínek s těmito jurisdikcemi by proto měly úvěrové instituce v Unii rovněž využívat podobného opatření. Toho by mělo být dosaženo použitím multiplikátoru rovnajícího se 0 na pravděpodobnost selhání emitentů/dlužníků, na které se podle alternativního standardizovaného přístupu vztahuje riziková váha 0 %, čímž se ruší příslušný kapitálový požadavek na expozice vůči těmto emitentům/dlužníkům.

(9)

Pro úvěrové instituce, které získaly povolení používat přístup založený na alternativních interních modelech pro výpočet svých kapitálových požadavků, může být provozně náročné provádět denní výpočty rizikového ukazatele očekávaného deficitu a rizikového ukazatele zátěžového scénáře v souladu s čl. 325ba odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013. Zejména denní výpočty vyžadují výpočetní úsilí a kladou požadavky na včasnost provozních a řídicích procesů. Úvěrovým institucím by proto mělo být dočasně umožněno vypočítávat a zpřístupňovat hodnoty regulatorního rizikového ukazatele očekávaného deficitu a rizikového ukazatele zátěžového scénáře jednou týdně, nikoliv denně. To by úvěrovým institucím v Unii umožnilo zachovat si rovné podmínky s bankami z jiných jurisdikcí, které budou muset používat přístup založený na alternativních interních modelech až v pozdější době.

(10)

Ustanovení čl. 325bh odst. 1 písm. i) a článku 325j nařízení (EU) č. 575/2013 obsahují zvláštní podmínky pro výpočet kapitálových požadavků pro expozice vůči subjektům kolektivního investování, a to jak v rámci alternativního standardizovaného přístupu, tak v rámci přístupu založeného na alternativních interních modelech. Aby se zabránilo velmi konzervativnímu zacházení, musí být úvěrové instituce schopny pravidelně zohlednit průhledem všechny složky subjektu kolektivního investování, které jsou podkladovou expozicí, a vypočítat kapitálové požadavky pro expozici subjektů kolektivního investování, jako by měly přímé expozice vůči složkám subjektu kolektivního investování. Schopnost bank provádět průhledový přístup je podmíněna dostupností údajů o složení subjektů kolektivního investování ke dni průhledu, což se dosud ukázalo jako velmi obtížné, protože řídící pracovníci subjektů kolektivního investování jsou z důvodu ochrany důvěrnosti informací jen málo motivováni k poskytování podrobných a detailních informací o složení subjektů kolektivního investování. V důsledku toho úvěrové instituce často nemohou použít metodiku průhledu v rámci ani jednoho z přístupů a často by se musely vrátit ke konzervativnímu přístupu. Ostatní významné jurisdikce proto navrhly změny v zacházení s expozicemi subjektů kolektivního investování v rámci standardizovaného přístupu i přístupu založeného na interních modelech podle rámce FRTB. Aby tudíž nedošlo k narušení rovných podmínek a nepřiměřené provozní zátěži při používání průhledového přístupu, je nezbytné zavést v souladu s ostatními jurisdikcemi flexibilitu pro instituce, aby mohly provádět částečný průhled, a za tímto účelem stanovit minimální práh pro tento částečný průhled a zároveň požadovat, aby tyto instituce používaly konzervativnější přístup pro část subjektu kolektivního investování, kterou nelze zohlednit průhledem. Návrh tohoto minimálního prahu by měl být z důvodu zjednodušení specifikován ve vztahu k tržní hodnotě expozice. Pokud tržní hodnota expozice není vhodná pro specifické expozice subjektů kolektivního investování, jako jsou vysoce zadlužené expozice, měly by úvěrové instituce tuto skutečnost zohlednit ve svém průhledovém přístupu ke spokojenosti svých příslušných orgánů. Měla by být také stanovena nižší četnost průhledů. V rámci přístupu založeného na alternativních interních modelech by navíc úvěrovým institucím mělo být umožněno používat alternativní metodiky k průhledu, a to po schválení příslušnými orgány. Pro expozice subjektů kolektivního investování, které podléhají riziku vega, je průhledový přístup složitý na provedení a není v souladu se způsobem, jakým úvěrové instituce řídí rizika těchto pozic, protože citlivost na riziko vega není aditivní a nelze ji jednoduše rozložit. Ustanovení nařízení CRR však vyžadují, aby úvěrové instituce používaly stejný přístup k výpočtu kapitálových požadavků k tržnímu riziku pro všechny rizikové faktory téže expozice subjektů kolektivního investování. Úvěrová instituce, která pro takovou pozici subjektů kolektivního investování používá průhledový přístup k výpočtu kapitálových požadavků pro svůj faktor rizika delta, je proto povinna použít průhledový přístup i pro kapitálové požadavky pro faktor rizika vega. S cílem snížit provozní zátěž institucí by těmto úvěrovým institucím mělo být umožněno používat alternativní přístup k výpočtu kapitálových požadavků pro faktor rizika vega expozice subjektů kolektivního investování bez ohledu na přístup použitý pro kapitalizaci ostatních druhů rizik spojených s touto expozicí.

(11)

Navýšení pro zbytkové riziko určuje dodatečný kapitálový požadavek pro rizika, která již nejsou řešena ostatními složkami alternativního standardizovaného přístupu. Vzhledem k tomu, že se požadavek na navýšení pro zbytkové riziko vypočítává na základě pomyslné hodnoty nástroje bez ohledu na jeho riziko a zajištění se uznává pouze v případech, kdy se zajišťovaný a zajišťovací nástroj dokonale shodují, mohly by nastat případy, kdy by kapitálové požadavky pro navýšení pro zbytkové riziko nebyly v souladu se skutečným zbytkovým rizikem na úrovni obchodního útvaru. S cílem zamezit nepřiměřeným kapitálovým požadavkům na nástroje se zbytkovými riziky, které by úvěrové instituce mohly ve velké míře zajistit na trhu, a zachovat rovné podmínky vůči jiným jurisdikcím, které zavedly nebo zavedou zvláštní opatření týkající se navýšení pro zbytkové riziko, by mělo být stanoveno, že na kapitálové požadavky navýšení pro zbytkové riziko se použijí multiplikátory pro nástroje, jejichž podkladovým aktivem je budoucí realizovaná volatilita, které jsou opcemi, jež lze uplatnit v omezeném počtu dat, nebo které jsou opcemi na rozdíl mezi dvěma sazbami swapů s konstantní splatností denominovanými ve stejné měně, pokud tyto nástroje pouze z těchto důvodů podléhají požadavku na navýšení pro zbytkové riziko.

(12)

Kapitálový požadavek k riziku selhání podle alternativního standardizovaného přístupu zachycuje riziko selhání emitentů a dlužníků expozic podléhajících tržnímu riziku v časovém horizontu jednoho roku. Zajištění se uznává pro expozice vůči stejnému emitentovi nebo dlužníkovi za určitých podmínek, včetně nesouladu splatností různých pozic. Některé z těchto podmínek neumožňují uznat ekonomické zajištění mezi akciovým derivátem a hotovostní pozicí téhož podkladového aktiva, což je v praxi široce používaný přístup k řízení rizik. Aby se podpořilo zajištění a zajistil soulad s podobnými opatřeními v jiných jurisdikcích, měl by být tento typ ekonomického zajištění uznán při výpočtu kapitálových požadavků k riziku selhání v rámci alternativního standardizovaného přístupu.

(13)

Nařízení (EU) 2024/1623 zavedlo v alternativním standardizovaném přístupu zvláštní rizikovou váhu pro expozice vůči obchodování s uhlíkem v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), což je odůvodněno stabilitou a omezenou volatilitou trhu s povolenkami na emise uhlíku v Unii v posledních letech a souvisejícími cenami uhlíkových kreditů. Následná kvantitativní analýza prokázala, že kromě nižší rizikové váhy by měl být na jinou hodnotu nastaven také korelační parametr používaný pro agregaci expozic obchodování s uhlíkem, což by vedlo k nižším kapitálovým požadavkům pro tyto konkrétní expozice. Kromě toho výměna informací mezi bankami a regulačními orgány z jiných jurisdikcí, včetně probíhajících konzultačních procesů, naznačuje, že podobná opatření by mohla být přijata v rámci konečného provedení v těchto jurisdikcích. Mělo by být proto stanoveno, že do 31. prosince 2029 má být korelační parametr s ohledem na stávající důkazy změněn prostřednictvím multiplikátoru na vhodnou hodnotu.

(14)

Zpoždění v provádění pravidel rámce Basel III v jurisdikcích s mezinárodně aktivními bankami vede k dočasnému narušení rovných podmínek, a to i v důsledku minimálního výstupního prahu, který začal v Unii platit od 1. ledna 2025. Pro zmírnění tohoto narušení a zajištění hladkého přechodu by úvěrové instituce měly dočasně využít cíleného a omezeného postupného zavádění kapitálových požadavků k tržnímu riziku v rámci alternativního standardizovaného přístupu. Úvěrové instituce, které používají zjednodušený standardizovaný přístup, by měly mít z postupného zavádění obdobné výhody.

(15)

V souladu s basilejskými standardy vyžaduje čl. 325i odst. 1 písm. a) a b) nařízení (EU) č. 575/2013, aby úvěrové instituce vypočítávaly pro pozice v indexech zahrnutých do alternativních portfolií obchodování s korelací jedinou citlivost na index, a zakazuje rozklad pozice v indexu alternativních portfolií obchodování s korelací na dílčí rizikové faktory (tj. pozice na jedno jméno) a následné započtení těchto rizikových faktorů se stejnými rizikovými faktory stejné složky nástrojů na jedno jméno. Tyto požadavky vytvářejí nesoulad mezi přístupem, který úvěrové instituce uplatňují při řízení rizik těchto expozic, a výpočtem kapitálových požadavků, což vede k větší provozní složitosti a zvýšení kapitálových požadavků. Z těchto důvodů se jedna významná jurisdikce s bankami velmi aktivními v obchodování s alternativními portfolii obchodování s korelací rozhodla, že umožní bankám rozložit expozice indexu alternativních portfolií obchodování s korelací. V zájmu zachování rovných podmínek by úvěrovým institucím měla být dočasně poskytnuta možnost uplatňovat přístup založený na rozkladu a započítávat jejich dílčí expozice vůči stejným rizikovým faktorům.

(16)

Provádění standardů FRTB zavádí metodiky, které jsou citlivější na rizika a složitější a které mohou být pro instituce s omezenými obchodními činnostmi zbytečné. To se týká zejména malých institucí, které splňují podmínky pro výjimku pro malá obchodní portfolia podle článku 94 nařízení (EU) č. 575/2013, ale překračují hraniční hodnoty stanovené v článku 325a uvedeného nařízení z důvodu měnového rizika nebo komoditního rizika vyplývajícího z pozic v investičním portfoliu. Aby se zabránilo nepřiměřeným prováděcím nákladům a provozní složitosti pro tyto úvěrové instituce v Unii, mělo by být vzhledem k tomu, že jiné významné jurisdikce buď zavedly podobná opatření, nebo neuplatňují kapitálové požadavky k tržnímu riziku na banky s malým obchodním portfoliem, úvěrovým institucím v Unii s malým obchodním portfoliem umožněno používat zjednodušený standardizovaný přístup pro jejich pozice v investičním portfoliu podléhající měnovému riziku a komoditnímu riziku.

(17)

Zpoždění v provádění nového rámce tržního rizika v jurisdikcích s mezinárodně aktivními bankami znamená, že úvěrové instituce v Unii, které mají sofistikované obchodní činnosti a složitější portfolia, by čelily nerovným podmínkám, pokud by provedení standardů Basel III bylo odloženo na dobu po 1. lednu 2027 nebo by požadavky byly v jiných jurisdikcích prováděny pružnějším způsobem. Sledování provádění standardů Basel III v jiných významných jurisdikcích ukázalo, že je velmi nepravděpodobné, že by významné banky mimo Unii musely od 1. ledna 2027 provádět pravidla rámce FRTB ve svých domovských jurisdikcích. Současně je v zájmu zajištění toho, aby konkrétní aspekty nového rámce tržního rizika, zejména v souvislosti s přístupem založeným na alternativních interních modelech, nebyly příliš složité nebo příliš konzervativní, a nevedly tak k neodůvodněné provozní složitosti nebo nadměrným kapitálovým požadavkům, třeba tyto konkrétní aspekty přehodnotit (a případně znovu zkalibrovat). V této souvislosti a s cílem omezit případné konkurenční nevýhody, které by měly negativní dopad na konkurenceschopnost bankovního sektoru Unie v této oblasti a na financování hospodářství Unie, by úvěrovým institucím, které jsou nepříznivě ovlivněny prováděním nových pravidel tržního rizika, mělo být po uplatnění cílených změn zavedených tímto nařízením umožněno omezit tento dopad na kapitál po dobu tří let platnosti tohoto nařízení.

(18)

Navrhovaná dočasná opatření by měla společně vyřešit mnohé – nikoli však všechny – rozdíly v oblasti rovných podmínek mezi hlavními jurisdikcemi. V zájmu zachování rovných podmínek během přechodného období, dokud hlavní jurisdikce nedokončí a nezavedou standardy FRTB, by mělo být úvěrovým institucím, které jsou nepříznivě ovlivněny pravidly rámce FRTB, umožněno omezit dopad těchto pravidel na jejich kapitálové požadavky tím, že se na tyto kapitálové požadavky po dobu tří let platnosti tohoto nařízení v přenesené pravomoci použije multiplikátor, který se rovná 1 nebo je nižší. Vzhledem k tomu, že tyto úvěrové instituce jsou novým rámcem ovlivněny v různé míře, měla by být kalibrace multiplikátoru specifická pro jednotlivé banky. Vzhledem k tomu, že úvěrové instituce budou multiplikátor uplatňovat do 31. prosince 2029, měly by mít navíc možnost pravidelně multiplikátor znovu zkalibrovat na spolehlivou referenční hodnotu, a zohlednit tak změny svých portfolií a tržních podmínek. Je proto nutné zavést multiplikátor, který sníží dopad nových pravidel na úroveň provedení předchozího rámce Basel 2.5. Aby se umožnila tato přesná kalibrace multiplikátoru a předešlo se nadměrné provozní složitosti, včetně použití koncepcí více mezních podmínek v rámci téže instituce a změn modelů používaných podle rámce Basel 2.5, je nezbytné, aby se multiplikátor vypočítával pomocí mezních podmínek mezi obchodním a investičním portfoliem na základě provádění rámce Basel 2.5. Úvěrové instituce, které jsou způsobilé a rozhodnou se používat multiplikátor od 1. ledna 2027, by měly mít rovněž možnost přestat jej používat před uplynutím tříletého období, ale nemělo by jim být umožněno, aby později začaly multiplikátor znovu používat. Požadavky na podávání zpráv a zpřístupňování informací jsou základními nástroji umožňujícími dohled a tržní disciplínu. Úvěrové instituce, které se rozhodnou použít multiplikátor, by proto měly i nadále podávat zprávy a zpřístupňovat informace o svých závazných kapitálových požadavcích v souladu s prováděním rámce Basel 2.5, a to za použití příslušných ustanovení stanovených ve znění nařízení CRR platném k 8. červenci 2024.

(19)

Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(20)

Ustanovení obsažená v tomto nařízení se použijí, aniž jsou dotčeny povinnosti bank podle nařízení CRR a směrnice CRD zajistit odpovídající schopnosti řízení rizik a agregace údajů. Banky by měly spolupracovat se svými orgány dohledu na nápravě nedostatků zjištěných v těchto oblastech.

(21)

Požadavky na tržní riziko stanovené v nařízení (EU) 2024/1623 se začnou uplatňovat od 1. ledna 2027. S cílem předejít protichůdným požadavkům na instituce je tedy nezbytné sladit datum použitelnosti tohoto nařízení s uvedeným datem. Aby se zamezilo nejistotě pro účastníky trhu a veřejné orgány, mělo by toto nařízení vstoupit v platnost prvním dnem po jeho vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,